35 Co 122/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce místem podnikání adresa zainteresované společnosti zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 389 990 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. ledna 2026, č. j. 26 C 126/2023-300,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 24 950,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky , Jméno advokátky, .

1. Napadeným rozsudkem ze dne , datum, soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 389 990 Kč, 15 % úrok z prodlení p. a. z částky 102 520,- Kč od , datum, do zaplacení, 15 % úrok z prodlení p. a. z částky 296 470 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 234 485,90 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náklady placené státem ve výši 2 211 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě doručené soudu prvního stupně dne , datum, na zaplacení pohledávek v celkové výši 389 990 Kč z titulu ústní smlouvy o dílo z , datum, na provedení omítek, když žalovaná žalobci dluží částku 102 520 Kč s DPH (faktura č. , hodnota, z , datum, s datem splatnosti , datum, za vnitřní omítky vápenosádrové jednovrstvé zatočené stěny – 3 NP + schodiště) s tím, že jde o dofakturaci, a částku 296 470 Kč s DPH (faktura č. , hodnota, z , datum, s datem splatnosti , datum, za vnitřní omítky vápenosádrové jednovrstvé zatočené – materiál spotřebovaný navíc), přičemž předchozí faktury č. , hodnota, znějící na 238 265 Kč, č. , hodnota, znějící na 202 573 Kč a č. , hodnota, znějící na 100 000 Kč (součet 540 838 Kč) mu žalovaná zaplatila (blíže bod 1 odůvodnění).

3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas z důvodu, že cenu za dílo žalobci uhradila v souladu se smlouvou o dílo, fakturované práce neodsouhlasila (žádné změny v rozpočtu předem neschválila, neschválila žádné vícepráce ani navýšení odměny), v průběhu provádění stavby jí žalobce neupozornil na nutnost spotřeby většího množství materiálu (blíže bod 2 odůvodnění).

4. Soud prvního stupně uvedl, že ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který zrušil , Orgán veřejné moci, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. V rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně po skutkové stránce vycházel z toho, že žalobce prováděl omítky na stavbě bytového domu , adresa, . V květnu 2022 žalobce (jako pracovník) žalované přeměřil nerovnosti stavby a , datum, žalobce s úmyslem, aby smluvní vztah vznikl mezi ním a žalovanou, za znalosti stavby a jejích nedostatků pro žalovanou zpracoval následující cenovou nabídku na vnitřní omítky a) vnitřní omítky jednovrstvé vápenosádrové zatočené – stěny do tl. 12 mm vč. penetrace, rohových profilů, okenních ukončovacích profilů - Apu lišt, zakrytí okenních otvorů, perlinková tkanina na přechody různých materiálů (např. beton + cihla, atd.) s cenou za 1 m2 325 Kč x 1 870 m2, tj. 607 750 Kč; b) vnitřní omítky jednovrstvé vápenosádrové zatočené – stropy do tl. 8 mm vč. penetrace s cenou za 1 m2 335 Kč x 305 m2, tj. 102 175 Kč. Celkem byla cenová nabídka stanovena na 709 925 Kč, s předpokládanou spotřebou materiálu 22 tun. Případné navrstvení omítek se bude se žalovanou řešit v průběhu stavby a materiál spotřebovaný navíc bude dopočten podle skutečně spotřeby (v cenové nabídce nebyly specifikovány jednotlivé místnosti, prostory ani jednotlivě jejich výměry, ve kterých žalobce omítky provede). Žalobce omítky provedl, jelikož žalovaná nabídku žalobce z , datum, akceptovala, neboť umožnila žalobci práce provést. Oproti předpokládané spotřebě 22 tun omítkové směsi použil žalobce 34,36 tun omítkové směsi, rozdíl byl 12,36 tun. Z důvodu rozhodnutí žalované žalobce neprovedl omítky ve sklepních kójích, v koupelnách a WC na , právnická osoba, . Fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , s datem splatnosti dne , datum, , žalobce žalované dofakturoval částku 102 520 Kč s DPH za vnitřní vápenosádrové jednovrstvé omítky – 3. NP + schodiště (bez uvedení m2). Fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , s datem splatnosti , datum, , žalobce žalované dofakturoval částku 296 470 Kč s DPH za vnitřní vápenosádrové jednovrstvé zatočené omítky, a to za materiál spotřebovaný navíc (1 289 m2). Obě faktury žalovaná odmítla žalobci zaplatit, jednak s námitkou, že jí žalobce v průběhu provádění stavby neupozornil na potřebu většího množství omítkové směsi, a také s poukazem na m2 provedených prací. Ve stavebním deníku žalované, investora, nebyly zápisy o nerovnostech zdí, stropů a důvody pro dofakturaci 3. NP a schodiště, o rozsahu m2 provedených omítek. Žalobce stavební deník ohledně jeho smluvního vztahu se žalovanou nevedl. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že žalovanou v průběhu provádění prací upozornil, že bude muset použít více omítkové směsi. Žalobce neprokázal ani to, že žalovanou upozornil na důvody, které ho povedou k dofakturaci za práce v 3. NP a schodišti. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na § 2586 odst. 1, 2, § 2610 odst. 1, § 2620 odst. 1, 2, § 2621, odst. 1, 2, § 2622 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uvedl, že cenu za dílo si účastníci sjednali na základě rozpočtu s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost (§ 2622 odst. 1 o. z.). Rozpočet obsahoval předpokládanou spotřebu materiálu 22 tun s poukazem na to, že případné navrstvení omítek bude řešeno v průběhu provádění prací a materiál navíc žalobce dopočte dle skutečné spotřeby sjednaným postupem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce byl povinen žalované oznámit nutnost překročení předpokládané spotřeby 22 tun omítkové směsi v průběhu provádění prací z důvodu nerovností zdí a stropů. Žalobce neprokázal, že by žalované v průběhu provádění prací oznámil, že bude potřeba použít více omítkové směsi z důvodu nerovností zdí a stropů. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl v částce 296 470 Kč, kterou žalobce specifikoval ve faktuře jako částku za materiál spotřebovaný navíc, jelikož se žalovaná důvodně dovolala tohoto neoznámení. Žalobu soud zamítl i při existenci předcházejících obchodních případů mezi účastníky, neboť sporný případ byl odlišný tím, že existovala písemná nabídka žalobce z , datum, , kterou v jejím znění žalovaná akceptovala. Žalobce byl povinen i přes předchozí spolupráci stran žalovanou upozornit na vyšší spotřebu omítkové směsi z důvodu nerovností zdí, stropů. Soud žalobu zamítl i co do požadavku žalobce na zaplacení částky 102 520 Kč, která je ve faktuře uvedena jako dofakturace za 3. NP + schodiště a nebyly zde uvedeny m2 ohledně fakturované částky. V nabídce z , datum, nebyly specifikovány jednotlivé místnosti, prostory domu a výměry u těchto jednotlivých prostor, kde by měl žalobce omítky provést. Žalobce nevedl stavební deník o rozsahu provedených prací a ve stavebním deníku žalované nebyly zápisy ohledně rozsahu provedených prací u omítek, a to za situace, kdy došlo ke snížení požadavku žalované ve vztahu k žalobci na rozsah omítek bez předem přesně určené výměry m2 omítek, které žalobce nebude provádět. Soud prvního stupně následně vyložil, z jakých důvodů zamítl návrhy žalobce na provedení dokazování. Žalobce neprokázal, že by žalovanou upozornil na skutečnosti, které by byly důvodem pro dofakturaci.

