28 Co 346/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové v právní věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 71 451 Kč s příslušenstvím a 2 400 Kč a o vyklizení pozemku k odvoláním žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. července 2025, č. j. 10C 201/2023-346, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 13. srpna 2025, č. j. 10C 201/2023-361,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujících výrocích ve věci samé (výrok I. a výrok III.) a ve výrocích o nákladech řízení (výrok IV. a výrok VII.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 093 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta Jméno advokáta A 1. Obvodní soud pro adresa, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne ze dne 3. 7. 2025, č. j. 10C 201/2023-346, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 10C 201/2023-361, žalované uložil, aby žalobci zaplatila 61 803 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 42 820 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 983 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.), vyklidila a odstranila reklamní zařízení, včetně všech součástí a příslušenství z pozemku žalobce parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa, obec adresa, přičemž umístění reklamního zařízení na pozemku je znázorněno v geodetickém zaměření vyhotoveném tituly před jménem jméno FO dne 3. 4. 2024, které je přílohou č. 1 rozsudku (výrok III.) a aby žalobci zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 38 825 Kč a 368 Kč (výrok IV. a výrok VII.), co do částky 9 648 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 18. 5. 2023 do zaplacení a co do částky 2 400 Kč žalobní návrh zamítl (výrok II. a výrok VI.) a rozhodl, že žalobci se vrací nespotřebovaná záloha na náklady důkazu ve výši 5 634,23 Kč (výrok V.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že žalovaná bez právního důvodu užívala část jeho nemovitosti - pozemku parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa, obec adresa, čímž se na jeho úkor obohatila a je povinna obohacení ochuzenému žalobci vydat. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě peněžitého plnění uplatnil za dobu od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2023 a vyčíslil jej na 71 451 Kč. Tvrdí-li žalovaná, že pozemek žalobce není dotčen jejím reklamním zařízením, protože billboardy jsou umístěny pomocí nosných konstrukcí na oplocení sousedního pozemku parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa (dále jen „Pozemek 2“ nebo pozemek právnická osoba), který je ve vlastnictví právnická osoba, IČO IČO, pak takové tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť billboardy se na pozemku žalobce nachází, resp. se nachází nad jeho povrchem. K závěru, že billboardy zasahují na pozemek žalobce dospěl i Úřad městské části adresa jako příslušný stavební úřad, což vyjádřil ve sdělení ze dne 3. 10. 2023, č. j. spisová značka. Skutečnost, že se billboardy nacházejí na jeho pozemku žalobce zjistil z podnětu občana ze dne 6. 10. 2021, na jehož základě proběhlo dne 14. 10. 2021 Anonymizováno místní šetření. Jako událost rozhodnou pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty podle § 619, § 621 a § 629 o. z., je proto nutné považovat uvedené místní šetření. Do uvedené doby neměl žalobce subjektivní znalost, že billboardy byly nainstalovány v rozporu se stavebním povolením, že zasahují na jeho pozemek. Žalobce dále uplatnil nárok na zaplacení částky 2x 1 200 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nárok na vyklizení předmětného pozemku žalobce, tzn. navrhl, aby žalované byla uložena povinnost odstranit její reklamní zařízení včetně všech součástí a příslušenství z pozemku žalobce. Dodal, že před zahájením řízení vyzval žalovanou k plnění, leč bezúspěšně.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Billboardy jsou pomocí nosné konstrukce instalovány na betonovém oplocení sousedního Pozemku 2, tj. pozemku právnická osoba, k umístění billboardů došlo na základě povolení Odbor Městské části adresa ze dne 30. 3. 2005, č. j. spisová značka. Žalovaná billboardy nainstalovala na základě dohody se svou dceřinou společností právnická osoba, která s právnická osoba uzavřela smlouvu, na jejímž základě má právnická osoba oprávnění užívat majetek právnická osoba k reklamním účelům. Za umístění billboardů žalovaná platí sjednanou úplatu společnosti právnická osoba a ta dále hradí sjednanou úplatu právnická osoba. K bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobce tak nedochází. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka se právnická osoba domáhá po společnosti právnická osoba odstranění reklamních zařízení umístěných na pozemcích ve vlastnictví právnická osoba, mimo jiné i předmětných billboardů z Pozemku 2, což dle žalované potvrzuje, že jsou billboardy umístěny na Pozemku 2, nikoli na pozemku žalobce. Žalovaná z opatrnosti také vznesla námitku promlčení uplatněného peněžitého nároku za období od 1. 5. 2020 do 30. 8. 2020, počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nastal v roce 2005, kdy byly předmětné billboardy nainstalovány. Na billboardech je uvedeno logo žalované, tudíž žalobce se mohl a měl dozvědět o údajném užívání části jeho pozemku již v roce 2005. K hranici pozemku žalobce a Pozemku 2 (pozemku právnická osoba) uvedla, že není přesně v místech, kudy vede betonový plot a poukázala na možnou odchylku měření 39 cm oproti tomu, kde je hranice pozemků zakreslena v katastru nemovitostí. Po zohlednění této odchylky není možno vyloučit, že se billboardy nachází výhradně na Pozemku 2. Dále poukázala na dlouhodobost umístění billboardů, od roku 2005 do roku 2021 žalobce neměl žádné výhrady. Pro případ, že by bylo dovozeno, že billboardy zasahují na pozemek žalobce, zdůraznila, že se jedná pouze o nepatrný zásah, který je žalobce povinen strpět s ohledem na jeho nepatrnost, jakož i to, že odstranění reklamního zařízení není účelné.

