46 C 153/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 196 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z , datum, domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v řízení vedeném , Anonymizováno, (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, byl odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a dále mu bylo ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona uloženo ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou, a to ve formě ústavní. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, , když odvolání žalobce bylo Krajským soudem v , adresa, zamítnuto. Po zápočtu vazby vykonával citovaný trest odnětí svobody a další trest odnětí svobody uložený v trestní věci OS , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , původně podmíněně odložený (pro trestné činy loupeže a výtržnictví), který mu byl nařízen, a to až do , datum, . Usnesením Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto o návrhu zdravotnického zařízení na změnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci tak, že se podle § 351a odst. 1 tr. ř. a § 99 odst. 5 tr. zákoníku žalobci mění ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou, které mu bylo uloženo shora citovaným rozsudkem, na zabezpečovací detenci. , Anonymizováno, vykonával žalobce ve věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v malé míře v , Anonymizováno, , avšak převážně v , Anonymizováno, . Opakovaně byla v rámci periodického přezkumu, jakož i žádostí žalobce, přezkoumávána důvodnost zabezpečovací detence. Vždy bylo shledáno, že důvody zabezpečovací detence trvají. Posledně bylo ve věci pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, sp. zn., Anonymizováno, , kdy byla žádost žalobce o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení podle § 357 odstavec 2 trestního řádu, § 100 odstavec 6 trestního zákoníku zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto podle § 100 odstavec 5 trestního zákoníku, že zabezpečovací detence nadále trvá. Stížnost žalobce byla zamítnuta usnesením , Anonymizováno, soudu v , adresa, ze dne , datum, . Následně bylo zamítavě rozhodnuto dne , datum, o žádosti žalobce o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení se podle § 357 odstavec 2 trestního řádu, § 100 odstavec 6 trestního zákoníku a ve smyslu ust. § 100 odstavec 5 trestního zákoníku bylo rozhodnuto, že zabezpečovací detence nadále trvá. O stížnosti žalobce následně rozhodoval Krajský soud v , adresa, , který rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne , datum, a uložil mu, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Poté žalobce dne , datum, podal návrh na propuštění ze zabezpečovací detence s odůvodněním, že řízení trvá od podání žádosti do podání návrhu na propuštění více než rok a čtvrt a od posledního pravomocného periodického rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence trvá dva roky. Z výše uvedeného je zřejmé, že více než rok nebylo rozhodnuto o dalším trvání zabezpečovací detence. Z usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, právě ve věci žalobce (!) se podává, že v českém kontextu je nutno trvat na tom, aby lhůta pro provedení periodického přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence byla důsledně dodržována. Pakliže by v určité věci tato lhůta dodržena nebyla a nešlo by o zdržení zcela zanedbatelné či ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi případu, byly by dotčenému jednotlivci k dispozici dva prostředky nápravy. V prvé řadě se jedná o žádost o propuštění (to však pouze do okamžiku, kdy bylo opožděné přezkumné rozhodnutí vydáno) či (po vydání takového rozhodnutí) žádost o náhradu imateriální újmy za období svévolného resp. nezákonného zbavení osobní svobody. Okresním soudem v , Anonymizováno, bylo rozhodnuto až usnesením ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, pod bodem I. tak, že se žádost žalobce o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení podle § 357 odst. 2 tr. ř., § 100 odst. 6 tr. zákoníku zamítá, pod bodem II. bylo rozhodnuto tak, že se žádost o propuštění ze zabezpečovací detence podle § 100 odst. 7 tr. zákoníku zamítá a pod bodem III. bylo rozhodnuto podle § 100 odst. 5. trestního zákoníku tak, že zabezpečovací detence nadále trvá. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, která směřovala do výroku I. a III. předmětného usnesení. Proti výroku II. stížnost podána nebyla, neboť důvod pro okamžité propuštění pro podstatné překročení lhůty k periodickému rozhodnutí odpadl v důsledku souběžného rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence. O stížnosti bylo rozhodnuto Krajským soudem v , adresa, tak, že byla usnesením ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, zamítnuta. Z výše uvedeného je zřejmé, že nezákonné omezení osobní svobody pobytem v zabezpečovací detenci trvalo od , datum, do , datum, , tedy 131 dnů, přičemž v uvedeném žalobce spatřuje nesprávný a nezákonný postup soudu ve smyslu ustanovení § 13 odst.1 zák. č. 82/1998 Sb. Nezákonný pobyt v zabezpečovací detenci je srovnatelný s nezákonným výkonem trestu odnětí svobody, přičemž s ohledem na charakter zabezpečovací detence je třeba volit částku odškodnění na horní hranici, tj. 1 500, Kč za den nezákonného pobytu v zabezpečovací detenci, pročež se žalobce domáhá částky v celkové výši , částka, .

2. Žalovaná ve vyjádření z , datum, učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Konstatovala, že v napadeném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, když práva žalobce nebyla porušena, pročež nedošlo ani k přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná namítala, že v daném případě lze shledat okolnosti, které odůvodňují prodlení s vydáním rozhodnutí přezkoumávajícím důvody trvání zabezpečovací detence, když i Ústavní soud ČR při rozhodování o podáních žalobce uzavřel, že je možné odůvodněné prodlení s rozhodnutím a v takovém případě pak nejsou porušena práva žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce opakovaně zpochybňuje důvody pro jeho setrvávání v zabezpečovací detenci, musí se soudy zabývat velmi důkladně všemi okolnostmi, provádět poměrně rozsáhlé dokazování. Postoj samotného žalobce pak plyne z obsahu spisu, žalobce odmítá spolupráci s lékaři. Žalovaná uvedla, že , Anonymizováno, zadal vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a sexuologie. Znalecký posudek byl soudu předložen dne , datum, . Vzhledem k nutnosti nastudování znaleckého posudku a dalších dříve shromážděných důkazů je zřejmé, že nebylo z objektivních důvodů možné rozhodnout o dalším trvání detence již ke dni , datum, . Okresní soud pak nařídil veřejné zasedání na den , datum, . Toto veřejné zasedání a možnost rozhodnutí věci však zmařil sám žalobce, když podal námitku podjatosti předsedkyně senátu. O námitce podjatosti bylo negativně rozhodováno dne , datum, a ke stížnosti žalobce rozhodl i odvolací soud dne , datum, . Následovalo nařízení veřejného zasedání na den , datum, , na kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence. Z výše uvedeného je zřejmé, že na prodlení s rozhodnutím měly vliv jak objektivní okolnosti, tak i procesní postup samotného žalobce. Dle názoru žalované nedošlo v daném případě k porušení práv žalobce, pobyt v zabezpečovací detenci nelze označit za nezákonný a žalobci nevznikla žádná nemajetková újma.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v neučinění úkonu soudu v zákonem stanovené lhůtě dne , datum, .

5. Ze spisu , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující skutečnosti. , nebezpečný obsah, .

6. Z , Anonymizováno, , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, vydaného ve věci žalobce se podává, že: „, nebezpečný obsah, .

7. Z nálezu , Anonymizováno, se podává, že , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, a usnesením , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, byla porušena stěžovatelova (zdejšího žalobce) ústavní práva podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když v dané věci se soudy opřely o zprávy a posudky, které byly zastaralé a již sloužily jako podklad pro předchozí rozhodnutí, přestože naznačovaly určitý pozitivní posun v postoji stěžovatele k léčbě. Soudy tak nezkoumaly aktuální stav a neobjasnily, co by měl stěžovatel konkrétně učinit pro případné převedení z detence do ochranného léčení. Ze soudních rozhodnutí by měl vyplývat názor soudů a nikoliv lékařů. Zároveň soudy nemohou přehnaně lpět na skutečnosti, že stěžovatel v dávné minulosti odmítal léčebné postupy, což byl důvod jeho umístění v zabezpečovací detenci. Předchozím odmítavým postupem ochranného léčení nelze do budoucna uzavřít chovanci možnost návratu do ochranného léčení. Proto aktuální nemožnost změny zabezpečovací detence na ochranné léčení musí být vždy zvlášť pečlivě odůvodněna.

8. Z , Anonymizováno, , kde se rovněž Ústavní soud vypořádával s námitkami žalobce týkajících se nedodržení roční lhůty k vydání rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence, Ústavní soud zopakoval, že: „, nebezpečný obsah9. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne , datum, , což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Žalobce se domáhá poskytnutí odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, , která mu měla vzniknout v důsledku tvrzeného nezákonného pobytu v zabezpečovací detenci od , datum, do , datum, , tj. pod dobu 131 dnů. Lze souhlasit s žalobcem, že pokud naposledy o trvání zabezpečovací detence bylo rozhodnuto dne , datum, , měl , Anonymizováno, v rámci periodického přezkumu důvodů trvání detence rozhodnout nejpozději dne , datum, , když dle § 100 odst. 5 TZ zabezpečovací detence potrvá, dokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za dvanáct měsíců a u mladistvých jednou za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají.

