28 Co 197/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce:

1. Jméno účastníka A, narozený dne Datum narození účastníka A bytem Adresa účastníka A zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 2. Jméno účastníka B, narozená dne Datum narození účastníka B bytem Adresa účastníka B zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D 3. Jméno účastníka C, narozený dne Datum narození účastníka C bytem Adresa účastníka C zastoupený advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E pro zpřístupnění a předání bytových jednotek k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. ledna 2026, č. j. 45C 49/2025-60, I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 327,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A. III. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejší účastnici 2. plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 776,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta E. IV. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku 3. plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 776,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta E.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zpřístupnit žalobci a vydat mu do užívání bytové jednotky č. číslo, číslo, číslo a číslo, zapsané na listu vlastnictví č. číslo pro katastrální území adresa, obec adresa, nacházející se v budově číslo číslo, na adrese adresa (výrok I); dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady řízení žalobci (výrok II.) a vedlejším účastníkům na straně žalobce (výroky III. až V.).

2. Žalobce se domáhal zpřístupnění a předání do užívání shora uvedených bytových jednotek s tvrzením, že mu k nim svědčí právo užívání z titulu věcného břemene. Jednotky byly v minulosti užívány členy žalobce na základě jejich družstevních práv, avšak žalovaná jako jejich výlučná vlastnice je v roce 2022 vyklidila a zahájila generální rekonstrukci objektu, která byla ukončena dne 2. 12. 2024. Po obnovení možnosti užívání žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k předání jednotek, avšak žalovaná na výzvy nereagovala, případně si kladla protiprávní podmínky.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybňovala své vlastnické právo k předmětným jednotkám ani existenci věcného břemene ve prospěch žalobce. Bránila se tvrzením, že žalobce se nikdy nepodílel na údržbě, ani opravách domu, jehož stav byl v roce 2022 označen za havarijní, a že spoluvlastníci provedli rekonstrukci na základě stavebního povolení. Podstatnou překážkou předání jednotek je právní vada spočívající v nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem po stavebních úpravách. Tuto vadu má odstranit změna prohlášení vlastníka, k níž je však nutný souhlas žalobce, který jej přes opakované výzvy neposkytl.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že žalovaná je vlastnicí předmětných jednotek, k nimž je ve prospěch žalobce v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno vzniklé podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb. Z kolaudačního souhlasu právnická osoba ze dne 2. 12. 2024 zjistil, že bylo povoleno užívání dokončené stavby zahrnující nástavbu domu č. p. číslo, stavební úpravy jednotlivých podlaží a další změny, a že předmětné jednotky jsou způsobilé k užívání. Vyšel rovněž z rozsudku Obvodního soudu pro adresa, č. j. spisová značka, a z rozsudku téhož soudu č. j. spisová značka. Na podkladě provedených důkazů učinil rovněž zjištění o změně podlahových ploch jednotek a o dřívějším neoprávněném znemožnění jejich užívání. Mezi účastníky zůstala spornou otázka, zda může žalobce vykonávat právo ze shora uvedeného věcného břemene bez dalšího, nebo zda tomu brání tvrzené právní vady či nedostatek součinnosti žalobce při jejich odstraňování.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že věcné břemeno ve prospěch žalobce vzniklo ze zákona, nikoli zápisem do katastru nemovitostí, a že žalovaná jako vlastnice zatížených nemovitostí musí jeho výkon strpět. Neakceptoval obranu žalované, že předmětné bytové jednotky nelze předat z důvodu nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem po rekonstrukci a že před jejich zpřístupněním je nezbytné provést změnu prohlášení vlastníka podle ve smyslu § 1169 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Vlastnictví jednotek a věcné břemeno užívání představují dvě samostatná a vzájemně nezávislá práva vztahující se k téže věci. Povinnost zpřístupnit jednotky proto nelze podmiňovat předchozí aktualizací prohlášení vlastníka. Neprovedená změna prohlášení vlastníka, ani nesoulad skutečného stavu se stavem evidovaným, nezpůsobují zánik nebo nevykonatelnost věcného břemene, neboť souhlas oprávněné osoby ve smyslu § 1169 o. z., je podle soudu prvního stupně nutno vyžadovat pouze tehdy, dotýká-li se navrhovaná změna jejích práv a povinností. V projednávané věci se změna prohlášení vlastníka práv žalobce nedotýká, neboť nemění rozsah věcného břemene, nezužuje užívací právo ani nezasahuje do samotných bytových jednotek, k nimž bylo břemeno zřízeno, nýbrž se týká jen aktualizace vymezení jednotek a společných částí po provedené rekonstrukci. Žalovaná jako vlastník je v souladu s § 1257 odst. 1 o. z. povinna výkon práva z věcného břemene strpět. Jelikož podle § 1262 o. z. má zápis služebnosti vzniklé z jiné právní skutečnosti do veřejného seznamu pouze evidenční, nikoli konstitutivní účinky, nejsou existence ani výkon věcného břemene žalobce závislé na aktuálnosti nebo úplnosti zápisu v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně uzavřel, že věcné právo žalobce trvá nezávisle na tom, zda vlastníci provedli změnu prohlášení vlastníka a zda byla tato změna promítnuta do katastru nemovitostí, a přihlédl také k tomu, že stav neaktuálnosti zápisu nebyl způsoben žalobcem a žalobce jej nemohl ovlivnit. O náhradě nákladů soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Neztotožnil se přitom s názorem žalobce, že tarifní hodnota má být odvozena od ceny nabídnuté za převod členských práv v bytovém družstvu.

6. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, jež směřovala proti všem jeho výrokům. Zopakovala, že stavební úpravy byly provedeny z důvodu havarijního stavu domu, na jehož opravách se žalobce nikdy nepodílel, a došlo jimi mimo jiné k vybudování nových jednotek a ke změně velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku. Tím vznikl nesoulad faktického a právního stavu, neboť zapsaný stav jednotek, jejichž vydání je v tomto řízení požadováno, i ostatních jednotek v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že změna prohlášení vlastníka se práv žalobce nedotýká, neboť nemění rozsah věcného břemene, nezužuje užívací právo ani nezasahuje do samotných bytových jednotek, ale týká se toliko aktualizace vymezení jednotek a společných částí po rekonstrukci, ale zopakovala, že žalobce přes opakované výzvy neposkytl žalované souhlas se změnou prohlášení vlastníka, který je požadován katastrálním úřadem. Žalovaná má stejně jako soud prvního stupně za to, že souhlas žalobce není třeba, avšak fakticky nemůže s dalšími jednotkami v domě právně nakládat, dokud nebude odstraněn nesoulad faktického a právního stavu. Její vlastnické právo je jednáním žalobce zásadně dotčeno. Výklad, podle něhož by byla povinna vydat žalobci bytové jednotky k užívání za situace, kdy žalobce nepřispíval na opravy domu, odmítá se podílet na nákladech rekonstrukce a současně brání odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem, podle žalované není správný, je v rozporu s dobrými mravy, zásadou poctivosti, zákazem zneužití práva a ústavní ochranou vlastnického práva. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá, a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce se ve vyjádření k odvolání ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Žalovaná podle něj popírá relevanci vlastní argumentace, jestliže odmítá dobrovolně předmětné jednotky předat s odkazem na neudělení souhlasu se změnou prohlášení vlastníka, avšak současně tvrdí, že tento souhlas není potřeba. Žalobce dále uvedl, že žalovaná se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka domáhala nahrazení jeho souhlasu se změnou prohlášení vlastníka, avšak tato žaloba byla rozsudkem ze dne 27. 10. 2025 zamítnuta. Již v roce 2022 jednotky protiprávně vyklidila a rozsudkem Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka, byla uznána povinnou zaplatit faktickým uživatelům jednotek náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s jejím protiprávním jednáním. Následně provedla přestavbu objektu a nyní již více než rok po vydání kolaudačního rozhodnutí brání žalobci v obnovení výkonu jeho užívacích práv. Odpírání zpřístupnit a předat bytové jednotky žalobci je podle něj zjevným protiprávním bráněním výkonu jeho práva. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Vedlejší účastnice 2. a vedlejší účastník 3. ve vyjádření k odvolání uvedli, že se ztotožňují s rozhodnutím soudu prvního stupně. Argumentaci žalované týkající se neposkytnutí souhlasu žalobce se změnou prohlášení vlastníka, nesouladu mezi faktickým a evidovaným stavem nemovitosti, nemožnosti žalované nakládat s jinými jednotkami v domě a financování rekonstrukce považují za nerozhodnou. Předmětem řízení je posouzení, zda je žalovaná povinna zpřístupnit žalobci jednotky, k nimž mu svědčí právo odpovídající věcnému břemeni, nikoli řešení vztahů mezi vlastníky jednotek, financování rekonstrukce domu nebo změna prohlášení vlastníka. Neprovedená změna prohlášení vlastníka nemá podle nich na existenci, ani vykonatelnost práva žalobce, vliv. Právo žalobce vzniklo ze zákona a jeho existence není podmíněna aktuálností zápisu v katastru nemovitostí. Občanský zákoník nestanoví, že výkon služebnosti je podmíněn předchozí změnou prohlášení vlastníka nebo zápisem této změny do katastru nemovitostí. Případné jiné spory nebo nároky žalované vůči žalobci mohou být uplatněny samostatnými právními prostředky, nemohou však samy vést k zániku, omezení nebo nevykonatelnosti věcného práva žalobce. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, i řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 241 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Pro posouzení věci je podstatné, že žalovaná je vlastnicí předmětných jednotek, žalobci svědčí zapsané věcné břemeno vzniklé podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb.; předmětné jednotky nadále existují, po dokončené rekonstrukci jsou způsobilé k užívání a žalovaná jejich užívání žalobci neumožňuje. Tyto skutečnosti nebyly odvoláním konkrétně zpochybněny. Odvolací argumentace se soustředila na právní následky neprovedené změny prohlášení vlastníka, nesouladu evidence se skutečným stavem za situace, kdy se žalobce podle tvrzení žalované odmítá podílet na nákladech rekonstrukce. Žalovaná neoznačila konkrétní skutkové zjištění, které by bylo v rozporu s určitým provedeným důkazem, ani nepředložila ucelenou skutkovou verzi zpochybňující existenci a trvání věcného břemene nebo faktickou možnost jednotky užívat. Tvrzení, že rekonstrukce změnila podlahové plochy jednotek a velikosti podílů na společných částech, není v rozporu se závěrem, že jednotky nadále existují, jsou způsobilé k užívání a žalovaná je žalobci nepředala.

