47 C 80/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka, IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce pro zaplacení 154 102,83 Kč (původně o 135 exekučních případů)

I. Řízení se zastavuje co do částky 24 623,88 Kč s příslušenstvím.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 129 478,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 153 193,75 Kč od 26. 2. 2024 do 24. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 149 952,97 Kč od 25. 9. 2024 do 17. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 130 217,23 Kč od 18. 9. 2024 do 7. 8. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 595,75 Kč od 8. 8. 2025 do 25. 11. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 129 478,95 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, a to do 15 od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 50 898 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že plněním jednoho ze zavázaných k plnění zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních zavázaných k plnění.

1. Žalobkyně se žalobou z 26. 2. 2024 domáhala na žalované původně zaplacení částky v celkové výši 11 507 782,22 Kč, když s ohledem na poplatkovou povinnost spojenou s podáním žaloby zúžila žalobní žádání podáním ze dne 15. 7. 2024 na částku 2 240 417,66 Kč s příslušenstvím, jež představuje součet 165 nároků na náhradu škody. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že je podnikatelem, který v rámci své činnosti vymáhá celou řadu pohledávek mj. prostřednictvím exekučních řízení. Kontrolou stavu exekučních řízení žalobkyně zjistila, že u exekučních řízení, která jsou vedena soudním exekutorem Jméno účastníka, Exekutorský úřad adresa, jí jako oprávněné nejsou v rozporu s ust. § 46 odst. 4 exekučního řádu vyplácena veškerá vymožená plnění od povinných. Celkový dluh spočívající v nevyplacených vymožených plnění činil ke dni 31. 8. 2023 částku 11 507 782,22 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhala nakonec toliko částky 2 240 417,66 Kč s tím, že činnost soudního exekutora je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost odpovídá žalovaná. Nárok na náhradu škody byl před podáním žaloby uplatněn u žalované dne 8. 6. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 4. 10. 2024 uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 10 511 533,31 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Jméno účastníka, bývalého soudního exekutora Exekutorského úřadu adresa. Žalovaná konstatovala, že Jméno účastníka je trestně stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, přičemž je s ohledem na hodnotu zajištěného majetku pravděpodobné, že žalobkyně bude částečně uspokojena. Do skončení adhezního řízení tak nelze učinit závěr o vzniku škody a žalovaná v dané chvíli vystupuje tzv. jako poslední dlužník. V posledku žalovaná navrhla, aby do řízení na straně žalované vstoupil jako vedlejší účastník bývalý soudní exekutor Jméno účastníka.

3. Podáním ze dne 19. 3. 2025 bývalý soudní exekutor Jméno účastníka (dále jen „bývalý soudní exekutor“) jakožto vedlejší účastník vyjádřil souhlas se svým vstupem do řízení.

4. Usnesením ze dne 22. 10. 2025 č. j.: 47 C 80/2025-7 zdejší soud vyloučil 125 nároků k samostatnému projednání. Předmětem namítaného řízení tak zůstalo 10 nároků na náhradu škody, a to ve věci povinných: 1) jméno FO á 7 459,21 Kč, 2) jméno FO á 2 141,73 Kč, 3) jméno FO á 9 606,80 Kč, 4) jméno FO á 3 605,92 Kč, 5) jméno FO á 7 792,55 Kč, 6) jméno FO á 64 386,80 Kč, 7) jméno FO á 26 270,60 Kč, 8) jméno FO á 1,58 Kč, 9) jméno FO á 22 976,52 Kč, 10) adresa á 9 861,12 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně vystupuje ve všech deseti exekučních řízení v postavení oprávněné. Mezi právnická osoba a Jméno účastníka byla v roce 2008 podepsána Rámcová smlouva o provádění exekucí, kde si účastníci v čl. V. pod bodem 2 sjednali, že vymožené finanční prostředky nebudou vypláceny dříve, než by činily alespoň 3 000 Kč, pokud by tím současně nebyl uhrazen zbytek vymáhané pohledávky.

