28 Co 70/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce t. č. Věznice a ústav pro výkony zabezpečovací detence zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 196 500 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. prosince 2025, č. j. 46C 153/2024-79,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba co do částky 6 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení zamítá, jinak se potvrzuje co do částky 3 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 19 000,50 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 186 500 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatila 14 947 Kč (výrok II.).

2. Žalobce se proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhal odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout nesprávným a nezákonným postupem v řízení vedeném Okresním soudem v , adresa, (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. , spisová značka, , byl odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a dále mu bylo ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona uloženo ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou, a to ve formě ústavní; rozsudek nabyl právní moci dne 12. 3. 2009; po zápočtu vazby vykonával trest odnětí svobody a další trest odnětí svobody uložený v trestní věci vedené před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , původně podmíněně odložený (pro trestné činy loupeže a výtržnictví), který mu byl nařízen, a to až do 5. 6. 2014; usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o návrhu zdravotnického zařízení na změnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci tak, že se podle § 351a odst. 1 tr. ř. a § 99 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo změněno ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou na zabezpečovací detenci, přičemž více jak rok pak nebylo rozhodnuto o jeho dalším trvání zabezpečovací detence a jeho nezákonné omezení osobní svobody pobytem v zabezpečovací detenci tak trvalo od 5. 5. 2023 do 13. 9. 2023, tedy 131 dnů. Dle žalobce nezákonný pobyt v zabezpečovací detenci je srovnatelný s nezákonným výkonem trestu odnětí svobody, přičemž s ohledem na charakter zabezpečovací detence je třeba volit částku odškodnění na horní hranici, tj. 1 500 Kč za den nezákonného pobytu v zabezpečovací detenci, tudíž se domáhal částky v celkové výši 196 500 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť žalobcova práva nebyla porušena, a proto ani nedošlo k přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Namítla, že v daném případě bylo lze shledat okolnosti, které odůvodňují prodlení s vydáním rozhodnutí přezkoumávajícím důvody trvání zabezpečovací detence, když i Ústavní soud při rozhodování o podáních žalobce uzavřel, že je možné odůvodněné prodlení s rozhodnutím a v takovém případě pak nejsou porušena práva žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce odmítal spolupráci s lékaři a opakovaně zpochybňoval důvody pro jeho setrvávání v zabezpečovací detenci, musely se soudy zabývat velmi důkladně všemi okolnostmi a provádět poměrně rozsáhlé dokazování. Poukázala pak na to, že okresní soud zadal vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a sexuologie, přičemž znalecký posudek byl okresnímu soudu předložen dne 27. 4. 2023 a s ohledem na nutnost nastudování znaleckého posudku a dalších dříve shromážděných důkazů nebylo z objektivních důvodů možné rozhodnout o dalším trvání detence již ke dni 4. 5. 2023.

4. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a OdpŠk, přičemž vyšel z níže uvedených úvah a dospěl k následujícím závěrům.

5. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 7. 12. 2023.

6. Žalobce se domáhal poskytnutí odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 196 500 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku tvrzeného nezákonného pobytu v zabezpečovací detenci od 5. 5. 2023 do 13. 9. 2023, tj. pod dobu 131 dnů.

7. Lze souhlasit se žalobcem, že pokud naposledy o trvání zabezpečovací detence bylo rozhodnuto dne 4. 5. 2022, měl okresní soud v rámci periodického přezkumu důvodů trvání detence rozhodnout nejpozději dne 4. 5. 2023, a to s ohledem na znění dle § 100 odst. 5 tr. zákona.

8. Doba, ve které byl proveden znalecký posudek, když znalci byli přibráni opatřením soudu ze dne 30. 8. 2022 a posudek byl předložen až 27. 4. 2023, aniž by ze spisu vyplývala jakákoli snaha okresního soudu vést znalce ke splnění znaleckého úkolu v kratší době (v opatření není stanovena žádná doba, ve které soud předpokládá zpracování znaleckého posudku), není dobou přiměřenou.

9. Pokud byl znalecký posudek předložen okresnímu soudu dne 24. 7. 2023 (správně dne 27. 4. 2023; pozn. odvolacího soudu), měl okresní soud bez zbytečného odkladu ve věci rozhodnout, což se však nestalo, a ve věci žalobce bylo rozhodnuto až dne 13. 9. 2023.

