22 C 94/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, adresa zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice bytem Adresa opatrovnice proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobce částku ve výši 7 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2025, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám opatrovnice žalobce. Tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 5 P 431/2000, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci ve výši 2 400 Kč měsíčně.

II. Dlužné výživné za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 ve výši 50 600 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám opatrovnice žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Příbrami dne 16. 1. 2025, která byla zdejšímu soudu postoupena dne 25. 4. 2025 ve znění jejího pozdějšího doplnění, se žalobce, zastoupený jeho opatrovnicí – matkou Jméno opatrovnice, domáhal po žalovaném, aby mu počínaje dnem 1. 1. 2025 hradil výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. V žalobě dále opatrovnice žalobce uvedla, že žije ve společné domácnosti v pronajatém rodinném domě s žalobcem a jeho sestrou jméno FO, narozenou datum. Žalovaný, který je otcem žalobce, o něj nejeví žádný zájem, na jeho výživu nepřispívá. Žalobce se narodil za trvání manželství jeho rodičů, ale všichni tři jejich tehdy nezletilí synové byli rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, č.j. 5 P 431/2000 svěřeni do péče matky a poté bylo manželství rodičů v roce 2001 rozvedeno. Všechny děti matka vychovala sama. Synové jméno FO a jméno FO se již osamostatnili a mají své rodiny, v současné době tak matka veškerý svůj čas věnuje žalobci a jeho sestře jméno FO, která vzešla z druhého manželství matky, ale její otec o ni nejeví zájem a nestýká se s ní. Matka o žalobce od jeho narození celodenně pečuje, neboť se narodil s Downovým syndromem a mentálně je na úrovni batolete. Není schopen se o sebe postarat, je omezen téměř ve všech aspektech života. Žalobce prodělal v šesti měsících operaci srdečních chlopní, později mu z důvodu perforace jícnu při endoskopickém vyšetření byla provedena resekce jícnu a posunutí žaludku výš, a proto mu matka musí připravovat zvláštní stravu. Žalobce také trpí lupénkou, sníženou funkcí štítné žlázy, má také od narození silné poškození zraku, aktuálně má 5 dioptrií, potřebuje tedy brýle. Léky na lupénku, které žalobci nejvíc pomáhají, stojí až 4 000 Kč měsíčně, žalobce také potřebuje nové brýle, které stojí 6 – 7 000 Kč měsíčně. Zdravotní stav žalobce se neustále zhoršuje. Žalobce je v invalidním důchodu, který pobírá ve výši 16 512 Kč měsíčně a k tomu obírá příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně. Matka žalobce se po rozvodu s otcem dcery jméno FO ocitla v insolvenci, pracovala pouze brigádně, kdy si mohla vzít sebou žalobce, ale protože začala mít problémy s kyčlemi a páteří, odešla od začátku roku 2024 do předčasného důchodu. Jejím příjmem je tak aktuálně starobní důchod ve výši 16 422 Kč a pobírá také příspěvek na péči o žalobce ve výši 14 800 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 4 405 Kč měsíčně. Náklady na bydlení (nájem a služby) činí 12 500 Kč měsíčně, dále hradí elektřinu částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, poplatek za televizi a internet ve výši 567 Kč, mobilní telefony ve výši 1 177 Kč měsíčně a uhlí na topení. Každý měsíc hradí také insolvenci ve výši 8 170 Kč, splácí synovi jméno FO úvěr částkou ve výši 5 400 Kč, který si syn vzal na úhradu splátek matky žalobce v insolvenci, příležitostně také splácí další půjčky synům např. na úhradu nové mikrovlnky apod. Matka žalobce dále uvedla, že v minulosti se žalovaný zavázal po dohodě s ní přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 7 000 Kč, ale v roce 2024 se začal k ní chovat hrubě a zpochybňovat na co jím placené výživné používá. Protože se o žalobce stará sama už 33 let, pečuje také o dosud nezletilou dceru jméno FO, je již ve starobním důchodu, její zdravotní stav se věkem zhoršuje a ráda by proto žalobci umožnila občasné návštěvy denního stacionáře, kde by mohl být mezi svými přáteli a ona si mohla odpočinout. Denní stacionář si však nemůže finančně dovolit, neboť stojí měsíčně 15 – 20 000 Kč, ale domluva se žalovaným již není možná, a proto podala návrh na určení výživného soudem.

