35 Co 110/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci , IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 9 768 451 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2026, č. j. 28 C 60/2025274,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 9 768 451 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody s tím, že mu byla způsobena újma orgány moci veřejné. Konkrétně poukazoval na skutečnost, že mu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o nepodmíněném trestu odnětí svobody ušel zisk. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zahájeno trestní stíhání pro , podezřelý výraz, podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku. Dne , datum, byl žalobce vyrozuměn policejním orgánem o změně právní kvalifikace stíhaného , podezřelý výraz, , kdy předmětná údajná trestná činnost žalobce měla být nadále posuzována jako , podezřelý výraz, podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do 1. 2. 2019. Následně došlo na základě dalšího usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , k zahájení trestního stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do , datum, . Na žalobce byla dne , datum, podána k , Orgán veřejné moci, státním zástupcem , Orgán veřejné moci, obžaloba pro , podezřelý výraz, podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. Na hlavním líčení dne , datum, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, byl žalobce , Orgán veřejné moci, podané obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Podané odvolání státního zástupce projednal , Orgán veřejné moci, ve veřejném zasedání a usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , podle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítl.

3. Žalobce tvrdil, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání mu byla způsobena škoda tím, že orgány činné v trestním řízení porušily své zákonné povinnosti při správě zajištěného majetku, neboť v souladu s § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 279/2003 Sb. měly učinit alespoň elementární úkony k prevenci znehodnocení zajištěných prostředků. O zrušení zajištění věcí bylo rozhodnuto usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přičemž usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení o zrušení zajištění. Usnesení o zrušení zajištění nabylo právní moci dne , datum, . Následně byly usnesením předsedy senátu , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jež nabylo právní moci právní moci , datum, , zajištěné věci vráceny. Finanční prostředky měly být vloženy na termínované bankovní účty. Žalobce tedy požadoval ve vztahu k zajištěným hodnotám částku, o kterou by se hodnota zajištěných finančních prostředků zvýšila, pokud by byly využity vhodné investiční nástroje.

4. Žalovaná uvedla, že dne , datum, u ní žalobce uplatnil nárok v souvislosti s trestním stíháním v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , konkrétně nárok na náhradu škody ve výši 9 768 451 Kč, která mu měla být způsobena v při porušení zákonných povinností ze strany orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, neboť ve věci není dán ani odpovědnostní titul, vznik škody ani příčinná souvislost.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 1, 2, § 5, § 7, § 8, § 13 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“) a § 10 zákona č. 279/2003 Sb., uvedl, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované např. jeho usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , Orgán veřejné moci, , dále usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podanou ústavní stížnost , Orgán veřejné moci, odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podanou ústavní stížnost , Orgán veřejné moci, odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

6. V řízení vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, již bylo pravomocně rozhodnuto ohledně nároku žalobce, který se domáhal náhrady škody vlivem inflace, resp. znehodnocení zajištěných věcí, i skutečností, zda se zajištěním věcí nedopustily orgány činné v trestním řízení nesprávného úředního postupu. Tyto skutečnosti tedy již byly pravomocně postaveny najisto. Soud prvního stupně se proto zabýval žalobcem tvrzeným nesprávným úředním postupem, kdy orgány činné v trestním řízení měly zajištěné finanční prostředky v souladu s § 10 zákona č. 279/2003 Sb. uložit na termínované bankovní účty. V této souvislosti uzavřel, že tímto ustanovením je omezen rozsah činnosti správce, který nemůže vykonávat více práv ani povinností, než kolik mu přiznává zákon, a v případě odvozeného správce, než kolik na něj bylo přeneseno pověřením nebo smlouvou o správě. Zásadně platí, že pokud pověření nebo smlouva o správě nestanoví jinak, správce vykonává práva a povinnosti k zajištěnému majetku v rozsahu uvedeném v zákoně. Správce nemůže činit úkony, které by do budoucna jakkoli omezovaly dispozici s majetkem nebo by správce zavazovaly, a to i za situace, kdy by byl naplněn primární účel správy. Správce také nemůže s majetkem jakkoli podnikat za účelem získání výnosu či jeho zhodnocení ani majetek využívat ať již úplatně, nebo bezúplatně pro své vnitřní potřeby. Správce musí mít na zřeteli, že spravuje majetek zajištěný v trestním řízení. Nejedná se o majetek ve vlastnictví státu, ale o majetek, který je stále, a to až do pravomocného skončení trestního řízení, ve vlastnictví obviněného nebo jiné osoby, které byl zajištěn. Tato skutečnost však nezakládá pro správce povinnost, aby se při své činnosti choval obdobně, jako kdyby o majetek pečoval sám obviněný. Účel, který při správě sleduje správce, je zcela odlišný od přirozeného záměru obviněného majetek užívat pro osobní účely, a to i způsobem, který zásadně snižuje jeho hodnotu, nebo naopak od záměru jej ekonomicky využívat. Proto nelze po správci vyžadovat, aby jeho metody správy, prostředky a postupy byly shodné jako v případě, kdy by o majetek pečoval sám obviněný.

7. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci se orgány činné v trestním řízení nedopustily nesprávného úředního postupu, když finanční prostředky uložili na běžné účty, a nikoliv na termínované bankovní účty, ve věci proto není dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 OdpŠk či nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Soud prvního stupně proto žalobu co do požadavku na náhradu škody zamítl. Pro úplnost dodal, že žalobu by co do požadavku na náhradu škody v podobě ušlého zisku bylo namístě zamítnout i pro absenci dalších podmínek vyžadovaných zákonem, a to sice vzniku škody. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.

8. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. namítal, že v řízení netvrdil, že porušení povinností orgánů státu, a tedy nesprávný úřední postup, spočívá v nevyužívání majetku žalobce po dobu jeho zajištění, že spočívá v jeho ne investici ve smyslu zhodnocení majetku, ani že postup orgánů státu byl nesprávný proto, že s majetkem žalobce nebylo nakládáno tak, jak by s ním nakládal sám žalobce. Žalobce se ani nedožadoval posouzení aktivity, resp. neaktivity orgánů státu jinými než právě výslovnými zákonnými pravidly zakotvenými v § 10 zákona č. 279/2003 Sb., jehož ustanovení rozebíral v napadeném rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce v řízení tvrdil, soud nicméně tato tvrzení i důkazy k němu provedené nebo předkládané zcela pominul, že porušení povinnosti, a tedy nesprávný úřední postup ve smyslu § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 279/2003 Sb. spočívá v tom, že nebyla splněna výslovná zákonná povinnost orgánů státu jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zajištěný majetek řádně zabezpečit, chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci. Tyto povinnosti vyplývají orgánům států v postavení správců zajištěného majetku z výslovného znění odkazovaných zákonných ustanovení.

9. V intencích těchto zákonem stanovených povinností tak měly orgány činné v trestním řízení povinnost učinit alespoň elementární konzervativní úkony k prevenci znehodnocení zajištěných prostředků žalobce. Tyto prostředky neměly být ponechány po zcela nepřiměřenou dobu deseti let na neúročených účtech , Orgán veřejné moci, (či v úschovných schránkách , Orgán veřejné moci, ), ale měly být přinejmenším vloženy na účty úročené, kdy jako vhodné se jeví právě žalobcem specifikované termínované bankovní účty s výpovědní dobou jednoho roku, jež představují nejkonzervativnější a de facto bezrizikový nástroj k uchování hodnoty peněz. Právě absenci těchto (či obdobných) aktivních úkonů odpovědných orgánů činných v trestním řízení při správě zajištěných finančních prostředků považuje žalobce za porušení povinnosti orgánů státu, za níž nese stát odpovědnost a v důsledku níž je povinen nahradit žalobci škodu tím vzniklou. To, že se tak v posuzovaném případě nestalo, bylo v řízení před soudem prokázáno.

10. Závěr, na němž soud prvního stupně postavil své úvahy o existenci, resp. neexistenci odpovědnostního titulu pro náhradu škody žalobci, je tedy právně nesprávný, neodpovídající žalobcem i soudem odkazované zákonné úpravě povinností orgánu státu v postavení správců majetku, nezohledňující v řízení v této souvislosti uplatněná tvrzení žalobce ani skutková zjištění soudu. Soud prvního stupně s ohledem na chybnou premisu stran neexistence odpovědnostního titulu (založeného z pohledu soudu na požadavku aktivní správy ve smyslu zhodnocování majetku), také zcela nesprávně a bez patřičného odůvodnění neprovedl důkazy, které žalobce v této souvislosti k prokázání svých tvrzení a možné a se zákonem souladné aktivitě státu ve vztahu ke neznehodnocující (nikoliv zhodnocující jak předpokládá chybně soud prvního stupně) správě majetku žalobce navrhoval (Odborné stanovisko , podezřelý výraz, ze dne , datum, a jeho Dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, ).

