31 A 21/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci žalobkyně S. Z., nar. X, st. přísl. KAZ bytem X zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátku, se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2 proti žalované Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13.05.2026, č.j. MV-47794-4/SO-2026, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, a to s platností do 31. 8. 2025. Dne 21. 8. 2025 podala u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Z obsahu žádosti vyplývá, že zamýšleným účelem jejího pobytu bylo studium; v tiskopisu žádosti žalobkyně v kolonce „účel pobytu na území“ uvedla „studium“ a v části týkající se zaměstnání uvedla, že studuje na vysoké škole Panevropská.

2. Protože k žádosti nebyly přiloženy všechny zákonem požadované náležitosti, konkrétně doklad o zajištění prostředků k pobytu, doklad o zajištění ubytování, doklad potvrzující účel pobytu a doklad o cestovním zdravotním pojištění, vyzval správní orgán prvního stupně žalobkyni výzvou ze dne 21. 8. 2025 k odstranění vad žádosti a stanovil jí k tomu lhůtu 45 dnů. Výzva byla žalobkyni téhož dne osobně doručena. Stanovená lhůta uplynula dne 5. 10. 2025.

3. Žalobkyně však ve stanovené lhůtě ani následně do vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně požadované doklady nepředložila. Správní orgán prvního stupně proto usnesením ze dne 27. 10. 2025 řízení o její žádosti zastavil.

4. Toto usnesení bylo odesláno na adresu X. Ze spisového materiálu plyne, že zásilka byla dne 4. 11. 2025 uložena, adresátka byla vyzvána k jejímu vyzvednutí, a pošta ji dne 19. 11. 2025 vrátila správnímu orgánu s poznámkou, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Správní orgán prvního stupně následně vyznačil právní moc rozhodnutí ke dni 2. 12. 2025.

5. Proti usnesení správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně dne 3. 3. 2026 prostřednictvím své zmocněné zástupkyně odvolání. V něm namítala především nesprávné doručování napadeného usnesení a tvrdila, že v důsledku toho byla zkrácena na svých procesních právech. Žalovaná poté dospěla k závěru, že pochyby ohledně doručení byly zhojeny tím, že odvolání posoudil jako včasné, avšak ve věci samé neshledala odvolání důvodným a napadené usnesení potvrdila.

6. Proti rozhodnutí žalované brojí žalobkyně správní žalobou.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

7. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného s tvrzením, že byla zkrácena na svých právech ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Namítá porušení základních zásad činnosti správních orgánů, zejména § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 36 odst. 1, § 50 odst. 2 a 3 a § 52 správního řádu.

8. Uvádí, že dne 21. 8. 2025 podala žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 42d zákona o pobytu cizinců. Správní řízení bylo následně usnesením ze dne 27. 10. 2025 zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Dne 26. 1. 2026 se žalobkyně dostavila na pracoviště správního orgánu, neboť z elektronického informačního systému zjistila, že její řízení bylo ukončeno negativně, a tvrdí, že do té doby jí žádné rozhodnutí doručeno nebylo. Na pracovišti jí bylo sděleno, že usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 2. 12. 2025. Poté s ní bylo vedeno řízení ve věci neoprávněného pobytu.

9. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Tvrdí především, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s její odvolací námitkou nesprávného doručování usnesení správního orgánu prvního stupně.

10. Podle žalobkyně bylo napadené usnesení doručováno na nesprávnou adresu, resp. na adresu, která v době doručování neměla být použita. Namítá, že poté, co se zásilka vrátila správnímu orgánu, byl nezákonně vyznačen údaj o nabytí právní moci ke dni 2. 12. 2025, čímž byla zkrácena na svých procesních právech.

11. Dále žalobkyně tvrdí, že jakmile správní orgán obdržel požadované doklady, nebyl již dán důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Má za to, že lhůta stanovená výzvou k odstranění vad žádosti byla pouze lhůtou pořádkovou a její marné uplynutí samo o sobě nemohlo vést k zastavení řízení. V této souvislosti namítá, že správní orgán pochybil i v poučovací povinnosti, neboť s ohledem na to, že jde o cizí státní příslušnici, měl postupovat obezřetněji a poskytnout jí přiměřenější poučení i vyšší míru součinnosti.

12. Žalobkyně má za to, že žalovaný nezohlednil specifika postavení cizince jako účastníka řízení a že jeho postup odporoval zásadě zákonnosti i zásadě materiální pravdy. Na podporu své argumentace odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

13. Žalobkyně dále uvádí, že poté, co v internetovém systému zjistila u své žádosti stav „nepovoleno“, byla na pokyn žalované eskortována na pracoviště cizinecké policie, kde s ní bylo zahájeno správní řízení pro neoprávněný pobyt a bylo jí vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území Evropské unie a smluvních států.