2. Žalovaný v podání ze dne 10. 7. 2025 k návrhu uvedl, že jej považuje za zjevně nedůvodný, nedůvěryhodný, zmatečný a v rozporu s dobrými mravy, a proto jej navrhuje zamítnout. Matka žalobce v návrhu uvedla zcela nepravdivé a zavádějící informace o tom, že na výživu žalobce nepřispívá, přestože i v době zletilosti žalobce na zkvalitnění jeho života přispívá, a to i nad rámec jakéhokoliv předchozího soudního rozhodnutí a po dohodě s matkou žalobce. Po dosažení zletilosti synů jméno FO a jméno FO se s matkou žalobce dohodl, že bude přispívat na výživu syna částkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, tuto výpomoc i přesto, že v roce 2019 ukončil zaměstnání v právnická osoba a nyní bere menší mzdu, hradil nadále, neboť chtěl matce žalobce pomoci se splácením insolvence, ta však již skončila v březnu 2025. Jeho příspěvky na výživu žalobce činily za rok 2024 celkem částku ve výši 77 000 Kč. Matka žalobce však stále ve větší míře vznáší nadstandardní požadavky na finanční výpomoc, které ale nesouvisí s výživou syna, nýbrž je určena rovněž na zabezpečení chodu celé tříčlenné domácnosti, tedy i pro matku žalobce nebo nezletilou jméno FO, ke kterým žádnou vyživovací povinnost nemá. Matka žalobce je finančně negramotná (v minulosti byla nucena na sebe vyhlásit z důvodu dluhů přesahujících 2,5 mil. Kč insolvenci, která ale v březnu 2025 skončila) a s finančními prostředky určenými na výživu jeho syna nakládá zcela libovolně a nahodile, a proto se obává jejího opětovného zadlužení. Matka žalobce také neoprávněně zahrnula do svých celkových měsíčních výdajů i faktury za uhlí, které z velké části financoval, a naopak do celkových měsíčních příjmů domácnosti nezahrnula výživné pro nezletilou jméno FO, které v nákladech na domácnosti představuje nemalou část. Pokud by zahrnul do příjmů žalobce jeho příspěvky na výživu, rázem nastává paradox, kdy žalobce dosahuje vyššího čistého měsíčního příjmu než činí jeho vlastní příjem. Je přesvědčen, že příjmy žalobce přesahující 32 312 Kč spolu s jeho dobrovolnými příspěvky na výživu jsou plně dostačující pro všechny potřeby jeho syna.

3. V podání ze dne 1. 12. 2025 opatrovnice žalobce navrhla, aby soud stanovil smírem výživné pro žalobce ve výši 5 555 Kč měsíčně a aby uhradil žalobci dlužné výživné. Dále opatrovnice žalobce doplnila aktuální údaje týkající se jejích poměrů a poměrů žalobce.

4. V závěrečném návrhu žalovaný uvedl, že syn je skutečně postižený, ale důvodem podání návrhu žalobce je skutečnost, že přestal vyhovovat finančním požadavkům jeho opatrovnice - matky. Matka žalobce v průběhu řízení neuvedla konkrétně, jaké jsou potřeby jejího syna, tedy jeho výdaje na jídlo, léky, další věci, třetina nákladů na bydlení a podobně, ale pokud udělal analýzu jeho příjmů a výdajů, dospěl k závěru, že jeho výdaje nepřesahují jeho příjmy. Skutečnost, že příjmy opatrovnice, respektive syna nejsou malé, vyplývá i ze skutečnosti, že byl snížen příspěvek na péči, respektive byla zamítnuta žádost syna o automobil. Syna bude vždy podporovat, ale pouze tehdy, když to bude potřebovat. Pokud by paušálně platil určitou částku k rukám jeho matky, bude s nimi hospodařit jeho matka, přitom příjmy celé rodiny činí 61 000 Kč měsíčně, a to jsou příjmy, s kterými jiní lidé vyžijí. Chápe, že jeho syn má z důvodu problémů s klenbou například zvýšené výdaje na obuv, ale ve spise nevidí důvod, že by syn potřeboval jeh příspěvek na výživu. Ve spise nevidí žádné důkazy pro to, aby požadovanou částku výživného synovi hradil. Přestože si je vědom pravidla stejné životní úrovně rodičů a jejich dětí, v tomto konkrétním případě je však třeba podle něj přihlížet především ke konkrétním skutečnostem a hospodaření s finančními prostředky matkou žalobce.

5. Soud konstatuje, že podání opatrovnice žalobce ze dne 1. 12. 2025 posoudil podle jeho obsahu pouze jako návrh na smírné řešení sporu, nikoliv tedy jako částečné zpětvzetí žaloby.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobce je synem Jméno opatrovnice a žalovaného (viz rodný list žalobce), manželství jeho rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. března 2001, č. j. 17 C 377/2000 (viz rozsudek o rozvodu).

