39 A 20/2026

Rubrum

č. j. 39 A 20/2026-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobce: T. S., narozeného dne X, státní příslušnost Šrílanská demokratická socialistická republika, hlášeným místem pobytu: Příjímací středisko Ruzyně, Aviatická 1017/2, 161 01 Praha 6, zastoupeného Mgr. Bc. Danielem Jandou, advokátem sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2026, čj. OAM-626/LE-LE05-LE05-NV- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 2 39 A 20/2026 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného nepovolil žalobci vstup na území do 16. 6. 2026. Žalobce podal dne 19. 5. 2026 žádost o mezinárodní ochranu. Důvodem nepovolení vstupu bylo, že dle žalovaného žalobce mohl v případě povolení vstupu na území představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Žalobce s rozhodnutím o nepovolení vstupu na území ČR nesouhlasil, proto proti němu podal včasnou žalobu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce ve včas podané žalobě namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu a své rozhodnutí odůvodnil toliko obecnými úvahami, aniž by se blíže zabýval existencí důvodů pro omezení osobní svobody žalobce. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě nejsou splněny předpoklady pro nepovolení vstupu. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu.

3. Zdůraznil, že není zkušeným cestovatelem. Předmětný vízový štítek, který měl při příletu do ČR vylepený ve svém cestovním pasu, si opatřil na Šrí Lance a bylo mu prezentován jako pravý, nebyl si však vědom toho, že byl neoprávněně vyplněn. Žalobce nejednal úmyslně, neboť byl uveden v omyl. A bylo fakticky nemožné, aby seznal neregulérnost vízového štítku. Nelze to proto klást k tíži žalobce.

4. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem, že představuje nebezpečí pro bezpečnost státu či veřejný pořádek, když tento závěr žalovaný nijak nedoložil. Jediným zřetelným důvodem je skutečnost, že se žalobce při pokusu vstoupit na území ČR prokazoval neoprávněně vyplněným vízovým štítkem. To však samo o sobě není důkazem skutečné hrozby pro bezpečnost státu či veřejný pořádek. K tomu odkázal na rozsudky NSS ze dne 17. 6. 2020, č.j. 1 Azs 119/2020-30, ze dne 9. 3. 2017, č.j. 5 Azs 312/2016-31, či usneseni ze dne 26. 7. 2011, čj. 3 As 4/2010-151). Odkázal také na rozsudky SDEU ze dne 15. 2. 2016, ve věci C- 601/15, a ze dne 15. 2. 2016 ve věci C-72/22.

5. Žalovaný dovozuje účelovost žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, je tento závěr založený na podložených úvahách. Pokud jde o údajný rozpor mezi tvrzeními žalobce uváděnými do policejního protokolu dne 19. 5. 2026 s tvrzeními, která uvedl v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, který žalovaný shledává v tom, že jednou žalobce uvedl, že důvodem azylové žádosti je represivní jednání srílanské policie vůči jeho bratrovi a podruhé, že sám žalobce byl kontaktován ze strany policie a jednou dokonce držen 24 hodin ve vazbě, nemá žalobce za to, že by se tato tvrzení vzájemně vylučovala. Žalobce navíc vysvětlil již v rámci svého poskytnutí údajů k azylové žádosti, že primárním důvodem represe vůči jeho osobě je právě politický aktivismus ze strany jeho bratra, čímž se potvrzuje teze o vzájemné provázanosti a logické opodstatněnosti žalobcových tvrzení.

6. Žalobci nelze vytýkat ani to, že v rámci poskytnutí údajů k azylové žádosti uvedl i další skutečnosti dříve neuvedené. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že jako účelové bylo vyhodnoceno je tvrzení, že chtěl přicestovat do ČR. To totiž žalovaný dovozuje pouze z toho, že žalobce mluví pouze tamilštinou - touto optikou by však všechny žádosti o mezinárodní ochranu musely být hodnoceny jako účelové. Účelovost žádosti o mezinárodní ochranu konečně žalovaný dovozuje též z toho, že žalobce vycestoval ze Šrí Lanky na Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 3 39 A 20/2026 základě svého pravého cestovního pasu. Jinými slovy žadatelé o mezinárodní ochranu logikou žalovaného nemají způsob, jak se po příletu do ČR a žádosti o mezinárodní ochranu vyhnout nepovolení vstupu (de facto zajištění), neboť buď přiletí s pravým pasem, pak je žádost o mezinárodní ochranu smyšlená a účelová, nebo přiletí na falešný pas, pak budou zajištění dle § 73 odst. 3 písm. b) zákona o azylu.

7. Ačkoli žalobce na podporu svých předložil fotografie a videa, žalovaný přesto nepřistoupil k povolení vstupu na území, i když měl dle judikatury zkoumat, zda trvají důvody, pro které nebyl žadateli o udělení mezinárodní ochrany vstup na území povolen.

8. Žalobce dále nesouhlasí s výkladem ust. § 73 odst. 3 písm. b) zákona o azylu, neboť musí být kumulativně splněny obě podmínky, tedy i že totožnost žadatele není známa. Není-li přitom v případě žadatele prokazujícího se padělanými nebo pozměněnými doklady totožnosti naplněna druhá kumulativní podmínka, tedy neznámost totožnosti, pak by nepovolení vstupu dle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu bylo využitím zástupného zákonného ustanovení v rozporu se zjevným smyslem jiného explicitního zákonného ustanovení.

