35 A 20/2026

Rubrum

35 A 20/2026 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci žalobce: A. S., nar. X, státní příslušník Ukrajiny místo pobytu v ČR: X zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Pokorným sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 4.5. 2026 pro nepřijatelnost takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . 2 35 A 20/2026

Odůvodnění

1. Předmět řízení.

1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 4.5.2026 požádal v České republice (dále jen „ČR“) o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť nebylo prokázáno, že žadatel je osobou dle § 3 Lex Ukrajina. V žádosti žadatel uvedl, že ke dni 24.2.2022 pobýval v ČR. Nepřijatelnost vyznačil žalovaný přímo v tiskopisu žádosti, která nebyla opatřena číslem jednacím. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tento důvod nepřijatelnosti žádosti, a to skutečnost, že na žalobce se dočasná ochrana ve smyslu Lex Ukrajina vůbec nevztahuje, potvrdil.

I. Podání účastníků řízení

2. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. Žalobce v žádosti uvedl, že se ke dni 24. 2. 2022 nacházel na území České republiky. Z otisků hraničních razítek v jeho cestovním dokladu dále vyplývá, že dne 22. 1. 2022 vstoupil do schengenského prostoru přes hraniční přechod Korczowa v Polsku.

3. Žalobce konstatoval, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v ČR, jeho žádost proto neměla být vyhodnocena jako nepřijatelná. Argumentoval rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024–42, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024–55.

4. Žalobce v žalobě namítá, že jeho předchozí pobytové oprávnění vyznačené razítkem „Strpění na území – D/VS/U“ nelze považovat za dočasnou ochranu ve smyslu Lex Ukrajina, že jeho pobyt v České republice před 24. 2. 2022 byl pouze krátkodobý a že žalovaný měl jeho situaci individuálně posoudit. Odkazuje mimo jiné na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 225/2024-20.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce podal novou žádost o udělení dočasné ochrany ve smyslu § 7d Lex Ukrajina, neboť v minulosti již disponoval pobytovým oprávněním materiálně odpovídajícím dočasné ochraně. Současně setrval na závěru, že žalobce nespadá do osobního rozsahu § 3 Lex Ukrajina, protože ke dni 24. 2. 2022 nepobýval na území Ukrajiny, a nebyl tedy osobou vysídlenou z Ukrajiny v důsledku vojenské invaze. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě soudu navrhnul, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce totiž není osobou ve smyslu § 3 Lex Ukrajina. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina se dočasná ochrana uděluje cizincům, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/3821 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), tj. vztahuje se na kategorie osob vymezené ve čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. Žalobce je sice státním příslušníkem Ukrajiny, na jejím území však ke dni 24. 2. 2022 nepobýval. Z otisků hraničních vstupních i výstupních razítek v jeho cestovním dokladu vyplývá, že ke dni 24.2.2025 na území Ukrajiny nenacházel. V tu dobu pobýval na území ČR. 1 kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana 3 35 A 20/2026 6. Čl. 2 prováděcího rozhodnutí se vztahuje na ukrajinské státní příslušníky, kteří na území Ukrajiny byli dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu vysídleni z území Ukrajiny a na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na jejich státní příslušnost, vysídlené osoby jsou definovány ve čl. 2 písm. c) směrnice Rady 2001/55/ES2 (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Z této definice vyplývá, že se vztahuje jen na osoby, které musely Ukrajinu opustit v důsledku situace, která tam nastala, a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně vrátit. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, jen v takovém případě lze osobu považovat za vysídlenou ve smyslu směrnice o dočasné ochraně, která má nárok na práva plynoucí z dočasné ochrany. Za osobu vysídlenou nemůže být osoba považována jen proto, že se tato osoba nemůže trvale a bezpečně vrátit do země původu kvůli tamní situaci – je nutné, aby tato situace byla důvodem, pro kterou tato osoba zemi původu vůbec opustila; to vyplývá ze čl. 2 písm. c) směrnice o dočasné ochraně i z prováděcího rozhodnutí. Na dočasnou ochranu tedy podle směrnice o dočasné ochraně tedy nemají nárok občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny z důvodů zaměstnání práce, studia, dovolené, rodinných a zdravotních důvodů, aj.