4. V průběhu řízení žalobce změnil původní žalobní návrh, soud prvního stupně navrženým změnám vyhověl a po právní moci usnesení ze dne 15. 8. 2024, č. j. spisová značka (právní moc dne 4. 9. 2024) a usnesením ze dne 6. 9. 2024, č. j. spisová značka (právní moc dne 26. 9. 2024), zůstal předmětem řízení žalobní návrh, aby žalovaná žalobci zaplatila částku 71 451 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 468 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 983 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, částku 2 400 Kč, a aby žalovaná pozemek žalobce parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa, obec adresa, vyklidila a odstranila reklamní zařízení včetně všech jeho součástí a příslušenství.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; zjištěný skutkový stav věci právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a označil judikaturu, kterou vzal při rozhodování v úvahu. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje.

6. Žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa, obec adresa, o výměře 17 892 m2, a vlastníkem sousedního pozemku parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa, obec adresa, dále zvaného jako „Pozemek 2“, je právnická osoba, oba vlastníci za hranici pozemků v prostoru křižovatky adresa a adresa (tj. v místě, kde je umístěno reklamní zařízení žalované) považují vnější okraj betonového oplocení areálu vozovny adresa. Žalovaná před cca 20 lety uchytila na betonové oplocení nacházející se na rozhraní pozemků čtyři velkoplošné billboardy, které přinejmenším v rozsahu 7 m2 přesahují nad pozemek žalobce, který se proti tomu opakovaně ohradil a vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku bez právního titulu a k odstranění reklamního zařízení z jeho pozemku. Žalovaná ke dni vydání meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně reklamní zařízení z pozemku žalobce neodstranila a za užívání pozemku v období od května 2020 do konce května 2024 žalobci ničeho neuhradila.

7. V řízení bylo prokázáno, že billboardy žalované přesahují na pozemek žalobce, a to přinejmenším v rozsahu 7 m2, žalované nesvědčí jakýkoliv právní titul k užívání žalobcova pozemku. Pokud jde o průběh hranice mezi pozemkem žalobce a sousedním Pozemkem 2 v místě umístění reklamního zařízení, vyšel soud prvního stupně z geodetického zaměření č. číslo ze dne 3. 4. 2024 vyhotoveného tituly před jménem jméno FO, úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, z výpovědi zpracovatele geodetického zaměření, fotografií (viz č.l. 12-15, 59-62, 172-173 spisu), ortofotomapy, záběru „street view“ daného místa, sdělení Městské části adresa, Odbor ze dne 30. 3. 2005 (viz č. l. 42-43 spisu) a přihlédl i ke sdělení vlastníka sousedního Pozemku 2, který uvedl, že mezi ním a žalobcem je průběh hranice nesporný, a že je jím právě betonové oplocení, k němuž je reklamní zařízení uchyceno. Vzal v úvahu, že souřadnice bodů v katastrální mapě, od kterých se odvíjí jakékoliv zaměření, nejsou absolutně přesné a dle kódu kvality podrobného bodu je přípustná určitá odchylka, nicméně popsaný závěr o přesahu billboardů na pozemek žalobce minimálně v rozsahu 7 m2 opřel o provedené důkazy, které zhodnotil jako relevantní a dostatečné. Protože žalovaná nedoložila, že by ji svědčil jakýkoliv právní titul k užívání pozemku žalobce, uzavřel, že žalobce má vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, § 2999 odst. 2 o. z.) ve výši obvyklé ceny nájemného za část pozemku prokazatelně zastavěného reklamním zařízením (billboardy) žalované (506 odst. 1 o. z.). Obranu žalované, že za umístění billboardů platí jinému subjektu, posoudil jako irelevantní, a proto se nezabýval otázkou, zda tomu tak skutečně je. Žalovaná tvrdila, že její smluvní partner je oprávněn užívat a dále přenechat do podnájmu sousední Pozemek 2 a nikoliv pozemek žalobce, přičemž z hlediska posouzení této právní věci bylo nerozhodné, zda se na pozemku žalobce nachází celá konstrukce reklamního zařízení, nebo jen její část ve zmíněném minimálním rozsahu 7 m2.