19. Jak bylo citováno výše, Ústavní soud konstatoval, že v českém kontextu je nutno trvat na tom, aby lhůta pro provedení periodického přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence byla důsledně dodržována. Pakliže by v určité věci tato lhůta dodržena nebyla a nešlo by o zdržení zcela zanedbatelné či ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi případu, byly by dotčenému jednotlivci k dispozici dva prostředky nápravy. Soud po provedeném dokazování má za to, že ve věci nejsou dány tyto výjimečné okolnosti. Jednak soud nepovažuje za přiměřenou dobu, ve které byl proveden znalecký posudek, když znalci byli přibráni opatřením soudu ze dne , datum, a posudek byl předložen až , datum, , aniž by ze spisu vyplývala jakákoli snaha soudu vést znalce ke splnění znaleckého úkolu v kratší době (v opatření není stanovena žádná doba, ve které soud předpokládá zpracování znaleckého posudku). Poté, pokud by znalecký posudek předložen soudu dne , datum, , měl okresní soud bez zbytečného odkladu ve věci rozhodnout, což se však nestalo a ve věci žalobce bylo rozhodnuto až dne , datum, . Zejména soud spatřuje nekoncentrovaný postup okresního soudu ve skutečnosti, že pokud ve smyslu ust. § 15b odst. 2 o. s. ř. byla námitka podjatosti vznesená žalobcem před konáním zasedání nařízeného na , datum, nedůvodně, neuplatní se postup podle odst. 1 téhož ustanovení (předložení nadřízenému soudu, jako bylo učiněno v případě zdejšího žalobce), ale soud mohl ve věci rozhodnout při jednání, jak ostatně učinil po vrácení spisu krajským soudem, dne , datum, .

20. Tedy soud dospěl k závěru, že ve věci bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, když s ohledem na to, že ve věci bylo rozhodnuto až po marném uplynutí lhůty o 131 dnů., nejedná se zdržení zcela zanedbatelné a s přihlédnutím k výše uvedenému ani o zdržení ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi. Nadto jak vyplynulo z provedeného dokazování, Ústavní soud se opakovaně ve svých rozhodnutích zabýval obdobnými stížnostmi zdejšího žalobce, když některé z nich shledal důvodnými. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve věci žalobce se nejedná o prvé zdržení orgánů veřejné moci, má soud za to, že pokud jde o formu zadostiučinění, nejedná se o věc s nepatrným významem pro žalobce a důvody pro než nebyla dodržena lhůta pro provedení periodického přezkumu, nelze klást k tíži žalobce (byť s vědomím toho, že žalobce vznesl námitku podjatosti, nicméně jak uvedeno výše, soud měl zákonné prostředky, jak se s uvedenou situací hospodárněji vypořádat), se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění a je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. K výši zadostiučinění22. Žalobce požadoval za každý den zdržení zadostiučinění ve výši , částka, , tj. celkem částku , částka, , když situaci přirovnal s nezákonným výkonem trestu odnětí svobody. Taková komparace by jistě byla přiléhavá, pokud by v rámci přezkumu o trvání zabezpečovací detence soud dne , datum, rozhodl o propuštění žalobce. Nicméně tento předpoklad není naplněn, soudy rozhodly, že ve věci žalobce nejsou naplněny důvody ani pro změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, ani pro propuštění žalobce ze zabezpečovací detence a rozhodly o dalším trvání zabezpečovací detence. Jinými slovy na faktickém postavení žalobce toto „zdržení“ nemělo vliv. Nicméně s přihlédnutím ke skutečnosti, že každá osoba v postavení žalobce by uvedenou situaci vnímala úkorně (doba nejistoty v délce 131 dnů), soud přiznal žalobci zadostiučinění ve výši , částka, , když samotné konstatování porušení práva se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem nejeví dostačující satisfakcí. Tato forma a výše zadostiučinění není dle soudu ani v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti., když z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi , částka, až , částka, za každý další rok řízení. Soud uvážil, že v dané věci se sice nejedná o nárok z nepřiměřené délky řízení, ale přirovnáním k tomuto obdobnému nesprávnému úřednímu postupu nesoucího podobné znaky, dospěl k závěru, že v prodlení o více jak 4 měsíce, pokud je stanovena zákonná lhůta na 12 měsíčnou, je přiměřeným zadostiučiněním částka , částka, (výrok I.), a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

23. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne , datum, . Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne , datum, , a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem , datum, , žalovaná se tak dostala do prodlení dne , datum, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

24. Lhůtu k plnění nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, a náklady za právní zastoupení ve výši , částka, (výrok III.). Odměna advokáta byla do , datum, určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení , částka, -usnesení Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á , částka, , spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů , částka, dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jsou náklady tvořeny odměnou advokáta podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 AT, ve znění účinném od , datum, , za dva vykonané úkony právní služby (účast při jednání soudu dne , datum, a , datum, ), po , částka, /úkon (tarifní hodnota věci - , částka, přisouzených žalobci), náhradou hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT, rovněž již ve znění účinném od , datum, , za totéž ve výši 2 x , částka, , a konečně náhradou za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, v zákonné sazbě 21%. Celkem tak náklady žalobce činí , částka, . Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.