7. Žalobce Ukrajinu opustil již dříve z jiných důvodů, nikoliv z důvodu válečného konfliktu, příčinná souvislost tedy v posuzovaném případě podle žalovaného dána není.

8. Ze sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01 „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“, který byl v rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42, označen za „soft law“, k tomu žalovaný citoval pasáž, podle které nárok na dočasnou ochranu (nebo odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva) v zásadě nemají nárok státní příslušníci Ukrajiny, kteří byli z Ukrajiny vysídleni před 24. 2. 2022 nebo se před tímto datem mimo Ukrajinu nacházeli např. z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, zdravotním prohlídkám aj. důvodů.

9. Závěrem žalovaný dodal, že Rada ve svém aktuálním prováděcím rozhodnutí najevo, že druhotné pohyby držitelů povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nejsou a nebyly žádoucí a členské státy by měly taková povolení k pobytu zamítnout bez dalšího (ne dočasnou ochranu udělovat či vyzývat ke vzdání se dočasné ochrany, jak judikoval NSS).

10. V případě žalobce přitom nelze využít institut sloučení rodiny na dočasnou ochranu, neboť manželství muselo existovat již 24. 2. 2022, což dovodil z čl. 2 odst. 4 písm. a) prováděcího rozhodnutí a § 51 odst. 2 písm. a) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále jen „zákon o dočasné ochraně“).

II. Posouzení věci

11. Soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Je zároveň přípustná [srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025].

12. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalovaný s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil a žalobce s ním po poučení soudem nevyslovil nesouhlas. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, 2 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími 4 35 A 20/2026 že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se stěžovatel mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 As 326/2022-88, a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla. Soudu byl poskytnut spis čj. OAM-0391700/DO -2026, vedený, jehož obsahem je lustrace žalobce EES, kopie tiskopisu žádosti o poskytnutí dočasné ochrany datovaná 4.5.2026, kopie cestovních dokladů žalobce (včetně polského víza), doklad o zajištění ubytování žalobce. Vyjma lustrace žalobce, která však nepřináší žádné pro věc relevantní informace, jsou všechny výše uvedené podklady oběma stranám sporu známy a platí tedy, že obsahem správního spisu se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, [č. 2383/2011 Sb. NSS]). Žalobce pak navrhoval provést důkazem právě tiskopis žádosti ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-0400702/DO-2025 a oddací list žalobce – oba jsou však již součástí správního spisu. Důkaz žádostí ze dne 30. 8. 2023, č. j. OAM-365267/DO-2023 soud pro nadbytečnost také neprovedl, neboť mezi stranami není sporu o tom, že žalovaný žalobci již v roce 2023 neposkytnul práva z dočasné ochrany po návratu z Ukrajiny a tento jeho úkon navíc nemá žádný přímý vztah k nyní posuzovanému zásahu.

13. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008).

14. V projednávané věci jsou splněny první, čtvrtá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v Polsku. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016–52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je tím pádem taktéž splněna.

15. Zbývá tedy posoudit třetí podmínku, (ne)zákonnost zásahu žalovaného a také otázku, zda takový zásah nějak zkrátil žalobcova práva (druhá podmínka).

16. Žalovaný, vycházeje z podkladů správního spisu, zejména z cestovního pasu žalobce, vyznačil jako důvod nepřijatelnosti § 3 Lex Ukrajina, tj, že nebylo prokázáno, že u žalobce je naplněn důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina.

17. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je tedy žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina „Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a)“, tím je myšleno prováděcí rozhodnutí, podle jehož čl. 2 odst. 1 platí: „Toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022; 5 35 A 20/2026 b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b)“ (podtržení doplněno městským soudem).

18. Prováděcí rozhodnutí se tedy dotýká osob, které jsou vymezeny především tím, že byly vysídleny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil; tato podmínka je společná pro všechny tři kategorie osob, na které prováděcí rozhodnutí dopadá.