6. Rozsudek ze dne , datum, napadl žalobce odvoláním, v němž uvedl, že se domáhal po žalované zaplacení částky 389 990 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo provedení omítek na stavební akci , adresa, . V dokumentu s přehledem výměr, který žalobce zaslal žalované, bylo uvedeno, že předpokládaná spotřeba materiálu je 22 tun a případné navrstvení omítek bude řešeno v průběhu, přičemž materiál spotřebovaný navíc bude dopočítaný dle skutečné spotřeby, což dle žalobce prokazuje, že žalovaná byla seznámena s podmínkami provádění díla. Žalobce doložil, že na předmětnou stavbu dodal materiál celkem v množství 39,2 tun, z toho bylo odvezeno zpět 4,84 tun a skutečně spotřebováno tedy bylo celkem 34,36 tun, což odpovídá fakturované částce. V daném případě si strany ujednaly odchýlení se od právní úpravy, a to v dokumentu s poznámkami ke strojním omítkám, které byly žalovanou akceptovány a dle žalobce se také staly součástí podmínek smlouvy o dílo. Ujednáním v poznámkách k omítkám byla vyloučena úplnost rozpočtu. Na nutnost překročení rozpočtové částky byl jednatel žalované i jeho syn upozorněn ještě před započetím prací na díle, a to jednak v poznámkách k omítkám, především pak ústně přímo na místě provádění díla. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil důkazy s pro něj podstatným závěrem, že žalobce žalovanou v průběhu provádění prací neupozornil na nadspotřebu omítkové směsi. Potřebu dalšího materiálu nebylo možné dle žalobce vyčíslit přesně, a proto bylo uvedeno pouze množství přibližné. Z ujednání mezi účastníky nevyplývá, že by řešení navrstvení mělo probíhat za předchozího projednání s objednatelem nebo na základě jeho výslovného souhlasu. Formulace přitom odpovídá dosavadní obchodní praxi stran, neboť k fakturaci navýšení docházelo ex post, a žalovaná takto vystavené faktury v minulosti běžně hradila. Žalovaná však k ceně omítek ani k upozornění na případné doúčtování ceny podle skutečné spotřeby materiálu ničeho nenamítala, čímž došlo z její strany k akceptování nabídky žalobce. Žalobce dále namítl, že pokud by spotřeboval zbytečně velké množství materiálu na omítky, tak by dílo muselo být povedeno vadně, avšak nic takového nebylo v řízení prokázáno. Naopak vyplynulo, že omítky byly provedeny řádně a žádné vady nebyly řešeny. Konečně žalobce namítl, že pokud měl soud prvního stupně za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně specifikace jednotlivých místností, které byly předmětem dofakturace, pak měl žalobce na tuto skutečnost upozornit a vyzvat ho k doplnění tvrzení a důkazů k této otázce, což však neučinil.

