30 Co 285/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců JUDr. Kateřiny Kodetové a Mgr. Zdeňka Váni v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B Anonymizováno o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. května 2025 č. j. 21 C 152/2023-79,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 12.923 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 27.047,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.047,30 od 17. 8. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I.) a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.859,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Stalo se tak v řízení o zaplacení žalované částky, které se žalobce domáhal za období 9/2021 – 3/2022 jako škody vzniklé mu z důvodu nerovného zacházení, neboť v uvedeném období jako pozice předmět s řízením vozidla s místem výkonu práce v Atrakčním obvodu depo adresa dosahoval nižší mzdy než srovnatelní zaměstnanci jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří pracovali na stejné pozici, avšak na území veřejnoprávní korporace.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán od 8/2021 do 3/2023. Pracoval na pozici pozice předmět s řízením vozidla (typová pozice 414050, tarifní stupeň 5) s místem výkonu práce Atrakční obvod adresa, pravidelné pracoviště adresa. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce činila 21.200 Kč. Žalobce měl v průměru denně k doručení 104 předmět, doručil jich 86 v průměrném čase 5 hodin 28 minut 50 vteřin. Označený srovnatelný zaměstnanec jméno FO je u žalované zaměstnán od 4. 5. 1999, v rozhodném období pracoval u žalované na stejné pozici jako žalobce s místem výkonu práce Atrakční obvody depo místo. Od 4/2023 byl přeřazen na typovou pozici pozice ostatních služeb. Náplní práce jméno FO bylo provádění svozů od hromadných podavatelů v centru místo (instituce, banky a další státní instituce) a ve zbývající pracovní době předmět koncovým zákazníkům v rámci místo, zejména adresa. Jeho základní tarifní hrubá měsíční mzda činila od 4/2021 26.470 Kč. jméno FO vedle svozů od hromadných podavatelů měl průměrně denně k doručení 120 předmět, doručil jich 113 v průměrném čase 3 hodiny 2 minuty 40 vteřin. Zaměstnanec žalované jméno FO je u žalované zaměstnán až od 1. 6. 2022 na dobu neurčitou. Pracoval u žalované na stejné pozici jako žalobce s místem výkonu práce v místo. Zaměstnanec žalované právnická osoba je u žalované zaměstnán od 15. 3. 2021 na dobu neurčitou. Byl zařazen na stejné typové pozici jako žalobce, avšak s místem výkonu práce v místo. Od 10/2021 mu byla změněna typová pozice na pozice předmět - střídač s řízením, fakticky však vykonával tuto práci od svého nástupu do zaměstnán u žalované. Od 2/2022 byl zařazen na pozici pozice předmět s řízením vozidla. Jeho základní tarifní hrubá měsíční mzda činila od 15. 3. 2021 25.400 Kč, od 6/2021 26.110 Kč. Náplní práce zaměstnanců jméno FO a jméno FO bylo agenda. Systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky název. Individuální rozhodování o výši základní tarifní hrubé měsíční mzdy konkrétních zaměstnanců probíhá na úrovni jednotlivých pracovišť žalované. Je realizováno vedoucími zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen ZP), konkrétně podle §§ 16 odst. 1, 109 a 110 ZP, to vše se zohledněním na věc dopadající judikatury vyšších soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 627/2021, 21 Cdo 3955/2018, 21 Cdo 1743/2009 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2820/20). Soud prvního stupně akcentoval, že žalobce a jím označení zaměstnanci pracovali u žalované na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, proto lze předpokládat, že jejich práce byla stejná či obdobná. Zároveň připomenul, že soud musí v každém případě zjišťovat, jaká je skutečná náplň práce zaměstnanců, kteří jsou porovnáváni, a to za využití kritérií stanovených v § 110 ZP; nestačí toliko vycházet ze skutečnosti, že byli zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně. Soud prvního stupně se primárně zabýval otázkou, zda práce vykonávaná žalobcem v rozhodném období v Depo adresa byla stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými zaměstnanci jméno FO a jméno FO v právnická osoba místo.

5. V tomto směru měl soud prvního stupně za významné, že jméno FO se klasickému předmět doručování věnoval toliko okrajově (v rozsahu 30 %). Navíc práci předmět pozice jméno FO prováděl s vyšší intenzitou oproti žalobci. Převažující část pracovní doby zajišťoval svoz a rozvoz předmět od smluvních podavatelů v centru města místo, mimo jiné i specifickým podavatelům (instituce, instituce, příspěvková organizace, správní orgán a další), u kterých platí speciální režim pro doručování předmět, je třeba dodržet přesný čas doručení a na předmětné doručování být speciálně proškolen případně i s bezpečnostní prověrkou. S tím je také spojena větší odpovědnost za předmět, zvýšená povinnost zachování mlčenlivosti ohledně postupů s přebíráním předmět. Tyto odlišnosti jméno FO vykonávané práce pak byly formálně stvrzeny změnou jeho pracovní pozice na pozice ostatních služeb od 4/2023; fakticky danou práci vykonával po celé rozhodné období. Soud prvního stupně pak konstatoval i odlišnou délku praxe (jméno FO 21 let, žalobce 0). Soud prvního stupně proto uzavřel, že náplň práce žalobce nebyla v rozhodném období shodná s náplní práce označeného zaměstnance jméno FO.

6. Dále měl za významné, že jméno FO po krátkém zaškolení od nástupu do zaměstnání v 2/2021 vykonával práci pozice předmět střídače s řízením, přičemž na tuto práci byl formálně přeřazen od 1. 10. 2021 do 28. 2. 2022. Náplní práce pozice předmět střídače je rovněž předmět, avšak nikoli v přiřazeném okrsku, ale v různých okrscích dle potřeby žalované, a to s ohledem na absenci pozice pro jednotlivé okrsky. Taková práce je prací náročnější, neboť pozice doručuje předmět v neznámém okrsku, není mu např. známo, kde jsou přesně sídla firem v areálech, ve kterých doručuje, kde může zaparkovat atd., což činí jeho práci náročnější. Rovněž bylo v řízení zjištěno, že práce žalobce a zaměstnance jméno FO se odlišovala intenzitou odváděné práce, neboť jméno FO ze 125 předmět úspěšně doručil 116, zatímco žalobce ze 104 předmět úspěšně doručil 86, přitom oba pracovali v 8hodinnových směnách s obdobnou dobou doručování. Jejich výkonnost se však lišila o jednu pětinu denně. Pokud jde o praxi, jméno FO 6 měsíců, žalobce 0.

7. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce nekonal stejnou práci, práci stejné hodnoty ani jako jméno FO, ani jako jméno FO. Zároveň k tvrzení žalobce, že žalovaná nezohledňovala délku praxe, a to s poukazem na praxi jméno FO a jméno FO, soud prvního stupně akcentoval zjištění, že právnická osoba jméno FO nekonali stejnou práci. Přitom konstatoval, že podstatou předmětného sporu bylo zjištění, zda žalobce konal stejnou práci či práci stejné hodnoty jako jméno FO, případně jako jméno FO, nikoli porovnávání zaměstnance jméno FO s dalšími zaměstnanci. Soud prvního stupně se nezabýval srovnatelností žalobce a jméno FO s tím, že pro období 9/2021 – 3/2022 označený zaměstnanec jméno FO nemůže být srovnatelným zaměstnancem vůči žalobci, neboť v dané době u žalované nepracoval.

8. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Měl za to, že vyhovět žalobě bylo na místě již proto, že žalovaná nedostála své povinnosti prokázat, že ve své mzdové praxi skutečně zohledňovala konkrétní kritéria pro odlišné odměňování zaměstnanců stanovená v § 110 ZP, a to jako objektivně nastavená a zaměstnancům předem známá, tedy to, že její mzdová politika byla transparentní a nevedla k diskriminaci v odměňování. Poukazoval na rozhodnutí stejného senátu soudu prvního stupně ve věcech sp. zn. spisová značka a spisová značka, kde soud prvního stupně dovodil, že nastavování mezd u žalované je netransparentní. Žalobce soudu prvního stupně vytkl též nesprávný závěr o tom, že jméno FO není srovnatelným zaměstnancem, neboť u žalované v rozhodném období nepracoval. Učinil tak s odkazem na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3521/2023, z něhož se podává, že srovnávaní zaměstnanci nemusí u žalovaného zaměstnavatele pracovat během stejného časového období. Odvolatel nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že náplň práce žalobce nebyla stejná jako u jméno FO. Poukazoval na to, že tvrzené 3 hodiny agenda z logiky věci nepředstavují 30 % náplně práce. Závěr o tom, že ve zbytku v rozsahu 5 hodin se jméno FO věnoval doručování ostatních služeb, se podle žalobce z provedených důkazů bez dalšího nepodává. Navíc je v rozporu se zjištěním, že žalobce a jméno FO nevykonávají doručování po celou dobu své směny (viz systém název). Soud prvního stupně se nezabýval tím, v jakém množství jméno FO prováděl svozy, ani tím, zda tyto činnosti prováděl odděleně a pominul, že svozy předmět jsou běžnou součástí práce pozice předmět s řízením vozidla. Nejedná se tedy o jinou práci. Pokud jde o intenzitu práce, je třeba ji posuzovat v širších souvislostech a zohlednit, že jméno FO doručoval na velmi malém území s neměnnou pravidelnou trasou, s kratšími úseky mezi jednotlivými zastávkami. Žalobce v této souvislosti odkazoval na protokol z jednání ze dne datum v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka (kauza název) a výpověď svědka jméno FO tam učiněnou, ze které se podává, že jméno FO se v rámci své pracovní náplně věnoval také svozu předmět od smluvních podavatelů. Pokud jde o náročnost práce, žalobce poukazoval na to, že pro někoho může být subjektivně jednodušší pozice vyšší počet předmět s jednotlivými zastávkami, které budou četnější a projíždět kratší trasy, a naopak. Navrhl doplnit dokazování knihami jízd žalobce a jméno FO (na jednání odvolacího soudu pak uvedl, že tyto požaduje k prokázání toho, že v místo pozice jezdili menší vzdálenosti). Dále žalobce neměl za zjištěné, že jméno FO pracoval jako střídač již před 10/2021, což neodpovídá jeho pracovněprávní dokumentaci. Podle žalobce po celé rozhodné období u žalované existovaly obě pozice, proto nebyl dán žádný důvod, proč by i v pracovněprávní dokumentaci neměly být uvedeny tyto skutečnosti správně. K tomu navrhl důkaz katalogem práce - pracovních pozic. Podle žalobce soud prvního stupně pochybil, pokud vycházel z čestných prohlášení jméno FO a jméno FO, aniž zjišťoval, zda jméno FO skutečně jako střídač pracoval, zda a jaký měl přidělen pravidelný okrsek. Navíc jméno FO jako svědek v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. spisová značka vypověděl, že jméno FO vykonával běžné předmět doručování a že zde není žádný podklad proto, aby měl vyšší mzdu. Žalobce proto navrhl doplnit dokazování čestnými prohlášeními jméno FO z datum, jméno FO z 17. 3. 2025, knihami jízd žalobce a jméno FO (na jednání odvolacího soudu pak uvedl, že tyto požaduje k prokázání toho, že v místo pozice jezdili menší vzdálenosti a také k prokázání tvrzení, že jméno FO nevykonával práci střídače, ale jezdil standardní okrsek). Odvolatel trval na tom, že argumentace žalované je zcela účelová a že je proto významné, že žalovaná při stanovení mzdy nezohledňovala délku praxe, jak se podává z porovnání mezd jméno FO, jméno FO a jméno FO navzájem. Podle žalobce se soud prvního stupně s touto argumentací nevypořádal, čímž porušil právo žalobce na spravedlivý proces.

