35 Co 125/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci jednající Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: jméno FO, narozený dne datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby zastoupený jméno zástupce zainteresované osoby bytem adresa zástupce zainteresované osoby o zaplacení 154 102,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované a žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2026, č. j. 47 C 80/2025-159,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ohledně částky 5 829,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 829,03 Kč od datum do zaplacení ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 123 649,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 153 193,75 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 149 952,97 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 130 217,23 Kč od datum do datum, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 595,75 Kč od datum do datum, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 129 478,95 Kč od datum do datum s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 123 649,92 Kč od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, a ve výroku o nákladech řízení III. se potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení 26 740,70 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 24 623,88 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 478,98 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok II) a žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 50 898 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze zavázaných k plnění zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních zavázaných (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí původně částku 11 507 782,22 Kč, když s ohledem na poplatkovou povinnost zúžila žalobní návrh podáním ze dne datum na částku 2 240 417,66 Kč s příslušenstvím, jež představuje součet 165 nároků na náhradu škody. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je podnikatelem, který v rámci své činnosti vymáhá celou řadu pohledávek mj. prostřednictvím exekučních řízení. Kontrolou stavu exekučních řízení žalobkyně zjistila, že u exekučních řízení, která jsou vedena soudním exekutorem jméno FO, Orgán veřejné moci, jí jako oprávněné nejsou v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu vyplácena veškerá vymožená plnění od povinných. Celkový dluh spočívající v nevyplacených vymožených plněních činil ke dni datum částku 11 507 782,22 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhala nakonec toliko částky 2 240 417,66 Kč s tím, že činnost soudního exekutora je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost odpovídá žalovaná. Nárok na náhradu škody byl před podáním žaloby uplatněn u žalované dne datum.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 10 511 533,31 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem jméno FO, bývalého soudního exekutora Orgán veřejné moci. Žalovaná konstatovala, že jméno FO je trestně stíhán pro podezřelý výraz, přičemž je s ohledem na hodnotu zajištěného majetku pravděpodobné, že žalobkyně bude částečně uspokojena. Do skončení adhezního řízení tak nelze učinit závěr o vzniku škody a žalovaná v dané chvíli vystupuje tzv. jako poslední dlužník. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako předčasné. Současně navrhla, aby do řízení na straně žalované vstoupil jako vedlejší účastník bývalý soudní exekutor jméno FO. Podáním ze dne datum bývalý soudní exekutor jméno FO (dále jen „bývalý soudní exekutor“) jakožto vedlejší účastník vyjádřil souhlas se svým vstupem do řízení.

4. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, soud prvního stupně vyloučil 125 nároků k samostatnému projednání. Předmětem projednávaného řízení zůstalo 10 nároků na náhradu škody, a to ve věci povinných: 1) jméno FO 7 459,21 Kč, 2) jméno FO 2 141,73 Kč, 3) jméno FO 9 606,80 Kč, 4) jméno FO 3 605,92 Kč, 5) jméno FO 7 792,55 Kč, 6) jméno FO 64 386,80 Kč, 7) jméno FO 26 270,60 Kč, 8) jméno FO 1,58 Kč, 9) jméno FO 22 976,52 Kč, 10) jméno FO 9 861,12 Kč.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení v rozsudku citovaná uzavřel, že žalobkyně vystupuje ve všech deseti exekučních řízeních v postavení oprávněné. Mezi právnická osoba a jméno FO byla v roce 2008 podepsána Rámcová smlouva o provádění exekucí, kde si účastníci v čl. V. pod bodem 2 sjednali, že vymožené finanční prostředky nebudou vypláceny dříve, než by činily alespoň 3 000 Kč, pokud by tím současně nebyl uhrazen zbytek vymáhané pohledávky. Na základě projektu vnitrostátní fúze ze dne datum došlo k fúzi sloučením společnosti právnická osoba, IČO IČO, jakožto zanikající společnosti a společnosti právnická osoba., IČO IČO, jakožto nástupnické společnosti. Na nástupnickou společnost právnická osoba. (žalobkyni) přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti právnická osoba, což bylo zapsáno dne datum.