10. Nekoncentrovaný postup okresního soudu spočíval ve skutečnosti, že pokud ve smyslu § 15b odst. 2 o. s. ř. byla námitka podjatosti vznesená žalobcem před konáním zasedání nařízeného na 12. 7. 2023 nedůvodně, neuplatní se postup podle odst. 1 téhož ustanovení (předložení nadřízenému soudu, jako bylo učiněno v případě zdejšího žalobce), ale okresní soud mohl ve věci rozhodnout při jednání, jak ostatně učinil po vrácení spisu krajským soudem, dne 13. 9. 2023.

11. Ve věci bylo porušeno žalobcovo právo na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, když s ohledem na to, že ve věci bylo rozhodnuto až po marném uplynutí lhůty o 131 dnů, nejedná se o zdržení zcela zanedbatelné, ani o zdržení ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi. Nadto Ústavní soud se opakovaně ve svých rozhodnutích zabýval obdobnými stížnostmi žalobce, když některé z nich shledal důvodnými.

12. Pokud jde o formu zadostiučinění, i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v žalobcově věci se nejedná o prvé zdržení orgánů veřejné moci, nejedná se o věc s nepatrným významem pro žalobce a důvody, pro než nebyla dodržena lhůta pro provedení periodického přezkumu, nelze klást k tíži žalobce, a to i s vědomím toho, že žalobce vznesl námitku podjatosti, nicméně, okresní soud měl zákonné prostředky, jak se s uvedenou situací hospodárněji vypořádat. Uplatní se tedy silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění a je na místě odškodnit újmu v penězích.

13. Žalobce požadoval za každý den zdržení zadostiučinění ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 196 500 Kč, neboť situaci přirovnal s nezákonným výkonem trestu odnětí svobody. Taková komparace by jistě byla přiléhavá, pokud by v rámci přezkumu o trvání zabezpečovací detence soud dne 13. 9. 2023 rozhodl o propuštění žalobce, ale tento předpoklad nebyl naplněn, neboť soudy rozhodly, že nejsou naplněny důvody ani pro změnu žalobcovy zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, ani pro propuštění žalobce ze zabezpečovací detence a rozhodly o dalším trvání zabezpečovací detence. Jinými slovy, na faktickém postavení žalobce toto „zdržení“ nemělo vliv.

14. S přihlédnutím ke skutečnosti, že každá osoba v postavení žalobce by uvedenou situaci vnímala úkorně (doba nejistoty v délce 131 dnů), soud prvního stupně přiznal žalobci zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva se s přihlédnutím k daným okolnostem nejevilo jako dostačující satisfakce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30Cdo 1151/2009, nebo Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“).

15. Soud prvního stupně uvážil, že v dané věci se sice nejedná o nárok z nepřiměřené délky řízení, ale přirovnáním k předmětnému nesprávnému úřednímu postupu nesoucího podobné znaky, dospěl k závěru, že v prodlení o více jak 4 měsíce, pokud je stanovena zákonná lhůta na 12měsíční s odškodněním se základní částkou v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč, je přiměřeným zadostiučiněním částka 10 000 Kč, kterou žalobci přiznal a ve zbytku nárok žalobce zamítl.

16. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 7. 12. 2023, a proto mu byl přiznán úrok z prodlení od 8. 6. 2024 do zaplacení, a to podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o. z. a § 15 odst. 2 OdpŠk.