10. Žalovaná navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Pokud jde o jméno FO, v řízení bylo prokázáno, že žalobce a jméno FO nevykonávali stejnou práci. jméno FO vykonával kombinované agenda, především svoz a rozvoz předmět, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, a pouze v menší části pak obyčejné předmět. Žalovaná opakovala požadavky na přesnost, včasnost, proškolení, mlčenlivost, bezpečnostní prověrky, a další skutečnosti, které jsou spojeny s doručováním svozů pro zvláštní specifické klienty (viz výše). Poukazovala znovu na odlišnou intenzitu práce jméno FO, pokud jde o předmět doručování, jakož i na to, že jméno FO měl o 21 let delší praxi než žalobce. Podle žalované soud prvního stupně také správně konstatoval podstatné rozdíly, které vylučují závěr o stejné práci nebo o práci stejné hodnoty žalobce a jméno FO. jméno FO Anonymizováno působil jako střídač bez pravidelného okrsku, jeho práce tak byla jiná, vyžadovala jinou orientaci v terénu, jiné náročnější řešení každodenních situací, zároveň i on pracoval s větší intenzitou, když doručil 116 zásilek oproti 86 zásilkám doručeným žalobcem. Žalovaná souhlasila s tím, že jméno FO není vhodným komparátorem, když zmiňovaný judikát dopadá na jinou situaci – na diskriminační spor, kdy byl řešen osobní příplatek v odlišné výši pro muže a ženu za splnění stejných podmínek pro jeho výplatu, přičemž šlo o dva zaměstnance, kteří pracovali na stejné pozici, avšak každý z nich v jiném časovém období. I kdyby bylo lze mít jméno FO za srovnatelného zaměstnance, pak žalobce ani netvrdí, že v průběhu doby nedošlo k podstatným změnám externích faktorů, jako jsou inflace, valorizace, konkurence, změna poptávky a jiné, které mají vliv na stanovení mezd teoreticky stejné práce ve smyslu § 110 ZP, což však žalovaná popírá. V této souvislosti žalovaná ve vztahu ke všem komparátorům poukazovala na to, že pracovali v pražském provozu, kde je vyšší nárok na soustředění, psychickou odolnost, fyzickou zdatnost, neboť jezdili převážně krátké doručovací trasy v hustém městském provozu, čelili intenzivní dopravě, velmi častým zastávkám, složitější navigaci a prováděli časté manévry s vozidlem v náročných podmínkách velkoměsta. Naopak žalobce pracoval ve standardních podmínkách v regionu adresa. Jeho nárok na náhradu škody tak není důvodný a soud prvního stupně správně žalobu zamítl.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně, řízení ještě doplnil o další procesně přípustné důkazy a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Podle § 16 odst. 1 ZP zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

13. Podle odst. 2 v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.

14. Podle odst. 3 pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.

15. Podle odst. 4 za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.

16. Podle § 109 odst. 1 ZP za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

17. Podle § 110 odst. 1 ZP za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.

18. Podle § 110 odst. 2 ZP stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.

19. Podle odst. 3 ZP složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.

20. Podle odst. 4 pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.

21. Podle odst. 5 pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 436/2016, mzda zaměstnanci se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků; za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality. Na tomto stanovisku Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz např. rozsudek sp zn. 21 Cdo 3955/2018).

23. Podle § 265 odst. 1 ZP zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

24. Podle odst. 2 zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

25. Jestliže zaměstnavatel bez věcných důvodů zaměstnanci stanoví či s ním sjedná odměnu za práci, která je v porovnání s ostatními zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci nebo práci stejné hodnoty v rozporu se zásadou rovného zacházení, jde o porušení právní povinnosti; zaměstnanec, který byl nerovným zacházením postižen, má právo domáhat se náhrady takto vzniklé újmy podle ustanovení § 265 odst. 2 ZP (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3976/2013).

26. Odvolací soud tak předně musí konstatovat, že není pravdou, že by se soud prvního stupně nevypořádal s argumentací žalobce, že žalovaná při stanovení mzdy nezohledňovala délku praxe, a to s odkazem na mzdy jméno FO, jméno FO a jméno FO Anonymizováno navzájem. Učinil tak v bodě 38. odůvodnění rozsudku, kde uvedl, že podstatou předmětného sporu bylo zjištění, zda žalobce konal stejnou práci či práci stejné hodnoty jako označení zaměstnanci, nikoli porovnávání zaměstnance jméno FO s jméno FO a jméno FO, neboť tato skutečnost nemůže ničeho prokázat o žalobcem namítaném nerovném odměňování žalobce vůči označeným komparátorům. Soud prvního stupně proto označené pražské zaměstnance mezi sebou neporovnával. Tento závěr soudu prvního stupně je správný a odvolací soud se s ním ztotožňuje. Námitka žalobce, že žalovaná kritéria pro případné odlišné odměňování ve skutečnosti nezohledňovala, skutečně není relevantní, stejně jako námitka žalobce spočívající v tvrzení, že vnitřní mzdové předpisy a stanovování mezd u žalované nejsou transparentní. Je třeba konstatovat, že i kdyby tomu tak bylo, pak samotná tato skutečnost ještě neznamená, že ve vztahu k žalobci se žalovaná dopustila nerovného odměňování, které vedlo ke vzniku škody. Není proto ani významné, zda a jak soud prvního stupně posoudil vnitřní mzdové předpisy žalované. Významné naopak je, jaká byla skutečná pracovní náplň žalobce a jím označených komparátorů, zda tito vykonávali stejnou srovnatelnou práci, práci stejné hodnoty ve smyslu ustanovení § 110 ZP či nikoli. Odvolací soud naopak souhlasí s tím, že komparant a komparátor nemuseli pracovat u zaměstnavatele ve stejném období a lze je mít za srovnatelné zaměstnance, ovšem pouze za situace, kdy vykonávali stejnou práci ve smyslu shora a zároveň externí faktory (jako jsou např. inflace, valorizace, konkurence a jiné) byly neměnné, shodné.

27. Z obsahu spisu se podává, že v daném řízení se žalobce proti žalované domáhal plnění představující rozdíl mezi mzdou zaměstnance žalované vykonávajícího práci na pracovní pozici předmět pozice s řízením vozidla – kód číslo. tarifním stupni, v depu adresa, pracoviště adresa (žalobce, komparant) a mzdou téhož zaměstnance žalované vykonávajícího práci v místo (jméno FO nebo též komparátor) s tvrzením, že vyplácením nižší mzdy předmět pozice zaměstnaným mimo hlavní město se žalovaná dopouští porušování ust. § 16 a ust. § 110 ZP. Žalobce se tak domáhal náhrady škody podle § 262 odst. 2 ZP. V řízení pak označil další komparátory jméno FO a jméno FO rovněž zaměstnané v místo. Nárok žalobce je s ohledem na skutková tvrzení třeba posuzovat jako případnou újmu vzniklou žalobci v důsledku mzdové diskriminace, tedy jako specifický nárok plynoucí z ustanovení zákoníku práce o náhradě škody. Lze proto shrnout, že žalobce označil tři komparátory, kteří pracovali na shodných pozicích jako žalobce, ve stejném tarifním stupni, tedy označil osoby, které byly v podstatných rysech ve srovnatelném postavení jako on. Zároveň doložil, že mzda jméno FO a jméno FO v označeném období byla rozdílná od mzdy žalobce, byla vyšší. Za dané situace tak bylo na žalované tvrdit a prokázat, že z její strany nedošlo k porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k těmto zaměstnancům ve mzdové oblasti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1743/2009). Bylo tak na žalované tvrdit a prokázat takové skutečnosti, které svědčí o tom, že práce žalobce nebyla prací stejnou, prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná jím označenými komparátory, a to s přihlédnutím ke komparačním kritériím, tak jak je stanoví § 110 odst. 2 až 5 ZP. Žalovaná v průběhu řízení tvrdila důvody pro odlišné odměňování žalobce, jméno FO a jméno FO, tak jak se jimi zabýval soud prvního stupně (viz výše). Pokud jde o jméno FO, žalovaná namítala, že jméno FO není srovnatelným zaměstnancem ve vztahu k žalobci, protože u žalované pracoval v jiném období než žalobce. Soud prvního stupně byl s žalovanou ve shodě.

28. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně pochybil, pokud bez dalšího uzavřel, že jméno FO není vhodným komparátorem. Nejvyšší soud v žalobcem označeném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3521/2023 dovodil, že posuzování stejné práce nebo práce stejné hodnoty podle § 110 odst. 1 ZP není omezeno na výkon práce ve stejném časovém období. Přitom konstatoval, že § 110 odst. 1 ZP náleží mezi ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie, proto je třeba při výkladu pojmu stejné práce nebo práce stejné hodnoty vycházet rovněž z judikatury Soudního dvora Evropské unie. Ten již v rozsudku ze dne 27. 3. 1980, Macarthys Ltd proti Wendy Smith, 129/79 (dále jen „věc Macarthys“) podal výklad problematiky stejné práce vykonávané v různé době. Soudní dvůr uzavřel, že zásada, že muži a ženy mají dostávat stejnou odměnu za stejnou práci, se neomezuje na situace, kdy muži a ženy současně vykonávají stejnou práci pro stejného zaměstnavatele. V případech přímé diskriminace se srovnání omezuje na paralely, které lze učinit na základě konkrétního hodnocení práce skutečně vykonávané zaměstnanci různého pohlaví v rámci téhož provozu. Zásada rovného odměňování se proto použije v případě, kdy se zjistí, že žena, s ohledem na povahu své práce, obdržela nižší odměnu než muž, který byl zaměstnán před obdobím zaměstnání ženy a který pro zaměstnavatele vykonával stejnou práci. K časovému hledisku ještě vysvětlil, že nelze vyloučit, že rozdíl v odměňování dvou pracovníků zastávajících stejné pracovní místo, avšak v různých časových obdobích, může být vysvětlen působením faktorů, které nijak nesouvisí s diskriminací na základě pohlaví.

29. Za dané situace odvolací soud jednak poučil žalobce podle § 118a o. s. ř., že je jeho povinností tvrdit a prokázal, v jakém časovém období byl jméno FO za stejnou práci odměňován vyšší mzdou než žalobce. Žalobce nejprve chybně odkazoval na žalované období 9/2021 – 3/2022, ačkoli jméno FO v jeho průběhu u žalované nepracoval. Následně označil období 6/2022 – 3/2023; k němu také předložil výplatní pásky jméno FO za dané období. Na jednání odvolacího soudu nakonec označil období delší, a to až do 5/2024. Výši mzdy za dobu 4/2023 – 5/2024 netvrdil ani neprokazoval. Zároveň netvrdil, natož prokazoval skutečnosti, z nichž by bylo lze mít za to, že externí faktory mající vliv na výši mezd (viz výše) byly v rozhodném období 9/2021 – 3/2022 shodné jako ve srovnávaném období 6/2022 – 5/2024, tedy že nedošlo k podstatné změně těchto faktorů.

30. Na to odvolací soud žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jaké konkrétní věcné důvody ji vedly k odlišnému odměňování žalobce ve vztahu k jméno FO v době 6/2022 – 5/2024 s tím, že pokud tyto konkrétní důvody odlišného odměňování nebude tvrdit a neprokáže, ve sporu neuspěje.

31. Žalovaná odkázala na doplnění tvrzení, tak jak je učinila podáním ze dne 30. 9. 2025, v němž také k jednotlivým důvodům odlišného odměňování upnula konkrétní listinné důkazy, které rovněž předložila. Žalovaná tedy poukazovala na odlišnou intenzitu práce; v tomto směru odkazovala na počet doručených předmět a dále na rozdílné stanovení směn jméno FO, který nastoupil k žalované od 6/2022, od samého počátku pracoval ve 12hodinových a následně v 10hodinových směnách, zatímco žalobce pracoval v 8hodinových směnách. Dále připomenula, že i jméno FO měl jinou složitější, odpovědnější a namáhavější práci v důsledku toho, že se pohyboval po trasách v odlišných dopravních podmínkách velkoměsta, kde jezdil převážně krátké trasy, čelil náročnému provozu, častým zastávkám, složitější navigaci a prováděl častější náročnější manévry s příslušným vozidlem. Jeho práce tak vyžaduje vysokou míru soustředění, rychlou reakci na měnící se dopravní situaci a schopnost efektivně plánovat trasy a řešit nepředvídatelné překážky v dopravě. Hustý provoz a časté zastavování vedou k větší psychické a fyzické zátěži. Naopak žalobce pracoval v relativně menším městě a okolí, jezdil delší trasy, měl tak méně komplikovaný dopravní režim v méně hustém provozu. Jeho jízda konstantní rychlostí po silnicích první třídy nebo dálnicích vyžadovala méně intenzivní soustředění a zvládání stresových situací. Zároveň větší množství zastávek řidičů v místo znamená větší fyzickou zátěž, stejně jako to, že doručili větší množství předmět, s nimiž museli manipulovat. Žalovaná v této souvislosti navrhla doplnit dokazování evidencí pracovní doby žalobce a jméno FO a výpisy ze systému název.

