28 Co 27/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. listopadu 2025, č. j. 41C 101/2024-60,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 35 615,70 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 50 535,65 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala náhrady škody ve výši 1 000 000 Kč, která jí měla vzniknout zadržováním movitých věcí (vybavení restaurace) ze strany žalovaného s tím, že žalovaný svévolně vyměnil zámky u vstupních dveří pronajatých prostor a nejméně od poloviny června roku 2021 jí zcela zamezil přístup do pronajatých prostor, čímž jí omezil na právech, vyplývajících z nájemní smlouvy, a současně požadoval nájemné. Žalobkyně doručila žalovanému výpověď nájemní smlouvy, kterou si žalovaný převzal dne 30. 6. 2021, tříměsíční výpovědní doba uplynula dne 30. 9. 2021; opakovaně pak vyzývala žalovaného, aby jí zpřístupnil pronajaté prostory. Žalovaný jí tedy odpírá jednak právo na vydání movitých věcí, jednak právo domáhat se složené kauce ve výši 210 000 Kč po předání prostor, přičemž jí vzniká každým dnem se navyšující škoda, představující postupné snižování hodnoty vybavení prostor během času.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně si nebyla schopná i přes opakované výzvy jak jeho, tak soudu, vyzvednout věci umístěné v pronajatém prostoru. Současně namítl, že žalobkyně ničím neosvědčila vznik a existenci jakékoliv škody a že se z její strany jedná pouze o šikanózní jednání.

4. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Při jednání soud prvního stupně provedl k důkazu všechny faktury, a to jako jediné listinné důkazy předložené žalobkyní, avšak nezjistil z nich skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, resp. pouze to, že žalobkyni byly různými dodavateli vystaveny faktury na různé zboží a zboží za různé ceny. S odkazem na § 2910 o. z. pak soud prvního stupně vyšel z níže uvedených úvah a dospěl k následujícím závěrům.

5. Žalobkyně byla povinna tvrdit a prokázat, že jí vznikla škoda (vznik škody včetně její výše), že škodu způsobil žalovaný a že škoda je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, avšak žalobkyně dostatečně netvrdila ani jeden z těchto předpokladů pro přiznání nároku na náhradu škody, tedy předpoklady odpovědnosti žalovaného, tím méně mohly být tyto předpoklady prokázány.

6. Žalobkyně se k prvnímu jednání nedostavila a nepožádala včas a z důležitého důvodu o odročení jednání, proto nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby svá rozhodná skutková tvrzení doplnila a navrhla o nich důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 30Cdo 1297/2020).

7. Z provedených faktur nevyplývají rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly vznik nároku na náhradu škody. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout zadržováním movitých věcí, v souvislosti s poklesem jejich hodnoty, s tím, že částka 1 000 000 Kč je odhadem, který bude upřesněn znaleckým posudkem, který ale k důkazu výslovně neoznačila, pouze v žalobě uvedla, že činí výhradu znaleckého posudku, především však ale netvrdila, jaké částky se domáhala za tu, kterou konkrétní movitou věc v žalobě uvedenou, jak k částce (výši škody) v celkové výši 1 000 000 Kč dospěla, kolik žádala na náhradě, u které jednotlivé movité věci.

8. Nebylo také nikterak prokázáno škodné jednání žalovaného, z něhož by vznikla žalobkyni tvrzená škoda ve výši 1 000 000 Kč.

