30 Co 128/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Miloše Žitného a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice bytem Adresa opatrovnice proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. ledna 2026 č. j. 22 C 94/2025-292

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení výživného ve výši přesahující částku 4.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025 nadále.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je na dlužném zvýšeném výživném za období od 1. 1. 2025 do 31. 5. 2026 povinen zaplatit žalobci částku 22.600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1.350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhá zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro adresa vydaným ve věci sp. zn. spisová značka dne 27. 11. 2000 v částce ve výši 2.400 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 1. 2025 na částku 7.000 Kč, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám opatrovnice žalobce (výrok I.), dále soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na dlužném výživném za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 částku ve výši 50.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám opatrovnice žalobce (výrok II.), jakož i žalovanému na náhradě nákladů řízení uložil povinnost zaplatit žalobci částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v jehož rámci žalobce prostřednictvím své opatrovnice (dále také jen „matka žalobce“ či jen „matka“) uvedl, že žije ve společné domácnosti v pronajatém rodinném domě s matkou a sestrou jméno FO, narozenou dne datum (dále také jen „sestra žalobce“ či jen „sestra“). Žalovaný, který je otcem žalobce, o něj nejeví žádný zájem, na jeho výživu nepřispívá. Žalobce se narodil za trvání manželství jeho rodičů, ale všichni tři jejich tehdy nezletilí synové byli rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, č. j. spisová značka svěřeni do péče matky a poté bylo manželství rodičů v roce rok rozvedeno. Všechny děti matka vychovala sama. Synové jméno FO a jméno FO se již osamostatnili a mají své rodiny, v současné době matka veškerý svůj čas věnuje žalobci a jeho sestře jméno FO, která vzešla z druhého manželství matky, ale její otec o ni nejeví zájem a nestýká se s ní. Matka o žalobce od jeho narození celodenně pečuje, neboť se narodil s Downovým syndromem a mentálně je na úrovni batolete. Není schopen se o sebe postarat, je omezen téměř ve všech aspektech života. Žalobce prodělal v šesti měsících operaci srdečních chlopní, později mu z důvodu perforace jícnu při endoskopickém vyšetření byla provedena resekce jícnu a posunutí žaludku výš, a proto mu matka musí připravovat zvláštní stravu. Žalobce také trpí lupénkou, sníženou funkcí štítné žlázy, má také od narození silné poškození zraku, aktuálně má 5 dioptrií, potřebuje tedy brýle. Léky na lupénku, které žalobci nejvíc pomáhají, stojí až 4.000 Kč měsíčně, žalobce také potřebuje nové brýle, které stojí 6.000-7.000 Kč. Zdravotní stav žalobce se neustále zhoršuje. Žalobce je v invalidním důchodu, který pobírá ve výši 16.512 Kč měsíčně, a k tomu pobírá příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně. Matka žalobce se po rozvodu s otcem dcery jméno FO ocitla v insolvenci, pracovala pouze brigádně, kdy si mohla vzít s sebou žalobce, ale protože začala mít problémy s kyčlemi a páteří, odešla od začátku roku 2024 do předčasného důchodu. Jejím příjmem je tak aktuálně starobní důchod ve výši 16.422 Kč a pobírá také příspěvek na péči o žalobce ve výši 14.800 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 4.405 Kč měsíčně. Náklady na bydlení (nájem a služby) činí 12.500 Kč měsíčně, dále hradí elektřinu částkou ve výši 3.000 Kč měsíčně, poplatek za televizi a internet ve výši 567 Kč, mobilní telefony ve výši 1.177 Kč měsíčně a uhlí na topení. Matka každý měsíc hradí také insolvenci ve výši 8.170 Kč, splácí synovi jméno FO úvěr částkou ve výši 5.400 Kč, který si syn vzal na úhradu splátek matky v insolvenci, příležitostně také splácí další půjčky synům např. na úhradu nové mikrovlnky apod. Matka žalobce dále uvedla, že v minulosti se žalovaný zavázal po dohodě s ní přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 7.000 Kč, ale v roce 2024 se začal k ní chovat hrubě a zpochybňovat, na co jím placené výživné používá. Protože se o žalobce stará sama už 33 let, jakož i také pečuje o dosud nezletilou dceru jméno FO, je již ve starobním důchodu, její zdravotní stav se věkem zhoršuje a ráda by proto žalobci umožnila občasné návštěvy denního stacionáře, kde by mohl být mezi svými přáteli a ona si mohla odpočinout. Denní stacionář si však nemůže finančně dovolit, neboť stojí měsíčně 15-20.000 Kč, ale domluva se žalovaným již není možná, a proto podala návrh na určení výživného soudem.

