14 C 15/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 558 728 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 364 186,64 společně s 9,00 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 194 541,36 Kč společně s 9,00 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 3 558 728 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že Česká republika je na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve znění potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] kat. území [část obce], jehož součástí je budova [adresa]. Do doby právní moci tohoto rozhodnutí byly v katastru nemovitostí výše uvedené nemovité věci zapsané ve vlastnictví obce Hlavního města Prahy se svěřenou správou ve prospěch Městské části [obec a číslo]. Dne [datum] došlo mezi žalovanou v postavení předávajícího a žalobcem v postavení přejímajícího k odevzdání a převzetí výše uvedeného nemovitého majetku [datum]. V rámci převzetí nemovitého majetku došlo mezi žalovanou a žalobcem k předání a převzetí přehledu předpisů a plateb, resp. z tabulky o příjmech z hospodaření, z nichž vyplývalo, že žalovaná měla za období let 2008 až 2017 příjmy z hospodaření těchto nemovitých věcí ve výši Kč 8 274 491,15. Žalovaná svým dopisem ze dne 14. 6. 2018 pod č. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] uvedla, že odmítá zaplacení této částky a současně i to, že výše uvedené nemovité věci do doby jejího odevzdání žalobci držela jako poctivý držitel. V obsahu tohoto dopisu žalovaná rovněž uvedla, že během této držby vynaložila finanční prostředky do těchto nemovitých věcí v období 2007 až 2016 na zachování jejich podstaty, a to v celkové výši 5 453 052. Žalobce odmítá, že by žalovaná jednala v rámci tzv. poctivé držby, když žalovaná musela vědět o uplatněném restitučním nároku ze strany pana [jméno] [jméno] [příjmení], který vylučoval přechod vlastnického práva na obec dle § 4 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb. To vyplývá z obsahu výpisů z katastru nemovitostí ze dne [datum] a ze dne [datum], kde byla vyznačena plomba pro řízení o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch pana [jméno] [jméno] [příjmení]. Samotná restituční výzva ze strany pana [jméno] [jméno] [příjmení] byla uplatněna dne [datum]. Žalovaná svou vědomost o sporu vyvolaného panem [jméno] [jméno] [příjmení] zjistila nejen z těchto výpisů, ale tak jak vyplývá i z obsahu zápisu z jednání mezi žalobcem a žalovanou ze dne [datum] - bod 2. Z toho vyplývá, že po dobu žalovaného období tj. ode dne [datum] až do [datum] jednala žalovaná dle ustanovení § 992 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. naopak jako nepoctivý držitel, neboť bylo zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží a měla by dle ustanovení § 1000 zák. č. 89/2012 Sb. veškerý užitek, který touto držbou nabyla, vydat.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznává a navrhuje soudu, aby žalobu z níže uvedených důvodů zamítl. Dle ustanovení § 993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá. Žalovaná získala nemovitost do držby na základě souhlasného prohlášení Bytového podniku [obec a číslo], státní podnik v likvidaci, [IČO], ze dne [datum], který prohlásil, že vlastnická práva k této nemovitosti nejsou sporná ani pochybná. O nespornosti byla žalovaná ujišťována samotným žalobcem, když tento ve sporu o určení vlastnického práva vedeného mezi [jméno] [jméno] [příjmení], hl. městem Prahou a žalobcem, stál na straně hl. města Prahy a v řízení se snažil prokázat, že k přechodu vlastnického práva na hl. město Prahu došlo. Tento samý žalobce dnes vůči žalované namítá nepoctivost její držby a dožaduje se na ní náhrady bezdůvodného obohacení. Jako poctivý držitel žalovaná mohla nemovitost držet a užívat ji. Náleží ji tedy všechny plody věci, jakmile se oddělí a brát z věci užitky, které za dobu držby dospěly. I kdyby držba žalované byla nepoctivá, neměl by žalobce právo na vydání náhrady bezdůvodného obohacení, neboť podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je podmínkou vydání obohacení to, že k obohacení došlo bez spravedlivého důvodu. Žalovaná spatřuje spravedlivý důvod svého případného obohacení v tom, že žalobce sám jej v minulosti ubezpečoval, že drží řádně a poctivě. Alespoň mezi ní a žalobcem byla zachována subjektivní dobrá víra o tom, že o povaze držby není sporu. S odvoláním na jednání žalobce, který po celou dobu, kdy žalovaná nemovitost držela, ubezpečoval, že držba je řádná, poctivá a zahrnující vlastnické právo a na obranu tohoto tvrzení vystupoval v soudním řízení na straně hl. města Prahy, které svědčil zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí, považuje žalovaná požadavek žalobce za nepoctivý. Ještě před tím předchozí držitel - Bytový podnik [obec a číslo], státní podnik v likvidaci, písemně prohlásil, že vlastnické právo k nemovitosti přešlo z žalobce na hl. město Prahu a předal ji do svěřené správy žalované s ubezpečením, že vlastnická práva k nemovitosti jsou nesporná a jistá. Žalobce požaduje vydání náhrady bezdůvodného obohacení od [datum] do [datum], přesto, že by se ukázalo, že nárok žalobce je po právu, namítá žalovaná jeho promlčení v části od [datum] do [datum], neboť žaloba na náhradu bezdůvodného obohacení byla žalobcem podána až [datum].

