33 A 21/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: X. X., státní příslušnost XXX zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č.j.: XXX takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne XXX, č.j.: XXX (rozhodnutí správního orgánu I. Stupně/Policie), jímž bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců/ZPC), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (EU a smluvní státy) v délce jeden rok,. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území EU a smluvních států byl stanoven podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy žalobce vycestuje z území EU a smluvní států. Podle § 118 odst. 3 téhož zákona byla žalobci stanovena doba k vycestování z území EU a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho příjme, do 15 (patnácti) dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Podle m§ 179 ZPC nebyly shledány důvody znemožňující vycestování, vycestování žalobce bylo shledáno možným. Prvostupňové rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný potvrdil.

2. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně zejména vyplynulo, že dne XXX v čase od XXX hod do XXX hod byla Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort (OCP OPKPE) uskutečněna součinnostní policejní akce XXX, které se účastnila hlídka s volacím znakem XXX a dále hlídka XXX. Akce byla zaměřena na kontrolu řidičů vozidel taxislužby jezdících především přes přepravní platformy. Byla provedena kontrola řidičů po pobytové stránce dle zákona o pobytu cizinců a po stránce dodržování povinností řidičů taxislužby dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (zákon o silniční dopravě). V čase 17:40 hod bylo zastaveno osobní vozidlo TOYOTA PRIUS PLUS vlastněné žalobcem, provozované společností C.W. s.r.o, IČO: XXX (C.W.). Žalobce (řidič vozidla) byl vyzván dle § 167 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců k prokázání totožnosti. Žalobce mimo jiné předložil Smlouvu o dílo, kterou uzavřel se společností C.W. dne 13. 11. 2025 na dobu určitou do 13. 11. 2026 s výší hodinové odměny v částce 150 Kč/h (Smlouva o dílo). Zároveň předložil mobilní aplikaci pro řidiče platformy BOLT, ve které byl evidován jako řidič, přičemž na Potvrzení o přepravě je uvedena jako dopravce společnost C.W. Ze statistiky výdělků bylo zjištěno, že v období od 1. 11. 2025 do 24. 3. 2026 vydělal společnosti C.W. částky v rozmezí od 3 266 Kč do 21 223 Kč. Provedenou lustrací v dostupných evidencích PČR však bylo zjištěno, že by měl vykonávat pracovní činnost pro společnost V. C. s.r.o., IČO: XXX, se sídlem XXX (V. C.), a to na pozici dělníci v oblasti výstavby a údržba budov. Žalobce byl zastaven a kontrolován na cestě k vyzvednutí zákazníka smluvní přepravy. Správní orgán I. stupně proto měl za prokázaný důvod pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců. Ačkoliv žalobce disponuje živnostenským oprávněním, v jeho případě se jednalo o závislou práci, kterou se snažil zakrýt dokumenty o živnostenském podnikání. Vztah mezi žalobcem a C.W. byl založen na podřízenosti žalobce a nadřízenosti C.W. Sám žalobce do protokolu uvedl, že peníze mu byly vypláceny panem U. z C.W. Tato společnost měla nad vyplácenými prostředky kontrolu, tento způsob vyplacení odměn jí umožňoval dohled nad počtem a délkou odvezených jízd. C.W. je v rámci platformy BOLT uváděna jako dopravce se všemi právy i povinnostmi, které z tohoto postavení plynou. Žalobce byl registrován pouze jako řidič. Neprováděl tedy činnost jménem svým, ale jménem C.W.