3. Žalovaný k takto uplatněnému žalobnímu návrhu uvedl, že jej považuje za zjevně nedůvodný, nedůvěryhodný, zmatečný a v rozporu s dobrými mravy, a proto jej navrhl zamítnout. Matka žalobce v návrhu uvedla zcela nepravdivé a zavádějící informace o tom, že na výživu žalobce nepřispívá, přestože i v době zletilosti žalobce na zkvalitnění jeho života přispívá, a to i nad rámec jakéhokoliv předchozího soudního rozhodnutí a po dohodě s matkou žalobce. Po dosažení zletilosti synů jméno FO a jméno FO se s matkou žalobce dohodl, že bude přispívat na výživu syna částkou ve výši 8.000 Kč měsíčně, tuto výpomoc i přesto, že v roce 2019 ukončil zaměstnání v právnická osoba a nyní bere menší mzdu, hradil nadále, neboť chtěl matce žalobce pomoci se splácením insolvence, ta však již skončila v březnu 2025. Jeho příspěvky na výživu žalobce činily za rok 2024 celkem částku ve výši 77.000 Kč. Matka žalobce však stále ve větší míře vznáší nadstandardní požadavky na finanční výpomoc, které ale nesouvisí s výživou syna, nýbrž je určena rovněž na zabezpečení chodu celé tříčlenné domácnosti, tedy i pro matku žalobce nebo nezletilou jméno FO, ke kterým žádnou vyživovací povinnost nemá. Matka žalobce je finančně negramotná (v minulosti byla nucena na sebe vyhlásit z důvodu dluhů přesahujících 2,5 mil. Kč insolvenci, která ale v březnu 2025 skončila) a s finančními prostředky určenými na výživu jeho syna nakládá zcela libovolně a nahodile, a proto se obává jejího opětovného zadlužení. Matka žalobce také neoprávněně zahrnula do svých celkových měsíčních výdajů i faktury za uhlí, které z velké části financoval, a naopak do celkových měsíčních příjmů domácnosti nezahrnula výživné pro nezletilou jméno FO, které v nákladech na domácnosti představuje nemalou část. V závěrečném návrhu pak žalovaný uvedl, že syn je skutečně postižený, ale důvodem podání návrhu žalobce je skutečnost, že přestal vyhovovat finančním požadavkům jeho opatrovnice – matky. Matka žalobce v průběhu řízení neuvedla konkrétně, jaké jsou potřeby syna, tedy jeho výdaje na jídlo, léky, další věci, třetina nákladů na bydlení a podobně, ale pokud udělal analýzu jeho příjmů a výdajů, dospěl k závěru, že jeho výdaje nepřesahují jeho příjmy. Skutečnost, že příjmy opatrovnice, respektive syna nejsou malé, vyplývá i ze skutečnosti, že byl snížen příspěvek na péči, respektive byla zamítnuta žádost syna o automobil. Žalovaný tak bude syna (žalobce) vždy podporovat, ale pouze tehdy, když to bude skutečně potřebovat.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku předně popsal jednotlivá skutková zjištění, která čerpal z provedených listinných důkazů (srovnej odstavce a 7 až 12 napadeného rozsudku), jakož i z provedeného výslechu žalovaného (srovnej odstavec 13 napadeného rozsudku). Po dokazování provedeném v uvedeném rozsahu soud prvního stupně po právní stránce s odkazem na relevantní právní úpravu [§ 859 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „o. z.“), § 910 o. z., § 914 o. z., § 915 o. z., § 922 o. z. a § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“] uzavřel, že od doby, kdy byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného jako otce žalobce, k čemuž naposledy došlo ve věci vedené Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka rozsudkem ze dne 27. 11. 2000, se podstatně změnily poměry žalobce i žalovaného. Žalobce byl v roce 2000 věk chlapec, který navštěvoval číslo. třídu speciální základní školy, zatímco v současné době jde o věk muže, a proto již pouze s ohledem na dobu uplynulou od posledního rozhodnutí o výživném, tedy nárůst věku žalobce a zvýšení cen v důsledku inflace, se zásadním způsobem zvýšily základní potřeby žalobce (náklady na stravu, ošacení, drogerii apod). Zatímco v roce 2000 žalobce neměl žádné příjmy, aktuálně je poživatelem invalidního důchodu třetího stupně ve výši 16.512 Kč a pobírá i sociální dávky a příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně. Pokud jde o duševní chorobu žalobce, tam od roku 2000 nedošlo ke změně, neboť žalobce Downovým syndromem trpí od narození a toto onemocnění je nevyléčitelné, od roku 2000 však žalobci přibyly další zdravotní problémy, a to lupénka, snížená funkce štítné žlázy, oční vada, problémy s klenbou nebo problémy související s perforací jícnu, které zásadním způsobem zvyšují výdaje