28 Co 65/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce, narozeným dne Datum narození Zástupce bytem Adresa Zástupce o zaplacení 14 655 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. října 2025, č. j. 20C 314/2024-99,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 355 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 5 953,67 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 16 482 Kč s příslušenstvím, a to s tvrzením, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem vozidla VIN: VIN kód, RZ SPZ, nákladní automobil nad 12 t (dále též jen „vozidlo“ nebo „předmětné vozidlo“), přičemž z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že v období od 10. 8. 2022 do 10. 10. 2022 (tj. 62 dní) bylo vozidlo evidováno jako provozované, žalovaná však jako jeho vlastník a provozovatel neměla sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku (16 182 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva (300 Kč) v celkové výši 16 482 Kč. Žalovaná neuhradila ani část dlužné částky, i když byla žalobkyní k zaplacení písemně vyzvána.

3. Žalovaná založila svou obranu na tom, že neporušila žádnou zákonnou či smluvní povinnost, z níž by měl plynout žalobou uplatněný nárok, a že není v řízení pasivně věcně legitimována. Podle žalované mělo pojištění předmětného vozidla ze strany původního vlastníka - společnosti právnická osoba trvat až do doby, kdy bude zapsán jako nový vlastník vozidla společnost právnická osoba., od níž měla vozidlo koupit žalovaná. Společnost právnická osoba. nabytí vlastnictví k vozidlu vůbec neoznámila, a to ani poté, co společnost právnická osoba zákonné pojištění vozidla zrušila ke dni 9. 8. 2022. O této okolnosti se žalovaná nemohla dozvědět až do 10. 10. 2022, kdy fakticky převzala předmětné vozidlo spolu s klíči a doklady k němu. Žalovaná poukazovala na to, že ani nebyla až do 10. 10. 2022 zapsána v registru vozidel jako vlastník či provozovatel vozidla. Vozidlo bylo až do tohoto dne v moci společnosti právnická osoba včetně klíčů a dokladů.

4. Usnesením ze dne 26. 9. 2025, č. j. spisová značka, soud prvního stupně řízení co do částky 1 827 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 827 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení zastavil, neboť žalobkyně vzala v této části žalobu zpět, jelikož došla k závěru, že žalovaná nabyla vlastnické právo k vozidlu až dne 16. 8. 2022 (nikoli již 10. 8. 2022). Žalobkyně tak vzala žalobu zpět v rozsahu sedmidenních příspěvků od 10. 8. 2022 do 16. 8. 2022 (7x 261 Kč). Předmětem řízení tak zůstala částka 14 655 Kč s příslušenstvím představující příspěvek za období od 17. 8. 2022 do 10. 10. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry shrnuje.

6. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že v registru vozidel byla jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v období od 1. 10. 2020 do 14. 10. 2022 evidována společnost právnická osoba, zatímco žalovaná byla jako vlastník a provozovatel vedena až od 14. 10. 2022 do 24. 2. 2023. Společnost právnická osoba. prodala žalované na základě kupní smlouvy ze dne 20. 7. 2022 vozidlo s výhradou vlastnictví, podle níž měla žalovaná nabýt vlastnické právo až úplným zaplacením kupní ceny, a současně se zavázala sjednat k tomuto okamžiku pojištění odpovědnosti, přičemž smlouva je podepsána pouze ze strany prodávajícího. Na základě faktury - daňového dokladu č. číslo ze dne 20. 7. 2022 společnost právnická osoba. vyúčtovala žalované částku 183 920 Kč, sestávající z kupní ceny vozidla ve výši 181 500 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 420 Kč, se splatností ke dni 27. 7. 2022, přičemž tato částka byla žalovanou dne 16. 8. 2022 zaplacena na účet právnická osoba. Vozidlo bylo pojištěno do 9. 8. 2022, následně pojištění zaniklo dohodou a bylo znovu sjednáno až od 11. 10. 2022. Z předávacího protokolu ze dne 10. 10. 2022 vyplynulo, že k faktickému předání vozidla žalované došlo až tohoto dne, přičemž technická prohlídka provedená dne 11. 10. 2022 neodhalila žádné závady. Společnost právnická osoba. nabyla vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 2. 8. 2022 od společnosti právnická osoba za cenu 135 500 Kč bez DPH, přičemž kupní cena ve výši 163 350 Kč byla této společnosti uhrazena dne 17. 8. 2022. Vozidlo bylo dne 16. 9. 2022 předáno právnická osoba, jenž je jediným jednatelem a společníkem žalované, a k převzetí byl použit PIN kód, přičemž do tohoto data se vozidlo pravděpodobně nacházelo v areálu společnosti právnická osoba, zatímco jeho umístění v období od 16. 9. 2022 do 10. 10. 2022 nebylo zjištěno. Dne 17. 8. 2022 společnost právnická osoba. informovala žalovanou e-mailem a SMS zprávou o možnosti převzetí vozidla na adrese v adresa, a to včetně sdělení PIN kódu potřebného k převzetí, přičemž tato komunikace byla směřována na e-mailovou adresu žalované e-mail a odpovídající telefonní číslo; žalovaná nicméně vozidlo převzala až dne 10. 10. 2022.

7. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále též jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), a dospěl k závěru, že vozidlo bylo v rozhodném období ve vlastnictví žalované, na níž vlastnictví k němu přešlo na základě kupní smlouvy mezí ní a společností právnická osoba., která byla jakýmsi zprostředkovatelem prodeje vozidla, neboť nabyla vlastnické právo k vozidlu od společnosti právnická osoba Žalovaná projevila vůli kupní smlouvu ze dne 20. 7. 2022 uzavřít a následně se podle ní i reálně chovala - zaplatila společnosti právnická osoba. sjednanou kupní cenu ve výši 181 500 Kč ke dni 16. 8. 2022 a vozidlo si následně i převzala. Od 17. 8. 2022 bylo tedy vozidlo ve vlastnictví žalované, která byla na základě zákona o pojištění odpovědnosti povinna mít od téhož dne sjednané pojištění odpovědnosti k tomuto vozidlu, které však v období od 17. 8. 2022 do 10. 10. 2022 sjednáno neměla. Je proto povinna zaplatit podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti žalobkyni příspěvek do garančního fondu ve výši 14 355 Kč (55 dnů od 17. 8. 2022 do 10. 10. 2022 x denní příspěvek ve výši 261 Kč = 14 355 Kč) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti míří právě na situaci, kdy je skutečný vlastník odlišný od toho, kdo je zapsán v registru vozidel. Je-li zjištěn skutečný vlastník vozidla, je to on, kdo je povinen zaplatit zákonem stanovený příspěvek za vozidlo. Žalovaná nejenže přímo ze zákona o pojištění odpovědnosti byla povinna mít k vozidlu uzavřené pojištění odpovědnosti od 17. 8. 2022, ale i přímo v kupní smlouvě s právnická osoba. se zavázala k tomu, že ke dni úplného zaplacení kupní ceny za vozidlo uzavře pojištění odpovědnosti k vozidlu, což neučinila.

8. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Namítala, že v rozhodném období nebyla skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla, ani zapsaným vlastníkem či provozovatelem vozidla a vozidlo ani fakticky nedržela ani neužívala. Navíc kupní smlouva ze dne 20. 7. 2022 mezi žalovanou a právnická osoba. nebyla podepsána oběma stranami - žalovaná ji nepodepsala, nemohla tedy nabýt platnosti ani účinnosti. Uhrazením vyfakturované částky společnosti právnická osoba. se žalovaná nestala vlastníkem předmětného vozidla, neboť platba, kterou žalovaná dne 16. 8. 2022 zaplatila společnosti právnická osoba. na fakturu ze dne 20. 7. 2022, byla pouze zálohou na vyfakturovanou částku. Žalovaná se stala vlastníkem vozidla až jeho faktickým převzetím, tedy převzetím klíčů a dokladů od něj v sídle společnosti právnická osoba a teprve poté mohla žalovaná splnit veškeré povinnosti související s vlastnictvím předmětného vozidla, tedy podrobit je technické a evidenční kontrole, uzavřít k němu pojištění.

9. Žalobkyně se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že setrvala na své předchozí skutkové i právní argumentaci, a navrhla, aby zamítavé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně i jeho rozhodnutí o nákladech řízení bylo potvrzeno.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

11. Odvolání není důvodné.

12. Podle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2.).

13. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

14. Podle § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

15. Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

16. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, které odpovídají v řízení provedeným důkazům, a správně věc posoudil i po právní stránce, proto na jeho rozhodnutí odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že žalovaná byla na základě kupní smlouvy ze dne 20. 7. 2022 v souladu se sjednanou výhradou vlastnictví, podle níž měla žalovaná nabýt vlastnické právo až úplným zaplacením kupní ceny, ke dni 17. 8. 2022 vlastníkem vozidla, a to se všemi zákonnými povinnostmi, které z toho plynou, včetně povinností podle tehdy platného a účinného zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Již toho dne si mohla žalovaná vozidlo převzít a zajistit, že bude moci tyto povinnosti splnit, což však neučinila. Podaným odvoláním se žalovaná snažila tyto závěry zpochybnit a prosadit pro sebe příznivé právní hodnocení v řízení zjištěných skutkových okolností, činila to však způsobem, který nejenže neodpovídal zjištěným skutečnostem, ale byl i vnitřně rozporný. Žalovaná na jednu stranu tvrdila, že kupní smlouva ze dne 20. 7. 2022 mezi ní a společností právnická osoba. nikdy nenabyla platnosti a účinnosti. Pak není zřejmé, z jakého důvodu žalovaná zaplatila této společnosti fakturu na částku 183 920 Kč představující kupní cenu (181 500 Kč) a administrativní poplatek (2 420 Kč) a vrácení těchto částek se nedomáhala, i kdyby mělo jít o zálohu, jak žalovaná tvrdila. Zároveň však žalovaná nerozporovala, že vlastnické právo k vozidlu nabyla, naopak - tvrdila, že je nabyla, a to právě na základě té kupní smlouvy, o níž současně tvrdila, že nikdy nenabyla platnosti a účinnosti. Nadto žalovaná nijak nevysvětlila, z jakých důvodů si vozidlo až do 10. 10. 2022 nepřevzala. V řízení ani netvrdila, že by dne 17. 8. 2022 neobdržela e-mail, ani SMS zprávu s informací, že vozidlo je připravené k převzetí, ani netvrdila (natož prokazovala), že by jí v převzetí vozidla něco bránilo. Skutečnost, že si až do 10. 10. 2022 vozidlo nepřevzala, přestože tak učinit mohla, na správnosti závěrů soudu prvního stupně také nemůže nic změnit.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě měla žalobkyně v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž jí vznikly náklady řízení za její právní zastoupení. Náklady odvolacího řízení sestávaly z jednoho úkonu právní služby, a to za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k), ve spojení s § 7 bod 5. a. t. v sazbě 1 700 Kč. Dále zástupkyni žalobkyně náležela jedna paušální náhrada ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Celkové náklady odvolacího řízení žalobkyně tedy činily 2 150 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 451,50 Kč činily 2 601,50 Kč. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.