7. Ve vyjádření k odvolání žalobce proti rozsudku ze dne , datum, žalovaná uvedla, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Žalobce neprokázal, že by žalovanou v průběhu provádění prací upozornil na to, že bude potřeba použít více omítkové směsi z důvodu nerovnosti zdí a stropů. Žalobce rovněž neprokázal, že by v průběhu provádění prací žalovanou upozornil na skutečnosti, které by byly důvodem pro dofakturaci prací za 3. NP a schodiště. Žalovaná se dovolala neoznámení nezbytných skutečností řádně a včas, čímž došlo k zániku nároku žalobce požadovat zvýšení ceny díla. Dle žalované je zcela zcestná představa žalobce o tom, že by na základě předmětného ustanovení byl oprávněn zcela bez jakéhokoliv vědomí a souhlasu žalované jakožto objednatele, rozhodovat o případném navrstvení omítek, a s tím souvisejícím překročením spotřebovávaného materiálu, a to o zcela libovolné množství. Z formulace ujednání, že „případné navrstvení omítek bude řešeno v průběhu…“ je zřejmé, že se předpokládá jednání a dohoda stran na případném navrstvení omítek a s tím související větší spotřebě materiálu. Tímto ujednání není založena bezbřehá libovůle žalobce zcela bez jakéhokoliv vědomí a souhlasu žalované navrstvovat omítky. Žalobce tedy vůči žalované řádně a včas nesplnil svou oznamovací povinnost. K námitce žalobce, že na nutnost překročení předpokládané spotřeby materiálu byli jednatel žalované i jeho syn upozorněni ještě před započetím prací na díle, žalovaná uvedla, že se v takovém případě nejednalo o nepředvídatelnou skutečnost a tato skutečnost měla být reflektována ve vyhotovení rozpočtu při uzavírání smlouvy o dílo. Vyjma upozornění na betonové přelitky, které osekala žalovaná, žalobce žalovanou na nerovnost zdí a potřebu navrstvení omítek nijak neupozornil. Mezi účastníky řízení nebyla zavedena žádná zvyklost a praxe, ani nedošlo k odlišnému ujednání od znění zákona.

8. V usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odvolací soud uvedl, že se žalobce domáhal po žalované zaplacení dvou faktur, a to č. , hodnota, znějící na částku 102 520 Kč, která byla dofakturací vnitřních omítek v 3. NP a na schodišti, a č. , hodnota, znějící na částku 296 470 Kč za materiál spotřebovaný navíc. Jedná se tedy o pohledávku za vícepráce a za materiál, který byl spotřebován navíc oproti původnímu ujednání. Žalovaná sporovala, že takové práce vůbec byly provedeny, přičemž neuhrazené práce nebyly součástí smluvního ujednání a žádné takové práce žalovaná neodsouhlasila. Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení /nejednalo se však o výzvu ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť ta může být účastníku dána pouze při ústním jednání/. Žalobce na výzvu soudu reagoval a tvrdil, že žalovaná byla vyrozuměna o skutečnosti, že bude na stěnách třeba další navrstvení omítek, na což mu měl jednatel žalované sdělit, že po dokončení omítek se spočítá materiál spotřebovaný navíc a o tento se navýší cena v cenové nabídce. Následně byl žalobce vyzván usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby navrhl důkaz k prokázání tvrzení, že měsíc před začátkem prací na omítkách sama žalovaná vyzvala žalobce, aby prošel rovinnost konstrukcí a zdiva a že žalované oznámil, že nerovnosti budou vyžadovat navrstvení omítek (rovněž se nejednalo o poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.). K této výzvě se žalobce vyjádřil a označil svědky k prokázání svých tvrzení. Dále při prvním ústním jednání účastníci řízení navrhli svědky k prokázání svých tvrzení a po jednání žalobce i žalovaná navrhli v písemném podání další důkazy. Následovalo několik dalších jednání, při nichž byli slyšeni navržení svědci a čteny listinné důkazy. Soud prvního stupně při jednání dne , datum, předestřel, že žalobce neprokázal, že žalovanou informoval o nutnosti větší spotřeby omítkové směsi z důvodu rovinnosti zdí, avšak ho nepoučil o následcích, které má neprokázání tvrzených skutečností. Konečně odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal tvrzení o tom, že žalovanou vyrozuměl v průběhu provádění prací o potřebě aplikace více omítkové směsi z důvodu nerovností zdí a stropů a že neprokázal, že by žalovanou upozornil na skutečnosti týkajících se víceprací, které by byly důvodem pro dofakturaci. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že tento měl tvrzení žalobce o konkrétních ujednáních smlouvy o dílo a o oznámení potřeby víceprací za neprokázaná, aniž by se však žalobci po provedeném dokazování dostalo odpovídajícího poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., když soud prvního stupně pouze vágně informoval účastníky na předposledním jednání ve věci, že nemá za to, že by žalobce prokázal svá tvrzení, přičemž však žalobce nepoučil o následcích, které neprokázání tvrzených skutečností má, i přes toto neformální poučení (bez poučení o následcích) pak bylo provedeno ještě jedno jednání, při němž byl vyslechnut žalobce a soud prvního stupně následně zamítl další důkaz navržený žalobcem, přičemž ani zde však nebyl žalobce poučen o následcích neunesení důkazního břemene. Odvolací soud vzhledem k tomu, že řízení před soudem prvního stupně bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby nařídil jednání, při něm poskytl žalobci potřebné poučení, dle reakce žalobce doplnil dokazování, a teprve vyjde-li najevo, že žalobce po poučení o následcích neunesení důkazního břemene již není schopen navrhnout žádný další důkaz, kterým by svá tvrzení prokázal, aby popřípadě žalobu zamítl (zcela či jen částečně) pro neunesení důkazního břemene.