17. Lhůtu k plnění nároku samotného soud prvního stupně stanovil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

18. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

19. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti vyhovujícímu výroku ohledně částky 10 000 Kč s příslušenstvím, podala žalovaná včasné odvolání. Podle žalované v daném případě bylo lze shledat okolnosti, které by odůvodňovaly prodlení s vydáním rozhodnutí přezkoumávajícím důvody trvání zabezpečovací detence žalobce, neboť i Ústavní soud, při rozhodování o ústavních stížnostech žalobce uzavřel, že - v odůvodněných případech - je možné prodlení s rozhodnutím o trvání detence a v takovém případě pak nejsou žalobcova práva porušena. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2877/19 a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2576/20. Vyjádřila dále přesvědčení, že obdobný závěr platí i pro období od 5. 5. 2023 do 13. 9. 2023, což je období uplatněné žalobou v projednávané věci a též období, v němž soud prvního stupně shledal překročení zákonné lhůty, resp. pro celé období od 4. 5. 2022 do 13. 9. 2023, kdy bylo o detenci žalobce v posuzovaném řízení rozhodováno. V této souvislosti rekapitulovala průběh řízení s tím, že vzhledem k tomu, že žalobce zpochybňoval důvody pro jeho setrvávání v zabezpečovací detenci, musel se soud zabývat velmi důkladně všemi okolnostmi a provádět poměrně rozsáhlé, zejména znalecké dokazování, přičemž zopakovala své námitky vůči žalobě s tím, že na prodlení s rozhodnutím měly vliv jak objektivní okolnosti, tak i procesní postup samotného žalobce. Žalovaná nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud o námitce podjatosti nebylo rozhodnuto dle § 15b odst. 2 o. s. ř. při nařízeném (a posléze zrušeném) veřejném zasedání dne 12. 7. 2023. Podle jejího názoru nedošlo v posuzovaném řízení k porušení žalobcových práv žalobce a jeho pobyt v zabezpečovací detenci tedy nelze označit za nezákonný. Dodala, že i pokud by odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně o základu žalobcova nároku, pak forma i výše přiznaného zadostiučinění není přiměřená. Zdůraznila, že za situace, kdy zabezpečovací detence žalobce nadále trvá, nemůže být prodleva s jedním z periodických rozhodnutí pro žalobce újmou takového charakteru, aby její satisfakce vyžadovala relutární kompenzaci. S odkazem na Stanovisko namítla, že kompenzaci za překročení lhůty o 131 dnů, tj. cca třetinu roku, ve výši 10 000 Kč, lze označit jako zřejmě nadhodnocenou, a tedy nepřiměřeně vysokou. Navrhla tedy, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu též co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím zamítne.

20. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K odvolacím námitkám žalované uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně ohledně uznání jeho nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé z nezákonného postupu soudu považuje za správný. Zdůraznil, že je nepochybné, že okresní soud neučinil v zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí, které byl povinen učinit. K tomu dodal, že ačkoli měl za to, že mu byla způsobena újma, která by si zasloužila daleko vyšší odškodnění, za zcela zásadní považuje skutečnost, že jeho nárok byl uznán a tím potvrzen nezákonný postup soudu i v rámci občanského soudního řízení, když v rovině ústavního práva nezákonnost postupu soudu vyplývá jednoznačně z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2802/17. Podle jeho názoru argumentace žalované v tom směru, že v řízení nedošlo ke zjevným průtahům ze strany okresního soudu nebyla přiléhavá, neboť jednak některé postupy soudu bylo možno označit za příčiny průtahů, např. benevolence k době, po kterou trvalo zpracování znaleckého posudku, i doba, která uplynula od doručení znaleckého posudku k rozhodnutí soudu, na druhé straně nárok byl soudem prvního stupně správně posuzován jako nikoli nárok z titulů průtahů ve věci, ale z nezákonného postupu soudu, kdy okresní soud neučinil v zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí, které byl povinen učinit. Okresní soud měl totiž při svém postupu pamatovat na to, že mu zákon ukládá periodicky po uplynutí jednoho roku vždy učinit rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence a tomuto přizpůsobit své úkony tak, aby tuto lhůtu nepromeškal, což se zjevně nestalo. Akcentoval, že rozhodně nelze svalovat vinu za to, že nedošlo v zákonné lhůtě k rozhodnutí, na jeho osobu, pokud vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni, která byla následně shledána nedůvodnou. Důvodem vznesení námitky podjatosti bylo totiž právě nezákonné překročení lhůty k periodickému přezkumu a pokud se soudkyně necítila podjatou, nic nebránilo tomu, aby ve věci rozhodla s tím, že spis se stížností proti rozhodnutí o svém nevyloučení předloží stížnostnímu soudu následně. V této souvislosti podotkl, že ohledně posouzení uvedené okolnosti soud prvního stupně pochybil, pokud na otázku řešení podjatosti soudkyně aplikoval ustanovení o. s. ř., což ale nemění nic na skutečnosti, že námitka podjatosti nebyla způsobilá ovlivnit skutečnost vydání periodického rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Uvedl rovněž, že pokud soud prvního stupně stanovil částku za odškodnění ve výši 10 000 Kč, nelze tuto hodnotit jako nepřiměřeně vysokou, přičemž bez ohledu na způsob výpočtu musí přiznaná částka působit jako odškodnění a nikoli jako výsměch poškozené osobě. Závěrem akcentoval, že nedodržení lhůty k rozhodnutí, které má pro osobu umístěnou v zabezpečovací detenci zcela zásadní životně důležitý význam, je citelnou újmou, kterou je neetické a právně nepřijatelné bagatelizovat.