19. Městský soud v Praze ve svém recentním rozsudku ze dne 20. 6. 2025, č. j. 5 A 15/2025–37, v bodech 22 až 26 vyložil, že pojem vysídlení ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí je třeba vykládat jako jakékoli, a to i opakované, opuštění státu, k němuž došlo v době od 24. 2. 2022 dále v důsledku válečného konfliktu. Desátý senát se s tímto závěrem plně obecně ztotožňuje.

20. Není poté sporu o tom, že žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny (tato skutečnost vylučuje možnost zařadit žalobce do kategorie čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího rozhodnutí). Pro přiznání ukrajinskému státnímu příslušníku postavení osoby oprávněné podle § 3 Lex Ukrajina ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí je zapotřebí kumulativní splnění podmínky pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 (i) a podmínky vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil (ii).

21. Žalobce však sám prohlásil, že před válkou od 22.1.2022 vstoupil na území Schengenského prostoru (Korczová – Polsko) v ČR získal vízum za účelem strpění s platností do 13.3.2023, žalobce se však 22.5.2022 vrátil na území Ukrajiny. Mezi stranami není také sporu o tom, že před válkou byl žalobce cca měsíc na území Schengenského prostoru konkrétně v ČR; k prvnímu „vysídlení“ žalobce tedy v případě žalobce došlo již před válkou. Po zahájení válečného konfliktu žalobce stále pobýval v ČR a na Ukrajinu se přesunul až 22.5.2022, i tato skutečnost je mezi stranami nesporná.

22. Žalobce však nijak nesporoval tvrzení žalovaného, který z otisků hraničních razítek v jeho cestovním dokladu zjistil, že k datu 24.2.2024 pobýval na území Schengenského prostoru až do doby, kdy se rozhodl se přesídlit do ČR, a k tomu podat žádost o DO. Je zřejmé, že žalobce k rozhodnému datu na Ukrajině nepobýval, na její území se žalobce ani po začátku války nevrátil.

23. V bodě 11 recitálu prováděcího rozhodnutí je přiblížen účel prováděcího rozhodnutí. Jde především o zavedení dočasné ochrany ukrajinských státních příslušníků a jejich rodinných příslušníků, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli počínaje dnem 24. 2. 2022 vysídleni v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala.

24. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) tohoto zákona.

25. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3 tohoto zákona.

26. Podle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 se dočasná ochrana vztahuje mimo jiné na ukrajinské státní příslušníky, kteří pobývali na Ukrajině před 24. 2. 2022 a byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. 6 35 A 20/2026 27. Podle § 7d Lex Ukrajina může cizinec, jemuž byla dočasná ochrana v České republice již dříve udělena a který ji již nepožívá, podat novou žádost o udělení dočasné ochrany. Toto ustanovení však samo o sobě nezakládá samostatný nárok na dočasnou ochranu mimo rámec § 3 a § 5 Lex Ukrajina; upravuje toliko právní následky nové žádosti osoby, která již dočasnou ochranu dříve požívala.

28. K námitce nesprávného procesního režimu a povahy dřívějšího oprávnění „D/VS/U“ 29. Tato námitka není důvodná.

30. Ze závěrů Nejvyššího správního soudu plyne, že institut dočasné ochrany je třeba posuzovat materiálně a ve vazbě na unijní úpravu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2025, č. j. 10 Azs 12/2025-34, vyšel z toho, že existuje jeden institut dočasné ochrany, jehož povaha vyplývá primárně ze směrnice 2001/55/ES, přičemž Lex Ukrajina představuje vůči zákonu o dočasné ochraně cizinců úpravu speciální.

31. Žalovaný přesvědčivě vysvětlil, že razítko „Strpění na území – D/VS/U“ bylo v prvních týdnech po vypuknutí ozbrojeného konfliktu používáno jako operativní forma evidence pobytového oprávnění poskytovaného osobám spadajícím do režimu dočasné ochrany založeného prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382. Samotné formální označení tohoto oprávnění proto nevylučuje jeho materiální podřazení pod později zákonem výslovně upravený režim dočasné ochrany.