9. V rozsudku ze dne , datum, soud prvního stupně vycházeje z tvrzení účastníků (blíže bod 4 odůvodnění), po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 5 až 13 odůvodnění), poté, co uvedl a vysvětlil, že z dalších a případně jakých provedených důkazů rozhodné skutečnosti nezjistil (blíže bod 14 a 23 odůvodnění), poté, co uvedl, že další důkazy již neprovedl a z jakého důvodu (blíže bod 23 odůvodnění), a poté, co podrobně rozvedl, za jakého stavu a z jakých důvodů zamítl návrh žalobce na provedení důkazu prohlídkou domu, resp. místním šetřením (blíže bod 22 a 23 odůvodnění), po skutkové stránce uzavřel, že v květnu 2022 žalobce jako pracovník žalované přeměřil nerovnosti stavby, dne , datum, žalobce pořídil fotografie betonů, na kterých vyznačil přelitky, dne , datum, za znalosti stavby a jejích nedostatků pro žalovanou zpracoval cenovou nabídku na vnitřní omítky, u stěn s cenou za 1 m2 325,- Kč x 1 870 m 2, tj. 607 750,- Kč, u stropů s cenou za 1 m2 335,- Kč x 305 m2, tj. 102 175,- Kč (celkem cenová nabídka zněla na 709 925 Kč) s předpokládanou spotřebou materiálu 22 tun s tím, že případné navrstvení omítek bude se žalovanou řešit v průběhu stavby a že materiál spotřebovaný navíc dopočte dle skutečně spotřeby (v cenové nabídce nebyly specifikovány jednotlivé místnosti, prostory ani jednotlivě jejich výměry, ve kterých žalobce omítky provede), žalobce omítky (práce prováděl jeho bratr s 2 spolupracovníky) provedl (tedy žalovaná nabídku žalobce z , datum, akceptovala, když umožnila žalobci práce provést), oproti předpokládané spotřebě 22 tun omítkové směsi žalobce použil 34,36 tun omítkové směsi, z důvodu rozhodnutí žalované žalobce neprovedl omítky ve sklepních kójích, v koupelnách a WC na , právnická osoba, , fakturou č. , hodnota, z , datum, s datem splatnosti , datum, žalobce žalované dofakturoval částku 102 520 Kč s DPH za vnitřní omítky vápenosádrové jednovrstvé zatočené stěny – 3. NP + schodiště (bez uvedení m2), fakturou č. , hodnota, z , datum, s datem splatnosti , datum, žalobce žalované dofakturoval částku 296 470 Kč s DPH za vnitřní omítky vápenosádrové jednovrstvé zatočené – materiál spotřebovaný navíc (1 289 m2), obě faktury žalovaná odmítla žalobci zaplatit jednak s námitkou, že jí žalobce v průběhu provádění stavby neupozornil na potřebu většího množství omítkové směsi, jednak s poukazem na m2 provedených prací, ve stavebním deníku žalované a investora nebyly zápisy o nerovnostech zdí, stropů, důvody pro dofakturaci 3. NP a schodiště a o rozsahu m2 provedených omítek, žalobce stavební deník ohledně svého smluvního vztahu se žalovanou nevedl (blíže bod 15 odůvodnění).

10. Po provedení již uvedeného skutkového závěru, tedy v řízení prokázaných skutečností, soud prvního stupně naopak dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že žalovanou v průběhu provádění prací upozornil, že bude muset použít více omítkové směsi a ani neprokázal, že žalovanou upozornil na důvody, které ho povedou k dofakturaci za práce v 3. NP a schodišti (bod 16 odůvodnění), a poté, co citoval ustanovení §§ 2586 odst. 1, odst. 2, 2610 odst. 1, 2620 odst. 1, odst. 2, 2621 odst. 1, odst. 2, zejména pak 2622 odst. 1, odst. 2 (a odst. 3) o. z., dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.

11. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že cenu díla si účastníci sjednali na základě rozpočtu s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost (§ 2622 odst. 1 o. z.), když tento obsahoval předpokládanou spotřebu materiálu 22 tun s poukazem na to, že případné navrstvení omítek bude řešeno v průběhu (provádění prací) a materiál navíc žalobce dopočte dle skutečné spotřeby sjednaným postupem. Ve smyslu § 2622 odst. 2 o. z. byl žalobce povinen žalované oznámit nutnost překročení předpokládané spotřeby (22 tun) omítkové směsi v průběhu provádění prací z důvodu nerovností zdí a stropů. Žalobce neprokázal, že žalované oznámil v průběhu provádění prací, že bude muset použít více omítkové směsi z důvodu nerovností zdí a stropů, pročež žalobu na úhradu částky 296 470 Kč, kterou žalobce jednoznačně specifikoval ve faktuře jako částku za materiál spotřebovaný navíc, zamítl, když žalovaná se důvodně dovolala tohoto neoznámení. Soud prvního stupně k tomuto žalobnímu požadavku uzavřel, že jej neshledal důvodným i při existenci předcházejících obchodních případů účastníků, když sporný případ byl odlišný tím, že existovala písemná nabídka žalobce z , datum, , kterou v jejím znění žalovaná akceptovala, kdy tak i přes předchozí spolupráci stran žalobce musel žalovanou upozornit na vyšší spotřebu omítkové směsi z důvodu nerovností zdí a stropů.

