35 Co 116/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 407,43 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. ledna 2026, č. j. 34 C 180/2025-16,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku II ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 27 407,43 Kč od , datum, do zaplacení jdoucím mění tak, že žalovaná je povinna jej žalobkyni zaplatit z uvedené částky od , datum, do zaplacení jdoucím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v této části výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 062,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 407,43 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 27 407,43 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 125,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 114,02 Kč (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 062,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 29 407,43 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru (dále jen „smlouva“) uzavřené dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že podle smlouvy poskytla žalované dne , datum, finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „Úvěr“), který se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím celkem 96měsíčních splátek a současně zaplatit úrok z Úvěru ve výši 22,90 % p.a. Výše měsíčních splátek byla sjednána na 687 Kč, smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky na základě žádosti žalované, před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý Úvěr, když vycházela z informací získaných z různých registrů a evidencí, vč. interních registrů žalobkyně, a informací od žalované. Žalovaná však řádně a včas nesplácela. Žalobkyně z tohoto důvodu Úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná dluh neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou elektronickou formou dne , datum, smlouvu o úvěru č , hodnota, . Smlouvě o úvěr předcházela žádost žalované o úvěr z téhož dne (, datum, ). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne , datum, částku 27 407,43 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 65 633,21 Kč, a to v devadesátišesti měsíčních splátkách po 687 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 25,48 %, zápůjční úroková sazba byla 22.90 % p. a. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením měsíčních splátek. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužných splátek a současně žalovanou upozornila, že pokud dlužné splátky neuhradí, požaduje uhrazené celé vyčerpané jistiny úvěru s tím, že v takovém případě je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit ke dni , datum, . Žalovaná na základě této výzvy ničeho nezaplatila. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po citaci §§ 1810, 1841, 2395, 2396, 2399, 580, 588, 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a §§ 86zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde o spotřebitelskou smlouvu, resp. smlouvu o finanční službě a zároveň o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Žalobkyně byla povinna zkoumat úvěruschopnost žalované; této povinnosti nedostála. Smlouva byla uzavřena prakticky obratem na základě elektronické žádosti žalované, následně prakticky obratem byla uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti o úvěr je pouze několik údajů o finančních poměrech žalované, které uvedla sama žalovaná a které žalobkyně nijak neověřila. Žalovaná uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činí 30 000 Kč a že ostatní příjmy jsou příjmy od jejích rodinných příslušníků v domácnosti s tím, že tedy celkový čistý měsíční příjem žalované činí 35 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, bezdětná, její měsíční výdaje na bydlení jsou 15 000 Kč a ostatní výdaje 4 000 Kč. Žalovanou uvedený údaj o výši ostatních výdajů se jeví bez dalších informací jako krajně nepravděpodobný, když tyto ostatní výdaje zahrnují veškeré ostatní potřeby žalované vyjma bydlení. Bylo na žalobkyni, aby od žalované vyžádala doklady, které by jednak ověřily údaje poskytnuté žalovanou a současně poskytly ucelený pohled na příjmy a výdaje žalované, její celkové majetkové poměry a její schopnost splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Jen z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr u žalobkyně již z minulosti jiné závazky ve výši 130 744,25 Kč. Žalobkyně tedy neprovedla posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládal § 86 odst. 1 zákona. Poukázal na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Proto posoudil soud smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou. Žalobkyně má tak nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná od žalobkyně získala částku 27 407,43 Kč a současně žalobkyni ničeho neuhradila, činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku 27 407,43 Kč, což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 062,37 Kč, přičemž tato částka představuje 86,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,2 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 177 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 407,43 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč.

6. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně co do nepřiznaného zákonného úroku z prodlení ze soudem přiznané částky. Nemožnost plnění nebyla ze strany žalované ani tvrzena a ani nijak prokázána. Žalovaná v řízení netvrdila ani nijak neprokázala nemožnost splatit požadovaný dluh a také nikterak neprokázala své majetkové poměry. Soud prvního stupně tak porušil princip rovnosti stran, a to v ohledu, když neaktivitu žalované sám suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalované. Soud prvního stupně nemohl sám za žalovanou uplatnit námitku ohledně toho, že se žalovaná nenachází v prodlení, neměl žádné povědomí o majetkové situaci žalované, a proto tak nemohl ani své rozhodnutí od této skutečnosti odvozovat. Nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby žalobkyni byla přiznána pouze jistina poskytnutá žalované a nepřiznán k tomu zákonný úrok z prodlení. Poukázala na rozsudek , Orgán veřejné moci, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . Zdůraznila, že zaslala žalované dne , datum, výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky žalobkyně ke dni , datum, . Měl jí proto být přiznán alespoň zákonný úrok z prodlení ode dne který následuje po dni splatnosti předmětného dluhu, tj. ode dne , datum, . Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit částku 27.407,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.407,43 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, a dále aby soud zavázal žalovanou k úhradě nákladů odvolacího řízení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

8. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru upravujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a následky při nedodržení této povinnosti poskytovatelem úvěru.

10. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně se tak s ním shoduje v jeho závěrech podrobně rozebraných v odůvodnění napadeného rozsudku, jež odvolací soud stručně již shrnul v odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž stěžejně odvolací soud vycházel při posouzení důvodnosti odvolání žalobkyně z toho, že vyhovující výrok o věci samé, včetně soudem prvního stupně stanovené lhůty k vrácení jistiny úvěru ponížené o již vrácené plnění, nebyl napaden odvoláním, a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

11. Za takové situace odvolací soud vycházeje z důvodové zprávy k § 87 ZSU upravujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dle níž pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním smyslem ochrany, a vycházeje z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (body 16 a 17 odůvodnění), jehož kategorické a obecně použitelné závěry stran toho, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, přičemž poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu, a to v nové době splatnosti (účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka jakožto spotřebitele, když úprava zakotvená v § 87 ZSU je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., tento nárok mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU (tedy pokud dlužník nevrátí zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která byla buď mezi účastníky dohodnuta nebo soudem, jako v projednávaném případě, určena – poznámka odvolacího soudu), se uplatní i v projednávaném případě bez ohledu na to, že žalovaná stran svých možností ničeho netvrdila, natož prokazovala (nová doba splatnosti byla soudem prvního stupně pravomocně určena).

12. Odvolací soud tak vycházel z toho, že vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně nabyl právní moci dne , datum, , vykonatelnosti pak dne , datum, , kdy se tak žalovaná ocitl v prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru následujícího dne, tedy od , datum, , výše úroku z prodlení k , datum, činila dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 % ročně, pročež odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku o věci samé, pokud jí byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 % úroku z prodlení ročně z částky 27 407,43 Kč od , datum, do zaplacení, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, jinak jej v této části zamítavého výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách odvolací soud neshledal důvod.

14. O náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Výši stanovil v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně s přihlédnutím k nepatrnému úspěchu žalobkyně v řízení odvolacím.