35 Co 135/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zřízení práva stezky a cesty, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 1. 2026, č. j. 15 C 349/2024127,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B 1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby ve prospěch nemovité věci – budovy č. p. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota vedeném u Orgán veřejné moci, která stojí na pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaném na listu vlastnictví č. hodnota vedeném u Orgán veřejné moci, ve vlastnictví žalobce, byla zřízena nezbytná cesta jako služebnost stezky podle § 1274 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a služebnost cesty podle § 1276 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, k tíži pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota vedeném u Orgán veřejné moci, ve vlastnictví žalovaného (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 24 623,50 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že ve prospěch nemovité věci – budovy č. p. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané na LV č. hodnota vedeném u Orgán veřejné moci, která stojí na pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaném na LV č. hodnota vedeném u Orgán veřejné moci, ve vlastnictví žalobce, se zřizuje nezbytná cesta jako služebnost stezky podle § 1274 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a služebnost cesty podle § 1276 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, k tíži pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaný na LV č. hodnota vedeném u Orgán veřejné moci, ve vlastnictví žalovaného. Žalobce uvedl, že vstup do budovy v jeho vlastnictví je možný pouze přes pozemek ve vlastnictví žalovaného. Žalobce má nejméně od roku 2024 znemožněn přístup k budově tak, aby ji mohl řádně a účelně užívat. Ze strany žalovaného jako vlastníka sousedního pozemku došlo k umístění vjezdové brány a zaplocení areálu, ve kterém probíhají stavební práce ze strany žalovaného. Žalobce tak nejméně od datum nemá umožněno řádné a účelné využívání budovy, na což byl žalovaný upozorněn přípisem ze dne datum. Žalobce přiložil návrh dohody o nezbytné cestě k připomínkám žalovanému. Současně byl žalovaný upozorněn, že nebude-li dohoda o zřízení nezbytné cesty uzavřena do 7 dnů od doručení přípisu ze dne datum, bude žalobce nucen uplatňovat svá práva prostřednictvím žaloby na zřízení práva nezbytné cesty v souladu s § 1029 občanského zákoníku.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že účastníci uzavřeli dne datum nájemní smlouvu, na jejímž základě byl žalobci za úplatu a na dobu neurčitou pronajat pozemek hodnota, na němž stojí budova, za účelem užívání budovy ve vlastnictví žalobce umístěné na celém pozemku hodnota ve vlastnictví žalovaného. Nájemní vztah založený nájemní smlouvou skončil dne datum uplynutím šestiměsíční výpovědní doby na základě výpovědi žalovaného ze dne datum, která byla žalobci doručena dne datum. Žalobce podal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Platnost výpovědi byla potvrzena rozsudkem Obvodního soudu pro adresa č. j. spisová značka ze dne datum, ve spojení s rozsudkem Orgán veřejné moci č. j. spisová značka ze dne datum. Spolu s koncem nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou skončila existence právního titulu, na základě kterého žalobce užíval pozemek hodnota za účelem užívání budovy. Po skončení nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou žalobce pozemek hodnota nevyklidil. Žalovaný se domáhal opakovaně vůči žalobci vyklizení pozemku hodnota a odstranění budovy. K vyklizení pozemku hodnota ani k odstranění budovy žalobcem nedošlo a žalobce pozemek nadále užívá bez právního titulu, resp. nadále je na pozemku hodnota umístěna budova ve vlastnictví žalobce. Žalovaný se domáhá ochrany proti neoprávněnému zásahu do vlastnického práva k pozemku hodnota a odstranění budovy žalobou podle § 1042 občanského zákoníku, věc je vedena u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka. Žalovaný nepovažuje požadavek žalobce na zřízení nezbytné cesty za opodstatněný, neboť budova je umístěna na pozemku hodnota bez právního titulu a žalobce je povinen pozemek hodnota vyklidit a budovu odstranit.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 1029, § 1032, § 1274 a § 1276 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („občanský zákoník“) vyšel z místního šetření, ze kterého vyplynulo, že budova č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce sousedí také s pozemkem parc. č. hodnota v katastrálním území adresa ve vlastnictví České republiky, na jehož části se bezprostředně vedle budovy č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce nachází pozemní komunikace, která je dopravně napojena na místní komunikaci – adresa. adresa ve vlastnictví žalobce je přímo spojena s veřejnou cestou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není vhodné zřizovat nezbytnou cestu přes pozemek parc. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného, když lze napojení řešit výlučně přes pozemek parc. č. hodnota, pokud si žalobce zajistí přístup na pozemní komunikaci ve vlastnictví České republiky, kde je nyní zákaz vjezdu. Bez zajištění tohoto přístupu se žalobce nedostane ani na pozemek parc. č. hodnota, na kterém požaduje zřízení nezbytné cesty. V této souvislosti odkázal na rozsudek hodnota ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Podle soudu prvního stupně provedení místního šetření vyvrátilo tvrzení žalobce, že přístup k budově č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce je možný pouze přes pozemek parc. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného.