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

22. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval důkazy, a to sdělením podstatného obsahu nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , spisová značka, , jakož i podstatným obsahem spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , a to listin založených ve spise na č. l. 794 - doručení znaleckého posudku dne 27. 4. 2023, č. l. 844 - referát ze dne 2. 6. 2023 k nařízení veřejného zasedání na den 12. 7. 2023, č. l. 849 - návrh chovance (žalobce) ze dne 29. 6. 2023 na vyloučení předsedkyně senátu z rozhodování věci, č. l. 862 - protokol o neveřejném zasedání ze dne 10. 7. 2023 (rozhodnutí o nevyloučení předsedkyně senátu), č. l. 864 - usnesení Okresního soudu v , adresa, o nevyloučení předsedkyně senátu, č. l. 867 - stížnost chovance ze dne 11. 7. 2023 proti usnesení ze dne 10. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , č. l. 870 - předkládací zpráva Krajskému soudu v , adresa, , č. l. 871 - protokol o neveřejném zasedání Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 7. 2023 (rozhodnutí o zamítnutí chovancovy stížnosti), č. l. 873 - usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 7. 2023 o zamítnutí chovancovy stížnosti doručeném Okresnímu soudu v , adresa, dne 9. 8. 2023, č. l. 879 - referát ze dne 4. 8. 2023 k nařízení veřejného zasedání na den 13. 9. 2023.

23. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud za relevantní, že se žalobce žalobou domáhal zadostiučinění podle § 13 odst. 1 OdpŠk, které mu mělo být způsobeno nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, tudíž nedošlo k dodržení lhůty pro periodický přezkum trvání zabezpečovací detence podle § 100 odst. 5 trestního řádu, a to za období od 5. 5. 2023 do 13. 9. 2023, tj. za 131 dnů.

24. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ve věci bylo porušeno žalobcovo právo na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, pokud o dalším jeho setrvání v zabezpečovací detenci bylo rozhodnuto až po zákonné lhůtě, která byla překročena o 131 dnů, přičemž se nejedná o zdržení zanedbatelné.

25. Odvolací soud také souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že na celkovou délku řízení měla zásadní vliv délka zpracování znaleckého posudku, pokud byl zadán na základě opatření ze dne 30. 8. 2022 a okresnímu soudu jako zpracovaný doručen až dne 27. 4. 2023, přičemž bylo lze vytknout okresnímu soudu, že znalcům neuložil žádnou lhůtu k vypracování znaleckého posudku a že, jak soud prvního stupně dovodil z obsahu spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , soud nevedl znalce ke splnění znaleckého v kratší době.

26. Odvolací soud však nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, pokud ohledně rozhodování o námitce podjatosti odkazoval na občanský soudní řád, resp. uvedl, že se neuplatní postup podle § 15 odst. 1 o. s. ř., pokud okresní soud mohl postupovat podle § 15 odst. 2 o. s. ř., tedy nepředkládat námitku podjatosti nadřízenému soudu a že mohl rozhodnout při jednání dne 12. 7. 2023. Soud prvního stupně totiž zjevně pominul, že okresní soud o námitce rozhodl již dne 10. 7. 2023.

27. Současně v daném případě přicházel do úvahy postup dle § 30, resp. § 31 trestního řádu, a to navíc s přihlédnutím k tomu, jak také uvedl Krajský soud v , adresa, ve svém usnesení ze dne 28. 7. 2023, že „lze připustit námitku, že veřejné zasedání mohlo dne 12. 7. 2023 proběhnout, ale rozhodnutí ve věci by s ohledem na ustálenou judikaturu mohlo být učiněno stejně až po rozhodnutí o stížnosti do nyní napadeného usnesení“ (myšleno usnesení okresního soudu ze dne 10. 7. 2023 o nedůvodnosti námitky podjatosti).

28. Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu, že v daném případě se nejeví jako dostačující satisfakce samotné konstatování porušení práva a že je třeba žalobci přiznat zadostiučinění v peněžní formě.

29. V dané věci odvolací soud vyšel z názoru Ústavního soud uvedeného v nálezu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , spisová značka, , že „není namístě jakékoliv srovnání doby trvání zabezpečovací detence s délkou trestu odnětí svobody“, tudíž, dle názoru odvolacího soudu, nebylo lze vycházet při úvaze o výši peněžitého odškodnění ze způsobu odškodnění za nezákonný výkon trestu odnětí svobody, resp. vazby. Nadto, v daném případě se nejednalo ani o odškodnění za nezákonnou zabezpečovací detenci ve smyslu § 11 OdpŠk, neboť v rozhodném období nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, k čemuž lze také odkázat na citovaný nález Ústavního soudu.

