21 C 54/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících JUDr. Bc. Matěje Říčánka a Mgr. Petra Bully ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dopisem ze dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 58 047 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dopisem ze dne [datum], je neplatné. Žalobkyně je u žalované zaměstnána od [datum] na dobu neurčitou na pracovní pozici obchodní ředitelky s místem výkonu práce [obec], [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova]. Žalovaná je obchodní společnost, která provazuje a vlastní obchodní centrum v [obec]. Žalobkyně byla jakožto obchodní ředitelka pověřena zastupováním žalované při jednáních s právnickými a fyzickými osobami a zmocněna k právním jednáním jménem žalované, současně byla pověřena vedením pracovníka údržby pana [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti z důvodu vážné nemoci. Po návratu z pracovní neschopnosti bylo žalobkyni řečeno ze strany jednatele žalované a„ generálního ředitele“ [anonymizováno] [příjmení], že se v mezidobí změnila hierarchie společnosti s tím, že pozice žalobkyně je až na posledním místě, kdy jejím nadřízeným je [anonymizováno] [příjmení] jakožto správce nemovitosti. Dále bylo žalobkyni řečeno, že bude mít jako obchodní ředitelka„ kancelář“ v údržbářské dílně, kterou bude sdílet s [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyni byl k výkonu práce přidělen špinavý a neuklizený pracovní stůl a židle, dále notes a tužka, s tím, že počítač ke své práci nepotřebuje a žalovaná na něj nemá peníze. [příjmení] od„ kanceláře“ měl mít pouze p. [příjmení] a žalobkyni bylo sděleno, že veškeré své příchody i odchody má povinnost zapisovat, přičemž každý její zápis musí být parafován údržbářem p. [příjmení], který si své příchody a odchody může parafovat sám. Žalobkyně považuje uvedené jednání za projev ponižujícího a šikanózního jednání ze strany žalované, která generuje zisk v řádech milionů Kč. Navíc za situace, kdy žalobkyně má dle čl. III. odst. 9 Smlouvy o upřesnění podmínek pracovní smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva ze dne [datum]“) nárok v souvislosti s výkonem práce využívat mobilní kartu, přenosný počítač a osobní automobil, před nástupem na pracovní neschopnost měla žalobkyně k dispozici automobil Mercedes Benz GLK, kartu CCS a mobilní telefon. Druh práce žalobkyně pak byl Smlouvě ze dne [datum] vymezen v čl. II. odst. 3 jako budování dlouhodobých vztahů s nájemci, jednání s nájemci a řešení jejich požadavků, fakturace nájemného a energií, vedení evidence závazků a úhrady faktur, řízení sekce správy nemovitosti (kontrola pracovníka údržby, uklízečky) a sjednávání a uzavírání veškerých smluv dle občanského zákoníku s výjimkou smlouvy o bankovním úvěru. Za tímto účelem byla žalovanou udělena žalobkyni dne [datum] plná moc k zastupování žalované. Dne [datum] bylo žalobkyni žalovanou zakázáno komunikovat s nájemníky prostor obchodního centra, toto bylo sděleno i nájemníkům obchodního centra, dne [datum] bylo žalobkyni doručeno odvolání plné moci datované dnem [datum]. Tímto způsobem byl ze strany žalované popřen druh práce žalobkyně. Žalobkyně žalovanou na její nezákonné jednání upozornila vyzvala ji k řádnému plnění povinností dopisy ze dne [číslo], [číslo] a [datum] s tím, že žalovaná je povinna přidělovat žalobkyni práci v souladu se sjednaným druhem práce a zajistit žalobkyni řádné pracovní podmínky. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu, že žalobkyně dne [datum] vykonávala práci pouze v době od 9 hod. do 12:15 hod., a dále ve dnech [číslo] [datum] a [číslo] [datum] se nedostavila do místa výkonu práce. Žalobkyně s okamžitým zrušením nesouhlasila a dopisem ze dne [datum] sdělila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně považuje okamžité zrušení pracovního poměru včetně popsaného předchozího jednání žalované za šikanózní a ponižující s cílem zbavit se žalobkyně jakožto nepohodlné zaměstnankyně. Za situace, kdy žalovaná neplnila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci v souladu s pracovní smlouvou, nelze případnou nepřítomnost žalobkyně v místě výkonu práce považovat za porušení jejích povinností. V tomto směru poukázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2002, sp. zn. 21 Cdo 90/2001.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně se dopustila porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když se ve dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru nedostavila do místa výkonu práce. Tvrzení žalobkyně o šikanózním a ponižujícím jednání jsou nepravdivá a snaží se pouze očernit žalovanou. Žalobkyně se po dlouhodobé pracovní neschopnosti dne [datum] vrátila do práce, přičemž byla nespokojená se svým pracovním místem. Není však pravdou, že by se jednalo o prostor neumožňující výkon její práce či o špinavý a neuklizený pracovní stůl. Navíc žalobkyně žalovanou předem o ukončení pracovní neschopnosti neinformovala. Žalobkyni byla dne [datum] přidělena práce a ukázán její pracovní stůl, se kterým nebyla spokojena. Poté žalobkyně místo práce opustila a zdržovala se v budově [příjmení] [jméno]. Jednatel žalované opakovaně vyzval žalovanou k plnění jejich pracovních úkolů, ta reagovala křikem a cca ve 12.30 hod. z [obec] odjela. Ještě téhož dne ve 13.33 hod. telefonicky kontaktoval jednatel žalované žalobkyni s tím, aby se dostavila k výkonu práce, že je pro ni připravena nová kancelář, následně tak učinil emailem ze dne [datum], jehož přílohou byla i fotodokumentace kanceláře. Následně byla žalobkyně emailem vyzvána k nástupu na místo výkonu práce emaily ze dne [číslo], [číslo] a [datum]. Jak sama žalobkyně uvedla, byla zaměstnankyní žalované od roku 2010 a bylo jí tedy známo, jaké činnosti v rámci své pracovní pozice vykonává. Ze žaloby není patrno, jaké úkoly nemohla vykonávat, a jak ji v tom žalovaná měla údajně bránit. K odvolání plné moci žalobkyni došlo z důvodu jejího překročení, jak se podává z usnesení Okresního státního zastupitelství ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], v němž je uvedeno, že plná moc ze dne [datum] neopravňovala žalobkyni k uzavření uvedených smluv o výpůjčce týkajících se předmětných vozidel a tyto smlouvy byly dle názoru státní zástupkyně přinejmenším z tohoto důvodu neplatné. Pokud žalobkyně namítá, že jí nebyly přiděleny pracovní prostředky dle Smlouvy ze dne [datum], pak tato smlouva není žalované známa. Žalobkyně byla citově blízká bývalému jednateli žalované a v mnoha jiných sporech, které žalovaná vede, se„ objevují“ neznámé dodatky. Žalovaná namítá, že tyto jsou antidatované obdobně jako shora zmíněné smlouvy o výpůjčce, které se objevily v trestním řízení.

3. Mezi účastníky bylo nesporné následující. Žalobkyně se po skončení pracovní neschopnosti dne [datum] dostavila na místo výkonu práce, kde proběhla schůzka s jednatelem žalované [příjmení] [příjmení]. Žalovaná tohoto dne žalobkyni ukázala její pracovní prostor (místnost s pracovním stolem). Žalovaná dne [datum] zadala žalobkyni zpracování marketingového průzkumu, který měl spočívat v tom, že žalobkyně měla zjistit počet a žalovanou požadované údaje o prodejnách v [obec]. Žalobkyně žalované tento marketingový průzkum, resp. jeho výsledky nepředala. Fotografie údržbářské dílny zachycují místnost, kterou užívá k výkonu práce p. [příjmení]. Na fotografii zachycující modré osobního vozidla tovární značky BMW s mašlí je zachycen i p. [příjmení]. Mezi účastníky řízení bylo rovněž nesporné, že žalovaná v době od [datum] do [datum] nezaslala žalobkyni náplň práce.

4. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda byl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru a zda žalovaná vůči žalobkyni jednala šikanózně, tj. zda žalobkyni řádně přidělila pracovní prostředky včetně odpovídající pracovní místnosti a pracovních úkolů dle sjednaného druhu práce.

5. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná jakožto zaměstnavatel a žalobkyně jakožto zaměstnanec podepsaly pracovní smlouvu na dobu neurčitou, s dnem nástupu do práce dnem [datum] na pracovní pozici obchodní ředitel. [město] výkonu práce byla sjednána provozovna zaměstnavatele: [obec], [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova]. Mzda žalobkyně byla sjednána ve výši 24 000 Kč měsíčně s tím, že k základní mzdě bude vyplácena pohyblivá složka mzdy dle dosažených pracovních výsledků. Za žalovanou tuto smlouvu podepsala tehdejší jednatelka [jméno] [příjmení]. Změnou platových podmínek k pracovní smlouvě ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná se s žalobkyní dohodla na změně základní mzdy na částku 25 000 Kč měsíčně od [datum] při odpracování plného fondu pracovní doby. Za žalovanou tuto listinu podepsali jednatelé [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [příjmení] mocí ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná zplnomocnila žalobkyni k zastupování žalované při jednáních s právnickými i fyzickými osobami a ke všem hmotněprávním i procesně právním úkonům ve věci staveb a provozu budov ve vlastnictví společnosti, a to budovy [adresa], ulice [ulice], k. ú. [obec], které by mohla činit sama, zejména k uzavírání nájemních smluv s nájemníky nebytových prostor v budově [adresa], a jejích dodatků, převzetí díla od zhotovitelů, k podpisu předávajících protokolů, k podpisu reklamačních protokolů, k uplatnění vad díla a k jednání se Stavebním úřadem [stát. instituce], ve věcech souvisejících s provozem, opravami a rekonstrukcemi budovy [adresa], v k. ú. [obec]. Tato plná moc se uděluje ke všem právním úkonům, a to jak k ústním, tak písemným, které bude nutné v této souvislosti učinit. Za žalovanou plnou moc podepsali jednatelé [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně zmocnění v celém rozsahu přijala.

6. Ze smlouvy o upřesnění podmínek pracovní smlouvy datované dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní soud zjistil, že v čl. II. (práva a povinnosti zaměstnance) je upraven typ a druh práce vykonávané žalobkyně následovně: budování dlouhodobých vztahů s nájemci, jednání s nájemci a řešení jejich požadavků, příp. problémů, fakturace nájemného a energií, vedení evidence závazků a úhrady faktur, řízení sekce správy nemovitosti (kontrola pracovníka údržby, uklízečky), sjednávání a uzavírání veškerých smluv dle občanského zákoníku s výjimkou smlouvy o bankovním úvěru, kterou zaměstnanec není oprávněn za společnost sjednávat ani uzavírat. Dle čl. III odst. 9 má v rámci výkonu své funkce zaměstnanec nárok na níže uvedená věcná plnění: mobilní kartu, přenosný počítač, osobní automobil a náhradu plnění v souvislosti s provozem vozidla. Dle čl. IV. odst. 11 je doba věnovaná výkonu práce zaměstnance dobou pružnou a o jejím rozložení v daném týdnu rozhoduje zaměstnanec v souvislosti s ohledem na provoz společnosti. Společnost určuje zaměstnanci základní pracovní dobu od 10.30 hod. - 14.00 hod. Dle čl. V odst. 12 je smlouva uzavřena na dobu neurčitou od [datum]. Dle čl. VI odst. 16 v případě ukončení práce zaměstnance ze zdravotních důvodů bude zaměstnanci vyplacena jednorázová odměna 100 000 Kč. Za žalovanou tuto smlouvu podepsal jednatel [jméno] [příjmení]. Právní zástupce žalované u ústního jednání sporoval datum podpisu této smlouvy, naopak pravost podpisu jednatele [příjmení] či žalobkyně nesporoval.