6. Soud prvního stupně dále uvedl, že ke dni datum, tj. ke dni vyhlášení rozsudku, v exekuční věci povinné jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 7 459,21 Kč, v exekuční věci povinného jméno FO ve výši 1 234,23 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO 9 606,80 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO 3 605,92 Kč, v exekuční věci povinného jméno FO 7 792,55 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO 66 270 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO 23 649,12 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne datum pro plnění vedlejšího účastníka po podání žaloby ve výši 78 263 Kč, když podle průběžného rozúčtování činilo nevyplacené plnění původně částku 83 517,32 Kč), v exekuční věci povinného jméno FO 9 861,12 Kč. V exekuční věci povinné jméno FO došlo k vyplacení peněžitého plnění ve výši 22 976,52 Kč žalobkyni po podání žaloby, čímž žalovaný dluh zcela zanikl.

7. Základní povinností soudního exekutora v exekučním řízení je vymáhat dobrovolně neuhrazené pohledávky oprávněných a vymožené plnění oprávněným vydat, a to bez toho, že by k tomu musel být oprávněnými vyzýván. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu v celém rozhodném období v principu platilo, že peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce/pověření exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.

8. Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne datum co do částky 24 623,88 Kč s příslušenstvím ve věci povinného jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO částečně zpět. S ohledem na uvedené soud prvního stupně řízení v této části podle § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I).

9. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně shledal žalobu zcela důvodnou s tím, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatil oprávněnému), proto žalobě co do částky 129 478,95 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok II). Žalobě vyhověl i ohledně nevyplaceného plnění nižšího než zmiňovaných 1 000 Kč/3 000 Kč podle rámcové smlouvy, neboť v případě povinného jméno FO došlo již k zastavení exekuce, jedná se tak o konečné vyúčtování a exekutor je povinen vydat veškeré vymožené plnění. Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Odpovědnostní titul je tak dán.

10. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že ve věci povinné jméno FO nelze nároku vyhovět, když šlo o dluhy ze směnky a v exekučním řízení nebyla směnka znovu předložena žalobkyní, ani její právní předchůdkyní (Intrum Justicia právnická osoba.). Podle soudu prvního stupně v kompenzačním řízení se nepřezkoumává exekuční titul, neboť k tomu je povolán výlučně exekuční soud. V kompenzačním řízení je soud vázán pravomocným usnesením o nařízení exekuce/pověření soudního exekutora. Stát není účastníkem žádného z exekučních řízení a nemůže úspěšně v kompenzačním řízení vůči žalobkyni uplatnit námitky, které případně náležejí povinnému. Do doby, než bude eventuálně exekuce zastavena, vychází soud v kompenzačním řízení z toho, že exekuce je vedena po právu. Z tohoto důvodu soudu v kompenzačním řízení nepřísluší přezkoumávat, zda, kdy a kým byla předložena směnka (srov. rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka ze dne datum). Poukaz žalované na rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka nepovažoval soud prvního stupně za přiléhavý, neboť je v něm řešen převod, nikoli přechod směnky na základě univerzální sukcese, jak tomu bylo v tomto případě (zánik právnická osoba fúzí s právnická osoba právnická osoba., která posléze změnila obchodní firmu na právnická osoba).

11. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného uzavřel, že ve všech jmenovaných exekučních řízeních bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalého soudního exekutora, že žalobkyni vznikla škoda ve výši odpovídající v každém exekučním řízení částce, která žalobkyni coby oprávněné nebyla vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne vymožení a že tato škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, kdy nebýt jeho nesprávného úředního postupu, všechny vymožené částky by se dostaly do dispozice žalobkyně, které by pak nevznikla škoda. Za škodu takto vzniklou odpovídá vedle samotného soudního exekutora rovněž stát. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky 129 478,95 Kč, a to poté, kdy zohlednil rozsah částečného zpětvzetí žalobkyně.

