35 Co 417/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 7 108 422,79 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. dubna 2025, č. j. 25 C 186/2021-427,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 112 227,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 108 422,79 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 253 431 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě odůvodněné tvrzením, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba, IČO: IČO (právní předchůdce žalované), jako kupující, se společností právnická osoba., IČO: IČO (právní předchůdce žalobkyně), jako prodávající, kupní smlouvu na dobu určitou do datum, jejímž předmětem byly dodávky zboží (piva) učiněné na základě objednávek právního předchůdce žalované. Na základě smlouvy o postoupení práv a povinností ze dne datum byly práva a povinnosti z kupní smlouvy postoupeny z právního předchůdce žalované na žalovanou. Žalobkyně řádně plnila dle kupní smlouvy dodávky zboží, za což žalované vystavila jednotlivé faktury, následně pokračovala v plnění dodávek zboží v souladu s postupy a cenami odpovídajícími dosavadní spolupráci dle kupní smlouvy i přesto, že již došlo k jejímu ukončení, a to vždy na základě žádosti žalované, přičemž žalobkyně připomínala žalované, že tato individuální plnění neprodlužují platnost smlouvy. Mezi účastnicemi probíhala jednání o prodloužení platnosti kupní smlouvy či uzavření smlouvy nové, avšak k žádné dohodě nedošlo. Žalobkyně po výčtu jí za dodané zboží vystavených a žalovanou neuhrazených faktur uvedla, že právě pro neplacení faktur žalobkyně v dubnu 2018 ukončila se žalovanou spolupráci a na další objednávky žalované již nereagovala, resp. jí další zboží nedodala. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 7 133 982,45 Kč, a to i předžalobní upomínkou, avšak žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila (blíže bod 1 odůvodnění).

3. Žalovaná rozporovala dodávky zboží vyfakturované žalobkyní, namítla, že je žalobkyně neprokazuje, stejně jako sjednání podmínek spolupráce na dobu od datum, tedy poté, co skončila platnost kupní smlouvy, na jejímž základě byly dodávky uskutečňovaný do konce roku 2017, rozporovala pravost a správnost listin předložených žalobkyní, namítala, že žádná z uplatňovaných faktur jí nebyla doručena, jakož i to, že dodací listy byly vystaveny na třetí osoby. Dále namítla, že žalobkyně začala jednostranně měnit dosavadní obchodní praxi a požadovala po žalované vrácení obalů v nereálném termínu a tím podmiňovala další dodávky. Přestože žalovaná hradila řádně faktury vystavené žalobkyní, žalobkyně přestala žalované potvrzovat objednávky a dodávat jí pivo. Žalobkyně žalované způsobila škodu, když přerušila dodávky piva, čímž došlo k ukončení spolupráce žalované s jejími klienty a užila bez souhlasu ochrannou známku právního předchůdce žalované (blíže bod 2 odůvodnění).

4. Soud prvního stupně dále uvedl, že svým usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, vyloučil řízení o zaplacení částky 25 559,66 Kč (v žalobě byla původně požadována částka 7 133 982,45 Kč – poznámka odvolacího soudu) z titulu dvou jím označených faktur k samostatnému řízení (blíže bod 3 odůvodnění).

5. Soud prvního stupně poté co uvedl, z jakého důvodu nemohl provést konkretizovaný důkaz (blíže bod 4 a 25 odůvodnění), po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 6 až 9 odůvodnění) a poté, co uvedl, že z dalších provedených důkazů neučinil podstatná skutková zjištění pro své rozhodnutí (bod 10 odůvodnění), skutkově uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou existoval do datum smluvní vztah z titulu kupní smlouvy, kdy žalobkyně poskytovala žalované dodávky piva; po ukončení smlouvy probíhala jednání o uzavření smlouvy nové, avšak ta uzavřena nebyla; žalobkyně však nadále poskytovala žalované dodávky piva, a to na základě písemných objednávek, které zasílal jednatel žalované zaměstnankyni žalobkyně, přičemž v jeho e-mailech byl uveden konkrétní zákazník, kterému má být zboží dodáno, specifikováno množství a druh objednávaného zboží, přičemž dovoz zboží byl zajišťován prostřednictvím třetích osob (spedičních společností); dodání objednaného zboží bylo prokázáno dodacími listy opatřenými razítkem a/nebo podpisem stvrzujícím převzetí dodaného zboží, přičemž byl-li v emailu s objednávkou uveden odběratel, tento korespondoval s odběratelem uvedeným na dodacím listu; za dodané zboží žalobkyně následně vystavovala žalované jednotlivé faktury, položky na fakturách odpovídaly e-mailovým objednávkám; v řízení nebylo žalovanou ani tvrzeno, že by některé z těchto faktur žalobkyni uhradila (blíže bod 11 odůvodnění).

