31 C 57/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Skálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 891 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek od společnosti , právnická osoba, ., s tím, že na tuto společnost byla pohledávka postoupena původním věřitelem společností , Anonymizováno, , právnická osoba, .. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do , datum, . Žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši , částka, , dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává. Namítl, nebyla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalobkyně nepostupovala při uzavírání a posuzování žádosti o úvěr v souladu se zákonnými požadavky, když nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále namítl nepřiměřenost smluvního úroku, pokut a dalších poplatků, které považuje v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den , datum, , kam byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se z jednání omluvil z rodinných důvodů s tím, že výslovně souhlasil s rozhodnutím bez jeho přítomnosti. Žalobkyně se z jednání rovněž omluvila s tím, že žalovaný je od počátku řízení nečinný a netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, které by rozporovaly její návrh a nechce tak navyšovat náklady na straně žalobkyně. Soud proto postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez jejich účasti.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhla a předložila žalobkyně i žalovaný (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, . Druh úvěru byl sjednán jako spotřebitelský, bezúčelový, výše RPSN byla 2 393,61 %, úrok , částka, (zjištěno ze smlouvy a spotřebitelském úvěru , datum, ). Žalobkyně dne , datum, zaslala na účet žalovaného částku , částka, (prokázáno výpisem z účtu).

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Při uzavírání smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. je třeba prověřit schopnost úvěrovaného splácet úvěr. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, ).

15. Odbornou péčí poskytovatelů úvěru se rozumí i obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Soud se tedy především zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ke skutečnosti, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumala, neoznačila a nenavrhla žádné důkazy. Žalovaný tvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně jeho úvěruschopnost neprověřovala. Soud vyzval dne , datum, žalobkyni, aby k tomuto tvrzení sdělila své procesní stanovisko. K výzvě soudu se žalobkyně nevyjádřila a nepředložila žádné důkazy prokazující, že by byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

17. Žalobkyně tak neprokázala, že si její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému počínala obezřetně a majetkové poměry, jeho úvěruschopnost zkoumala.

18. Tím, že se nedostavila k ústnímu jednání ve věci samé se sama žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena dle ust. 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., proto soud uzavřel, že úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

19. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši , částka, . Proto soud vyhověl žalobě v části jistiny ve výši , částka, a uložil žalovanému zaplatit tuto částku.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

21. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť částka poplatku a úrok požadovaný žalobkyní měl svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, v daném případě soud zamítl žalobu, co do částky , částka, (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Z celkové částky nákladů řízení ve výši , částka, bylo žalobkyni dle úspěchu přiznáno 38 % tedy částka , částka, (výrok III).

23. Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, proto právnímu zástupci náleží odměna podle ust. § 14b advokátního tarifu (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS , Anonymizováno, ze dne , datum, ).