36 Co 73/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a Mgr. Martina Šalamouna ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce proti žalované: Orgán veřejné moci , IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 69 380,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. prosince 2025, č. j. 17 C 20/202541

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 23 872,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I), dále zamítl žalobu ve zbývající části, tj. co do částky 45 508,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 508,30 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradě 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“), které bylo řízením o vyloučení věci z konkurzní podstaty proti žalované správkyni konkurzní podstaty (, tituly před jménem, , jméno FO, ) úpadkyně (, jméno FO, ). Žalobce tvrdil, že za období od , datum, do , datum, , tedy po předchozím odškodnění přiznaném Evropským soudem pro lidská práva, mu náleží k odškodnění nemajetkové újmy ještě částka 263 107 Kč, vypočtená ze základní sazby 20 000 Kč za rok řízení, navýšená o 15 % z důvodu inflace a o 50 % s ohledem na mimořádný význam řízení, který spatřoval v tom, že v posuzovaném (excindačním) řízení šlo o výrobní prostředky, jeho živobytí a výtvarná díla související s patentově chráněnými vzory dlaždic a technologických zařízení. Současně požadoval zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, kdy uplatnil svůj nárok u žalované k předběžnému projednání.

3. Žalovaná se bránila proti žalobě a navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce opětovně dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 5 000 000 Kč za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne , datum, , žalovaná konstatovala, že pro vznik dalšího nároku nebyly splněny podmínky. Následně žalobce uplatnil dne , datum, nárok na náhradu škody ve výši 263 107 Kč, k projednání žádosti došlo dne , datum, , přičemž žalovaná setrvala na svém stanovisku. Nárok žalobce uplatněný touto žalobou byl již soudy projednán, a to naposledy v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V citovaném rozsudku , Orgán veřejné moci, konstatoval, že žádná další újma již žalobci nevznikla v době po nabytí právní moci usnesení ze dne , datum, , kterým bylo posuzované řízení přerušeno do pravomocného skončení konkurzního řízení, neboť úpadkyně zemřela v průběhu konkurzního řízení (dne , datum, ) a odvolací soud v posuzovaném řízení v té situaci avizoval, že je třeba vyčkat pravomocného rozhodnutí konkurzního soudu a poté rozsudek (v posuzovaném řízení) zrušit a řízení zastavit. Tím skončila nejistota žalobce ohledně výsledku posuzovaného (excindačního) řízení, neboť řízení nadále bylo vedeno pouze formálně do doby, než bude zastaveno.

4. Soud prvního stupně připomněl, že předmětem řízení byl původně žalobní požadavek žalobce na zaplacení částky 263 107 Kč s příslušenstvím, přičemž usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení částečně zastaveno co do částky 193 726,50 Kč s příslušenstvím z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboť rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o odškodnění žalobce za újmu způsobenou mu v posuzovaném řízení, přičemž část posuzovaných období se překrývala, řízení tedy bylo zastaveno ve vztahu k období od , datum, do , datum, (5 let, 10 měsíců a 15 dní.).

5. Soud prvního stupně dále výrokem I rozsudku zastavil řízení co do částky 23 872,20 Kč s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že předmětné posuzované řízení trvalo od , datum, , kdy byla podána žaloba, do , datum, , kdy rozhodl , Orgán veřejné moci, . Trvalo tedy celkem , hodnota, let, 11 měsíců a 9 dní, přičemž za období od , datum, do , datum, byl žalobce již odškodněn v rámci předchozích řízení. Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení zastaveno pouze ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za období do , datum, , rozhodl soud prvního stupně ještě o dalším částečném zastavení řízení co do částky 23 872,20 Kč s příslušenstvím, tedy ohledně části přiměřeného zadostiučinění za období od , datum, do , datum, , tedy za 8 měsíců a 22 dní (8 x 1 660 Kč + 22 x 54 Kč + navýšeno o 65 %, jak požadoval žalobce), a to z důvodu věci pravomocně rozhodnuté.