32. Současně však soud dodává, že pro nynější věc není rozhodující, zda žalobce již dříve dočasnou ochranu požíval a zda jeho žádost bylo možno označit za „novou žádost“ dle § 7d Lex Ukrajina. Ani případná aplikace § 7d totiž nemění nic na tom, že i taková žádost musí splnit základní podmínky osobního rozsahu dočasné ochrany podle § 3 Lex Ukrajina. Jádrem sporu proto zůstává, zda žalobce byl osobou, na niž se povinně vztahovalo prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382.

33. K námitce, že žalobce spadá pod § 3 Lex Ukrajina 34. Ani tato námitka není důvodná.

35. Ze zákonné i unijní úpravy plyne, že dočasná ochrana je určena osobám, které byly vysídleny z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze. Nestačí tedy samotné ukrajinské státní občanství. Rozhodná je i vazba mezi pobytem osoby na Ukrajině před 24. 2. 2022 a jejím následným odchodem z této země právě v důsledku invaze.

36. V projednávané věci žalobce sám v žádosti uvedl, že se ke dni 24. 2. 2022 nacházel v České republice. Tento údaj je v souladu s obsahem cestovního dokladu, z něhož vyplývá vstup do schengenského prostoru dne 22. 1. 2022. Správní spis tak obsahuje dva vzájemně se podporující podklady, z nichž plyne, že žalobce se v rozhodný okamžik nenacházel na území Ukrajiny.

37. Za této situace není splněna podmínka, aby šlo o osobu vysídlenou z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku invaze. Žalobce totiž Ukrajinu neopustil v příčinné souvislosti s invazí, nýbrž se mimo její území nacházel již dříve.

38. Tento výklad odpovídá i operačním pokynům Evropské komise k provádění prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Azs 174/2024- 42 potvrdil, že takové dokumenty „soft law“ mohou sloužit jako relevantní výkladové vodítko. Z uvedených pokynů plyne, že osoby, které se nacházely mimo Ukrajinu již před 7 35 A 20/2026 24. 2. 2022 například z důvodu práce, studia, dovolené či rodinných důvodů, zásadně nespadají do okruhu osob, jimž má být dočasná ochrana poskytnuta.

39. Žalovaný tedy nepochybil, pokud žádost žalobce vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina.

40. K námitce nedostatečného individuálního posouzení a nedostatečně zjištěného skutkového stavu 41. Ani tato námitka není důvodná.

42. Soud si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž správní orgán nesmí postupovat mechanicky tam, kde skutkové okolnosti věci nejsou zřejmé, případně kde žadatel uvádí skutečnosti vyžadující další objasnění. V rozsudku ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 Azs 305/2024-27, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že vrácení žádosti jako nepřijatelné je namístě jen tehdy, je-li zjevné, že žadatel podle právní úpravy dočasnou ochranu získat nemůže. V rozsudku č. j. 10 Azs 12/2025-34 pak Nejvyšší správní soud připomněl, že ani dispoziční zásada nezbavuje správní orgán povinnosti zjistit skutkový stav v nezbytném rozsahu.

43. V nynější věci však nejde o případ, v němž by skutkové okolnosti byly nejasné nebo rozporné. Naopak, žalobce sám v žádosti uvedl, že dne 24. 2. 2022 pobýval v České republice. Tento údaj odpovídá i objektivním údajům v cestovním dokladu. Žalovaný tedy nevycházel z pouhé domněnky ani z formálního předpokladu, ale z konkrétních a navzájem souladných podkladů.

44. Žalobce při podání žádosti neuvedl žádné další konkrétní skutečnosti, které by mohly tento skutkový závěr relativizovat nebo zpochybnit. Neuvedl ani takové skutečnosti, které by zakládaly potřebu posuzovat jeho situaci v jiném právním režimu, například z důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. Ostatně toto ustanovení se týká osoby blízké cizinci požívajícímu dočasné ochrany, která s ním trvale žila v době, kdy došlo k událostem vedoucím k hromadnému přílivu vysídlených osob; takové skutečnosti žalobce netvrdil.