12. Úrok z prodlení soud prvního stupně přiznal v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou majetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem datum, žalovaná se tak dostala do prodlení dne datum (srov. rozhodnutí Orgán veřejné moci z datum, sp. zn. spisová značka). Nicméně žalobkyně požadovala úroky z prodlení až ode dne podání žaloby dne datum, proto soud prvního stupně jejímu požadavku zcela vyhověl. Pokud žalovaná namítala, že v případě některých povinných žalobkyně uplatnila nižší částky, když následně z důvodu dalšího vymoženého plnění, byly žalovány částky vyšší, je nutno konstatovat, že judikatura Orgán veřejné moci dovodila dvě výjimky, kdy není třeba nárok na náhradu škody uplatnit. Jednu z nich představuje právě případ, kdy nárok zažalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání, a to v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. Tehdy by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 OdpŠk zcela nadbytečný a je třeba vycházet z toho, že byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ve věci sp. zn. spisová značka, usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, nebo sp. zn. spisová značka). Ohledně částek vymoženého plnění, které byly zaslány oprávněné až po podání žaloby (učiněno nesporným při jednání soudu dne datum), soud prvního stupně přiznal úrok z prodlení ke dni připsání této částky.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř., § 146 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 154 102,83 Kč. Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 153 195,75 Kč (v případě jméno FO a jméno FO došlo ke zpětvzetí z důvodu na straně žalobkyně – revize žaloby), soud prvního stupně s ohledem na nepatrný neúspěch žalobkyně, jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni v tomto řízení přiznal pouze tu část nákladů řízení, které byly vynaloženy v tomto vyloučeném řízení (úkon převzetí věci a podání žaloby soud zohlední podle úspěchu ve věci až po projednání všech 165 exekučních případů).

14. Soud prvního stupně účastníky poučil, že ve věci nároku povinných jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, a jméno FO není odvolání přípustné, ohledně zbývajících nároků lze podat odvolání. Soud prvního stupně v této souvislosti uvedl, že vyšel z judikatury, vztahující se k přípustnosti odvolání v případě objektivní kumulace nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšujících částku jednotlivě 10 000 Kč (srov. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikováno pod č. hodnota, či na něj odkazující usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

15. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně i žalovaná včasné odvolání. Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku II. a namítala, že poučení soudu prvního stupně o nepřípustnosti odvolání ve vztahu k jednotlivým nárokům povinných do 10 000 Kč je nesprávné, když podle judikatury Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci je při objektivní kumulaci nároků rozhodující jejich součet. Současně napadla odvoláním také výrok III. o nákladech řízení. Žalovaná v odvolání ve věci samé v zásadě zopakovala svou dosavadní argumentaci, zejména že žaloba je podána předčasně, neboť stát stojí v roli posledního dlužníka, přičemž proti vedlejšímu účastníku je vedeno trestní řízení a žalobkyně se má proto primárně domáhat uspokojení v adhezním řízení, proto do jeho skončení nelze činit jednoznačný závěr o vzniku a přesné výši škody a plnění podle OdpŠk tak není možné. Vedlejší účastník nadto žalobkyni vymožená plnění (byť opožděně a nepravidelně) nadále vyplácí, a i z tohoto důvodu není podle žalované možné tvrzenou škodu vyplatit, kdy vyplacením tvrzené škody by mohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně v případě, že by soudní exekutor vymožené plnění dodatečně vyplatil. Žalovaná ve vztahu k povinné jméno FO zopakovala svou obranu založenou na absenci prokázání hmotněprávního nároku žalobkyně na exekuční plnění (nepředložení směnky), z čehož dovozuje, že pokud žalobkyni nesvědčí samotný nárok na plnění, nemohla jí v rozsahu nevyplacených částek vzniknout škoda. Soudu prvního stupně vytkla, že se nezabýval ani otázkou případného rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy, pokud by takové plnění bylo i přesto žalobkyni přiznáno. Namítala, že v případě výměny exekutora, následná činnost nového exekutora nemůže být přičítána původnímu exekutorovi. Žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že neřešil, v jakém rozsahu a v jaký okamžik došlo k uplynutí šestiměsíční lhůty žalované pro mimosoudní projednání, tj. rozhodný okamžik pro určení počátku prodlení žalované, a to v případech, kdy nebyla původně uplatněná celá požadovaná částka, a kdy v mezidobí došlo k vymožení dalších finančních prostředků. K nákladovému výroku žalovaná uvedla, že by měla být přezkoumána účelnost a důvodnost nákladů žalobkyně. Žalovaná namítala, že žalobkyně své nároky rozštěpila do více řízení, hrozí tak, že součet přiznaných nákladů (zejména za převzetí, sepis žaloby a vyjádření) bude vyšší, než kdyby bylo o všech nárocích rozhodnuto jediným rozsudkem. Podle žalované proto nelze o části nákladů za „společné“ úkony spravedlivě rozhodnout dříve než po skončení všech souvisejících řízení se zohledněním poměru úspěchu. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený vyhovující výrok II. změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně odvoláním napadla pouze nákladový výrok III. a namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud jí přiznal pouze část nákladů – náklady vynaložené výlučně v nadepsaném řízení, tj. deset nároků – s odůvodněním, že o nákladech společných všem uplatněným nárokům (dalších 125 nároků bylo vyloučeno k samostatnému řízení usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka), tj. převzetí a příprava, žaloba, vyjádření ze dne datum, bude rozhodnuto v jiném řízení. Žalobkyně v této souvislosti zdůraznila, že napadeným rozsudkem se ve vztahu k projednávaným deseti nárokům řízení končí, a proto mělo být podle § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o celkových nákladech řízení týkajících se těchto deseti nároků, nikoli jen o jejich části s odkazem na následná řízení, v nichž se tyto nároky již nadále neprojednávají a o nichž se již rozhodovat nebude. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení, která jí má být žalovanou uhrazena činí celkem 69 290 Kč (vedle již přiznané částky 50 898 Kč dalších 18 392 Kč za další 3 úkony právní služby, 3 paušály a DPH).

17. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila a setrvala na své dosavadní argumentaci. Odvolacímu soudu proto navrhla, aby napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku II. jako věcně správný potvrdil a současně aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Vedlejší účastník se k odvoláním žalobkyně a žalované nevyjádřil.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaných odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že částečně důvodné je pouze odvolání žalované do nákladového výroku. Odvolání žalované ohledně věci samé ani odvolání žalobkyně odvolací soud důvodnými neshledal.

20. K přípustnosti odvolání žalované do výroku II. o věci samé, je namístě uvést, že odvolání je přípustné v celém jeho rozsahu, tj. včetně nároku ve věci povinných jméno FO (9 606,80 Kč), jméno FO (7 459,21 Kč), jméno FO (1,58 Kč), jméno FO (9 861,12 Kč), jméno FO (3 605,92 Kč), jméno FO (7 792,55 Kč) a jméno FO (2 141,73 Kč). Poučení soudu prvního stupně ohledně nepřípustnosti odvolání v případě nároků ve věcech jednotlivých povinných nepřevyšujících 10 000 Kč není správné, neboť odporuje znění i smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., podle něhož není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč (tzv. bagatelní hranice). Pro určení hranice bagatelního sporu je přitom podstatná celková výše peněžitého plnění – nikoli výše jednotlivých částek uplatněných žalobou (objektivní kumulace); dělení žalobního nároku na dílčí skutky je v této souvislosti nepřípustné. Ohledně této problematiky odvolací soud odkazuje např. na nález Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka a v něm vyslovený závěr, že „Je zcela věcí žalobce, čeho se svou žalobou domáhá; pokud přitom v jedné žalobě spojí několik i samostatně projednatelných nároků a nalézací soud rozhodne o peněžitém plnění, není v pravomoci odvolacího soudu tuto částku následně členit na dílčí položky, které, každá samostatně, nedosahují hranice bagatelní částky pro odvolací řízení (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Opačný přístup je zásahem do práva na projednání věci nestranným soudem.“ (shodně nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka a dále usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka; obdobně komentářová literatura, např. ŠEBEK, R. In: SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 29). Soudem prvního stupně v této souvislosti odkazované usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, není pro projednávaný případ přiléhavé, neboť se týkalo případu tzv. subjektivní kumulace (samostatné nároky více žalobců) – nikoli objektivní kumulace, kdy žalobce v jedné žalobě spojí několik i samostatně projednatelných nároků, tak jako tomu je v projednávaném případě – která je výjimkou z výše uvedeného pravidla (srov. např. JIRSA, J. In: JIRSA, J. a kol. Občanský soudní řád, 3. část. Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, systém ASPI, stav k 1. 1. 2023, komentář k § 202).

21. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 829,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení s tím, že ve věci povinné jméno FO sp. zn. spisová značka došlo k výplatě částky 5 829,03 Kč, na účet žalobkyně byla připsána dne datum. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. o věci samé ohledně částky 5 829,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 829,03 Kč od datum do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

22. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí v řízení o věci samé opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správná skutková zjištění a na to i navazující právní závěry. Správně proto uzavřel, že nároky žalobkyně ohledně částky v celkové výši 129 478,95 Kč jsou důvodné, a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

23. Podle § 4 odst. 2 OdpŠk činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

24. Podle § 5 písm. b/ OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

26. Podle § 46 odst. 4 e. ř. peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí po odpočtu nákladů exekuce oprávněnému, nedohodl-li se s ním na jiné lhůtě či jiné částce, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Ze zvláštního účtu podle odstavce 5 vyplatí exekutor peněžní prostředky z vymoženého plnění s úrokem, pokud přirostl, za dobu ode dne připsání vymožených peněžních prostředků na zvláštní účet podle odstavce 5 do dne předcházejícího dni jejich odepsání ze zvláštního účtu. Za vymožené plnění se považuje plnění a/ získané prováděním exekuce způsobem podle § 59 odst. 1, b/získané provedením exekuce podle odstavce 6, nebo c/ hrazené na vymáhanou povinnost od doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému do skončení exekuce, nebylo-li získáno podle písmene a/ nebo b/.

27. Soud prvního stupně zcela správně a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je ve smyslu § 4 odst. 2 OdpŠk dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že vedlejší účastník v souvislosti s výkonem exekuční činnosti v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu neprovedl výplatu celé vymožené pohledávky žalobkyni jako oprávněné, a to v rozsahu přesahujícím částku 1 000 Kč, resp. dle čl. V odst. 2 Rámcové smlouvy o provádění exekucí částku 3 000 Kč, čímž jí způsobil škodu ve výši odpovídající částkám, které žalobkyni jako oprávněné nebyly v jednotlivých exekučních řízeních vyplaceny ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich vymožení. Žalobě důvodně vyhověl i ohledně nevyplaceného plnění nižšího než zmiňovaných 1 000 Kč/3 000 Kč podle rámcové smlouvy, neboť v případě povinného jméno FO došlo již k zastavení exekuce, jedná se tak o konečné vyúčtování a exekutor je povinen vydat veškeré vymožené plnění. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že v době uzavření Rámcové smlouvy úprava exekučního řádu ohledně nakládání s vymoženým plněním nestanovila žádná pravidla ani limity, naopak ponechávala otázku výplaty plnění zcela na dohodě stran; nebylo přitom neobvyklé, že v případě absence dohody exekutor vyplácel vymožené plnění nikoli průběžně, nýbrž jednorázově až při skončení exekuce (srov. Molák, S. a Kocinec, J. in Molák, S. a kol. Exekuční řád. Komentář. Wolters Kluwer, systém ASPI, stav k 1. 1. 2023, komentář k § 46). Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že žalobkyně požaduje částku 709,50 Kč z exekučního řízení sp. zn. spisová značka, týkající se povinné jméno FO, která je výslovně určená na náklady exekuce. V průběžném rozúčtování (viz č. l. 18, resp. č. l. 18 p. v.) je částka připsána dne datum, a to jako odměna exekutora. Žalobkyně tuto částku nepožadovala. Žalovaný dluh vznikl už k datum, tj. předtím, než byla zaplacena.