žalobce oproti roku 2000, a to nejen na léky či obuv, ale i v souvislosti s náklady na dopravu žalobce k lékařům nebo do zdravotnických zařízení. Podstatným způsobem se však změnily i poměry matky žalobce. Zatímco v roce 2000 byly jejím jediným příjmem sociální dávky, a to příspěvky na všechny nezletilé syny celkem ve výši 698 Kč a příspěvek na péči o žalobce ve výši 3.504 Kč měsíčně, její aktuální příjmy vzrostly na částku téměř ve výši 36.000 Kč měsíčně. Matce žalobce ale zároveň od roku 2000 ubyla vyživovací povinnost k synům jméno FO a jméno FO, přibyla jí ale vyživovací povinnost k nezletilé dceři jméno FO a také jí zásadním způsobem narostly výdaje na základní potřeby i na bydlení, které aktuálně hradí včetně uhlí cca ve výši 18.500 Kč měsíčně (nájem a služby ve výši 12.500 Kč + 3.000 Kč elektřina + cca 3.000 Kč měsíčně uhlí), zatímco v roce 2000 činily v jejím případě pouze polovinu z částky ve výši 4. 300 Kč měsíčně. Konečně k podstatné změně poměrů došlo i na straně žalovaného. Od roku 2000 se zvýšil skoro dvojnásobně jeho příjem z částky 22.135 Kč měsíčně na cca 41.500 Kč měsíčně, ubyla mu vyživovací povinnost k synům jméno FO a jméno FO, ale zvýšily se jeho náklady na základní potřeby i jeho výdaje na bydlení z 2.150 Kč měsíčně na 7.150 Kč měsíčně. Žalovaný je nově také vlastníkem podílu v bytovém družstvu, ke kterému náleží právo nájmu bytu, ve kterém žalovaný bydlí. Soud prvního stupně dále uzavřel, že byť žalobce má nově svůj vlastní příjem ve formě invalidního důchodu, jeho základní odůvodněné potřeby se od roku 2000 zásadním způsobem zvýšily (nejen na základní potřeby, ale i pokud jde o poměrnou část nákladů na bydlení, výdaje související se zdravotním stavem apod.). I v případě matky žalobce se sice od roku 2000 podstatně zvýšily její příjmy, ale i u ní došlo k zásadnímu nárůstu jejích výdajů (na základní potřeby, ale především na bydlení) a byť i jí ubyly dvě vyživovací povinnosti k synům jméno FO a jméno FO, přibyla jí vyživovací povinnost k dceři jméno FO. Zatímco tedy změnu poměrů (životní úroveň) žalobce i jeho matky nelze hodnotit v souhrnu jako zlepšení, v případě žalovaného jako otce žalobce se jeho poměry od roku 2000 zásadním způsobem zlepšily. Nejenže se zvýšil jeho příjem, nabyl majetek (podíl v bytovém družstvu), oproti tomu se pouze zvýšily výdaje na jeho základné potřeby i na bydlení. Je třeba také přihlédnout k tomu, že zatímco matka žalobce o něj z důvodu duševní poruchy celodenně pečuje, tedy ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. fakticky nadále v plném rozsahu nahrazuje svůj podíl na vyživovací povinnosti k žalobci svou péčí, přitom tak jak se rozsah osobní péče žalovaného o žalobce oproti roku 2000 snížil, neboť tehdy se žalovaný žalobci věnoval, logicky se tím zvýšil rozsah osobní péče matky žalobce. Dle soudu prvního stupně pak o vysoké životní úrovni žalovaného v porovnání s životní úrovní žalobce a jeho matky svědčí i skutečnost, že žalovaný dobrovolně přispívá své partnerce měsíčně částku ve výši 7.000 Kč a dále jí hradí nákupy v částce 6.000 Kč měsíčně, navíc ji uhradil i dovolenou v zahraničí, která oba stála částku ve výši 33.000 Kč, ze svých příjmů, a přesto je nadále schopen tvořit také úspory. Je proto zcela zjevné, že ve schopnostech a možnostech žalovaného je přispívat více na úhradu odůvodněných potřeb žalobce, tak aby se alespoň částečně na životní úrovni otce podílel (§ 915 o. z.), neboť k žalobci má žalovaný zákonnou vyživovací povinnost, na rozdíl od jeho partnerky. Soud prvního stupně uzavřel, že z důvodu popsané podstatné změny poměrů zúčastněných, které jsou podle § 913 o. z. a § 915 o. z. rozhodující pro určení výživného žalovaného pro žalobce, je podle § 163 o. s. ř. dán důvod pro zvýšení výživného žalovaného pro žalobce, přičemž požadovanou částku ve výši 7.000 Kč měsíčně soud prvního stupně považoval za odpovídající zjištěným změnám poměrů účastníků od roku 2000. Soud prvního stupně konečně uzavřel, že vzhledem k tomu, že původní výživné činilo 2.400 Kč měsíčně, že nově stanovené výživné od 1. 1. 2025 činí 7.000 Kč měsíčně, jakož i že žalobce nad rámec stanoveného výživného za leden roku 2025 zaplatil 4.600 Kč, činí dluh žalovaného na výživném za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 celkem 50.600 Kč [(4.600 Kč * 12) – 4.600 Kč].

5. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I., to výlučně v části týkající se nároku žalobce na zvýšení výživného ve výši přesahující částku 4.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025, napaden včasným odvoláním žalovaného z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř. Žalovaný namítal, že o žalobce vždy projevoval zájem, jakož i že mu dle svých možností finančně přispíval nad rámec stanovené vyživovací povinnosti. Soud prvního stupně pak opomenul skutečnost, že žaloba je ve skutečnosti pomstou matky žalobce za odmítnutí její žádosti o ruku. Soud prvního stupně navíc nesprávně zohlednil celkovou výši zjištěných příjmů žalobce (tj. 32.212 Kč) a jeho matky (tj. 16.422 Kč), jakož i celkovou výši příjmů žalovaného (tj. 41.500 Kč), přičemž pokud na základě těchto závěrů žalobě zcela vyhověl, porušil tím princip obecné spravedlnosti a potažmo i legitimního očekávání. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobci nenáleží nárok na výživné za období od dne 1. 1. 2025 ve výši přesahující částku 4.000 Kč měsíčně.

6. Žalobce prostřednictvím své opatrovnice (matky) se k odvolání žalovaného vyjádřil v tom smyslu, že vzhledem k tomu, že od posledního stanovení povinnosti žalovaného platit žalobci výživné již uplynulo více než 25 let, jakož i s ohledem na celkové finanční poměry domácnosti žalobce, by rozsudek soudu prvního stupně měl být potvrzen jakožto věcně správný.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím určených napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Odvolání žalovaného je důvodné.

8. Odvolací soud na jednání v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. a § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o důkazy, které byly k provedení navržené žalovaným.

9. Z listiny označené jako „sdělení právnická osoba – Odbor ze dne 7. 5. 2026“ bylo zjištěno, že žalobce v období od 10. 1. 2025 do 9. 5. 2026 byl adresátem dávky „invalidní důchod“, když na této bylo k rukám jeho matky za uvedené období vyplaceno celkem 266.649 Kč [za rok 2025 celkem 198.239 Kč (tj. 12* 16.512 + valorizační doplatek 98 Kč) a za období měsíců ledna až dubna roku 2026 celkem 68.407 Kč (tj. 4* 17.061 Kč + valorizační doplatek 163 Kč)].

10. Z listiny označené jako „seznam vyplacených dávek právnická osoba – krajské pobočky v adresa“ bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 1. 2025 do 10. 4. 2026 byl adresátem dávky „příspěvek na péči“, když na této bylo k rukám jeho matky za uvedené období vyplaceno celkem 407.600 Kč [za rok 2025 celkem 299.600 Kč (tj. 12* 14.800 Kč + valorizační doplatek 122.000 Kč) a za období měsíců ledna až dubna roku 2026 celkem 108.000 Kč (tj. 4* 27.000 Kč)].

11. Z listiny označené jako „příloha č. 1 sdělení právnická osoba – Odbor ze dne 7. 5. 2026“ bylo zjištěno, že matka žalobce v období od 12. 1. 2025 do 11. 5. 2026 byla adresátem dávky „starobní důchod“, když na této bylo za uvedené období vyplaceno celkem 273.286 Kč [za rok 2025 celkem 204.319 Kč (tj. 12* 16.980 + valorizační doplatky 95 Kč + 464 Kč) a za období měsíců ledna až dubna roku 2026 celkem 68.967 Kč (tj. 4* 17.220 Kč + valorizační doplatek 87 Kč)].