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k odvolacím námitkám zejména uvedl, že účelem uzavření Smlouvy o dílo bylo předstírání obchodněprávního vztahu při podnikání a zároveň zastírání pracovněprávního vztahu výkonu závislé práce. Pokud by měla být dílem práce řidiče pro taxi služby, nedává smysl text smlouvy o předání a užívání celého díla, vadách díla nebo jeho drobných nedodělcích, seznamu zjištěných vad a termínu jejich odstranění. Výkon pracovní činnosti žalobce lze hodnotit jako zaměstnání, které naplňovalo několik klíčových znaků závislé práce dle § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (zákoník práce) a nejednalo se o podnikání ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (občanský zákoník). Žalobce pracoval jako řidič pro jedinou společnost – C.W. Pokud by v uvedeném oboru podnikal, nevykonával by činnost výhradně a pouze pro jednu společnost. Žalobce si za práci nefakturoval, ale byl odměňován za odpracované hodiny (nikoliv za výsledek práce), neprodával službu, ale „pracovní dobu“. Žalobce nepoužíval vlastní označení, jízdy realizoval na základě aplikace, pracoval dle pokynů zaměstnavatele. Neurčoval cenu jízdy, ta byla dána aplikací. Práci řidiče vykonával osobně a soustavně (dlouhodobě), dle Smlouvy o dílo se mělo jednat o období od 13. 11. 2025 do 13. 11. 2026. Dne 24. 3. 2026, kdy byl kontrolován, používal vozidlo, jehož provozovatelem byla společnost C.W., která odpovídala za jeho používání a technický stav, řešila jeho pojištění. Ačkoli byl žalobce v době kontroly evidován v registru vozidel jako majitel vozidla, samostatné vlastnictví vozidla neznamená podnikání, protože rozhoduje skutečný obsah vztahu mezi žalobcem a C.W. Pokud byla provozovatelem vozidla C.W. a vozidlo bylo v systému zapsáno na její koncesi, taxislužbu provozovala C.W., nikoliv žalobce. Ačkoliv je žalobce držitelem živnostenského oprávnění, práci řidiče pro C.W. nevykonával jako živnost, ale jako zaměstnání. Obdobně oprávnění řidiče taxislužby „řeší“ jen odbornou způsobilost k výkonu činnosti. Držení tohoto oprávnění však „neřeší“, zda osoba pracuje jako zaměstnanec nebo jako podnikatel. Žalovaný dospěl k závěru, že se jednalo o zastřený pracovněprávní vztah, tedy nelegální výkon závislé práce mimo zaměstnanecký poměr. Žalobce sice měl na území ČR zaměstnaneckou kartu, zároveň však bylo šetřením správního orgánu I. stupně dostatečně zjištěno a správně vyhodnoceno, že vytýkaná pracovní činnost žalobce byla zaměstnáním bez povolení. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě tvrdil, že se závislé práce pro jiného než povoleného zaměstnavatele nedopustil. Působil jako řidič taxislužby na základě platného živnostenského oprávnění. Jako podnikatel spolupracoval s flotilovou společností, což považuje za legitimní. Namítl, že závěry žalovaného se opírají toliko o vlastní dedukci, nikoliv o konkrétní důkazy. V rámci řízení nebyly vyčerpány možnosti dokazování. Nebyla vyvrácena obhajoba žalobce a nebyl vyslechnut jeho skutečný ani domnělý zaměstnavatel. Není zřejmé, z jakého důvodu pokládá žalovaný tvrzení o výkonu činnosti žalobce jako OSVČ za nepravdivé a naopak má za prokázané, že svým jednáním naplnil znaky závislé práce. Sama skutečnost, že se mohl věnovat činnosti OSVČ více než výkonu práce pro oprávněného zaměstnavatele, je důvodem pro provedení šetření ze strany Ministerstva vnitra ČR (OAMP) stran plnění účelu povoleného pobytu, nikoliv však důvodem pro uložení správního vyhoštění.

