30 Co 146/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Miloše Žitného a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 42.800 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. února 2026 č. j. 23 C 68/2025-116

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 15.197 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.364,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 29.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, jakož i zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč (výrok I.); dále byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 13.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13.200 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok II.); konečně soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 16.377 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v jehož rámci žalobce tvrdil, že žalované na základě předchozí dohody poskytoval výuku jazyků, práce na reklamní kampani a vedení testů a pohovorů. Sazba za výuku lekce byla domluvena mezi ním a žalovanou v souladu se sazebníkem. Žalobce na odměnu za odučené hodiny dne 8. 3. 2025 vystavil fakturu č. , číslo, , znějící na částku 11.000 Kč splatnou dne 15. 3. 2025, dále dne 1. 4. 2025 vystavil fakturu č. , číslo, , znějící na částku 18.600 Kč splatnou 15. 4. 2025 a konečně dne 25. 5. 2025 vystavil fakturu č. , číslo, , znějící na 13.200 Kč se splatností 2. 6. 2025. Fakturu č. , číslo, žalobce zaslal žalované ve třech verzích, když verze 1 zahrnovala veškeré dosud nezaplacené faktury a služby dosud nefakturované, a to v závislosti na ukončení spolupráce žalobce s žalovanou. Verze 2 faktury č. , číslo, byla vystavena žalobcem jako pokus o smírné vyřešení sporu mezi stranami, když v této verzi faktury snížil požadovanou částku o 15 %. V rámci řízení žalobce nárokuje úhradu faktury č. , číslo, pouze za poslední dodané služby (konečná verze 3). Žalovaná žalobci ničeho neuhradila, a to ani po zaslané předžalobní výzvě právního zástupce žalobce. Žalobce v řízení kromě zaplacení odměny za odvedené prací ve výši celkem 42.800 Kč, to společně s příslušnými úroky z prodlení, požaduje po žalované i náhradu nákladů spojenou s uplatněním každé jedné pohledávky, která dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí celkem 3.600 Kč.

3. Žalovaná nárok žalobce nejprve zcela neuznala a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta. V průběhu řízení žalovaná ve vztahu k nárokům z faktur č. , číslo, a č. , číslo, uvedla, že souhlasí s rozsahem žalobcem vyúčtované výuky, jakož i s vyúčtovanými částkami. Žalovaná však nadále sporovala nárok z faktury č. , číslo, . S ohledem na spornost nároku ze třetí z faktur, jakož i s ohledem na vyhrocení následných vztahů, žalovaná výslovně odmítla jako nedůvodné zaplatit i ty z nároků, které sama jinak považuje za nesporné.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku předně popsal jednotlivá skutková zjištění, která čerpal z nesporných tvrzení účastníků řízení a z provedených listinných důkazů (srovnej odstavce 3 až 10 napadeného rozsudku). Dospěl pak ke skutkovému závěru, že žalobce v souladu s ústní dohodou stran v roce 2025 vyučoval český jazyk pro studenty žalované a vykonával další s tím související činnosti. Žalobce za uskutečněnou výuku českého jazyka za měsíc únor 2025 vystavil fakturu č. , číslo, znějící na částku 11.000 Kč, a to za 11 lekcí, když jedna lekce byla za částku 1.000 Kč. Za měsíc březen 2025 žalobce vystavil fakturu č. , číslo, znějící na částku 18.600 Kč za výuku českého jazyka, a to za 15 lekcí, když jedna lekce byla za částku 1.240 Kč. Žalobce faktury zaslal žalované, která zprávou ze dne 8. 6. 2025 a následně i dne 25. 5. 2025 stvrdila počet lekcí a účtovanou cenu lekcí a přislíbila brzké proplacení, nicméně žalobci za odučené lekce českého jazyka ničeho neuhradila. Žalovaná provedení výuky (odvedení práce) a účtovanou odměnu za měsíc únor a březen 2025 před soudem prvního stupně uznala, což vyplývá i z e-mailové komunikace účastníků, tedy uvedla že rozsah a účtovaná odměna jsou v souladu s dohodou účastníků. Na toto plnění však žalobci nic nezaplatila. Následně žalobce za měsíc duben 2025 vystavil fakturu č. , číslo, znějící na částku 13.200 Kč za práce na reklamní kampani za 1 hodinu po 1.000 Kč, vedení pohovorů na pozici garanta a práce k akreditaci za 1 hodinu po 1.000 Kč, individuální lekce 1/5-25/5 za 1 hodinu po 1.600 Kč, vedení testu nanečisto 18/5 za 1 hodinu po 1.500 Kč a vedení kurzu B1 od 5/5 do 26/5 dorovnání nezaplacené části kurzu za 18 hodin po 450 Kč. Žalovaná rozporovala fakturu č. , číslo, a žalobci ji neproplatila. Uvedla, že plnění tam uvedená byla zčásti již proplacena (kurz B1) a zčásti nebyla vůbec objednána ani poskytnuta ze strany žalobce. Žalobce měl s žalovanou neshody, které zapříčinily ukončení spolupráce v měsíci květnu roku 2025.

5. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na relevantní právní úpravu [§ 1746 odst. 2 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)] shledal, že na posuzovaný právní vztah dopadají ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. upravující institut tzv. nepojmenovaných smluv, neboť strany spolu v roce 2025 uzavřely ústní dohodu, na základě které žalobce pro žalovanou vyučoval český jazyk a vykonával s tím související činnosti a žalovaná se zavázala mu za tuto činnost vyplácet odměnu. Žalobce za měsíc únor 2025 odučil 11 lekcí jazyka, přičemž jedna lekce byla v sazbě 1.000 Kč, a v měsíci březnu 2025 žalovaný zajistil výuku 15 lekcí jazyka s hodinovou sazbou 1.240 Kč za lekci. Žalovaná potvrdila, jak v písemné komunikaci (zpráva ze dne 8. 3. 2025 a ze dne 25. 5. 2025) se žalobcem, tak opakovaně při jednání před soudem prvního stupně, že rozsah (počet hodin) a cena za výuku jazyka, které žalobce vyúčtoval fakturami č. , číslo, a č. , číslo, , odpovídají dohodě stran. Nebyl tak důvod tuto nespornou skutečnost dále prokazovat a zatěžovat soudní řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je v prodlení s úhradou faktury č. , číslo, znějící na částku 11.000 Kč a faktury č. , číslo, znějící na částku 18.600 Kč. Jako důvodný byl dle § 1970 o. z. shledán i nárok žalobce na úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11. 000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, tedy ode dnů následujících po dnech splatnosti faktur č. , číslo, a č. , číslo, . Výše úroků z prodlení byla stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Konečně soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na náklady spojené s uplatněném pohledávky v celkové výši 2.400 Kč (1.200 Kč za pohledávky vyplývající z každé jedné z faktur), jejich výše též vyplývá z vládního nařízení.

6. Soud prvního stupně dále shledal, že žalobce ani přes výzvy a poučení o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) nekonkretizoval položky, na které vystavil fakturu č. , číslo, , ani nenavrhl důkazy k jejich prokázání (tj. že činnosti provedl a v jakém rozsahu), přičemž žalovaná nároky z dané faktury sporovala v celém rozsahu. Soud prvního stupně se tak blíže nezabýval jednotlivými položkami faktury, cenou, sazbou a počtem hodin a v této části žalobu zamítl, tj. ohledně nároku na zaplacení 13.200 Kč s požadovaným příslušenstvím, jakožto i nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč.

7. Žalovaná včasným odvoláním napadla výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, to však výlučně ve vztahu k té jeho části, kterou bylo rozhodnuto o její povinnosti k zaplacení úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, jakož i napadla nákladový výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná namítala, že úrok z prodlení není přiznán po právu, neboť žalovaná ve skutečnosti nikdy nesporovala žalobcův nárok na zaplacení odměn v rozsahu faktur č. , číslo, a , číslo, . Důvodem jejich nezaplacení dle žalované totiž byl spor ohledně nároků z faktury č. , číslo, , pročež žalovaná zdůraznila předčasnost soudního sporu, kterého proto ve skutečnosti nebylo třeba, což nebylo soudem prvního stupně adekvátně zohledněno. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak soud prvního stupně vyšel výlučně z aritmetického poměru přiznaných a zamítnutých částek, tedy nezohlednil výjimečné okolnosti dané věci, když na jejich základě měl dle žalované zvážit aplikaci § 150 o. s. ř.

8. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen jako věcně správný v celém rozsahu.

9. Žalovaná se z jednání odvolacího soudu omluvila a její odvolání proto bylo projednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím určených napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se skutkovými, tak i právními závěry soudu prvního stupně, pročež na tyto pro stručnost v zásadě jen odkazuje.

12. Ve vztahu k námitkám uplatněným žalovanou v jejím odvolání odvolací soud dodává, že tyto jsou jednoznačně liché. S ohledem na absenci ujednání účastníků ohledně konkrétního termínu splatnosti odměny za poskytnuté služby, byl žalobce oprávněn požadovat plnění ihned a dlužník poté byl povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně tedy zcela správně uzavřel, že pokud žalobce na cenu odučených hodin vystavil faktury č. , číslo, a č. , číslo, , bylo povinností žalované na základě těchto plnit v termínech splatnosti stanovených žalobcem (tj. částku 11.000 Kč zaplatit do 15. 3. 2025 a částku 18.600 Kč zaplatit do 15. 4. 2025). Soud prvního stupně pak zcela správně shledal i prodlení žalované se splněním těchto povinností (§ 1968 o. z.), jakož i povinnost žalované zaplatit příslušné úroky z prodlení (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). K těmto závěrům se zcela hlásí i soud odvolací. Žalovanou tvrzená spornost faktury č. , číslo, nemá žádný vliv na splatnost faktur č. , číslo, a , číslo, . Žalovaná měla bez otálení (nejpozději v termínu splatnosti) dané závazky z faktur č. , číslo, a , číslo, splnit či učinit jiné kroky vedoucí k jejich zániku (např. započtení apod.). Pokud se žalovaná rozhodla tyto faktury fakticky ignorovat, jde jen k její tíži, že jí nyní navíc tíží povinnosti uhradit i příslušné úroky z prodlení a náklady na vymožení pohledávek.

13. Rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jeho výroku I. proto byl odvolacím soudem potvrzen jakožto věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

14. Pokud jde o nákladový výrok III. napadeného rozsudku, tak soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % (úspěch 69 % a neúspěch 31 %) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud ke splnění této povinnosti stanovil lhůtu v délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jakož ani pokud stanovil, že daná povinnost má být žalovanou splněna k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně výše účelných nákladů, neboť má za to, že na těchto má být žalovanou zaplaceno celkem 15.197 Kč. Advokát žalobce v dané fázi řízení účelně vykonal 7 úkonů právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé (žaloba), doložená porada s klientem dne 19. 8. 2025, písemné vyjádření k věci ze dne 28. 8. 2025 a účast na jednáních před soudem prvního stupně ve dnech 2. 10. 2025 a 4. 2. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále také jen „advokátní tarif“). Při tarifní hodnotě ve výši 42.800 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) činí jeho odměna celkem 19.740 Kč, tj. 7* 2.820 Kč za učiněné úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu). Náhrada za ztracený čas v souvislosti se zmařeným jednáním dne 7. 1. 2026 je 1.410 Kč (2.820 Kč/2 dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu). Náhrada jeho hotových výdajů pak činí celkem 3.150 Kč, tj. 7* 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše nákladů žalobce je dále dána náklady vzniklými advokátu žalobce za cestu k soudnímu jednání dne 22. 10. 2025 na trase , adresa, (zde se fakticky nachází pracovní prostory advokátní kanceláře žalobcova zástupce) – , adresa, a zpět osobním vozidlem (RZ: , SPZ, ), tedy advokátu žalobce za ujetých celkem 200 km (tj. 2* 100 km), to při průměrné spotřebě jeho osobního automobilu ve výši 5,3 l/100 km, náleží náhrada (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) celkem 1.540 Kč [tj. na náhradě za každý 1 km jízdy celkem 1.160 Kč dle § 1 odst. 1 písm. b/ vyhláška MPSV č. 475/2024 Sb. (dále také jen „vyhláška MPSV1“) a na náhradě za spotřebované pohonné hmoty celkem 380 Kč dle § 4 písm. a/ vyhlášky MPSV1]. Výše nákladů žalobce je dále dána náklady vzniklými advokátu žalobce za cesty k soudním jednáním ve dnech 7. 1. 2026 a 4. 2. 2026 na trase , adresa, – , adresa, a zpět osobním vozidlem (RZ: , SPZ, ), tedy advokátu žalobce za ujetých celkem 200 km (tj. 2* 100 km), to při průměrné spotřebě jeho osobního automobilu ve výši 5,3 l/100 km, náleží náhrada (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) za každou jeden z uvedených dnů celkem 1.548 Kč [tj. na náhradě za každý 1 km jízdy celkem 1.180 Kč dle § 1 odst. 1 písm. b/ vyhláška MPSV č. 573/2025 Sb. (dále také jen „vyhláška MPSV2“) a na náhradě za spotřebované pohonné hmoty celkem 368 Kč dle § 4 písm. a/ vyhlášky MPSV2], tj. za cesty k oběma soudním jednáním celkem 3.096 Kč. Dále je třeba zohlednit náhradu za čas promeškaný v souvislosti s uvedenými třemi cestami k soudu a zpět v rozsahu celkem 18 započatých půlhodin, za což náleží náhrada celkem 2.700 Kč (18* 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu). Rovněž je třeba zohlednit náhradu DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) 6.644 Kč. Konečně je třeba zohlednit soudní poplatek, na kterém žalobce za zahájení řízení zaplatil 1.712 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně proto žalobci vznikly náklady v celkové výši 39.992 Kč, pročež žalobkyni náleží náhrada právě ve výši 15.197 Kč (tj. v rozsahu 38 %).

