30 CO 144/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno jméno.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dopisem ze dne datum je neplatné (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částka k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, dané žalobkyni žalovanou dopisem ze dne datum. Žalobkyně v řízení tvrdila, že je u žalované zaměstnána od datum na dobu neurčitou na pracovní pozici obchodní ředitelky s místem výkonu práce obec, ulice a číslo, anonymizována dvě slova. Žalovaná je obchodní společnost, která provozuje a vlastní obchodní centrum v obec. Žalobkyně byla pověřena zastupováním žalované při jednáních s právnickými a fyzickými osobami a zmocněna k právním jednáním jménem žalované, současně byla pověřena vedením pracovníka údržby jméno příjmení. Žalobkyně byla od datum do datum v pracovní neschopnosti z důvodu anonymizována dvě slova. Po návratu z pracovní neschopnosti bylo žalobkyni řečeno jednatelem žalované, že se v mezidobí změnila hierarchie společnosti s tím, že pozice žalobkyně je až na posledním místě, kdy jejím nadřízeným je příjmení příjmení jakožto správce nemovitosti. Dále bylo žalobkyni řečeno, že bude mít jako obchodní ředitelka kancelář v údržbářské dílně, kterou bude sdílet s jméno příjmení. Žalobkyni byl k výkonu práce přidělen neuklizený pracovní stůl a židle, dále notes a tužka, s tím, že počítač ke své práci nepotřebuje a žalovaná na něj nemá peníze. příjmení od„ kanceláře“ měl mít pouze příjmení příjmení a žalobkyni bylo sděleno, že veškeré své příchody i odchody má povinnost zapisovat, přičemž každý její zápis musí být parafován údržbářem příjmení, který si své příchody a odchody může parafovat sám. Žalobkyně považovala uvedené jednání za projev ponižujícího a šikanózního jednání ze strany žalované, navíc za situace, kdy žalobkyně má dle čl. III. odst. 9 smlouvy o upřesnění podmínek pracovní smlouvy ze dne datum (dále jen„ smlouva ze dne datum“) nárok v souvislosti s výkonem práce využívat mobilní kartu, přenosný počítač a osobní automobil. Druh práce žalobkyně pak byl ve smlouvě ze dne datum vymezen v čl. II. odst. 3 jako budování dlouhodobých vztahů s nájemci, jednání s nájemci a řešení jejich požadavků, fakturace nájemného a energií, vedení evidence závazků a úhrady faktur, řízení sekce správy nemovitosti (kontrola pracovníka údržby, uklízečky) a sjednávání a uzavírání veškerých smluv dle občanského zákoníku s výjimkou smlouvy o bankovním úvěru. Za tímto účelem byla žalovanou udělena žalobkyni dne datum plná moc k zastupování žalované. Dne datum bylo žalobkyni žalovanou zakázáno komunikovat s nájemci prostor obchodního centra, toto bylo sděleno i jeho nájemcům, dne datum bylo žalobkyni doručeno odvolání plné moci datované dnem datum. Tímto způsobem byl žalovanou popřen druh práce žalobkyně. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k přidělování práce v souladu se sjednaným druhem práce a k zajištění řádných pracovních podmínek. Dne datum bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu, že žalobkyně dne datum vykonávala práci pouze v době od 9 do údaj o čase hodin, a dále se ve dnech anonymizováno - anonymizováno a anonymizováno - datum nedostavila do místa výkonu práce. Žalobkyně s okamžitým zrušením nesouhlasila, dopisem ze dne datum sdělila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Za situace, kdy žalovaná neplnila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci v souladu s pracovní smlouvou, nelze případnou nepřítomnost žalobkyně v místě výkonu práce považovat za porušení jejích povinností.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně se dopustila porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když se ve dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru nedostavila do místa výkonu práce. Tvrzení žalobkyně o šikanózním a ponižujícím jednání považovala za nepravdivá. Žalobkyni byla dne datum přidělena práce a ukázán její pracovní stůl, se kterým nebyla spokojená. Následně byla žalobkyně emailem vyzvána k nástupu na místo výkonu práce emaily ze dne anonymizována tři slova a datum.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum na pozici obchodní ředitelky. příjmení mocí ze dne datum žalovaná zplnomocnila žalobkyni k zastupování žalované při jednáních s právnickými i fyzickými osobami a ke všem hmotněprávním i procesně právním úkonům ve věci staveb a provozu budov ve vlastnictví společnosti, a to budovy adresa, ulice ulice, k. ú. obec, které by mohla činit sama, zejména k uzavírání nájemních smluv s nájemci nebytových prostor v budově adresa, převzetí díla od zhotovitelů, k podpisu předávajících protokolů, k podpisu reklamačních protokolů, k uplatnění vad díla a k jednání se stavebním úřadem stát. instituce, ve věcech souvisejících s provozem, opravami a rekonstrukcemi budovy adresa, v k. ú. obec. V čl. II smlouvy o upřesnění podmínek pracovní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní byl rovněž upraven druh práce vykonávané žalobkyní: budování dlouhodobých vztahů s nájemci, jednání s nájemci a řešení jejich požadavků, fakturace nájemného a energií, vedení evidence závazků a úhrady faktur, řízení sekce správy nemovitosti (kontrola pracovníka údržby, uklízečky), sjednávání a uzavírání veškerých smluv dle občanského zákoníku s výjimkou smlouvy o bankovním úvěru, kterou zaměstnanec není oprávněn za společnost sjednávat ani uzavírat.