3. Ve vztahu k samotnému dokazování soud uvádí, že považoval námitku promlčení vznesenou žalovanou za důvodnou. S ohledem na to bylo dokazování prováděno pouze k nepromlčené části toho majetkového prospěchu, který by měl být žalovanou vydán, konkrétně za období od [datum] do [datum].

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] soud zjistil, že probíhal soudní spor mezi panem [jméno] [jméno] [příjmení], hlavním městem Prahou a žalobcem. V tomto soudním sporu byla řešena předmětná nemovitost a bylo rozhodnuto tak, že Česká republika je ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. nepřetržitě vlastníkem pozemku [parcelní číslo], o výměře 677 m², druh: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s [adresa], to vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedené Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Takto bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum] a tento rozsudek byl v této části potvrzen odvolacím soudem dne [datum rozhodnutí] rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka]. Z protokolu o jednání ze dne [datum] soud zjistil, že Česká republika uvedla že, není ráda, pokud se jí nemovitosti vrací jen za účelem toho, aby je vydala. Je nepochybné, že pokud žalobce p. [příjmení] v dubnu 1991 požádal o vydání nemovitosti, přičemž zák. 172/1991 Sb. nabyl účinnosti [datum], pak nemělo být zapsaného vlastnické právo hl. město Prahu. Z protokolu ze dne [datum] pak vyplývá, že p. [příjmení] jako žalobce v závěrečné řeči uvedl, že je to právě Česká republika, která je nepřetržitým vlastníkem předmětných nemovitostí. V daném případě je třeba, aby soud takto pozitivním způsobem ovlivnil konkrétní chod věcí, aby vyhověl této žalobě, kdy podle našeho názoru již [datum] učinil žalobce výzvu podle příslušných ustanovení zák. č. 403/1990 Sb. ve vztahu k bytovému podniku [obec a číslo] s tím, že v daném případě se jednalo o řádné uplatnění nároku na vydání předmětných nemovitostí. Ostatně v daném případě je také možné odkázat na příslušné znění judikátu 30 Cdo 1831/99 s tím, že je třeba zdůraznit, že v takovémto případě nikdy nemohlo rovněž také dojít ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 172/1991 Sb. k tomu, že by snad tento majetek mohl přejít ze strany ČR na žalovaného [číslo] tedy na Hlavní město Praha. Rovněž pokud se týká námitky, že by snad žalovaný [číslo] mohl nabýt předmětné nemovitosti v dobré víře vydržením, pak se domníváme, že tato argumentace je zcela lichá, není možné na ni přistoupit, neboť v daném případě si musel být žalovaný [číslo] jednoznačně vědom tohoto omezení, resp. musel si být vědom zákonných opatření, která se týkají právě možnosti přechodu takovéhoto majetku.