8. Pravomocným rozsudkem ze dne 27. listopadu 2000, sp. zn. 5 P 431/2000 Obvodní soud pro Prahu 5 schválil dohodu rodičů, kterou byl tehdy nezletilý adresa - žalobce v této věci spolu s bratry jméno FO, narozeným datum a jméno FO, narozeným datum, svěřen do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilého jméno FO částkou ve výši 2 400 Kč měsíčně, na výživu tehdy nezletilého jméno FO částkou ve výši 1 800 Kč měsíčně a na výživu tehdy nezletilého jméno FO částkou ve výši 1 800 Kč měsíčně. Soud v uvedeném rozhodnutí zjistil následující skutkový stav: Matka nezletilých je vdaná, má celkem tři vyživovací povinnosti, bydlí s otcem a nezletilými v bytě 3 + 1, nájem a inkaso včetně telefonu činí 4 300 Kč měsíčně a s otcem to hradí společně. Otec na domácnost přispívá zatím částkou ve výši 20 000 Kč měsíčně. Návrh na rozvod byl již podán. Matka je nyní doma z důvodu péče o nezletilého jméno FO, který je zdravotně postižen, trpí Downovým syndromem. jméno FO chodí do 1. třídy speciální základní školy, matka ho do školy denně dováží, vybavení do školy hradili s otcem společně. Placené zájmy nemá. Z důvodu svého zdravotního postižení, léky ale nebere, musí často dojíždět k lékaři a matka má zvýšené výdaje za benzín. Nezletilý jméno FO a nezletilý Anonymizováno jméno FO chodí oba do mateřské školy, obědy stojí 500 Kč měsíčně pro každé z dětí, poplatek za mateřskou školu činí 300 Kč měsíčně pro každé z dětí. Zdravotní stav těchto dětí je dobrý, zdravotní stav matky je dobrý. Žádné z dětí nemá placené zájmy. Otec se dětem věnuje, dárky jim kupuje, přispívá také na větší výdaje. Otec je ženatý, má tři vyživovací povinnosti, pracuje jako poradce u akciové společnosti, má vysokou školu ČVUT obor strojní fakulta, jeho zdravotní stav je dobrý, jinak se plně ztotožňuje s výpovědí matky a k věci nemá co dodat. Průměrný čistý měsíční příjem otce za dobu od ledna do září 2000 činil 22 135 Kč. Matka pobírá přídavky na nezletilé děti, a to ve výši 250 Kč měsíčně pro nezletilého jméno FO, 224 Kč měsíčně pro nezletilého jméno FO a 224 měsíčně pro nezletilého jméno FO. dále pobírala až do května 2000 rodičovský příspěvek, za červenec 2000 jí byl také vyplacen sociální příplatek ve výši 987 Kč. Od 1. 8. 1994 matka pobírá dále dávku sociální péče, příspěvek při péči o osobu blízkou na zdravotně postiženého jméno FO, o kterého celodenně pečuje. Od 1. 6. 2000 jde o částku 3 504 Kč měsíčně až do současné doby.

9. Žalovaný hradil na výživném pro žalobce až do roku 2024 po dohodě rodičů žalobce částku celkem až ve výši 10 000 Kč měsíčně, v roce 2025 uhradil na výživném pro žalobce pouze částku ve výši 7 000 Kč v lednu 2025, nad rámec výše uvedeného žalobci v roce 2025 poslal dále částku ve výši 3 333 Kč a částku ve výši 2 000 Kč, šlo však o dar ke svátku a narozeninám žalobce (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