5. Žalobce dále uvedl, že se nelegální práce nedopustil, neboť je majitelem živnostenského oprávnění a má řádně uzavřenou smlouvu se společností C.W., přičemž takto vykonávaná činnost je podnikatelskou činností nad rámec jeho pracovněprávního poměru. Z pohledu řízení o správním vyhoštění je podstatné pouze to, jaký usvědčující důkazní materiál správní orgán zjistil. Skutečnost, že žalobce má uzavřenou „subdodavatelskou smlouvu“ s C.W. s ohledem na platné živnostenské oprávnění takovým důvodem není. Z výpovědi žalobce plyne, že má plnit pracovní povinnosti k V. C. a činností OSVČ (spoluprací s C.W.) si má toliko přivydělávat. I pokud by svou vedlejší činností dosahoval vyšších příjmů, než jaké mu jdou ze zaměstnání, tak je tento postup plně legitimní. Jeho tvrzení nebylo nijak vypořádáno ani vyvráceno a došlo tak k porušení §§ 3 a 68 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí je založeno na podezření, nikoliv na prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Proto je zapotřebí vrátit řízení k hlubšímu dokazování, neboť možnosti dokazování nebyly vyčerpány a obhajoba nebyla vyvrácena.

6. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný měl uplatněné žalobní body za neopodstatněné, v podrobnostech odkázal na shromážděný spisový materiál. Konstatoval, že v řízení bylo řádně posouzeno i odůvodněno vše, co bylo nezbytné. Protiprávní jednání žalobce bylo nalézacím (prvostupňovým) správním orgánem řádně zjištěno, spisovým materiálem doloženo a dostatečně odůvodněno. Současně nebyla zjištěna taková procesní pochybení, která by způsobovala nezákonnost vedeného řízení, potažmo rozhodnutí, které z takového řízení vzešlo, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Žalovaný trval na správnosti přijatých závěrů, přičemž k uplatněným žalobním námitkám odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadeného rozhodnutí.

8. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení takový postup akceptovali. Soud vyšel ze spisového materiálu žalovaného, jímž se důkaz neprovádí.

10. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

11. Žaloba není důvodná.

12. Ze správního spisu soud zjistil:

13. Dle Protokolu Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, o výslechu účastníka správního řízení, č. j. xxx, ze dne xxx (Protokol) žalobce uvedl, že na území Schengenského prostoru, konkrétně na území ČR, přicestoval v březnu 2025 letecky z XXX za účelem práce. Ode dne 5. 3. 2025 pobývá na území ČR nepřetržitě na základě zaměstnanecké karty s platností do dne 4. 3. 2027. V ČR je poprvé. Řidičem Boltu se stal z důvodu, že si chtěl přivydělat a také z důvodu socializace, neboť si chtěl zlepšit jazyky. Hlásil se i na kurz českého jazyka, ale nebyl přijat. Řidiče taxislužby Bolt dělá od záři 2025, přesně si nepamatuje. Přivydělává si takto o víkendech, hlavně pátky a soboty. Přes týden pracuje pro firmu, pro kterou má vydanou zaměstnaneckou kartu. Povolení k zaměstnání má vydané pro firmu V. C. ode dne 16. 9. 2024. Pro tuto firmu pracuje jako stavební dělník, dělá zednické práce. Má vysokoškolský titul v oboru matematika a výpočetní technika. Chtěl se zlepšit v českém jazyce a poté někam nastoupit a dělat práci, pro kterou má vzdělání. Dne 24. 3. 2026 byl kontrolován při mytí vozidla. Ten den nevykonával pracovní činnost řidiče taxislužby. Pracuje pro firmu C.W., s níž podepsal smlouvu o dílo dne 13. 11. 2025. Dohodl se s firmou na ceně za dílo ve výši 150 Kč/hod. Jednal s panem U., ten jej také vyplácí, a to v českých korunách na účet v bance. Výplatu dostává, jakmile Bolt zaplatí firmě C.W. Jedná se o různou částku a je vyplácena v různých dnech v měsíci. Celkově si vydělal asi 75 000 Kč. O práci se dověděl od jiných lidí. Z prvních zakázek dostával peníze za registraci U., je to takový bonus. Oprávnění řidiče taxislužby si zařídil sám, stejně tak si zakoupil automobil. Pan U. jej registroval a žalobce si vyřídil všechny věci okolo. Registrace u Boltu dělal pan U. Žalobce jezdí svým vozem, jehož je vlastníkem. Má aplikaci Bolt, má tam svůj účet, ale peníze firma Bolt fakturuje firmě C.W. Podmínkou firmy Bolt je, že musí fakturovat nějaké firmě, a tak to zařídil pan U. z C.W. V. C. neví, že si žalobce přivydělává jako řidič Boltu. Vydělá si asi 15 000 Kč za měsíc. O azyl v ČR nebo jiném členském státě EU nežádal, na území ČR nebo EU nemá žádné příbuzné, je svobodný a bezdětný. V ČR nemá ani družku. Na území ČR se nenachází osoba, která by případné správní vyhoštění žalobce pociťovala jako zásah do svého soukromého života. V ČR nemá žádné závazky či pohledávky. Vlastní zde automobil, který kupoval v hotovosti. Nenavázal za dobu svého pobytu v ČR ekonomické, společenské či kulturní vazby. Do veřejného dění se nezapojuje, stýkal se pouze s krajany. Do XXX se vrátit může, je to pro něj bezpečná země. Vrátit se ale nechce, má v ČR povolen pobyt do roku 2027. V XXX mu nic nehrozí, má tam rodiče a sourozence a žil tam celý život.