11. Soud prvního stupně, aniž by k uvedenému skutkovému zjištění provedl jakékoli důkazy, dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že žalobu by co do požadavku na náhradu škody v podobě ušlého zisku bylo namístě zamítnout i pro absenci další z podmínek vyžadovaných zákonem, a to vzniku škody (bod 39 rozsudku soud prvního stupně). I zde soud prvního stupně pominul podstatu žalobcových tvrzení, která nespočívala v tvrzení, že žalobci ušel zisk, ale že v důsledku se zákonem rozporné neaktivity státu po dobu zajištění finančních prostředků žalobce, nedošlo alespoň k částečnému zachování hodnoty majetku žalobce. Závěr soudu o absenci vzniku škody na straně žalobce není podložen žádným skutkovým zjištěním, neboť tyto soud, s ohledem na údajnou absenci odpovědnostního titulu, nečinil, resp. k nim neprovedl z důvodu nadbytečnosti žalobcem navrhované důkazy. Tyto důkazy pak měly jednoznačně prokázat právě znehodnocení majetku žalobce a rozsah jeho možného zachování, pokud by byl stát dostál svým výše uvedeným povinnostem. Konkrétně žalobce v řízení navrhl provést dokazování Odborným stanoviskem , podezřelý výraz, ze dne , datum, a jeho Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, , z nichž jednoznačně vyplývají obě pro věc podstatná zjištění ve vztahu ke způsobené škodě žalobci.

12. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvého stupně za správný co do skutkového zjištění i co do právního posouzení a nesouhlasí s námitkami, které žalobce uplatnil ve svém odvolání, respektive které znovu opakuje shodně s tím, co uváděl v rámci řízení před soudem prvého stupně. Soud prvého stupně rovněž dospěl ke správnému skutkovému závěru a na základě skutkových zjištění provedl správné právní hodnocení věci, když uzavřel, že v projednávané věci nebyla splněna již prvá podmínka případné odpovědnosti státu za škodu, a sice existence odpovědnostního titulu, kdy orgány činné v trestním řízení se zcela jistě nemohly dopustit nesprávného úředního postupu, když zajištěné finanční prostředky uložily (v souladu s příslušnou platnou právní úpravou zákona č. 279/2003 Sb. a navazující výkladovou praxí) na speciální účty vedené u , Orgán veřejné moci, , nikoliv na termínované bankovní účty.

14. Podle názoru žalované soud prvého stupně zcela správně a v souladu s procesními předpisy, došel k závěru o jednoznačné neexistenci odpovědností titulu, kdy uplatněný nárok žalobce lze posuzovat skutečně toliko z titulu nesprávného úředního postupu. Mělo-li by tomu být tak, jak žalobce uvádí ve svém odvolání (tedy „že žalobce v řízení tvrdil, že porušení povinnosti a tím i nesprávný úřední postup, spočívá tom, že nebyla splněna výslovná zákonná povinnost orgánů státu jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení majetku ….“), pak by jeho uplatněný nárok musel být zamítnut pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (viz řízení vedené Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ). Uvedené fabulace žalobce totiž zcela evidentně svědčí o tom, že jím tvrzená „škoda“ spočívá v znehodnocení zajištěných finančních prostředků v důsledku plynutí času, kdy však je notorietou, že prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem a ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům žalobce o tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto. Závěry procesního soudu, které jsou podrobně a výstižně shrnuty v odst. 31. až 38. odůvodnění napadeného rozsudku, považuje žalovaná za zcela správné, naprosto se s těmito ztotožňuje a plně na ně odkazuje.

15. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a aby přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, vyvodil z nich správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní.