10. Žalobce trpí Downovou chorobou, tedy závažnou duševní poruchou - opožděním duševního vývoje středně těžkého stupně. Jde o onemocnění trvalé, bez naděje na zlepšení, současnými medicínskými prostředky neléčitelné. Žalobce není schopen se o sebe postarat, neorientuje se v prostoru, špatně a velmi pomalu chodí, jeho řeč je nesrozumitelná, je schopen jen nejjednodušší konverzace, neumí si uvařit ani připravit jídlo, nezvládá ani vlastní hygienu, neumí počítat, píše neobratně, je schopen přečíst pouze jednoduchý text, není schopný samostatného úsudku ani samostatné činnosti (viz znalecký posudek tituly před jménem jméno FO). Žalobce je omezen ve svéprávnosti tak, že mu nepřísluší rodičovská zodpovědnost a není schopen činit právní jednání v oblasti absolutních i relativních majetkových práv, nemá způsobilost uzavřít manželství, v oblasti pracovněprávních vztahů, v oblasti uplatňování volebního práva, jimiž dochází k přijímání a odmítání poskytování zdravotnických služeb, jimiž dochází k realizaci práv vyplývajících z důchodového a nemocenského pojištění, k zajištění v hmotné nouzi a v rámci státní sociální podpory, jimž dochází k realizaci práva na sociální služby a na příspěvek na péči, ve věci změny trvalého pobyt (viz omezení svéprávnosti žalobce v uvedeném rozsahu naposledy prodlouženo na dobu dalších 5 let rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. září 2024, č. j. 16 P 8/2010, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2024). Opatrovnicí žalobce byla určena jeho matka jméno FO, nyní jméno FO. Opatrovnice je oprávněna a povinna opatrovance zastupovat v právním jednání a spravovat jeho jmění v rozsahu omezení svéprávnosti. Opatrovnice je povinna podávat soudu jedenkrát ročně zprávu o zajištění péče o žalobce, o jeho zdravotním stavu, místě aktuálního pobytu a o správě jmění, a to vždy do 30. 4. každého roku (viz listina o jmenování opatrovníkem ze dne 10. 1. 2024).

11. Žalobce trpí i dalšími zdravotními problémy fyzického rázu. V šesti měsících absolvoval operaci srdečních chlopní, později mu z důvodu perforace jícnu při endoskopickém vyšetření byla provedena resekce jícnu, a proto mu matka musí připravovat zvláštní stravu, neboť nesmí nic tuhého. Žalobce má také sníženou funkci štítné žlázy, trpí lupénkou a od narození má silné poškození zraku, aktuálně má 5 dioptrií, potřebuje tedy brýle. Žalobce potřebuje neustálou 24 hodinovou přítomnost pečující osoby. Jeho zdravotní stav se neustále zhoršuje (viz např. propouštěcí zpráva nemocnice Příbram 14. 11. 2018 – 20. 11. 2018, zpráva tituly před jménem jméno FO ze dne 23. 4. 2013, zpráva endokrinologa ze dne 4. 8. 2014, zpráva oční lékařky ze dne 14. 5. 2024, zpráva FN Motol ze dne 9. 5. 2025). Za brýle pro žalobce matka vydá 6 – 7000 Kč, léky na lupénku, které mu nejvíce pomáhají, stojí až 4 000 Kč měsíčně. Žalobce je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením označený symbolem „Z“ – průkaz ZTP/P (viz rozhodnutá Úřadu práce ze dne 29. 12. 2014). Žalobce je invalidní (viz posudek o invaliditě), pobírá invalidní důchod třetího stupně od ledna 2025 ve výši 16 512 Kč (viz posudek ČSSZ o invaliditě a oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2024) a příspěvkem na mobilitu v výši 900 Kč. Žádost žalobce o příspěvek na motorové vozidlo byla Úřadem práce dne 11. 11. 2025 zamítnuta (viz rozhodnutí ze dne 11. 11. 2025).