11. Věcné břemeno podle § 28d odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb. vzniká ve prospěch bytového družstva, popřípadě jeho právního nástupce, jsou-li současně splněny tři předpoklady: byty byly pořízeny formou nástavby nebo vestavby při družstevní bytové výstavbě, na jejich pořízení byla poskytnuta finanční, úvěrová nebo jiná pomoc podle tehdejších předpisů a budova se nestala předmětem podílového spoluvlastnictví družstva a původního vlastníka. Za zhodnocení domu se považuje již samotné pořízení bytu nebo nebytového prostoru uvedeným způsobem, bez nutnosti prokazovat další konkrétní zvýšení hodnoty budovy. Smyslem úpravy je spravedlivě uspořádat poměr, v němž se vlastník budovy stal vlastníkem prostor vybudovaných družstvem, zatímco jeho vlastnické právo bylo ve prospěch družstva omezeno zákonným věcným břemenem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 26Cdo 1984/2017). Na další trvání a výkon tohoto věcného práva se podle § 3028 odst. 2 o. z. použije současná obecná úprava věcných práv. Jelikož zákon č. 42/1992 Sb. podrobně neupravuje vzájemný poměr družstva jako oprávněného a vlastníka domu jako povinného, řídí se tento poměr obecnou úpravou služebností, zejména § 1257 až § 1259 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 22Cdo 530/2021). Právní postavení oprávněného ze služebnosti je přitom jako postavení subjektu věcného práva v zásadě silnější než postavení nájemce oprávněného pouze ze závazkového vztahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22Cdo 1726/2007).