7. Notářským zápisem ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], jenž osvědčuje průběh zvukového záznamu rozhovoru, a zvukovým záznamem zachyceným na CD schůzky dne [datum] má soud za prokázané, jednak že audionahrávka je totožná s obsahem přepisu schůzky zachycené v notářském zápisu, a jednak, že v dopoledních hodinách dne [datum] se odehrála schůzka, jíž se zúčastnili žalobkyně, [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], který však nebyl přítomen celému průběhu schůzky. Na začátku schůzky [anonymizováno] [příjmení] sdělil žalobkyni, že žalovaná má novou organizační strukturu, a to valná hromada jako nejvyšší orgán společnosti, pak je jednatel, potom je generální ředitel p. [příjmení], pak je správce p. [příjmení] a pak je žalobkyně jakožto obchodní ředitele. Dále [anonymizováno]. [příjmení] sdělil, že by o žalobkyni neradi přišli, bude vykonávat činnost obchodní ředitelky s „ nějakým parametry toho výkonu funkce, to znamená, že nebudeš vstupovat, ty nájemníky teď obejdeme, že nebudeš v rámci pracovní doby vstupovat do těch pronajatých prostor a nebudeš pracovat pro jinou společnost, konkrétně tím myslím ve své pracovní době“. Žalobkyně se poté dotázala, proč nebude vstupovat do jejich prostor, když je obchodní ředitelka. Generální ředitel p. [příjmení] žalobkyni odpověděl, že to nebude její náplň práce,„ náplň tvé práce není sjednávání nájmu, vyjednávání podmínek s nájemníkama, to je náplň pana [příjmení] a náplň generálního ředitele.“ Žalobkyně odpověděla ve smyslu, že tuto náplň práce měla 3 roky a za tímto účelem jí byla udělena i plná moc k jednání za žalovanou. [anonymizováno]. [příjmení] odpověděl, že plná moc bude účinně ukončena. Žalobkyně vznesla požadavek, aby jí pracovní povinnosti dali písemně, [anonymizováno]. [příjmení] odpověděl, že toto samozřejmě dostane s tím, že změna pracovních povinností to nebude, žalobkyně dostane pracovní náplň. Dále p. [příjmení] sdělil:„ Náplň, nástup do práce 8 hodin ráno do 15:30, půl hodiny přestávka na oběd, v souladu s řádným pracovním právem. Tady je kniha příchodů a odchodů, pane [příjmení]. Do této knihy příchodů a odchodů se budete zapisovat i vy i paní [celé jméno žalobkyně]. Vy všechny ty příchody budete ještě parafovat jako její nadřízený.“ Dále sdělil, že místo výkonu práce jsou [obec],„ kancelář a pracovní stůl u pana [příjmení]. Jo? Což si myslím, že v tuto chvíli je dostatečné.“ Dále udělil žalobkyni úkol spočívající v analýze nájmů a nájemců v [obec], s tím, že chtějí vědět, kolik je prodejen potravin, jaké jsou to společnosti, jaké velikosti, dále kolik je v [obec] lékáren, obchodů s textilem, s hračkami, čeho je naopak nedostatek a jak by se mohla žalovaná rozvíjet s tím, že si myslí, že je to pěkná práce s tím, že v rámci této činnosti může žalobkyně chodit v [obec], mapovat si.„ A poslední věc k tomu. Tady někde je, tady je k tomu notes, ten ti dáváme, tady je k tomu propiska. Já myslím, že víc k tomu nebudeš potřebovat. A no, a to je asi tak z naší strany vše.“ Dále p. [příjmení] sdělil žalobkyni, že se bude hlásit u pana [příjmení], který bude mít klíče od kanceláře s tím, že on jediný bude mít klíč. K výslovnému dotazu žalobkyně p. [příjmení] sdělil, že není nutné, aby žalobkyně dostala klíč od kanceláře. Dále žalobkyni sdělil, že jednou za týden budou chtít výkaz činnosti, na to ještě připraví formuláře,„ Na všechno, o čem se tady bavíme, dostaneš písemné protokoly. Na všechno dostaneš a dostaneš pracovní pomůcky, a až společnost bude mít dostatek finančních prostředků, velmi rádi ti pořídíme nějaký počítač nebo něco takového. V tuto chvíli na to společnost nemá.“ Dále žalobkyni sdělil, že může začít vykonávat okamžitě ten úkol, který jí byl zadán. Žalobkyně se následně podivila nad tím, že je jí jakožto obchodní ředitelce nadřízený p. [příjmení], p. [příjmení] konstatoval, že nadřízený žalobkyně je p. [příjmení] jako správce nemovitostí. [anonymizováno]. [příjmení] dále chtěl ukázat žalobkyni pracoviště, kde bude mít stůl s tím, že vyzval [anonymizováno] [příjmení], aby tam uklidil, případně ať to tam umyje jeho manželka. Po připomínce žalobkyně, že manželka p. [příjmení] není zaměstnancem žalované, p. [příjmení] uvádí, nechť uklidí p. [příjmení] s tím, nechť žalobkyně do toho nevstupuje a hájí zájmy žalované, že to není v její kompetenci. Žalobkyně se dotazuje, co tedy je v její kompetenci s tím, že jí uchází, co může a nemůže dělat jako obchodní ředitel. [anonymizováno]. [příjmení]:„ Náplň obchodní ředitelky dostaneš, teď jsi dostala první náplň práce, do té doby budeš mít jasně specifikovanou náplň práce, kterou ti vyspecifikuje advokát [právnická osoba] a tím, je doktor [příjmení]. Žalobkyně:„ Ten mi vyspecifikuje, mně bude právník specifikovat činnost.“ [anonymizováno]. [příjmení]:„ Ten ti vyspecifikuje tak, aby to bylo v souladu s pracovním řádem. A takto to bude vyspecifikované. [příjmení] to připraví. Pan [anonymizováno] ti to předloží, tečka“. Žalobkyně:„ [jméno]“ [anonymizováno]. [příjmení]:„ Samozřejmě, že pan [příjmení] k tomu má příslušnou plnou moc. To jenom pro informaci. Takže, v této, nebude při našich debatách a případných a pracovních příkazech, které dostaneš, nebudeme se zaobírat nějakou společností, která zde působí.“ Dál p. [příjmení] sdělil žalobkyni, že v rámci pracovní doby nebude docházet do kanceláře pronajaté společností aperty service, neboť to není její místo výkonu práce, toto bude mít v písemné podobě. Dále se žalobkyně nebude starat o marginálie typu nájemníků, neboť všechny nájemní smlouvy jsou nově uzavřené, žalovaná potřebuje rozvíjet obchodní aktivity, které jsou pořízení nové budovy, proto potřebují analýzu obchodů, zda mají koupit další budovu do vlastnictví. Následně chtěli p. [příjmení] s p. [příjmení] s žalobkyní obcházet nájemníky centra, aby jim bylo řečeno, co se na schůzce odehrálo a jaké jsou kompetence žalobkyně, tj. že nemá nájemníky na starosti. Žalobkyně toto odmítá s tím, nechť jim žalovaná toto oznámí písemně. Doslovně bylo řečeno: p. [příjmení]:„ Obejdeme je“. Žalobkyně:„ A z jakého důvodu budeme obcházet ty nájemníky?“, p. [příjmení]:„ No, abychom jim řekli to, co se tady odehrálo.“ p. [příjmení]:„ Ne odehrálo. Abychom jim řekli, jaké jsou kompetence. [příjmení] jim nikdo. Pan [anonymizováno] jim řekne, jaké jsou vůči nim kompetence. [příjmení] se, že si znovu v práci, že kompetentní je ten, a ten a že ty si naše obchodní ředitelka, která nájemníky nemá na starosti, to je všechno. To je v pořádku přece.“ Žalobkyně:„ Tak jim to dejte písemně, to já s váma asi obcházet nemusím, že?“ p. [příjmení]:„ Ale budeš, ale budeš a musíš, ale musíš, ji v pracovní době, ale musíš.“ Žalobkyně:„ To je vaše rozhodnutí, to jim tam běžte oznámit vy.“ [příjmení] [příjmení]:„ Nenene, to tam půjdeš oznámit s náma, nebo my si je svoláme sem, to je úplně jedno. Nám je to jedno.“ Následně [anonymizováno]. [příjmení] požádá p. [příjmení], aby svolal všechny nájemce a ten pokyn plní a postupně (za žalobkyní, p. [příjmení] a p. [příjmení]) přichází jednotliví nájemci, kterým je sdělováno, že pod správce nemovitosti spadá žalobkyně jako obchodní ředitelka, která však nemá na starosti nájemce s tím, že pokud budou něco potřebovat, nechť komunikují s p. [příjmení] nebo p. [příjmení]. Následně p. [příjmení] a p. [příjmení] zopakovali žalobkyni úkol zpracování analýzy s tím, že p. [příjmení] má nějaký počítač. Žalobkyně uvedla:„ Podívejte se, já jsem ve funkci obchodní ředitel. Vy to vidíte svým pohledem a já vám na to písemně budu [anonymizováno] [příjmení]:„ Však to je v pořádku, reaguj.“ Žalobkyně:„ Já nevidím adekvátní, že budu sedět s [příjmení] a nevidím adekvátní, že budu podléhat [anonymizováno]“ [příjmení] [příjmení] se směje. Následně žalobkyně vytýká nepořádek v budově (po schodech), p. [příjmení] i [příjmení] jsou se stavem úklidu spokojeni. Žalobkyně:„ Vám nevadí tenhle bordel. Tak mně to teda vadí. A mně vadí i ten bordel, do kterého si mám jít sednout. Tys ho teda nechal uklidit, ale to nevidím jako adekvátní pracoviště pro obchodního ředitele.“ [příjmení] [příjmení]:„ Je to adekvátní pracoviště a je dostatečné, nikde jinde sedět nebudeš.“ Žalobkyně:„ Takto si nemyslím. No, takže vám to dám taky radši písemně. [příjmení] [příjmení]:„ No určitě, my budeme rádi. [příjmení] budeme velmi rádi. Podotýkám, že tě můžeme po dobu nezbytně nutnou přeřadit na jinou práci“. Následně postupně přichází nájemci a je jim řečeno, že žalobkyně nemá na starosti nájemníky, tudíž pokud budou něco potřebovat, nechť komunikují s p. [příjmení] nebo p. [příjmení], některým i že, žalobkyně spadá pod správce p. [příjmení]. Následně je opět p. [příjmení] sděleno, aby si on a žalobkyně zapisovali příchody a odchody s tím, že p. [příjmení] má pravomoc si své parafovat sám, žalobkyni bude tyto parafovat on. Žalobkyně vznese výtku nepřipraveného pracoviště, dle p. [příjmení] je připravené dostatečně. Přesný text konverzace je následující: žalobkyně:„ Uvolněnější den, tak tam není připravené pracoviště, takže co by jako…“ p. [příjmení]:„ V pohodě, není problém. Pracoviště je připravené dostatečně.“ Žalobkyně:„ No to není dostatečně připravené. Já vám to dám písemně.“ [příjmení]:„ Souhlasím. Však to je v pořádku, úplně v pořádku. Úplně v pořádku.“ Žalobkyně:„ Nepovažuji to za adekvátní pracoviště, když…“ p. [příjmení]:„ Úplně v pořádku. Co to je obchodní ředitel?“ žalobkyně:„ Co to je generální ředitel? [příjmení] [příjmení]:„ však nic.“ Žalobkyně:„ Nic, to je papír, funkce na papíře.“ [příjmení] [příjmení]:„ Přesně tak. Přesně tak.“ Žalobkyně:„ jednatel taky“ p. [příjmení]:„ No určitě, přesně tak. Tak. Já myslím, že si pěkně vykládáme, co?“ Žalobkyně:„ Já vím, ty si takový, já to chápu úplně. Já si myslím, že se tím bavíš.“ [příjmení] [příjmení]:„ Dost.“ Následně žalobkyně zmiňuje, že ví, že p. [příjmení] chtěl nějakou„ šuplíkovou metodou“ její výpověď s odstupným, že viděla v tomto smyslu sms zprávy, p. [příjmení] toto popírá. Žalobkyně poté uvádí, že toto považuje za dočasný stav s tím, že se vrátí [anonymizováno] [příjmení] uvádí, že p. [příjmení] dvakrát„ seděl v base“, přičemž nyní je obviněný, čemuž žalobkyně nevěří a popírá to. Dále p. [příjmení] sdělil žalobkyni, že co se týká poškození společností z její strany, tak toto bude řešit doktor [příjmení], neboť je pod jejich úroveň, aby něco takového řešili. Následně všichni odcházejí do kanceláře [příjmení], žalobkyně konstatuje, že nemá kde být, neboť to není adekvátní pracoviště, p. [příjmení] oponuje. Po vejití do místnosti p. [příjmení] p. [příjmení]:„ Tak, pane [příjmení], já bych vás poprosil o dvě věci. Měl byste zajistit precizní úklid, precizní vyčištění stolu, precizní vyčištění té židle a případně tam dejte kdyžtak tu vaši, jo, my někde nějakou vypůjčíme. Určitě to nebude se shora a tak, aby měla celý čistý stůl. Všechno precizně vyčištěné.“ Žalobkyně:„ Tady není ani osvětlení dobré, ale“ [příjmení] [příjmení]:„ A osvětlení (nesrozumitelné), výborně, takže ještě dáme zářivku. Všechno aby to tady bylo v čistotě, pořádku. Na této židli určitě sedět nemůže, souhlasím s [jméno], že to nejde. Nemůže sedět u takto špinavého stolu, protože je to, je to zasrané. Takže to poprosím, aby bylo precizně uklizené toto pracoviště, ten stůl byl perfektní a dal se včetně šuplíku, kdyby byly volné, čisté, prázdné šuplíky a tak dál. Teď se ještě jenom chci zeptat, tady si dáváte své pracovní věci, tak jednu půlku pro vás, jednu půlku pro ni. Jo?“ p. [příjmení]:„ Není.“ p. [příjmení]:„ Výborně.“ Žalobkyně:„ Tak až bude pracoviště nachystané, tak mi dáte vědět.“ [příjmení] [příjmení]:„ Ne. To pracoviště. Ty můžeš vykonávat práci, kterou jsme ti udali.“ [příjmení]:„ Ale můžeš chodit, můžeš to mapovat, můžeš to projít. Takže, pane [příjmení], já předpokládám, že to dnes a zítra bude udělaný. Zvládneme to?“ 8. Barevnými fotografiemi (4ks) zachycujícími místnost, v níž sedí p. [příjmení], má soud za prokázané, že dle vybavení této místnosti se jedná o údržbářskou dílnu pro jednoho člověka, neboť v místnosti je pouze jeden pracovní stůl s jednou židlí. Přes židli je přehozena pracovní bunda, za ní kožená brašna, na stole jsou věci různého druhu, převážně se však nejedná o kancelářské vybavení. Na stole není umístěn žádný počítač či notebook, stolní kalendář či telefon. V místnosti jsou např. i štafle (či žebřík). Fotografie zachycující skříň a policový regál zachycuje nepořádek (neuspořádané věci různého druhu) na policích i na skříni. Zeď vedle stolu je v rozsahu cca 1 metru velmi znečištěna různými barvami.

