36 Co 98/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Martina Šalamouna a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení nemovité věci o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. října 2025, č. j. 24 C 120/2025-54

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku č. , hodnota, , vymezenou dle zákona o vlastnictví bytů, v budově č. p. , hodnota, , na parcele parc. č. , hodnota, , nacházející se v , hodnota, nadzemním podlaží uvedené budovy, vše obec , adresa, , katastrální území , právnická osoba, to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 310 Kč do rukou jejího advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně požadovala vyklizení žalované z bytové jednotky popsané shora (dále jen „byt“), neboť žalovaná užívala specifikovanou část bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní a její matkou (druhou spoluvlastnicí bytu) jako pronajímatelkami dne , datum, (dále též jen „smlouva“), za což se zavázala platit sjednaný nájem a zálohy na služby. To však nečinila, kdy pronajímatelkám dluží částku 144 890 Kč, z čehož částka 107 239,20 Kč již byla přiznána pravomocným soudním rozhodnutím a je exekučně vymáhána. Pronajímatelky po písemných upomínkách dne , datum, nájemní smlouvu vypověděly (výpověď byla žalované doručena téhož dne do její datové schránky) pro hrubé porušování povinností nájemce bez výpovědní doby. Žalovaná nepodala v zákonné lhůtě návrh na soudní přezkum výpovědi, avšak byt nadále bez právního důvodu užívá. Žalobkyně doplnila, že i v případě, že by nebyla dána výpověď, nájem bytu by skončil ke dni , Datum narození advokáta3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uznala existenci dluhu na nájemném, poukázala však na to, že při sjednání nájmu byla žalobkyní mylně informována o tom, že na tento byt lze pobírat příspěvek na bydlení. Při podání žádosti o přiznání příspěvku na bydlení jí však bylo sděleno, že na byt již takový příspěvek pobírá její sousedka, neboť byt je rozdělen na 2 samostatné jednotky (byty), které nejsou zapsány v katastru nemovitostí. Příjmy žalované tak nestačily na pokrytí nákladů na bydlení, proto se rozhodla najít si jiné. V důsledku zhoršení zdravotního stavu si však náhradní bydlení vyhledat nemohla, učiní tak bezodkladně po alespoň mírném zlepšení svého zdravotního stavu.

4. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované [§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)], kdy její omluvu a žádost o odročení jednání ze dne , datum, posoudil jako nedůvodnou a zjevně účelovou s cílem řízení prodloužit. Jednalo se totiž již o druhou obdobnou omluvu žalované odůvodněnou pouze obecnými „zdravotními důvody“, přičemž první jednání bylo odročeno po ověření zdravotního stavu žalované u ošetřujícího lékaře, který však pouze potvrdil pracovní neschopnost žalované pro pracovní účely, aniž si byl vědom toho, že potvrzení vystavuje k omluvě ze soudního jednání. Žalovanou proto soud prvního stupně poučil o náležitostech řádné a včasné omluvy, přesto mu adresovala v pořadí již druhou žádost o odročení jednání, která byla doručena až den před jeho konáním; navíc tuto žádost opět odůvodnila pouze svým „zdravotním stavem“. K žádosti sice přiložila lékařskou zprávu, z té však plyne pouze to, že dne , datum, byla žalovaná vyšetřena pro třídenní silné bolesti, byla bez teplot a byl jí doporučen klidový režim, aniž byla medikována. Soud prvního stupně proto konstatoval, že obecné zdravotní obtíže, které žalovaná uváděla ve vyjádření k žalobě i v obou žádostech o odročení, byly pokaždé zcela jiného druhu, z žádné lékařské zprávy přitom nebylo patrné, že by žalovaná nebyla schopna účasti u jednání soudu. Ani z poslední žalovanou předložené lékařské zprávy neplynulo, že by v den jednání trpěla takovými nenadálými zdravotními obtížemi, které by jí objektivně znemožňovaly účast na něm.