12. Soud prvního stupně žalobu zamítl i stran požadavku žalobce na zaplacení částky 102 520 Kč ve faktuře označené jako dofakturace za 3. NP + schodiště, když v této faktuře ani nebyly uvedeny m2 ohledně fakturované částky, neboť v nabídce z , datum, nebyly specifikovány jednotlivé místnosti, prostory domu a výměry u těchto jednotlivých prostor, kde by měl žalobce omítky provést, žalobce nevedl stavební deník o rozsahu provedených prací, ve stavebním deníku žalované a investora nebyly zápisy ohledně rozsahu provedených prací u omítek, to vše pak za situace, kdy došlo ke snížení požadavku žalované ve vztahu k žalobci na rozsah prováděných omítek, a to (opět) bez přesně určené výměry m2 omítek, které žalobce nebude provádět, kdy tak ani ohledně 3. NP a schodiště žalobce neprokázal, že by v průběhu provádění prací žalovanou upozornil na skutečnosti, které by byly důvodem pro dofakturaci.

13. O nákladech řízení účastníků soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 234 485,90 Kč, jimž odpovídají náklady zastoupení žalované advokátem, jež jsou tvořeny odměnou za soudem prvního stupně vyjmenované úkony právní služby (celková odměna ve výši 187 340 Kč; 19 x 9 860 Kč), paušálními náhradami hotových výdajů (14 x 300 Kč, 5 x 450 Kč) a 21 % daní z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 40 695,90 Kč (blíže bod 24 odůvodnění).

14. O nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř, když náklady státu odpovídají z prostředků soudu vyplacenému svědečnému ve výši 2 211 Kč (bod 25 odůvodnění).

15. Lhůtu k plnění zjevně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a platební místo u náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním.

17. V něm uvedla, že soud prvního stupně ve svém rozsudku správně konstatoval, že cenu díla účastníci sjednali na základě rozpočtu s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost (§ 2622 odst. 1 o. z.), nesprávně však dovodil, že žalobce byl ve smyslu § 2622 odst. 2 o. z. povinen žalované oznámit nutnost překročení předpokládané spotřeby omítkové směsi v průběhu provádění prací, neboť z výslovného textu smluvního ujednání „Případné navrstvení omítek bude řešeno v průběhu a materiál spotřebovaný navíc bude dopočítaný dle skutečné spotřeby“ vyplývá, že strany smlouvy počítaly s proměnlivostí spotřeby materiálu. Nadspotřeba měla být řešena nikoli na základě souhlasu objednatele, nýbrž na základě reálných vstupů. V textu ujednání není uvedena podmínka předchozího oznámení ani odsouhlasení navýšení ceny. Smluvní ujednání tak představovalo odchýlení od úpravy § 2622 odst. 2 o. z. Formulace „bude řešeno v průběhu“ a „bude dopočítaný dle skutečné spotřeby“ vyjadřuje mechanismus automatického dopočtu ceny na základě reálné spotřeby materiálu, nikoli mechanismus předchozího schvalování. Ze strany žalované přitom došlo k akceptování nabídky žalobce za všech podmínek, a to včetně mechanismu dopočtu ceny. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce pozbyl nárok na navýšení ceny tím, že předem neinformoval žalovanou, odporuje obsahu smluvního ujednání i běžné obchodní praxi ve stavebnictví při realizaci díla, jehož rozsah není fixně a přesně dán.

18. Žalobce však zároveň vyslovil přesvědčení o tom, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že neprokázal, že žalovanou v průběhu provádění prací upozornil, že bude muset použít více omítkové směsi, a že neprokázal důvody pro dofakturaci 3. NP a schodiště, neboť již v jeho nabídce z , datum, , žalovanou akceptované, výslovně upozornil na možné navýšení spotřeby materiálu, a to ještě před zahájením prací, již samotné akceptování nabídky obsahující upozornění na možnou nadspotřebu tak představuje informování žalované o této skutečnosti. Žalovaná přitom věděla o riziku navýšení spotřeby, když jí byla známa nerovnost na stavbě po přeměření stavby v květnu 2022 žalobcem, což potvrdil svědek , jméno FO, , stejně pak jako při své doplňující výpovědí nezpochybnil, že žalovaná žalobcem pořízené fotografie stavby s vyznačením nerovností betonových konstrukcí obdržela. Skutečnost, že tyto fotografie současně sloužily i pro účely reklamace vůči subdodavateli betonových konstrukcí, nevylučuje, že žalovaná byla prostřednictvím těchto fotografií informována o stavu stěn, který měl přímý dopad na rozsah omítkových prací. Dalším důkazem prokazujícím, že žalobce žalovanou aktivně informoval o stavu stěn a stropů na stavbě (kdy tato informace je logicky neoddělitelná od informování žalované o potenciální nadspotřebě omítkové směsi), je pak whatsappová komunikace s připojenými fotografiemi se značkami na betonech stropů. Žalobce dále nesouhlasil s hodnocením svědecké výpovědi , jméno FO, , bratra žalobce, jako vnitřně rozporné, tento rovněž vypověděl, že na stěnách byly sprejem vyznačeny části, na které bude nutné spotřebovat více omítek. Nepotvrzení této skutečnosti dalšími svědky přitom není totéž, co její vyvrácení. Skutečnost, že žalovaná v průběhu provádění díla aktivně upravovala rozsah prací, ale přitom nijak nereagovala na avizovanou možnost nadspotřeby materiálu obsaženou v nabídce, podporuje závěr, že žalovaná již uvedený mechanismus akceptovala.