12. Z listiny označené jako „platební rozpis právnická osoba – krajské pobočky v adresa“ bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 1. 2025 do 16. 4. 2026 byl adresátem dávky „příspěvek na mobilitu“, když na této bylo k rukám jeho matky vyplaceno za uvedené období celkem 14.400 Kč [tj. za rok 2025 celkem 10.800 (tj. 12* 900 Kč) a za období měsíců ledna až dubna roku 2026 celkem 3.600 Kč (tj. 4* 900 Kč)].

13. Dále bylo zjištěno, že matka žalobce v období od 1. 1. 2025 do 8. 4. 2026 byla adresátem dávky „příspěvek na dítě“, jakož i dávky „příspěvek na bydlení“. Na první z těchto dávek bylo matce žalobce vyplaceno celkem 25.280 Kč [za rok 2025 celkem 18.960 (tj. 12* 1.580 Kč) a za období měsíců ledna až dubna roku 2026 celkem 6.320 Kč (tj. 4* 1.580 Kč)], jakož i na druhé z těchto dávek bylo matce žalobce vyplaceno celkem 74.217 Kč [za rok 2025 celkem 56.199 Kč (tj. (3* 4.837) + (9* 4.632 Kč) a za období měsíců ledna až dubna roku 2026 celkem 18.528 Kč (4* 4.632 Kč)].

14. Z listin označených jako „výplatnice žalovaného za období měsíců 02/2025 až 04/2026“ bylo zjištěno, že žalovaný jakožto zaměstnanec na čisté mzdě za období uvedených měsíců obdržel celkem 667.063 Kč [tj. za měsíce 02 až 12 roku 2025 celkem 489.160 Kč (tj. 42.770 Kč + (3* 43.002 Kč) + 43.196 Kč + 43.690 Kč + 42.984 Kč + 47.171 Kč + 50.327 Kč + 45.221 Kč + 44.795 Kč) a za měsíce 01 až 04 roku 2026 celkem 177.903 Kč (tj. 44.703 Kč + 44.259 Kč + 44.479 Kč + 44.462 Kč)].

15. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud především odkazuje na skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně v odstavcích 7 až 14 v napadeném rozsudku, když tyto jen doplňuje následujícím způsobem. Tedy především žalobce, kterému je nyní již věk, je s ohledem na jeho zdravotní stav adresátem dávek (tj. invalidní důchod, příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu), přičemž v roce 2025 mu na těchto bylo v souhrnné výši vyplaceno celkem 508.642 Kč, tj. průměrně 42.387 Kč měsíčně, jakož i mu na těchto byla za období měsíců leden až duben roku 2026 v souhrnné výši vyplaceno celkem 180.007 Kč, tj. průměrně 45.002 kč měsíčně. Matka žalobce, která o žalobce celodenně pečuje, je rovněž adresátem dávek (starobní důchod, příspěvek na dítě a příspěvek na bydlení), přičemž v roce 2025 jí na těchto bylo v souhrnné výši vyplaceno celkem 279.478 Kč, tj. průměrně 23.290 Kč měsíčně, jakož i jí na těchto byla za období měsíců leden až duben roku 2026 v souhrnné výši vyplaceno celkem 93.815 Kč, tj. průměrně 23.454 kč měsíčně. Souhrnné příjmy domácnosti žalobce, tj. žalobce, jeho matky a jeho sestry jméno FO, pak v období roku 2025 činily bez výživného od žalovaného v průměru 73.677 Kč měsíčně (tj. příjem žalobce 42.387 Kč měsíčně + příjem jeho matky 23.290 Kč měsíčně + výživné na sestru 8.000 Kč měsíčně), zatímco v období měsíců leden až duben roku 2026 průměrně 76.454 Kč (tj. příjem žalobce 45.002 Kč měsíčně + příjem jeho matky 23.454 Kč měsíčně + výživné na sestru 8.000 Kč měsíčně), tj. při zohlednění výživného žalobce v aktuálně stanovené výši 4.000 Kč měsíčně (napadený rozsudek v dané části výroku I. nabyl právní moci dne 7. 3. 2026) činil souhrnný příjem domácnosti žalobce v roce 2025 celkem 77.677 Kč měsíčně a v období měsíců leden až duben roku 2026 celkem 80.454 Kč měsíčně. V průběhu řízení pak byly zjištěny výdaje domácnosti žalobce v průměrné výši 39.520 Kč měsíčně (nájemné a spojené platby 12.500 Kč měsíčně + TV a Internet 567 Kč měsíčně + mobilní telefony 1.770 Kč měsíčně + náklady na uhlí 3.100 Kč měsíčně + běžné výdaje na potraviny, drogerii a apod. 17.000 Kč + náklady na léky žalobce 4.000 Kč měsíčně + náklady na brýle žalobce 7.000 Kč ročně). Pokud jde i o další výdaje matky žalobce, tedy o splátky jejích výlučných dluhů ve výši 6.400 Kč měsíčně, tak k těmto se konstatuje, že tyto jsou právě a jen její odpovědností, avšak pokud i tyto budou zohledněny, tak měsíční náklady žalobcovi domácnosti činí celkem 45.920 Kč měsíčně.