14. Dle Smlouvy o dílo ze dne 13. 11. 2025 se žalobce zavázal pro C.W. na svůj náklad a na své nebezpečí zhotovit dílo s následující specifikací: řidič pro taxi služby (bod 1.1.). C.W. se zavázala řádně a včasně dokončené dílo převzít a zaplatit žalobci dohodnutou cenu (bod 1.2). Cena díla byla stanovena ve výši 150 Kč/hod (bod 2.1), s tím, že je splatná „nejpozději v hotovosti“ (bod 2.2). Žalobce se zavázal „provést Dílo od/do: 13. 11. 2025 – 13. 11. 2026“ (bod 3.1). „Zhotovitel (pozn. soudu – žalobce) nese nebezpečí škody na Díle do dne, kdy dojte k předání celého Díla Objednateli (pozn. soudu – C.W.)“ (bod. 3.2). Povinnosti žalobce jsou splněny až úplným (řádným a včasným) „dokončením Díla jako celku“ a převzetím „celého Díla“ ze strany C.W. (bod 4.1). Dílo může být dle uvážení C.W. převzato i přesto, že má vady nebo drobné nedodělky nebránící užívání díla (bod 4.2). O předvádí díla měl být sepsán písemný předávací protokol, ve kterém měl být uveden seznam zjištěných vad a společností C.W. určen termín pro jejich odstranění. Odstranění těchto vad a nedodělků mělo být potvrzeno podpisem C.W. v daném předávacím protokolu (bod 4.3). Žalobce byl povinen předložit C.W. „nejpozději při převzetí Díla veškeré doklady, které se k Dílu nebo jeho částem vztahují a které jsou nezbytné pro užívání Díla“ (bod 4.4).

15. Z faktury číslo XXX ze dne XXX plyne, že jako dopravce je uvedena společnost C.W.

16. Dle Výpisu z Evidence vozidel taxislužby je vozidlo TOYOTA PRIUS PLUS, RZ XXX, číslo evidenční nálepky XXX, vedeno na dopravce C.W. Právě v tomto vozidle je přitom žalobce (jehož identita je patrná z fotokopií dokladů) vyfotografován na fotografiích, jež byly pořízeny při kontrole a jež jsou součástí správního spisu. Značka vozidla, registrační značka a číslo evidenční nálepky vozidla na těchto fotografiích odpovídají Výpisu z Evidence vozidel taxislužby.

17. Z Výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 25. 3. 2026 je patrné, že žalobce disponuje živnostenským oprávněním pro předmět podnikání „Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“, jež vzniklo ke dni XXX, s platností na dobu určitou do XXX.

18. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

19. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu nebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval.

20. Podle § 2 zákoníku práce závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Dle odst. 2 téhož ustanovení závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

21. Soud předně zdůrazňuje, že rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42). Míra obecnosti námitek tedy předurčuje míru obecnosti jejich vypořádání soudem, neboť soud není povinen (avšak ani oprávněn) za žalobce argumentaci jakkoliv domýšlet.