5. Pod bodem 7 napadeného rozsudku soud prvního stupně detailně popsal zjištění učiněná z notářského zápisu ze dne datum rozhodnutí, spisová značka, NZ číslo, osvědčujícího obsah audionahrávky schůzky ze dne datum, jíž se zúčastnili žalobkyně, jméno příjmení, jméno příjmení a příjmení příjmení (ten nebyl přítomen celému průběhu schůzky). Dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k přidělování práce v souladu s pracovní smlouvou s tím, že do té doby se bude zdržovat na adrese trvalého bydliště. Žalovaná následně opakovaně vyzvala žalobkyni k nástupu na místo výkonu práce. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne datum žalovaná zrušila s žalobkyní pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť žalobkyně dne datum vykonávala práci pouze v době od údaj o čase hod. do 12.15 hod., a dále ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum se do místa výkonu práce k výkonu práce dle platné pracovní smlouvy vůbec nedostavila. Žalobkyně sdělila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru, jež jí bylo doručeno dne datum, považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně rekapituloval s odkazem na § 38 odst. 1 písm. a), b) a § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, že žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne datum dnem datum dle § 36 zákoníku práce pracovní poměr na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce obchodní ředitel. Žalovaná udělila dne datum žalobkyni za účelem řádného výkonu její práce plnou moc k zastupování žalované při jednáních s právnickými i fyzickými osobami týkajících se budovy adresa v obec. Tímto úkonem žalovaná specifikovala náplň práce žalobkyně v rámci pracovní pozice obchodní ředitelky, tedy do náplně práce žalobkyně před vznikem její dlouhodobé pracovní neschopnosti patřila činnost související s provozem budovy obchodního centra. Žalovaná byla povinna přidělovat žalobkyni práci podle sjednané pracovní smlouvy, za vykonanou práci platit žalobkyni mzdu a vytvářet podmínky pro plnění jejích pracovních úkolů.