16. Na základě takto zjištěných příjmů a výdajů domácnosti, jejíž je žabce členem, je patrno, že po uhrazení obvyklých výdajů v roce 2025 zbývalo na další hospodaření v průměru 31.757 Kč měsíčně (tj. 381.084 Kč za rok), zatímco za období měsíců leden až duben roku 2026 zbývalo na další výdaje v průměru 34.534 Kč (tj. 138.136 Kč za uvedené období). Oproti tomu příjmy žalovaného (mzda + odměna z bytového družstva 1.250 Kč měsíčně) v roce 2025 činily v průměru 45.719 Kč měsíčně a v roce 2026 v průměru 45.726 Kč měsíčně, zatímco příjmu jeho partnerky, se kterou však žalobce bydlí toliko o víkendech, nedosahují ze zdravotních důvodů ani výše minimální mzdy. Po zohlednění zjištěných měsíčních výdajů domácnosti žalovaného v průměrné výši 24.650 Kč měsíčně (nájemné a spojené platby 7.150 Kč měsíčně + nákupy a příspěvky na domácnost partnerky žalovaného v celkové výši 13.000 Kč měsíčně + léky 500 Kč měsíčně + výživné na žalobce za období od 1. 1. 2025 ve výši 4.000 Kč měsíčně), jakož i po zohlednění dalších obvyklých nákladů žalovaného (potraviny, drogerie, telefon apod.), ohledně kterých má odvolací soud za to, že na těchto žalovaný musí vynaložil přinejmenším 5.000 Kč měsíčně, je patrno, že žalovaný měsíčně vynakládá v průměru 29.650 Kč. Na základě takto zjištěných příjmů a výdajů domácnosti žalovaného je patrno, že po uhrazení obvyklých výdajů v roce 2025 žalovanému zbývalo na další hospodaření v průměru 16.069 kč měsíčně (tj. 192.828 Kč za rok), zatímco za období měsíců leden až duben roku 2026 zbývalo na další výdaje v průměru 16.076 Kč (tj. 64.304 Kč za uvedené období).

17. K právnímu hodnocení věci odvolací soud nejprve konstatuje, že s ohledem na plynutí času, kdy od soudního rozhodnutí, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, uplynulo již více než 25 let, došlo k podstatné změně poměrů jak u žalobce, tak i u žalovaného, pročež soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud danou věc opětovně projednal a rozsoudil ve smyslu § 163 o. s. ř.

18. Dále se konstatuje, že soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud aplikoval relevantní právní úpravu (tj. § 910 o. z. a násl.), jakož i pokud odkázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 1996/12 a nález ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12), odvolací soud se však nemůže ztotožnit s právními závěry, které soud prvního stupně v konečném důsledku učinil. Odvolací soud však k tomuto nejprve zdůrazňuje, že ohledně nároku žalobce na zvýšení výživné za období od 1. 1. 2025 z částky 2.400 Kč na částku 4.000 Kč měsíčně tak, jak byl přisouzen výrokem I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, se nemůže věcně vyjadřovat, neboť v dané části tento nebyl napaden odvoláním ani jednoho z účastníků řízení, pročež tento v dané části nabyl právní moci s dnem 7. 3. 2026. Dále však, tedy pokud soud prvního stupně pro žalobce rovněž stanovil výživné ve výši přesahující částku 4.000 Kč o další 3.000 Kč měsíčně, tj. na částku 7.000 Kč měsíčně, odvolací soud uzavírá, že odvolání žalovaného je zcela důvodné, neboť v dané části napadený výrok I. soudu prvního stupně nemůže obstát.