8. Pokud jde o výši obvyklého nájemného vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku vypracovaného právnická osoba č. číslo, proti posudku účastníci nevznesli žádné námitky. Znalec dospěl k závěru, že obvyklé roční nájemné za pronájem za 1 m2 pozemku žalobce se v průběhu let 2020 až 2024 postupně zvyšovalo a jeho výše byla následující: v roce 2020 částka 1 603 Kč, tj. 11 218 Kč za 7m2, přičemž poměrné části roku od 1. 5. 2020 do 31. 12. 2020 odpovídá částka 7 530 Kč, v roce 2021 částka 2 051 Kč, tj. 15 756 Kč za 7m2, v roce 2022 částka 3 042 Kč, tj. 21 292 Kč za 7m2, v roce 2023 částka 3 448 Kč, tj. 24 418 Kč za 7m2, v roce 2024 částka 3 574 Kč, tj. 25 018 Kč za 7m2. Obvyklá výše nájemného za 1 m2 byla v letech 2020 a 2021 nižší než uplatněný nárok 2 500 Kč/m2/ rok a v letech 2022 až 2024 naopak vyšší než uplatněný nárok. Soud prvního stupně co do výše nároku žalobci přisoudil: za část roku 2020 od 31. 8. 2020 do 31. 12. 2020 (tj. za 123 dní z celkem 245 dní žalovaných za rok 2020) částku 3 811 Kč (11 218 Kč/365 dní x 123 dní = 3 811 Kč), za rok 2021 pouze částku 15 756 Kč, za rok 2022 částku 17 500 Kč, za rok 2023 částku 17 468 Kč a za část roku 2024 (od ledna do konce května) částku 7 268 Kč. Pro dobu let 2022 až 2024 byla obvyklá výše nájemného vyšší než žalovaná částka, ale soud je ve sporném řízení vázán žalobním návrhem, který byl nižší než zjištěná výše obvyklého nájemného.

9. Soud prvního stupně přisoudil žalobci vůči žalované ve smyslu § 2991 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61 803 Kč a podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., také úroky z prodlení; v případě vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2023 žalobcem stanovená patnáctidenní lhůta k plnění uplynula dne 17. 5. 2023, v případě vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2024 žalobcem stanovená patnáctidenní lhůta k plnění uplynula dne 25. 6. 2024.

10. Soud prvního stupně zamítl žalobní návrh co do částky 9 648 Kč, tj. co do promlčeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2020 do 30. 8. 2020 ve výši 5 833 Kč, neboť pro toto období se žalovaná ubránila námitkou promlčení, dále co do rozdílu mezi žalovanou částkou a obvyklým nájemným zjištěným za období od 31. 8. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 2 071 Kč a co do rozdílu mezi žalovanou částkou a obvyklým nájemným zjištěným za rok 2021 ve výši 1 744 Kč.

11. Doplňujícím rozsudkem ještě zamítl žalobní návrh co do částky 2 400 Kč (2x 1 200 Kč), protože v projednávané věci nešlo o pohledávku žalobce vzniklou ze vzájemného závazku dvou podnikatelů nebo vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, tudíž žalobci nevznikl nárok na paušální náhradu nákladů spojených uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. K námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že v případě bezdůvodného obohacení platí, že subjektivní promlčecí doba je tříletá (§ 629 odst. 1 o. z.) a objektivní promlčecí doba je desetiletá (§ 638 odst. 1 o. z.), popřípadě patnáctiletá v případě úmyslného bezdůvodného obohacení (§ 638 odst. 2 o. z.). Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to navzdory tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28Cdo 1421/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz, počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněná osoba dozví o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla, což zahrnuje nejen vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, ale i vědomost o osobě povinné k jeho vydání (§ 619 odst. 2 a § 621 o. z.). S ohledem na skutečnost, že reklamní zařízení bylo instalováno na veřejně přístupném místě, měl a mohl žalobce dospět bezprostředně po jeho vybudování k závěru, že mu je zasahováno do jeho vlastnického práva a že se umístěním reklamního zařízení na jeho pozemku jiná osoba bezdůvodně obohacuje na jeho úkor. Reklamní zařízení (billboardy) byla označena názvem žalované. S ohledem na skutečnost, že právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci bez právního titulu se promlčuje jednotlivě za každý den jeho užívání, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2020 do 30. 8. 2020 je promlčen, protože uplynula subjektivní tříletá promlčecí doba; žaloba byla k soudu podána dne 31. 8. 2023.

