35 CO 7/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem Na obec a číslo obec a číslo proti žalovaným: 1. jméno příjmení, narozený dne datum bytem PSČ obec a číslo zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa o zaplacení částky částka příslušenstvím, k odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 19 C 122/2020-63,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení 10 % ročně od datum do zaplacení jdoucím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě jim uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám jeho advokát (výrok II.). Rozhodl tak o žalobním požadavku na náhradu škody v uvedené výši odůvodněném tím, že žalobce je vlastníkem stavby adresa (obytného domu) v k. ú. část obce na adrese ulice a číslo, kde je vlastníkem bytových jednotek číslo. První žalovaný se dne datum stal uživatelem bytu číslo potažmo ke dni datum výlučným nájemcem. Dne datum v bytě došlo k požáru, jehož příčinou bylo jednání druhé žalované, dcery prvního žalovaného, která v bytě manipulovala s otevřeným ohněm a chemikáliemi za účelem výroby drog, v důsledku požáru byl poškozen nejenom byt číslo ale i byt číslo společné prostory a fasáda domu. Žalobce po požáru nechal byty a dům opravit a právnická osoba s.r.o. na základě jejích dvou vystavených faktur uhradil celkem žalovanou částku. První žalovaný bez souhlasu a vědomí žalobce přenechal byt k užívání své dceři, oba tak odpovídají za škodu. První žalovaný své zamítavé stanovisko odůvodňoval tím, že druhá žalovaná v bytě vyrůstala od narození, byla v něm řádně hlášena a užívala jej jako člen společné domácnosti a osoba blízká. Požáru nemohl zabránit, neboť v daný okamžik nebyl na místě přítomen, vzniklý požár nebyl v příčinné souvislosti s jeho konáním či nekonáním, rozporoval vyčíslení škody. Následně namítl, že nikdy nebyl nájemcem předmětného bytu. K tomu žalobce doplnil, že dohoda o užívání bytu se v jeho archivu nenachází, avšak žalobce vždy jednal a vystupoval jako pronajímatel a první žalovaný vždy jako nájemce, pravidelně hradil nájemné. Dne datum dal žalobce prvnímu žalovanému výpověď z nájmu bytu, ten podal námitky a žalobu o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, kde opakovaně uváděl, že je nájemcem bytu. Žalovaný nárok řešil s pojišťovnou. Dále žalobce konkrétně uváděl jednotlivá poškození na domě způsobená požárem. Druhá žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění zachycených v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Vzal za prokázané, že ke dni vzniku škody byl první žalovaný nájemcem předmětného bytu číslo na adrese adresa. Státním podnikem Fasádostav obec bylo vydáno rozhodnutí, podle kterého mu byl předmětný byt přidělen. Námitku prvního žalovaného, že dohoda o osobním užívání bytu nebyla uzavřena, a tudíž se uživatelem a následně nájemcem bytu nestal, neshledal důvodnou. Při posuzování práva osobního užívání bytu prvním žalovaným vycházel z předpisů platných v dubnu 1991, kdy bylo vydáno rozhodnutí o přidělení bytu. V roce 1991 zákon nevyžadoval pro uzavření dohody písemnou formu, pouze o jejím uzavření měl být sepsán zápis. Dohoda tak mohla vzniknout i ústně, případně konkludentně a skutečnost, že se nedochoval zápis o této dohodě a nebyl soudu předložen jako důkaz, nemůže vyvrátit skutečnost, že právo osobního užívání prvního žalovaného k předmětnému bytu vzniklo, o čemž svědčí zejména další skutečnosti, které se v průběhu sporu ukázaly jako nesporné, tedy že první žalovaný od roku 1991 se svou rodinou byt užíval, jako nájemce jednal, sám se také bránil výpovědi z nájmu předmětného bytu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 412/2018, žalobu vzal dne datum zpět. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že první žalovaný se stal uživatelem bytu a toto užívání se v důsledku novely obč. zák. č. 509/1991 Sb. změnilo na nájemní vztah na dobu neurčitou a tento nájemní vztah trval i ke dni datum. Rozsudkem téhož soudu sp. zn. spisová značka byla druhá žalovaná uznána vinnou mimo jiné tím, že z nedbalosti způsobila obecné nebezpečí a vydala lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčinila požár a způsobila takovým činem značnou škodu a za toto své jednání byla odsouzena; rozsudek nabyl právní moci. Po citaci ust. §§ 2910, 2911, 2225 odst. 1 a 2216 o. z. soud prvního stupně uzavřel, že první žalovaný jako nájemce předmětného bytu odpovídá žalobci za škodu způsobenou druhou žalovanou, která předmětný byt užívala jako člen jeho domácnosti, a v den, kdy ke škodné události došlo, tento byt užívala s jeho svolením; první žalovaný tak odpovídá i za škodu, kterou žalobci způsobila druhá žalovaná. Při posuzování odpovědnosti druhé žalované za způsobenou škodu vycházel z § 135 odst. 1 o. s. ř., byl tedy vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Jednání druhé žalované tak bylo v příčinné souvislosti se vzniklou škodou a druhá žalovaná tak za tuto škodu nese odpovědnost. Společnou odpovědnost shledal podle § 2915 odst. 1 o. z. K výši žalovaného nároku uzavřel, že byl v řízení prokázán předloženými listinnými důkazy a výpověďmi svědků. Žalobě z těchto důvodů vyhověl a o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. a přiznal jej od následujícího dne po dni, kdy marně uplynula lhůta k plnění stanovená ve výzvě žalobce zaslané žalovaným. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě první žalovaný podal odvolání. Soudu prvního stupně v něm vytkl nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Namítl v něm, konkrétně, že žalobce nedostál svému důkaznímu břemeni, když nepředložil zápis o dohodě o užívání bytu, k níž zákon vyžadoval písemnou formu. Pokud sám dříve se označoval za nájemce bytu, činil tak v omylu, který v něm byl vyvolán samotným žalobcem. Za nedostatečné považoval prokázání výše škody ze strany žalobce. K náhradě nákladů řízení namítl, že žalobci neměly být přiznány náklady na zastoupení advokátem. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV: ÚS 2434/19 ze dne datum. Navrhl, aby změnou rozsudku byla žaloba vůči němu zamítnuta a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Druhá žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání prvního žalovaného se ztotožnila s napadeným rozsudkem. Soud prvního stupně se řádně zabýval otázkou nájmu bytu prvním žalovaným, poukazoval na tvrzení samotného prvního žalovaného v řízení o přezkoumání výpovědi z nájmu bytu. K otázce výše škody poukázal na výslech svědka příjmení příjmení, z něhož nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by mohl nalézací soud dovodit závěr o tom, že by podklady od společnosti právnická osoba nebyly správné, proto nebyl důvod, aby z nich nalézací soud nevycházel. K odměně advokáta uvedl, že z dosavadního posouzení věci soudem prvního stupně, například ve vztahu k posouzení vzniku existence nájemního vztahu v době škodné události mezi žalobcem a prvním žalovaným, který se aktivně bránil a rovněž byl za tímto účelem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů, vyplynulo, že právní složitost sporu není namístě bagatelizovat, stejně jako pohledávku, která je předmětem řízení a která převyšuje částka. Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen a žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

5. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a to v nepřítomnosti nedostavivší se druhé žalované (ust. §§ 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

6. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správná skutková zjištění, která zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. První žalovaný své námitky uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a ten se s nimi ve svém rozhodnutí řádně a bezezbytku vypořádal.

7. Obranné tvrzení prvního žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace bylo soudem v řízení před soudem prvního stupně spolehlivě vyvráceno. Od roku 1991, kdy mu byl předmětný byt přidělen, jej užíval spolu se svou rodinou, což ostatně sám tvrdil i v řízení, v němž se domáhal neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, která mu byla daná žalobcem v souvislosti s předmětnou škodní událostí dne datum, tuto skutečnost tvrdil i úvodní fázi tohoto řízení. Jeho následné obranné tvrzení tak správně soud prvního stupně vyhodnotil jako účelové. Je tak nutno uzavřít, že žalobce o této skutečnosti v řízení před soudem prvního stupně unesl důkazní břemeno. K odvolací námitce, že tvrzení o svém nájemním právu činil v omylu, když byl nájemcem označován žalobcem, nemůže být relevantní, když první žalovaný byl jak v předcházejícím řízení, tak v tomto řízení zastoupen advokátem. Soud prvního stupně se řádně vypořádal i s výší žalobou uplatněného nároku, v tomto směru provedl dostatečné dokazování listinami a výslechy svědků příjmení, příjmení, Ing. příjmení a Ing. příjmení a fotodokumentací. Lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 5.

8. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení. V tomto sporu byl žalobce zastoupen advokátem. Odvolací soud toto zastoupení shledává žádoucím, neboť se jedná v podstatě o jedinečný případ, u něhož nepřipadá v úvahu výkon účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů žalobce. Jedinečnost spočívá v tom, že se jedná o majetkový spor značné hodnoty a výjimečného charakteru. Náklady právního zastoupení jsou proto v tomto případě účelně vynaložené. Soud prvního stupně nepochybil ani při určení jejich výše.

9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšnému prvnímu žalovanému právo na náhradu nákladů, které mu v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokáta při dvou úkonech právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po částka, náhradou hotových výdajů 2× částka a 21 % DPH ve výši částka, celkem částka (§§ 7, 11 odst. 1, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) O lhůtě k plnění a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.