6. Následně tedy předmětem řízení zbyl k meritornímu posouzení žalobní požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy z posuzovaného řízení za období od , datum, do , datum, , tedy 1 rok a 5 dní, v žalobcem požadované výši 45 508,30 Kč.

7. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (popsaného v bodech 5. – 8. odůvodnění napadeného rozsudku), jenž právně posoudil dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zák. o OdpŠk“), citovaných v bodech 12. – 21. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž dospěl k následujícím právním závěrům (viz body 22. – 25. odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Takto soud prvního stupně zjistil jako skutkový základ projednávané věci zejména průběh posuzovaného řízení vedeného Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , zahájeného dne , datum, žalobou na vyloučení věcí z konkursní podstaty a na náhradu škody, přičemž toto řízení bylo provázeno opakovanými výzvami k upřesnění petitu, dvěma odmítnutími žaloby následně zrušenými odvolacím soudem, řešením procesního postavení žalobce a vedlejšího účastníka, změnami a vylučováním částí nároků k samostatnému řízení, spory o identifikaci majetku v soupisech konkursní podstaty, námitkou podjatosti, ustanovováním zástupců, opakovaným zapůjčováním spisu jiným soudům a více jednáními. Za klíčové pro nyní projednávanou věc vzal soud prvního stupně to, že dne , datum, byla v posuzovaném řízení žaloba rozsudkem , Orgán veřejné moci, zamítnuta pro neprokázání vlastnického práva žalobce, dne , datum, odvolací soud (Vrchní soud v Praze) řízení přerušil do pravomocného skončení konkursního řízení s tím, že po rozhodnutí konkursního soudu bude rozsudek zrušen a řízení zastaveno podle § 44 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Následně , Orgán veřejné moci, jako soud odvolací usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek zrušil a řízení zastavil, protože konkurs byl zrušen z důvodu úmrtí úpadkyně, přičemž , Orgán veřejné moci, usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovolání žalobce odmítl a , Orgán veřejné moci, usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně dále zjistil, že v řízení před Evropským soudem pro lidská práva bylo rozhodnutím ze dne , datum, o stížnosti č. , hodnota, , , Jméno žalobce, proti České republice, aprobováno smírné ujednání, podle něhož žalobce obdržel 11 600 EUR a vzal zpět další nároky založené na skutkových okolnostech stížnosti. Soud prvního stupně rovněž vycházel z předchozího odškodňovacího řízení, v němž , Orgán veřejné moci, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobci přiznal 142 000 Kč, avšak , Orgán veřejné moci, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tento výrok změnil a žalobu zamítl s odůvodněním, že po , datum, význam řízení výrazně poklesl a že žalobci se již dostalo přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 377 530,40 Kč.

9. Soud prvního stupně věc právně posoudil následovně. Vyšel z toho, že při odškodňování nepřiměřené délky řízení je třeba respektovat kritéria judikatury Evropského soudu pro lidská práva a současně kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tedy celkovou délku řízení, jeho složitost, chování poškozeného, postup orgánů veřejné moci a význam předmětu řízení pro poškozeného. Soud prvního stupně výslovně uvedl, že nemá důvod se odchýlit od právního hodnocení přijatého v předchozí věci sp. zn. , spisová značka, , a dovodil, že po dřívějším částečném zastavení zůstalo k posouzení již jen období od , datum, do , datum, , tedy jeden rok a pět dní. Toto období nepovažoval za právně, skutkově ani procesně složité, neboť v něm soudy v zásadě pouze vyčkávaly pravomocného skončení konkursní otázky a následně rozhodovaly o opravných prostředcích; žalobce k délce řízení v tomto úseku nepřispěl a soud prvního stupně neshledal ani průtahy či nekoncentrovanost v postupu soudů. Za rozhodující však považoval, že po právní moci usnesení , Orgán veřejné moci, jako soudu odvolacího ze dne , datum, již odpadla nejistota žalobce o výsledku věci, neboť bylo zřejmé, že po skončení konkursního řízení bude původní rozsudek zrušen a řízení zastaveno, a význam řízení pro žalobce se proto rapidně snížil. Přesto uzavřel, že celková délka řízení, trvající 22 let, 11 měsíců a 9 dní, byla nepřiměřená a že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostatečnou satisfakcí. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze stanoviska , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, a určil základní částku odškodnění ve výši 20 000 Kč za rok, tedy za nyní posuzované období 20 270 Kč; tuto částku následně snížil o 10 % s poukazem na to, že v dané fázi rozhodoval , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, , a dále o 50 % pro výrazně snížený význam řízení pro žalobce, čímž dospěl k výsledné částce zadostiučinění ve výši 8 108 Kč. Poté porovnal takto vypočtené celkové zadostiučinění s částkami již žalobci vyplacenými a uzavřel, že žalobce již obdržel k odškodnění nemajetkové újmy za posuzované řízení částku 377 530,40 Kč, tedy více, než by mu náleželo i po přičtení nyní posuzované částky, a proto žalobu v meritorním zbytku zamítl.

