35 Co 156/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 891 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 2. 2026, č. j. 31 C 57/202529,

I. Odvolací řízení o odvolání žalovaného do výroku II. se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. mění tak, že se žaloba ohledně zaplacení 12,75 % úroku z prodlení ročně z částky 22 000 Kč od datum do zaplacení zamítá; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1 588,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 22 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení (výrok II). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 588,40 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 891 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek od společnosti právnická osoba., kdy na tuto společnost byla pohledávka postoupena původním věřitelem, společností právnická osoba. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do datum. Žalobkyně požadovala jistinu úvěru ve výši 22 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 240,04 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 650,96 Kč. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že byl lustrován z veřejně dostupných databází podezřelý výraz. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Namítal, že nebyla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a že žalobkyně nepostupovala při uzavírání a posuzování žádosti o úvěr v souladu se zákonnými požadavky, když nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále namítl nepřiměřenost smluvního úroku, pokut a dalších poplatků, které považoval v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 2395, § 580, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 3 odst. 1 písm. c), § 75, § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSU), uvedl, že se především zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ke skutečnosti, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumala, neoznačila a nenavrhla žádné důkazy. Žalovaný tvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně jeho úvěruschopnost neprověřovala. Soud prvního stupně vyzval dne datum žalobkyni, aby k tomuto tvrzení sdělila své procesní stanovisko. Ta se k výzvě soudu nevyjádřila a nepředložila žádné důkazy prokazující, že by byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému počínala obezřetně a že úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Žalobkyně, která se nedostavila k ústnímu jednání ve věci samé, se sama zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle soudu prvního stupně je úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným neplatná podle § 87 odst. 1 ZSU, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Za této situace není dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalobkyně ale má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny. Z provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 22 000 Kč. V této části žalobě vyhověl, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podal žalovaný včasné odvolání. Žalovaný s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. namítal, že nárok žalobkyně neuznává. Soud prvního stupně správně rozhodl o tom, že úvěrová smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatným právním úkonem. Nezabýval se ale tvrzeními a důkazy, které žalovaný zaslal soudu dne datum. Žalovaný ve vyjádření namítal, že žalobkyně ve svém návrhu nezohlednila, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem více stejných spotřebitelských smluv, kdy veškeré tyto smlouvy jsou z důvodů shora uvedených neplatné. Žalovaný předložil výpis od společnosti právnická osoba. vystupující jako právnická osoba, ze kterého vyplývá, že žalovaný s touto společností uzavřel celkem hodnota stejné smlouvy, a to datum smlouvu číslo hodnota, datum smlouvu číslo hodnota, datum smlouvu číslo hodnota a datum smlouvu číslo hodnota. Žalovaný od společnosti právnická osoba. obdržel celkem 72 000 Kč, a to včetně žalované jistiny, společnosti uhradil zpět 87 430,91 Kč. Tuto částku žalovaný započetl na nárok žalobkyně. Žalovaný předložil soudu výpis ze svého bankovního účtu. Vzhledem k neplatnosti uvedených smluv vznikl navíc žalovanému nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 15 430,91 Kč. Žalovaný tento nárok v řízení nenárokoval.

6. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá nebo napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

8. Žalovaný vzal zpět své odvolání proti zamítavému výroku o věci samé II.

9. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

10. Odvolací soud za této situace postupoval dle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení o odvolání žalovaného do výroku II. zastavil, neboť odvolání bylo vzato zpět před tím, než o něm bylo rozhodnuto.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek na základě odvolání směřujícího proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti výroku o věci samé I. je zčásti důvodné. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když shledal podmínky uvedené v § 101 odst. 3 o. s. ř. pro tento postup (řádně obeslaná zástupkyně žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, žalovaný se z nařízeného jednání omluvil, o odročení nepožádal).

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil s odkazem na ustanovení ZSU upravující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a následky při nedodržení této povinnosti poskytovatelem úvěru. Odvolací soud vycházel z důvodové zprávy k § 87 ZSU upravujícímu důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a z rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, přičemž poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu, a to v nové době splatnosti (účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka jakožto spotřebitele, když úprava zakotvená v § 87 ZSU je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tento nárok mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU (tedy pokud dlužník nevrátí zbývající část jistiny - v projednávaném případě celou jistinu - spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která byla buď mezi účastníky dohodnuta nebo soudem, jako v projednávaném případě, určena, a to za situace, kdy žalovaný jistinu úvěru odmítal vrátit, dobou odpovídající lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu), se uplatní i v projednávaném případě. Jelikož nová doba splatnosti byla soudem prvního stupně sice určena, nikoliv však vzhledem k podanému odvolání žalovaného pravomocně, je zřejmé, že žalovaný se dosud neocitl v prodlení s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru, pročež odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovujícího výroku o věci samé, pokud byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v návaznosti na její výzvu k plnění, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl, jinak jej ve vyhovujícím výroku o věci samé (co do jistiny) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud nemohl přihlédnout k tvrzením žalovaného o úhradě jistiny, případně o zápočtu, a to z důvodu, že žalovaný netvrdil a nedoložil, kdy konkrétně plnil na smlouvu, která je předmětem projednávané věci, a v jakém rozsahu namítl započtení na částku 22 000 Kč, a to s přihlédnutím k více platbám, které měl žalovaný hradit. Soud prvního stupně ani soud odvolací nemohly poskytnout žalovanému příslušné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalovaný se nedostavil k nařízeným jednáním, kde bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, když byly splněny podmínky § 101 odst. 3 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na neúspěch žalobkyně jen v poměrně nepatrné části přiznal žalobkyni náklady řízení vynaložené před soudem prvního stupně, a to podle výpočtu prvostupňového soudu, tj. 1 588,40 Kč. V odvolacím řízení žalobkyni náklady nevznikly.

15. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti výroku II. tohoto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výroku o zastavení odvolacího řízení a v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.