5. Prvostupňový soud poté vyšel ze skutkových zjištění, přehledně prezentovaných v bodě 5. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud v zájmu stručnosti zcela odkazuje. Tato skutková zjištění podrobil právnímu hodnocení dle § 2201, § 2235, § 2286, § 2291 a § 2292 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že mezi žalobkyní (jako jednou ze spoluvlastnic a pronajímatelkou) a žalovanou (jako nájemkyní) byla na dobu do , datum, platně a účinně uzavřena smlouva o nájmu vymezené části bytu, a to za účelem zajištění bytových potřeb žalované. V nájemní smlouvě byl vymezen předmět nájmu a jeho účel, jakož i výše nájemného a záloh na služby. Žalovaná převzala byt dne , datum, a dosud jej užívá, přičemž nesporovala tvrzení žalobkyně, že neplatila ve smlouvě sjednané nájemné řádně a včas. Z důvodu nezaplacení nájemného (a sjednaných záloh na služby) za měsíce červenec až listopad 2024 v celkové výši 46 577 Kč jí proto byla dne , datum, doručena výpověď z nájmu bytu. Tuto výpověď soud prvního stupně shledal v souladu se zákonem, neboť byla podána písemně, byla řádně doručena žalované a žalovaná v ní byla poučena o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem; zároveň byl ve výpovědi řádně vymezen její důvod, kterým bylo zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce spočívající v neuhrazení nájemného ve výši přesahující tři měsíční nájmy. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná proti výpovědi vznesla námitky, či se domáhala soudního přezkumu její oprávněnosti.

6. Soud prvního stupně zároveň konstatoval, že žalobkyně byla ohledně nájmu bytu oprávněna jednat i za druhou spoluvlastnici a pronajímatelku bytu na základě plné moci k tomu jí udělené dne , datum, . Aktivní legitimaci žalobkyně jakožto spoluvlastníka předmětu nájmu k podání žaloby zároveň dovodil z judikatury , Orgán veřejné moci, , kterou v napadeném rozsudku citoval. Uzavřel proto, že žalobkyně byla oprávněna podat výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby pro zvlášť hrubé porušení povinností nájemce, neboť žalovaná na nájemném dlužila více než trojnásobek měsíčního nájmu. Nájem bytu žalované skončil dne , datum, , žalovaná jej však nevyklidila, proto jí soud prvního stupně tuto povinnost výrokem I napadeného rozsudku uložil.

7. Lhůtu k vyklizení bytu určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy vyšel z toho, že od doručení výpovědi z nájmu jednak uplynula delší doba, a navíc nájem bytu by stejně zanikl nejpozději uplynutím sjednané doby jeho trvání, tedy dne , datum, (soud prvního stupně uvedl: „, datum, “). Poukázal i na to, že žalovaná byla ve výpovědi i v předžalobní výzvě doručené jí dne , datum, jasně informována o tom, že pronajímatelky nemají zájem na prodloužení doby nájemního vztahu, proto ani doložený zhoršený zdravotní stav žalované nepovažoval za významný důvod pro prodloužení obecné pariční lhůty, kdy vyšel z toho, že žalovaná již měla dostatečně dlouhou dobu na zajištění náhradního bydlení. Jasně přitom deklaroval, že po pronajímateli za dané situace nelze spravedlivě požadovat, aby nadále snášel omezení svého vlastnického práva k bytu, které by i za běžného běhu věcí mohlo trvat (bez případného prodloužení nájmu dle souladné vůle obou stran) pouze jeden rok ode dne sjednání nájemního vztahu.

8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jejichž výši v rozhodnutí vyčíslil.

9. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž uvedla, že přes řádné omluvy doložené lékařskými zprávami a potvrzeními o hospitalizaci neměla možnost se k věci vyjádřit. Navrhla proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání.

10. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně, která jej navrhla odmítnout jako zcela nedůvodné s tím, že žalovaná užívá byt bezplatně od doby, co se do něj dne , datum, přistěhovala, a to se zcela zřejmým záměrem nehradit nájemné, což dokazuje i obsah spisu soudu prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Její námitky a neustálé odkazy na zhoršený zdravotní stav jsou přitom zcela bezpředmětné, žalobkyně totiž není zabezpečovací ústav ani orgán sociální péče a žalovaná ani ve svém odvolání neuvedla nic, co by mohlo rozhodnutí soudu prvního stupně změnit; stejné přitom platilo i pro její omluvy k jednání.