5. Soud prvního stupně dále s odkazem na rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uvedl, že budova č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce je umístěna na pozemku parc. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného bez právního důvodu a že je přístupná i jiným způsobem, než navrhuje žalobce. Z těchto důvodů by zřízení nezbytné cesty na pozemku parc. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného představovalo nepřiměřený zásah ve vlastnictví žalovaného. adresa šetřením ze dne datum bylo zjištěno, že plot na pozemku parc. č. hodnota se již nenachází a žalobce tak má volný přístup k budově č. p. hodnota přes pozemek parc. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného. Oplocení se nachází pouze z jedné strany budovy č. p. hodnota, není opatřeno zámkem. Umístění oplocení neznemožňuje do budovy č. p. hodnota přístup. 6. adresa ve vlastnictví žalobce, jak vyplývá z fotodokumentace provedené při místním šetření dne datum, je ve špatném technickém stavu, téměř celá je obrostlá vzrostlou vegetací, a to i v místech přístupů do budovy. Budova je neudržovaná. Soud prvního stupně proto neuvěřil tvrzení žalobce, že budova č. p. hodnota slouží k uskladňování zboží, není zřejmé, jak by zboží k uskladnění bylo do budovy a z budovy vůbec dopravováno a dostáváno. Soud prvního stupně ze zjištěného stavu budovy a jejího okolí při místním šetření měl naopak za to, že chátrající budova není užívána již několik let. Pokud žalobce uváděl, že budovu č. p. hodnota v jeho vlastnictví nelze řádně užívat, pak tato nemožnost užívání pramení nikoli z toho, že by žalovaný znemožnil žalobci přístup k budově, ale je to sám žalobce, kdo si znemožnil užívání budovy tím, že ji nechal téměř celou zarůst stromovou a keřovou vegetací, která přístup do budovy znemožňuje. Nájemní smlouvu účastníci uzavřeli dne datum. Po celou dobu nájemního vztahu žalobce nikdy netvrdil, že by měl nedostatečný přístup k budově, která se nachází v jeho vlastnictví. Návrh na uzavření dohody o nezbytné cestě zaslal žalobce žalovanému teprve poté, co soud potvrdil platnost výpovědi nájemní smlouvy, kterou dal žalovaný žalobci a žalovaný opakovaně vyzýval žalobce k odstranění budovy č. p. hodnota. Tento přístup žalobce vylučuje závěr o naléhavé potřebě nezbytné cesty, soud prvního stupně proto pokládal postup žalobce za účelový.

