28 C 60/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 9 768 451 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 9 768 451 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky. Svůj nárok přitom opíral o tvrzení, že mu byla způsobena újma orgány moci veřejné. Konkrétně poukazoval na skutečnost, že mu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o nepodmíněném trestu odnětí svobody ušel zisk.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) existuje odpovědnostní titul (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup); (ii) poškozenému vznikla újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem.

3. Žalobce ve svojí žalobě tvrdil, že proti němu bylo usnesením , právnická osoba, ze dne 7. 3. 2017, č. j. , Anonymizováno, zahájeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku. Dne 19. 2. 2019 byl žalobce vyrozuměn policejním orgánem o změně právní kvalifikace stíhaného trestného činu, kdy předmětná údajná trestná činnost žalobce měla být nadále posuzována jako trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do 1. 2. 2019. Následně došlo na základě dalšího usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Operativní odbor ZHTČK ze dne 4. 3. 2019, č.j. , Anonymizováno, k zahájení trestního stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do 1. 2. 2019. Na žalobce byla dne 27. 8. 2020 podána k Městskému soudu v Praze státním zástupcem Vrchního státní zastupitelství v Olomouci, pobočka v , adresa, obžaloba pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. Na hlavním líčení dne 4. 3. 2022 ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce Městským soudem v Praze podané obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Podané odvolání státního zástupce projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání a rozhodl usnesením ze dne 7. 2. 2023, č.j. , Anonymizováno, tak že podle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítá.

4. Žalobce tvrdil, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání byla žalobci způsobena škoda tím, že orgány činné v trestním řízení porušily své zákonné povinnosti při správě zajištěného majetku, neboť v souladu s § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 279/2003 Sb. měly učinit alespoň elementární úkony k prevenci znehodnocení zajištěných prostředků. O zrušení zajištění věcí bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.5.2022, č. j. , Anonymizováno, , přičemž Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení o zrušení zajištění. Usnesení o zrušení zajištění nabylo právní moci dne 7. 2. 2023. Následně byly usnesením předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne 19.4.2023, č.j. , Anonymizováno, , jež nabylo právní moci právní moci 25. 4. 2023, zajištěné věci vráceny. Finanční prostředky měly být vloženy na termínované bankovní účty. Žalobce tedy požadoval ve vztahu k zajištěným hodnotám částku, o kterou by se hodnota zajištěných finančních prostředků zvýšila, pokud by byly využity vhodné investiční nástroje.

5. Žalobce dále uvedl, že shora popsaný nárok uplatnil u žalované dne 21. 5. 2025.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2025 uvedla, že dne 21. 5. 2025 uplatnil žalobce u žalované nárok v souvislosti s trestním stíháním v trestním řízením vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , konkrétně nárok na náhradu škody ve výši 9 768 451 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s porušením zákonných povinností ze strany orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, neboť ve věci není dán ani odpovědnostní titul, ani vznik škody a příčinné souvislosti.

7. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu.

8. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok v rozsahu a z důvodu jako v projednávané věci dne 21. 5. 2025. Žalovaná pak vyřídila nárok svým stanoviskem ze dne 22. 10. 2025, kdy jej uznala zcela nedůvodným.

9. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Z usnesení , právnická osoba, , Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, operativní odbor TČK ze dne 4. 3. 2019, č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písmeno a) odst. 3 písmeno b) odst. 4 písmeno b) tr. zákoníku ve znění účinném do 1. 2. 2019.

11. Z rozsudku Městského soudu v Praze vydaného v rámci řízení pod sp. značkou , SPZ, a z usnesení Vrchního soudu v Praze se dne 7. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby, a to pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst.1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem číslo 287/2018 Sb., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.