19. Žalobce dále poukázal na to, že v řízení bylo prokázáno, že na předmětnou stavbu bylo dodáno celkem , hodnota, tun omítkové směsi a odvezeno bylo 4,84 tun nespotřebovaného materiálu, žalobce tedy skutečně spotřeboval 34,36 tun materiálu oproti předpokládaným 22 tunám. Soud prvního stupně však vůbec nezohlednil skutečnost, že nebyly prokázány žádné nedostatky provedených omítek, přitom pokud by žalobce zbytečně spotřeboval nadměrné množství materiálu, dílo by muselo vykazovat vady. Žalobce tak použil na omítky právě takové množství materiálu, které bylo nezbytné pro řádné a bezvadné provedení díla. Žalovaná přitom v řízení neprokázala, že by žalobcem tvrzené množství materiálu skutečně spotřebováno nebylo, ani neprokázala jakékoli vady provedených omítek.

20. Žalobce rovněž nesouhlasil s opětovným zamítnutím jeho návrhu na provedení důkazu místním šetřením, neboť to mohlo prokázat nikoliv pouze otázku informování žalované o potřebě většího množství omítkové směsi, ale především skutečný stav stěn, rozsah nerovností a tím i oprávněnost nadspotřeby omítkové směsi, případně měl soud prvního stupně zvážit přibrání znalce.

21. Žalobce nesouhlasil i se zamítnutím jeho žaloby v části týkající se částky 102 520 Kč (dofakturace za 3. NP + schodiště) mimo jiné s poukazem na to, že v nabídce z , datum, nebyly specifikovány jednotlivé místnosti a jejich výměry, v této souvislosti uvedl, že pokud soud prvního stupně měl zato, že žalobce neunáší důkazní břemeno ohledně specifikace jednotlivých místností, pak ho měl na tuto skutečnost řádně upozornit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a o. s. ř., zamítnutí žaloby v této části tak představuje vadu řízení.

22. K soudem prvního stupně zmíněné obchodní praxi a předchozí spolupráci účastníků uvedl, že existence písemné nabídky nepředstavovala podstatný rozdíl ve formě spolupráce mezi účastníky, žalobce připomněl, že účastníci spolu spolupracovali na řadě předchozích zakázek, kdy fakturace probíhala obdobným způsobem a žalovaná faktury vystavené podle skutečné spotřeby běžně hradila. Vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou, zda tato praxe měla vliv na výklad smluvního ujednání ve smyslu § 556 odst. 2 o. z., podle něhož se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi, kterou mezi sebou strany zavedly. K tomu, že nevedl stavební deník ani nesepisoval změnové listy, uvedl, že to odpovídalo specifickému smluvnímu vztahu s žalovanou a jejich dlouhodobé praxi, když byl dříve zaměstnancem žalované (od , datum, do , datum, ) a jejich spolupráce fungovala na základě vzájemné důvěry, žalovaná přitom po žalobci v minulosti nepožadovala stavební deníky, formální smlouvy ani objednávky.

23. Závěrem žalobce vyslovil přesvědčení o tom, že jednání žalované je v rozporu se zásadou poctivého jednání podle § 6 o z., neboť měla možnost na zvýšenou spotřebu materiálu reagovat v průběhu provádění díla, když jednatel žalované a jeho syn se na stavbě pravidelně pohybovali, měli tedy průběžný přehled o rozsahu prováděných prací, avšak neučinila tak, když žádnou námitku proti spotřebě materiálu neuplatnila, a teprve dodatečně se dovolává formálních nedostatků na straně žalobce.

24. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl, popřípadě aby jej zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