14. Následně byl po obstarání správního spisu a zjištění podrobného stavu věci podán opravný prostředek proti usnesení o zastavení řízení, byť po uplynutí původně uvažované odvolací lhůty, a současně byla z opatrnosti podána stížnost na postup provozovatele poštovních služeb. Žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný sice odvolání posoudil jako včasné, avšak tuto skutečnost promítl pouze do závěru, že její pobyt do vydání rozhodnutí žalovaného nelze pokládat za neoprávněný. Ve věci samé však žalovaný setrval na závěru o zákonnosti zastavení řízení o žádosti.

15. Žalobkyně proto namítá, že správní řízení bylo vedeno nesprávně a že napadené rozhodnutí je nezákonné. V této souvislosti znovu poukazuje na vyšetřovací zásadu podle § 50 odst. 3 správního řádu, na povinnost správního orgánu zjistit stav věci bez důvodných pochybností podle § 3 správního řádu a na § 52 správního řádu upravující dokazování. Má za to, že veřejný zájem je v dané věci spojen především se zachováním zákonnosti, právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování správních orgánů.

16. Žalobkyně tvrdí, že postup správního orgánu prvního stupně narušil její legitimní očekávání spravedlivého rozhodování a odporoval základním zásadám správního řízení. V této souvislosti odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k zákazu svévole a přepjatého formalismu při aplikaci podústavního práva. Zdůrazňuje, že při rozhodování bylo třeba vycházet z individuálních okolností jejího případu a že správní orgány těmto okolnostem nevěnovaly odpovídající pozornost.

17. Žalobkyně uzavírá, že správní orgán nedostál svým povinnostem vyplývajícím ze správního řádu, a proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a v důsledku toho i nezákonné.

18. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že skutkový stav a průběh správního řízení považuje za dostatečně popsané již v napadeném rozhodnutí, a proto je ve svém stanovisku znovu podrobně nerozvádí. Současně plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobní námitky byly v podstatné míře uplatněny již v odvolacím řízení, zejména námitka vadného doručování usnesení správního orgánu prvního stupně, námitka zásahu do práva na soukromý a rodinný život a námitka nepřiměřeného poučení.

19. K tvrzení žalobkyně o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu žalovaná uvedla, že v odvolacím řízení napadené usnesení řádně přezkoumala, zjistil procesní pochybení při jeho doručování a tuto vadu zhojila tím, že odvolání posoudila jako včasné a věcně se jím zabývala. Námitku nepřezkoumatelnosti proto žalovaná pokládá za nedůvodnou. Současně zdůraznila, že žalobkyně ani nekonkretizovala, jaké další důkazy měly být provedeny a v čem měl být skutkový stav zjištěný správními orgány odlišný od skutečného stavu věci.

20. K námitce, že pozdějším doložením požadovaných listin odpadl důvod pro zastavení řízení, žalovaná uvedla, že řízení o žádosti o pobytové oprávnění je ovládáno zásadou dispoziční a bylo na žalobkyni, aby předložila všechny zákonem vyžadované náležitosti žádosti. Žalobkyně byla k odstranění vad žádosti řádně vyzvána, byla poučena o následcích neodstranění vad a výzvu osobně převzala. Požadované doklady však nepředložila ani ve stanovené lhůtě, ani do vydání usnesení o zastavení řízení, přestože tak mohla učinit, případně mohla požádat o prodloužení lhůty. Doklady si obstarala až po vydání napadeného usnesení, a proto k nim již podle žalovaného nebylo možno přihlédnout.

21. Žalovaná odmítla také námitku nedostatečné poučovací povinnosti. Uvedla, že poučovací povinnost správního orgánu není neomezená a v projednávané věci šlo o procesní pasivitu žalobkyně, nikoli o nedostatečné poučení. Pokud žalobkyně obsahu výzvy nerozuměla, mohla se obrátit na osobu poskytující právní pomoc. Žalovaná zdůraznila, že zákonné požadavky na náležitosti žádosti i procesní pravidla jsou stanoveny ve veřejně dostupných právních předpisech a že navíc nešlo o první pobytové řízení žalobkyně.