12. Z protokolu o provedení domovní prohlídky na adrese , adresa, , adresa, ze dne 13. 6. 2013, z protokolu o provedení domovní prohlídky na adrese , adresa, ze dne 13. 6. 2013 a protokolu o provedení domovní prohlídky na adrese , adresa, , , adresa, ze dne 8. 7. 2013 soud zjistil, že dne 13. 6. 2013 byla realizována domovní prohlídka v rámci které bylo zajištěno 4700 kusů bankovek v nominální hodnotě 5 000 Kč, tj. celkem 23 500 000 Kč a 750 kusů bankovek v nominální hodnotě 2 000 Kč, tj. 1 500 000 Kč, celkem tedy bylo zajištěno 25 000 000 Kč. Dále bylo zajištěno 1900 kusů bankovek v nominální hodnotě 500 EUR, to je celkem 950 000 EUR, 700 kusů bankovek v nominální hodnotě 100 USD, to je celkem 70 000 amerických dolarů a dále 151 kusů obdélníkových plátů ze žlutého kovu s nápisem , Anonymizováno, , dne 13. 6. 2013 byla provedena domovní prohlídka u žalobce, kde bylo zajištěno 80 ks cihliček žlutého kovu o váze 999,9 uncí, finanční hotovost ve výši 195 00 Kč, dále finanční hotovost ve výši 2 980 anglických liber, dále finanční hotovost ve výši 122 000 Kč a dne 8. 7. 2013 byla u žalobce provedena domovní prohlídka, v rámci které byly odňaty následující věci: 283 kusů bankovek, nominální hodnota 5000 Kč, celkem tedy v hodnotě 1 415 000 Kč, dále 831 kusů bankovek v nominální hodnotě 2000 Kč, celkem tedy v částce 1 662 000 Kč, dále 464 kusů bankovek v nominální hodnotě 1 000 Kč celková hodnota 464 000 Kč, dále 18 kusů bankovek nominální hodnoty 500 Kč celková hodnota 9 000 Kč, dále 100 kusů bankovek v nominální hodnotě 20 anglických liber celková částka 2000 anglických liber. Dále jedna desetikorunová a jedna dvacetikorunová mince. V kanceláři žalobce byla provedena dne 13. 6. 2013 domovní prohlídka, v rámci které byly odňaty následující věci: 112 ks bankovek, nominální hodnota 5 000 Kč, dále 5 ks bankovek, nominální hodnota 2 000 Kč, dále 8 ks bankovek, nominální hodnota 500 EUR, dále 2 ks bankovek, nominální hodnota 100 EUR, dále 20 ks bankovek, nominální hodnota 50 EUR, dále 7 ks bankovek, nominální hodnota 20 EUR, dále 1 ks bankovky, nominální hodnota 10 EUR, dále 1 ks bankovky, nominální hodnota 5 EUR, dále 17 ks bankovek, nominální hodnota 50 anglických liber, dále 16 ks bankovek, nominální hodnota 20 anglických liber, dále 14 ks bankovek, nominální hodnota 10 anglických liber, dále 8 ks bankovek, nominální hodnota 5 anglických liber, dále 5 ks bankovek, nominální hodnota 10 švýcarských franků, dále 101 ks bankovek, nominální hodnota 100 USD, dále 10 ks bankovek, nominální hodnota 50 USD, dále 21 ks bankovek, nominální hodnota 20 USD, dále 4 ks bankovek, nominální hodnota 10 USD, dále 1 ks bankovky, nominální hodnota 5 USD, dále 4 ks bankovek, nominální hodnota 1 USD.

13. Z usnesení ze dne 11. 5. 2022 soud zjistil, že předseda senátu Městského soudu v Praze svým rozhodnutím podle § 79f, odst. 1 trestního řádu zrušil zajištění věcí jakožto náhradní hodnoty. V odůvodnění je uvedeno, že zajištění bylo zrušeno z toho důvodu, že ve věci byl vyhlášen zprošťující rozsudek.

14. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023 soud zjistil, že předseda senátu Městského soudu v Praze rozhodl o vrácení zajištěných věcí, a to podle § 81a, 80 odst. 1 trestního řádu.

15. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023 č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, svým rozhodnutím ze dne 7. 2. 2023 zamítl stížnost podle § 148 odst. 1, písm. c) trestního řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020 sp. zn. , Anonymizováno, .

16. Z usnesení ze dne 21. 3. 2017 č.j. , Anonymizováno, soud zjistil, že policejní orgán NCOZ podle § 79g, odst. 1 trestního řádu rozhodl o zajištění věcí jako náhradní hodnoty.

17. Soud dále ve věci konstatoval protokol zdejšího soudu ve věci sp. zn. 37 C 121/2023 ze dne 5. 8. 2024, na kterém je zachycen obsah přílohového trestního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , Anonymizováno, a tedy průběh trestního řízení, a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, , a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, č. j. , Anonymizováno, , kterým již bylo pravomocně rozhodnuto o dalších nárocích žalobce, které vznesl s odkazem na nezákonné trestní stíhání.

18. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

19. Soud ve věci dále zamítl návrh na provedení důkazu odborným stanoviskem spol. , právnická osoba, , neboť měl za to, že s ohledem na žalobní tvrzení a provedené dokazování měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci a uvedený důkaz by byl zcela nadbytečným pro absenci odpovědnostního titulu ve věci.