25. Žalovaná k odvolání žalobce poukázala na to, že soud prvního stupně v návaznosti na pokyn odvolacího soudu doplnil dokazování a správně v souladu s výsledky provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno. Žalobce totiž v řízení nijak neprokázal, že by žalovanou v průběhu provádění prací upozornil na skutečnost, že z důvodu údajné nerovnosti zdí a stropů bude nutné použít větší množství omítkové směsi, a že z tohoto důvodu dojde k navýšení ceny díla, resp. k dodatečné fakturaci prací. Na tomto závěru nezměnilo ničeho ani doplnění dokazování, zejména opětovný výslech svědka pana , jméno FO, ., fotografické dokumentace a komunikace prostřednictvím aplikace , podezřelý výraz, , když ani z těchto nově provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce žalovanou v průběhu provádění prací informoval o skutečnostech, které by odůvodňovaly navýšení ceny díla či dodatečnou fakturaci prací. V této souvislosti žalovaná poukázala na § 2622 odst. 2 o. z., podle něhož je zhotovitel povinen bez zbytečného odkladu objednatele upozornit na nutnost překročení sjednané ceny nebo nákladů, jakmile se tato skutečnost při provádění díla ukáže jako nevyhnutelná. Bylo tedy výlučně povinností žalobce, aby žalovanou včas a prokazatelným způsobem informoval o tom, že může dojít k překročení předpokládané spotřeby materiálu, resp. ke zvýšení ceny díla. Jelikož žalobce tuto zákonnou povinnost nesplnil, tak nelze následnou dodatečnou fakturaci prací a materiálu považovat za oprávněnou. Přitom tato povinnost vyplývala i ze smluvního ujednání mezi účastníky, neboť nabídka žalobce ze dne , datum, obsahovala klauzuli, že případné navrstvení omítek bude řešeno v průběhu. V této souvislosti žalovaná označila za nepřiléhavý a účelový výklad žalobce, podle něhož měla být žalovaná na možnost vyšší spotřeby omítkové směsi upozorněna již samotnou akceptací nabídky ze dne , datum, . Takový výklad neodpovídá ani obsahu předmětné nabídky, ani smyslu a účelu § 2622 odst. 2 o. z., který výslovně předpokládá upozornění objednatele v průběhu provádění díla, jakmile se nutnost překročení předpokládaných nákladů ukáže jako nevyhnutelná, a ani běžné praxi při realizaci stavebních prací, neboť objednatel o případných vícepracích či zvýšené spotřebě materiálu je informován v okamžiku, kdy tato potřeba při provádění díla skutečně vyvstane. Jako účelové žalovaná označila i tvrzení žalobce ohledně fotografií, na kterých byly zachyceny betonové přelitky, když tyto fotografie byly pořízeny žalobcem v době, kdy byl jejím zaměstnancem, před samotnou nabídkou, pročež je nelze považovat za upozornění ve smyslu § 2622 odst. 2 o. z. Fotografie tak nebyly pořízeny v okamžiku, kdy se prokazatelně ukázala potřeba vyšší spotřeby materiálu, tedy v době, kdy by žalobce měl objednatele na tuto skutečnost bez zbytečného odkladu upozornit. Uvedené nevyplývá ani z následné , podezřelý výraz, komunikace. Pokud by žalobce již v této době věděl, že bude nutné použít větší množství omítkové směsi, musel by tuto skutečnost zohlednit již ve své nabídce a reflektovat ji ve sjednané ceně díla. To však žalobce neučinil. Žalobci tak nárok na zvýšení ceny díla v souladu s § 2622 odst. 2 o. z. zanikl. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, pečlivě a logicky odůvodněný a odpovídající provedeným důkazům potvrdil.

26. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž žalobce kladl důraz na to, že více materiálu skutečně použil a že skutečné množství použitého materiálu bylo zřejmé až po ukončení prací, a při němž žalovaná nad rámec svého písemného podání již ničeho dalšího neuvedla, neshledal odvolání žalobce důvodným.

27. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (ve věci provedl rozsáhlé dokazování listinami, výslechem svědků i účastníků), když tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., čerpal z nich správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil.

28. Odvolací soud uvádí, že se zcela shodl s posouzením věci soudem prvního stupně, když aplikace § 2622 odst. 1, odst. 2 o. z. je namístě, neboť z citované formulace v nabídce žalobce je zřejmé, že cena díla byla určena na základě rozpočtu daného s výhradou neúplnosti (§ 2622 odst. 1 o. z.), kdy by tak zhotovitel měl právo požadovat zvýšení ceny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy /již jen z tohoto důvodu je jakákoliv komunikace či upozornění žalované na nerovnosti stěn či stropů před uzavřením smlouvy irelevantní, neboť pokud si jich žalobce byl vědom, tak měl svou nabídku vzhledem k těmto okolnostem přizpůsobit (navýšit), nadto by se jistě nedalo uvažovat o tom, že nerovnosti stěn a stropů vedly k činnostem, jež nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy/. Pak ovšem žalobce stíhala povinnost žalované v souladu s § 2622 odst. 2 o. z. oznámit nutnost překročení, resp. zvýšení ceny díla, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala nevyhnutelnost zvýšení ceny díla. K odvolací námitce žalobce stran odchýlení se účastníků od úpravy § 2622 odst. 2 o. z. a stran dosavadní obchodní praxe stran odvolací soud poznamenává, že soud prvního stupně si byl zjevně vědom potřeby zkoumat úmysl stran při uzavření smlouvy, přičemž poukazuje na samotnou výpověď žalobce, kdy i on sám (stejně jako žalovaná) chápal znění nabídky tak, že pokud bude třeba více materiálu, tak je to třeba žalované oznámit, když žalobce vypověděl, že jeho bratr (zjevně jménem žalobce), jenž na předmětných omítkách pracoval, tuto okolnost žalované sdělí (bratr mu volal, že bude potřeba více materiálu, žalobce mu řekl, ať to řekne žalované, u toho, zda bratr žalovanou upozornil na potřebu více omítkové směsi však nebyl). Naopak bratr žalobce se nekonzistentně vyjadřoval o tom, zda přímo žalobce žalovanou na uvedenou okolnost upozornil, nikoliv že tak učinil on (odvolací soud opět zdůrazňuje, že jakákoliv komunikace účastníků či dalších osob na akci zúčastněných ať již na straně žalobce či na straně žalované stran nerovností stěn či stropů a s tím spojená vyšší spotřeba materiálu a logicky i větší množství práce před uzavřením smlouvy je irelevantní, jak již odvolací soud uvedl).