7. Soud prvního stupně ze sdělení právního zástupce žalobce, že žalobce neužívá budovu i z důvodu nevyřešených majetkoprávních vztahů, které jsou předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, dovodil, že žalobce ani v případě zřízení nezbytné cesty nemá v úmyslu budovu č. p. hodnota užívat, dokud nebude pravomocně skončeno uvedené řízení. Zřízení nezbytné cesty by proto představovalo zbytečný zásah do vlastnického práva žalovaného, který by byl v rozporu se zásadou minimalizace zásahů do vlastnického práva.

8. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, soud prvního stupně uvedl, že vlastnické právo žalovaného nemůže být omezeno pouze proto, že žalobce požaduje pohodlnější nebo provozně výhodnější přístup. jméno FO je objektivně možné zřídit přístup z jiné strany budovy č. p. hodnota bez zásahu do vlastnického práva žalovaného, je žalobce povinen toto řešení upřednostnit. Při výběru prostředků k dosažení požadovaného cíle je proto nutné upřednostnit nejméně invazivní řešení, bez ohledu na to, že by si žalobce přál užívat budovu č. p. hodnota jiným způsobem. Pokud je objektivně možné zajistit přístup k budově č. p. hodnota zřízením nového vstupu do budovy a jeho napojení na veřejnou cestu, musí mít takové řešení přednost před zřízením nezbytné cesty, která představuje výrazný zásah do vlastnického práva žalovaného.

9. Soud prvního stupně rovněž připomněl, že pozemek parc. č. hodnota je součástí rozvojového území adresa a připravovaný podezřelý výraz stanovil pro tento pozemek způsob využití jako zastavitelnou obytnou plochu, v tomto území se počítá s budoucí výstavbou. Zřízení nezbytné cesty by mohlo výstavbu zásadním způsobem omezit či přímo znemožnit, čímž by došlo k intenzívnímu zásahu do vlastnického práva žalovaného, ke znehodnocení části pozemku parc. č. hodnota a ke vzniku značné majetkové újmy na straně žalovaného. Škoda na nemovité věci žalovaného by tak zřejmě převýšila výhodu nezbytné cesty, a proto soud prvního stupně podle § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. nezbytnou cestu nepovolil.

10. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním a namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z odůvodnění rozhodnutí (viz odst. 10 a 37) plyne, že se soud prvního stupně vydal rozhodnutí na základě „budoucího možného výsledku sporu“ o odstranění budovy č. p. hodnota stojící na pozemku parc. č. hodnota vedeného u totožného soudu pod sp. zn. spisová značka. Tento závěr soud prvního stupně předjímal i v usnesení č. j. spisová značka, ze dne datum, kterým bylo rozhodnuto o přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka. Uvedené usnesení bylo odvolacím soudem změněno rozhodnutím č. j. spisová značka tak, že se řízení nepřerušuje. S ohledem na charakter sporného řízení a bez znalosti obsahu spisu vedeného pod sp. zn. spisová značka není možné předjímat výsledek vedeného soudního řízení a nelze ho ani klást k tíži žalobce. K uvedenému žalobce uvedl, že právní titul – nájemní smlouva není jediným právním titulem, který umožňuje/umožňoval legální umístění budovy č. p. hodnota na pozemku p. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného. Z odůvodnění vyplývá, že soud prvního stupně z absence právního titulu k užívání pozemku p. č. hodnota dovozuje, že budova č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce bude odstraněna, a tedy není důvodné zřizovat nezbytnou cestu.

12. Žalobce soudu prvního stupně vykl, že neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to důkaz geometrickým plánem ve věci rozsahu nezbytné cesty, ocenění omezení vlastnického práva ze strany žalovaného znaleckým posudkem a ocenění stavebních úprav, které navrhoval žalovaný při místním šetření. Jednalo se o důkazy ke zhodnocení míry proporcionality mezi zřízením institutu práva nezbytné cesty jako zásahu do vlastnického práva žalovaného vůči finančním nákladům na stavební úpravy budovy č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce. Bez těchto důkazů jsou nepodložené závěry soudu prvního stupně ke zjištění míry proporcionality mezi zřízením institutu práva nezbytné cesty a finančním nákladům na stavbu (viz odst. 40 odůvodnění rozsudku). V odst. 34 rozsudku soud prvního stupně uvedl závěr, který nemá oporu v provedeném dokazování, jelikož v rámci vedeného řízení nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o vnitřním využití budovy č. p. hodnota ve vlastnictví žalobce.