22. K otázce lhůty stanovené výzvou žalovaná uvedla, že pro stanovení lhůty k odstranění vad žádosti nebylo třeba vydávat samostatné usnesení. Nebyly-li ani po výzvě doloženy obligatorní náležitosti žádosti, šlo o podstatné vady bránící pokračování v řízení, a byl proto dán důvod k zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

23. Ve vztahu k dokladům předloženým až po vydání usnesení žalovaná dále uvedla, že neshledala důvod pro prolomení koncentrace odvolacího řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně podle něj neprokázala, že by jí v dřívějším předložení dokladů bránila objektivní či závažná překážka.

24. K námitce zásahu do práva na soukromý a rodinný život žalovaná uvedla, že se touto otázkou zabývala v návaznosti na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 99/2023-65 ze dne 5. 11. 2025. Dospěla však k závěru, že ze spisového materiálu ani z tvrzení žalobkyně nevyplývají takové konkrétní skutečnosti o jejím soukromém či rodinném životě na území, které by odůvodňovaly závěr o nepřiměřeném zásahu do práv chráněných čl. 8 Úmluvy.

25. Pokud žalobkyně brojí proti postupu cizinecké policie při jejím eskortování a následnému řízení ve věci neoprávněného pobytu, žalovaná uvedl, že tyto námitky se týkají jiného řízení a nelze je přezkoumávat v nyní posuzované věci.

26. Žalovaná uzavřela, že správní orgán prvního stupně postupoval správně, když řízení o žádosti žalobkyně zastavil, neboť žalobkyně ani po výzvě nedoložila doklad o zajištění prostředků k pobytu, doklad o zajištění ubytování, doklad potvrzující účel pobytu a doklad o cestovním zdravotním pojištění. Proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

III. Posouzení žaloby

27. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (nevyjádřili nesouhlas) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

28. Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná považovala skutkový stav věci za nesporný. Uvedla, že neshledala nesprávnost ani nezákonnost usnesení správního orgánu prvního stupně ani řízení, které jeho vydání předcházelo, s výjimkou pochybností o správnosti doručování tohoto usnesení. Tyto pochybnosti však podle žalované byly zhojeny tím, že odvolání žalobkyně bylo posouzeno jako včasné. Samotná skutečnost, že se žalobkyně neztotožňuje s právním posouzením věci, podle žalované nezakládá nezákonnost napadeného usnesení, a proto odvolání jako nedůvodné zamítla.

29. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí vyšla z § 42d odst. 2 zákona o pobytu cizinců, podle něhož je žadatel o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia povinen předložit mimo jiné doklad potvrzující účel pobytu, doklad o zajištění ubytování a doklad o zajištění prostředků k pobytu, a dále z § 42d odst. 4 téhož zákona, podle něhož je cizinec před vyznačením víza k převzetí povolení povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění. Současně odkázala na § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle něhož správní orgán řízení o žádosti zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstraní podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

30. Žalovaná shrnula, že žalobkyně dne 21. 8. 2025 podala žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, avšak bez všech zákonem vyžadovaných náležitostí. Proto byla správním orgánem prvního stupně vyzvána podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti, konkrétně k doložení dokladu o zajištění prostředků k pobytu, dokladu o zajištění ubytování, dokladu potvrzujícího účel pobytu a dokladu o cestovním zdravotním pojištění. Jelikož tyto doklady ani přes výzvu ve stanovené lhůtě nepředložila, bylo řízení o její žádosti zastaveno.

31. Žalovaná zdůraznila, že usnesení o zastavení řízení je procesním rozhodnutím, jímž se řízení končí bez meritorního posouzení věci, jestliže pro existenci podstatné vady žádosti nelze v řízení pokračovat. Pokud účastník ani po výzvě nepředloží obligatorní náležitosti žádosti, jde o podstatnou vadu bránící dalšímu projednání věci. V této souvislosti žalovaná odkázala na správní a soudní judikaturu, podle níž nepředložení, byť jediného povinného dokladu představuje podstatnou vadu žádosti, jejímž následkem je zastavení řízení.

32. Za prokázané žalovaná považoval, že žalobkyně na výzvu správního orgánu prvního stupně ve stanovené lhůtě nereagovala a požadované doklady předložila až dne 28. 11. 2025, tedy až po vydání usnesení o zastavení řízení. Jednalo se o potvrzení o studiu, potvrzení o zajištění ubytování, potvrzení o vedení účtu a pojistnou smlouvu. K těmto později doloženým listinám žalovaná nepřihlédla s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu, neboť žalobkyně neprokázala, že je nemohla uplatnit již v řízení před správním orgánem prvního stupně.

33. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně měla dostatečný časový prostor k doložení chybějících dokladů a musela si být vědoma své povinnosti tak učinit, zvláště když výzvu k odstranění vad žádosti osobně převzala. Připomněla, že v řízeních zahajovaných na žádost neleží primární procesní aktivita na správním orgánu, nýbrž na žadateli, který má povinnost předložit podklady odůvodňující vyhovění jeho žádosti. Současně dovodila, že správní orgán prvního stupně neměl možnost požadované listiny obstarat z úřední povinnosti sám, neboť šlo o doklady, které mohla dodat pouze žalobkyně.

34. Napadené rozhodnutí se zabývalo také námitkou nedostatečného poučení. Žalovaná v této souvislosti uzavřela, že poučovací povinnost správního orgánu se vztahuje na procesní práva a povinnosti účastníka, nikoli na poskytování návodu, jak dosáhnout žádaného výsledku ve věci samé. Proto neshledala, že by správní orgán prvního stupně v tomto směru pochybil.

35. V návaznosti na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 99/2023-65 se žalovaná zabývala i otázkou možného zásahu do práva žalobkyně na soukromý a rodinný život podle čl. 8 Úmluvy. Dospěla však k závěru, že takový zásah z okolností věci, ze správního spisu ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá. Uvedla, že žalobkyně je svobodná, bezdětná, její rodinní příslušníci na území nepobývají, na území nevlastní nemovitý majetek a její pobyt v České republice od roku 2021 sám o sobě neodůvodňuje závěr o nepřiměřeném zásahu do jejích práv. Žalovaná doplnila, že pokud žalobkyně hodlá v České republice dále studovat, nic jí nebrání podat novou žádost o příslušné pobytové oprávnění.

36. Na tomto základě žalovaná uzavřela, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení o žádosti žalobkyně podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil, a napadené usnesení proto potvrdila.

37. Mezi účastníky není v podstatných rysech sporný skutkový stav. Ze správního spisu plyne, že žalobkyně podala dne 21. 8. 2025 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 42d zákona č. 326/1999 Sb., aniž by k ní připojila všechny zákonem požadované náležitosti. Správní orgán prvního stupně ji proto podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzval k odstranění vad žádosti a stanovil jí k tomu lhůtu 45 dnů. Žalobkyně tuto výzvu osobně převzala, byla seznámena s tím, které konkrétní doklady má doložit, i s následky jejich nepředložení. Požadované doklady však ve stanovené lhůtě ani do vydání usnesení o zastavení řízení nepředložila.

38. Soud přisvědčuje žalované v tom, že v doručování usnesení správního orgánu prvního stupně vznikly pochybnosti. Tyto pochybnosti však byly v odvolacím řízení odstraněny tím, že žalovaná odvolání žalobkyně věcně projednala jako včasné. Případné pochybení při doručování tak ve výsledku nevedlo k tomu, že by žalobkyně byla zbavena možnosti podat odvolání nebo že by její odvolací námitky zůstaly bez přezkumu.

39. Za této situace soud neshledal, že by samotná vada v doručování prvostupňového usnesení mohla založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Rozhodující je, že žalobkyně mohla v odvolacím řízení uplatnit veškeré své námitky a žalovaný se jimi zabýval.

40. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

41. Z § 42d odst. 2 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že žadatel o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia je povinen předložit mimo jiné doklad potvrzující účel pobytu, doklad o zajištění ubytování a doklad o zajištění prostředků k pobytu; podle § 42d odst. 4 téhož zákona je dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění. Nepředložení těchto listin představuje nedostatek zákonných náležitostí žádosti.

42. Soud souhlasí se závěrem žalované, že právě absence těchto dokladů byla podstatnou vadou žádosti, která bránila pokračování v řízení. Nešlo o nedostatek marginální či odstranitelný bez součinnosti žalobkyně, nýbrž o chybějící obligatorní podklady, bez nichž nebylo možné žádost věcně posoudit.

43. Námitka žalobkyně, že lhůta stanovená výzvou byla pouze pořádková a její marné uplynutí nemohlo vést k zastavení řízení, není důvodná. § 45 odst. 2 správního řádu výslovně předpokládá, že správní orgán žadatele vyzve k odstranění vad žádosti, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků. Na tento postup bezprostředně navazuje § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Zákon přitom nestanoví, že by taková lhůta musela být určena samostatným usnesením. Rozhodné je, že žalobkyni byla lhůta zřetelně sdělena, byla přiměřená a žalobkyně byla poučena o následcích jejího marného uplynutí.