7. Na základě projektu vnitrostátní fúze ze dne 10. 10. 2017 došlo k fúzi sloučením společnosti právnická osoba, IČO: IČO, jakožto zanikající společnosti a společnosti právnická osoba právnická osoba., IČO: IČO žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti. Na nástupnickou společnost právnická osoba právnická osoba. (zdejší žalobkyni) přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti právnická osoba, což bylo zapsáno dne 1. 12. 2017 (zjištěno z úplného výpisu z OR). Pro zjednodušení proto soud hovoří jak v případě zanikající, tak v případě nástupnické společnosti jako o žalobkyni.

8. Z průběžného rozúčtování ve věci povinné jméno FO na čl. 8 vzal soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor vymohl doposavad pro žalobkyni jako oprávněnou částku v celkové výši 7 459,21 Kč, avšak ke dni vyhlášení rozhodnutí jí nevyplatil ničeho. Z usnesení Okresního soudu v Semilech č. j.: Anonymizováno ze dne 28. 5. 2024 vyplývá, že vedlejší účastník byl zproštěn provedením exekuce a nově byl jejím provedením pověřen tituly před jménem jméno FO. Citované usnesení nabylo právní moci dne 22. 6. 2024.

9. Z průběžného rozúčtování ve věci povinného jméno FO na čl. 12 má soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor vymohl doposavad pro žalobkyni jakožto oprávněnou částku v celkové výši 1 234,23 Kč, přičemž ke dni vyhlášení rozhodnutí jí nevyplatil ničeho. Z usnesení vedlejšího účastníka č. j.: Anonymizováno ze dne 22. 2. 2024, jež nabylo právní moci dne 20. 3. 2024 se podává, že exekuce nařízená usnesením č. j.: Anonymizováno ze dne 5. 6. 2009, které vydal Okresní soud ve Znojmě se zastavuje.

10. Z průběžného rozúčtování ve věci povinné jméno FO na čl. 15 soud zjistil, že bývalý soudní exekutor vymohl doposavad pro žalobkyni jako oprávněnou částku v celkové výši 9 606,80 Kč, avšak ke dni vyhlášení rozhodnutí jí nevyplatil ničeho. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce na čl. 16 ze dne 8. 11. 2017 se podává, že vedlejší účastník byl pověřen provedením exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j.: Anonymizováno ze dne 5. 6. 2009, a to na základě rozhodnutí – č. j.: Anonymizováno vydaného Český telekomunikačním úřadem.

11. Z průběžného rozúčtování ve věci povinné jméno FO na čl. 18 má soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor vymohl doposavad pro žalobkyni jako oprávněnou částku 53 506,96 Kč, avšak ke dni vyhlášení rozhodnutí jí vyplatil toliko 49 901,04 Kč. Z usnesení zástupce vedlejšího účastníka ze dne 25. 6. 2024 č. j.: Anonymizováno, jež nabylo právní moci dne 23. 7. 2024, se podává, že exekuce nařízená usnesením č. j.: Anonymizováno ze dne 8. 3. 2010, které vydal Okresní soud v Kladně, se zastavuje.

12. Z průběžného rozúčtování ve věci povinného jméno FO na čl. 21 má soud za prokázané, že bývalý soudní exekutor doposavad pro žalobkyni jakožto oprávněnou vymohl částku ve výši 26 273,27 Kč, nicméně ke dni vyhlášení rozhodnutí jí vyplatil toliko 18 480,72 Kč. Z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 3. 2024 č. j.: Anonymizováno s právní mocí ke dni 10. 4. 2024 se podává, že vedlejší účastník byl zproštěn pověření k provedení exekuce a nově byl pověřen tituly před jménem jméno FO.

13. Z průběžného rozúčtování ve věci povinné jméno FO na čl. 26 vzal soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor doposavad pro žalobkyni jako oprávněnou vymohl částku ve výši 66 270 Kč, avšak ke dni vyhlášení rozhodnutí jí nevyplatil ničeho. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 2024 č. j.: Anonymizováno vyplývá, že ve věci bylo rozhodnuto o zproštění vedlejšího účastníka provedením exekuce a provedením exekuce byl pověřen tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa.

14. Z průběžného vyúčtování ve věci povinné jméno FO na čl. 31 má soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor vymohl pro žalobkyni jakožto oprávněnou doposavad částku ve výši 95 252,16 Kč, ale ke dni vyhlášení rozhodnutí jí vyplatil toliko 11 734,84 Kč. Z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 4. 2024 č. j.: Anonymizováno vyplývá, že ve věci bylo rozhodnuto o zproštění vedlejšího účastníka provedením exekuce a provedením exekuce byl pověřen tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa.