30. Odvolací soud tedy vzal za relevantní, že se v daném případě jednalo o pozdní rozhodnutí ohledně dalšího setrvání žalobce v zabezpečovací detenci, resp. že nebyla splněna podmínka včasného periodického přezkumu zabezpečovací detence, jak ostatně také uvedl Ústavní soud ve shora citovaném nálezu.

31. Rozhodné pak v daném případě bylo, že lhůta pro rozhodnutí byla překročena o 131 dnů, kterou také žalobce učinil předmětem jeho odškodnění.

32. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud s ohledem na shora uvedený zopakovaný podstatný obsah spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo také k prodlení, které zavinil žalobce tím, že dne 11. 7. 2023 podal s ohledem na její obsah zjevně nedůvodnou stížnost proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 10. 7. 2023, kterým bylo rozhodnuto o nedůvodnosti jeho námitky podjatosti, a o které Krajský soud v , adresa, rozhodl dne 28. 7. 2023, v důsledku čehož okresní soud rozhodl až dne 13. 9. 2023, tedy po 40 dnech.

33. Odvolací soud při rozhodování o výši peněžitého zadostiučinění vyšel ze stejného způsobu výpočtu jako soud prvního stupně, avšak dospěl k odlišné výši zadostiučinění.

34. Odvolací soud vzal za základ částku 15 000 Kč za jeden rok délky řízení a výši peněžitého zadostiučinění pak vypočetl takto:- při základní částce 15 000 Kč za jeden rok řízení činí základní částka za jeden měsíc 1 250 Kč (15 000 Kč : 12);- při prodlení v délce 4 měsíců, jak správně uzavřel soud prvního stupně, pak základní výše zadostiučinění činí 5 000 Kč (4x 1 250 Kč);- od základní částky bylo třeba odečíst prodlení zaviněné žalobcem, tj. 40 dnů, tzn. 1 měsíc (1 250 Kč) + 10 dnů [= 1/3 měsíce (420 Kč)], tedy celkem 1 670 Kč;- výsledná částka, tzn. výše peněžitého zadostiučinění činí 3 300 Kč (5 000 Kč + 1 670 Kč).

35. Za shora uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 6 670 Kč s příslušenstvím podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn tak, že do této částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta a co do částky 3 330 Kč s příslušenstvím podle § 219 o. s. ř. byl jako věcně správný potvrzen s tím, že odvolací soud plně souhlasil s přiznáním úroku z prodlení od, Anonymizováno, 8. 6. 2024, jak je určil soud prvního stupně a ve výši 14,75 %.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

37. Výrok II. co do zamítnuté částky 186 500 Kč s příslušenstvím zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

38. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a 2, ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud s ohledem na obsah písemných podání právního zástupce žalobce založených ve spise a průběh řízení jako úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, důvodně a účelně učiněné posoudil tyto úkony:- převzetí a příprava zastoupení na základě plné moci ze dne 18. 10. 2014, přičemž podle § 9 odst. 4 písm. a), ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) AT, ve znění do 31. 12. 2024, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč;- sepis žaloby ze dne 21. 8. 2024, přičemž podle § 9 odst. 4 písm. a), ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) AT, ve znění do 31. 12. 2024, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč;- účast na jednání soudu prvního stupně dne 27. 10. 2025, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a), ve spojení s § 7 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1 000 Kč;- písemné vyjádření ze dne 20. 11. 2025, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a), ve spojení s § 7 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. d) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1 000 Kč;- účast na jednání soudu prvního stupně dne 10. 12. 2025, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a), ve spojení s § 7 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1 000 Kč;- písemné vyjádření ze dne 23. 2. 2026 k odvolání žalované, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a), ve spojení s § 7 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. k) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1 000 Kč;- účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a), ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 3 písm. g) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1 000 Kč;za celkem 7 úkonů tedy odměna ve výši 11 200 Kč.S ohledem na shora uvedené 2 úkony právní služby náležely advokátovi 2 režijní paušály ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění do 31. 12. 2024, a 5 režijních paušálů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025, celkem pak 2 850 Kč.Náklady žalobce tedy činily 14 050 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 2 950,50 Kč činily 17 050,50 Kč a po připočtení zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč činily celkem 19 000,50 Kč.

39. Ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. odvolací soud určil patnáctidenní lhůtu ke splnění povinnosti s ohledem na nezbytné administrativní úkony na straně žalované spojené s řádným splněním její povinnosti.