9. Výzvou k plnění povinností ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně rekapitulovala průběh dopolední schůzky mezi ní, p. [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] (a to v zásadních bodech shodně s audiozáznam této schůzky). Lze shrnout, že žalobkyně uvedla, že po návratu z pracovní neschopnosti byl v její původní kanceláři vyměněn zámek s tím, že jí bylo řečeno, že její pracoviště bude v dílně s p. [příjmení], k výkonu práce dostala notes a tužku. Žalobkyně s tímto nesouhlasila, měla výtky k „ novému pracovišti“ ve směru úklidu a osvětlení s tím, že nejprve byl dán pokyn, aby jí toto pracoviště uklidil pan [příjmení], poté jí bylo sděleno, že si má pracoviště uklidit sama, toto odmítla a pracoviště opustila. Žalobkyně považuje výše uvedené za šikanózní jednání s cílem znechutit jí nástup do pracovního procesu a donutit ji pracovní poměr ukončit z její strany. Dále uvedla, že dnem nástupu do zaměstnání jí nebyla přidělena práce dle hlavní náplně práce obchodní ředitelky, kdy nově stanovená marketingová náplň není jejím druhem práce. Žalobkyně vyzvala žalovanou k urychlenému plnění povinností, tj. přidělování práce v souladu s pracovní smlouvou, zákoníkem práce a dalšími předpisy s tím, že do té doby se bude zdržovat na adrese jejího trvalého bydliště. Přidělenou práci dle typu a druhu dle platně uzavřené smlouvy mohou žalobkyni oznámit písemně na její emailovou adresu, jež v přípisu uvedla. Přílohou této výzvy byla mimo jiné fotodokumentace (4ks fotografií) zachycující místnost užívanou p. [příjmení].

10. Emailem jednatele žalované ze dne [datum] adresovaného žalobkyni má soud za prokázané, že tento rekapituloval prvotní telefonický kontakt s žalobkyní (dne [datum] v 8 hod. a 17 min. mu bylo žalobkyní sděleno, že ke dni [datum] má ukončenu pracovní neschopnost), dále potvrdil jednání s žalobkyní na pracovišti, kde byla žalobkyni mimo jiné přidělena práce a ukázán pracovní stůl v místnosti, s níž nebyla spokojena, když po tomto jednání žalobkyně místo výkonu práce opustila. Dále jednatel žalované konstatoval, že žalobkyni telefonicky kontaktoval ještě téhož dne odpoledne s tím, že je pro žalobkyni přidělena nová kancelář a vyzval žalobkyni k nástupu na pracoviště. Žalobkyně toto neučinila ani dne [číslo] a [číslo], namísto toho zaslala žalované dopis, jehož obsah je dle jednatele žalované plný nepravd, smyšlenek a fabulací. Opětovně vyzval žalobkyni k dodržování pracovní doby, která je od 8 hod. do 15.30 hod. s tím, že kancelář je pro ni řádně připravena a v příloze zaslal fotodokumentaci kanceláře. Výše uvedenými fotografiemi (4ks) má soud za prokázané, že tyto zachycují uklizený kancelářský prostor, v němž se nachází volný pracovní stůl se židlí, skříňky a stolek s dalšími židličkami. Na pracovním stole jsou na jedné z fotografií zachyceny kancelářské potřeby: psací potřeby, sešívačka včetně náplní, děrovačka, stolní kalendář, šanon, bloček propustek, sešit velikosti A4, na dalších fotografiích je stůl prázdný, nebo jsou na něm 2ks šanonů, lepící bloček a psací potřeby. Na žádné z fotografií není na pracovním stole ani v celé místnosti zachycen notebook či stolní počítač, ani telefon, tyto se nenachází ani na fotografiích zachycujících celý prostor kanceláře.

11. Přípisem žalobkyně ze dne [datum] (Odpověď na výzvu k nástupu na místo práce) včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k přidělování práce v souladu s pracovní smlouvou, zákoníkem práce a dalšími ujednáními. Žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na její pracovní pozici obchodní ředitelky jsou náplní její práce činnosti uvedené v čl. II. Smlouvy o upřesnění podmínek pracovní smlouvy ze dne [datum] (žalobkyně tyto činnosti vypsala). Zákazem vstupu do prostor všech nájemců žalovaná popírá pracovní náplň žalobkyně, organizační změna v případě jejího pracovního místa je pouze účelové a fiktivní opatření s cílem zbavit se žalobkyně. Dále uvedla, že k výkonu své práce má se zaměstnavatelem sjednáno užívání osobního vozidla s úhradou PHM, s tím že předchozí vozidla předala při nástupu na pracovní neschopnost v lednu 2019. Stejně tak měla k užívání telefonní kartu a pracovní doba byla sjednána jako pružná. Tyto podmínky jsou stále platné. Dále žalobkyně uvedla, že je připravena plnit své pracovní povinnosti a vyzvala žalovanou, aby jí písemnou formou sdělila požadované pracovní činnosti a úkoly v souladu s výše uvedeným. Tento přípis byl předán k poštovní přepravě dne [datum].