15. Z průběžného rozúčtování ve věci povinného jméno FO na čl. 35 se podává, že bývalý soudní exekutor vymohl pro žalobkyni jakožto oprávněnou doposavad částku ve výši 41 643,56 Kč, nicméně ke dni vyhlášení rozhodnutí jí vyplatil toliko 41 641,98 Kč. Z oznámení o skončení exekuce na čl. 36 vyplývá, že bývalý soudní exekutor byl pověřen provedením exekuce usnesením Okresního soudu v Karviné č. j.: Anonymizováno ze dne 9. 7. 2009, a to na základě vykonatelného rozhodnutí – platebního rozkazu č. j.: Anonymizováno vydaného Okresním soudem v Karviné dne 7. 1. 2009.

16. Z průběžného rozúčtování ve věci povinné jméno FO na čl. 37 má soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor vymohl doposavad pro žalobkyni jakožto oprávněnou částku ve výši 128 602,12 Kč, avšak ke dni vyhlášení rozhodnutí jí vyplatil toliko 116 610,59 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce na čl. 40 se podává, že exekuce byla nařízena usnesením č. j.: Anonymizováno ze dne 15. 6. 2009 vydaného Okresním soudem ve Frýdku- Místku, a to na základě vykonatelného rozhodnutí - platebního rozkazu č. j.: Anonymizováno Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 11. 3. 2009.

17. Z průběžného rozúčtování ve věci povinného jméno FO na čl. 42 vyplývá, že bývalý soudní exekutor vymohl pro žalobkyni jakožto oprávněnou částku ve výši 44 758,29 Kč, avšak ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci jí vyplatil toliko 34 897,17 Kč. Z oznámení o skončení exekuce na čl. 43 vzal soud za zjištěné, že bývalý soudní exekutor byl pověřen provedením exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j.: Anonymizováno ze dne 29. 7. 2009, a to na základě vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. j.: Anonymizováno ze dne 16. 10. 2007.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

21. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

26. Co se týká činnosti soudního exekutora, ta je podle § 4 odst. 2 OdpŠk považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 OdpŠk). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) bez možnosti liberace.

27. Dle ustálené judikatury platí, že neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, za který stát odpovídá (srov. závěry rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015 - R 90/2017, sp. zn. 30 Cdo 3359/2022 - R 86/2023, či z recentní judikatury sp. zn. 30 Cdo 513/2023, v němž je dosavadní judikatura shrnuta). Skutečnost, že za škodu odpovídá i exekutor sám nezbavuje stát odpovědnosti a žalobkyni je dáno k volbě, koho bude žalovat. Stát zde proto nevystupuje v pozici tzv. posledního dlužníka a žaloba tudíž není podána předčasně. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (pochybení při nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní věcná legitimace státu a odpovědnost se řídí OdpŠk.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

29. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

30. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem bývalého exekutora tituly před jménem jméno FO. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

31. Soud, jak podrobněji uvedeno výše v závěru o skutkovém stavu, má za prokázané, že ke dni vyhlášení rozsudku v exekuční věci povinné jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 7 459,21 Kč, v exekuční věci povinného jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 1 234,23 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 9 606,80 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 3 605,92 Kč, v exekuční věci povinného jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 7 792,55 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 66 270 Kč, v exekuční věci povinné jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 23 649,12 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne 1. 12. 2025 pro plnění vedlejšího účastníka po podání žaloby ve výši 78 263 Kč, když dle průběžného rozúčtování činilo nevyplacené plnění původně částku 83 517,32 Kč), v exekuční věci povinného jméno FO nebylo žalobkyni vyplaceno peněžité plnění ve výši 9 861,12 Kč.

32. V exekuční věci povinné jméno FO došlo k vyplacení peněžitého plnění ve výši 22 976,52 Kč žalobkyni po podání žaloby, čímž žalovaný dluh zcela zanikl.

33. Základní povinností soudního exekutora v exekučním řízení je vymáhat dobrovolně neuhrazené pohledávky oprávněných a vymožené plnění oprávněným vydat, a to bez toho, že by k tomu musel být oprávněnými vyzýván. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu v celém rozhodném období v principu platilo, že peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce/pověření exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.

34. Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 1. 12. 2025 co do částky 24 623,88 Kč s příslušenstvím ve věci povinného jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO částečně zpět. S ohledem na uvedené soud řízení v této části ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I.).

35. Ve zbývajícím rozsahu soud shledal žalobu zcela důvodnou. V dané souvislosti soud uzavírá, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému), pročež žalobě v souhrnu co do částky 129 478,95 Kč vyhověl (výrok II.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobě vyhověl i v případě nevyplaceného plnění nižšího než zmiňovaných 1 000 Kč/3 000 Kč dle rámcové smlouvy, neboť v případě povinného jméno FO došlo již k zastavení exekuce, jedná se tak v podstatě o konečné vyúčtování a exekutor je povinen vydat veškeré vymožené plnění.

36. Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2321/2016). Odpovědnostní titul je tak dán 37. K námitce žalované, že ve věci povinné jméno FO šlo o dluhy ze směnky a že v exekučním řízení nebyla směnka znovu předložena žalobkyní, ani její právní předchůdkyní (právnická osoba.) soud uvádí následující. Námitka žalované je nedůvodná primárně proto, že soud v tomto kompenzačním řízení nepřezkoumává exekuční titul, neboť k tomu je povolán výlučně exekuční soud. Soud v kompenzačním řízení je vázán pravomocným usnesením o nařízení exekuce/pověření soudního exekutora. Stát není účastníkem žádného z exekučních řízení a nemůže úspěšně v kompenzačním řízení vůči žalobkyni uplatnit námitky, které případně náležejí povinnému. Do doby, než bude eventuálně exekuce zastavena, vychází soud v kompenzačním řízení z toho, že exekuce je vedena po právu. Z tohoto důvodu soudu v kompenzačním řízení nepřísluší přezkoumávat, zda, kdy a kým byla předložena směnka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 77/2023 ze dne 31. 7. 2023, kde NS konstatoval, že : „….věřitel vykonatelné pohledávky dokládá její existenci zásadně jen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, jímž byla pohledávky přiznána…požadavek na opětovné předložení prvopisu směnky není důvodný…“ . Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že v případě přechodu práv ze směnky se uplatní pouze obecná právní úprava. K přechodu práv ze směnky, tedy bez nutnosti směnku indosovat, dochází zejména v případech, kdy byla obchodní společnost zrušena bez likvidace podle, kdy zaniká právnická osoba bez likvidace (zejména § 169, 178 a 179 ObčZ), kdy byl prodán podnik podle § 476 a násl. ObchZ, kdy je prodán závod podle § 2175 a násl. ObčZ, kdy je privatizován státní podnik podle § 15 odst. 1 PřMaj, kdy byla směnka součástí dědictví podle § 470 a násl. ObčZ 1964 anebo bude podle § 1701 ObčZ, kdy byla směnka součástí vypořádání společného jmění manželi podle § 150 ObčZ 1964, nyní podle § 736 a násl. ObčZ. Tyto a případně další obecně právní důvody záměny majitele směnky sdílejí osud jiných práv a směnečným právem se neřídí (srov. Kovařík, Z.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6. dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 70-71, dostupné v beck-online.cz). Poukaz žalované na rozhodnutí NS sp.zn. 20 Cdo 3739/2023 není přiléhavý, neboť v něm je řešen převod, nikoli přechod směnky na základě univerzální sukcese, jak tomu bylo v tomto případě (zánik právnická osoba fúzí s právnická osoba právnická osoba., která posléze změnila obchodní firmu na Jméno žalobkyně.).

38. Soud uzavírá, že ve všech jmenovaných exekučních řízení (viz bod 32. odůvodnění rozsudku) bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalého soudního exekutora, že žalobkyni vznikla škoda ve výši odpovídající v každém exekučním řízení částce, která žalobkyni coby oprávněné nebyla vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne vymožení a že tato škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, kdy nebýt jeho nesprávného úředního postupu, všechny vymožené částky by se dostaly do dispozice žalobkyně, které by pak nevznikla škoda. Za škodu takto vzniklou odpovídá vedle samotného soudního exekutora rovněž stát. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 129 478,95 Kč-součet nevyplacených plnění pod bodem 32. rozsudku poté co zohlednil rozsah částečného zpětvzetí žalobkyně.

39. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 8. 6. 2023. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou majetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 8. 6. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 8. 12. 2023, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 9. 12. 2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Nicméně žalobkyně požadovala úroky z prodlení až ode dne podání žaloby dne 26. 2. 2024, pročež soud jejímu požadavku zcela vyhověl. Pokud se žalovaná bránila, že v případě některých povinných žalobkyně uplatnila nižší částky, když následně z důvodu dalšího vymoženého plnění, byly žalovány částky vyšší, je nutno konstatovat, že judikatura Nevyššího soudu dovodila dvě výjimky, kdy není třeba nárok na náhradu škody uplatnit. Jednu z nich představuje právě případ, kdy nárok zažalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání, a to v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. Tehdy by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 OdpŠk zcela nadbytečný a je třeba vycházet z toho, že byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ve věci pod sp. zn. 30 Cdo 727/2011, usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3226/2013, nebo 30 Cdo 86/2021), když soud pro úplnost uvádí, že v částech vymoženého plnění, které byly zaslány oprávněné až po podání žaloby (učiněno nesporným při jednání soudu dne 16. 12. 2025), přiznal úrok z prodlení ke dni připsání této částky.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., § 146 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 154 102,83 Kč. Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 153 195,75 Kč (v případě jméno FO a jméno FO došlo ke zpětvzetí z důvodu na straně žalobkyně – revize žaloby), soud tak s ohledem na nepatrný neúspěch žalobkyně, jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení. K nákladům řízení soud předesílá, že v tomto řízení přiznává žalobkyni pouze tu část nákladů řízení, které byly vynaloženy v tomto vyloučeném řízení (když úkon převzetí věci a podání žaloby bude soud moci zohlednit dle úspěchu ve věci až po projednání všech 165 exekučních případů).

41. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 19 000 Kč (9 x 2 000 Kč, 1x 1 000 Kč) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 3 úkony právní služby (částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání dne 16. 12. 2025 a dne 2. 2. 2025) á 7 300 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), 3 režijní paušály ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudnímu jednání na trase adresa – záchytné parkoviště Černý Most a zpět (200 km podle google.maps), učiněné osobním automobilem VW Tiguan, registrační značky SPZ s kombinovanou spotřebou 5,6 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu a informací z veřejné databáze vozidel) podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,9 Kč/km - dne 2. 2. 2026 byla tato náhrada účtována v poloviční výši po drobném zaokrouhlení á 784 Kč (společná cesta k jednání dne 2. 2. 2026, tj. 1 568,63/2, když náhrada činila již 5,9 Kč/km), dále 77 Kč jako poloviční náklady na cestu k jednání dne 16. 12. 2025 (společná cesta k jednání ve věci 47 C 80/2025, jízdenka ve spise) a náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za každou ze 2 uvedených cest ve výši 1 200 Kč za 8 půlhodin na cestě po 150 Kč, zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty, když zástupce žalobkyně je jejím plátcem, což bylo doloženo. Náklady žalobkyně činí po drobném zaokrouhlení celkem 50 898 Kč (DPH již není přičítáno k cestovnému). O povinnosti žalované a vedlejšího účastníka zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 93 odst. 3 o. s. ř. (výrok III). Pro úplnost soud uvádí, že opodstatněným neshledal nárok žalobkyně za vyjádření ze dne 7. 4. 2025, když k vyjádření buď nebyla soudem vyzvána a ve vyjádřeních jen opakovaně shrnula argumentaci uplatněnou již během jednání, případně byla vyzvána k doplnění tvrzení, když žaloba nebyla podána perfektně, což nelze klást k tíži žalované).

42. Lhůtu k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která v principu žalobkyni ani nijak nepoškozuje.

43. Ohledně přípustnosti odvolání soud vyšel z judikatury, vztahující se k přípustnosti odvolání v případě objektivní kumulace nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšujících částku jednotlivě částku 10 000 Kč (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.3.2018, sp. zn. 91 Co 461/2017 (publ. pod č. R 46/2019, či na něj odkazující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.1.2019, sp. zn. 57 Co 292/2018). Ve věci nároku povinných Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, a Anonymizováno, není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze stran zbývajících nároků podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.