13. Soud prvního stupně s odkazem na § 1012 o. z. vyhověl i žalobnímu návrhu, aby žalovaná pozemek žalobce vyklidila, tzn. aby odstranila reklamní zařízení (billboardy), včetně všech součástí a příslušenství z pozemku žalobce, přičemž upřesnil, že umístění reklamního zařízení na pozemku je znázorněno v geodetickém zaměření vyhotoveném tituly před jménem jméno FO ze dne 3. 4. 2024, které je přílohou č. 1 rozsudku. Za lichou vzal námitku žalované o neúčelnosti odstranění zařízení s tím, že zabírá pouze nepatrnou část pozemku žalobce, protože vlastník má právo na ochranu před nezákonným zásahem bez ohledu na rozsah takovéhoto zásahu. Ustanovení § 1023 o. z. dopadá na zcela jiné případy, než je umístění rozměrného reklamního zařízení na cizím pozemku za účelem dosahování zisku podnikatelského subjektu. Dodal, že ani žalovaná neuvedla, v čem konkrétně spatřuje důležitý důvod pro přijetí takového omezení žalobce ve prospěch žalované a odkaz žalované na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn 28Cdo 3777/2011, ze dne 16. 1. 2006, sp. zn. 22Cdo 2539/2005, ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22Cdo 3387/2023, posoudil jako nepřiléhavý, protože v tamních případech šlo o drobný přesah staveb ve vlastnictví majitele sousedního pozemku a nikoliv třetí osoby, jako je tomu v tomto případě.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (výroky IV. a VIII.) a podrobně popsal, jak vyčíslil náhradu nákladů řízení, které úkony právní služby zástupce žalobce posoudil jako účelné a které nikoliv, odvolací soud na odůvodnění zcela odkazuje.

15. Výrokem V. rozhodl soud prvního stupně ještě o vrácení nespotřebované části zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem.

16. Žalobce včasným a přípustným odvoláním napadl rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení (výroky IV. a VII.), protože soud prvního stupně mu nepřiznal náhradu za konkrétní úkony právní služby advokáta, byť šlo o úkony účelné. Účast na místním šetření dne 26. 2. 2025 - znalec vyzval žalobce, aby v rámci ohledání předmětných nemovitostí byla poskytnuta součinnost žalobce, pročež z tohoto důvodu bylo nezbytné, aby se ohledání zúčastnil i právní zástupce žalobce. Podání ze dne 8. 4. 2024 - soud prvního stupně výzvou ze dne 25. 3. 2024, č. j. spisová značka, vyzval žalobce, ať ve lhůtě 10 dnů reaguje na domněnku soudu, že žalobcem doložené zaměření neobsahuje identifikaci zhotovitele, tudíž žalobce reagoval podáním ze dne 8. 4. 2024. Podání ze dne 12. 8. 2024 - soud prvního stupně výzvou ze dne 31. 7. 2024, č. j. spisová značka, vyzval žalobce, ať ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení odstraní domnělé vady předchozího podání žalobce a žalobce reagoval podáním ze dne 12. 8. 2024. Nahlížení do spisu dne 14. 6. 2024, dne 23. 9. 2024, dne 13. 6. 2025, dne 30. 6. 2025 - účelnost nahlížení je třeba posuzovat s ohledem na potřebu žalobce seznámit se s aktuálním obsahem soudního spisu před jednáním. Není zcela nezvyklé, že ze strany soudu nedojde k zaslání všech podání žalovaného, zároveň se nelze spoléhat na skutečnost, že při telefonickém ověření je vše řádně zaznamenáno a pracovník soudu poskytne věrohodnou informaci o posledním podání, jež je součástí spisu. Z tohoto pohledu se tak jeví jako účelné nahlížení před soudním jednáním, aby byl právní zástupce žalobce efektivně schopen hájit práva žalobce, tedy aby byl obeznámen s úplným obsahem spisu a reagovat tak na všechny možné alternativy vývoje soudního jednání. Zároveň žalobce považuje za nesprávný výklad, že účelnost nahlížení má být posuzována z pohledu, zda v daném případě bylo účelné, správně a logicky by mělo být posuzováno, zda bylo ze strany žalobce důvodné očekávat, že bude účelné. V daném případě byla všechna nahlížení do spisu účelná a poskytla zástupci žalobce relevantní informace pro hájení oprávněných zájmů zastoupeného žalobce. Žalobce uvedl, že předmětný právní případ je procesně komplikovaný, a to nejen s ohledem na postupnou změnu rozsahu žaloby v podobě částečného zpětvzetí a rozšíření žaloby, ale též i s ohledem na novelizaci advokátního tarifu. Základním východiskem pro rozhodování soudu je snaha o nalezení spravedlnosti a na tento požadavek nesmí být rezignováno ani v Anonymizováno případě náhrady nákladů řízení. Vytkl soudu prvního stupně míru zaokrouhlování na celá procenta, dále že opomenul aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy zamítnutí částky 3 815 Kč záviselo na výsledku znaleckého zkoumání, pročež tak tuto částku nelze považovat za neúspěch žalobce. S ohledem na veškeré výhrady popsané v odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud výrok IV. rozsudku změnil tak, že náhrada přisouzená žalobci činí 76 270,37 Kč a výrok VIII. tak, že náhrada přisouzená žalobci činí 1 575,06 Kč.

17. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla vyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé (výroky III. a IV.) a související rozhodnutí o nákladech řízení. Dle žalované z provedených důkazů nevyplynulo, že by reklamní zařízení žalované opravdu zasahovala do pozemku žalobce, bylo naopak prokázáno, že jsou instalována na zděném oplocení sousedního pozemku právnická osoba, tj. Pozemku 2, a to pomocí nosné konstrukce a jsou zpevněna pomocnou konstrukcí umístěnou za oplocením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží žalobce, a to jak ve vztahu k žalobnímu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tak k žalobnímu nároku na vyklizení pozemku. Při vypracování geodetického zaměření vyšel tituly před jménem jméno FO z hranice mezi pozemkem žalobce a Pozemkem 2 zakreslené v katastru nemovitostí. Tato hranice však není v katastru nemovitostí zakreslena na milimetr přesně, nýbrž u ní může být dána odchylka 39 cm na jednu i na druhou stranu od místa, kde je hranice zakreslena v katastru nemovitostí. Skutečná hranice mezi pozemky se tak může nacházet kdekoli v intervalu + 39 cm na jednu i na druhou stranu od hranice pozemků zakreslené v katastru nemovitostí, neboli kdekoli v intervalu o šířce 78 cm. Nelze tedy vyloučit, že po zohlednění uvedené odchylky se reklamní zařízení žalované mohou zcela nacházet na Pozemku 2. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28Cdo 3777/2011, vyplývá, že při posuzování průběhu hranic pozemků je třeba vzít v úvahu i povolenou toleranci při vyměření hranic. Je-li případný přesah do sousedního pozemku v rámci přípustné odchylky, nelze mít za prokázáno, že k přesahu opravdu dochází, a v takovém případě je přesah podle technického posouzení neprokazatelný. I kdyby bylo prokázáno, že reklamní zařízení žalované nebo jejich část zasahují do pozemku žalobce, žaloba by byla nedůvodná. Pozemek žalobce má rozlohu 17 892 m2, reklamní zařízení žalované mají zabírat plochu 7 m2, tudíž i kdyby zde existoval zásah do pozemku žalobce, šlo by o nepatrný zásah (§ 1023 odst. 1 o. z.). Nadto reklamní zařízení nelze odstranit jen částečně. Žalovaná je přesvědčena, že soud prvního stupně pochybil, když žalobě na vyklizení pozemku žalobce vyhověl, neboť (1) nebyl prokázán přesah reklamních zařízení na předmětný pozemek, (2) pro případ, že by takový přesah prokázán byl, byly by splněny podmínky pro aplikaci § 1023 odst. 1 o. z. a (3) pokud by nebylo možné věc posoudit způsoby uvedenými v bodech (1) a (2), šlo by o neoprávněnou stavbu dle § 135c obč. zák., jejíž odstranění by bylo zcela jednoznačně neúčelné a nebylo by možné ji ani přikázat do vlastnictví žalobce, nebo k ní zřídit věcné břemeno ve prospěch žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22Cdo 3387/2023). Předmětná reklamní zařízení byla instalována na zděné oplocení Pozemku 2 na základě dohody žalovaného s jeho dceřinou společností právnická osoba., IČO IČO. Mezi právnická osoba a právnická osoba aktuálně probíhá několik soudních sporů, jejichž jádrem je otázka, zda mezi nimi existuje právní vztah, jehož předmětem je právo společnosti právnická osoba užívat majetek právnická osoba k reklamním účelům. Společnost právnická osoba tvrdí, že zde takový právní vztah existuje, právnická osoba tvrdí, že tomu tak není. Primárním je spor o žalobě společnosti právnická osoba na určení existence takového právního vztahu, o kterém je v prvním stupni vedeno řízení u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka. Dalším soudním sporem je pak řízení o žalobě právnická osoba, kterou se domáhá po společnosti právnická osoba odstranění reklamních zařízení ze svého majetku. O této žalobě je v prvním stupni vedeno řízení u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka. V tomto řízení se právnická osoba mimo jiné domáhá odstranění veškerých staveb a zařízení pro reklamu (billboardů) umístěných na pozemcích ve vlastnictví právnická osoba, přičemž jedním z těchto pozemků je právě i Pozemek 2 (pozemek parcelní číslo číslo, v k. ú. adresa). Uvedená žaloba právnická osoba tedy potvrzuje, že reklamní zařízení žalované jsou umístěna na majetku právnická osoba, nikoli na majetku žalobce. Žalovaný hradí za užívání reklamních zařízení průběžné platby ve prospěch společnosti právnická osoba, ta dále odvádí platby za užívání reklamních ploch ve prospěch právnická osoba, a to na základě Konsolidované smlouvy právnická osoba. Závěry soudu prvního stupně jsou nesprávné, neboť žalovaná ve skutečnosti neužívá část pozemku žalobce, nýbrž část Pozemku 2, a to na základě platného právního titulu. Žalobce tudíž nemá vůči žalované žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ani na odstranění reklamních zařízení z pozemku žalobce. Žalovaná je přesvědčena, že žalobce v této věci jedná tak, aby žalovanou záměrně poškodil a jedná se o šikanózní výkon práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25Cdo 2223/2020). Předmětná reklamní zařízení jsou v daném místě instalována minimálně od roku 2005, po celou tuto dobu žalovaná hradila za umístění reklamních zařízení úplatu, kterou zprostředkovaně (skrze společnost právnická osoba) inkasoval právnická osoba a skrze něj pak z této platby zprostředkovaně profitoval i žalobce, který byl po celou dobu s uvedeným nastavením vzájemných vztahů srozuměn. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. tak, že se žaloba, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalobce se písemně vyjádřil k odvolání žalované a žalovaná se písemně vyjádřila k odvolání žalobce.

19. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním účastníků, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

20. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

21. Soud prvního stupně dokazování soustředil na zjištění skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, dokazování provedl v dostatečném rozsahu a procesně správným způsobem, důsledně vzal v úvahu vše, co v průběhu řízení bylo prokázáno a vyšlo najevo. Právní posouzení věci soudem prvního stupně je správné, neboť soud použil právní předpis, který měl použít, aplikovaná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, správně vyložil, vzal v úvahu přiléhavou judikaturu a ze skutkových zjištění vyvodil správné závěry. Odůvodnění rozsudku je jasné, přehledné a přesvědčivé, má veškeré náležitosti podle § 157 odst. 2 o. s. ř. a odvolací soud na odůvodnění bez výhrad odkazuje. Z odůvodnění rozsudku je zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a jeho právními závěry, z odůvodnění rozsudku je rovněž zřejmé, že soud prvního stupně se obranou žalované důsledně zabýval.

22. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování dospěl ke správnému skutkovému závěru, že billboardy žalované přesahují na pozemek žalobce, a to přinejmenším v rozsahu 7 m2. Stran průběhu hranice mezi pozemkem žalobce a sousedním Pozemkem 2 v místě umístění reklamního zařízení, vyšel především z geodetického zaměření č. číslo ze dne 3. 4. 2024 vyhotoveného tituly před jménem jméno FO, úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, z výpovědi zpracovatele geodetického zaměření a dalších popsaných zmíněných shora a podrobněji popsaných v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Z výpovědi svědka tituly před jménem jméno FO vzal za významné, že zaměření provedl s připojením pomocí aparatury globálních navigačních satelitních systémů, přičemž přesnost jím provedeného měření, tj. do jaké míry předmětné billboardy zasahují do pozemku žalobce, je do 5 cm nebo ještě méně. Podrobné body katastru nemovitostí, využité při jeho měření, jsou vedený v třetí třídě přesnosti, což představuje nejvyšší kód kvality. V případě kvality bodů, které vede katastr, je střední souřadnicová chyba 14 cm a mezní polohová chyba je cca 39 cm (uvedené představuje maximální přípustnou vzdálenost mezi bodem v katastrální mapě a týmž bodem v terénu). Dle jeho měření je betonové oplocení mírně ustoupeno dovnitř Pozemku 2. Případná odchylka nemá orientaci a může být na jakoukoliv stranu, takže zábor pozemku žalobce by mohl být i větší než uvedených 7 m2, nicméně při výpočtech se vychází že střední hodnoty. Provedené měření a zpracování v geodetickém programu je velmi přesné a uvedená maximální odchylka 2 m² je mezní hodnotou stanovenou programem s ohledem na celkovou velikost prostoru. Smyslem stanovení mezní odchylky je, aby při jejím překročení, program na tuto skutečnost upozornil. Střední odchylka je v daném území 14 cm.