12. Matka žalobce je od ledna 2024 v předčasném starobním důchodu, který od ledna 2025 pobírá ve výši 16 422 Kč (viz oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2024). Předtím pracovala brigádně, neboť jí zaměstnavatel umožnil brát si žalobce sebou, z důvodů problémů s páteří a kyčlemi již však práci nebyla schopna vykonávat (viz lékařské zprávy z neurologie ze dne 13. 2. 2024 a ze dne 25. 6. 2024). Dále pobírá sociální dávky - příspěvek na bydlení od 1. 10. 2024 ve výši 4 405 Kč měsíčně a od 1. 4. 2025 ve výši 4 632 Kč (viz oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce ze dne 4. 11. 2024 a ze dne 17. 4. 2025), příspěvek na péči o žalobce ve výši 14 800 Kč (viz rozhodnutí Úřadu práce ze dne 22. 9. 2025). Má dvě vyživovací povinnosti, kromě žalobce i k jeho dosud nezletilé polorodé sestře jméno FO, narozené datum, která byla svěřena do její péče a na jejíž výživu přispívá její otec od 1. 6. 2025 částkou ve výši 8 000 Kč měsíčně (viz rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze č.j. 10 P 29/2010-1323). Dcera jméno FO aktuálně studuje střední školu (viz potvrzení o studiu ze dne 15. 9. 2025). Žije spolu se žalobcem a jméno FO v pronajatém domě na adrese adresa, kde za nájem a služby hradí částku ve výši 12 500 Kč měsíčně (viz nájemní smlouva), dále hradí za elektřinu částku ve výši 3 000 Kč měsíčně (doplatek za rok 2024 ve výši 2 828 Kč – viz výpis z účtu ze dne 30. 12. 2024 a 25. 2. 2025 a výpis z webu muj.cez.cz), za televizi a internet částku ve výši 567 Kč měsíčně (viz např. výpis z účtu ze dne 5. 12. 2024, výpis z aplikace Moje služby právnická osoba) a za uhlí, za které v roce 2024 uhradila celkem částku ve výši 37 128 Kč (viz doklady na č.l. 54 – 61). Do března 2025 (viz insolvenční rejstřík) byla matka žalobce v insolvenci, v rámci oddlužení hradila splátky ve výši 8 170 Kč měsíčně (viz č.l. 50), přičemž splátky se smlouvou o důchodu zavázal hradit její syn jméno FO (viz zpráva pro oddlužení), který si na to vzal úvěr, ale matka žalobce mu jej dobrovolně splácí částkou ve výši 5 400 Kč a bude tak činit až do srpna 2027 (viz výpis z účtu u právnická osoba ze dne 13. 12. 2024, doklady na č.l. 275 - 279). Dále splácí měsíčně částkou ve výši 1 000 Kč tatérské vybavení a bude ješte cca 2,5 roku, neboť absolvovala rekvalifikaci na tatérku, aby si mohla při péči o žalobce přivydělávat, ale neměla klienty, a proto vybavení musela se slevou prodat (viz výpisy z účtu např. ze dne 9. 7. 2024, 9. 12. 2024). Za mobilní telefony hradí částku ve výši 1 177 Kč měsíčně (viz výpis z účtu ze dne 16. 1. 2025). Protože jí mimo výše uvedené s dalšími výdaji pomáhají synové jméno FO a jméno FO, splácí jim také půjčky např. na pořízení nové mikrovlnky (viz např. výpis z účtu ze dne 8. 8. 2024, 17. 9. 2024, 22. 10. 20248. 11. 2024, 9. 12. 2024). Běžné výdaje za potraviny, drogerii, oblečení a léky činí měsíčně částku ve výši cca 17 000 Kč (viz výpisy z účtu na č.l. 66 – 104 spisu).

13. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že má vysokoškolské vzdělání, vystudoval ČVUT, obor inženýr strojař. Pracuje ve právnická osoba jako přípravář staveb, a to od května 2020 s příjmem průměrně ve výši 41 500 Kč čistého měsíčně (viz výplatní pásky za 11/24, 12/24, 8/25, ). Dále působí na pozici předsedy bytového družstva, za což má příjem ve výši 1 250 Kč měsíčně čistého. Vyživovací povinnost již nemá žádnou. Vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 na pozemku – poli u adresa, které zdědil po otci (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 5. 2021, č. j.20 D 194/2021-57) , žádné příjmy z tohoto majetku mu neplynou, naopak jsou s tím spojené náklady ve výši 100 Kč ročně na daň z nemovitosti. Dále vlastní podíl v bytovém družstvu s právem užívání bytu, ve kterém bydlí. Tento družstevní podíl získal po matce v roce 2014 (viz dohoda ze dne 27. 11. 2013), jde o byt o velikosti 1+1, jeho hodnotu nezná. Celkové náklady na bydlení v uvedeném bytě činí 7 150 Kč měsíčně (viz platební doklad na č.l. 195 nebo na č.l. 254), v bytě bydlí sám. Žalovaný má dále penzijní připojištění s úspory ve výši 880 000 Kč a také úspory na spořícím účtu ve výši 400 000 Kč (viz výpis z účtu u právnická osoba). Již 22 let má partnerku, za kterou dojíždí každý víkend na sever Čech, kde bydlí ve vlastním bytě. S partnerkou spolu nebydlí, a to kvůli jeho práci v Praze a skutečnosti, že partnerka na severu Čech má matku, o kterou se občas musí starat. Společně ale hospodaří, každý víkend jí nakupuje s náklady ve výši 6 000 Kč měsíčně, dále partnerce přispívá i finančně částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že ze zdravotních důvodů pracuje pouze na půl úvazku. její výdaje na bydlení nezná. Žalovaný má pouze zdravotní problémy odpovídající jeho věku, léčí se s vysokým tlakem, cukrem a cholesterolem, výdaje s tím spojené odhadl maximálně do částky ve výši 500 Kč měsíčně. V roce 2025 byl žalovaný na dovolené s partnerkou v Kalábrii, za což která jej stála 33 000 Kč pro oba.