22. Dále se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, resp. námitkou porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí je zpravidla důvodem pro jeho zrušení. Z ustálené judikatury správních soudů je zřejmé, že institut nepřezkoumatelnosti nelze libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Nedostatkem důvodu nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění, ale pouze nedostatek důvodů skutkových (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75).

23. Nepřezkoumatelnost není způsobena ani nižší kvalitou odůvodnění, nýbrž závěrem o tom, zda rozhodnutí obsahuje alespoň základní náležitosti do té míry, že může být podrobeno soudnímu přezkumu. Správní orgán není povinen vypořádat každý dílčí argument. Pokud žalobce uplatní pouze obecné námitky, může se s nimi rozkladový orgán vypořádat pouze v obecné rovině (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2008, č. j. 8 Afs 71/2007 – 116). Námitky uplatněné žalobcem ve správním řízení lze vypořádat i tak, že správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 – 78). Na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se přitom hledí jako na jeden celek. Případné vady odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu mohl zhojit žalovaný (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2012 č. j. 6 Ads 134/2012 – 47).

24. V projednávané věci žalobou napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně těmto požadavkům dostála. Z jejich odůvodnění je totiž zřejmé, jakými úvahami byly oba správní orgány vedeny, jakými skutečnostmi se zabývaly, z jakých důvodů a na základě jakých konkrétních skutečností své závěry učinily. Správní orgány vystavěly své závěry na komplexní argumentaci, podle níž žalobce působil u společnosti C.W. v zastřeném pracovněprávním vztahu výkonu závislé práce. Z napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně je pak patrné, na základě jakých skutkových zjištění a na základě jaké právní argumentace k tomuto závěru správní orgány dospěly. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí reagoval na veškeré zásadní odvolací námitky žalobce, jež směřovaly k povaze vztahu mezi žalobcem a C.W., a reagoval na ně ucelenou argumentací, která tvrzení žalobce vyvrátila. Rozhodnutí tak není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jednotlivá zjištění tvoří logický celek, soud neshledal, že by rozhodnutí bylo vnitřně rozporné. Rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné ani pro nesrozumitelnost.

25. Soud má za to, že správní orgány zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce svou argumentaci v průběhu odvolacího správního řízení založil na tvrzení, že se společností C.W. spolupracoval jakožto OSVČ. Závěr správních orgánů o zastřeném pracovněprávním poměru mezi žalobcem a společností C.W. je však založen (mimo jiné) na obsahu Smlouvy o dílo, výpovědi žalobce (z níž je patrné, že Bolt fakturuje společnosti C.W., která následně platí žalobci hodinovou sazbu 150 Kč/hod), Výpisu z Evidence vozidel taxislužby a zaměstnanecké karty žalobce s platností do 4. 3. 2027. Správní orgán I. stupně neopomenul pořídit Výpis z veřejné části živnostenského rejstříku, jež učinil součástí správního spisu. Důkazy shromážděné správním orgánem prvního stupně poskytují dostatečný skutkový podklad pro závěry správních orgánů obou stupňů. Žalobcem v odvolání navrhované výslechy by nemohly na těchto závěrech dle mínění soudu ničeho změnit.

26. Podstatou sporu je otázka, zda žalobce vykonával závislou práci pro společnost C.W. Soud podotýká, že určité činnosti skutečně lze vykonávat jak v rámci pracovněprávního vztahu, tak samostatně. V takových případech je na smluvních stranách, aby si sjednaly formu spolupráce, která jim bude více vyhovovat. Důsledkem toho ale nesmí být předstírání samostatnosti a zastírání skutečného stavu spočívajícího v ryze závislé činnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, čj. 8 Ads 9/2020-53, bod 31).

