35 Co 36/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 43 488 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. října 2025, č.j. 52 C 174/2025-48,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (III.) mění tak, že se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 % úroku z prodlení ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 5 460,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 887,67 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12.600,33 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení z této částky a z částky 30 000 Kč (výrok II.), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 133 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok IV).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení celkově částky 43 488 Kč (skládající se z jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatků ve výši 12 600,33 Kč a úroku ve výši 887,67 Kč) s příslušenstvím, odůvodněné tím, že nabyla předmětnou pohledávku od , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“), která uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí úvěr poskytla. Žalovaná však neuhradila ničeho.

3. Žalovaná s žalobním požadavkem nesouhlasila, jakkoliv potvrdila, že původní věřitel jí dne , datum, částku 30 000 Kč vyplatil, namítla však nedostatečné posouzení své úvěruschopnosti a nepřiměřenou roční procentní sazbu nákladů úvěru, pročež je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, kdy tak může vzniknout jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 30 000 Kč, nicméně původnímu věřiteli za situace absence oznámení o postoupení pohledávky.

4. Soud prvního stupně poté, co uvedl, že žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 887,67 Kč (úrok) s příslušenstvím, pročež řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), po provedeném dokazování a vycházeje z nesporných tvrzení účastnic (stran konkrétních skutkových zjištění – blíže bod 5 odůvodnění) a poté, co uvedl, jaký učinil závěru o skutkovém stavu (blíže bod 6 odůvodnění), se zabýval tím, zda byla dostatečným způsobem posuzována úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), přičemž dospěl k negativnímu závěru za situace, kdy žalobkyně nedoložila důkaz, který by posuzování úvěruschopnosti prokazoval, pročež dospěl k předvídanému následku při nedodržení této povinnosti poskytovatelem úvěru, a to neplatnosti smlouvy (blíže bod 7 odůvodnění). Soud prvního stupně za tohoto závěru uvedl, že žalobkyně má právo na vrácení částky 30 000 Kč poskytnuté původním věřitelem z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaná nevrátila žalobkyni ničeho (blíže body 16 a 19 odůvodnění), a to spolu s tzv. zákonným úrokem z prodlení odvíjejícím se až od předžalobní výzvy (blíže bod 20 a 24 odůvodnění).

5. Námitku žalované o nedoručení oznámení o postoupení, vzal soud prvního stupně za vyvrácenou, když žalobkyně prokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a současně i odeslání předžalobní výzvy ze dne , datum, . Dovětkem uvedl, že i kdyby žalobkyně své tvrzení neprokázala, pak doručením žaloby žalované jí bylo opětovně oznámeno postoupení žalované pohledávky, provedeným dokazováním při jednání pak bylo postoupení prokázáno (blíže bod 21 odůvodnění). K námitce žalované o neprokázání dvojího postoupení pohledávky (nejen na žalobkyni, ale před tím i na společnost , právnická osoba, ., jak tvrdila žalobkyně v žalobě) soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno pouze jediné postoupení pohledávky z původního věřitele přímo na žalobkyni, o čemž svědčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy, skutková tvrzení žalobkyně v žalobě sice nekorespondovala s předloženými listinnými důkazy, avšak listinnými důkazy bylo prokázáno postoupení žalované pohledávky přímo na žalobkyni, a tudíž byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně (blíže bod 22 odůvodnění).

6. Soud prvního stupně tak přiznal toliko jistinu ve výši 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, spolu s úrokem z prodlení v tzv. zákonné výši ode dne , datum, , další žalobní požadavky zamítl.

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do 69 % z celkového předmětu řízení a neúspěšná co do 31 %, pročež má právo na náhradu 38 % svých celkových nákladů činících 5 612 Kč, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku, odměně za právní zastoupení, paušálních náhradách a 21 % DPH z odměny a náhrad, tedy na částku 2 133 Kč.