10. Soud prvního stupně výslovně odmítl i žalobcův požadavek na valorizaci základní částky z důvodu inflace, růstu mezd či změny životní úrovně, přičemž odkázal zejména na usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalované jí přiznal náhradu nákladů řízení jako nezastoupené účastnici. Soud prvního stupně přitom odkázal i na usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , z něhož dovodil, že paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka má reflektovat aktuální výši paušální náhrady přiznávané účastníku zastoupenému advokátem, a proto žalované přiznal 1 350 Kč za tři úkony po 450 Kč, konkrétně za vyjádření ve věci, přípravu na jednání a účast při jednání; lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.

12. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kterým brojil proti rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nesprávně převzal argumentaci žalované i právní názor vyslovený v předchozím odvolacím rozhodnutí ve věci vedené Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , podle něhož se po určité fázi původního řízení význam věci pro žalobce výrazně snížil, neboť odpadla nejistota ohledně výsledku řízení. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a tvrdil, že řízení pro něj mělo i nadále vysoký význam, zejména proto, že bez jeho skončení nemohl podle svého tvrzení uplatnit další nároky vůči České republice z titulu zmaření původního sporu.

13. Proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žalobce namítal především to, že soud nesprávně vyhodnotil význam původního řízení pro jeho osobu a bez dostatečné skutkové opory uzavřel, že po přerušení řízení odpadla jeho nejistota o výsledku věci. Podle žalobce tento závěr nemá oporu v dokazování a neodpovídá skutečnému dopadu věci do jeho právní a majetkové sféry. Dále tvrdil, že nesprávné jsou i úvahy soudu o tom, že snížení odškodnění lze odvozovat od skutečností, které nebyly jeho povinností, nýbrž povinností konkursního soudu při výkonu dohledu podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, zejména ve vztahu ke správnosti a úplnosti soupisu konkursní podstaty. V této souvislosti žalobce namítal, že soudy mu fakticky přičítají k tíži nemožnost přesně specifikovat majetek, ačkoli podle něj mělo být nejprve povinností státu zajistit řádný a úplný soupis konkursní podstaty. Žalobce výslovně namítal neprovedení důkazů, které sám navrhl před soudem prvního stupně a jejichž neprovedení je v rozsudku uvedeno v bodu 9. odůvodnění. Uvedl, že odvolání podal právě i proti tomu, že soud prvního stupně nepřipustil dokazování výslechem svědka , tituly před jménem, , právnická osoba, a dále neprovedl písemné důkazy tam specifikované. Podle žalobce měly tyto důkazy prokázat, že původní řízení vedené u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, mělo pro něj vysoký a nikoli snížený význam, a že bez jeho skončení nemohl podat další žalobu proti České republice související se zmařením tohoto soudního sporu.

