28 CO 6/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 14C 15/2019-39, doplněnému usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. 14C 15/2019-48,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výrocích o nákladech řízení (výrok III. a doplněný výrok IV.) potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Obvodní soud pro Prahu 1, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. 14C 15/2019-39, doplněným usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. 14C 15/2019-48, žalobnímu návrhu zčásti vyhověl a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částka s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně od datum do zaplacení (výrok I.), co do částky částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení žalobní návrh zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek částka (doplněný výrok IV.).

2. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částka s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že je vlastníkem pozemku č. parc. číslo v katastrálním území Nové Město, jehož součástí je budova adresa. Do doby právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 17C 147/2011-313, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 20Co 77/2017-365, byly v katastru nemovitostí výše uvedené nemovité věci zapsané ve vlastnictví obce hlavní město Praha se svěřenou správou pro Městskou část obec a číslo. Dne datum žalovaná žalobkyni odevzdala uvedené nemovité věci včetně přehledu o hospodaření (o příjmech a výdajích), z něhož vyplynulo, že žalovaná měla za období let 2008 až 2017 příjmy z těchto nemovitých věcí ve výši částka. Žalovaná dopisy ze dne datum a datum žalobkyni sdělila, že nemovité věci do doby jejich odevzdání držela jako poctivý držitel, že vynaložila částka na zachování podstaty věcí a z těchto důvodů odmítla, že by se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Podle mínění žalobkyně nešlo o poctivou držbu žalované, neboť žalovaná musela vědět o uplatněném restitučním nároku jméno jméno příjmení, který vylučoval přechod vlastnického práva na obec podle § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. (výzva restituenta ze dne datum a na listu vlastnictví vyznačená plomba). Po dobu žalovaného období, tj. od datum až do datum, jednala žalovaná jako nepoctivý držitel, neboť bylo zjevné, že vykonává právo, které jí nenáleží, a žalobkyně se dožaduje vydání užitku, který žalovaná nepoctivou držbou nabyla.

3. Žalovaná na svoji obranu předně vznesla námitku promlčení uplatněného práva (nároku) za dobu od datum do datum. Dále tvrdila, že předmětné nemovité věci jako poctivý držitel mohla držet a užívat, že jí náleží všechny plody věci, které za dobu držby dospěly. I kdyby držba žalované byla nepoctivá, neměla by žalobkyně právo na vydání náhrady bezdůvodného obohacení, neboť podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je podmínkou vydání obohacení to, že k obohacení došlo bez spravedlivého důvodu, což není projednávaný případ. Navrhla, aby žalobní návrh byl zamítnut.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku stručně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Soud prvního stupně se předně zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná na svoji obranu. Dospěl k závěru, že v rozsahu uplatněného nároku za dobu od datum do datum jde o námitku důvodnou, protože v tomto rozsahu byl nárok uplatněn po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Vznesená námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobými mravy, neboť žalobkyni nic nebránilo, aby podala žalobu dříve a včas, na straně žalované soud neshledal, že by podání žaloby nějak bránila. V roce rok zahájil u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobce jméno jméno příjmení proti žalovaným 1. hlavní město Praha, 2. Česká republika, žalobu o určení vlastnického práva k pozemku č. parc. číslo v katastrálním území Nové Město, obec hl. m. obec, jehož součástí je budova adresa, nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví číslo (předmětné nemovitosti). Na uvedeném listu bylo katastrálním úřadem zapsáno„ Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení vlastnického práva“ dne datum a“ Poznámka spornosti“ dne datum. Dále k věci samé uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. 17C 147/2011-313, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 20Co 77/2017-365, určil, že ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., je Česká republika vlastníkem předmětných nemovitých věcí. ulice část obec a číslo (hlavním městem Prahou pověřená správou věci) předala dne datum nemovité věci České republice, tj. žalobkyni. Do předání nemovitých věcí byly v katastru nemovitostí předmětné věci zapsané ve vlastnictví obce hlavní město Praha, s tím, že správa je svěřena Městské části obec a číslo. Z protokolu o jednání ze dne datum vzal soud prvního stupně za zjištěné, že Česká republika tehdy uvedla, že není ráda, jestliže se jí nemovitosti vrací jen za účelem toho, aby je vydala restituentům, a požádal-li žalobce pan příjmení v dubnu 1991 o vydání nemovitostí, pak nemělo být vlastnické právo pro hlavní město Prahu do katastru vůbec zapsáno. Žalovaná byla nepoctivým držitelem nemovitých věcí a je povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor za dobu od datum do datum bezdůvodně obohatila. Hlavní město Praha se totiž nejpozději při jednání soudu dne datum dozvědělo o restitučním nároku pana příjmení a mělo povědomost o relevantních důvodech, proč hlavnímu městu nesvědčí vlastnické právo k nemovitým věcem. Právo žalované hospodařit s předmětnými nemovitostmi bylo odvozené od práva vlastnického, tudíž popsaný závěr dopadá i na žalovanou, která je povinna vydat žalobkyni užitek, tj. výnos z nemovitostí za období od datum do datum, který vyčíslil na podkladě zjištění o příjmech a výdajích na částka. Žalobkyni přisoudil i úrok z prodlení od datum do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované uložil, aby zaplatila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a odkázal na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

5. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla zamítavé rozhodnutí ve věci samé (výrok II.), související rozhodnutí o nákladech řízení a namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení námitky promlčení, kterou vznesla žalovaná. Žalobkyně nezpochybňuje soudem prvního stupně v rozsudku popsaný souhrn příjmů a nákladů za období roku 2016 2017, ale je přesvědčena, že uplatněný nárok není promlčený ani za období od datum do datum, protože o žalované, jako osobě odpovědné za bezdůvodné obohacení, se dozvěděla až ke dni datum, tj. ke dni, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 17C 147/2011-313, jímž bylo určeno vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. číslo v katastrálním území Nové Město, jehož součástí je dům adresa. Právní mocí výše uvedeného rozsudku nastal podle žalobkyně počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty. Žalovaná částka částka představuje příjmy žalované za období ode dne datum do datum. Žaloba byla podána dne datum. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a souvisejících výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla, aby výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen, neboť námitka promlčení je důvodná a odvolání žalobkyně by nemělo být vyhověno. Zdůraznila, že žalobkyně se přinejmenším v okamžiku zanesení poznámky spornosti vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí, tj. ke dni datum, mohla náhrady domáhat.

7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a, § 214 odst. 3 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednáno nebylo třeba nařizovat, protože odvolání je podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřili souhlas.

8. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

9. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 o. z. odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Řízení v této právní věci bylo zahájeno dne datum (pozn. odvolacího soudu - účastníci i soud prvního stupně vycházeli z data datum).

11. Žalovaná při prvním úkonu ve věci, tj. ve vyjádření k žalobě ze dne datum, které bylo doručeno žalobkyni dne datum, vznesla námitku promlčení v rozsahu nároku uplatněného za dobu od datum do datum, protože nárok na vydání výnosů z nemovitostí, o něž se měla žalovaná na úkor žalobkyně v uvedeném období obohatit, byl uplatněn až po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty; uvedla, že uplynula právním předpisem přesně vymezená promlčecí lhůta a žalobkyně, ač tak mohla učinit, své právo včas nevykonala, tedy tvrdila rozhodné skutečnosti stran promlčení uplatněného práva. Soud prvního stupně při prvním jednání dne datum v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí účastníkům předestřel, že doposud má vznesenou námitku promlčení za důvodnou. Žalobkyně proti předestřenému posouzení námitky promlčení nebrojila, po celou dobu řízení před soudem prvního stupně se k počátku běhu promlčecí lhůty nevyjádřila, netvrdila skutečnosti vylučující promlčení a nenavrhla k nim důkazy, byť tak jistě učinit mohla. Žalobkyně se námitce promlčení nebránila a dokonce se v řízení soustředila jen na uplatněný nárok za období od datum do datum (viz podání žalobkyně ze dne datum a její přednesy při jednání soudu) a k nároku za období od datum do datum rozhodné skutečnosti netvrdila a neprokazovala. Z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nebylo možno bez tvrzení žalobkyně o rozhodných skutečnostech a důkazů posoudit, kdy se žalobkyně měla dozvědět o vzniku bezdůvodnému obohacení a o tom, kdo se na její úkor obohatil, ani rozhodné skutečnosti o uplatněném nároku za dobu od datum do datum. Žalobkyně netvrdila, že by jí konkrétní a závažný důvod bránil ve včasném uplatnění předmětného nároku. Jestliže se žalobkyně námitce promlčení nebránila a soustředila svá skutková tvrzení o rozhodných skutečnostech a důkazní návrhy jen na dobu od datum do datum, pak neměla žalovaná důvod tvrdit skutečnosti, jimiž by se nároku žalobkyně za období před datum bránila a navrhovat k nim důkazy. Odvolací soud se proto v dané věci nemůže zabývat obranou žalobkyně proti včas vznesené námitce promlčení, protože tato obrana je spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů. Systém neúplné apelace vede účastníky řízení k tomu, aby všechny rozhodné skutečnosti a potřebné důkazy uplatnili již před soudem prvního stupně a neponechávali si je až na odvolací řízení.

12. Základním účelem institutu promlčení je působit na oprávněné osoby tak, aby v přiměřených lhůtách uplatnily svá práva (nároky), a čelit tomu, aby povinné osoby nebyly po časově nepřiměřenou dobu vystaveny nutnosti splnit své povinnosti. Uplynula-li zákonem stanovená promlčecí doba a oprávněná osoba v ní stanoveným způsobem u soudu své právo nevykonala, vzniká povinné osobě oprávnění vznést námitku promlčení a způsobit tak stav, že se oprávněná osoba nemůže s úspěchem domáhat u soudu svého práva. Důvodné vznesení námitky promlčení v občanském soudním řízení má totiž za následek, že soud nemůže oprávněné osobě právo (nárok) přiznat.

13. Zbývá dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 25Cdo 2905/99, rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 25Cdo 1839/2000). O takový případ v projednávané věci nejde.

14. Soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích žalované uložil, aby zaplatila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, neboť žalobkyně je od placení soudních poplatků osvobozena a soud v rozsahu částka s příslušenstvím jejímu návrhu vyhověl.

15. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení a soudním poplatku (výrok III. a doplněný výrok IV.) podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný. Vyhovující výrok ve věci samé (výrok I.) nebyl odvoláním napaden a nabyl již samostatně právní moci.

16. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a náklady úspěšné žalované vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, takto: částka za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně. Lhůtu plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.