9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že by z její strany nebyl tvrzen, resp. prokázán vznik škody, že by škodu ve výši 1 000 000 Kč na majetku v jejím vlastnictví způsobil žalovaný a že zde existuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a způsobenou škodou. Dle jejího názoru rozhodná tvrzení vyplývala zejména z podané žaloby, jejíž obsah také stručně citovala. Dále namítla, že k výši způsobené škody navrhovala zpracování znaleckého posudku a že příčinná souvislost byla tvrzena tím, že jí žalovaný bez právního důvodu neumožnil vstup do pronajímaných prostor, tudíž neměla možnost si věci vyzvednout, přičemž tím, že i přes výzvy k předání věci nemohla užívat, došlo k jejich znehodnocení, či zničení a jí vznikla požadovaná škoda. Zároveň namítla, že jí byla odepřena procesní práva, neboť předvolání k jednání jí nebylo doručeno a že je vysoce pravděpodobné, že v tomto případě se jednalo o opětovné procesní pochybení ze strany soudu prvního stupně, jako v případě, kdy byla žaloba soudem prvého stupně odmítnuta. Vyjádřila dále názor, že pokud soud prvního stupně uvedl, že nesplnila svoji procesní povinnost, resp. neunesla břemeno důkazní, pak o tomto měla být řádně poučena a s ohledem na to, že se nemohla účastnit jednání soudu, když jí nebylo řádně a včas doručeno předvolání, pak nemohla toto své procesní právo uplatnit. Přesto, dle jejího názoru, tvrdila, že jí byla způsobena škoda jednáním žalovaného, když řádně označila porušení povinnosti ze strany žalovaného, označila předpokládanou výši škody 1 000 000 Kč, navrhovala zpracování znaleckého posudku za účelem prokázání této výše a rovněž tvrdila i příčinnou souvislost s jednáním žalovaného. Nebylo tedy na místě, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a soud prvního stupně jí měl vyzvat k doplnění jejích skutkových tvrzení, příp. označení důkazu. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako skutkově i právně správného. K odvolání uvedl, že žalobkyně neprokázala, že jí nějaká škoda vznikla. Dále uvedl, že na jednání před soudem prvního stupně byl právní zástupce žalobkyně řádně pozván datovou schránkou dne 6. 8. 2025, když dne 7. 8. 2025 v 9:19 hodin se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, čímž bylo předvolání k jednání řádně doručeno s dostatečným předstihem. K tomu dodal, že žalobkyně se z vlastního rozhodnutí nezúčastnila ústního jednání před soudem prvního stupně, v rámci kterého mohla obhajovat svá tvrzení a předkládat důkazy.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

13. S ohledem na odvolací námitky žalobkyně odvolací soud z obsahu Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založeného u č. l. 56 spisu zjistil, že právnímu zástupci žalobkyně bylo soudem prvního stupně zasláno předvolání k ústnímu jednání (tzv. vzor 24 o. s. ř.) nařízenému na den 21. 10. 2025 a že dne 7. 8. 2025 v 9:19:58 hodin se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Z této skutečnosti bylo lze dovodit, že datová zpráva byla uvedeným okamžikem doručena. Z uvedeného důvodu bylo též možné uzavřít, že žalobkyně byla k ústnímu jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne 21. 10. 2025, řádně předvolána.

14. Soud prvního stupně tedy v daném případě postupoval správně, pokud věc ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. dne 21. 10. 2025 projednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání nedostavila bez řádné omluvy, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání.

15. V návaznosti na shora uvedené odvolací soud zcela souhlasil se soudem prvního stupně, že žalobkyni nemohl ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit k doplnění rozhodných skutečností a navržení důkazů.

16. Soud prvního stupně pak na základě žalobkyní předložených důkazů provedl řádné dokazování, na základě kterého dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobkyně v tomto případě neprokázala vznik jí tvrzené škody v důsledku jednání žalovaného a výši škody.

17. Ke shora uvedenému závěru lze ještě dodat, že ke snížení hodnoty věcí žalobkyně by došlo prostým plynutím času a jejich amortizací i v případě, že by je měla žalobkyně ve svém držení. Dle názoru odvolacího soudu tak nebyla dána ani příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody.

18. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl v odvolacím řízení úspěch, přičemž mu vznikly náklady řízení v souvislosti s jeho právním zastoupením. Náklady žalovaného sestávaly z odměny jeho právního zástupce spočívající ze dvou úkonů v sazbě 12 300 Kč podle § 8 odst. 1, ve spojení s § 7 bod 6. a s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), ve znění od 1. 1. 2025, dále jen „AT“, a to za písemné vyjádření k odvolání ze dne 27. 12. 2025 a za účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026, tedy 24 600 Kč. Právnímu zástupci žalovaného dále náležely dva režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tedy 900 Kč. Zástupci žalovaného také vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání odvolacího soudu dne 20. 5 2026, a to podle § 14 AT za 8 půlhodin po 150 Kč, tedy 1 200 Kč. Právnímu zástupci žalovaného dále vznikly náklady v souvislosti s cestovným, a to za cestovné podle § 157 zákoníku práce, ve znění platném od 1. 1. 2007 za cestu dne 20. 5. 2026 na trase , adresa, - , adresa, a zpět v celkové délce jízdy 312 km vozidlem tov. zn. , název, RZ , SPZ, , s průměrnou spotřebou 8,4 litru motorové nafty na 100 km při sazbě podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, ve znění § 1 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. platném od 1. 1. 2026, ve výši 5,90 Kč na 1 km a ceně motorové nafty ve výši 34,10 Kč za 1 litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb., tedy [(34,10 x 8,4) : 100] x 312 = 893,70 Kč + 1 840,80 Kč (312x 5,90), celkem 2 734,50 Kč. Celkové náklady tedy činily 29 434,50 Kč, resp. po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 6 181,20 Kč činily 35 615,70 Kč.