28. Soud prvního stupně současně správně uzavřel, že za takto vzniklou škodu odpovídají stát i soudní exekutor vedle sebe – stát měl za této dřívější úpravy povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatnil i vůči soudnímu exekutorovi či nikoli – resp. v případě exekucí zahájených po datum (kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb.) již za tuto škodu odpovídá podle § 4 odst. 2 ve spojení s § 13 odst. 1 OdpŠk pouze stát, a to bez možnosti liberace. Judikatura obsahující závěr o subsidiaritě uplatňování nároku na náhradu škody vůči státu se tedy v těchto případech vůbec neuplatní, neboť třetí osobou zde není dlužník žalobkyně, ale soudní exekutor (srov. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka, ze dne datum sp. zn. spisová značka, ze dne datum sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum sp. zn. spisová značka). V této souvislosti je namístě připomenout, že je třeba odlišovat odpovědnost soudního exekutora vůči oprávněnému za splnění veřejnoprávní povinnosti – vyplacení v exekuci vymoženého plnění, od odpovědnosti státu za škodu, která nastupuje (při splnění dalších zákonných předpokladů) až tehdy, dopustí-li se soudní exekutor nesprávného úředního postupu (§ 13 odst. 1 a 2 OdpŠk) – prodlení s výplatou v exekuci vymoženého plnění. V takovém případě může oprávněný požadovat náhradu škody vůči státu, přičemž výše této škody bude, přinejmenším co do její jistiny, korelovat s rozsahem soudním exekutorem včas nevyplaceného plnění, neboť v případě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora spočívajícím v nevyplacení vymožené částky včas, vzniká škoda již prodlením soudního exekutora s vyplacením vymoženého plnění, tj. uplynutím 30. dne ode dne vymožení (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka). Vedle práva požadovat po státu náhradu škody pak oprávněnému svědčí i nárok, aby mu soudní exekutor vydal vymožené plnění. V rozsahu, v jakém plnil jeden z takto odpovědných subjektů – soudní exekutor (veřejnoprávní povinnost) x stát (reflexní škoda) – nicméně zaniká vůči oprávněnému povinnost druhého z nich, avšak pouze co do jistiny, nikoli co do nároku na výplatu zákonného úroku z prodlení (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka). Námitka žalované, že u povinných jméno FO, jméno FO jméno FO a jméno FO došlo ke změně exekutora a tím k zániku nároku na náhradu vzniklé škody vůči státu, proto není důvodná, stejně tak námitka, že žaloba byla podána předčasně. Žalobkyně uplatňuje vůči státu nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu exekutora spočívajícího v prodlení s výplatou vymoženého plnění; tato škoda vzniká již uplynutím zákonné lhůty k výplatě, nikoli až následnou (ne)úspěšností vymáhání vydání vymoženého plnění po exekutorovi či po dlužníku v exekuci. Doktrína subsidiarity a postavení státu jako tzv. posledního dlužníka se proto v posuzované věci neuplatní, neboť „třetí osobou“ zde není dlužník žalobkyně, nýbrž soudní exekutor, jehož pochybení při výkonu exekuční činnosti, konkrétně prodlení s výplatou vymoženého plnění, představuje odpovědnostní titul podle OdpŠk.

29. Tvrzení žalované, že v případě (byť i částečného) splnění povinnosti vedlejšího účastníka vydat žalobkyni coby oprávněné vymožené plnění by v odpovídajícím rozsahu došlo k zániku nároku žalobkyně na náhradu škody vůči státu dle OdpŠk, je správné, nicméně takové skutečnosti žalovaná uvedla pouze obecně. Jednalo se o hypotetickou argumentaci, že žalobkyně by mohla být uspokojena v rámci adhezního řízení, případně v rámci exekučních řízení výše označených povinných, aniž by tyto úvahy jakkoli konkretizovala. Pouhá hypotetická možnost budoucího uspokojení však není způsobilá zpochybnit vznik a důvodnost nároku žalobkyně coby oprávněné vůči státu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora dle OdpŠk ani založit závěr o předčasnosti žaloby.

30. Soud prvního stupně správně odmítl argumentaci žalované ohledně povinné jméno FO z důvodu nepředložení směnky v exekučním řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvádí, že v rámci kompenzačního řízení není možné (ne)oprávněnost vedení exekuce přezkoumávat. Uvedený závěr plyne z judikatury Orgán veřejné moci, podle níž platí, že k posouzení otázky, zda exekuce měla být zastavena (ať již pro nedostatek způsobilého podkladu, či z jiných důvodů), musí nezbytně dojít (a může dojít) v rámci exekučního řízení samotného, i kdyby již bylo skončeno vymožením plnění; v případném navazujícím nalézacím řízení (ať již o vydání bezdůvodného obohacení či v řízení kompenzačním) totiž soud nemůže tuto otázku řešit jako předběžnou, neboť do doby ukončení exekuce jiným procesním způsobem než vymožením přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, popř. soudnímu exekutorovi (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka a v něm odkazované usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka). Z těchto důvodů nemůže námitka žalované založená na tvrzení, že žalobkyně v exekucích povinné jméno FO nepředložila směnku, v nynějším kompenzačním řízení obstát, neboť by její přijetí ve svém důsledku znamenalo nepřípustný přezkum (ne)oprávněnosti vedení exekuce mimo rámec exekučního řízení, k němuž kompenzační řízení neslouží. Odvolací soud zároveň neshledal důvodnou ani navazující námitku žalované, že přiznání plnění žalobkyni by za daných okolností bylo v rozporu s dobrými mravy. Jde totiž o námitku, která je obsahově jen jinak formulovaným pokusem dosáhnout téhož – tedy aby soud v rámci kompenzačního řízení meritorně hodnotil, zda exekuce měla být vedena, resp. zda měla být zastavena. To však z důvodů shora uvedených není možné. Rovněž správně se soud prvního stupně vypořádal s přiznáním zákonného úroku z prodlení, a to včetně odkazu na příslušnou judikaturu (viz odst. 39. napadeného rozsudku, resp. odst. 12 shora). Odvolací soud pro stručnost proto na uvedené závěry odkazuje.