44. Ze správního spisu je patrno, že žalobkyně předložila požadované doklady až po vydání usnesení o zastavení řízení. Tato skutečnost sama o sobě nemůže založit nezákonnost postupu správního orgánu prvního stupně, který rozhodoval podle skutkového a procesního stavu existujícího ke dni vydání svého usnesení.

45. Žalovaná nepochybila ani tehdy, pokud k později předloženým listinám v odvolacím řízení nepřihlédl. Podle § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a důkazům přihlédne jen tehdy, jde-li o takové, které účastník nemohl uplatnit dříve. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že jí včasnému doložení požadovaných dokladů bránila objektivní a závažná překážka. Žalovaný proto nepochybil, pokud vyšel z toho, že opožděné doplnění listin jde k tíži žalobkyně.

46. Ani námitku nedostatečného poučení soud neshledal důvodnou. Podle § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům potřebné. Ze spisu plyne, že žalobkyně byla ve výzvě konkrétně seznámena s tím, které doklady chybějí, jak je může doložit a jaký bude následek, pokud tak neučiní. Takové poučení soud považuje za dostatečné.

47. Soud nepřehlíží, že žalobkyně je cizí státní příslušnicí. Ani tato okolnost však sama o sobě neznamená, že by správní orgán byl povinen za ni aktivně obstarávat podklady pro její žádost nebo jí poskytovat hmotněprávní návod, jak dosáhnout kladného výsledku ve věci. V řízení o žádosti leží procesní aktivita především na žadateli. Správní orgán splnil svou povinnost tím, že žalobkyni na vady žádosti upozornil, poskytl jí přiměřenou lhůtu k jejich odstranění a poučil ji o následcích nečinnosti.

48. Napadené rozhodnutí není podle soudu nepřezkoumatelné. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých skutkových zjištění žalovaná vycházela, jaká právní ustanovení aplikovala a jak se vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně, včetně námitky vadného doručování, opožděně předložených dokladů i otázky možného zásahu do soukromého a rodinného života. To, že žalobkyně s těmito závěry nesouhlasí, samo o sobě nepřezkoumatelnost nezakládá.

49. Soud se dále zabýval tím, zda žalovaná dostála povinnosti posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že správní orgán je povinen s ohledem na čl. 8 Úmluvy posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince i tehdy, jsou-li jinak dány důvody pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 správního řádu; tuto otázku posuzuje vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu nebo ji cizinec tvrdí.

50. Žalovaná tuto otázku posoudila a uzavřela, že v projednávané věci takový nepřiměřený zásah dán není. Soud tento závěr považuje za přezkoumatelný i věcně správný. Žalobkyně v průběhu správního řízení netvrdila konkrétní skutečnosti nasvědčující existenci intenzivního soukromého či rodinného života na území, který by zastavením řízení mohl být nepřiměřeně dotčen. Ze spisu naopak vyplývá, že je svobodná, bezdětná, její nejbližší rodinní příslušníci pobývají v zemi původu a ani jiné mimořádně silné osobní či majetkové vazby k území nebyly zjištěny. Samotná skutečnost, že na území pobývala několik let a chtěla zde pokračovat ve studiu, bez dalšího k závěru o nepřiměřeném zásahu nepostačuje.

51. Soud uzavírá, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s § 45 odst. 2 a § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, pokud po marném uplynutí stanovené lhůty řízení o žádosti žalobkyně zastavil. Žalovaná následně nepochybila, když toto usnesení potvrdila. Žalobní námitky proto nejsou důvodné.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

52. Soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal, že by napadené rozhodnutí žalované bylo nezákonné nebo nepřezkoumatelné. Žalovaná se věcí dostatečně zabývala, zjistila rozhodné skutečnosti v rozsahu potřebném pro posouzení věci, přezkoumatelným způsobem se vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně a nevybočila z mezí stanovených příslušnými ustanoveními zákona o pobytu cizinců ani správního řádu.

53. Správní orgán prvního stupně nepochybil, pokud po marném uplynutí lhůty stanovené k odstranění vad žádosti řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť žalobkyně ani přes řádnou výzvu nepředložila zákonem požadované náležitosti žádosti, bez nichž nebylo možné v řízení pokračovat. Ani skutečnost, že tyto doklady byly doloženy až po vydání usnesení o zastavení řízení, nemohla na zákonnosti tohoto postupu nic změnit.

54. Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se doručování prvostupňového usnesení, neboť případná vada v tomto směru byla odstraněna tím, že odvolání žalobkyně bylo projednáno jako včasné. Stejně tak soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobkyně ve smyslu čl. 8 Úmluvy.

55. Proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu pak náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 15. červenec 2026 Mgr. Jana Jurečková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.