8. O lhůtě k plnění pak rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení včasným a přípustným odvoláním. V něm vytkla nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že došlo k platnému postoupení pohledávky ze původního věřitele na žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která však odkazuje na rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, bez níž nelze posoudit, zda žalobkyně skutečně pohledávku nabyla, aktivní legitimace žalobkyně tak nebyla prokázána. Stran nákladového výroku namítla, že žalobkyně neprokázala účelnost svých nákladů a že předžalobní výzva jí nebyla doručena, když podací lístek doručení neprokazuje. Ze sledování zásilek na webových stránkách , právnická osoba, lze zjistit, že zásilka obsahující oznámení o postoupení pohledávky spolu s předžalobní výzvou byla dne , datum, odeslána zpět odesílateli, pročež jí nebyla doručena. Další otázkou pak je, zda předmětná zásilka přes svou hmotnost 10 g obsahovala listiny uváděné žalobkyní. Žalovaná navrhla k důkazu printscreen sledované zásilky a vyslovila přesvědčení o tom, že vyvrátila domněnku doby dojití zásilky, pročež namítla i nesprávné stanovení počátku jejího prodlení. Žalovaná zopakovala svou argumentaci, že jelikož jí postoupení pohledávky nebylo oznámeno, tak je povinna plnit jen původnímu věřiteli a nikoliv žalobkyni. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil v napadené části tak, že se žaloba zamítá.

10. Žalobkyně k odvolání žalované zdůraznila své přesvědčení o své aktivní legitimaci, když k postoupení existující a v seznamu (pohledávek – poznámka odvolacího soudu) jasně vymezené a identifikované pohledávky na ní došlo, neboť její identifikační kritéria byla jasná jak pro postupitele, tak i pro postupníka, postoupení pohledávky bylo prokázáno oznámením o postoupení pohledávky s přiloženým poštovním lístkem jako dokladem o odeslání a smlouvou o postoupení pohledávek (žalobkyně nadto přiložila i žalovanou požadovanou rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek), oznámení o postoupení pak bylo dlužníkovi, u něhož se souhlas s postoupením nevyžaduje, zasláno. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčené části – poznámka odvolacího soudu) jako věcně správný potvrdil.

11. Žalovaná v reakci namítla, že rámcová smlouva o postoupení pohledávek byla předložena až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, nadto uvedla, že ani po jejím dodatečném doložení nebylo platné postoupení pohledávky za žalovanou prokázáno, když žalobkyní předložený nedatovaný a neautorizovaný seznam pohledávek neumožňuje nezaměnitelnou identifikaci postoupené pohledávky, žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně své aktivní legitimace.

12. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se z něj omluvila, a při němž žalovaná nad rámec svého písemného odvolání uvedla, že jsou v místě jejího bydliště problémy s doručováním zásilek, když oznámení o nich nejsou vhazována do schránek, a při němž v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování žalovanou navrženým důkazem, a to detailní informací k zásilce , hodnota, , z níž zjistil, že zásilka o hmotnosti 0,01 kg byla dne , datum, uložena, za situace nezastižení jejího adresáta, a po nevyzvednutí zásilky adresátem v odběrní lhůtě pak byla dne , datum, odeslána zpět odesilateli, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání žalované částečně důvodným.

13. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil s odkazem na ustanovení ZSU upravujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a následky při nedodržení této povinnosti poskytovatelem úvěru.

14. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně se tak s ním shoduje v jeho závěrech, jež odvolací soud stručně již shrnul v odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž stěžejně odvolací soud vycházel při posouzení důvodnosti odvolání žalované z toho, že zamítavý výrok o věci samé nebyl ze strany žalobkyně napaden odvoláním a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.; stejně tak i výrok o částečném zastavení řízení), přičemž žalobkyně proti závěrům soudu prvního stupně o porušení povinnosti původního věřitele posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele nebrojila a zároveň se jednalo o obranu žalované, která byla shledána soudem prvního stupně (správně) důvodnou.