20. Po právní stránce soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

21. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

22. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

24. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

26. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

27. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb. je správce povinen právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména a) včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení, b) průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k zajištěnému majetku, včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak přísluší vlastníku zajištěného majetku, případně jiné osobě oprávněné s majetkem nakládat, a zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv, c) dovolávat se neplatnosti právního jednání učiněného obviněným v rozporu se zákazy, jež mu byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního řádu.

28. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.

29. Podle § 10 odst. 5 zákona č. 279/2003 Sb. Jiné povinnosti související se zajištěným majetkem než uvedené v odstavcích 1 až 4 správce nevykonává. Jiná práva související se zajištěným majetkem vykonává správce za účelem ochrany zajištěného majetku pouze v rozsahu, v jakém byla zakázána obviněnému soudem podle trestního řádu. Správce není oprávněn zajištěný majetek využívat, pronajmout, zatížit nebo převést na jinou osobu.

30. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

31. Soud zdůrazňuje, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000, a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1272/2001). Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované např. jeho usnesením ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4428/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 3110/18, dále usnesením ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1076/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 609/20, jakož i usnesením ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1504/2019, nebo ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 29 Cdo 341/2020, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 591/21.

32. V řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 37 C 121/2023 již bylo pravomocně rozhodnuto ohledně nároku žalobce, kterým se domáhal náhrady škody vlivem inflace, resp. znehodnocení zajištěných věcí. V uvedeném řízení se soud zabýval i skutečností, zda se zajištěním věcí nedopustili orgány činné v trestním řízení nesprávného úředního postupu, soud tedy tuto skutečnost neposuzoval, když tato skutečnost již byla pravomocně postavena najisto.

33. Soud se tedy zabýval pouze tvrzeným nesprávným úředním postupem v tom smyslu, že orgány činné v trestním řízení měly zajištěné finanční prostředky v souladu s § 10 uložit na termínované bankovní účty.

34. Ve výše citovaném § 10 odst. 5 zákona č. 279/2003 Sb. je omezen rozsah činnosti správce. Správce nemůže vykonávat více práv ani povinností, než kolik mu přiznává zákon, a v případě odvozeného správce, než kolik na něj bylo přeneseno pověřením nebo smlouvou o správě. Zásadně platí, že pokud pověření nebo smlouva o správě nestanoví jinak, správce vykonává práva a povinnosti k zajištěnému majetku v rozsahu uvedeném v zákoně.

35. Správce si při správě musí být vědom, že nemůže činit úkony, které by do budoucna jakkoli omezovaly dispozici s majetkem nebo by správce zavazovaly, a to i za situace, kdy by byl naplněn primární účel správy. Správce také nemůže s majetkem jakkoli podnikat za účelem získání výnosu či jeho zhodnocení ani majetek využívat ať již úplatně, nebo bezúplatně pro své vnitřní potřeby.

36. Při své činnosti musí mít správce na zřeteli, že spravuje majetek zajištěný v trestním řízení. Nejedná o majetek ve vlastnictví státu, ale jedná se o majetek, který je stále, a to až do pravomocného skončení trestního řízení, ve vlastnictví obviněného nebo jiné osoby, které byl zajištěn. Tato skutečnost však nezakládá pro správce povinnost, aby se při své činnosti choval obdobně, jako by o svůj majetek pečoval sám obviněný. Účel, který při správě sleduje správce, je zcela odlišný od přirozeného záměru obviněného majetek užívat pro osobní účely, a to i způsobem, který zásadně snižuje jeho hodnotu, nebo naopak od záměru jej ekonomicky využívat. Proto nelze po správci vyžadovat, aby jeho metody správy, prostředky a postupy byly shodné jako v případě, kdy by o majetek pečoval sám obviněný.

37. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že v projednávané věci se orgány činné v trestním řízení nedopustili nesprávného úředního postupu, když finanční prostředky uložili na běžné účty, a nikoliv na termínované bankovní účty, ve věci tak není dán odpovědnostní titul.

38. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že v projednávané věci nebyla splněna první podmínka odpovědnosti státu za škodu, v daném případě existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 OdpŠk či nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Soud proto výrokem I žalobu co do požadavku na náhradu škody zamítl.

39. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobu by co do požadavku na náhradu škody v podobě ušlého zisku bylo namístě zamítnout i pro absenci dalších z podmínek vyžadovaných zákonem, a to sice vzniku škody.

40. O nákladech řízení (výrok II) soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla procesně zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba podaná nedůvodně. Proto soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 450 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud výši režijního paušálu určil nikoliv ve výši 300 Kč, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615, který uvedl, že: „Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).“41. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.