12. Pro nynější věc je podstatný obecný závěr, že služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu řádnému výkonu, a oprávněný se může domáhat ochrany svého práva podle § 1259 o. z. prostředky obdobnými ochraně vlastnického práva. Družstvo jako oprávněný z věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. vykonává své právo prostřednictvím nájemců dotčených bytů a může se proti neoprávněnému zásahu vlastníka domáhat zejména zdržení se zásahu, odstranění jeho následků a podle povahy a rozsahu užívacího práva též vydání či vyklizení předmětu užívání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 26Cdo 1763/2007, a ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 22Cdo 1856/2002). Vlastník služebné věci může výkon služebnosti regulovat jen přiměřeně; nesmí jej podstatně ztížit nebo zcela znemožnit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22Cdo 1234/2020). Úplné odepření přístupu k jednotkám je proto zásahem do samotné podstaty užívacího práva. Věcné břemeno podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. vzniká ze zákona a jeho vznik není podmíněn zápisem do katastru nemovitostí; zápis tedy není konstitutivní, má však význam z hlediska veřejné evidence, materiální publicity a ochrany důvěry v zapsaný stav (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22Cdo 3614/2020). V projednávané věci je služebnost ve veřejném seznamu zapsána, takže jí navíc svědčí domněnka souladu zápisu se skutečným právním stavem podle § 980 odst. 2 o. z. Pozdější stavební změna sama o sobě služebnost neruší, ani nepozastavuje. Věcné břemeno se vztahuje k bytu pořízenému za podmínek § 28d jako k celku, nikoli pouze k některé jeho ploše; rozhodující je zachování identity takto pořízeného bytu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 26Cdo 1331/2025). Podle skutkových zjištění zůstala identita předmětných jednotek zachována a jednotky jsou po rekonstrukci způsobilé k užívání. Nenastala proto trvalá změna, pro kterou by služebná věc již nemohla sloužit oprávněné osobě ve smyslu § 1299 odst. 1 o. z.

13. Námitky žalované týkající se změny prohlášení vlastníka a nesouladu faktického a evidovaného stavu nemohou správnost napadeného rozhodnutí zvrátit. Písemný souhlas osoby oprávněné z věcného práva se podle § 1169 odst. 1 o. z. vyžaduje jen tehdy, dotýká-li se změna prohlášení jejích práv a povinností; stejný výklad vychází i z rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 26Cdo 1032/2021). Jestliže se změna práv a povinností žalobce nedotýká, jeho souhlas není třeba. Jestliže se jich naopak dotýká, je jeho písemný souhlas podmínkou účinnosti změny. Ani v jedné z těchto variant však neposkytnutí souhlasu nezpůsobuje zánik, pozastavení nebo nevykonatelnost dosavadní služebnosti. Požadavek na předložení souhlasu ani tvrzená nemožnost žalované nakládat s jinými jednotkami proto nemohou založit žalované právo jednostranně odepřít žalobci výkon jeho věcného práva. Odvolací soud konstatuje, že jelikož v žádné z možných variant není neprovedená změna prohlášení právním důvodem k odepření přístupu k jednotkám, nepřebírá dílčí úvahu soudu prvního stupně, že změna prohlášení se práv žalobce určitě nedotýká, a rovněž konstatuje, že nemusel otázku, zda se konkrétní změna prohlášení práv a povinností žalobce dotýká nebylo třeba v odvolacím řízení řešit ani jako otázku předběžnou.