19. Odvolací soud si je dále plně vědom existence jak vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi (§ 910 odst. 1 o. z.), jakož i principiální povinnosti rodičů zajistit, aby životní úroveň dítěte byla přinejmenším shodná s tou jejich (§ 915 odst. 1 o. z.), jakož i z hlediska věci relevantní judikatury (např. nález Ústavního sudu ze dne 24. 7. 2013, č.j. I. ÚS 1996/12–2), tedy že přiznáním invalidního důchodu a příspěvku na péči (resp. dalších dávek) automaticky nezaniká vyživovací povinnost rodičů k dítěti, které není schopno se samo živit. Je proto úkolem obecných soudů v konkrétních soudních řízeních dostatečně zohlednit individuální a konkrétní podmínky na straně dítěte a rodičů, tedy aby posoudily, zda vyživovací povinnost zanikla vzhledem ke skutečným poměrům, neboť jinak by rozhodnutí obecných soudů byla založena na formalistických závěrech, a tedy by tato byla učiněna v rozporu s čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Platí proto, že vyživovací povinnost rodiče nezaniká "automaticky" v důsledku přiznání invalidního důchodu dítěti a příspěvku na péči; jestliže dítě nenabude nikdy schopnosti samostatně se živit, například z důvodu plné invalidity, vyživovací povinnost rodičů trvá po dobu celého jeho života. Stát prostřednictvím sociálních dávek jedince nevyjímá z přirozených rodinných vazeb závislosti a odpovědnosti, a to ani v materiální rovině ze vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí.

20. Na základě těchto právně relevantních východisek, která byla odvolacím soudem aplikována na shora učiněné skutkové závěry, je patrno, že žalobci, jehož zdravotní stav jednou provždy brání tomu, aby získal schopnost se sám živit, náleží od žalovaného výživné, a to byť žalobci byly v rozhodném období roku 2025 vypláceny dávky v průměrné výši 42.387 Kč, jakož i byly v období měsíců leden až duben roku 2026 tyto vypláceny v průměrné výši 45.002 Kč. Toto právo žalobce na výživné od žalovaného však již je plně uspokojeno, neboť na tomto žalobci dle pravomocné části výroku ad I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2026 č. j. spisová značka od 1. 1. 2025 náleží 4.000 Kč měsíčně.

21. V dané věci totiž nelze odhlédnout od dalších individuálních poměrů žalobce a žalovaného, resp. komplexních poměrů jak domácnosti žalobce (tedy i jeho matky a sestry), tak i žalovaného (tedy i jeho partnerky), neboť po jejich pečlivém posouzení je patrno, že jak individuální potřeby žalobce, tak i potřeby jeho matky, která žalobci s ohledem na jeho zdravotní stav věnuje celodenní péči, a potažmo i jeho nezletilé sestry, která je svěřena do péče matky žalobce, jsou pohodlně saturovány z příjmů pocházejících z dávek a aktuálně pravomocně stanoveného výživného žalobce, dále dávek jeho matky, a potažmo i z výživného jeho sestry (tj. tyto v roce 2025 dosáhly kumulované výše 77.677 Kč měsíčně a v měsících leden až duben roku 2026 kumulované výše 80.454 Kč měsíčně). Náklady domácnosti žalobce, to i po zohlednění specifických výdajů jeho matky (tj. v celkové výši 45.920 měsíčně), tedy i veškeré potřeby žalobce, jsou proto již nyní bezpečně finančně uspokojeny, přičemž je patrno, že životní úroveň žalobce již nyní je stejná (ne-li vyšší) než životní úroveň žalovaného, neboť je patrno, že saldo měsíčních nákladů domácnosti žalobce je nikoliv nevýznamně kladné (jeho zůstatek v roce 2025 činil v průměru 31.757 Kč měsíčně a v období měsíců leden až duben roku 2026 tento činil 34.534 Kč měsíčně). Odvolací soud si pak je plně vědom i průměrných měsíčních příjmů žalovaného (tj. v roce 2025 v kumulované výši 45.719 Kč měsíčně a v roce 2026 v kumulované výši 45.726 Kč měsíčně), když však po zohlednění jeho oprávněných měsících výdajů (29.650 Kč měsíčně) se uzavírá, že pokud žalovanému byla od dne 1. 1. 2025 stanovena vyživovací povinnost k žalobci ve výši 4.000 Kč měsíčně, tak že výživné v uvedené výši je adekvátní, pročež žalovaného bez jakýchkoliv rozumných pochybností v rozhodném období netížila vyživovací povinnost k žalobci, který by uvedenou částku jakkoliv přesahovala.

