35 Co 156/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 891 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 2. 2026, č. j. 31 C 57/202529,

I. Odvolací řízení o odvolání žalovaného do výroku II. se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. mění tak, že se žaloba ohledně zaplacení 12,75 % úroku z prodlení ročně z částky 22 000 Kč od , datum, do zaplacení zamítá; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1 588,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 22 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 588,40 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 891 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek od společnosti , právnická osoba, ., kdy na tuto společnost byla pohledávka postoupena původním věřitelem, společností , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do , datum, . Žalobkyně požadovala jistinu úvěru ve výši 22 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 240,04 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 650,96 Kč. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že byl lustrován z veřejně dostupných databází , podezřelý výraz, . Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Namítal, že nebyla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a že žalobkyně nepostupovala při uzavírání a posuzování žádosti o úvěr v souladu se zákonnými požadavky, když nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále namítl nepřiměřenost smluvního úroku, pokut a dalších poplatků, které považoval v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 2395, § 580, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 3 odst. 1 písm. c), § 75, § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSU), uvedl, že se především zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ke skutečnosti, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumala, neoznačila a nenavrhla žádné důkazy. Žalovaný tvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně jeho úvěruschopnost neprověřovala. Soud prvního stupně vyzval dne , datum, žalobkyni, aby k tomuto tvrzení sdělila své procesní stanovisko. Ta se k výzvě soudu nevyjádřila a nepředložila žádné důkazy prokazující, že by byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému počínala obezřetně a že úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Žalobkyně, která se nedostavila k ústnímu jednání ve věci samé, se sama zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle soudu prvního stupně je úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným neplatná podle § 87 odst. 1 ZSU, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Za této situace není dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalobkyně ale má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny. Z provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 22 000 Kč. V této části žalobě vyhověl, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podal žalovaný včasné odvolání. Žalovaný s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. namítal, že nárok žalobkyně neuznává. Soud prvního stupně správně rozhodl o tom, že úvěrová smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatným právním úkonem. Nezabýval se ale tvrzeními a důkazy, které žalovaný zaslal soudu dne , datum, . Žalovaný ve vyjádření namítal, že žalobkyně ve svém návrhu nezohlednila, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem více stejných spotřebitelských smluv, kdy veškeré tyto smlouvy jsou z důvodů shora uvedených neplatné. Žalovaný předložil výpis od společnosti , právnická osoba, . vystupující jako , právnická osoba, , ze kterého vyplývá, že žalovaný s touto společností uzavřel celkem , hodnota, stejné smlouvy, a to , datum, smlouvu číslo , hodnota, , , datum, smlouvu číslo , hodnota, , , datum, smlouvu číslo , hodnota, a , datum, smlouvu číslo , hodnota, . Žalovaný od společnosti , právnická osoba, . obdržel celkem 72 000 Kč, a to včetně žalované jistiny, společnosti uhradil zpět 87 430,91 Kč. Tuto částku žalovaný započetl na nárok žalobkyně. Žalovaný předložil soudu výpis ze svého bankovního účtu. Vzhledem k neplatnosti uvedených smluv vznikl navíc žalovanému nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 15 430,91 Kč. Žalovaný tento nárok v řízení nenárokoval.

6. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá nebo napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

8. Žalovaný vzal zpět své odvolání proti zamítavému výroku o věci samé II.

9. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

10. Odvolací soud za této situace postupoval dle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení o odvolání žalovaného do výroku II. zastavil, neboť odvolání bylo vzato zpět před tím, než o něm bylo rozhodnuto.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek na základě odvolání směřujícího proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti výroku o věci samé I. je zčásti důvodné. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když shledal podmínky uvedené v § 101 odst. 3 o. s. ř. pro tento postup (řádně obeslaná zástupkyně žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, žalovaný se z nařízeného jednání omluvil, o odročení nepožádal).

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil s odkazem na ustanovení ZSU upravující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a následky při nedodržení této povinnosti poskytovatelem úvěru. Odvolací soud vycházel z důvodové zprávy k § 87 ZSU upravujícímu důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, přičemž poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu, a to v nové době splatnosti (účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka jakožto spotřebitele, když úprava zakotvená v § 87 ZSU je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tento nárok mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU (tedy pokud dlužník nevrátí zbývající část jistiny - v projednávaném případě celou jistinu - spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která byla buď mezi účastníky dohodnuta nebo soudem, jako v projednávaném případě, určena, a to za situace, kdy žalovaný jistinu úvěru odmítal vrátit, dobou odpovídající lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu), se uplatní i v projednávaném případě. Jelikož nová doba splatnosti byla soudem prvního stupně sice určena, nikoliv však vzhledem k podanému odvolání žalovaného pravomocně, je zřejmé, že žalovaný se dosud neocitl v prodlení s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru, pročež odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovujícího výroku o věci samé, pokud byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v návaznosti na její výzvu k plnění, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl, jinak jej ve vyhovujícím výroku o věci samé (co do jistiny) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud nemohl přihlédnout k tvrzením žalovaného o úhradě jistiny, případně o zápočtu, a to z důvodu, že žalovaný netvrdil a nedoložil, kdy konkrétně plnil na smlouvu, která je předmětem projednávané věci, a v jakém rozsahu namítl započtení na částku 22 000 Kč, a to s přihlédnutím k více platbám, které měl žalovaný hradit. Soud prvního stupně ani soud odvolací nemohly poskytnout žalovanému příslušné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalovaný se nedostavil k nařízeným jednáním, kde bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, když byly splněny podmínky § 101 odst. 3 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na neúspěch žalobkyně jen v poměrně nepatrné části přiznal žalobkyni náklady řízení vynaložené před soudem prvního stupně, a to podle výpočtu prvostupňového soudu, tj. 1 588,40 Kč. V odvolacím řízení žalobkyni náklady nevznikly.

15. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.