12. Emailem ze dne [datum] vyzval jednatel žalované žalobkyni opětovně do práce dne [datum], resp. do sjednaného místa výkonu práce, kam se žalobkyně ve dnech [číslo] a [číslo] nedostavila. Jednatel žalované potvrdil obdržení emailu žalobkyně stejně tak doporučeného dopisu žalobkyně, k němuž se vyjádří v průběhu příštího týdne. Zároveň podotkl, že jejich vztah jednatele a zaměstnance, byl a je ryze pracovní a korektní, nikoli jako osobní a důvěrný vztah, který žalobkyně měla s bývalým jednatelem [anonymizováno]. [příjmení]. Přílohou tohoto emailu byly fotografie vstupních dveří, na nichž je cedule obsahující firmu žalované a jméno jednatele a žalobkyně.

13. Odpovědí na výzvu k nástupu na místo výkonu práce ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně sdělila jednateli žalované, že není pravdou, že by dne [datum] nebyla v místě výkonu své práce. Žalobkyně uvedla, že v tento den v souladu s pracovní smlouvou a její náplní práce jednala s téměř všemi nájemci obchodního centra [anonymizována dvě slova] v [obec] a stejně tak navázala kontakt s dalšími vlastníky této nemovitosti. Jednání s nájemci zahrnovalo 90% náplně pracovní náplně žalobkyně. Jelikož nebylo změněno rozhodnutí jednatele ze dne [datum] týkající se zákazu vstupu do veřejně přístupných nájemných prostor [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] či jednání s nájemci, nebyly odstraněny překážky k výkonu práce žalobkyně. Žalobkyně očekává, že bude vyzvána k nástupu do práce s tím, že bude písemně vyjádřena ochota znovu jí přidělovat práci dle sjednané pracovní náplně.

14. Emaily jednatele žalované ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázané, že jednatel žalované vyzval žalobkyni k nástupu na místo výkonu práce (třetí a čtvrtá výzva) s tím, že konstatoval, že v předchozích pracovních dnech se na místo výkonu práce nedostavila.

15. Odvoláním plné moci ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná odvolala plnou moc udělenou žalobkyni žalovanou dne [datum] s tím, že žalobkyně byla žádána, aby v zastoupení žalované nečinila na základě plné moci žádných úkonů, a to ani těch, které nesnesou odkladu. Dále žalobkyni vyzvala, aby žalované vydala vše, co jí bylo žalovanou poskytnuto k plnění dle odvolané plné moci, případně to, co žalovaná žalobkyni propůjčila či co pro žalovanou získala. Odvolání plné moci za žalovanou podepsal [anonymizováno] [příjmení], když tento dne [datum] svůj podpis uznal u notáře za vlastní.

16. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná zrušila s žalobkyní pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem ke dni doručení tohoto okamžitého zrušení. Porušení povinností zvlášť hrubým způsobem zaměstnavatel spatřuje v tom, že žalobkyně dne [datum] vykonávala práci pouze v době od 9.00 hod. do 12.15 hod., a dále ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] se do místa výkonu práce k výkonu práce dle platné pracovní smlouvy nedostavila vůbec. Okamžité zrušení za žalovanou podepsal jednatel [příjmení] [příjmení]. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně sdělila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru, jež jí bylo doručeno dne [datum] považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Dle žalobkyně představuje okamžité zrušení pracovního poměru účelové opatření, které je vyvrcholením šikanózního jednání zaměstnavatele vůči žalobkyni, která se vrátila z dlouhodobé pracovní neschopnosti způsobené závažným onemocněním, a stala se pro zaměstnavatele nepohodlnou zaměstnankyní s ohledem na změny ve vlastnické struktuře žalované. Tento dopis byl žalované odeslán dne [datum] prostřednictvím České pošty, s. p.

17. Přípisem advokáta žalobkyně ze dne [datum] adresovaného žalované včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně vyslovila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, jež považuje za neplatné a šikanózní jednání vůči žalobkyni, tato trvá na dalším zaměstnávání ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce. Tento přípis byl předán k poštovní přepravě dne [datum].

18. Notářským zápisem [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] má soud za prokázané, že dne [datum] se k notáři dostavila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která požádala o osvědčení obsahu zpráv v mobilním telefonu, jež jí byly zaslány z telefonního čísla [anonymizováno] [číslo], a kterou jsou následujícího obsahu: a) zpráva ze dne [datum]:„ Jsem rad!!! Takto chci, podepise se po [příjmení] roce. [jméno] tam není [jméno] i [příjmení] to uděla tak jak jim reknu. Prodlouzeni do [číslo] ale chci DI. Přes to nepojede vlak !! ale chci DI. Přes to nepojede vlak!! Od tebe chci, abys byla stastna!!! Budes?“, b) zpráva ze dne [datum]:„ V lednu při podpisu prodlouzeni oba jednatele podepisi DI vypoved bez datumu. Ja si ji dam do supliku … DI pujde na neschopenku, po navratu z ni da sama vypoved k [číslo] a dostane 200 tis. Pokud ne vytahuji vypoved ze supliku a jde bez [číslo]. … Řekl to takto?“ 19. Výpisem z evidence rejstříků trestů ze dne [datum] má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] nemá v evidenci Rejstříku trestů České republiky evidovány žádné informace o odsouzení své osoby. Naopak soud má za prokázané, že za úmyslný trestný čin (podplácení dle § 332 trestního zákona ve spolupachatelství) byl pravomocně odsouzen [jméno] [příjmení] s tím, že uložený trest odnětí svobody byl dotyčnému prominut s přihlédnutím k amnestii prezidenta republiky ze dne [datum], tuto skutečnost prokazuje usnesení [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s potvrzením právního zástupce žalované, že [jméno] [příjmení] byl amnestován. Ostatně o výše uvedeném svědčí i samotný název internetového článku publikovaného na [anonymizováno] [číslo], jež žalobkyně navrhla k důkazu.

20. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], má soud za prokázané, že státní zástupkyně zamítla pro nedůvodnost stížnost žalované proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo dle § 159a odst. 1 trestního řádu odloženo podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jehož se měl dle usnesení o odložení věci dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] tím, že si přisvojil dvě osobní motorová vozidla, která mu byla svěřena, a to [jméno] [příjmení] rz [anonymizováno], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná a vozidla BMW rz [anonymizováno], jehož vlastníkem je [právnická osoba] a provozovatelem žalovaná, které oprávněně užíval jako jednatel žalované do dne [datum], kdy byl odvolán z funkce jednatele a přes písemnou výzvu doručenou mu dne [datum] tyto nevrátil. Z odůvodnění tohoto usnesení ve vztahu k předmětu tohoto řízení vyplývá následující. Trestní oznámení podala žalovaná, policejní orgán dospěl po prověření k závěru, že [jméno] [příjmení] i jeho dcera [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předmětná vozidla užívají v souladu s uzavřenými smlouvami a jsou ochotni předmětná vozidla vrátit po splnění závazků, jež vůči nim žalovaná má. Policejní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna uzavřít na základě svého zplnomocnění smlouvy o užívání předmětných vozidel. Proti rozhodnutí policejního orgánu podala žalovaná stížnost prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Žalovaná nesouhlasila s bezmeznou akceptací účelového vysvětlení podaného žalobkyně, dála namítala neplatnost titulů, o kterých je tvrzeno, že jsou podkladem pro užívání vozidel, neboť plná moc ze dne [datum] žalobkyni neopravňovala k uzavírání jakýchkoli smluv na předmětná vozidla. Státní zástupkyně se ztotožnila s názorem policejního orgánu, že v daném případě nejde o podezření z trestného činu, byť částečně z jiných důvodů. Pokud jde o vozidlo BMW, pak toto užívá [jméno] [příjmení] od jeho zakoupení žalovanou, když z doložených fotografií (pořízených pravděpodobně v době předání vozidla) se podává, že toto bylo předáno přímo [jméno] [příjmení] a předání vozidla byl přítomen [jméno] [příjmení]. Nebylo doloženo ani tvrzeno, že by dotyčná byla vyzvána k vrácení vozidla. Ze strany žalované nebyla doložena žádná smlouva či jiný titul, co bylo důvodem a účelem svěření vozidla [jméno] [příjmení]. Jedinou smlouvou je z pohledu žalované sporná smlouva o výpůjčce ze dne [datum]. Prověřováním zjištěné skutečnosti dle státní zástupkyně naznačují, že v souvislosti s činností žalované byly činěny i ústní dohody, a to včetně užívání předmětných vozidel, které patrně s ohledem na aktuální spory mezi jednateli žalované, příp. i dalšími osobami tuto společnost zastupující v současnosti již neplatí, přičemž skutečný obsah těchto dohod a ujednání není možné s ohledem na jejich ústní charakter zjistit. Dle státní zástupkyně plná moc ze dne [datum] neopravňovala žalobkyni k uzavření uvedených smluv o výpůjčce týkajících se předmětných vozidel a tyto smlouvy by měly být dle názoru státní zástupkyně přinejmenším z tohoto důvodu neplatné. Ani případná neplatnost těchto smluv neprokazuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty prověřovaného a n jiného trestného činu, ať již podezřelým [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení], neboť se zjevně jedná o soukromoprávní spor. Fotografiemi zachycujících modré vozidlo BMW má soud za prokázané, že toto vozidlo bylo předáno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za přítomnosti [jméno] [příjmení].