22. Jen pro úplnost se dodává, že pokud opatrovnice žalobce namítala, že žalovaný se žalobci nevěnuje a tomuto nikterak nepřispívá nad rámec stanovení vyživovací povinnosti, resp. že příjmy žalobce a její z dávek, které byly přiznány z důvodu zdravotního stavu žalobce, nejsou dostačující k tomu, aby zajistili důstojné živobytí žalobce a potažmo i dalších členů jeho domácnosti, tak tato její argumentace nemůže obstát. V řízení byl totiž prokázán zájem žalovaného na blahu žalobce, když žalovaný v minulosti žalobci přispíval na rámec stanovené vyživovací povinnosti. Žalovaný navíc v průběhu celého řízení projevoval zájem o to, aby poté, co v příštím roce nastoupí do starobního důchodu, mu žalobce byl svěřen do péče. Dále bylo prokázáno i to, že ve skutečnosti příjmy žalobce a potažmo i celé jeho domácnosti postačují k tomu, aby veškeré okolnostem přiměřené potřeby nejen žalobce, ale i členů jeho domácnosti, mohly být řádně uspokojeny.

23. Na základě všeho shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním žalovaného napadené části výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení výživného ve výši přesahující částku 4.000 Kč měsíčně za období od 1. 1. 2025 nadále (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

24. Dále pak odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně změnil i v souvisejícím výroku II. jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného doplatit žalobci na výživném za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 celkem 50.600 Kč. Toto rozhodnutí bylo soudem prvního stupně učiněno za situace, kdy bylo (nepravomocně) stanoveno výživné žalobce na částku 7.000 Kč, tj. došlo k faktickému navýšení o částku 4.600 Kč měsíčně, když soud prvního stupně současně neopomenul skutečnost, že žalovaný v měsíci leden roku 2025 nad rámec tehdy stanoveného výživného ve výši 2.400 Kč měsíčně jednorázově zaplatil 4.600 Kč. Nyní však za období od 1. 1. 2025 do 31. 5. 2026 žalovaného tíží vyživovací povinnost jen ve výši 4.000 Kč měsíčně, pročež je žalovaný na zvýšeném výživném povinen (po zohlednění plnění učiněného v lednu roku 2025 ve výši 4.600 Kč) žalobci zaplatit celkem 22.600 Kč [(17* 1.600 Kč) – 4.600 Kč].

25. Konečně vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně, bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), přičemž žalobci, který v řízení uspěl jen v poměru 35 % (domohl se zvýšení výživného o částku 1.600 Kč měsíčně), uložil, aby žalovanému, který uspěl v poměru 65 % (ubránil se zvýšení výživného o částku dalších 3.000 Kč měsíčně), zaplatil celkem 1.350 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). K tomuto se předně konstatuje, že žalovanému, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých a nebo svého jiného zástupce, náleží za každý z účelně vykonaných úkonů náhrada ve smyslu vyhlášky orgán č. 254/2015 Sb. (dále také jen „vyhláška o paušálních náhradách“). S ohledem na již ustálenou judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025–615) pak tato náhrada od dne 1. 1. 2025 činí 450 Kč za každý jeden z takových úkonů. Žalovaný v průběhu řízení před soudy obou stupňů účelně vykonal celkem 10 úkonů (písemná podání ze dnů 14. 2. 2025, 10. 7. 2025, 6. 10. 2025 a 7. 1. 2026, účast na jednáních soudu prvního stupně ve dnech 26. 8. 2025, 11. 11. 2025, 13. 1. 2026 a 15. 1. 2026, písemné odvolání ze dne 5. 3. 2026 a účast na jednání odvolacího soudu dne 26. 5. 2026 dle § 1 odst. 3 vyhlášky orgán č. 254/2015 Sb., dále také jen „vyhláška o paušálních náhradách“), pročež žalovanému účelně vznikly náklady ve výši 4.500 Kč (tj. 10* 450 Kč). S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků daného řízení žalovanému náleží náhrada odpovídající 30 % účelně vynaložených nákladů (65 % - 35 %), tj. ve výši 1.350 Kč. Ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení v uvedené výši byla žalovanému stanovena obvyklá lhůta v délce tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 237 a § 238 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o. s. ř.).