14. Žalovaný se s žalobcem stýká ojediněle, většinou o vánocích a prázdninách na 3 – 4 dny, přičemž v roce 2024 pečoval o žalobce pouze 4 dny od 1. 8. do 4. 8. (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Na důvodech omezeného kontaktu žalobce se žalovaným se účastníci neshodli, když matka žalobce uváděla, že otec o syna nemá zájem, neboť když mu nabízela, aby si syna vzal častěji, z různých důvodů to odmítl, žalovaný popřel, že by o syna neměl zájem, uváděl, že v kontaktu se synem o vánocích nebyl, protože prý byl nemocný nebo že mu jeho matka ve styku brání, případně ho podmiňuje zaplacením určitých částek. Dokonce uvedl, že po odchodu do důchodu si jej vezme do své péče.

15. Podle ust. § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

16. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle ust. § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle ust. § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

19. Podle ust. § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

20. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

21. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného právnická osoba i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

22. Podle ust. § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

23. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

24. Podle judikatury Ústavního soudu, na kterou správně poukázala opatrovnice žalobce, „objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně, z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až ke zbavení způsobilosti k právním úkonům, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte - jež má podle čl. 32 odst. 4 Listiny základní právo na rodičovskou výchovu a péči - v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět - dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků - přivedl, tedy rodiče pokud to samozřejmě jejich majetkové možnosti objektivně umožňují. Konstrukce sociálních plateb (důchodů, dávek, event. služeb, v širokém slova smyslu) objektivně nemůže zohledňovat veškeré individuální poměry oprávněného příjemce. Tedy, že výše vyplácených částek (v rámci některého ze sociálních práv) se může odvíjet od řady kritérií a podmínek, které netkví přísně v individuálních poměrech oprávněného příjemce, především je závislá na ekonomické situaci státu a jeho rozpočtu či na podobě konkrétních politicky inspirovaných reforem dotčených sociálních systémů. Přiznání některé ze sociálních dávek naopak nelze považovat za výraz přesvědčení zákonodárce (státu), že všechny osoby formálně naplňující kritéria pro přiznání dávky mají "stejné" životní potřeby, stejné "výdaje" na dosažení určité životní úrovně a že tyto jsou uvedenou "stejnou" částkou pokryty. Není ani důvodu pro názor, že stát prostřednictvím sociálních dávek jedince částečně či zcela (v případě důchodů) "vyjímá" z přirozených rodinných vazeb závislosti a odpovědnosti, nyní tedy v materiální rovině ze vzájemné (!) vyživovací povinnosti rodičů právnická osoba. Vyživovací povinnost, na kterou mají děti právo, se vztahuje zásadně na oba rodiče, přičemž stanovení jejího rozsahu je věcí kritérií vyplývajících z konkrétních ustanovení zákona o rodině (schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů). Jinak řečeno, stát je povinen poskytnout ochranu tomuto právu dětí tak, že stanoví povinnost tomu z rodičů, který o děti bezprostředně nepečuje, aby nesl náklady stanovené soudem na jeho výživu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1996/12 ze dne 23. 7. 2014 nebo I. ÚS 2306/12 ze dne 13. 3. 2013).

25. Byť tedy žalovaný namítal, že již nemá vyživovací povinnost vůči žalobci i s ohledem na shora uvedenou judikaturu a zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost obou rodičů (ust. § 910 o. z.) k žalobci nadále trvá, neboť žalobce, byť má své příjmy ve formě invalidního důchodu nebo sociálních dávek, není schopen se z důvodu zdravotního postižení sám živit (ust. § 911 o. z.).

26. Pokud žalovaný argumentoval, že žalobce má vlastní dostatečné příjmy k úhradě jeho potřeb, nedůvodně tím omezuje vyživovací povinnost na pouhé zajištění základních potřeb žalobce (strava, ošacení, bydlení apod.), přitom vyživovací povinností se rozumí uspokojování veškerých hmotných a nehmotných potřeb oprávněné osoby, tedy nejen jejích již uvedených základních nezbytných potřeb, ale i dalších potřeb (např. léčebné, kulturní, sociální, sportovní, rekreační apod.), mezi které lze v případě žalobce neschopného se o sebe postarat z důvodu Downovy choroby zcela jistě zařadit i potřeby související s péčí o něj. Vzhledem k tomu lze ve smyslu ust. § 913 odst. 1 o. z. nepochybně považovat za odůvodněné potřeby žalobce náklady spojené s návštěvami denního stacionáře žalobcem, a to z důvodu jeho socializace, tedy aby mohl být slovy matky žalobce „mezi svými přáteli“, ale i z důvodu, aby si matka žalobce, která o něj celodenně pečuje od narození i s ohledem na její věk a zdravotní problémy, „mohla odpočinout“.