6. Soud prvního stupně po citaci jím na věc aplikovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“; blíže body 12 až 24 odůvodnění), posoudil žalobní nárok jako důvodný, když vzal za prokázané, že právní předchůdce žalované jako kupující a právní předchůdce žalobkyně jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu na dobu určitou do datum, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat právnímu předchůdci žalované zboží a právní předchůdce žalované se za tyto dodávky zavázal platit kupní cenu. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 2175 o. z., když žalobkyně nabyla vlastnické právo k závodu svého právního předchůdce, a pasivní legitimace žalované je dána na základě § 1895 o. z., kdy žalovaná nabyla práva a povinnosti vyplývající z kupní smlouvy z titulu postoupení této smlouvy. Poté, co práva a povinnosti z kupní smlouvy přešly na žalobkyni a žalovanou, dodávala žalobkyně žalované zboží v souladu s kupní smlouvu. Vzhledem k tomu, že smlouva byla ujednána na dobu určitou, probíhala mezi účastnicemi jednání o následné spolupráci, resp. o uzavření nové smlouvy, k čemuž však nedošlo. Smluvní vztah mezi účastnicemi však přetrvával i nadále, přestože nebyla uzavřena žádná nová smlouva v písemné formě. Jednatel žalované, pan jméno FO, činil v období od ledna do dubna 2018 prostřednictvím e-mailů zasílaných paní jméno FO, zaměstnankyni žalobkyně, objednávky zboží, kdy v každé takové objednávce bylo uvedeno konkrétní zboží a jeho počet a také zákazník, kterému má být zboží dodáno. V některých e-mailech byla uvedena i konkrétní spediční firma, která měla zboží přepravovat, a požadované datum doručení. adresa objednané na základě emailových objednávek bylo dle dodacích listů dodáno na místa určená žalovanou, resp. jejím jednatelem, a vyfakturováno žalované. Námitka žalované, že dodací listy jsou vystaveny na třetí osoby, nikoliv na žalovanou, je lichá, neboť ani z původní kupní smlouvy nevyplývá, že by zboží odebírala přímo žalovaná, nýbrž její zákazníci. Ani z jednotlivých e-mailů jednatele žalované pak neplyne, že by zboží mělo být doručováno přímo žalované. To, zda zboží dodávala jednotlivým zákazníkům žalované přímo žalobkyně nebo třetí osoby (spediční společnosti), je nerozhodné, když podstatné je to, že zboží bylo dodáno a předáno, přičemž na dodacích listech je v místě podpisu předávajícího uváděna žalobkyně. Jednatel žalované byl ve všech případech jednotlivých objednávek oprávněn tyto objednávky samostatně učinit, neboť omezení jednatelského oprávnění zapsané v obchodním rejstříku, se na žádnou z objednávek nevztahuje, pročež jednotlivé faktury byly vystaveny na žalovanou. K námitce žalované ohledně toho, že žalobkyně nijak neprokazuje sjednání podmínek spolupráce na dobu od datum soud prvního stupně uvedl, že jednotlivé objednávky zboží učiněné jednatelem žalované prostřednictvím e-mailu lze považovat za uzavření samostatných kupních smluv ve smyslu § 2079 o. z., kdy pro takové právní jednání není vyžadována písemná forma (ve smyslu formálního sepsání těchto kupních smluv) a zároveň z takového projevu vůle obou účastnic, zejména s přihlédnutím k jejich dříve zavedené praxi, nejsou dány pochybnosti o tom, že by účastnice svým projevem vůle nezamýšlely jednotlivé kupní smlouvy uzavřít. K námitce žalované, že jí předmětné faktury nikdy nebyly doručeny, soud prvního stupně dále uvedl, že jakkoliv považuje doručení faktur za prokázané, tak dále již výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dosud neuhrazených faktur, kdy přílohou této výzvy je právě i seznam těchto faktur. V řízení pak nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná na uvedenou výzvu jakkoli reagovala, např. si tyto faktury vyžádala, kdy lze očekávat, že by rozporovala doručení či existenci těchto faktur. Žalovaná zároveň nereagovala ani na předžalobní upomínku, jejíž přílohou byl rovněž seznam předmětných faktur. Naopak bylo prokázáno, že jednatel žalované o zaslání faktur prostřednictvím e-mailu požádal, následně poděkoval za jejich zaslání a také v odpovědi na e-mail s urgencí úhrady faktur sdělil, že faktury budou uhrazeny, není tak dána pochybnost o doručení faktur a o vědomosti žalované stran jejich existence. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná svou obranu během celého řízení stavěla na negativních tvrzeních, které se však žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo vyvrátit (blíže bod 25 odůvodnění).

7. Vzhledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. soud prvního stupně současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaná v prodlení s úhradou jednotlivých faktur (bod 26 odůvodnění).

8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 1 253 431 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 356 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem dle § 7 a§ 11 odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), představovaných odměnou ve výši 36 740 Kč za každý z 20 soudem prvního stupně vyjmenovaných úkonů právní služby, osmnácti paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. po 300 Kč, dvěma po 450 Kč a 21 % daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad výdajů (ve výši 155 631 Kč – poznámka odvolacího soudu), přičemž zároveň uvedl, z jakých důvodů žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za jí další požadované úkony právní služby (blíže body 27 a 28 odůvodnění).

9. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a platební místo u náhrady nákladů řízení pak zjevně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm připomněla, že konstantně rozporovala uskutečnění dodávek zboží, popírala pravost a správnost žalobkyní předkládaných listin, a to dodacích listů a mezinárodních nákladních listů, které tak žalobkyně měla předložit v originálech, namítla, že žalobkyní předložené dokumenty mohou prokázat jen dodávky žalobkyně od žalované odlišným osobám, žalobkyně však neprokázala uskutečnění dodávek zboží žalované a tak převzetí piva žalovanou, poukázala na rozpory ve svědeckých výpovědích a v této souvislosti vyslovila přesvědčení o tom, že je třeba doplnit dokazování. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně k odvolání žalované připomněla, že soud prvního stupně shledal její žalobní žádání důvodným, neboť dospěl k závěrům, že žalobkyně prokázala existující obchodní systém mezi účastnicemi a prokázala v rámci tohoto systému doručení dodávek zboží (piv v obalech) žalované na základě jejích objednávek, přičemž vyslovila přesvědčení o tom, že prokázala plnění po uplynutí platnosti původní kupní smlouvy, a to v jednotlivých případech příslušnou e-mailovou objednávkou jednatele žalované (se specifikací zboží, jeho množství, požadovaného data realizace a uvedením koncového zákazníka), jež byla žalobkyní přijata, korespondujícím dokumentem (dodacím listem, mezinárodním nákladním listem) o doručení zboží a stvrzujícím nakládku zboží a jeho převzetí třetí osobou v místě určenou žalovanou (což odpovídalo i obchodní praxi účastnic vycházející z původní kupní smlouvy, jednalo se o splnění závazku žalobkyně) a korespondující fakturou, tedy jak uvedl soud prvního stupně, i přes formální uplynutí doby platnosti původní kupní smlouvy ke dni datum, dodávky zboží (piva v obalech) v období ledna až dubna 2018 probíhaly na základě samostatných a autonomních smluvních ujednání (kupních smluv), přičemž záměr účastnic uzavřít jednotlivé kupní smlouvy je nepochybný zejména s přihlédnutím k jejich praxi. Žalobkyně poukázala na to, že v odvolání uváděné námitky již byly v řízení před soudem prvního stupně na základě množství ucelených důkazů vyvráceny, zdůraznila, že sám jednatel žalované o zaslání faktur prostřednictvím e-mailu požádal, následně poděkoval za jejich zaslání a také v odpovědi na e-mail s urgencí úhrady faktur sdělil, že faktury budou uhrazeny. Požadavek žalované na předložení dodacích listů a mezinárodních nákladních listů v originále pak označila za opožděný a obstrukční, a to za situace, kdy žalovaná netvrdila ani neprokázala jedinou konkrétní vadu, která by svědčila o neautentičnosti předložených listin. V této souvislosti žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že jí doložená kompletní dokumentace ohledně realizace jednotlivých objednávek v rámci obchodního systému mezi účastnicemi, a to včetně dokumentů o doručení zboží, podpořených e-mailovou komunikací účastnic, fakturami a slibem k úhradě těchto faktur od jednatele žalované, je dostatečným důkazem o existenci a splnění předmětných závazků žalobkyní. K žalovanou poukazovanému rozporu ve svědeckých výpovědích uvedla, že se ve skutečnosti o rozpor ve výpovědi dvou svědků nejedná, když tito popisovali úkony ve dvou různých článcích logistického řetězce, a shodla se se závěrem soudu prvního stupně, že pro rozhodnutí ve věci není podstatné, zda zboží dodávala jednotlivým zákazníkům žalobkyně nebo třetí osoby (spediční společnosti/distributoři), když klíčové je, že dodání zboží a jeho převzetí subjektem určeným žalovanou bylo prokázáno listinnými důkazy v kontextu objednávek jednatele žalované. Závěrem žalobkyně poukázala na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž je u každé z celkem hodnota předmětných faktur uvedeno její číslo, částka, datum splatnosti a výčet konkrétních listinných důkazů, které její existenci (resp. nároky v ní obsažené) prokazují. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

12. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), k němuž se žalovaná bez včasné omluvy nedostavila, pročež odvolací soud jednal v její nepřítomnosti, a při němž žalobkyně nad rámec svého písemného vyjádření ničeho dalšího neuvedla, neshledal odvolání žalované důvodným.

13. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

14. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně beze zbytku splňuje náležitosti kladené § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku uvedl, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřila žalovaná, učinil řadu skutkových zjištění z řady v řízení provedených důkazů, přičemž uvedl z jakých, tedy vyložil, které skutečnosti má prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění, rozvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, uvedl z jakého důvodu nemohl provést navrhovaný důkaz, uvedl, že z dalších provedených důkazů neučinil podstatná skutková zjištění pro své rozhodnutí, neopomněl uvést jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že písemné vyhotovení odůvodnění rozsudku musí vždy představovat přesvědčivý obraz postupu soudu stran zjišťování skutkového stavu a jeho právního posouzení, včetně relevantního vyhodnocení námitek účastníků, přičemž napadený rozsudek tyto požadavky zcela splňuje.

15. Odvolací soud dále uvádí, že soud prvního stupně je povinen v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit právní úvahy, neboť pouze tak je odůvodnění rozsudku přesvědčivé (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 403/03). Při právním posouzení soud prvního stupně rovněž musí poukázat na konkrétní právní předpis, ze kterého právní posouzení dovozuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), což je v odůvodnění rozsudku rovněž uvedeno. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, jak soud prvního stupně zákonná ustanovení na daný případ aplikoval, pakliže dospěl k závěru o oprávněnosti žalobního nároku, přičemž je zcela zřejmé, z jakých úvah soud prvního stupně vycházel a jež ho vedly k jeho závěru o důvodnosti žaloby.

16. Odůvodnění taktéž obsahuje vypořádání námitek účastníků, resp. žalované a její argumentace (kterou odvolací soud již popsal a pro stručnost na ni odkazuje), a to za situace, kdy soud prvního stupně je povinen na námitky účastníků reagovat a tyto právně významné námitky vypořádat a své rozhodnutí i v tomto směru odůvodnit, což se plnohodnotně stalo. Není přitom potřeba, aby soud prvního stupně vypořádal jakoukoliv námitku či argument účastníka řízení, ale je nezbytné, aby se vypořádal s těmi, které jsou pro řízení relevantní, a to takovým způsobem, aby bylo z rozhodnutí zřetelně odvoditelné, z jakého důvodu nemůže námitka (argumentace) účastníka obstát. I tento požadavek napadený rozsudek zcela splňuje. Z popisu odůvodnění napadeného rozsudku učiněného odvolacím soudem a popisu odvolání žalované je zřejmé, že soud prvního stupně se s v zásadě opakovanou argumentací žalované již přesvědčivě vypořádal. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, když provedl v řízení rozsáhlé dokazování, tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., hodnotil je dle své logické úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, což vzhledem ke značně po skutkové stránce rozsáhlé a tak komplikované projednávané věci zejména nabylo významu, přičemž pečlivě přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, tedy co účastnice v průběhu řízení uváděly, posoudil věc i pohledem námitek účastnic, resp. žalované, přičemž se s námitkami relevantními pro rozhodnutí logicky, jasně a dostatečně vypořádal. Soud prvního stupně pak z provedených důkazů čerpal správná skutková zjištění a věc správně právně posoudil po citaci příslušných ustanovení občanského zákoníku.

17. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na uceleném řetězci důkazů, a to poté, co žalobkyně svou povinnost tvrzení a důkazní po vyhovění patřičným výzvám soudu prvního stupně beze zbytku splnila, když žalovaná setrvávala jen na svých negativních postojích, resp. tvrzeních (jak uvedl již soud prvního stupně), s přesvědčivým závěrem, že účastnice stran jednotlivých dodávek piva uzavřely samostatné kupní smlouvy, a to na základě objednávek žalované učiněných prostřednictvím svého jednatele, jimž pak odpovídají listiny dokládající dodávky objednaného zboží a žalobkyní vystavené faktury. Závazky z kupních smluv vyplývající pro žalobkyni jakožto prodávající, a to dodat objednané pivo na místo určené žalovanou v objednávkách jí tak byly splněny oproti závazkům žalované jako kupující, a to uhradit kupní ceny za jí objednané a žalobkyní dodané zboží. Co se týče odvolacích námitek žalované stran neprokázání dodání zboží žalobkyní s požadavkem žalované na předložení originálů listin, rozporů ve dvou svědeckých výpovědích a dodacích listin znějících na osoby odlišné od žalované (kdy s touto námitkou se zcela vypořádal již soud prvního stupně, stejně jako např. s otázkou doručení faktur, jak je zřejmé z jeho výše popsaného odůvodnění), odvolací soud zdůrazňuje již soudem prvního stupně učiněné zjištění a jeho hodnocení, jakkoliv ve vztahu k doručení faktur, a to, že jednatel žalované o zaslání předmětných faktur požádal, následně poděkoval za jejich zaslání a na urgenci stran úhrady faktur přislíbil jejich úhradu. Je tak zcela zřejmé, že faktury byly nejen žalované doručeny, ale i že žalovaná jejich oprávněnost nijak nezpochybňovala. Z toho jasně vyplývá, že žalobkyně objednané zboží dodala v souladu s objednávkami žalované, pročež doplnění dokazování za situace žalovanou namítaného rozporu ve výpovědích dvou svědků není namístě z důvodu zjevné nadbytečnosti a požadavek žalované na předložení dodacích dokumentů v originále je zcela nedůvodný, když dodání zboží bylo prokázáno nejen těmito listinami, ale i, a to ve spojení, právě s odpovědí jednatele žalované slibující úhradu faktur, přičemž žalovanou nerozporované faktury odpovídaly jejím objednávkám.

18. Zároveň pak odvolací soud poukazuje na to, že obecný požadavek žalované vůči žalobkyni na náhradu škody začleněný do jejího vyjádření k žalobě, kdy jeho nevyčíslení (neurčitost) žalobkyně mimo jiné namítala, správně nebyl pohledem § 1987 odst. 2 o. z. předmětem projednání za situace, když žalovaná nejprve při jednání konaném dne datum uvedla, že její argumentace stran vzniku škody byla uvedena jen pro dokreslení situace, následně ji však vyčíslila a uplatnila jako obranu proti nároku žalobkyně v podání ze dne datum, aby pak soud prvního stupně při jednání konaném dne datum konstatoval neurčitost námitky započtení, resp. tvrzené pohledávky žalované, když není nijak zřejmé, jakým způsobem žalovaná k vyčíslení škody dospěla, s tím, že se jí nebude vzhledem k již vznesené námitce žalobkyně stran neurčitosti pohledávky k započtení zabývat.

19. Konečně odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně stran počátku prodlení žalované, když v tomto směru na rozhodnutí soudu prvního stupně odkazuje.

20. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej jako správný i ve výroku o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně rozhodl důvodně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl správně i o výši náhrady.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšná žalovaná je proto povinna jí nahradit náklady ve formě odměny jejího právního zástupce za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne datum ve výši 73 480 Kč podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k), g) a. t. s připočtením náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši 18 370 Kč za účast při jednání odvolacího soudu dne datum a dvou paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Odměna a náhrady byly navýšeny o částku 19 477,50 Kč odpovídající 21 % DPH. Celkem tedy odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 112 227,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.