21. Kopií diáře [číslo] ledna má soud za prokázané, že žalobkyně vypracovala průzkum (analýzu) jednotlivých obchodů nacházejících se v [obec]. Internetovou sjetinou [webová adresa] má soud za prokázané, že dne [datum] byla na většině stanic [územní celek] naměřena maximální teplota cca 1 ºC a minimální teplota – 1 až -2 ºC. Výpisem evidence pracovní doby za období od [číslo] [datum] má soud za prokázané, že tato evidence se týká docházky žalobkyně do zaměstnání, když dne [číslo] je uvedeno, že žalobkyně byla v práci od 9 hod. do 12.15 hod. s poznámkou„ od té doby 1xkrát v kanceláři [anonymizována dvě slova]“, v ostatních dnech je uvedeno„ nepřítomna“. Zástupce žalované potvrdil, že podpis ve sloupci [číslo] je jednatele [příjmení], podpis ve sloupci [číslo] je dle žalobkyně p. [příjmení].

22. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud při hodnocení důkazů přihlížel rovněž ke všemu relevantnímu, co v řízení vyšlo najevo. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění skutečnosti, jež byly mezi účastníky řízení nesporné. Soud v řízení provedl k důkazu i zvukový záznam zachycující průběh jednání žalované s žalobkyní dne [datum], přestože tento byl pořízen bez souhlasu ostatních účastníků této schůzky. V daném případě jde však dle právního názoru soudu o jednoznačně přípustný důkaz, jenž mohl být v řízení proveden. V tomto směru soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1774/14, v němž Ústavní soud připustil důkaz záznamem soukromého rozhovoru bez vědomí všech jeho účastníků v případě jeho využití slabší stranou (zaměstnancem) v pracovněprávním vztahu. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl:„ Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a kde se stát stává arbitrem (zpravidla prostřednictvím soudu) rozhodujícím o tom, který z těchto zájmů bude v daném konkrétním střetu převažujícím. Hodnocení použitelnosti či nepoužitelnosti takto opatřených (a státu předložených, předaných) informací se bude provádět podle norem procesních, které však jen vymezují pravidla pro to, jak zjistit náležitým způsobem skutkový stav a nalézt„ materiální“ právo, tedy rozhodnout o vlastním předmětu sporu. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby.“ V tomto směru lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005 sp. zn. 30 Cdo 64/2004, podle něhož hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy; důkaz zvukovým záznamem takového hovoru proto není v občanském soudním řízení nepřípustný. Nejvyšší soud tyto úvahy dále rozvinul v rozsudku ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, v němž uvedl:„ Dovolací soud zdůraznil, že ustanovení § 11 a § 12 obč. zák. poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu proto - jak z logiky věci plyne - zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti. Zvukový záznam, který byl v posuzovaném případě soudy přijat jako důkaz, je záznamem jednání společníků obchodní společnosti o problémech dané obchodní společnosti. Za těchto okolností proto nelze projevy účastníků zaznamenávaného hovoru považovat za projevy osobní povahy. Z uvedeného pak vyplývá, že pořízením předmětného zvukového záznamu nemohlo dojít k zásahu do osobnostních práv jednoho ze společníků ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 obč. zák., a důkaz tímto záznamem v občanském soudním řízení proto nebyl, z hlediska způsobu pořízení tohoto důkazu, nepřípustný.“ Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že judikatura připouští i provedení důkazu zvukovým záznamem a přípustnost takto navrženého důkazu je nutno posuzovat vždy s ohledem na individuální okolnosti daného případu.

23. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že v daném případě byly splněny shora uvedené podmínky, za nichž je přípustné provedení takového zvukového záznamu k důkazu. V řízení jde o pracovněprávní spor, kdy žalobkyně, jež takový zvukový záznam pořídila a k důkazu navrhla, je v pozici zaměstnance jednoznačně považována za slabší stranu. Dále se jednalo o nahrávku pracovního rozhovoru, nikoli o soukromý rozhovor, kde by účastníci rozhovoru probírali záležitosti osobní povahy. Pokud jde o okolnosti daného případu, soud především zohlednil fakt, že v daném případě žalobkyně tvrdí, že byla ze strany jednatele žalované a generálního ředitele žalované vystavena šikanóznímu jednání motivovaného„ zbavit“ se žalobkyně jakožto nepohodlného zaměstnance a zvukový záznam má prokazovat právě toto jednání. Je všeobecně známo, že šikana může probíhat zjevně či skrytě, čemuž odpovídají odlišné formy šikanózního jednání od používání výhrůžek, pomluv či zesměšňování po jiné, navenek možná nenápadné či zdánlivě neškodné jednání, které však pouze zastírá intriky šikanujícího. Mnohdy je tak možné prokázat šikanózní jednání právě pouze„ tajně“ pořízeným zvukovým záznamem. Námitka žalované, že skutková zjištění o průběhu předmětné schůzky mohou být zjištěna méně invazivním způsobem, konkrétně výslechem navrhovaného svědeckého výslechu p. [příjmení], je s ohledem na výše uvedené právní závěry týkající se přípustnosti provedení důkazu zvukovým záznamem pořízeného bez souhlasu všech zúčastněných nedůvodná. Nadto soud konstatuje, že [anonymizováno] [příjmení] nebyl přítomen po celou dobu trvání schůzky, tudíž by nemohl vypovídat o celém jejím průběhu.