23. Soud prvního stupně tedy vzal v úvahu, že souřadnice bodů v katastrální mapě, od kterých se odvíjí jakékoliv zaměření, nejsou absolutně přesné a dle kódu kvality podrobného bodu je přípustná určitá odchylka, proto také vyslechl tituly před jménem jméno FO a tento geodet vysvětlil relevantní skutečnosti a zodpověděl na všechny dotazy soudu a účastníků, geodetického zaměření č. číslo ze dne 3. 4. 2024, které jako úředně oprávněný zeměměřičský inženýr vypracoval, náležitě odůvodnil. Soud prvního stupně přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat a nutno podotknout, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů geodeta. Námitky žalované v průběhu řízení nebyly podloženy věcnými argumenty, které by opírala o jiné (další) geodetické měření. Její výhrady ke shora uvedenému skutkovému závěru soudu prvního stupně zůstaly v rovině spekulací a nejsou způsobilé zpochybnit natož snad vyvrátit skutkový závěr soudu prvního stupně. Skutková zjištění opřel soud prvního stupně o dokazování důsledně zhodnocené postupem podle § 132 o. s. ř., hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, v tomto směru mu nelze vytknout pochybení, tudíž není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, jak to činí žalovaná, která namítá, že z provedených důkazů by mohl vyplývat jiný skutkový závěr; nesouhlas s hodnocením důkazů soudem prvního stupně není sám o sobě způsobilým odvolacím důvodem (§ 205 odst. 2 o. s. ř.).

24. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28Cdo 3777/2011, není přiléhavý, v tamním případě soud rozhodoval o bezdůvodném obohacení vzniklém v důsledku nesprávného provedení dělení pozemků, kdy z následného znaleckého posudku vyšlo najevo, že přesah staveb na sousední pozemek byl v rozsahu 11 až 15 cm.

25. Správný je právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaná část pozemku žalobce užívá bez právního důvodu a že žalobce má nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, § 2999 odst. 2 o. z.).

26. Podle § 1023 odst. 1 o. z. vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.

27. Z citovaného ustanovení vyplývá, že vlastník pozemku je povinen snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li proto důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže má rozumný důvod tomu bránit. Soud prvního stupně zcela správně uvedl, že žalovaná ani žádný konkrétní důležitý důvod netvrdila a vzal v úvahu, že v daném případě jde o ryze podnikatelské využití reklamních zařízení za účelem zisku. Odvolací soud s hodnocením soudu prvního stupně souhlasí a dodává, že reklamní zařízení nemá žádný veřejný význam.

28. Žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22Cdo 3387/2023, ale zřejmě přehlédla, že dovolací soud se nezabýval dovolacími námitkami týkajícími se aplikace § 1023 odst. 1 o. z., neboť posouzení těchto námitek nebylo způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, jinak řečeno, z tohoto usnesení nevzešel výklad k aplikaci § 1023 odst. 1 o. z.

29. K odkazu žalované na § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, žalobce ve vyjádření k odvolání správně uvedl, že § 135c mělo zcela jasnou systematiku, kdy soud měl postupovat sestupně (srov. ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 793). Primárně by tedy měl soud zvažovat odstranění, pokud by dospěl k názoru, že odstranění není vhodnou variantou, což v tomto případě není naplněno, tak může stavbu přikázat do vlastnictví vlastníka pozemku a teprve pokud ani to není možné, tak může zřídit věcné břemeno, skrze které daná stavba získá občanskoprávní titul pro své umístění. Žalobce vyloučil, že by snad chtěl přikázat reklamní zařízení do svého vlastnictví, rozhodně nemá zájem podnikat v oboru reklamy. Poslední možnosti, tj. zřízení věcného břemene, se žalovaný nedomáhá, dokonce sám uvedl, že by bylo neúčelné.

30. Šikanózní výkon práva je podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu takový výkon práva, jenž nesleduje dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž jeho jediným cílem je poškodit jiného. Jednání, které je šikanózní anebo které je zneužitím práva, občanský zákoník výslovně nepostihuje; takové jednání je však v rozporu s dobrými mravy, a proto mu lze za podmínek v tomto ustanovení uvedených odepřít ochranu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 22Cdo 1567/2004, a ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33Cdo 2814/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 23Cdo 1887/2020; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

31. Odvolací soud na podkladě obsahu spisu, prokázaných skutečností a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, dospěl k závěru, že ze strany žalobce nejde o šikanózní výkon práva ani o zneužití práva.

32. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé (výrok I. a výrok III.) potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný.

33. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za relevantní, že žalobce v žalobě uplatnil dva samostatné nároky, jak bylo vysvětleno výše, pro které spojení ke společnému projednání však není stanoveno právním předpisem. V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33Cdo 4702/2015), přičemž při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na vydání bezdůvodného obohacení uplatnil v řízení rovněž nárok na vyklizení, je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále AT (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30Cdo 1435/2015). Stejně jako soud prvního stupně, odvolací soud vyšel z názoru, že při stanovení tarifní hodnoty je přiléhavé aplikovat § 8 odst. 1 (tarifní hodnotou je výše požadovaného peněžitého plnění) a § 9 odst. 1 (u uplatněného nároku na vyklizení pozemku se považuje za tarifní hodnotu 30 000 Kč).

34. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupě uzavřel, že v daném případě tarifní hodnota sporu činila 138 983 Kč (108 983 Kč + 30 000 Kč); žalobce byl úspěšný co do částky 91 803 Kč (61 803 Kč + 30 000 Kč), tj. v rozsahu 66 %, neúspěšný co do částky 47 180 Kč (18 549 Kč + + 18 983 Kč + 9 648 Kč), tj. v rozsahu 35 %, tudíž má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 %.