45. Za těchto okolností nelze po žalovaném požadovat, aby nad rámec zřejmého a žalobcem potvrzeného skutkového stavu sám aktivně vyhledával další možné okolnosti ve prospěch žalobce. Postup žalovaného byl v mezích zásad rychlosti a hospodárnosti, aniž by tím byla porušena práva žalobce.

46. K námitce, že pobyt žalobce v České republice před 24. 2. 2022 byl jen krátkodobý 47. Ani tato námitka nemůže obstát.

48. I pokud by soud přijal tvrzení žalobce, že jeho pobyt v České republice měl být pouze dočasný a realizovaný za účelem návštěvy příbuzných, na základním právním závěru by to nic nezměnilo. Rozhodující je totiž to, že žalobce se v rozhodný den 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny a neopustil je v důsledku invaze. Jinak řečeno, žalobcovo dodatečné tvrzení o účelu pobytu pouze vysvětluje, proč se mimo Ukrajinu nacházel, nevyvrací však, že se mimo ni nacházel již před invazí. Tím není naplněn základní znak vysídlení z Ukrajiny v příčinné souvislosti s invazí.

49. K odkazu na rozsudek NSS č. j. 4 Azs 225/2024-20 50. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2025, č. j. 4 Azs 225/2024-20, uvedl, že pouhé udělení polského víza, případně jeho krátkodobé využití, samo o sobě nepostačuje k závěru, 8 35 A 20/2026 že žadatel nesplňuje podmínky pro dočasnou ochranu. Současně zdůraznil potřebu individuálního posouzení a zkoumání, zda žadatel vízum jiného státu skutečně aktivně využíval, zejména v době bezprostředně předcházející ruské invazi na Ukrajinu. Tato judikatura dopadá na situace, v nichž správní orgán vyvozuje závěr o nesplnění podmínek převážně jen z existence cizího víza nebo z možnosti pobytu v jiném státě, aniž by měl dostatečně podložen skutkový závěr, že žadatel skutečně v rozhodné době na Ukrajině nepobýval. O takový případ zde nejde. Žalovaný totiž nevycházel pouze z formální existence jiného pobytového oprávnění ani pouze z hypotetické možnosti pobytu žalobce mimo Ukrajinu. Měl k dispozici údaj z cestovního dokladu o vstupu žalobce do schengenského prostoru dne 22. 1. 2022 a především výslovné tvrzení žalobce v samotné žádosti, že dne 24. 2. 2022 pobýval v České republice.

51. V projednávané věci je tedy skutkový základ podstatně odlišný. Závěr žalovaného není vystavěn na „pouhém vízu“ nebo na jeho krátkodobém využití, nýbrž na žalobcem potvrzené fyzické přítomnosti mimo Ukrajinu již před 24. 2. 2022.

52. Pokud žalobce dále poukazuje na to, že jeho pobyt v České republice před 24. 2. 2022 měl být krátký, soud dodává, že i tato okolnost jej od věci 4 Azs 225/2024-20 odlišuje jen zdánlivě. V tamní věci byla rozhodná absence spolehlivého skutkového podkladu pro závěr, že žadatelka na Ukrajině nepobývala. Zde však takový skutkový podklad existuje a plyne přímo z žalobcových vlastních tvrzení a z listinných podkladů. Už z tohoto důvodu nelze závěry citovaného rozsudku mechanicky přenést na nynější věc.

53. Nadto soud podotýká, že dle dosud zjištěného skutkového stavu nešlo jen o čistě marginální epizodu bez jakéhokoli podkladu ve spise. Ke dni vypuknutí invaze se žalobce na území Ukrajiny prokazatelně nenacházel a tento závěr žalovaný neopřel pouze o existenci pobytového oprávnění jiného státu, nýbrž o konkrétní údaje o jeho faktickém pobytu.

54. K námitce, že vyznačení nepřijatelnosti do tiskopisu bez čísla jednacího činí postup žalovaného nezákonným 55. Ani tato námitka důvodná není.

