29 CO 441/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň JUDr. Hany Douskové a Mgr. Adély Kaftanové v právní věci žalobců: a) jméno příjmení, LL.M., BA (příjmení), MSc., datum narození bytem adresa b) jméno příjmení, datum narození bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti, o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí č.j. 10 C 255/2019-129

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka k rukám právního zástupce žalované příjmení jméno příjmení, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně v řízení o ochraně osobnosti a náhradě nemajetkové újmy zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částky částka (výrok I.) a žalobce b) zaplacení částky částka (výrok II.) vždy s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení. Výrokem III. uložil žalobci a) doplatit soudní poplatek ve výši částka, výrokem IV. uložil oběma žalobcům společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení.

2. Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění:

3. Na internetovém vyhledávači webová adresa se po zadání jméně padalik ilja objevil záznam„ jméno příjmení – Varování: záznam v insolvenčním rejstříku, Záznam dlužníka z insolvenčního rejstříku: jméno příjmení“, v roce rok s uvedením„ věřitel“. Po zadání klíčových slov ilja padalik podvod a ilja padalik zpronevěra se objevil záznam„ jméno padalík – věřitel v rámci insolvenčního řízení“, nalezeno nebylo žádné spojení jména žalobců s podvodem či zpronevěrou. Ke dni datum nebyl subjekt jméno příjmení na stránce webová adresa nalezen. Ke dni datum nebylo proti osobě jménem jméno příjmení vedeno insolvenční řízení. Dopisem ze dne datum a opakovaně ze dne datum požádal žalobce a) žalovanou o odstranění nepravdivého obsahu výsledku vyhledávání ve znění„ jméno příjmení – Varování: záznam v insolvenčním rejstříku, Záznam dlužníka z insolvenčního rejstříku: jméno příjmení“ ve lhůtě 5 dní. Dopisem ze dne datum sdělila žalovaná žalobci a), že odmítá jeho nárok na úhradu částky částka zejména z důvodu, že jeho žádosti ze dne datum vyhověla a oprávněnost jejího postupu potvrdil Úřad pro ochranu osobních údajů. Ke dni datum rozhodla žalovaná o požadovaný výmaz odkazu, dne datum požádala o uzavření odkazu, url byla odstraněna.

4. Úřad pro ochranu osobních údajů v protokolu o kontrole ze dne datum uvedl, že žalovaná (kontrolovaná osoba) na základě žádosti ze dne datum schválila požadovaný výmaz dne datum, ticket byl uzavřen dne datum, avšak k uzavření ticketu může dojít se zpožděním a žalovaná uvedla, že výmaz byl proveden v roce 2016; dále bylo konstatováno, že kontrolou nebylo v souvislosti se žádostí žalobce a) zjištěno žádné pochybení žalované, nedopustila se porušení čl. 17 nařízení EU rok číslo ani § 20 zákona č. 101/2000 Sb., když žádosti stěžovatele bylo vyhověno a stěžovatel další žádosti kontrolované osobě již nezaslal.

5. Žalobce a) při své výpovědi uvedl, že do roku rok pracoval 12 let v bankovnictví, kde měl nadstandardní příjmy. Poté si chtěl doplnit vzdělání, studoval do roku rok v zahraničí, kde získal i možnost pracovního uplatnění. Těsně před podpisem smlouvy mu ale firma sdělila, že nalezla v Google varování, že je žalobce a) v úpadku. Žalobce se na Google opakovaně obracel, aby toto odstranil, nebylo mu vyhověno, napadené informace byly odstraněny teprve v létě 2016. Žalobci se poté pokoušeli navázat na svůj dosavadní osobní a pracovní rytmus, ale následně se nepravdivé informace začaly objevovat na Seznamu. Žalobci proto požádali o výmaz těchto nepravdivých údajů, což se nestalo. Žalobce a) se poté obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů, který se věcí zabýval déle než rok. V souvislosti s těmito informacemi vznikl žalobci problém v rámci sociálních kontaktů zejména v rodině, kdy se nestýkají. Dále dlouhodobě řeší pracovní uplatnění ve výběrových řízeních, obvykle nebyl vůbec kontaktován a k dotazu, proč byli vybráni jiní, mu jeden bankovní subjekt sdělil, že si nejprve dělají profil z veřejných sítí ohledně daného uchazeče, jestli například nebere drogy, a až poté uchazeč postoupí dál. A protože byl žalobce a) veden jako osoba v úpadku, tak z výběru vypadl. Od roku rok rozeslal žalobce a) cca 100 – 120 žádostí o zaměstnání na vysokoškolské i středoškolské pozice. Žalobce b) v minulosti pracoval v rámci zpravodajské služby a cca před 20 lety začal tyto služby poskytovat jako OSVČ. Po uveřejnění napadených informací na Google nastal úbytek zakázek. V mezidobí od své výzvy v roce rok do roku rok žalobce a) řešil situaci přes Úřad pro ochranu osobních údajů, měl pocit, že nemá cenu žalované psát, vycházel ze zkušenosti s Googlem. Žalobce a) má pocit, že profil o žalobcích byl vytvořen úmyslně, neboť byl vytvořen i o panu příjmení. Má za to, že žalovaná počala předmětné informace uveřejňovat, aby žalobce a) nemohl doplatit vysoký soudní poplatek ve sporu se právnická osoba, jedná se dle jeho názoru o koordinovanou dohodu. K výmazu veškerých nepravdivých informací ze webová adresa došlo v roce rok, od té doby měl žalobce a) nějaká krátkodobá zaměstnání a od října 2020 je na úřadu práce. Problém shledává v tom, že v dřívějších žádostech souhlasil s tím, aby informace zůstaly v databázi, a nadále proto vypadá jako nezodpovědný.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a příslušných ustanovení zákona číslo Sb., občanský zákoník, dále jen o.z. (§ 81, § 82 odst. 1, § 89, § číslo odst. 2, § číslo a § číslo).