27. Žalovaný poukázal na znění § 420 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je za podnikatele považován ten „[k]do samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“. Aby se tedy jednalo o podnikání, musí být naplněny kumulativně pojmové znaky podnikání (samostatná, soustavná činnost za účelem dosažení zisku, vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2021, čj. 4 Azs 405/2020-47, bod 24). Žalobce činnost řidiče Boltu vykonával soustavně (po dobu několika měsíců) a za účelem dosažení zisku. Znak samostatnosti a výkonu na vlastní účet a odpovědnost však naplněn nebyl. Peníze od platformy Bolt putovaly ke společnosti C.W. Žalobce pak dostával peněžitou odměnu ve výši 150 Kč/hod. od C.W. Nepůsobil tedy samostatně, pro společnost C.W. a na její účet. Ta platila žalobci hodinovou odměnu bez ohledu na to, jakou částku jakožto řidič taxislužby za daný časový úsek utržil. Případný zisk či ztráta šly k tíži C.W., nikoliv žalobce. Jinými slovy řečeno, společnost C.W. nesla podnikatelské riziko. Činnost žalobce proto nenaplňovala znaky podnikání ve smyslu § 420 občanského zákoníku.

28. Na tomto místě soud poukazuje na nestandardní obsah Smlouvy o dílo. Ta totiž obsahuje ustanovení stran nebezpečí škody na díle do dne jeho předání, o splnění povinností dokončením díla jako celku a převzetím celého díla, o možnosti převzetí díla i přes vady nebo drobné nedodělky nebránící užívání díla, o písemném předávacím protokolu včetně seznamu zjištěných vad a nedodělků, a dále o předložení dokladů nezbytných pro užívání díla nejpozději při převzetí díla. S ohledem na předmět smlouvy „řidič pro taxi služby“ a odměnu „150 Kč/hod“ ale výše uvedená smluvní ustanovení zcela postrádají smyslu. S ohledem na rozsah a podrobnost výše uvedených smluvních ustanovení jejich zahrnutí do Smlouvy o dílo dle soudu nelze vysvětlit chybou v psaní, omylem či neznalostí. Tato zjištění naopak svědčí závěru, že se jednalo o zastírající právní jednání, tedy že účelem volby daného smluvního typu bylo zamlžit skutečný charakter vztahu mezi žalobcem a C.W.

29. Závislou prací je dle § 2 odst. 1 zákoníku práce taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

30. Jak již soud uvedl výše, veškeré platby probíhaly prostřednictvím společnosti C.W., která inkasovala tržby od koncových zákazníků a zároveň vyplácela žalobce. Výše odměny žalobce se neodvíjela od tržeb. Žalobce tak byl při výkonu taxislužby na C.W. ekonomicky závislý. C.W. nadto zajišťovala jeho registraci do platformy Bolt. Tyto skutečnosti v souhrnu svědčí o vztahu nadřízenosti C.W. a podřízenosti žalobce.

31. Vozidlo, které žalobce řídil, bylo v platformě Bolt a v Evidenci vozidel taxislužby registrováno na dopravce C.W. Jako řidič taxislužby tak vystupoval žalobce jménem dopravce C.W.. Skutečnost, že žalobce byl zároveň vlastníkem předmětného vozidla, na výše uvedených zjištěních ničeho nemění.

32. Pokud pak jde o kritérium výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, soud předně podotýká, že je třeba mít na vědomí specifika flotil a platformové práce, při níž rozvrh jízd ovlivňuje algoritmus dané platformy. V posuzovaném případě to byla právě C.W., která žalobce do platformy Bolt přihlásila. Pokyn je tak nutné chápat jako pokyn rámcový, spočívající v tom, že žalobce bude podle algoritmu platformy Bolt vykonávat činnost řidiče taxislužby a tržby připadnou společnosti C.W., a to vše za odměnu odvíjející se od počtu odpracovaných hodin. Vzájemné nastavení vztahů mezi žalobcem a C.W. dávalo zmíněné společnosti kontrolu nad výplatou peněžních prostředků žalobci. Provedení registrace do platformy Bolt společností C.W. vedlo k tomu, že tato společnost registrací žalobce fakticky disponovala. Výše popsané nastavení vzájemných vztahů proto svědčí o tom, že žalobce musel fakticky respektovat pokyny C.W. vůči němu.