13. S ohledem na množství neprovedených důkazů, bez kterých není možné věc meritorně rozhodnout v souladu s platnou legislativou a judikaturou, žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k novému rozhodnutí.

14. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle žalovaného tvrzení žalobce, že soud prvního stupně rozhodl na základě „budoucího možného výsledku sporu“ je nesprávné. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl řadu dalších důvodů, na základě kterých dospěl k zamítnutí žaloby, přičemž tyto důvody nevycházejí z budoucího možného výsledku sporu o odstranění budovy. Mezi tyto důvody patří zejména skutečnost, že ohledáním na místě bylo prokázáno, že budova je přímo spojena s veřejnou cestou a přístup do budovy lze řešit jiným způsobem, čímž není naplněna základní podmínka pro zřízení nezbytné cesty; skutečnost, že žalobcem nebylo prokázáno tvrzené znemožnění přístupu do budovy ze strany žalovaného, ani údajné užívání budovy; skutečnost, že újma, která by žalovanému vznikla zřízením nezbytné cesty, je zřejmě větší než výhoda, kterou by nezbytná cesta poskytovala žalobci, a zřízení nezbytné cesty by představovalo intenzivní a neopodstatněný zásah do vlastnického práva žalovaného; a skutečnost, že po celou dobu nájemního vztahu (tj. od datum) byly podmínky přístupu žalobce do budovy stejné jako nyní a žalobce nikdy nedostatečný přístup nenamítal, což prokazuje pouze účelovost žaloby.

15. Žalovaný dále uvedl, že z doložených rozsudků (bod 10 a 11 rozsudku) skutečně vyplývá, že právní titul k umístění budovy na pozemku hodnota v podobě nájmu zanikl a žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by disponoval jakýmkoliv jiným titulem k umístění budovy. Soud prvního stupně proto nepředvídá budoucí možný výsledek sporu o odstranění budovy, nýbrž sám na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že budova je umístěna na pozemku hodnota bez právního titulu. Je proto opodstatněné, že soud prvního stupně přihlédl ke skutečnosti, že zřízení nezbytné cesty k budově umístěné na cizím pozemku bez právního titulu by představovalo intenzivní a neopodstatněný zásah do vlastnického práva.

16. Žalovaný souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do jeho vlastnického práva k pozemku, kdy k tomuto posouzení lze dospět i bez provedení navržených důkazů, neboť žalovaný prokázal, že újma, která by mu vznikla zřízením nezbytné cesty, je natolik značná, že objektivně převyšuje jakékoliv finanční náklady na stavební úpravy budovy. Jedná se o jednoduchou dřevostavbou, a jakkoliv nákladné úpravy proto nemohou objektivně převýšit újmu, která by žalovanému vznikla zásahem do jeho vlastnického práva. V této souvislosti zdůraznil, že při místním šetření bylo prokázáno, že žalobce budovu neužívá, přestože k ní prokazatelně má přístup, a že budova je spojena s veřejnou cestou a přístup do ní lze řešit jiným způsobem. Dále i to, že pozemek hodnota je součástí rozvojového území adresa, přičemž připravovaný Orgán veřejné moci stanovil pro tento pozemek způsob využití jako zastavitelnou obytnou plochu a v tomto území se počítá s budoucí výstavbou. Jakékoliv omezení či znemožnění budoucí výstavby by tak zcela jednoznačně převýšilo náklady na jakoukoliv stavební úpravu budovy a představovalo by mimořádně intenzivní zásah do vlastnického práva žalovaného, vedoucí ke znehodnocení části pozemku hodnota a ke vzniku značné majetkové újmy na straně žalovaného. Plánovaná budoucí výstavba a její blokování ze strany žalobce je důvodem, proč žalovaný spatřuje v podání projednávané žaloby, stejně jako v protahování sporu o odstranění budovy, toliko účelové jednání žalobce.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 téhož ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

19. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je správné. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, která získal z provedeného dokazování a pokud žalobce v odvolání namítal, že nájemní smlouva není jediným právním titulem, který umožňoval legální umístění budovy č. hodnota na pozemku parc. č. hodnota ve vlastnictví žalovaného, pak žádný takový důkaz soudu prvního stupně nenabídl a neučinil tak ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud námitku žalobce, že soud prvního stupně rozhodnutí vydal na základě budoucího možného výsledku sporu vedeného v řízení pod sp. zn. spisová značka o vyklizení nemovitosti, neshledal důvodnou. Soud prvého stupně své závěry čerpal ze všech provedených důkazů, zejména pak z provedeného místního šetření. Odvolací soud rovněž neshledal důvodnou námitku o nedostatečném rozsahu prováděného dokazování. Žalobcem namítané důkazy ke znaleckému zkoumání míry proporcionality mezi zřízením institutu práva nezbytné cesty a finančním nákladům na stavbu, byly nadbytečné, pokud nebyly splněny základní podmínky pro zřízení práva cesty. K námitce o rozsahu užívání je namístě odkázat na obsah spisu, kdy sám žalobce uvedl, že nemovitost neužívá. Závěr soudu prvního stupně, že nemovitost není užívána, má proto oporu v provedeném dokazování.

20. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zcela důvodně dospěl k závěru, že zřízení práva nezbytné cesty k budově č. p. hodnota, která je umístěna na pozemku žalovaného bez právního titulu, je v přímém rozporu se smyslem institutu nezbytné cesty a představovalo by intenzívní a neopodstatněný zásah do vlastnického práva žalovaného. Za této situace neexistuje žádný právní důvod, aby vlastník předmětného pozemku byl nucen strpět zřízení nezbytné cesty ke stavbě, která je zde umístěna bez právního titulu. Při místním šetření bylo prokázáno, že žalobce budovu neužívá, přestože k ní prokazatelně má přístup, a že budova je spojena s veřejnou cestou a přístup do ní lze řešit jiným způsobem. Za situace, kdy má vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Žalobě o povolení nezbytné cesty nelze vyhovět, lze-li přístup zajistit jinak, tedy bez omezení vlastníka přilehlého pozemku nebo v případě, kdy lze sledovaného cíle dosáhnout jinými právními instituty, které zatěžují vlastníka pozemku méně (srov. rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka). Podle soudní judikatury lze přístup zajistit jinak i v případě, že vlastník stavby může přes pozemek přecházet na základě závazkového práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), tj. i formou nájmu části pozemku, který lze k přístupu využít. Soud prvního stupně důvodně připomněl, že vlastnické právo žalovaného nemůže být omezeno pouze proto, že žalobce požaduje pohodlnější nebo provozně výhodnější přístup. jméno FO je objektivně možné zřídit přístup z jiné strany budovy č. p. hodnota bez zásahu do vlastnického práva žalovaného, je žalobce povinen toto řešení upřednostnit. Bez významu není ani to, že pozemek parc. č. hodnota je zastavitelnou obytnou plochu a nachází se na území, kde se počítá s budoucí výstavbou. Zřízení nezbytné cesty by mohlo výstavbu zásadním způsobem omezit a mohlo by dojít i ke vzniku značné majetkové újmy na straně žalovaného.

21. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady procesně úspěšného žalovaného sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, a to odměny za dva úkony (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhláška“), při částce 3 700 Kč za jednotlivý úkon. Dále paušální náhrady hotových výdajů je ve výši 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH v částce 1 743 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem částka 10 043 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.