7. Na pracovní schůze dne datum žalovaná postupovala vůči žalobkyni šikanózním a ponižujícím způsobem, svým jednáním zcela popřela sjednaný druh práce žalobkyně, proto žalobkyně místo výkonu práce opustila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v rámci své pracovní náplně na základě plné moci, která nebyla ke dni datum žalovanou platně odvolána, oprávněná ke všem úkonům při provozu budovy obchodního centra, považoval obvodní soud za absurdní, aby nadřízeným žalobkyně byl pan příjmení jakožto údržbář či správce budovy, ten měl žalobkyni kontrolovat docházku. Žalovaná fakticky znemožnila žalobkyni výkon práce obchodní ředitelky, neboť jí neposkytla dostatečné pracovní pomůcky, adekvátní pracoviště a v důsledku toho jí ani nepřidělila práci v souladu s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. Žalovaná tak porušila své povinnosti zaměstnavatele vyplývající z ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Jednání žalobkyně, která za této situace opustila místo výkonu práce, proto nelze považovat za porušení povinností vyplývajících pro žalobkyni z pracovního poměru. Žalobkyně postupovala zcela správně, pokud žalovanou dne datum vyzvala k přidělování práce dle pracovní smlouvy včetně přidělení adekvátního pracoviště a pracovních pomůcek. Žalovaná na schůzce dne datum sdělením„ nové organizační struktury“ a„ přerozdělením kompetencí“ žalobkyni odebrala dosavadní náplň práce, aniž by žalobkyni doručila novou náplň práce. Žalovaná dne datum informovala žalobkyni o nové kanceláři, ale ani v tomto či následujících emailech žalobkyni nezaslala či neinformovala o nové náplni práce v souladu se sjednaným druhem práce (nevymezila žalobkyni nové kompetence jakožto obchodní ředitelky) či nedoložila ochotu přidělit žalobkyni pracovní pomůcky umožňující řádný výkon pracovní pozice (počítač či kancelář vybavenou telefonní linkou). Naopak ze zaslaných fotografií nové kanceláře žalobkyně je zřejmé, že kancelář počítačem či telefonní linkou vybavena nebyla a že žalobkyni zůstala přidělena„ tužka a papír“. Dle soudu prvního stupně nelze za těchto okolností považovat nedostavení se žalobkyně na pracoviště ve dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru za porušení pracovních povinností žalobkyně, jak dovodila i judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Soud prvního stupně proto posoudil právní jednání žalované spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně jako neplatné. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalobkyni.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Žalovaná vykládala odlišně judikát uváděný soudem prvního stupně, a to konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Podle žalované totiž z tohoto rozhodnutí vyplývá povinnost žalované, jakožto zaměstnavatele, vyjádřit zaměstnanci ochotu plnit povinnosti, sdělit odstranění překážky bránící výkonu práce, čemuž poté odpovídá povinnost zaměstnance nastoupit na výzvu zaměstnavatele k výkonu práce. Pokud nalézací soud shledal, že dne datum nebyla zaměstnanci přidělena adekvátní práce či umožněno tuto práci vykonávat na adekvátním pracovním místě, žalovaná toto jednání napravila a opakovaně žalobkyni vyzývala k nástupu k výkonu práce s tím, že pracovní místo je pro ni přichystáno. Ze žádného zákonného ustanovení ani judikatury se nepodává povinnost zaměstnavatele předem písemně zaměstnanci zaslat konkrétní seznam úkolů, které bude zaměstnanec vykonávat. I přesto se žalobkyně odmítla k výkonu práce dostavit, byť ze strany zaměstnavatele byla zcela zjevně projevena vůle jí přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Žalovaná informovala žalobkyni o tom, že má pro ni zajištěno adekvátní pracovní místo a vyzvala ji, aby se dostavila do zaměstnání. Žádný další„ dopis“ s popisem co konkrétně má či bude dělat, nebylo její povinností zasílat. Zaměstnavatel splnil veškeré své povinnosti. Pouhá nespokojenost s pracovním místem (neuklizenou místností) není důvodem, pro který by se zaměstnanec nemusel dostavit k výkonu práce, nadto poté, co jejím výhradám zaměstnavatel vyhověl a opakovaně žalobkyni vyzval k nástupu do práce. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni nebyl poskytnut počítač, nevyplývá z provedeného dokazování a nemá v provedeném dokazování oporu. Soud prvního stupně žalovanou nepoučil o tom, že je povinna tvrdit a dokazovat přidělení počítače žalobkyně, byť na jejím nepřidělení závisel úspěch či neúspěch žaloby. Pokud na provedených fotografiích není počítač viditelný, neznamená to, že žalobkyni nebyl přichystán počítač přenosný a tento jí měl být předán poté, co se žalobkyně dostaví k výkonu práce. Žalovaná neznemožnila žalobkyni výkon funkce obchodní ředitelky. Udělenou plnou moc není možné posuzovat jako jedinou nezbytnou podmínku výkonu práce žalobkyně. Oprávnění zaměstnance zastupovat zaměstnavatele plyne ze zákona a k výkonu práce není potřeba udělit zaměstnanci plnou moc. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby napadený rozsudek zrušil a zavázal soud prvního stupně doplnit dokazování.

9. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Odvolací soud předně seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Rozsudek soudu prvního stupně byl pečlivě odůvodněn, solidně aplikoval relevantní judikaturu, mohl být proto dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Odvolací soud v této věci vycházel ze zjištění a navazujících právních úvah učiněných soudem prvního stupně, na něž pro jejich správnost v zájmu přehlednosti vlastního rozhodnutí odkazuje s následujícím upřesněním ve vztahu k argumentům uplatněných v podaném odvolání.

12. Podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

13. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302–304 zákoníku práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z ustanovení § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) může být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, jak tomu bylo v posuzované věci.

15. Klíčový závěr soudu prvního stupně, že žalovaná fakticky znemožnila žalobkyni výkon práce obchodní ředitelky, neboť jí nepřidělila práci v souladu s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, je možno aprobovat jako správný. Žalovaná na schůzce dne datum sdělením„ nové organizační struktury“ a„ přerozdělením kompetencí“ žalobkyni odebrala dosavadní náplň práce, aniž by žalobkyni určila novou náplň práce. Ze schůzky konané dne datum byla žalobkyní pořízena audionahrávka, o jejíž přípustnosti jakožto důkazu učinil obvodní soud správný procesní závěr. Žalovaná následně dne datum informovala žalobkyni o nové kanceláři, ale ani v tomto či následujících emailech žalobkyni neinformovala o nové náplni práce v souladu se sjednaným druhem práce obchodní ředitelky.

16. Ve shodě s nalézacím soudem je nutno zdůraznit, že pokud zaměstnavatel neplní povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, pak ani zaměstnanec nemůže podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy. Názor prezentovaný žalovanou v podaném odvolání, že se nejprve musí zaměstnanec dostavit do zaměstnání a teprve poté nastává povinnost zaměstnavatele přidělit mu práci podle pracovní smlouvy, nemá oporu v zákoníku práce ani v jiných pracovněprávních předpisech; tyto právní předpisy naopak předpokládají, že ten z účastníků, který způsobil, že druhý z účastníků nemůže plnit své povinnosti z pracovního poměru, nebo u něhož jinak nastala překážka, která brání ve výkonu práce, je povinen druhému z účastníků vyjádřit ochotu plnit povinnosti, vyplývající pro něj z pracovního poměru, popřípadě mu sdělit odstranění překážky bránící výkonu práce; jen ten z účastníků, který je ochoten (připraven) plnit své povinnosti z pracovního poměru, se může domáhat tomu odpovídajícího plnění po druhém účastníku. V daném případě to byla žalovaná, která na pracovní schůzce konané dne datum zcela negovala obsah pracovního poměru založený mj. na výkonu práce obchodní ředitelky žalobkyní a byla to proto žalovaná, která byla povinna vyjádřit ochotu plnit povinnosti vyplývající pro ní z pracovního poměru. Žalovaná na schůzce dne datum žalobkyni fakticky odebrala dosavadní náplň práce spočívající v činnostech spojených s provozem obchodního centra v obec s tím, že jí bude náplň práce specifikována dodatečně advokátem žalované. Až do okamžiku rozvázání pracovního poměru však žalovaná novou náplň práce odpovídající sjednanému druhu práce žalobkyně od žalované neobdržela. V případě, že zaměstnanec nepřestal konat práci pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy zaměstnavatele (zaměstnavatel mu přestal přidělovat práci podle pracovní smlouvy), může zaměstnavatele vyzvat k plnění jeho povinností, avšak není povinen přidělování práce na zaměstnavateli vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy zaměstnavatel neplní své právní povinnosti, na místě zaměstnavatelem určeném. Z uvedeného vyplývá, že přestal-li zaměstnavatel v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přidělovat zaměstnanci práci, ačkoliv zaměstnanec byl připraven práci konat, je zaměstnanec povinen znovu nastoupit do práce poté, co jej zaměstnavatel k tomu vyzval a vyjádřil tak ochotu zaměstnanci práci opět přidělovat. Není proto porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, jestliže se zaměstnanec, kterému zaměstnavatel nepřiděloval práci podle pracovní smlouvy a kterého zaměstnavatel nevyzval k opětovnému nástupu do práce k výkonu práce podle pracovní smlouvy, nedostavil do zaměstnání, nedožadoval se přidělení práce a po dobu trvání této překážky na straně zaměstnavatele se na pracovišti nezdržoval (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo roč. rok, str. 286, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka či rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Pokud žalovaná argumentovala tím, že se žalobkyně odmítla k výkonu práce dostavit, byť ze strany zaměstnavatele byla zcela zjevně projevena vůle jí přidělovat práci podle pracovní smlouvy, pak zcela přehlíží to, že emailové výzvy neobsahují žádnou revokaci rozhodnutí žalované nepřidělovat žalobkyni práci obchodní ředitelky a vůle přidělovat žalobkyni práci dle pracovní smlouvy z nich rozhodně nevyplývá.