24. S ohledem na výše uvedené tak soud důkaz zvukovou nahrávkou provedl a z ní učinil zcela autentická a pro posouzení dané věci zásadní skutková zjištění. Za další stěžejní důkaz pak soud považuje plnou moc udělenou žalobkyni žalovanou dne [datum], jež jednoznačně prokazuje, jaká byla pracovní náplň žalobkyně před vznikem její dlouhodobé pracovní neschopnosti, přičemž ze shodného tvrzení je zřejmé, že jiná pracovní náplň nebyla žalobkyni ze strany žalované do okamžiku doručení okamžitého zrušení pracovního poměru doručena. S ohledem na níže uvedený právní názor, pak soud považoval za nadbytečné se zabývat otázkou, zda byla Smlouva o upřesnění podmínek pracovní smlouvy žalobkyně antidatována či nikoli. Soud tedy pro nadbytečnost zamítl ostatní v řízení navržené důkazy. Konkrétně, pokud jde o výslech [anonymizováno] [příjmení], účastnické výslechy žalobkyně i žalované k průběhu schůzky dne [datum], pak tyto byly nadbytečné s ohledem na skutečnost, že průběh schůzky byl dostatečně zjištěn zvukovým záznamem z této schůzky. Jak již soud uvedl, otázku prokázání tvrzení žalované o antidatování Smlouvy o upřesnění podmínek pracovní smlouvy ze dne [datum], nepovažoval soud za podstatnou pro rozhodnutí ve věci, proto zamítl k tomuto navržené důkazní návrhy (účastnické výslechy žalobkyně, předchozího a současného jednatele žalované, výslech svědka [příjmení] a znalecký posudek). V tomto směru soud pouze dodává, že usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], dle soudu neprokazuje, že by shora uvedená Smlouva o upřesnění pracovních podmínek byla antidatovaná. Tuto skutečnost rozhodně nelze prokazovat z pouhého faktu, že žalobkyně tuto smlouvu nepředložila při podávání vysvětlení v trestním řízení, které se jí ani přímo nedotýkalo (žalobkyně nebyla označena za podezřelou), obzvláště pokud se shodně jako policejní orgán domnívala, že sporné smlouvy o výpůjčce by mohla uzavřít i na základě plné moci ze dne [datum]. Jako nadbytečné ve vztahu k předmětu řízení byly rovněž shledány důkazní návrhy týkající se případné zahlazené trestní minulosti bývalého jednatele žalované p. [příjmení] (opis z rejstříku trestů) či internetové články týkající se trestné činnosti [anonymizováno]. [příjmení]. Zcela irelevantní pak soud považoval prokazování žalovanou tvrzeného mileneckého vztahu mezi bývalým jednatelem p. [příjmení] a žalobkyní, jež žalovaná chtěla prokazovat svědeckými výpověďmi. Konečně za nadbytečný soud považoval i výslech svědkyně [příjmení] a bývalého jednatele p. [příjmení] k obsahu sms zpráv a k tomu, že po [anonymizováno]. [příjmení] bylo požadováno podepsání výpovědi pro žalobkyni do„ šuplíku“, za situace, kdy obsah sms zpráv byl osvědčen notářským zápisem, z něhož bylo i zřejmé, kdo tyto zprávy obdržel. K notářskému zápisu osvědčujícím obsah sms zpráv pak soud dodává, že byť tyto nejsou v časové souvislosti s předmětným okamžitým zrušením pracovního poměru, tak dokreslují cíl jednání vůči žalobkyni.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