32. S ohledem na odvolací námitky ohledně závěrů soudu prvního stupně stran pracovní náplně jméno FO žalovaná shrnula svou argumentaci přednesenou již před soudem prvního stupně s důrazem na to, že jméno FO měl jako hlavní pracovní náplň doručování ostatních služeb, kdy prováděl svozy ve velké míře i od specifických klientů se zvláštním režimem doručování. Nešlo tak o srovnatelnou práci se žalobcem, neboť jméno FO musel být zvlášť proškolen a musel mít bezpečnostní prověrku. Navíc měl o 21 let delší praxi a Anonymizováno předmět doručování prováděl s větší intenzitou, a to ve složitějších podmínkách velkoměsta. Tyto skutečnosti byly podle žalované spolehlivě zjištěny ze systému název, z dohody o změně pracovní smlouvy jméno FO ze dne 24. 3. 2023 ve spojení s čestnými prohlášeními jméno FO a jméno FO, jakož i protokolem o výslechu jméno FO dne 7. 1. 2025 ve věci sp. zn. spisová značka. Žalovaná trvala na tom, že i práce jméno FO byla od práce žalobce odlišná, byť byl v určitém období formálně zařazen na stejné pozici jako žalobce. Opakovala, že jméno FO jako střídač neměl přidělen stabilní okrsek, jeho práce tak byla jiná, náročnější. K tomu žalovaná předložila čestná prohlášení jméno FO a jméno FO, kteří byli v konkrétních obdobích nadřízenými uvedených zaměstnanců v místo. Dále navrhla doplnit dokazování protokolem o výslechu jméno FO dne 18. 9. 2025 u soudu prvního stupně ve věci sp. zn. spisová značka. K žalobcem navrženému důkazu knihami jízd žalovaná uvedla, že kniha jízd fyzicky neexistuje, jde o elektronickou evidenci s údaji podobnými jako dříve ve stazkách. Evidují se v ní pouze jednotlivé jízdy - konec a začátek této jízdy. Není zde zaznamenána celá doba jednotlivých směn. Její vyhotovení v papírové podobě by bylo velmi náročné, pracovalo by na tom několik osob po dobu 14 dnů, navíc z knihy není nic jiného seznatelné.

33. Žalobce na toto doplnění žalované reagoval sdělením, že v označené výpovědi svědek jméno FO uvedl, že jméno FO vykonával práci předmět pozice s tím, že se to možná chvíli prolínalo se střídačem. To odporuje tomu, co uvedl v čestném prohlášení, kde měl období práce jméno FO jako střídače za delší. Z jeho výpovědi se také podává, že okrsky v místo jsou mnohem koncentrovanější, vzdálenosti pak mnohem kratší a z jednoho místa při zastavení je možno doručit více zásilek. pozice mimo místo není možné přidělovat k doručení více předmět, protože jejich okrsek je větší a nezvládli by se vrátit včas. Uvedené namítal ve vztahu k posuzování intenzity práce.

34. Žalovaná učinila nesporným, že je jiný nájezd kilometrů mezi označenými název zaměstnanci a žalobcem. Opakovaně uvedla, že knihy jízd jako takové neexistují, vyhotovení knihy jízd je možné pouze na dobu tří měsíců zpětně a pouze za předpokladu, že jde o osobu, která je stále u žalované zaměstnána. Je to navíc extrémně náročné, práce může trvat až 2 týdny. Tvrzení, která žalobce činí, z této knihy zjistitelná nejsou. Kniha jízd zaznamenává zapnutí a vypnutí motoru, a přihlášení oné osoby. Okrsky z ní poznat nelze. K argumentaci žalobce stran výpovědi svědka jméno FO ve věci spisová značka žalovaná dodala, že je pravdou, že mluvil o nějakém období v řádu měsíců. Je však třeba mít na paměti, že vypovídal ve vztahu k žalobkyni a daleko delšímu rozhodnému období dvou let. Naproti tomu v dané věci je porovnáváno období cca půl roku. Navíc v řízení sp. zn. spisová značka svědek jméno FO jednoznačně uvedl, že jméno FO pracoval jako střídač. Žalovaná pak nesporovala, že předmět doručování probíhá v pražských podmínkách jinak, kdy předmět pozice musí zkrátka někde zastavit, potom z onoho místa doručuje případně více předmět, musí někam popojít, to je logické s ohledem na to, jaké jsou odlišné dopravní podmínky ve velkoměstě a zejména pak v centru místo. I tato skutečnost podle žalované svědčí o tom, že práce žalobce a předmět pozice v místo nebyla stejná, byla jiná.

35. Ve vztahu k jméno FO žalovaná uvedla, že v mezidobí od roku 2021 do roku 2024 se změnila poptávka služeb, změnily se doručovací okrsky, byla značná inflace, proto byť principiálně není vyloučeno porovnávat zaměstnance pracující v různých obdobích má za to, že v této konkrétní věci to možné není. Je tomu tak z toho důvodu, že se změnily externí faktory, které měly vliv na práci těchto zaměstnanců. Z uvedených důvodů tak dochází zpravidla jednou ročně, většinou v dubnu k valorizaci mezd, byť ne zřejmě zcela u všech zaměstnanců. Inflace v roce 2021 byla 4 %, v roce 2022 pak 15,1 %, v roce 2023 10,7% a v roce 2024 2,4 %. To znamená, že inflace mezi roky 2021 – 2024 byla 32,2 %. Žalobce uvedené míry inflace nezpochybňoval. Namítal, že rozdíl mezi mzdou žalobce a mzdou jméno FO byl vyšší, než byla míra inflace. Nebyl však schopen jej tvrdit konkrétně.

36. Ze mzdových lístků jméno FO za období 6/2022 – 3/2023 byla zjištěna jeho hrubá základní mzda ve výši 26.110 Kč měsíčně.

37. Z pracovní dokumentace jméno FO odvolací soud zjistil, že nastoupil k žalované jako předmět pozice s řízením vozidla od 6/2022 na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 18. 5. 2022. Jeho základní tarifní hrubá měsíční mzda byla stanovena výměrem ze dne 18.5.2022 na 26.110 Kč a dne 24. 3. 2023 na 27.000 Kč.

38. Z počítačové sjetiny svozů – služba č. 95, 96 a 11 pro jednotlivé pracovní dny v týdnu odvolací soud zjistil, že se jednalo o různé klienty v centru místo, zejména v oblasti adresa města, doručování probíhalo od 6:00 do 14:30 a dále od 10:30 do 19:00 hodin. Mezi těmito klienty jsou zastoupeni i specifičtí klienti se specifickým režimem doručování (viz shora). Někde šlo o službu denní, někde jen v určité dny. U někoho nikoli v určenou hodinu, u někoho byla pevně stanovená doba, jinde na zavolání a podobně.

39. Z přehledu ukazatelů zátěže předmět pozice ze systému název bylo zjištěno, že jméno FO pracující v depu místo adresa měl v průměru denně k doručení 154 předmět v čase pochůzky 6 hodin 52 minut 3 vteřiny, doručil jich 105 denně.

40. Z evidence pracovní doby žalobce za 8/2021 – 3/2022 odvolací soud zjistil, že žalobce pracoval v pravidelných 8hodinových směnách, které začínaly v 8/2021 v 7:00, od 9/2021 v 8:00, od 1/2022 od 7:30, od 3/2022 v 8:00 hodin.