14. Proti právnímu posouzení věci žalobce namítal zejména nesprávnost závěru, že význam původního řízení pro žalobce po určité době rapidně poklesl, a z toho odvozené snížení zadostiučinění. Dále zpochybňoval správnost úvah soudu o srážkách odškodnění a tvrdil, že tyto redukce jsou nesprávné, jestliže procesní komplikace měly svůj původ v pochybeních státu, zejména konkursního soudu při dohledu nad konkursním řízením podle zákona o konkursu a vyrovnání. Současně brojil proti právnímu závěru, jímž soud prvního stupně odmítl zvýšit základní částku odškodnění s ohledem na inflaci; v tomto směru výslovně uvedl, že podává odvolání i proti závěru obsaženému v bodu 35. odůvodnění rozsudku a trvá na tom, že základní částka měla být navýšena o inflaci, neboť jinak dochází podle jeho názoru k faktickému znehodnocení satisfakce. Žalobce přitom poukazoval též na to, že pokud stát průběžně zvyšuje platy soudců, musí být schopen nést i náklady odškodnění za jejich pochybení.

15. Dále žalobce namítal porušení principu spravedlivého procesu. Tvrdil, že soud prvního stupně nechránil jeho základní práva a porušil čl. 4 Ústavy České republiky, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci, dále čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být nikomu způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně odkazoval i na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odvolání tvrdil, že soud prvního stupně nebyl nestranný, že zvýhodnil žalovanou a že rozhodoval ve střetu zájmů, neboť žalovaná je podle jeho názoru „zaměstnavatelem soudu“. Dále uvedl, že soud postupoval účelově a v souladu s obecnou snahou státu minimalizovat odškodňování v řízeních proti České republice.

16. Odvolací návrh žalobce směřoval ke zrušení napadeného rozsudku a k vrácení věci soudu prvního stupně s tím, aby žalobu znovu projednal, provedl dokazování a poté znovu rozhodl.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

18. Odvolací soud v první řadě neshledal žádnou vadu řízení vedeného před soudem prvního stupně s dopadem do správnosti napadeného rozsudku. Namítal-li žalobce „systémovou“ podjatost soudu (i odvolacího senátu v této věci) s odůvodněním, že obecné soudy rozhodují ve sporech, v nichž je žalovanou Česká republika, tato námitka nemůže obstát. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže lze se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybovat o jejich nepodjatosti. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že soudy či soudci jsou v řízeních vedených proti České republice systémově podjatí již z toho důvodu, že Česká republika je účastníkem řízení. Ustálená judikatura vyšších soudů takový závěr nepřipouští. , Orgán veřejné moci, v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uzavřel, že zaměstnanecký poměr soudce k žalované, kterou je Česká republika, není sám o sobě důvodem podjatosti, a velký senát , Orgán veřejné moci, v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. , hodnota, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci již jen proto, že u takového soudu působí. Rovněž rozšířený senát , Orgán veřejné moci, v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zdůraznil, že k závěru o tzv. systémové podjatosti nepostačuje sama účast soudu či soudního funkcionáře v řízení, nýbrž musí přistoupit další konkrétní okolnosti, které by objektivně vyvolávaly pochybnosti o nepodjatosti. Takové okolnosti však v projednávané věci dány nejsou.

19. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že ve věci samé soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, jež nedoznaly změny ani v rámci odvolacího řízení. Pro stručnost se na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje. Ostatně ve skutkové rovině spor mezi účastníky nespočíval, nebylo sporu ohledně průběhu posuzovaného řízení, jakož ani o skutečnostech rozhodných z hlediska modifikačních kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, spor byl v zásadě jen o formě a výši přiměřeného zadostiučinění.