29. Odvolací soud dále uvádí, že po jeho předchozím kasačním rozhodnutí soud prvního stupně stran obou částek žalobcem požadovaných přistoupil při jednání konaném dne , datum, k instruktivní výzvě postupem dle § 118a o. s. ř. s poučením o následcích jejího nesplnění, žalobce na tuto výzvu při tomtéž jednání reagoval návrhem na doplnění dokazování, následně pak ještě podáním ze dne , datum, (v obou případech jen ve vztahu k částce odpovídající vyšší spotřebě materiálu; odvolací soud stran požadavku na úhradu částky 102 520 Kč odkazuje na bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když tento požadavek nebyl shledán důvodným nejen pro neurčitost výměr, ale i neprokázání upozornění žalované o navýšení ceny díla z důvodu skutečností, jež byly důvodem pro dofakturaci, resp. neprokázání oznámení těchto skutečností žalované), soud prvního stupně dokazování dle návrhu žalobce při jednání konaném dne , datum, doplnil s tím, že jen návrh na provedení důkazu místním šetřením (správně) zamítl a odůvodnil z jakých důvodů (stěžejním důvodem je nezpůsobilost tohoto návrhu prokázat, že žalobce žalovanou v průběhu prací informoval o materiálově vyšší náročnosti díla).

30. Oproti předchozímu řízení (před vydáním předchozího rozsudku soudu prvního stupně) tak soud prvního stupně vázán pokynem odvolacího soudu napravil své předchozí procesní pochybení, když se žalobci předtím, než byla jeho žaloba pro neunesení důkazního břemene o informování žalované v průběhu provádění díla o potřebě použití více omítkové směsi z důvodu nerovností stěn a stropů a jejím upozornění na skutečnosti, které byly důvodem pro dofakturaci za třetí nadzemní podlaží a schodiště, patřičného poučení nedostalo. Žalobci se poučení již dostalo, žalobce měl prostor důkazní návrhy učinit, tyto učinil (jen ve vztahu k částce odpovídající vyšší spotřebě materiálu), s výjimkou jediného byly důkazy dle návrhu žalobce provedeny, avšak stěžejní okolnost se žalobci prokázat nepodařilo /vzhledem k výpovědi žalobce a jeho bratra lze dokonce dovodit, že žalovaná v průběhu prací (po uzavření smlouvy o dílo a v průběhu jejího plnění, nikoliv před jejím uzavřením) upozorněna nebyla, když žalobce měl za to, že zjevně jeho jménem tak učiní jeho bratr, tento to však nijak nepotvrdil/.

31. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud žalobnímu požadavku nevyhověl. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že podle § , právnická osoba, . ř. a § 120 o. s. ř. je účastník povinen tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k prokázání svých tvrzení označit důkazy. Oprávněnost tvrzení musí být postavena najisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz např. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

32. K odvolací námitce stran prokázání skutečné spotřeby materiálu a s tím související potřeby provedení místního šetření a stran bezvadnosti provedených omítek odvolací soud jen uvádí, že tyto otázky neměly vliv na posouzení žalobního žádání jako nedůvodného, když žalobci nárok na zvýšení ceny díla dle § 2622 odst. 2 o. z. zanikl, když neprokázal, že by jako zhotovitel žalovanou jako objednatele na nutnost překročení ceny díla upozornil (že by jí tuto okolnost oznámil bez zbytečného odkladu) a že by jí v průběhu prací upozornil na skutečnosti, které byly důvodem pro dofakturaci. Stejně tak odvolací soud hodnotí odvolací argumentaci stran toho, že žalovaná v průběhu provádění díla námitku proti spotřebě materiálu neuplatnila, jako nedůvodnou, když to nebylo její povinností, naopak povinností žalobce bylo žalované vyšší spotřebu materiálu v průběhu provádění díla oznámit, což neučinil (neprokázal). K argumentaci žalobce, že skutečné množství použitého materiálu bylo zřejmé až po ukončení prací, odvolací soud jen poukazuje na to, že materiál (omítková směs) byl dovážen postupně, pročež žalobci muselo být již při provádění prací zřejmé, že dojde k jeho nadspotřebě.

33. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej jako správný i v nákladových výrocích, když soud prvního stupně přiléhavě rozhodl dle zásady úspěchu ve věci, správně rozhodl o výši náhrad, lhůtě k plnění a ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků i o platebním místě.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšný žalobce je proto povinen jí nahradit náklady ve formě odměny její právní zástupkyně za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem ve výši 19 720 Kč (2 x 9 860 Kč) podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., přičemž odměna a náhrady byly navýšeny o 21 % daň z přidané hodnoty, jíž odpovídá částka 4 330,20 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.