56. Podstatné je, zda byl žalobce seznámen s tím, jak žalovaný s jeho žádostí naložil a z jakého důvodu. Ze spisu plyne, že nepřijatelnost byla vyznačena přímo do tiskopisu žádosti a důvod byl žalobci sdělen. Samotná absence samostatného čísla jednacího na formuláři nepředstavuje v okolnostech této věci takovou vadu, která by sama o sobě činila postup žalovaného nezákonným zásahem, jestliže obsah úkonu i jeho důvod byly zřejmé a soudní přezkum tohoto postupu byl reálně umožněn.

57. Soud shrnuje, že žalovaný vyšel z dostatečně určitého a nesporného skutkového základu. Žalobce sám uvedl, že se ke dni 24. 2. 2022 nacházel v České republice; tento údaj podporují i údaje z jeho cestovního dokladu. Za takové situace žalovaný nepochybil, pokud uzavřel, že žalobce není osobou podle § 3 Lex Ukrajina, neboť nespadá do osobního rozsahu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Není zde dán rozpor ani s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Závěry rozsudků č. j. 1 Azs 305/2024-27 a č. j. 10 Azs 12/2025- 34 míří na případy, kde skutkový stav nebyl zřejmý nebo kde žadatel uváděl relevantní okolnosti vyžadující další objasnění. Rozsudek č. j. 4 Azs 225/2024-20 pak dopadá na odlišnou situaci, kdy správní orgán vycházel toliko z cizího víza nebo jeho krátkodobého využití. V nynější věci je naopak doložena faktická přítomnost žalobce mimo území Ukrajiny již před invazí. Postup žalovaného proto nebyl nezákonným zásahem. 9 35 A 20/2026 58. Podmínku pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 tudíž žalobce nemohl naplnit; pokud by žalovaný žalobce kvalifikoval jako osobu podle čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí, postupoval by proti výslovnému znění i smyslu prováděcího rozhodnutí.

59. Názor žalovaného, že žalobce není osobou spadající pod osobní rozsah dle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina, resp. čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí, je tedy správný. Žalobcova žádost tedy splňuje důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina.

60. Výše uvedené je poté podle názoru soudu stěžejní. Žalovanému by však z vyložených důvodů v dalším řízení nezbylo než žalobcovu žádost znovu posoudit jako nepřijatelnou, tentokrát podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina.

III. Závěr a náklady řízení

61. Žalobce, vzhledem k tomu, že nenáleží pod osobní rozsah Lex Ukrajina, ani tak se svou žádostí o udělení práv z dočasné ochrany nakonec nemohl být úspěšný.

62. Soud uzavírá, že žalovaný nepostupoval nezákonně, pokud žádost žalobce o udělení dočasné ochrany posoudil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. Žalobce nebyl osobou uvedenou v § 3 tohoto zákona, neboť se ke dni 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny a nebyl z ní vysídlen v důsledku vojenské invaze. Žaloba proto není důvodná. Soud ji proto podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

63. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl procesně úspěšný, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náhradu nákladů řízení soud nepřiznal, neboť neshledal, že by jeho náklady v soudním řízení přesáhly rámec jeho běžné administrativní činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 10 35 A 20/2026 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků. Praha 30. července 2026 JUDr. Ing. Viera Horčicová samosoudkyně 11 35 A 20/2026 35 A 20/2026-35 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci žalobce: A. S., nar. X, státní příslušník Ukrajiny místo pobytu v ČR: X zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Pokorným sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 4.5. 2026 pro nepřijatelnost takto: Datum vydání rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 A 20/2026–24 se opravuje z 30. července 2026 na 30. června 2026. Odůvodnění: Soud v nyní projednávané věci doručil písemné vyhotovení rozsudku, u něhož bylo uvedeno nesprávné datum jeho vydání „30. července 2026“. Jelikož uvedené datum ještě nenastalo jde o zjevnou písařskou chybu, soud tímto usnesením chybu podle § 54 odst. 4 s. ř. s. opravil; správně mělo být uvedeno datum vydání rozsudku 30. června 2026. Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení je přípustná kasační stížnost, která však může směřovat pouze proti důvodům opravy chyby v psaní (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006–123, č. 1177/2007 Sb. NSS). Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty 12 35 A 20/2026 na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Praha 27. července 2026 JUDr. Ing. Viera Horčicová samosoudkyně