20. Námitka žalobce, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, není způsobilá přivodit změnu napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně v bodu 9. odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, které důkazy pro nadbytečnost neprovedl, včetně výslechu svědka , tituly před jménem, , právnická osoba, dalších listinných důkazů, a současně vysvětlil, že skutkový stav měl za dostatečně prokázaný. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Spornou otázkou v projednávané věci totiž nebyl skutkový průběh původního řízení, nýbrž právní význam již zjištěných okolností pro posouzení rozsahu újmy žalobce v rozhodném období. Navrhované důkazy přitom směřovaly převážně k prokázání subjektivního přesvědčení žalobce o významu původního řízení, případně k polemice se správností postupu konkursního soudu či jiných orgánů. Takové skutečnosti však nemohly zvrátit rozhodující právní závěr, že po právní moci usnesení o přerušení řízení ze dne , datum, již žalobce nemohl být objektivně v nejistotě ohledně výsledku původního řízení. Neprovedením těchto důkazů proto soud prvního stupně neporušil právo žalobce na spravedlivý proces.

21. Jde-li o právní posouzení věci, odvolací soud považuje za zcela správné právní posouzení věci učiněné soudem prvního stupně.

22. Odvolací soud považuje za potřebné především zdůraznit, že předmětem projednávané věci není přezkum věcné správnosti rozhodnutí vydaných v konkursním řízení ani přezkum správnosti postupu soudu v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, po stránce meritorní. Předmětem řízení je výlučně nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., tedy nárok založený na tvrzení, že žalobci byla nepřiměřenou délkou uvedeného řízení způsobena nemajetková újma.

23. Mezi účastníky ostatně není sporu o tom, že původní řízení vedené u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, trvalo mimořádně dlouhou dobu a že v jeho průběhu došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato skutečnost byla již opakovaně konstatována v předcházejících odškodňovacích řízeních a žalobci bylo z tohoto titulu opakovaně poskytnuto peněžité zadostiučinění.

24. Za rozhodující pro právní posouzení věci považuje odvolací soud předchozí rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vydaný mezi týmiž účastníky ve věci odškodnění za další úsek téhož průtažného řízení. V uvedeném rozsudku odvolací soud dovodil, že okamžikem nabytí právní moci usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , jímž bylo řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, přerušeno do pravomocného skončení konkursního řízení, se zásadním způsobem změnil význam původního řízení pro žalobce. V tomto usnesení bylo totiž výslovně uvedeno, že po pravomocném skončení konkursního řízení bude třeba podle § 44 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, rozsudek zrušit a řízení zastavit. Od právní moci tohoto rozhodnutí, tedy od , datum, , proto žalobce již nemohl objektivně důvodně pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení, jež jinak tvoří základní složku nemajetkové újmy odškodňované podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

25. Právě stav nejistoty ohledně výsledku řízení je přitom podle ustálené judikatury podstatou nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. V tomto směru lze odkázat zejména na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Jestliže tedy bylo pravomocně uzavřeno, že po , datum, význam původního řízení pro žalobce zásadně poklesl, není dán žádný důvod, aby v nyní projednávané věci, která na toto období bezprostředně navazuje, byl přijat závěr odlišný.

26. Soud prvního stupně z těchto pravomocných závěrů správně vyšel. Správně též uzavřel, že po částečném zastavení řízení z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté zůstalo k posouzení již jen období od , datum, do , datum, , tedy jeden rok a pět dní. Toto období časově zcela spadá do fáze následující po , datum, , v níž byl význam řízení pro žalobce již pravomocně hodnocen jako výrazně snížený až nepatrný. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že pro účely stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba zohlednit podstatné snížení významu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk.

27. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci se již za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, dostalo přiměřeného zadostiučinění. Z předchozích rozhodnutí plyne, že žalobci byla v souvislosti s tímto řízením vyplacena částka 52 000 Kč, dále částka 24 000 Kč a částka 11 600 EUR přiznaná v řízení před Evropským soudem pro lidská práva, což v přepočtu představovalo celkem 377 530,40 Kč. , Orgán veřejné moci, v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přitom po zohlednění celé dosavadní délky řízení uzavřel, že přiměřené zadostiučinění za dosavadní průběh věci činí 316 501,50 Kč. Již tehdy tedy bylo mezi účastníky pravomocně postaveno najisto, že žalobci bylo poskytnuto více, než kolik odpovídá rozsahu jeho odškodnitelné nemajetkové újmy.