17. Namítá-li žalovaná ve svém odvolání, že z provedeného dokazování nevyplývá závěr, že žalobkyni nebyl poskytnut počítač, pak skutečnost, že žalovaná žalobkyni počítač nepřidělila, vyplývá z důkazu audionahrávkou, resp. z notářského zápisu, který obsahuje její přepis. Z tohoto důkazu jednoznačně vyplynulo, že žalovaná žalobkyni sdělila, že jí k výkonu práce obchodní ředitelky postačuje notes a tužka. Ohledně počítače bylo žalobkyni sděleno, že společnost žalované na počítač aktuálně nemá peníze, a proto žalobkyni poskytnut nebude. Ve třetí dekádě 21. století je přitom počítač imanentní součástí pracovních pomůcek drtivé většiny zaměstnanců vykonávajících práci kancelářského typu, obchodní ředitelku nevyjímaje. Proto je tato argumentace žalované zcela nepřípadná. Namítá-li žalovaná, že plná moc není podmínkou pro výkon práce, lze s tím v obecné rovině souhlasit, nicméně soud prvního stupně správně postřehl, že z udělené plné moci vyplývala pracovní náplň žalobkyně, kterou žalobkyně před pracovní neschopností jako obchodní ředitelka vykonávala, a která byla ze strany žalované zcela popřena, jak již bylo shora odůvodněno.

18. V posuzované věci se tak žalobkyně svou absencí na pracovišti nemohla dopustit porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci a její nepřítomnost v práci nemohla být, jak správně uzavřel soud prvního stupně, neomluvenou absencí. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil.

19. Odvolací soud dále přezkoumal akcesorický výrok II. napadeného rozsudku o nákladech řízení. K účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení Ústavní soud např. v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 988/12 uvedl, že soud přizná úspěšnému účastníkovi řízení pouze náhradu nákladů účelně vynaložených a nezbytných k řádnému uplatnění nebo bránění práva u soudu. Z tohoto hlediska lze za účelně vynaložené náklady považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Atribut účelnosti dle názoru odvolacího soudu nesplňuje úkon právní služby v podobě další porady s klientem ze dne datum, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by tato porada měla návaznost na procesní postup soudu vyžadující takovou další poradu; rovněž tak výzva ze dne datum a písemné vyjádření ze dne datum učiněné bez výzvy soudu postrádají znak účelnosti. Není možné přiznat ani náklad za zastoupení během setkání s mediátorem, neboť povinnost setkání s mediátorem je osobní a přítomnost zástupce je toliko dobrovolná (usnesení Ústavního soudu II. ÚS 150/20). Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst.

2. Z tohoto výčtu vyplývá, že takovým nákladem nejsou další náklady mediace a soud prvního stupně proto nepostupoval správně, pokud žalobkyni přiznal náklady mediace ve výši částka. Pokud žalobkyně požadovala nahradit náklady spojené s pořízením notářského zápisu NZ číslo ve výši částka, tak z potvrzení číslo ze dne datum vyplývá, že tuto částku zaplatila notáři JUDr. jméno příjmení, nikoliv žalobkyně a není tak důvodu, aby jí byl tento náklad nahrazen.

20. Odvolací soud proto redukoval soudem prvního stupně přiznané náklady řízení o 4 úkony právní služby a dále o náklady mediace a náklady na pořízení notářského zápisu NZ číslo Celkem je tak náhrada nákladů žalobkyní spojených se zastoupením advokátem tvořena 6 úkony právní služby po částka a 6 náhradami hotových výdajů po částka Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta částka a paušální náhradou hotových výdajů částka s tím, že náklady právního zastoupení jsou v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. navýšeny o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty v částce částka. Další náklad žalobkyně je představován soudním poplatkem za žalobu ve výši částka a nákladem na pořízení důkazu – notářského zápisu NZ číslo ve výši částka. Celková výše nákladů řízení před soudem prvního stupně tak dosáhla částky částka, kterou změnou výroku II. napadeného rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odvolací soud žalobkyni přiznal, když naopak v základu, ve lhůtě k plnění a v určení platebního místa odvoláním dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí celkem částka a sestávají z odměny advokáta ve výši částka podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (tarifní hodnota částka), za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po částka a z náhrady za 21% DPH z částky částka ve výši částka. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).