5 Azs 147/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Z. S., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2026, č. j. 31 A 21/2026-38, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Žalobkyni s e u k l á d á zaplatit ve lhůtě 3 (tří) dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví, který činí podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků částku 1 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 5. 2026, č. j. MV-47794-4/SO-2026, zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra ze dne 27. 10. 2025, č. j. OAM-31428-5/DP-2025, jímž bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť žalobkyně ani na výzvu správního orgánu I. stupně nedoplnila povinné náležitosti žádosti. Žalobkyně následně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl.

2. Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s.

3. Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že jiným právním následkem se bezesporu rozumí i právní moc rozhodnutí. Dále uvedla, že je studentkou vysoké školy Ambis, úspěšně ukončila 1. ročník a ve studiu chce pokračovat. Konstatovala rovněž, že „je z nastalé situace velmi stresována a došlo u ní k náhlému kolapsu“. Závěrem odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, podle něhož rozpor s veřejným zájmem nezakládá již samotná existence veřejného zájmu, ale je zapotřebí vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva s intenzitou narušení veřejného zájmu.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zdůraznila, že odkladný účinek kasační stížnosti nelze chápat jako náhradu pobytového oprávnění. Samotné nevydání pobytového oprávnění pak ještě samo o sobě bez dalšího neznamená povinnost opustit území ČR. Konkrétní újma musí být jednoznačně tvrzena, doložena a musí být reálná, závažná a bezprostředně hrozící. Žalovaná připomíná, že důkazní břemeno nese stěžovatelka. Ta však zůstala pouze u obecných tvrzení a neprokázala mimořádné okolnosti odůvodňující přiznání odkladného účinku. Skutečnost, že je studentkou vysoké školy, neprokazuje vznik nepoměrně větší újmy. Rozhodnutí žalované neznemožňuje studium v České republice. Existují různé možnosti, jak situaci vyřešit. Ani procesní práva stěžovatelky nejsou ohrožena, neboť je zastoupena advokátkou, s níž může komunikovat i ze zahraničí.

5. Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou naplněny.

7. Odkladný účinek má charakter mimořádného institutu. Je koncipován jako dočasná procesní ochrana žalobce či stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem či jinými právními následky pro něj nepříznivého správního, resp. soudního rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

8. Smyslem institutu odkladného účinku je to, aby ve správním soudnictví ve věcech, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně vykonatelná) rozhodnutí, bylo možné výjimečně docílit, aby po dobu přezkumu napadené rozhodnutí správního orgánu nebo krajského (městského) soudu nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.

9. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit, ale především náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podložený konkrétními důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74).

10. Stěžovatelka výše uvedeným povinnostem nedostála, především nedoložila aktuální potvrzení o studiu či jiný důkaz o tom, že skutečně úspěšně ukončila 1. ročník dané vysoké školy, jak tvrdí. Co se týká tvrzeného „zdravotního kolapsu“, ani tento důvod návrhu stěžovatelka nikterak nerozvedla, nesdělila žádné podrobnosti a nepopsala, jakou újmu v kontextu jejího zdravotního stavu může napadené rozhodnutí způsobit. Samotné tvrzení o zdravotním kolapsu navíc opět vůbec nijak neosvědčila. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě přitom dokonce uváděla, že byla hospitalizována a doloží lékařské potvrzení, to však neučinila ani v řízení před městským soudem, ani v řízení o kasační stížnosti.

11. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neprokázala, že by výkon či jiné právní následky rozsudku městského soudu, případně žalobou napadeného rozhodnutí žalované, pro ni představovaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, není splněna hned první zákonná podmínka pro přiznání odkladného účinku. Za této situace by bylo nadbytečné zabývat se druhou podmínkou spočívající v tom, že přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

12. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl (výrok I. tohoto usnesení).

13. Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o kasační stížnosti; svou podstatou se jedná o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

14. Pokud jde o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku (výrok II. tohoto usnesení), vycházel soud ze závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, publ. pod č. 4616/2024 Sb. NSS, zejména bodu [23], podle něhož tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit. Proto je soud ve správním soudnictví v usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku současně povinen výrokem uložit povinnost zaplatit poplatek za rozhodnutí o tomto návrhu, a to ve výši 1 000 Kč podle položky 20 sazebníku poplatků. Tento soudní poplatek je splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

15. Soudní poplatek lze zaplatit: - v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu v úředních hodinách (informace o úředních hodinách dostupné zde: https://www.nssoud.cz/kontakty/pokladna) - bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci QR platba platby je: 1050514726. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutné do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí. Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho vymáhání. V Brně dne 27. srpna 2026 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu