35 CO 135/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem prof. JUDr. jméno příjmení, CSc. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé I a nákladech řízení II potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy ve výši částka žalobci (výrok III.) a o vrácení zálohy v téže výši žalované (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobním požadavku uplatněném žalobou ze dne datum na náhradu škody odůvodněném tím, že žalobce je doposud klientem žalované, že prostřednictvím jejího zaměstnance jméno příjmení, privátního bankéře, a v jejích prostorách uzavřel dne datum kupní smlouvu, kterou mu byly prodány 3 falešné obrazy, za které uhradil platebními příkazy vystavenými uvedeným bankéřem celkem částku částka, a týž den si obrazy z anonymizováno odnesl. Bankéř mu sdělil, že to jsou obrazy s propadných zástav anonymizováno. Dne datum předal obrazy stát. instituce, která vyšetřovala případ organizované skupiny padělatelů obrazů, přičemž o tom, že jde o falza jím zakoupených obrazů, se dozvěděl datum při výslechu na policii. Žalovaná svým jednáním porušila § 415 a § 420 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Padělky obrazů měl vyhotovit příjmení příjmení, který je za to souzen; žalovaná jako nevlastník nemohla na žalobce obrazy platně převést.

3. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodňovala tím, že nemá žádné informace o transakcích mezi žalobcem a jméno příjmení, který byl jejím zaměstnancem v pozici privátního bankéře od datum do datum, prodej obrazů nespadal mezi jeho pracovní úkoly a žalovaná jej nikdy takovou činností nepověřila, jednalo se o soukromý obchod mezi žalobcem a jméno příjmení. Žalobce již datum konzultoval celou záležitost s jejími zaměstnanci příjmení a Slabým (vedoucí právního oddělení a ředitel privátního bankovnictví), kterým sdělil, že transakce s obrazy považoval za zcela výlučně osobní obchody s panem příjmení s tím, že mělo jít o obrazy jiných osob, které potřebovaly peníze; za takové jednání banka nenese žádnou odpovědnost. Veškeré finanční a investiční operace má žalobce podložené standardní obvyklou písemnou dokumentací, transakce jsou zachyceny na výpisech o investicích, zatímco o investicích do obrazů či transakcích s obrazy není ve výpise žádný záznam. Není ani zřejmé, proč částky poukazoval na účty, které neznal a které zjevně nebyly účty žalované, platby nejsou ani nijak označeny. Vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, neboť už dne datum žalobce uhradil ze svého účtu na účty neznámých osob celkem žalovanou částku a shodného dne převzal padělané obrazy, téhož dne mu začala plynout promlčecí lhůta pro o náhradu škody. Namítla také promlčení případného nároku z uplatnění vad, neboť předmět plnění žalobce převzal datum a vady předmětu koupě nevytkl do šesti měsíců.

4. Soud prvního stupně ve věci učinil skutková zjištění tak, jak jsou zachycena v bodech 4 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, na která lze pro stručnost odkázat. Po skutkové stránce uzavřel, že žalobce byl v roce rok a dosud je klientem žalované, dne datum byla z jeho účtu vedeného žalovanou odečtena částka částka, jméno příjmení byl v témže roce zaměstnancem žalované, a to od datum na základě pracovní smlouvy na pozici privátního bankéře. Transakce mezi žalobcem a žalovanou probíhaly v písemné formě. Dne datum byl vyzván policií k vydání ze tří obrazů, neboť dle sdělení policie jde zřejmě a falza. jméno příjmení pro žalobce zajišťoval řadu transakcí, uvedené obrazy mu prodal v prostorách žalované, o prodávajících neměl žádné informace. K uvedeným obrazovým obdržel znalecké posudky s potvrzením autorství a stanovením ceny obrazovou vyhotovené PhDr. jméno příjmení, uměleckou historičkou, které byly opatřeny razítkem se čtyřlístkem. U Krajského soudu v Praze je vedeno řízení pod sp. zn. spisová značka proti obžalovaným příjmení, příjmení a anonymizováno, kteří jako členové organizované skupiny měli opatřit padělky uměleckých děl, které vydávali za originální, opatřovali k nim znalecké posudky a různá odborná vyjádření s tím, že mimo jiné poškozenému jméno příjmení způsobili škodu v částkách částka a částka za prodej obrazů, dále jméno jméno ve výši částka a jméno příjmení v téže výši. Podle dosud nepravomocného rozsudku měl jméno příjmení zakoupit 2 obrazy pro sebe a 10 pro další osoby. Všech poškozených byl jméno příjmení osobním bankéřem a všichni poškození shodně vypověděli, že měli za to, že obrazy jsou ve vlastnictví anonymizována dvě slova. Poškozený příjmení příjmení ve věci nevypovídal, jelikož opustil ČR a nachází se na neznámém místě. Znalecké posudky zpracované v trestním řízení vyloučily, že by obrazy zakoupené žalobcem byly originály, a hodnotu falzifikátů stanovily částkami číslo, číslo až rok a částka, resp. částka. Výzvou doručenou žalované dne datum žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky částka. Návrhy na provedení dalších navrhovaných důkazů soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.), když ke škodě mělo dojít dne datum. Dospěl k následujícím závěrům. Byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 588 o. z. S poukazem na § 598 odst. 1 o. z. dovodil, že tvrdí-li žalobce, že uzavřel kupní smlouvu se žalovanou, jejímž předmětem byly konkrétní individualizované obrazy, tedy předmět koupě představoval jednoznačně určené k plnění (byť je namalovala jiná osoba, než je na nich uvedeno), mohl a měl se domáhat svých práv z odpovědnosti žalované za vady, nikoliv náhrady škody, neboť jako škodu nelze uplatnit to, co odpovídá právům z odpovědnosti za vadu věci, jestliže došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace vad (rozsudky NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Na notifikaci vad se uplatní speciální § 599 o. z. Ohledně námitky promlčení dospěl k závěru, že v souzené věci jde o nárok z titulu nároku z vadného plnění, resp. pro počáteční nemožnost plnění, proto se žalobce mohl dovolat relativní neplatnosti smlouvy dle § 37 odst. 2 o. z. Promlčecí doba je podle § 101 o. z. tříletá a počátek jejího uplynutí je dán objektivními okolnostmi, nikoliv subjektivní vědomostí žalobce o padělku (rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, usnesení NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V dané věci byl pro počátek plynutí promlčecí doby pro dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu rozhodný okamžik uzavření kupní smlouvy, resp. převzetí obrazů, tj. den datum; promlčecí doba tak marně uplynula dne datum, proto je nárok žalobce promlčen. K námitce žalobce, že k uzavření kupní smlouvy vůbec nedošlo, neboť žalovaná obrazy nikdy nevlastnila, a proto nemohlo platně dojít ani k jejich převodu na žalobce, uzavřel, že pro posouzení nároku uplatněného žalobou je podstatný učiněný právní úkon a úmysl jednajících stran, kdy sám žalobce vypověděl, že byla uzavřena smlouva kupní. Pokud by mělo jít o žalobcem dovozovaný nárok na náhradu škody způsobené mu tím, že žalovaná nedostatečně kontrolovala svého zaměstnance, pak by žalobci s ohledem na § 106 odst. 2 o. z. uplynula objektivní tříletá promlčecí doba, neboť nelze žalované přičítat ve vztahu k žalobci žádné úmyslné jednání, když žalovaná o jednání příjmení příjmení nevěděla, nemohla mít proto v době uzavírání smlouvy ani nekalý úmysl. Objektivní promlčecí doba by tak marně uplynula dnem datum, a bez ohledu na počátek běhu subjektivní promlčecí doby dle § 106 odst. 1 o. z., když se žalobce o tom, že obrazy jsou padělky, měl dozvědět až datum při výslechu na policii. Z těchto důvodů žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Konkrétně namítl, že se domáhal náhrady škody, neboť mu v důsledku právní vady v podobě autorství jiné než deklarované osoby vznikla majetková škoda v podobě ušlého zisku, i když obraz poté, co vyšla zpráva o tom, že je padělaný, ztratil tržní hodnotu, a došlo tak ke znehodnocení žalobcovy investice v podobě nemožnosti obraz prodat za cenu, jakou by měl, kdyby nebylo vady (rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Uplatní se tak obecná úprava promlčecí doby dle § 106 odst. 2 o. z. Žalované lze přičítat ve vztahu k žalobci úmyslné jednání, prodej obrazu představoval ze strany pana příjmení nezmocněné jednatelství ve smyslu § 16 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Úmysl pana příjmení byl v dané chvíli úmysl žalované, neboť ona jednala jeho prostřednictvím. Nevěděl a objektivně nemohl vědět, že pan příjmení není k jednání za žalovanou oprávněn. Žalobci byly předloženy určité dokumenty, byť nepravé, právě pro vyvolání dojmu, že transakce probíhala obvyklým způsobem. Dle § 106 odst. 2 o. z. činila promlčecí lhůta 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, tedy uplynula by až datum, přičemž žalobce právo uplatnil žalobou dne datum; právo na náhradu škody tak promlčeno není. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržené důkazy prokazující, že žalovaná o jednání jméno příjmení věděla a že ten jednal za žalovanou. Jednání prováděl zaměstnanec žalované, tato jednání byla místně, obsahem i projevovanou formou přičitatelná žalované, prováděna zcela zřetelně v rámci činnosti žalované vůči žalobci, který byl jejím klientem. Uvedl, že by nikdy nepřistoupil k nákupu předmětných uměleckých děl, pokud by celá transakce nenavazovala na činnosti žalované, jednání žalované je tedy v příčinné souvislosti se vznikem škody vzniklé žalobci, tj. tuto škodu zavinila žalovaná. Ta vlastní rozsáhlou sbírkou uměleckých děl, proto se domníval, že takováto díla rovněž svým klientům nabízí k investicím. Navrhl, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno, eventuálně, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce vyvracela jeho námitky. Poukázala na závěry uvedené v rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka, že tvrzení, že předmětný obraz je falzifikát, je třeba považovat za vadu předmětu koupě, že pokud tuto vadu žalobce neuplatnil během šestiměsíční prekluzivní lhůty, nárok je prekludován, a že je na kupujícím, aby dbal na náležité doložení či ověření autorství, při vědomí skutečnosti, že toto může být problematické a spornosti si nemusí být vědom ani prodávající. Argumentaci žalobce rozsudkem NS ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí označila za nepřiléhavou. Z tohoto rozsudku se totiž podává, že škodou je újma, jež vznikla jako následek vadného plnění, tj. majetková újma, spočívající, nikoli ve vadnosti samotného předmětu koupě a prodeje, nýbrž ve znehodnocení této či jiné věci v důsledku vadného plnění; pouze škoda, která z vady vznikla, je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Žádnou takovou škodu však žalobce v řízení netvrdil, ani neprokazoval. Až ve svém odvolání dovozuje, že takovouto škodou by snad mělo být znehodnocení investice v podobě nemožnosti prodat obraz za cenu, jakou měl, kdyby nebylo vady, a tvrdit údajnou majetkovou škodu v podobě ušlého zisku. Stále však jde pouze o důsledek tvrzené (neoriginality) předmětného obrazu. Má za to, že ani sama vadnost žalobcem od pana příjmení údajně zakoupených obrazů, nebyla prokázána. Trestní řízení padělatelů obrazů dosud nebylo pravomocně skončeno. V řízení bylo prokázáno pouze to, že dne datum odešly z účtu žalobce vedeného u žalované částky v celkové výši částka, a to na bankovní účty třetích osob (pana příjmení a společnosti právnická osoba) vedené u jiných bank. Žalobce tedy neprokázal ani to, že by žalované za předmětné obrazy uhradil jejich údajnou kupní cenu. K otázce promlčení poukázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka judikující, že pro běh objektivní promlčecí lhůty není rozhodující okamžik, kdy bylo zpochybněno autorství obrazu, ale okamžik samotného uzavření kupní smlouvy. Ztotožnila se s hodnocením soudu prvního stupně, že na její straně nebyl žádný úmysl žalobce poškodit, naopak bylo prokázáno, že měla zavedeny důkladné mechanismy chránící klienty před podvodným jednáním, když veškeré procesy v rámci její činnosti jsou podrobně písemně dokumentovány a veškerá významnější právní jednání podléhají kontrole čtyř očí, před realizací jakýchkoliv investic klienti vyplnění podrobné dotazníky pro investory. Nebyl prokázán ani subjektivní úmysl pana příjmení, pokud by tomu tak bylo, nebyla by správná argumentace žalobce přičítající takový úmysl žalované. Zdůraznila, že se o celé transakci dozvěděla od žalobce až během osobního jednání dne datum. Promlčecí doba, tedy v každém případě počala plynout datum a uplynula dnem datum. S poukazem na ta rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka uvedla, že zákonná šestiměsíční prekluzivní lhůta platí pro jakékoliv vady bez ohledu na to, jak jsou zjistitelné, rozhodující je možnost kupujícího věc prohlédnout a vadu zjistit, pokud této možnosti nevyužil, jde to k jeho tíži. V řízení byla prokázána zcela zarážející neopatrnost na straně žalobce, který od pana příjmení údajně zakoupil obraz v hodnotě přes částka bez jakékoliv smluvní dokumentace a bez jakéhokoliv obvyklého ověření pravosti těchto obrazů, jednal tak v rozporu s § 415 o. z. Uplatnění nároku žalobce vůči ní označila za účelové. Žalobci muselo být známo, že poskytuje pouze standardní bankovní služby a žádné služby související s prodejem uměleckých děl nikdy neposkytovala a neposkytuje. Veškerá právní jednání mezi žalobcem a žalovanou vždy probíhala pouze v rámci uzavřených smluv a byla vždy řádně písemně dokumentována. Žalobce se nemohl rozumně domnívat, že se jednalo o obchod, který uzavírá se žalovanou. Žalobcem tvrzené jednání pana příjmení je nepochybně zcela zřetelným excesem a nelze jej přičítat žalované, pan příjmení při této transakci jistě nesledoval plnění svých pracovních úkolů, žalovaná žádnou svou povinnost vůči žalobci neporušila a žalobce je i nadále jejím klientem. Žalobce sám datum pracovníkům žalované uvedl, že se mělo jednat o obrazy třetích osob, které potřebovaly hotovost. Žalobce měl s panem příjmení dlouhodobý vztah již z doby působení pana příjmení v rámci anonymizováno, primární zde tedy nepochybně byla důvěra v pana příjmení osobně, nikoli v žalovanou jakožto instituci, jak nyní žalobce uvádí. Navrhla a potvrzení napadeného rozsudku.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření, doplnil svoji argumentaci tak, že zaplatil několikanásobně vyšší kupní cenu za předmětné obrazy, než kolik činila jejich objektivní hodnota; mezi hodnotou kupní ceny na jedné straně a objektivní hodnotou prodaných obrazů tak existuje velmi hrubý (podstatný) nepoměr ve vzájemném plnění. K tomu poukázal na judikaturu pojednávající o tzv. lichevních smlouvách a předmětnou kupní smlouvu také označil za lichevní, a proto i absolutně neplatnou ve smyslu § 39 o. z. Dále uvedl, že kupující nevěděl a vědět nemohl, že jméno příjmení nebyl žalovanou bankou k tomuto jednání zmocněn, a neměl ve smyslu § 15 odst. 2 obchodního zákoníku investigativní povinnost zkoumat, zda tvrzení zástupce anonymizováno odpovídá skutečnosti. Na daný případ je třeba aplikovat § 107 odst. 3 o. z. o promlčení povinnosti vrátit si vzájemné plnění pouze v případech, v nichž na jedné straně stojí právo vlastnické oproti jinému právu. Pokud má žalovaná vzhledem ke svému dovozenému vlastnictví obrazu právo na jejich vydání od žalobce z titulu vlastnického práva, nemůže úspěšně uplatnit námitku promlčení, která je tak v rozporu s dobrými mravy.

9. K žalobcem doplněnému odvolání žalovaná ve svém písemném vyjádření snesla podrobnou protiargumentaci. Namítla, že žalobce se snaží dovodit absolutní neplatnost údajné koupě obrazů mezi žalobcem jakožto kupujícím a panem příjmení jakožto prodávajícím pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 o. z. Judikatura, na kterou žalobce poukazuje, na posuzovaný případ nedopadá již proto, že se vztahuje na převod vlastnického práva k nemovitostem. Na straně žalobce nebyl přítomen subjektivní prvek, nebyl v situaci tísně či útlaku charakterizujících lichvu. Naopak žalobce je zkušený a majetný investor, s různorodým investičním portfoliem. Žalobce se tak snaží obejít zákonnou úpravu uplatňování vad při uzavření kupní smlouvy. Žalobci bylo, či muselo být známo, že žalovaná poskytuje pouze standardní bankovní služby a žádné služby související s prodejem uměleckých děl nikdy neposkytovala. Jednání, které je předmětem této žaloby se naprosto vymyká veškerým obvyklým bankovním obchodům a dosavadním právním jednáním mezi žalobcem a žalovanou, která vždy probíhala pouze v rámci uzavřených smluv a byla vždy řádně písemně dokumentována. Žalobce se nemohl rozumně domnívat, že se jednalo o obchod, který uzavíral se žalovanou, naopak si byl vědom, že 1 jedná s panem příjmení a v důvěře v něj. Žalobcem tvrzené jednání pana příjmení je nepochybně zcela zřetelným excesem a nelze jej přičítat žalované, především zde zcela absentuje jakýkoliv vztah k činnosti žalované a pan příjmení při této transakci jistě nesledoval plnění svých pracovních úkolů. Zdůraznila, resp. zopakovala, že jej k žádnému takovému jednání nikdy nezmocnila. V daném případě se nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení, ani o neplatnou či zrušenou smlouvu, proto se nelze dovolávat aplikace ohledně promlčení § 107 odst. 3 o. z. Kromě toho žalovaná od žalobce žádnou platbu za předmětné obrazy nikdy neobdržela. Promlčení, resp. prekluze žalobcova nároku jistě není v rozporu s dobrými mravy. Neexistují zde žádné závažné důvody, které by bránily žalobci ve včasném uplatnění vad či podání žaloby. Uplatnění námitky promlčení nemůže být v rozporu s dobrými mravy, naopak její uplatnění je v souladu s právem a principem právní jistoty, kdy žalobce se snaží zpětně zpochybnit jednání, k němuž došlo před přibližně 10 lety a o němž žalovaná nemá a ani nemůže mít žádné informace. S ohledem na zarážející neopatrnost žalobce v celé záležitosti zde není na místě ani úvaha o nepřiměřeně tvrdém postihu ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a z důvodu, pro které své právo včasného projekt neuplatnil.

10. Žalobce ve své písemné replice k vyjádření žalovaného shrnul, že v řízení bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jméno příjmení byla uzavřena kupní smlouva. Tato smlouva je pro extrémní nepoměr vzájemných plnění absolutně neplatná a jednání jméno příjmení je přičitatelné žalované, neboť jednal jejím jménem jako osobní bankéř žalobce, jednání probíhala v obchodních prostorách žalované a ve věci, kterou žalovaná dle obchodního rejstříku vykonává, žalobce tak nemusel speciálně k tomuto obchodu vyžadovat doložení zvláštního zmocnění k jeho provedení (v obchodním rejstříku žalované je jako předmět podnikání uvedeno mj. zprostředkování obchodu a služeb).

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správný skutkový základ, který správně posoudil i po stránce právní. Žalobce v žalobě tvrdil, že kupní smlouvu uzavřel se žalovanou prostřednictvím bankéře příjmení, později se ukázalo, že předmětem kupní smlouvy byly padělky, které měl pan příjmení nabýt od pana příjmení, žalovaná tedy nebyla jejich vlastníkem, proto nemohla vlastnictví převést na žalobce a uzavřením kupní smlouvy mu způsobila újmu.

13. Je třeba zdůraznit, že kupní smlouvu uzavírá jako prodávající dosavadní vlastník prodávané věci. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že ústní kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a jméno příjmení, který obrazy zakoupil od pana příjmení (který je současně stíhán za jejich padělatelství). Žalobce s ohledem na učiněná skutková zjištění se nemohl domnívat, že prodávajícím je žalovaná, neboť uvedený„ obchod“ se svým provedením odlišoval od ostatních obchodních případů žalobce se žalovanou. Ty vždy probíhaly v písemné formě, byly dokumentovány, podléhaly kontrole čtyř očí apod. Z údaje uvedeného v obchodním rejstříku žalované, kde je jako předmět podnikání uvedeno mimo jiné„ zprostředkování obchodu a služeb“ nemohl žalobce usuzovat, že žalovaná měla v předmětu své činnosti přímo prodej uměleckých děl. K takovému obchodu žalovaná svého zaměstnance nezmocnila a ani žalobce nezaplatil kupní cenu na účty žalované. Předmětem koupě byly konkrétní individualizované obrazy, následně vyšlo najevo, že šlo o falza, tedy o vadu. Žalobce měl proto u prodávajícího bez zbytečného odkladu uplatnit dle § 599 o. z. tyto vady nejpozději do šesti měsíců od převzetí věci, což neučinil, resp. to ani netvrdil. Tím došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace vad, proto na uvedený případ je nutno aplikovat promlčecí dobu dle podle § 101 o. z., tj. 3 roky od převzetí věci. K tomu došlo dne datum, promlčecí doba uplynula dnem datum, jak správně uzavřel soud prvního stupně, proto je žalobcův nárok promlčen. Soud prvního stupně také vyšel z ustálených judikatorních závěrů, že nesplněním práva odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody, jako škodu však nelze uplatnit to, co odpovídá právům z odpovědnosti za vady, jestliže došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace. Platí tedy, i dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, na který odkazuje žalobce, že nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody. Žalobce učinil předmětem řízení nárok na náhradu újmy způsobené vadným plněním (vadou na věci), nejde tak o újmu, kterou by vady vyvolaly navenek.