35. Žalobce brojí proti tomu, že mu soud prvního stupně nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za následující úkony právní služby a odvolací soud shledal, že jeho odvolací námitky nejsou důvodné.

36. Účast na místním šetření dne 26. 2. 2025 - nešlo o místní šetření nařízené soudem, znalecká kancelář podle obsahu posudku uskutečnila prohlídku na místě samém dne 26. 2. 2025 a za tento úkon si účtovala 800 Kč, z obsahu znaleckého posudku není zřejmé, zda a kdo další se prohlídky účastnil a žalobce, resp. právní zástupce žalobce nesdělil a nedoložil, kdo konkrétně se prohlídky měl účastnit, zda to byl advokát či advokátní koncipient. Účast na prohlídce nelze bez dalšího podřadit úkonům podle § 11 odst. 1 a 2 AT a odvolací neshledal ani důvod pro aplikaci § 11 odst. 3 AT, takový důvod by snad připadal při prohlídce, které se účastnil advokát či advokátní koncipient a trvala dvě hodiny, a to ve vazbě na analogickou aplikaci § 11 odst. 1 písm. g) AT.

37. Podání ze dne 8. 4. 2024 - šlo o doplnění řádné kopie již založeného důkazu, podání sice reagovalo na výzvu soudu, ale nešlo o písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, žalobce doložil doplněný výstup z geodetického zaměření a zopakoval návrh důkazu výslechem zpracovatele geodetického zaměření.

38. Podání ze dne 12. 8. 2024 - žalobce na výzvu soudu tímto podáním pouze odstranil vady předchozího podání ze dne 27. 6. 2024 a úkon právní služby spočívající v podání ze dne 27. 6. 2024 včetně doplnění ze dne 12. 8. 2024 soud prvního stupně posoudil jako účelný a náhradu přiznal; postup podle návrhu žalobce by vedl k duplicitě odměny.

39. Nahlížení do spisu dne 14. 6. 2024 od 9:03 do 9:12 hodin, dne 23. 9. 2024 od 14:40 do 14:57 hodin, dne 13. 6. 2025 od 8:50 do 9:01 hodin, dne 30. 6. 2025 od 9:26 do 10:10 hodin - jednotlivá nahlížení do spisu odvolací soud posoudil s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích vysvětlil, že úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, je ale třeba vždy zkoumat účelnost nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18; ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17; usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 3046/21). V dané právní věci ani v jednom z výše uvedených případů nešlo o účelný úkon právní služby advokáta, a to již jen z toho důvodu, že ani v jednom případě do spisu nenahlížel advokát, ale do spisu nahlížel zaměstnanec právnická osoba Námitka žalobce, že se nelze spoléhat na skutečnost, že při telefonickém ověření pracovník soudu poskytne věrohodnou informaci o obsahu spisu a posledním podání, jež je součástí spisu, je jen hypotetická a neobstojí jeho názor, že každé nahlížení do spisu před dalším soudním jednáním je účelné a mělo by být honorováno. Účelnost nahlížení je třeba posuzovat (mimo jiné) podle toho, zda bylo ze strany žalobce vůbec důvodné očekávat, že nově je obsahem spisu soubor listinných důkazů, s nimiž neměl možnost se seznámit. Taková situace ani v jednom z výše označených případů nenastala.

40. Doplňujícím rozsudkem bylo rozhodnuto o částce 2 400 Kč, přičemž jediným úkonem v daném případě byla účast zástupce žalobce na vyhlášení doplňujícího rozsudku dne 13. 8. 2025. Účelně vynaložené náklady žalobce soud prvního stupně správně vyčíslil podle advokátního tarifu na 1 149,50 Kč včetně DPH, z této částky žalobci náleží 32 %, tj. částka 368 Kč po zaokrouhlení.

41. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky a náhradu přisouzenou žalobci správně vyčíslil, proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení (výrok IV. a výrok VII.) potvrdil.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a ve věci samé v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu vyčíslenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), takto: odměna advokáta 2x 4 780 Kč a 1x 2 390 Kč (odměna v poloviční výši) počítaná z tarifní hodnoty 91 803 Kč (61 803 Kč + + 30 000 Kč) za úkony právní služby - vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání odvolacího soudu dne 7. 1. 2026, účast na vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 28. 1. 2026 podle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), g), § 11 odst. 2 písm. f), paušální náhrada hotových výdajů 3x 450 Kč podle § 13 odst. 3, daň z přidané hodnoty 21 % ze součtu odměny a náhrady výdajů, tj. 2 793 Kč, celkem 16 093 Kč.

43. O lhůtě a místě plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.