14. Neobstojí ani námitka rozporu požadovaného plnění s dobrými mravy, zásadou poctivosti, zákazem zneužití práva a ústavní ochranou vlastnického práva. Posouzení dobrých mravů musí vycházet ze všech konkrétních okolností věci v jejich vzájemné souvislosti; soud musí poměřit důvody a zájmy na obou stranách a přesvědčivě vysvětlit, jaký význam jednotlivým okolnostem přikládá (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 1479/23; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22Cdo 3047/2020). Odepření ochrany existujícímu věcnému právu pro rozpor s dobrými mravy nebo zjevné zneužití práva je přitom výjimečným postupem. Zneužitím může být zejména výkon práva v rozporu s jeho účelem, při absenci skutečného nebo alespoň přiměřeného zájmu oprávněného, popřípadě šikanózní výkon vedený úmyslem poškodit druhou osobu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. 22Cdo 3288/2023, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 33Cdo 2377/2018).

15. Významnou okolností je v této souvislosti i předchozí jednání žalované. Dle rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 30. 4. 2025, č. j. spisová značka, žalovaná znemožnila užívání jednotek žalobcům nezákonným zásahem, přičemž neunesla ani důkazní břemeno ohledně tvrzeného havarijního stavu domu. Stavební práce probíhaly minimálně měsíc před vyklizením a žalovaná nepodala žalobu na vyklizení ani návrh na předběžné opatření, ač o tom byla stavebním úřadem poučena. K vystěhování nájemců došlo svépomocí bez právního důvodu a zásah žalované byl neoprávněný. Citované rozhodnutí není v nynějším řízení závazným řešením předběžných otázek; jako provedený listinný důkaz však dokresluje časovou souslednost a povahu postupu žalované, přičemž jeho obsah odpovídá ostatním skutkovým zjištěním významným pro nynější věc. Z tohoto rozsudku plyne, že odvolací správní orgán již při potvrzení stavebního povolení upozornil žalovanou na nutnost opatřit si k realizaci stavby potřebný soukromoprávní titul. Tyto okolnosti námitku žalované založenou na dobrých mravech podstatně oslabují. Žalovaná věděla, že nemá soukromoprávní titul k vyklizení jednotek, a byla upozorněna na právní prostředky, jimiž si takový titul mohla opatřit. Namísto jejich využití zvolila jednostranný zásah a stav úplného vyloučení uživatelů následně udržovala po dobu několika let. I kdyby technický stav domu v květnu 2022 vyžadoval dočasné omezení přístupu po dobu bezprostředně nezbytnou k odvrácení nebezpečí, nemohl by ospravedlnit pokračující odepření přístupu poté, co byla rekonstrukce dokončena a jednotky se staly způsobilými k užívání. Nyní tvrzené obtíže vyvolané změnou dispozic, nesouladem skutečného a evidovaného stavu nebo nutností změnit prohlášení vlastníka jsou tak zčásti následkem stavebního postupu, který žalovaná sama zvolila a nad nímž měla kontrolu. Poskytnout žalované za této situace ochranu proti výkonu služebnosti s odkazem na dobré mravy by ve výsledku znamenalo přenést následky jejího vlastního postupu na žalobce a upevnit stav, který vznikl neoprávněným odnětím možnosti jednotky užívat. Takový výsledek by odporoval § 6 odst. 2 o. z. Obecný principu, že právní institut nemá sloužit k zachování protiprávního stavu, který ve svůj prospěch vyvolala osoba dovolávající se právní ochrany, je aprobován i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 25Cdo 1937/2013). Na straně žalobce je naopak třeba zohlednit, že se nedomáhá vytvoření nového práva ani rozšíření služebnosti, nýbrž obnovení výkonu již existujícího a ve veřejném seznamu zapsaného věcného práva. Jeho požadavek sleduje vlastní účel služebnosti, nikoli poškození žalované. Úplné odepření přístupu zbavuje žalobce a osoby, jejichž prostřednictvím své právo vykonává, prakticky veškerého užitku ze služebnosti; naproti tomu potvrzení napadeného rozsudku žalované neodnímá možnost samostatně uplatnit majetkové nároky, domáhat se potřebné změny právních poměrů zákonným postupem ani při splnění zákonných podmínek žádat omezení nebo zrušení služebnosti. Vzájemné poměření dotčených zájmů pro odepření ochrany žalobci svědčit nemůže. Ani pouhá skutečnost, že řádný výkon věcného práva působí žalované hospodářské nebo administrativní obtíže, k závěru o rozporu s dobrými mravy nepostačuje.