27. Důvodná není ani námitka žalobce, že za daných skutkových okolností (příjem žalobce a jeho opatrovnice - matky) je požadavek žalobce na výživné v rozporu s dobrými mravy. Judikatura totiž „rozpor s dobrými mravy jako důvod nepřiznání výživného (§ 2 odst. 3 o. z.) spojuje výlučně s jednáním osoby, která se přiznání výživného domáhá, v tomto případě žalobce a nikoli s jednáním osob jiných, ať již povinných, tj. těch, vůči kterým směřuje nárok na plnění vyživovací povinnosti, anebo osob třetích“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2002, sp. zn. III. ÚS 606/04).

28. Pokud žalovaný argumentoval, že důvodem podání návrhu žalobce je skutečnost, že přestal vyhovovat finančním požadavkům jeho opatrovnice – matky, nelze k tomu přihlédnout, neboť důvod podání návrhu na zvýšení výživného je pro posouzení věci zcela irelevantní. Nedůvodná je i námitka žalovaného, že matka žalobce v průběhu řízení neuvedla konkrétně, jaké jsou potřeby jejího syna, tedy jeho výdaje na jídlo, léky, další věci, třetina nákladů na bydlení a podobně, když účelem řízení o výživném není specifikovat veškeré, především běžné základní výdaje účastníků, přitom matka žalobce např. k výdajům na potraviny uvedla, že činí pro tři osoby v domácnosti (žalobce, jeho matka a jméno FO) celkem částku ve výši 12 000 Kč (č. l. 10), žalovaný pak ke svým výdajů na potraviny uvedl, že činí částku ve výši 18 000 Kč měsíčně (č. l. 194).

29. Protože vyživovací povinnost žalovaného jako otce žalobce byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. listopadu 2000, sp. zn. 5 P 431/2000 14. října 2013, posuzoval soud podle ust. § 163 o. s. ř., zda se podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši tehdy stanoveného výživného, tedy poměry žalobce jako výživou oprávněného a jeho rodičů jako osob výživou žalobce povinných. Soud dospěl k závěru, že se podstatně změnily poměry všech jmenovaných.

30. Žalobce byl v roce 2000 8letý chlapec, který navštěvoval 1. třídu speciální základní školy, zatímco v současné době jde o 33letého muže, a proto již pouze s ohledem na dobu uplynulou od posledního rozhodnutí o výživném, tedy nárůst věku žalobce a zvýšení cen v důsledku inflace, se zásadním způsobem zvýšily základní potřeby žalobce (náklady na stravu, ošacení, drogerii apod). Zatímco v roce 2000 žalobce neměl žádné příjmy, aktuálně je poživatelem invalidních důchodu třetího stupně ve výši 16 512 Kč a pobírá i sociální dávky, příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně. Pokud jde o duševní chorobu žalobce, tam od roku 2000 nedošlo ke změně, neboť žalobce Downovým syndromem trpí od narození a toto onemocnění je nevyléčitelné, od roku 2000 však žalobci přibyly další zdravotní problémy, a to lupénka, snížená funkce štítné žlázy, oční vada, problémy s klenbou nebo problémy související s perforací jícnu, které zásadním způsobem zvyšují výdaje žalobce oproti roku 2000, a to nejen na léky či obuv, ale i v souvislosti s náklady na dopravu žalobce k lékařům nebo do zdravotnických zařízení.

31. Podstatným způsobem se změnily i poměry matky žalobce. Zatímco v roce 2000 byly jejím jediným příjmem sociální dávky, a to příspěvky na všechny nezletilé syny celkem ve výši 698 Kč a příspěvek na péči o žalobce ve výši 3 504 Kč měsíčně, její aktuální příjmy vzrostly na částku téměř ve výši 36 000 měsíčně. Matce žalobce ale zároveň od roku 2000 ubyla vyživovací povinnost k synům jméno FO a jméno FO, přibyla jí ale vyživovací povinnost k nezletilé dceři jméno FO a také jí zásadním způsobem narostly výdaje na základní potřeby i na bydlení, které aktuálně hradí včetně uhlí cca ve výši 18 500 měsíčně (nájem a služby ve výši 12 500 Kč + 3000 Kč elektřina + cca 3 000 Kč měsíčně uhlí), zatímco v roce 2000 činily v jejím případě pouze polovinu z částky ve výši 4 300 Kč měsíčně.