41. Z evidence pracovní doby jméno FO za 6/2022 – 12/2023 odvolací soud zjistil, že jméno FO Anonymizováno nastoupil k žalované od 6/2022, pracoval v 12hodinových směnách a od 8/2022 v 10hodinových směnách, a to až do 12/2023.

42. Z čestného prohlášení jméno FO z datum odvolací soud zjistil, že ke dni prohlášení je jméno FO nadřízeným jméno FO, který nyní pracuje na pozici pozice ostatních služeb, běžné předmět doručování neprovádí. V minulosti jméno FO obsluhoval kurz č. 95 a většinově prováděl svozy předmět od hromadných podavatelů. Mezi tyto patřily i subjekty se speciálním režimem (instituce, banky a další), u nichž musel být přesně ve stanovenou dobu a případně musel být zvláštně proškolen. Mimo základní práce provádění svozů manipuloval běžnými předmět jako doplněk k většinově vykonávané činnosti svozů. Této činnosti se věnoval přibližně 3 hodiny denně.

43. Z čestného prohlášení jméno FO ze dne 26. 2. 2025 odvolací soud zjistil, že tento byl jako vedoucí depa místo adresa v roce 2020 až do 3/2021 nadřízeným jméno FO, který v té době obsluhoval kurz č. 40 a č. 5, většinově však prováděl svozy předmět od hromadných podavatelů. Mezi tyto patřily i subjekty se speciálním režimem (právnická osoba, banky a další), u nichž musel být přesně ve stanovenou dobu a případně musel být zvláštně proškolen. Práce jméno FO se v období let 2020 – 2023 neměnila, prováděl specializované svozy, doplňkově pak předmět doručování. K tomu odvolací soud poznamenává, že je mu z jeho rozhodovací činnosti známo, že v 3/2021 došlo ke sloučení dep místo Č. 702 a místo Č. 701 a nadále již existovalo jen depo pod č. 701, jehož vedoucím byl jméno FO, který byl od této doby také nadřízeným mimo jiné jméno FO, jméno FO a jméno FO.

44. Z protokolu soudu prvního stupně o výpovědi svědka jméno FO dne 7. 1. 2025 ve věci sp. zn. spisová značka (kauza název) odvolací soud zjistil, že jméno FO ve vztahu k práci pana jméno FO hovořil o období od 3/2021, což odpovídá tomu, že od té doby byl jeho nadřízeným. Vypovídal shodně, tak jak to vyplývá ze shora citovaného čestného prohlášení. Dále bylo zjištěno, že činnost dep č. 701 a č. 702 se týkala místo adresa místo adresa, tedy velice specifické lokality, kde je spousta VIP podatelů - státních institucí, kteří vyžadují nadstandardní péči, čemuž byl vyčleněn právě jeden kurz, jehož obsluhu zajišťoval jméno FO. jméno FO byl také nadřízeným jméno FO a jméno FO. K práci jméno FO uvedl, že jde o předmět pozice. Vyjádření však učinil v návaznosti na to, co byl dotazován právě na svozy, nikoli na to, zda jméno FO pracoval jako předmět pozice střídač. Z jeho výpovědi naopak bylo zjištěno, že jméno FO práci střídače určitou dobu vykonával, a to již před tím, než se tak dělo oficiálně na základě změny jeho pracovní smlouvy od 10/2021. Zároveň je zjištěno, že v místo měli pozice více předmět, museli častěji zastavovat a následně pozice koncovým adresátům. Tato lokalita je velmi vytížená, ve špičce bylo zapotřebí vyžadovat výpomoc. Pokud zde vypomáhali zaměstnanci z název dep, žádný z nich zde nechtěl zůstat. Všichni se chtěli vrátit na mateřskou provozovnu s tím, že v místo to je prostě něco úplně jiného co do tempa a množství. V místo jsou problémy se zastavováním, parkováním, kriminalitou, vykrádáním aut, pokutami. Situace je pro řidiče náročná a stresující. Pokud jde o práci jméno FO, ten nastoupil do prodloužených směn, pracoval jako předmět pozice depa č. 701, kde byly od 6/2022 12hodinové směny od 8/2022 do 12/2023 10hodinové směny, a to u všech předmět pozice. Od 1/2024 žalovaná tento pilotní projekt prodloužených směn opustila, vrátila se k 8hodinovému doručování, byly přepracovány okrsky. Uvedené se neprojevilo snížením mezd.

45. Žalovaná učinila nesporným, že jméno FO v rozhodném období 9/2021 – 3/2022 pracoval v 8hodinových směnách. Doplnila, že je pravdou, že po ukončení prodloužených směn významně nesnižovala mzdy, mimo jiné s ohledem na zásadní přepracování okrsků a skokovou inflaci.

46. Z protokolu soudu prvního stupně o jednání dne datum ve věci sp. zn. spisová značka (kauza Žemlová) odvolací soud zjistil, že toho dne byl vyslýchán svědek jméno FO, mimo jiné k práci jméno FO, jméno FO a jméno FO v depu č. 701 v místo. jméno FO hovořil o prodlouženém doručování od 6/2022 s tím, že práce na delší změně než 8 hodin je namáhavější fyzicky, protože pozice musí fakticky pozice více předmět, častěji vystoupit, je více unaven, je déle vystaven stresu, jsou zde komplikovanější přestávky na práci, navíc to vše ve složitějších podmínkách centra místo a vůbec velkoměsta. Svědek vypověděl, že v současné době pozice střídače již není potřebná s ohledem na vybavení kvalitními navigacemi a různými aplikacemi. Dříve tuto pozici vykonával jméno FO. Ten pracoval jako předmět pozice, prolínalo se to se střídačem. Určitě střídal řádově několik měsíců. Práce střídače je jiná, střídač nemá stálý okrsek, pohybuje se po neznámých trasách, orientace a doručování tak jsou složitější. Podle svědka odlišné ohodnocení práce střídače za ty nervy ani nestálo. Bylo proto pozitivní, pokud se našel někdo, kdo tuto práci chtěl dělat. V případě, že již střídat nechtěl, sdělí to vedoucímu depa, ten následně požádá o změnu pracovní dokumentace. Nějakou dobu však v takové práci pokračuje, než se podaří najít jiného střídače. Může to trvat jeden až dva měsíce. Z jeho výpovědi pak vyplynulo, že jméno FO dělal svozy, jméno FO a jméno FO nikoli. jméno FO pracoval jako jméno FO, avšak po určité přechodné období pracoval jako střídač. Z jeho výpovědi bylo dále zjištěno, že při doručování mimo místo je větší nájezd kilometrů, je to logické, protože zástavba tam není tak zahuštěná a přejezdy mezi jednotlivými doručováními jsou delší. pozice tak více najezdí, méně vystupují, manipulují s menším množstvím předmět.