14. Pokud žalobce v odvolání tvrdí, že mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku, resp. znehodnocení investice spočívající v tom, že předmět koupě nemohl prodat za cenu, kterou by měl, kdyby nebylo vady, jedná se v systému neúplné apelace o nepřípustnou novotu. V každém případě se jednalo o kupní smlouvu, jejíž předmět byl vadný, mohly tak být uplatněny pouze nároky vyplývající z odpovědnosti za vady, a protože nebyly v zákonné lhůtě notifikovány, došlo k jejich zániku. Pokud žalobce v odvolání nově dovozuje absolutní neplatnost uzavřené kupní smlouvy, kterou označuje za lichevní, pro hrubý nepoměr hodnoty zakoupených obrazů k zaplacené ceně, jedná se o účelové tvrzení obcházející zákonnou úpravu uplatňování vad při uzavření kupní smlouvy. Žalobce neprokázal, že by kupní cenu zaplatil žalované, a ani to, že by kupní smlouvu uzavíral v tísni či pod nátlakem, resp. to ani netvrdil. Žalobce ve svém doplněném odvolání nově konstruuje žalovaný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení s tvrzením absolutní neplatnosti kupní smlouvy a dovolává se aplikace §§ 107 a 103 o. z., dle něhož jsou účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Toto ustanovení na souzenou věc nedopadá, neboť se nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení, a tvrzení žalobce v tomto směru jsou v příkrém rozporu s tvrzeními uplatněnými v řízení před soudem prvního stupně.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku odvolatele, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Namítal v této souvislosti, že v důsledku uvedení v omyl vůbec nevěděl, že má subjektivní práva plynoucí mu z titulu dodání falešných obrazů. Dále uváděl, že žalovaná nedostatečně dohlížela na svého zaměstnance, neměl tak vůbec možnost dříve nepravost obrazů zjistit či rozpoznat. Nemohl uplatnit svá práva plynoucí z bezdůvodného obohacení včas. Opět tak směšuje práva z náhrady škody, bezdůvodného obohacení a odpovědnosti za vady. Žalobce přitom poukazuje na judikatorní závěry (srov. např. usnesení NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) dle nichž, aby byla vznesena námitka promlčení rozporná s dobrými mravy, musely by existovat závažné důvody, které by žalobci bránily ve včasném podání žaloby a kdy vůči žalobci by uplatnění námitky promlčení bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, důvody by musely být ve výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty. Odvolací soud takové závažné důvody v souzené věci neshledal. Žalobce v řízení neprokázal, že by kupní smlouvu uzavřel se žalovanou, z toho rezultuje závěr, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována a jako taková jistě měla právo vznést námitku promlčení. Nebylo prokázáno žádné jednání žalované, kterým by znemožnila žalobci včas uplatnit právo u soudu, resp. že by mu bránila ve včasném uplatnění vad předmětu koupě. Odvolací soud se na tomto místě ztotožňuje s replikou žalované, že s ohledem na zarážející neopatrnost žalobce v celé záležitosti zde není na místě ani úvaha o nepřiměřeně tvrdém postihu ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

16. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení, odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích odvoláním dotčených jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které jí v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokátky za 3 úkony právní služby (písemná vyjádření ze dne datum a datum a účast u odvolacího jednání dne datum) po částka, tj. částka, třemi paušálními náhradami po částka a 21 % DPH ve výši částka, celkem částka (§§ 7, 11 odst. 1, 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a § 151 odst. 2 o. s. ř.) O lhůtě k plnění a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.