6. Z výpisů z katastru nemovitostí vyplývá, že vlastníkem předmětné nemovitosti bylo do právní moci výše uvedeného rozhodnutí hlavní město Praha a svěřená správa pak byla na žalované. Na [list vlastnictví] pak bylo zapsáno Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení vlastnického práva ze dne [datum]. Poznámka spornosti byla zapsána dne [datum].

7. Z protokolu o odevzdání a převzetí nemovitého majetku ze dne [datum] soud zjistil, že k tomuto datu došlo k předání předmětné nemovitosti žalobkyni ze strany žalované.

8. Ze sdělení ze dne [datum], odpovědi ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky ohledně vypořádání probíhala komunikace. Ze zápisu z pracovního jednání [datum] a z jednání ze dne [datum] soud nezjistil pro věc ničeho podstatného.

9. Soud s ohledem na zjištění skutečným nákladů a výnosů vyzval žalovanou k předložení tabulky a jednotlivých faktur za roky 2016 a 2017. Žalovaná toto předložila, viz její výpočty na čl. 25-27. Účastníci shodně konstatovali, že považují nesporné výše získaného nájmu ve výši 271 137 Kč za rok 2017 a za rok 2016 pak nesporuje výnos z nájmu, který činil 1 083 994,41. Mezi účastníky byly sporné náklady. Žalobce sporuje pouze náklady v celkové výši 225 547,52 Kč jak uvedl ve svém podání ze dne [datum]. Žalovaná souhlasila s tím, že nejsou důvodné faktury s výjimkou„ holubů“ (faktury na částku 79 270 Kč, č. dokladu [číslo], [číslo] – 11 303 Kč, doklad [číslo] – 16 739,4 Kč ve vztahu k dokladu [číslo] – oprava plynu – 31 953 Kč žalobkyně nesporuje důvodnost, pouze promlčení).

10. Soud z faktury od [jméno] [příjmení], ze dne [datum], [číslo] vč. objednávky a cenové nabídky a dokladu o úhradě, zjistil, že tato byla vystavena na částku 79 270 Kč za zasíťování pavlačí proti vniknutí holubů. S tím koresponduje i objednávka a cenová nabídka. Tato částka byla uhrazena. Z dokladu [číslo] – oprava plynu na částku 31 953 Kč soud zjistil, že tento doklad byl vystaven dne [datum]. S tím koresponduje i faktura [číslo] vč. objednávky. Tato byla rovněž uhrazena Ostatní sporné faktury – č. dokladu: [číslo] na částku 11 303 Kč a [číslo] na částku ve výši 16 739,40 Kč žalovaná soudu ani přes výzvu nedodala a jednání ve věci se dne [datum] neúčastnila. Z tohoto důvodu jí nebylo možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1-3 o.s.ř. k obsahu těchto faktur a opakovanou výzvu k jejich předložení. Soud má tedy za neprokázaný jejich obsah a důvodnost provedených prací.

11. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na značnou část nesporných faktur nečiní žádné relevantní závěry. Byly provedeny důkazy evidenčními listy, výpočtovými listy, nájemními smlouvami, předpisy a platbami, které s tímto nesporným tvrzením korespondují. Další dokazování soud neprováděl.