15. Odvolací soud k tomu dodává, že při vyhlášení rozsudku v důsledku aritmetické chyby uvedl nesprávnou výši náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně v částce jen 14.590,50 Kč. S ohledem na charakter pochybení odvolacího soudu proto nechť je toto písemné odůvodnění současně považováno za opravné usnesení (§ 164 o. s. ř.).

16. Dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. S ohledem na úplný úspěch žalobce bylo žalované uloženo zaplatit celkem 5.364,50 Kč (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Advokát žalobce v dané fázi řízení účelně vykonal 2 úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 6. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátní tarif“). Při tarifní hodnotě odpovídající kapitalizovanému příslušenství ve výši 4.325,85 Kč, neboť jen ohledně něho bylo odvolací řízení vedeno (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), činí jeho odměna celkem 2.000 Kč, tj. 2* 1.000 Kč za učiněné úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 3 advokátního tarifu), přičemž náhrada jeho hotových výdajů pak činí celkem 900 Kč, tj. 2* 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše nákladů žalobce je dále dána náklady vzniklými advokátu žalobce za cestu k soudním jednání dne 23. 6. 2026 na trase , adresa, – , adresa, a zpět osobním vozidlem (RZ: , SPZ, ), tedy advokátu žalobce za ujetých celkem 140 km (tj. 2* 70 km), to při průměrné spotřebě jeho osobního automobilu ve výši 5,3 l/100 km, náleží náhrada (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) celkem 1.083,50 Kč [tj. na náhradě za každý 1 km jízdy celkem 826 Kč dle § 1 odst. 1 písm. b/ vyhláška MPSV2 a na náhradě za spotřebované pohonné hmoty celkem 257,5 Kč dle § 4 písm. a/ vyhlášky MPSV2]. Dále je třeba zohlednit náhradu za čas promeškaný v souvislosti s uvedenými třemi cestami k soudu a zpět v rozsahu celkem 3 započatých půlhodin, za což náleží náhrada celkem 450 Kč (18* 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu). Rovněž je třeba zohlednit náhradu DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) 931 Kč.

17. Konečně odvolací soud dodává, že v dané věci nespatřoval jakékoliv okolnosti, se zřetelem na které by snad při rozhodování o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů nemělo být právo na náhradu žalobci přiznáno. Jen na okraj dodává, že ve skutečnosti to byla žalovaná, kdo svým procesním postupem (tj. nejprve popíráním a následným uznáním části uplatněných pohledávek, jakož zejména i odmítnutím soudem prvního stupně navrhované mediace) ztěžoval průběh daného řízení.