33. Pro úplnost soud uvádí, že mezi stranami nebylo sporu o skutečnosti, že žalobce činnost pro C.W. vykonával osobně. Soud tak má za to, že veškeré podmínky plynoucí z § 2 odst. 1 zákoníku práce byly splněny.

34. Dle § 2 odst. 2 zákoníku práce pak musí být závislá práce vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Judikatura správních soudů se však ustálila na závěru, že znaky závislé práce stanovuje toliko odstavec první § 2 zákoníku práce, přičemž odstavec druhý pouze určuje, za jakých podmínek má být závislá práce vykonávána. Není-li tedy některý prvek jmenovaný v odstavci druhém v posuzovaném vztahu přítomen, neznamená to, že se o závislou práci nejedná (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, čj. 21 A 35/2023-24, bod 20). Pokud správní orgány prokážou naplnění veškerých znaků plynoucích z § 2 odst. 1 zákoníku práce, půjde o výkon závislé práce i tehdy, neposkytuje-li zaměstnavatel svému zaměstnanci za jeho práci mzdu, plat či odměnu, případně nehradí-li zaměstnavatel náklady spojené s výkonem práce zaměstnance, či odmítá-li zaměstnavatel přijmout odpovědnost za práci vykonanou zaměstnancem, anebo není-li práce vykonávána v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2022, čj. 2 Ads 393/2020- 38, bod 32). Přítomnost jednoho či více prvků jmenovaných v odstavci druhém může však být významnou skutečností pro posouzení existence subordinačního vztahu mezi oběma stranami (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, čj. 21 A 35/2023-24, bod 20).

35. V případě nyní projednávané věci přitom takový prvek správní orgány identifikovaly, a to výkon práce za hodinovou odměnu (tj. fakticky mzdu) 150 Kč/h (viz výše). Toto zjištění je dalším dílem ke zjištění skutkového stavu vedoucím k závěru, že vztah mezi žalobcem a C.W. byl vztahem výkonu závislé práce.

36. Soud má s ohledem na veškeré výše uvedené okolnosti za to, že žalobce fakticky vykonával závislou práci pro společnost C.W. Žalobce tedy naplnil § 119 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona o pobytu cizinců, neboť byl na území ČR zaměstnán u společnosti C.W. bez platného povolení k zaměstnání. Skutečnost, že měl vydánu zaměstnaneckou kartu pro práci u zaměstnavatele V. C., na tomto závěru ničeho nemění. Na každé pracovní místo je totiž vydáváno samostatné povolení k zaměstnání a nepostačuje, že cizinec už jedno povolení pro jiné pracovní místo má (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2013, čj. 5 As 71/2013-24).

37. Jak zároveň vyložila ustálená judikatura správních soudů, konstrukce § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nedává správnímu orgánu na výběr, jaký právní následek při splnění dispozice právní normy zvolí. V případě naplnění podmínek pro správní vyhoštění nemohl správní orgán prvního stupně postupovat jinak, než vydat rozhodnutí o správním vyhoštění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 7 Azs 319/2020-40). Právě tak tomu bylo i v případě žalobce, u nějž byl zjištěn výkon závislé práce bez povolení pro společnost C.W.. Žalobní argumentace, podle níž mohlo být zahájeno řízení o zrušení zaměstnanecké karty a šetření stran plnění účelu povoleného pobytu, v jehož rámci by bylo zjištěno, zda žalobce skutečně pracuje pro V. C. a jako taxikář si pouze přivydělává, proto neobstojí.

38. Námitky nejsou důvodné. Závěr a náklady řízení 39. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

40. Výrok o nákladech řízení je dán ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci procesně úspěšný, a proto mu nenáleží náhrada nákladů řízení; žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 3. srpna 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.