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud se nejprve zabýval způsobem vedení řízení před soudem prvního stupně, který nejprve vyšel vstříc žádosti žalované o odročení jednání, které se mělo konat dne , datum, , přestože si u jejího ošetřujícího lékaře telefonicky ověřil, že potvrzení o pracovní neschopnosti bylo vydáno pouze pro pracovní účely, nikoli pro účely omluvy účasti na soudním jednání. K odročenému jednání na den , datum, se žalovaná opět nedostavila, přestože byla o jeho konání informována dne , datum, (předvolání tohoto dne vyzvednuto z datové schránky) a přestože byla soudem prvního stupně vyrozuměna o nezbytnosti doložení takových překážek, které jí objektivně znemožňují účast na jednání; soud prvního stupně dal najevo, že v opačném případě nebude další žádosti o odročení jednání vyhověno a omluva nebude akceptována. Žalovaná však obdobně jako v prvním případě požádala dne , datum, , tedy v krátké lhůtě před jednáním, o jeho odročení, což odůvodnila opět „zdravotním stavem“. Této omluvě již soud prvního stupně nevyhověl s poukazem na zjevnou účelovost tohoto jednání a obsah lékařské zprávy, z níž plynulo pouze to, že žalované je doporučen klidový režim.

13. Podle § 101 odst. 2 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

14. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

15. Právo na omluvu z jednání a jeho odročení z důležitého důvodu je tedy podmíněno tím, aby omluva byla jednak podána včas, tedy před zahájením soudního jednání takovým způsobem, aby mohla být včas doručena rozhodujícímu soudu a dále musí být řádně odůvodněna, tedy musí obsahovat faktické okolnosti, které způsobují nepřítomnost účastníka u jednání a musí být rovněž dostatečně doložena, tedy podpořena důkazy, ze kterých vyplývá, že účastník se jednání z objektivních důvodů nemůže zúčastnit (v případě zdravotního stavu se jedná typicky o lékařské zprávy).

16. Soud prvního stupně v bodě 3. odůvodnění napadeného rozsudku podrobně analyzoval jednotlivé omluvy žalované, kdy vysvětlil, že soudní jednání proběhlo proto, že se jednalo v pořadí již o druhou omluvu stejného typu, odůvodněnou obecnými zdravotními důvody. Poukázal přitom na skutečnost, že při první žádosti o odročení jednání zdravotní stav žalované ověřoval u ošetřujícího lékaře a žalovanou následně poučil o tom, jaké náležitosti by měla obsahovat případná další omluva. Opakovaná omluva však byla podána fakticky den před jednáním a znovu obsahovala pouze obecný odkaz na „zdravotní stav“ žalované; ani z lékařské zprávy k omluvě přiložené nevyplývalo, že by žalovaná nebyla schopna účasti u jednání. Nejednalo se totiž o závažný zdravotní stav, který by jí objektivně znemožňoval fyzickou účast v jednání (nešlo o hospitalizaci, vážné zranění či stav vyžadující nemožnost opustit lůžko). Žalovaná byla před jednáním schopna navštívit lékaře, což znamená, že byla způsobilá přepravit se mimo své bydliště. V lékařské zprávě popsaný zdravotní problém (, diagnóza, ) lze považovat za běžný, který sám o sobě nezpůsobuje objektivní neschopnost fyzicky se dostavit k soudu. Soudu prvního stupně proto nelze vytknout, pokud omluvu žalované z jednání a žádost o jeho odročení považoval za nedostatečně odůvodněnou, když věrohodnost tvrzené překážky nebyla doložena takovým způsobem, aby měla za následek zrušení nařízeného jednání. V řízení provedeném bez přítomnosti žalované proto nelze shledat nezákonný postup soudu prvního stupně.