16. Spor o výši příspěvku oprávněného na náklady domu či tvrzení, že se oprávněný nepodílel na nákladech rekonstrukce, rovněž nepředstavují důvod pro odepření výkonu žalobcova práva ze služebnosti, neboť nejde o trvalou změnu poměrů odůvodňující omezení nebo zrušení služebnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22Cdo 1187/2021). Oprávněný ze služebnosti má povinnost podílet se na nákladech na zachování a opravy věci v rozsahu plynoucím z § 1263 o. z. Případný nárok žalované na zaplacení příspěvku však musí být uplatněn samostatně a sám o sobě ji neopravňuje jednostranně znemožnit výkon služebnosti. Dokud služebnost trvá a nebyla příslušným způsobem omezena nebo zrušena, nelze její výkon jednostranně suspendovat. Ochrana práv vlastníka služebné věci spočívá primárně v tom, že se může při splnění zákonných předpokladů domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu podle § 1299 odst. 2 o. z. Ani služebnost podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., jež se zřizuje na dobu neurčitou jako majetkový ekvivalent zhodnocení cizí nemovitosti družstevní nástavbou nebo vestavbou, není absolutně nezrušitelná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22Cdo 1101/2020).

17. Námitka, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, není důvodná. Soud není povinen provést každý navržený důkaz, musí však vysvětlit, proč důkaz nepovažoval za rozhodný, potřebný nebo proč by jeho provedení bylo nadbytečné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 22Cdo 4636/2016). Žalovaná v odvolání neoznačila, který konkrétní důkaz měl být proveden, kterou rozhodnou skutečnost měl prokázat ani jak by jeho provedení mohlo ovlivnit výsledek řízení. Takto obecně formulovaná námitka proto nezpochybňuje správnost skutkových zjištění ani věcnou správnost napadeného rozsudku.

18. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I. i v akcesorických nákladových výrocích II. až V. věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, a je proto povinna nahradit žalobci a vedlejším účastníkům 2 a 3, jejichž vyjádření k odvolání představovala účelné bránění práva, náklady odvolacího řízení.

20. Náklady žalobce sestávají z odměny jeho advokáta za jeden úkon právní služby, jímž bylo vyjádření k odvolání ze dne 12. 5. 2026, podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen „a. t.“). Podle § 9 odst. 1, ve spojení s § 7 bod 5. a. t., činí sazba odměny za tento úkon podle částku 2 300 Kč. K ní náleží paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za 21 % DPH ve výši 577,50 Kč. Celkem proto náklady žalobce činí 3 327,50 Kč.

21. Vedlejší účastnice 2. a vedlejší účastník 3. učinili prostřednictvím téhož advokáta jeden společný úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. Podle § 9 odst. 1, ve spojení s § 7 bod 5. a. t., činí sazba odměny za tento úkon podle částku Anonymizováno 2 300 Kč. Podle § 12 odst. 4 a. t. náleží za první zastupovanou osobu odměna 2 300 Kč a za druhou zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, tedy 1 840 Kč; odměna za společný úkon tak činí celkem 4 140 Kč. Za jeden společný úkon náleží advokátovi pouze jedna paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. K odměně 4 140 Kč a paušální náhradě hotových výdajů 450 Kč náleží náhrada za 21% DPH ve výši 963,90 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady společného zastoupení vedlejší účastnice 2. a vedlejšího účastníka 3. tak činí 5 553,90 Kč, z čehož na každého připadá jedna polovina, tedy 2 776,95 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 22Cdo 888/2025). Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).