15. Za takové situace odvolací soud vycházeje z důvodové zprávy k § 87 ZSU upravujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (body 16 a 17 odůvodnění), jehož kategorické a obecně použitelné závěry stran toho, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, přičemž poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu, a to v nové době splatnosti (účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka jakožto spotřebitele, když úprava zakotvená v § 87 ZSU je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tento nárok mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU /tedy pokud dlužník nevrátí zbývající část jistiny (v projednávaném případě celou jistinu) spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která byla buď mezi účastníky dohodnuta nebo soudem, jako v projednávaném případě, určena, a to za situace, kdy žalovaná kategoricky jistinu úvěru odmítala vrátit, dobou odpovídající lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu/, se uplatní i v projednávaném případ. Jelikož nová doba splatnosti byla soudem prvního stupně sice určena, nikoliv však vzhledem k podanému odvolání žalovanou pravomocně, je zřejmé, že žalovaná se dosud neocitla v prodlení s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru, pročež odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovujícího výroku o věci samé, pokud byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v návaznosti na její výzvu k plnění, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl, jinak jej ve vyhovujícím výroku o věci samé (co do jistiny) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, aniž se pro nadbytečnost jakkoliv zabýval druhým důvodem, pro nějž soud prvního stupně shledal smlouvu o úvěru ze dne , datum, neplatnou (nepřiměřenost úročení, resp. ročních nákladů na úvěr).

16. Co se týče odvolací námitky žalované, a to stran absence aktivní legitimace žalobkyně, když ta neměla prokázat postoupení pohledávky původním věřitelem a zároveň postoupení pohledávky jí nebylo oznámeno či prokázáno, s tou se již dostatečně vypořádal soud prvního stupně, přičemž správně vystihl, že nejpozději provedeným dokazováním při jednání bylo postoupení (žalobkyní jakožto postupníkem) prokázáno, proto jen pro doplnění odvolací soud uvádí, že oznámení o postoupení pohledávky se do dispoziční sféry žalované dostalo, když po doplnění dokazování odvolacím soudem je zjevné, že zásilka určená pro žalovanou jí nebyla vyzvednuta a byla tak uložena, přičemž na tomto závěru nemůže změnit ničeho obecná proklamace žalované, že v místě jejího bydliště jsou problémy s doručováním zásilek, když oznámení o nich nejsou vhazována do schránek. K předložené rámcové smlouvě pak odvolací soud uvádí, že jí ani nedoplňoval dokazování za situace, když k vlastnímu postoupení předmětné pohledávky došlo realizační smlouvou o postoupení pohledávek (včetně jasně definované přílohy), jíž bylo provedeno dokazování v řízení před soudem prvního stupně, nikoliv smlouvou rámcovou.

17. Co se týče odvolací námitky žalované, že předžalobní výzva jí nebyla doručena, pročež by žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, pak odvolací soud poukazuje na již uvedený závěr o dispoziční sféře žalované (stran hmotnosti zásilky odvolací soud uvádí, že z pouhého položení si otázky žalovanou, co zásilka obsahovala, nelze dovodit žádné tvrzení žalované), nadto však zdůrazňuje, že dle dikce § 142a o. s. ř. postačí zaslání výzvy, není vyžadováno i její doručení. I kdyby však žalobkyně opomněla vůbec výzvu k plnění před podáním žaloby zaslat, pak vzhledem k odmítavému postoji žalované v průběhu řízení by tato okolnost nesvědčila pro závěr, že by žalobkyně neměla mít právo na náhradu nákladů řízení.

18. O náhradě nákladů řízení účastnic před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalované v řízení před soudem prvního stupně, a podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na neúspěch žalobkyně v odvolacím řízení jen v poměrně nepatrné části.

19. Stran řízení před soudem prvního stupně odvolací soud kalkuloval s částkou (účastnicemi nijak nezpochybňovanou) vypočtenou již soudem prvního stupně, tedy s částkou 2 133 Kč.

20. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení pak činí částku 3 327,50 Kč a jsou tvořeny odměnou jejího právního zástupce za vyjádření k odvolání ve výši 2 300 Kč (tarifní hodnota 30 000 Kč) podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), s připočtením jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Odměna a náhrada byly navýšeny o částku 577,50 Kč odpovídající 21 % DPH. Celkem tedy odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 327,50 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.