32. K podstatné změně poměrů došlo i na straně žalovaného. Od roku 2000 se zvýšil skoro dvojnásobně jeho příjem z částky 22 135 Kč měsíčně na cca 41 500 Kč měsíčně, ubyla mu vyživovací povinnost k synům jméno FO a jméno FO, ale zvýšily se jeho na základní potřeby i jeho výdaje na bydlení z 2 150 Kč měsíčně na 7 150 Kč měsíčně. Žalovaný je nově také vlastníkem podílu v bytovém družstvu, ke kterému náleží právo nájmu bytu, ve kterém žalovaný bydlí.

33. Byť žalobce má nově svůj vlastní příjem ve formě invalidního důchodu, jeho základní odůvodněné potřeby se od roku 2000 zásadním způsobem zvýšily (nejen na základní potřeby, ale i pokud jde o poměrnou část nákladů na bydlení, výdaje související se zdravotním stavem apod.). I v případě matky žalobce se sice od roku 2000 podstatně zvýšily její příjmy, ale i u ní došlo k zásadnímu nárůstu jejích výdajů (na základní potřeby, ale především na bydlení) a byť i jí ubyly dvě vyživovací povinnosti k synům jméno FO a jméno FO, přibyla jí vyživovací povinnost k dceři jméno FO. Zatímco tedy změnu poměrů (životní úroveň) žalobce i jeho matky nelze hodnotit v souhrnu jako zlepšení, v případě žalovaného jako otce žalobce se jeho poměry od roku 2000 zásadním způsobem zlepšily. Nejenže se zvýšil jeho příjem, nabyl majetek (podíl v bytovém družstvu), oproti tomu se pouze zvýšily výdaje na jeho základné potřeby i na bydlení. Je třeba také přihlédnout k tomu, že zatímco matka žalobce o něj z důvodu duševní poruchy celodenně pečuje, tedy ve smyslu ust. § 913 odst. 2 o. z. fakticky nadále v plném rozsahu nahrazuje svůj podíl na vyživovací povinnosti k žalobci svou péčí, přitom tak jak se rozsah osobní péče žalovaného o žalobce oproti roku 2000 snížil, neboť tehdy se žalovaný žalobci věnoval, logicky se tím zvýšil rozsah osobní péče matky žalobce. O vysoké životní úrovni žalovaného v porovnání s životní úrovní žalobce a jeho matky svědčí i skutečnost, že žalovaný dobrovolně přispívá své partnerce měsíčně částku ve výši 7 000 Kč a dále jí hradí nákupy v částce 6 000 Kč měsíčně, navíc ji uhradil i dovolenou v zahraničí, která oba stála částku ve výši 33 000 Kč, ze svých příjmů, a přesto je nadále schopen tvořit také úspory. Je proto zcela zjevné, že ve schopnostech a možnostech žalovaného je přispívat více na úhradu odůvodněných potřeb žalobce, tak aby se alespoň částečně na životní úrovni otce podílel (ust. § 915 o. z.), neboť k žalobci má žalovaný zákonnou vyživovací povinnost, na rozdíl od jeho partnerky.

34. Lze tak shrnout, že z důvodu popsané podstatné změny poměrů zúčastněných, které jsou podle ust. § 913 o. z. a § 915 o. z. rozhodující pro určení výživného žalovaného pro žalobce, je podle ust. § 163 o. s. ř. dán důvod pro zvýšení výživného žalovaného pro žalobce, přičemž požadovanou částku ve výši 7 000 Kč měsíčně považuje soud za odpovídající zjištěným změnám poměrů účastníků od roku 2000. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen platit na výživu žalobce částku ve výši 7 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2025, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám opatrovnice žalobce a tím změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 5 P 431/2000, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci ve výši 2 400 Kč měsíčně (výrok I.).

35. Zároveň soud uložil žalovanému (výrok II.) povinnost uhradit žalobci dlužné výživné ve výši 50 600 Kč za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025, tedy za období 12 měsíců v rozdílové výši 4 600 Kč za měsíc, když původní výživné činilo 2 400 Kč/měsíc, nově stanovené výživné činí 7 000 Kč/měsíc, tj. v celkové výši 55 200 Kč – 4 600 Kč (částka uhrazená žalovaným žalobci v lednu 2025 ve výši 7 000 Kč nad rámec částky 2 400 Kč). K ostatním platbám žalovaného v roce 2025 soud nepřihlédl, neboť nešlo o výživné, ale o dary žalobci.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy žalobci jako plně procesně úspěšnému účastníku přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 900 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen „Vyhláška“) paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, ze dne 18. 11. 2025) za každý z následujících úkonů (žaloba podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, doplnění žaloby ze dne 3. 12. 2025 podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.