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku II. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 123 649,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výroku specifikované podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

32. Soud prvního stupně důvodně o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 o. s. ř. a správně rozhodl i o rozsahu úkonů, za které je třeba náhradu nákladů řízení přiznat. S ohledem na specifický procesní vývoj projednávané věci je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve dvou časových úsecích (srov. nález Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka). Žaloba byla původně podána na zaplacení částky v celkové výši 11 507 782,22 Kč; následně bylo řízení v rozsahu 9 267 364,56 Kč částečně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, takže řízení dále pokračovalo jen ohledně částky 2 240 417,66 Kč; poté bylo 125 uplatněných nároků vyloučeno k samostatnému projednání (srov. usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka). Předmětem projednávaného řízení zůstaly toliko nároky deseti povinných v celkové výši 154 102,83 Kč. Je proto namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení zvlášť, a to 1/ za období od podání žaloby do částečného zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dne datum, a 2/ za období od částečného zastavení řízení do skončení řízení o deseti nárocích projednávaných před soudem prvního stupně.

33. V období ad 1/ je podle odvolacího soudu třeba uzavřít, že převážně úspěšnou v něm byla žalovaná, neboť žaloba byla podána na zaplacení částky 11 507 782,22 Kč, přičemž řízení bylo ohledně částky 9 267 364,56 Kč částečně zastaveno v důsledku procesního zavinění žalobkyně, která nezaplatila soudní poplatek (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Žalované nicméně v tomto období podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Žalobkyni za toto období nenáleží náhrada nákladů řízení za úkony učiněné v tomto časovém úseku, tj. převzetí a příprava + žaloba + vyjádření.

34. V období ad 2/ je situace odlišná. Ve vztahu k předmětu řízení, o němž bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto a o němž se nadepsané řízení v převážné části vedlo, soud prvního stupně rozhodl správně podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na nepatrný neúspěch žalobkyně, jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

35. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal převážně úspěšné žalobkyni, která měla neúspěch jen ohledně odvolání do nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení spočívající ve vyjádření k odvolání, v účasti na ústním jednání před odvolacím soudem, částečné zpětvzetí a účast na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Odvolací soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za podané odvolání proti nákladovému výroku III. Výše odměny je stanovena podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 129 478,95 Kč, tj. částka 6 300 Kč za úkon, za částečné zpětvzetí 1 500 Kč, s připočtením náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč. Cestovné v celkové výši 1 849,75 Kč za jízdu zástupce žalobkyně na jednání k odvolacímu soudu konaném dne datum na trase adresa a zpět (celkem 240 km) osobním vozem podezřelý výraz, r. z. spisová značka, při průměrné spotřebě paliva nafta motorová 5,30 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 34,10 Kč/l a náhradním koeficientu 5,90 Kč/km. Nárok na náhradu vychází z § 157 zák. č. 262/2006 sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni dále vznikly náklady v podobě náhrad za promeškaný čas (8 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce na jednání k odvolacímu soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., 21 % DPH ve výši 4 640,95 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 26 740,70 Kč. Náklady žalobkyně jsou povinni společně a nerozdílně nahradit neúspěšná žalovaná a vedlejší účastník na její straně „Pomáhal-li ve sporu vedlejší účastník účastníkovi, který je povinen nahradit státu vzniklé náklady, soud uloží vedlejšímu účastníkovi, aby zaplatil státu náhradu nákladů společně a nerozdílně s účastníkem“ (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s. 996–1001). Patnáctidenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

36. Odvoláním nedotčený výrok I. nabyl samostatně právní moci dle § 206 odst. 2 o. s. ř.

37. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.