47. Žalobce k provedenému důkazu namítal, že si jméno FO nebyl jistý, zda jméno FO dělal střídače. To žalobce dovozoval z toho, že jméno FO vypověděl: „jméno FO pracoval jako předmět pozice, možná v určitém období pracoval jako střídač“ Navíc pokud ano, tak to podle žalobce nebylo dlouhé období - mohlo to být několik měsíců. K tomu žalovaná poukazovala na to, že jméno FO pracoval u žalované v depu č. 702 a č. 701 od 31. 3. 2021 do 31. 1. 2023, tedy přibližně 2 roky. Období střídače předcházelo vstupu osob do 12hodinových směn, šlo cca o 1 rok. Výraz „několik měsíců“ je třeba posuzovat ve vztahu k tomu, že svědek jméno FO uvedené vztahoval k celé době pracovního poměru jméno FO. Navíc v tomto řízení je rozhodným obdobím doba pouze 7 měsíců, a to právě z doby před přechodem na prodloužené směny doručování. Žalovaná pak měla za přesnější časové údaje uváděné jméno FO v čestných prohlášeních, neboť ta byla vyhotovena na základě konkrétního dotazu a na základě podkladů, které si prohlašovatel vyhledal. Tyto podklady během výpovědi u soudu jako svědek k ruce neměl. V kauze název svědek nevěděl, k jakému konkrétnímu období bude vyslýchán. K náplni práce jméno FO se tak vyjadřoval zcela jistě ve vztahu k celému období, kdy byl jméno FO jeho nadřízeným. Strany učinily nesporným, že Žemlová uplatňuje nárok na náhradu škody za 9/2020 – 2/2022.

48. Z výtahu z elektronické knihy jízd jméno FO, jméno FO a jméno FO zpracované ve vztahu k tomu, kdo vykonával svozy a jaké, odvolací soud zjistil, že tyto svozy vykonával jméno FO, a to ve značném množství. jméno FO a jméno FO nikoli.

49. Odvolací soud poté poskytl žalobci opakovaně poučení o tom, že podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. je povinen prokázat své tvrzení, že jméno FO pobíral vyšší mzdu než žalobce v období 4/2023 – 5/2024. Žalobce poukázal na výměr mzdy jméno FO ze dne 24. 3. 2023, jímž mu byla stanovena základní hrubá tarifní mzda 27.000 Kč měsíčně, případně na mzdové lístky za uvedené období, které však neměl k dispozici.

50. Provedeným dokazováním má odvolací soud za prokázané, že jméno FO konal převážně svozy, pan jméno FO podstatnou část rozhodného období pracoval jako střídač. jméno FO pracoval jako předmět pozice v jiném období než žalobce, a to zásadně v jinak rozložených směnách. Jeho mzda byla ovlivněna i jinými faktory, zejména značnou inflací, což bylo ruku v ruce s valorizací mezd. Pracoval také v době, kdy byly významně reorganizovány přepracovány doručovací okrsky. jméno FO i jméno FO manipulovali vyšším počtem předmět. jméno FO, jméno FO i jméno FO pracovali v podmínkách velkoměsta, které jsou natolik odlišné, že mají vliv na výši stresu, na soustředěnost, vedou k větší psychické i fyzické zátěži. Podmínky jejich práce tak nebyly stejné s podmínkami, v nichž pracoval žalobce.

51. Tento závěr o skutkovém stavu má odvolací soud za souladný se zjištěními soudu prvního stupně, učiněnými mimo jiné z čestného prohlášení jméno FO ze dne 25. února 2025, vedoucího depa místo adresa, o tom, že jméno FO je v současné době nadřízeným jméno FO. Ten nyní pracuje na pozici pozice ostatních služeb a neprovádí běžné doručování předmět koncovým příjemcům jako osoby na pozici pozice předmět s řízením vozidla. V minulosti jméno FO obsluhoval kurz č. hodnota a většinově prováděl svozy předmět od hromadných dodavatelů. Mezi tyto patřily i subjekty se speciálním režimem doručování. Musel na to být proškolen a mít bezpečnostní prověrku. jméno FO manipuloval s běžnými předmět jako doplněk k většinově vykonávané činnosti svozů, a to přibližně 3 hodiny denně. jméno FO nastoupil na pracoviště v 6/2022, měl sjednán výkon práce ve 12hodinových směnách, poté 10hodinových směnách, a to až do konce roku 2023. jméno FO nastoupil do zaměstnání v depu místo adresa dne 15. 3. 2021, po absolvování zaškolení zahájil faktickou práci na pozici pozice předmět střídač s řízením. Dne 1. 10. 2021 mu tato pozice byla přidělena i formálně. Poté, co pracoviště přešlo na prodloužené směny doručování, pracoval rovněž ve 12hodinových a následně 10hodinových směnách jako jméno FO.

52. Odvolací soud neshledal potřebu doplnit dokazování knihami jízd žalobce a jméno FO, katalogem práce - pracovních pozic, ani knihami jízd žalobce a jméno FO, pokud jde o tvrzení, že v místo pozice jezdili menší vzdálenosti a že v rozhodném období existovaly vedle sebe pracovní pozice předmět pozice i střídače, když toto bylo učiněno nesporným. Odvolací soud pak nedoplnil dokazování knihami jízd žalobce a jméno FO ani k prokázání tvrzení žalobce, že jméno FO jako střídač nepracoval. V řízení totiž bylo jinými důkazy, zejména pak čestnými prohlášeními jméno FO v kombinaci s protokolem o jeho výpovědi jako svědka ve věci sp. zn. spisová značka ze dne 7. 1. 2025 a ve věci sp zn. spisová značka ze dne 18. 9. 2025, prokázáno, že jméno FO po krátkém absolvování zaškolení fakticky práci střídače vykonával, byť byl formálně zařazen na pozici předmět pozice s řízením. Takto pracoval i dále, kdy v době od 10/2021 do 1/2022 byl zařazen na pozici střídače, jak se také podává i ze změny jeho pracovní smlouvy. Pokud jde o období 2/2022 – 3/2022, nemá odvolací soud za jednoznačně zjištěné, že jméno FO pracoval jako střídač, byť to nemusí být vyloučeno s ohledem na reorganizaci v doručování a start pilotního projektu v průběhu května 2022 s prodlouženým doručováním od 6/2022 až do 12/2023 (viz čestné prohlášení jméno FO). Odvolací soud však konstatuje, že ve vztahu k posuzovanému rozhodnému období jde o krátký časový úsek, kdy navíc jméno FO stejně jako i další dva komparátoři shora pracovali v místo, zejména v místo adresa a 2, tedy v centru, kde měli odlišné pracovní podmínky. Jedná se o specifickou lokalitu, která je pro řidiče daleko náročnější (hustota provozu, složité manévrování, téměř nemožné zastavení a parkování, vyšší nehodovost atd. - uvedené je notorietou), vyžaduje si jiné schopnosti, jinou odolnost fyzickou i psychickou, tak jak bylo zjišťováno i v případě pracovníků pošty – řidičů (např. ve věci sp, zn, spisová značka – kauza Vlasák). Takové doručování je pak zcela odlišné oproti podmínkám, které jsou v adresa a podobných místech, kde pozice může zastavit před domem a může bez větších potíží pak pozice předmět koncovým příjemcům.