12. Soud shrnuje zjištěný skutkový stav plynoucí z výše provedených důkazů s tím, že o jejich pravosti nemá pochyb. [příjmení] předmětné nemovitosti bylo do právní moci rozsudku dále uvedeného rozsudku hlavní město Praha a svěřená správa pak byla na žalované. Na [list vlastnictví] pak bylo zapsáno Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení vlastnického práva ze dne [datum]. Poznámka spornosti byla zapsána dne [datum]. Probíhal soudní spor mezi panem [jméno] [jméno] [příjmení], hlavním městem Prahou a žalobcem. V tomto soudním sporu byla řešena předmětná nemovitost a bylo rozhodnuto tak, že Česká republika je ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. nepřetržitě vlastníkem pozemku [parcelní číslo], o výměře 677 m², druh: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s [adresa], to vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedené Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Takto bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum] a tento rozsudek byl v této části potvrzen odvolacím soudem dne [datum rozhodnutí] rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka]. Z protokolu o jednání ze dne [datum] plyne, že hlavní město Praha bylo seznámeno se stanoviskem žalobce, že p. [příjmení] v dubnu 1991 požádal o vydání nemovitosti, přičemž zák. 172/1991 Sb. nabyl účinnosti [datum], pak nemělo být zapsaného vlastnické právo hl. město Prahu. Z protokolu ze dne [datum] pak vyplývá, že p. [příjmení] jako žalobce v závěrečné řeči uvedl, že je to právě Česká republika, která je nepřetržitým vlastníkem předmětných nemovitostí, když dne [datum] učinil žalobce výzvu podle příslušných ustanovení zák. č. 403/1990 Sb. ve vztahu k bytovému podniku [obec a číslo] s tím, že v daném případě se jednalo o řádné uplatnění nároku na vydání předmětných nemovitostí. V takovémto případě nikdy nemohlo rovněž také dojít ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 172/1991 Sb. k tomu, že by snad tento majetek mohl přejít ze strany ČR na žalovaného [číslo] tedy na Hlavní město Praha. Ke dni [datum] došlo k předání předmětné nemovitosti žalobkyni ze strany žalované. Ve vztahu k nákladům a výnosům soud odkazuje na výše uvedené nesporné tvrzení a provedené důkazy. Spornými tak zůstaly faktury na částku 79 270 Kč, č. dokladu [číslo], [číslo] – 11 303 Kč, doklad [číslo] – 16 739,4 Kč a doklad [číslo] – oprava plynu – 31 953 Kč. Soud odkazuje na závěry k těmto dokladům uvedeným výše.

13. Právní posouzení vychází soud z následujících zákonných ustanovení:

14. Podle ustanovení § 992 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“): 1) Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. 2) Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával. 3) Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

15. Podle § 993 o.z.: Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

16. Podle § 994 o.z.: Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

17. Podle § 995 o.z.: Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Náhoda, která by věc u vlastníka nebyla stihla, však jde k tíži držitele, jen když spor svévolně zdržel.

18. Podle § 1000 o.z.: Nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, a nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby.

19. Podle § 1001 o.z.: Vynaloží-li nepoctivý držitel nutné náklady, jichž bylo potřeba pro zachování podstaty věci, náleží mu jejich náhrada. Pokud jde o ostatní náklady, použijí se obdobně ustanovení o nepřikázaném jednateli.

20. Podle § 2991 o.z.: 1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 3064 o.z.: Ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí v době jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nastanou účinky podle § 980 až 986 uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Lhůty stanovené v § 983 a 986 počnou běžet po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

22. Podle § 980 o.z.: 1) Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. 2) Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

23. Podle § 986 o.z. 1) Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu. 2) Požádal-li žadatel o poznamenání spornosti zápisu do jednoho měsíce ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl, působí jeho právo vůči každému, komu popíraný zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu; po uplynutí této lhůty však jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře.

24. Podle § 609 o.z.: Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

25. Podle § 610 o.z.: 1) K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 2) Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

26. Podle § 611 o.z. Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

27. Podle § 629 o.z. 1) Promlčecí lhůta trvá tři roky.

28. Ve vztahu k jednotlivým dílčím právním závěrům soud uvádí, že má za to, že žalovaná byla nepoctivým držitelem. K tomu závěru soud dospěl z dvou důvodů. Soudní spor vedený pod sp. zn. [spisová značka] byl vedený proti hlavnímu městu [obec], tedy osobě, které dle tehdejšího zápisu v katastru nemovitostí svědčilo vlastnické právo. Hlavní město Praha se nejpozději v rámci závěrečných návrhů viz protokol ze dne [datum] dozvědělo o podaném restitučním nároku p. [příjmení]. K tomuto okamžiku tedy mělo povědomost o relevantních důvodech proto, že jí nesvědčí vlastnické právo a nemohlo být ani poctivým držitelem. Při aplikaci § 995 o.z. by pak okamžikem, kdy by bylo možné považovat hlavní město Prahu za nepoctivého držitele byl nejpozději okamžik podání žaloby, čili rok 2011. Vše tedy již v rámci promlčeného období. Soud k tomuto uvádí, že žalovaná má právo hospodařit s nemovitostí odvozené od práva vlastnického a tudíž tyto závěry dopadají i na ni. I pokud by soud uvažoval o konkrétní vědomosti přímo žalované o tom, že hl. m. [obec] nesvědčí vlastnické právo, a tudíž žalovaná nemá právo hospodařit, tak soud odkazuje na zásadu materiální publicity údajů katastrálního úřadu. Poznámka spornosti byla zapsána v roce 2014. Přechodné ustanovení § 3064 o.z. pak stanoví lhůty odkdy již neznalost zápisu v katastru nemovitostí neomlouvá, a to to jeden rok nabytí účinnosti o.z., tedy od [datum]. Od tohoto datu nemůže být pochyb, že zapsaná poznámka spornosti znamenala pro žalovanou, že k tomuto datu by ztrácela ochranu jako poctivý držitel. Soud tedy z těchto důvodů hledí na žalovanou jako na nepoctivého držitele.