17. Z komentářové literatury [srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023] vyplývá, že soud může v řízení sporném věc projednat v nepřítomnosti účastníka, byl-li účastník řádně předvolán a byla-li mu řádně doručena žaloba (nejde-li o žalobce). V takovém případě vychází z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Tím, že se účastník k jednání nedostaví, zbavuje se možnosti být ze strany soudu poučen o hrozícím neúspěchu ve sporu. Soud nemusí odročovat za účelem zjištění jeho stanoviska a případných návrhů na doplnění dokazování. Je záležitostí účastníka, aby zabezpečil obhajobu svých zájmů před soudem, a to svojí přítomností nebo za přítomnosti svého zástupce. Omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu § 101 odst. 2 (srov. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud nemá povinnost účastníka informovat, že jeho omluvu akceptoval. Je věcí účastníka, aby se sám informoval.

18. Odvolací soud se tak zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že nebyl dán žádný důvod pro odročení jednání. Soud prvního stupně proto zcela správně jednal a ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž ani nemusel žalovanou informovat o svém předběžném právním názoru na projednávanou věc či ji případně poučovat podle § 118a o. s. ř. o plnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, neboť žalovaná se svou (nedostatečně omluvenou) neúčastí na jednání zbavila možnosti být ze strany soudu prvního stupně uvedeným způsobem poučena.

19. Za významnou odvolací soud považuje i skutečnost, že žalovaná měla v souladu s ustanovením § 2286 odst. 2 o. z. právo vznést proti výpovědi z nájmu námitky a do dvou měsíců od jejího doručení navrhnout soudní přezkum její oprávněnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná neurčila, že chce vyvracet oprávněnost výpovědi, nýbrž pouze tvrdila, že je schopna si najít bydlení a že jí v tom brání pouze její zdravotní stav, bylo zřejmé, že soud prvního stupně bude posuzovat pouze otázku formální a věcné oprávněnosti výpovědi a splnění povinnosti odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu. A to navíc za situace, kdy již dnem , datum, uplynula sjednaná doba nájmu bytu. Obě tyto otázky přitom bylo možné posoudit bez přítomnosti žalované u jednání, neboť na posuzovaných skutečnostech nemohla ani její osobní přítomnost cokoli změnit.

20. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vyšel ze závěru, že žalovaná převzala byt k užívání dne , datum, a dosud jej užívá, aniž by platila sjednané nájemné a zálohy na služby. Z tohoto důvodu jí byla pronajímatelkami dána výpověď z nájmu bytu, která byla soudem prvního stupně správně posouzena jako platná, neboť byla v souladu se zněním § 2286 o. z. podána písemně, byla řádně doručena žalované a žalovaná v ní byla poučena o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem; ve výpovědi byl zároveň vymezen její důvod podle § 2291 odst. 1 o. z., kterým bylo zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce spočívající v neuhrazení nájemného ve výši přesahující tři měsíční nájmy. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že žalovaná proti výpovědi nevznesla námitky a ani se nedomáhala soudního přezkumu její oprávněnosti, což netvrdila ani v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud tudíž aprobuje závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně byla oprávněna nájem bytu vypovědět bez výpovědní doby pro zvlášť hrubé porušení povinností nájemce, přičemž nájem žalované skončil dnem , datum, . Protože žalovaná byt, ačkoliv k tomu byla podle § 2292 o. z. povinna, přes výzvy pronajímatelek nevyklidila, rozhodl soud prvního stupně zcela správně o uložení povinnosti k jeho vyklizení, když tato povinnost vyplývá z ustanovení § 1040 odst. 1 o. z., podle něhož vlastník věci (zde nemovitost žalobkyní pronajatá žalované) může požadovat její vydání po osobě, která věc neprávem zadržuje.

21. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o lhůtě k plnění a o náhradě nákladů řízení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náleží k náhradě částka 6 655 Kč sestávající z mimosmluvní odměny jejího advokáta za dva úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu – po 2 300 Kč za jeden úkon právní služby [§ 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], dále z paušální náhrady hotových výdajů připadající na tyto 2 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní a běží ode dne právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).