53. Odvolací soud zvážil všechny konkrétní okolnosti, které mu byly předloženy k posouzení. Těmito se zabýval jednotlivě i v jejich komplexu. Odvolací soud tak zvažoval nejen složitost práce, rozdílnou odpovědnost, namáhavost, zvažoval i rozdílné pracovní podmínky, v nichž pracoval žalobce a v nichž pracovali komparátoři, vzal v úvahu i všechny další nuance, které se vyskytly při výkonu práce žalobce a jím označených srovnávaných zaměstnanců. Odvolací soud zdůrazňuje, že v každé jednotlivé věci je zapotřebí zvažovat individuální okolnosti daného případu. Nepostačí odkaz na to, že v jiné věci bylo soudem rozhodnuto jinak, když jednotlivá řízení a rozhodnutí o nich jsou nutně založena na skutkových zjištěních, která se mohou lišit. Je proto jednoznačně významné, jak bylo v dané konkrétní věci zjištěno ohledně toho, zda práce žalobce a komparátorů byla odlišná či nikoliv, tedy zda existovaly také důvody pro odlišné odměňování.

54. Odvolací soud v dané věci shledal, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování ve vztahu k jméno FO, zjištěné skutečnosti správně posoudil a dospěl ke správnému závěru, že práce jím vykonávaná byla od práce žalobce odlišná, když závěry přijaté soudem prvního stupně nebyly v odvolacím řízení nijak zpochybněny a nedostály žádné změny. Odvolací soud shrnuje, že jméno FO se od žalobce odlišuje především délkou praxe (21 let : 0 let), dále odlišným typem práce, kdy jeho hlavní činností bylo provádět svozy hromadných podání za podmínek řádně soudem prvního stupně zjištěných, mimo jiné i od specifických podavatelů (viz výše). Ve zbytku pracovní doby prováděl předmět doručování. Odvolací soud nemá v úmyslu přeceňovat časové údaje pochůzky předmět doručování, jako významný však shledává počet v průměru skutečně doručených předmět, což ve svém důsledku znamená, že žalobce fyzicky během jedné směny manipuloval toliko s 86 předmět, zatímco jméno FO se 113. Z těchto důvodů za současného zohlednění toho, že jméno FO pracoval ve specifických podmínkách místo, je zřejmé, že práce žalobce a jméno FO byla jiná.

55. Soud prvního stupně nepochybil ani potud, pokud dovodil, že ani práce jméno FO nebyla srovnatelná s prací žalobce. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že podstatnou část rozhodného období, na které je třeba nahlížet komplexně, jméno FO ve skutečnosti pracoval jako předmět pozice střídač se všemi s tím spojenými odlišnostmi, jak bylo uvedeno shora. Zároveň pracoval také v podmínkách velkoměsta (viz výše). Tyto skutečnosti pak prokazují, že práce žalobce byla jiná odlišná od práce jméno FO.

56. Pokud jde o jméno FO, odvolací soud zjistil, že jméno FO nastoupil k žalované až od 6/2022, pracoval v jinak rozložené pracovní době – 12 a následně 10 hodin denně, a to až do 12/2023. Již tato skutečnost práci jméno FO od práce žalobce odlišuje. Zároveň i ve vztahu k němu je třeba přihlédnout k tomu, že pracoval v centru místo, které je zcela specifické (viz výše), a že během jedné směny (byť delší) doručil 105 předmět, zatímco žalobce 86 – uvedené je zmíněno zejména ve vztahu k fyzické náročnosti, nikoli ve vztahu k délce pochůzky. Významné také je, že žalobce a jméno FO pracovali jako předmět pozice v jiném období. Mzda jméno FO tak byla ovlivněna mimo jiné i dalšími okolnostmi – externími faktory jako je inflace, valorizace a jiné (viz výše). Další změnou pak byla reorganizace okrsků související s pilotním projektem tzv. prodlouženého doručování , od kterého žalovaná ustoupila až v 1/2024. Uvedené tak vede k závěru, že ani jméno FO nevykonával práci stejné hodnoty jako žalobce.

57. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud, poté co doplnil dokazování, když zároveň vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že ze strany žalované nedošlo k porušení práva žalobce na rovné odměňování. V daném řízení bylo jednoznačně prokázáno, že ve vztahu ke všem třem komparátorům byly zjištěny jiné okolnosti výkonu jejich práce, na základě nichž nelze dospět k závěru, že by žalobce a jím označení komparátoři vykonávali stejnou práci, respektive práci stejné hodnoty. Žalovaná tak neporušila právo žalobce na rovné zacházení. Není-li zde dáno porušení povinností žalované, není tak dána ani odpovědnost žalované za tvrzenou škodu. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že není významné, jak byli ve vztahu k sobě navzájem odměňováni komparátoři, tedy zda a jak žalovaná zohledňovala jednotlivá diferenciační kritéria, neboť v řízení bylo zjištěno, že žalobce nevykonával ve vztahu k jím označeným komparátorům práci stejné hodnoty ve smyslu § 110 ZP.

58. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku soudu prvního stupně o nákladech řízení. Zároveň rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to odměnu za právní zastoupení advokátem 4 x 2.220 Kč za vyjádření k odvolání, repliku, sdělení na výzvu soudu a účast advokáta žalované na jednání odvolacího soudu, a to podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. (AT), dále 4x režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem 10.680 Kč a spolu s 21% DPH pak 12.923 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).