18. V posuzované věci žalobce namítá existenci nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení spočívajícího v nesprávném nakládání s odňatým a následně zajištěným majetkem v podobě peněz v hotovosti a cihličkami ze žlutého kovu. V žalobě tvrdil, že mu byla způsobena škoda v rozsahu, v němž stát nevyužil možnost hodnotu majetku žalobce zachovat/zabránit v dosažitelném rozsahu jeho znehodnocení. Orgánům činným v trestním řízení vytýkal, že v době, kdy s tímto majetkem nemohl disponovat, tento majetek nerozmnožily, a to alespoň za pomoci konzervativní investice nebo úročených termínovaných vkladů. Protože stát tak nečinil a žalobci nevrátil jeho majetek s možným přírůstkem, k němuž by došlo při jeho řádné správě, způsobil žalobci škodu, jíž se žalobce domáhá, a to ve výši 9 768 451 Kč.

19. Z ustanovení § 7 odst. 2 zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení vyplývá, že byly-li při postupu podle tohoto zákona nalezeny cizozemské peníze, jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než která je ze zajištění vyloučena, složí se do úschovy soudu (případně v závislosti na aktuální fázi trestního řízení do úschovy jiného orgánu činného v trestním řízení, jak patrno z § 1 odst. 5 a 6 téhož zákona). Z vlastní podstaty peněz v hotovosti je přitom zřejmé, že účelem jejich úschovy může být pouze zachování jejich kvantity, tj. ochrana před jejich ztrátou či zničením, čehož bylo v daném případě dosaženo jejich uložením na účet vedený u České národní banky. Nejedná se o majetek, s nímž by v závislosti na jeho povaze byla spojena potřeba provádění právních úkonů nutných k tomu, aby bezdůvodně nedošlo ke snížení jeho hodnoty nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se tento majetek očekávaným způsobem zvýšil, tedy úkony, jejichž provádění uvedený zákon s účinností od , datum, ukládá ve svém § 8a odst. 1 realizovat v rámci správy zajištěného majetku a které jsou blíže konkretizovány především v § 10 odst. 1 až 4 tohoto zákona (k výkladu obsahu těchto povinností srov. též rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a dále TREŠLOVÁ, L., ŠKROBÁK, I. Zákon o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018. ISBN 978-80-7598-197-4). Závěr uvedený ve vztahu k zajištěným peněžním prostředkům považuje za zcela zřejmý též důvodová zpráva k zákonu č. 86/2015 Sb., kterým byl zákon o výkonu zajištění k uvedenému datu novelizován, když i v souvislosti se zajištěním peněz uložených na bankovním účtu uvádí jako jedinou v úvahu přicházející možnost jejich správy tu, jež spočívá v jejich „zmrazení“ na tomto účtu (jak ostatně plyne též z § 79a odst. 2 trestního řádu, ve znění účinném do 17. 3. 2017, a § 79e odst. 5 téhož předpisu, ve znění účinném od , datum, ). Jiná možnost ve vztahu k zajištění peněz neplyne ani ze žalobcem na odvolacím jednání zmíněné judikatury, či z obsahu jím odkazovaného § 4 zákona o hospodářské soutěži. Žalobcovu požadavku odvozovanému od jeho přesvědčení o povinnosti státu, aby v průběhu zajištění jeho hotových peněz docílil jejich rozmnožení, a to s využitím investic či časově vázaných vkladů, tudíž zjevně nemohlo být vyhověno. Ve vztahu k zajištěným cihličkám ze žlutého kovu, tedy k majetku, jehož cena je závislá pouze na jeho aktuální tržní hodnotě, která nadto v dlouhodobé perspektivě převážně roste, žalobce netvrdil žádné konkrétní návrhy, jak s nimi měl stát naložit.

20. V posuzované věci je namístě uzavřít, že orgány činné v trestním řízení při nakládání s odňatým a následně zajištěným majetkem žalobce v podobě peněz v hotovosti a cihličkami ze žlutého kovu neporušily své povinnosti při správě zajištěného majetku, postupovaly v souladu s § 10 zákona č. 279/2003 Sb., a z jejich strany proto v této souvislosti nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk.

21. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení věcné správný a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada za tři úkony po 450 Kč (viz rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , resp. nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k odvolání a za přípravu a účast na jednání, celkem 1 350 Kč.

23. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.