29. Žalovaná tedy byla povinna vydat veškerý užitek. V tomto případě se jednalo o výnos z nemovitosti. Žalovaná měla tržby z nájmu a oproti tomu náklady. Soud se tedy zabýval konkrétní částkou celkového zisku za období od [datum] do [datum], tedy k datu, které žalobce označil jako konec žalovaného období. Soud zohlednil námitku promlčení vznesenou žalobkyní a již se nezabýval nepromlčenou částí, tj. tím, co bylo více než 3 roky před podáním žaloby. Soud neshledal tuto námitku v rozporu s dobými mravy a to s ohledem na skutečnost, že žalobci ničeho nebránilo podat žalobu dříve a ze strany žalované nebylo zjištěno ničeho, čím by žalovaná bránila podání žaloby. Soud s ohledem na uplatněnou námitku promlčení vyšel z vypořádání vzájemných plnění uskutečněných v tomto období, kdy strany fakticky až na několik faktury vyúčtování učinily nesporným. Ve vztahu k jednotlivým fakturám pak soud uvádí, že faktura od [jméno] [příjmení], ze dne [datum], [číslo] je důvodně vynaloženým nákladem a není promlčená, neboť byla vydána v období 3 let před podáním žaloby a v této době i uhrazena. Zasíťování pavlačí proti holubům v [obec] soud považuje za nutný výdaj směřující k ochraně předmětné nemovitosti. U dokladu [číslo] – oprava plynu na částku 31 953 Kč soud zjistil, že tento doklad byl vystaven dne [datum]. S tím koresponduje i faktura [číslo] vč. objednávky. Zde tedy platí to stejné jako u předešlé faktury, tedy že byla vydána a uhrazena v období 3 let před podáním žaloby. Ostatní sporné faktury – č. dokladu: [číslo] na částku 11 303 Kč a [číslo] na částku ve výši 16 739,40 Kč žalovaná soudu ani přes výzvu nedodala a jednání ve věci se dne [datum] neúčastnila. Z tohoto důvodu jí nebylo možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1-3 o.s.ř. k obsahu těchto faktur a opakovanou výzvu k jejich předložení. Soud má tedy za neprokázaný jejich obsah a důvodnost provedených prací.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud tedy částečně žalobě vyhověl a částečně žalobu zamítl z důvodu promlčení. Soud uvádí, že k otázce promlčení nákladů vycházel z toho, že pokud je požadována tržba za nájem tak proti ní v daném měsíci jsou i výdaje. Proto je třeba daný zisk posuzovat komplexně k celému nepromlčenému období. Pokud by tomu totiž tak nebylo, tak by zde byl samostatně požadavek na vydání tržby a nikoliv již uplatněných výdajů. Proto byly námitky promlčení jak ve vztahu k tržbám tak i k nákladům posouzeny komplexně jako zisk, tj. tržby po odečtení výdajů.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 150 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch stejně tak jako žalovaný. Soud tedy zvažoval, zda náklady poměrně přiznat či nikoliv a dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že se jedná o veřejné instituce tak, přiznání částečných nákladů a ještě v zanedbatelné výši by bylo nedůvodné.