26. Dle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Dle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

27. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

28. Žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dnem [datum] dle § 36 zák. zákoníku práce pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že stranami byl sjednán druh práce„ obchodní ředitel“. Podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce byla tedy žalobkyně po vzniku pracovního poměru povinna dle pokynů zaměstnavatele vykonávat práci odpovídající pracovní pozici obchodní ředitel. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná udělila dne [datum] žalobkyni za účelem řádného výkonu její práce plnou moc k zastupování žalované při jednáních s právnickými i fyzickými osobami a ke všem hmotně právním i procesně právním úkonům ve věci staveb a provozu budov ve vlastnictví žalované, a to budovy [adresa] v k. ú. [obec], zejména k uzavírání smluv o dílo, pojistných smluv, nájemních smluv s nájemníky nebytových prostor v budově [adresa] (včetně jejich dodatků), k převzetí díla od zhotovitelů, k podpisu předávajících a reklamačních protokolů, k reklamaci vad díla a k jednání se Stavebním úřadem MÚ [obec]. Tímto úkonem tak žalovaná jednoznačným způsobem specifikovala náplň práce žalobkyně v rámci pracovní pozice obchodní ředitelky, tedy do náplně práce žalobkyně před vznikem její dlouhodobé pracovní neschopnosti patřila činnost související provozem budovy obchodního centra, ať uzavírání smluv o dílo a jednání s příslušným stavebním úřadem či jednání s nájemníky budovy včetně uzavírání nájemních smluv atd. Žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobkyně před vznikem pracovní neschopnosti vykonávala v rámci obchodní ředitelky jiné činnosti, než ty, které vyplývaly z udělené plné moci. Žalovaná pak byla dle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce jakožto zaměstnavatel povinna přidělovat žalobkyni práci podle sjednané pracovní smlouvy, za vykonanou práci platit žalobkyni mzdu a vytvářet podmínky pro plnění jejích pracovních úkolů a dodržovat pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou či vnitřním předpisem. Povinnost zaměstnavatele vytvářet zaměstnanci podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů pak v sobě logicky zahrnuje i zákaz šikanózního jednání ze strany zaměstnavatele. Ostatně zákaz šikanózního jednání ze strany zaměstnavatele vyplývá i z dalších zákonných ustanovení např. § 16 odst. 1 zákoníku práce, dle něhož je zaměstnavatel povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, či ust. § 1a odst. 1 písm. b), e) zákoníku práce, jež vyjadřuje základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce či rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se po ukončení dlouhodobé pracovní neschopnosti (ke dni [datum]) dostavila dne [datum] na sjednané místo výkonu práce, kde proběhla pracovní schůzka mezi ní, jednatelem žalované a generálním ředitelem žalované. Žalobkyně v řízení tvrdila, že na výše uvedené schůzce vůči ní postupovala žalovaná (prostřednictvím jednatele a generálního ředitele) šikanózním a ponižujícím způsobem s tím, že svým jednáním zcela popřela sjednaný druh práce žalobkyně, a proto žalobkyně místo výkonu práce, resp. přidělené pracoviště opustila. Provedeným dokazováním bylo toto tvrzení žalobkyně jednoznačně prokázáno. Z obsahu zvukového záznamu je evidentní, že cílem jednání žalované dne [datum] bylo ponížení žalobkyně tak, aby tato raději sama pracovní poměr u žalované ukončila. Lze shrnout, že toto jednání bylo fakticky od počátku do konce pro žalobkyni dehonestující a ponižující. Konkrétní šikanózní jednání žalované spatřuje soud ve skutečnosti, že žalobkyni v pozici obchodní ředitelky bylo řečeno, že její pracoviště bude v místnosti, jež je dle fotodokumentace fakticky dílnou (navíc neuklizenou), přičemž tuto místnost měla sdílet s p. [příjmení], ačkoli je zřejmé, že tento prostor je vybaven pouze pro jednu osobu (1 stůl, 1 židle). Jednoznačně arogantní a žalobkyni ponižující jsou pak vzhledem k okolnostem výroky generálního ředitele žalované (k výtkám žalobkyně k nedostatečnosti vybavení a čistotě tohoto prostoru), typu„ Je to adekvátní pracoviště a je dostatečné, nikde jinde sedět nebudeš“. Námitky žalované, že tato o návratu žalobkyně z dlouhodobé pracovní neschopnosti nevěděla, a proto nemohla mít pro žalobkyni připravenu kancelář, jsou zcela liché, neboť ze zvukového záznamu je jednoznačné, že žalovaná naopak žalobkyni opakovaně ujišťovala, že jinde, než v údržbářské dílně, sedět nebude a že toto je dostatečné pracoviště. Vrcholem šikanózního ponižujícího jednání pak bylo sdělení žalobkyni, že od svého„ pracoviště“ nebude mít ani klíč, když tento bude mít pouze p. [příjmení]. Toto je absolutně nepřijatelné jednání zaměstnavatele vůči zaměstnanci, při němž nejen že došlo k porušení zásady rovného zacházení mezi zaměstnanci, nýbrž je třeba toto hodnotit jako úmyslné jednání v rozporu s dobrými mravy. Snaha žalované ponížit žalobkyni je pak evidentní i ze sdělení žalované, že p. [příjmení] měl být nadřízeným žalobkyně a měl kontrolovat (parafovat) její docházku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v rámci své pracovní náplně na základě plné moci, která ke dni [datum] nebyla žalovanou platně odvolána, oprávněná ke všem úkonům při provozu budovy obchodního centra, je zcela absurdní, aby jejím nadřízeným byl p. [příjmení] jakožto údržbář či správce budovy. Výše uvedený motiv (ponížení žalobkyně) je pak patrný i ze zdánlivě neškodného jednání, kdy žalovaná si nechávala přivádět zástupce nájemců, jimž v přítomnosti žalobkyně nutně potřebovala sdělit„ novou organizační strukturu“ žalované, když původně trvala na osobním obcházení všech nájemců žalované s žalobkyní, aby jim tyto informace mohla sdělovat za přítomnosti žalobkyně (namísto běžného písemného oznámení, jež je jednoznačně rychlejší a efektivnější). Konečně dalším jednoznačně ponižujícím jednáním vůči žalobkyni pak bylo sdělení generálního ředitele, že žalobkyně bude mít k práci notes a tužku s tím, že nějaký počítač jí„ velmi rádi“ pořídí, až na to žalovaná bude mít. Toto vyjádření je pak zcela absurdní s ohledem na skutečnost, že takto činí žalovaná jakožto vlastník budovy obchodního centra zvažující zakoupení další nemovitosti (za tímto účelem žalobkyni zadala zpracování marketingové analýzy). Tímto jednáním tak žalovaná žalobkyni fakticky znemožnila výkon práce obchodní ředitelky, když dle právního názoru soudu výkon pozice obchodní ředitelky ve společnosti vlastnící budovu obchodního centra (v 21. století) rozhodně nelze řádně vykonávat pouze s notesem a tužkou. Počítač či notebook včetně funkční telefonní linky (či mobilního telefonu) jsou pro výkon pracovní pozice žalobkyně v rámci žalované nezbytné. Za těchto okolností je třeba posoudit i zadání zpracování marketingové analýzy žalobkyni za jednání, jehož cílem bylo primárně ponížit žalobkyni, kdy žalobkyně jakožto obchodní ředitelka žalované se měla vydat pěšky po [obec] a s papírem a tužkou v ruce obcházet jednotlivé obchody, to vše v zimním počasí, kdy teploty dosahovaly 0 ºC. Namísto toho, aby žalovaná žalobkyni řádně vybavila počítačem s přístupem na internet, kde by žalobkyně mohla drtivou většinu požadovaných informací najít daleko rychleji. Lze tak shrnout, že žalovaná se vůči žalobkyni dne [datum] dopustila šikanózního jednání, kdy žalobkyni znemožnila řádný výkon práce, neboť jí neposkytla dostatečné pracovní pomůcky, adekvátní pracoviště a v důsledku toho jí ani nepřidělila práci v souladu s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. Žalovaná tak porušila své povinnosti zaměstnavatele vyplývající z ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, tudíž jednání žalobkyně, která za této situace opustila místo výkonu práce nelze považovat za porušení povinností vyplývajících pro žalobkyni z pracovního poměru. Žalobkyně pak postupovala zcela správně, pokud žalovanou přípisem ze dne [datum] vyzvala k plnění povinností, tj. k přidělování práce dle pracovní smlouvy včetně přidělení adekvátního pracoviště a pracovních pomůcek. V tomto směru je rovněž zásadní, že žalovaná na schůzce dne [datum] sdělením„ nové organizační struktury“ a přerozdělení kompetencí žalobkyni odebrala dosavadní náplň práce (činnosti spojené s provozem budovy obchodního centra) s tím, že jí bude náplň práce jasně specifikována advokátem žalované [příjmení] [příjmení]. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce u ústního jednání sdělila, že žalobkyni novou náplň práce do okamžiku doručení okamžitého zrušení pracovního poměru nedoručila. V tomto směru soud poukazuje na právní závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 90/2001 ze dne 22. 1.2002:„ Skutečnost, že zaměstnavatel neplní povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (např. proto, že podle jeho mylného názoru pracovní poměr skončil), má za následek, že ani zaměstnanec nemůže podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy. Názor, že za tohoto stavu je povinností zaměstnance setrvat na pracovišti po stanovenou pracovní dobu, i když by nic nedělal, nemá oporu v zákoníku práce ani v jiných pracovněprávních předpisech; tyto právní předpisy naopak předpokládají, že ten z účastníků, který způsobil, že druhý z účastníků nemůže plnit své povinnosti z pracovního poměru, nebo u něhož jinak nastala překážka, která brání ve výkonu práce, je povinen druhému z účastníků vyjádřit ochotu plnit povinnosti, vyplývající pro něj z pracovního poměru, popřípadě mu sdělit odstranění překážky bránící výkonu práce; jen ten z účastníků, který je ochoten (připraven) plnit své povinnosti z pracovního poměru, se může domáhat tomu odpovídajícího plnění po druhém účastníku. V případě, že zaměstnanec nepřestal konat práci pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy zaměstnavatele (zaměstnavatel mu přestal přidělovat práci), může zaměstnavatele vyzvat k plnění jeho povinností, avšak není povinen přidělování práce na zaměstnavateli vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy zaměstnavatel neplní své právní povinnosti, na místě zaměstnavatelem určeném (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.2.1995 sp. zn. 6 Cdo 5/94, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č.7, roč. 1995, popř. závěry zaujaté v rozsudku Nejvyššího soudu SR ze dne 28.7.1989 sp. zn. 6 Cz 13/89, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1991, pod [číslo] v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.1997 sp. zn. 2 Cdon 1/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, v sešitě [číslo] pod [číslo]). Z uvedeného vyplývá, že přestal-li zaměstnavatel v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 písm. a) zák. práce přidělovat zaměstnanci práci (např. v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele), ačkoliv zaměstnanec byl připraven práci konat, je zaměstnanec povinen znovu nastoupit do práce poté, co jej zaměstnavatel k tomu vyzval a vyjádřil tak ochotu zaměstnanci práci opět přidělovat. Není proto porušením pracovní kázně, jestliže se zaměstnanec, kterému zaměstnavatel nepřiděloval práci podle pracovní smlouvy, nedostavil do zaměstnání a po dobu trvání této překážky na straně zaměstnavatele se na pracovišti nezdržoval.“ 30. Z výše uvedeného je zřejmé, že jednání žalobkyně, která dne [datum] po šikanózním jednání žalované opustila své pracoviště (resp. dílnu p. [příjmení]), nelze považovat za porušení povinnosti zaměstnance. Naopak to byla žalovaná, kdo dne [datum] porušil své povinnosti zaměstnavatele vyplývající z ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, a to přidělovat zaměstnanci práci dle pracovní smlouvy a vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy (nedopouštět se vůči zaměstnanci šikanózního jednání). Za této situace tak žalobkyně nebyla povinna chodit na pracoviště do doby, než žalovaná vyjádří ochotu plnit své povinnosti vyplývající pro ni z pracovního poměru uzavřeného s žalobkyní. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná dne [datum] informuje žalobkyni o nové kanceláři, jíž lze považovat za adekvátní pracovní prostor, avšak ani v tomto či následujících emailech žalobkyni nezaslala či neinformovala o nové náplni práce žalobkyně v souladu se sjednaným druhem práce (nevymezila žalobkyni nové kompetence jakožto obchodní ředitelky) či nedoložila ochotu přidělit žalobkyni pracovní pomůcky umožňující řádný výkon pracovní pozice (počítač či kancelář vybavenou telefonní linkou) a jednat vůči ní nešikanózním způsobem. Naopak ze zaslaných fotografií nové kanceláře žalobkyně je zřejmé, že kancelář počítačem či telefonní linkou vybavena není a že žalobkyni stále zůstává přidělena„ tužka a papír“. Za těchto okolností tak nelze považovat nedostavení se žalobkyně na pracoviště ve dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru za porušení pracovních povinností žalobkyně. S ohledem na výše uvedené je tak právní jednání žalované spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně neplatné, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že se nezabýval tím, zda žalobkyně v rozhodné době skutečně zpracovala marketingovou analýzu či nikoli, neboť důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru nebylo porušení povinnosti splnit pracovní úkol v podobě marketingové analýzy.

31. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo náhradu nákladů řízení ve výši 58 047 Kč Náklady žalobkyně tvoří odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za 10 úkonů právní služby po 2 500 Kč/úkon (příprava a převzetí, výzva ze dne [datum], žaloba, písemné vyjádření ze dne [datum], písemné vyjádřená ze dne [datum], účast na jednání u mediátora dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], účast na ústním jednání u OS pro [část Prahy] [datum] jednání přesáhlo 4 hodiny) + 21% DPH, tj. celkem 30 250 Kč. Dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) + 21% DPH ve výši 630 Kč, tj. celkem 3 630 Kč. Dále náklady mediace ve výši 6 292 Kč včetně DPH, náklady na pořízení důkazu – notářského zápisu JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], NZ [číslo] ve výši 9 583 Kč včetně DPH a NZ [číslo] ve výši 6 292 Kč včetně DPH. Dále zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta žalobkyně.