7. Soud prvního stupně uvedl, že předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. o.z.je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 82 o.z. a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

8. V posuzované věci žalobci zásah do svých osobnostních práv spatřovali v tom, že po zadání jejich jména se v internetovém vyhledávači žalované objevil výsledek„ jméno příjmení – Varování: záznam v insolvenčním rejstříku, Záznam dlužníka z insolvenčního rejstříku: jméno příjmení“, následně s uvedením„ věřitel“. K tvrzení, že tím došlo ke snížení jejich vážnosti a postavení ve společnosti, a že dané informace negativně ovlivnily jejich pracovní uplatnění a činí z nich osoby nedůvěryhodné a nezodpovědné, žalobci (i po poučení dané soudem dle § 118 a) o.s.ř.) dokládají nedatovaným a pouze tištěnými písmeny C.J. podepsaným dopisem týkajícím se problémů se ziskem zaměstnání žalobce a) či výsledky skoku o tyči žalobce b). Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobci nijak neprokázali souvislost mezi shora uvedenými výsledky vyhledávání na vyhledavači webová adresa a tím, že nemohli najít práci, vztahy v jejich rodině se zhoršily, žalobce a) musel prodat byt pod cenou či že jsou považováni za nespolehlivé osoby. Soud současně přihlédnul k tomu, že žalovaná po výzvě žalobců ze dne datum odkaz vymazala. V protokolu o kontrole ze dne datum Úřade pro ochranu osobních údajů konstatoval, že v souvislosti s žádostí žalobce a) nebylo zjištěno žádné pochybení žalované, nedopustila se porušení čl. 17 nařízení EU 2016 číslo ani § 20 zákona č. 101/2000 Sb., když žádosti žalobce a) bylo vyhověno a další žádosti žalované již nezaslal. Další výzvu zaslal žalobce a) žalované až datum, tedy téměř po třech letech, přitom již nejméně v polovině roku 2017 bylo žalobcům známo, že po zadání jejich příjmení a jména se sporný odkaz objevuje, a to s uvedením, že jde o věřitele. Žalobce a) tuto nečinnost odůvodňoval špatnou zkušeností se právnická osoba, žalovaná je však zcela odlišná společnost, s Googlem nikterak nepropojená, uvedené tvrzení žalobce a) je tak zcela liché. Pokud tedy byli žalobci vůči žalované po téměř tři roky vůči žalované zcela nečinní, není pravděpodobné, že by vytýkané jednání žalované skutečně pociťovali tak negativně, jak tvrdili, jinak by situaci nepochybně řešili důrazněji.

9. Soud však zejména konstatoval, že jednání žalované nebylo objektivně způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců. V prvé řadě výsledek vyhledávání nebyl informací z oficiálního insolvenčního rejstříku, ale z jiné internetové stránky. Pokud by pak někdo na základě tohoto výsledku vyhledávání dospěl k závěru, že osoba jméno příjmení je dlužníkem (případně úpadcem), a tomuto zjištění připisoval zásadní význam například v otázce, zda na základě něj nepřijmout žalobce a) do zaměstnání či nedat žalobci b) zakázku, je zcela nepravděpodobné až nemožné, že by si dané zjištění dále neověřila, zejména právě z veřejně dostupného výpisu z insolvenčního rejstříku. Skutečnost, že je žalobce (kterýkoli z nich) věřitelem, nikoli dlužníkem, pak bylo možno zjistit jednoduchým kliknutím na daný odkaz a tím otevřením stránky webová adresa, na které bylo výslovně uvedeno, že jméno příjmení je věřitelem. V případě, že by taková osoba žádným způsobem informaci uvedenou ve výsledku vyhledávání neověřila, jednalo by se o zcela excesívní chování, které nelze klást k tíži žalované. Soud však neuvěřil tvrzení žalobců, že k takovému chování třetích osob docházelo, nadto např. v tvrzeném počtu desítek potencionálních zaměstnavatelů žalobce a).

10. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná do osobnostních práv žalobců vytýkaným jednáním zasáhnout nemohla a žádného porušení jejich práv se nedopustila. Proto žalobcům náhradu nemajetkové újmy přiznat nelze, nadto v penězích. Na základě této úvahy prvostupňový soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci včasné odvolání. Namítali, že soud nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem nebo jimi označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítali, že závěr o skutkovém stavu učinil soud na základě omezeného rozsahu provedených důkazů, když zejména převzal argumentaci žalované v kolizi s provedenými důkazy. Z těchto vyplývá, že žalovaná veřejně dlouhodobě soustavně šířila o osobách žalobců nepravdivé informace s výslovným varováním před osobami žalobců. Ačkoliv se žalobci domáhají náhrady nemajetkové újmy v penězích, byli postupem soudu zmanipulování do předkládání důkazů ve vztahu k jejich ušlému zisku. Jednáním a porušením právních povinností ze strany žalované došlo k vytvoření z osob žalobců nedůvěryhodných dlužníků s pluralitou věřitelů a závazků po lhůtě splatnosti, které nejsou schopni plnit, navíc s výslovným varování před osobami žalobců. Žalovaná tak vědomě způsobila žalobcům škodu a újmu intenzitou, rozsahem a charakterem zcela mimořádnou, s jejímiž nevratnými likvidačními důsledky se potýkají a budou potýká a rovněž do budoucna. Žalobci navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolání žalobců označila za zmatečné a odvolací důvody užívané vadně. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci neprokázali vznik škody v důsledku jednání, případně nejednání žalované, která se vůči žalobcům nedopustila protiprávního jednání a žádosti žalobce o výmaz konkrétního odkazu na službě Seznam Vyhledávání vyhověla a tento odkaz odstranila. Skutečnost, že se na službě Seznam Vyhledávání byl odkaz na službu na Centrální registr dlužníků nepředstavuje jednání žalované, které by bylo způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců. Žalobci setrvali skoro 3 roky v nečinnosti vůči žalované, což napovídá o skutečné povaze jejich nároku. Není pravdou, že žalovaná veřejně šířila informace s úmyslem zasáhnout do práv žalobců. Není pravda, že žalovaná o žalobcích vytvořila jakýkoliv profil.

13. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, poté dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Odvolací soud o odvolání rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

14. Soud prvního stupně opatřil pro rozhodnutí ve věci dostatek skutkových zjištění (skutková zjištění soudu prvního stupně v podstatě kopírují žalobní tvrzení). Soud prvního stupně zcela správně neprováděl navrhované rozsáhlé dokazování, a to pro nadbytečnost, neboť z již učiněných zjištění (a samotných žalobních tvrzení) jednoznačně plyne, že žaloba nemůže mít úspěch.

15. S právním posouzením věci soudem prvního stupně odvolací soud souhlasí a v zásadě nemá, co by k němu dodal.

16. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho důstojnost nebo čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. K porušení práva na důstojnost, vážnost, čest a soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě.

17. K zásahu do osobnostních práv nepravdivým dehonestujícím tvrzením nebo nepřiměřeným hodnotícím soudem může dojít i jejich publikací na internetu. Osoba těmito informacemi dotčená má v prvé řadě tzv. právo být zapomenut. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, za obsah webové stránky odpovídá její provozovatel, proto je to on, kdo je povinen k výzvě dotčené osoby odstranit závadné informace ze své stránky. Dotčená osoba může požadovat také odstranění odkazů na stránky s takovými informacemi z databáze poskytovatele služeb internetového vyhledávače. Do datum toto oprávnění vyplývalo ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46 ze dne datum o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále též jen„ směrnice“), jak vyložil Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 13. 5. 2014, ve věci C 131/12 Google Spain SL, Google Inc. proti firma anonymizováno de firma anonymizována dvě slova (AEPD), jméno příjmení příjmení, podle něhož„ čl. 12 písm. b) a čl. 14 první pododstavec písm. a) směrnice 95/46 musí být vykládány v tom smyslu, že za účelem respektování práv stanovených v uvedených ustanoveních, a pokud jsou v nich stanovené podmínky skutečně splněny, musí provozovatel vyhledávače vymazat ze zobrazeného seznamu výsledků vyhledávání provedeného na základě jména osoby odkazy na webové stránky zveřejněné třetími osobami a obsahující informace týkající se této osoby rovněž v případě, že toto jméno nebo tyto informace nebyly předtím nebo současně vymazány z uvedených webových stránek, a to případně i tehdy, jestliže je jejich zveřejnění na uvedených stránkách samo o sobě v souladu se zákonem.“ 18. Ve světle uvedeného je třeba uzavřít, že soud prvního stupně správně dovodil, že jednání žalované nebylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv ani jednoho z žalobců, zejm. pak jim způsobit tvrzenou újmu.

19. Proto rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil.

20. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst.1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení na straně procesně úspěšné žalované představují náklady na právní zastoupení advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání). Výše odměny činí částka úkon a vyplývá z § 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), k čemuž náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. Celková výše nákladů odvolacího řízení je částka. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Takové dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.