28. Soud prvního stupně v nyní projednávané věci tento závěr správně promítl i do posouzení navazujícího období. I kdyby za úsek od , datum, do , datum, žalobci náleželo další zadostiučinění, jeho základní částka by při sazbě 20 000 Kč za rok činila 20 270 Kč. Soud prvního stupně tuto částku dále přiměřeně korigoval podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a to snížením o 10 % s ohledem na to, že v této fázi rozhodoval , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, , a snížením o 50 % z důvodu rapidně sníženého významu řízení pro žalobce, takže výsledná částka činila 8 108 Kč. Ani po připočtení této částky by však celková přiměřená výše zadostiučinění nedosáhla již vyplacené částky 377 530,40 Kč. Také z tohoto důvodu je závěr o nedůvodnosti žaloby správný.

29. Odvolací soud rozumí tomu, že žalobce subjektivně vnímal původní řízení jako věc mimořádného osobního významu. Toto subjektivní vnímání však samo o sobě nemůže převážit nad objektivním procesním stavem věci. Jakmile bylo pravomocně postaveno najisto, že výsledkem původního řízení bude po skončení konkursního řízení jeho zrušení a zastavení, nemohly již být s dalším vedením tohoto řízení objektivně spojovány reálné naděje na dosažení jiného výsledku. Posuzované řízení navíc nepatří mezi typově privilegované kategorie sporů, u nichž judikatura standardně dovozuje zvýšený význam pro účastníka řízení, jako jsou zejména věci osobního stavu, péče o nezletilé děti, pracovněprávní spory, trestní řízení nebo řízení dotýkající se zdraví či existence osoby; srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

30. Není důvodná ani odvolací námitka směřující proti tomu, že soud prvního stupně neakceptoval požadavek žalobce na navýšení základní částky z důvodu inflace. Soud prvního stupně v tomto směru správně odkázal na rozhodovací praxi , Orgán veřejné moci, . Přístup vyšších soudů k otázce inflačního navyšování základní částky odškodnění tudíž soud prvního stupně plně respektoval, odvolací soud k jeho závěrům dodává jen tolik, že , Orgán veřejné moci, v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, při řešení výtky dovolatelky, že „základní částky za rok trvání řízení stanovené Stanoviskem by měly být valorizovány s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula a turbulentní dobu posledního roku spojenou s extrémní inflací“ uzavřel, že k takové valorizaci důvod není. Toto rozhodnutí potom obstálo i před , Orgán veřejné moci, , který v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , neshledal, že by nezvýšení základní částky zadostiučinění, vycházející ze Stanoviska , spisová značka, , s ohledem na hospodářské poměry porušovalo právo stěžovatelky na soudní ochrany. Odvolací soud neshledal důvod se od této ustálené judikatury odchýlit.

31. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že napadený rozsudek je věcně správný. Soud prvního stupně správně vyšel z pravomocných závěrů vyslovených v předchozím rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , správně posoudil význam původního řízení v rozhodném období a správně dovodil, že žalobci již bylo poskytnuto přiměřené a dostatečné zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení.

32. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku I o částečném zastavení řízení (vůči němuž konkrétní námitky žalobce nevznášel, ale z obsahové roviny jeho odvolání plynulo, že požaduje navýšení odškodnění i za období, o němž již bylo rozhodnuto předchozími rozhodnutími soudů), jakož i co do správného výroku III o nákladech řízení, který je správný jak co do základu náhradové povinnosti, tak co do její výše.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši paušální náhrady 450 Kč za účast na jednání odvolacího soudu. Odvolací soud se při stanovení této výše opírá o závěry , Orgán veřejné moci, , které byly publikovány v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. sp. , spisová značka, . Odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení za tři úkony žalované účelně provedené v odvolacím řízení, jimiž byly vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast při odvolacím jednání, proto odvolací soud přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 350 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.