9. Ke skutečnosti, že se žalobce prokazoval neoprávněně vyplněným vízovým štítkem lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud taktéž opakovaně judikoval, že nikoli každé protiprávní jednání cizince je relevantní pro naplnění podmínky aktuálního, skutečného a závažného ohrožení. Ani případná trestní minulost cizince neznamená automaticky existenci nebezpečí pro veřejný pořádek, ale vždy je potřeba zvažovat individuální okolnosti daného případu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 2/2016-30 ze dne 10. 3. 2016 anebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 15/2013-73 ze dne 28. 11. 2013). Žalovaný jako správní orgán musí vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se cizinec bude chovat do budoucna protiprávně.

10. Žalobce dále vytýká žalovanému, že nedostatečně odůvodnil dobu omezení osobní svobody a neuvedl, jaké kroky hodlá stran posuzování žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu podniknout, a ani řádně nevysvětlil, proč nepřistoupil k využití některého z mírnějších opatření dle § 47 zákona o azylu.

11. Žalobce dále nesouhlasil ani se závěrem žalovaného o účelovosti podání jeho žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalovaný dovodil z toho, kdy a za jakých okolností žalobce žádost podal.

12. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby a setrval na tom, že zjistil skutečný stav věci, který následně vyhodnotil v souladu s platným právem. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti, které stručně ve vyjádření shrnul, bylo v případě žalobce potřeba vydat napadené rozhodnutí, neboť je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek, a proto je nutné s ním vést řízení ve věci mezinárodní ochrany za současného omezení osobní svobody. I stanovení lhůta pro nepovolení vstupu na území bylo řádně odůvodněno.

14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 4 39 A 20/2026 15. Ze správního spisu soud zjistil následující pro věc významné skutečnosti.

16. Žalovaný nepovolil napadeným rozhodnutím žalobci vstup na území do 16. 6. 2026. Důvodem nepovolení vstupu bylo, že dle žalovaného žalobce mohl v případě povolení vstupu na území představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Z odborného vyjádření Ředitelství služby cizinecké policie, ICP na ML Praha – Ruzyně, oddělení hraniční a pobytové kontroly, Skupina dokladů ze dne 18. 5. 2026 vyplývá, že předložený cestovní pas vydaný na jméno žalobce je pravý, avšak je v něm vylepen bianco odcizený a neoprávněně vyplněný schengenský vízový štítek typu C Slovinska, který se nachází se nachází v evidenci SIS II. Žalobce tedy nebyl oprávněným držitelem schengenského vízového štítku vydaného Slovinskem. Dne 18. 5. 2026 mu byl proto odepřen vstup na území ČR a následně dne 19. 5. 2026 požádal o mezinárodní ochranu.

17. Do protokolu o podání vysvětlení dne 19. 5. 2026 žalobce uvedl, že se cítí zdravý, jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Ze Šrí Lanky odcestoval, protože mu tam hrozí nebezpečí. V Indii získal vízum, které mu zařídil cizinec mluvící anglicky. Jeho jméno nezná. Potkal ho v agentuře New Dilli visa center v Indii. Cizinci zaplatil 12 000 Indických rupií a dal mu svůj pas. Po čtyřech dnech mu cizinec předal pas i s vízem. Následně koupil letenky do ČR s přestupem v Turecku. Cílem cesty byla ČR, kde chtěl studovat. Vše si zařídil sám, nikdo mu nepomáhal. Cílem cesty byla Evropa, domluvenou žádnou práci ani školu zde nemá, žádné vazby na území ČR také nemá, nemá zde ani žádný majetek. Dále uvedl, že český jazyk neovládá, mluví tamilským jazykem a trochu anglickým. Po návratu na Šrí Lanku mu hrozí vězení, jelikož jeho otec byl členem Tamilských tygrů, otec zmizel a neví, kde je. Před časem mu odvedli bratra k výslechu a od té doby o něm nemá žádné zprávy.

18. Dne 22. 5. 2026 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce kromě jiného uvedl, že je svobodný a bezdětný, bez politického přesvědčení, není politicky aktivní, ani není v žádné politické straně, ani skupině., je hinduista. Vyjádřil se k průběhu své cesty do ČR a ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že trpí duševními problémy, depresí, což je následek doby strávené ve vězení v jeho zemi. Má návaly strachu a depresivní myšlenky a strach. Je to čerstvá věc, asi 2 měsíce a nebere na to žádné léky. K případnému trestnímu stíhání uvedl, že ho zadrželi v zemi původu na 24 hodin, protože nemohou najít bratra. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v jeho domovské zemi mu hrozí ohrožení života, policie se ho snaží najít a hrozí mu nebezpečí ze strany policie. Jeho i jeho matku zatkli, matku propustili, ale jeho zadrželi na 24 hodin a byl podroben fyzickému násilí. Vyhrožovali mu, že ho pošlou do vězení pod falešnou záminkou. On ale o bratrovi žádné informace nemá.

19. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím rozhodl o nepovolení vstupu žalobce na území ČR podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu, a podle § 73 odst. 4 téhož zákona stanovil dobu, na niž se nepovoluje žalobci vstup do 16. 6. 2026. V odůvodnění uvedl, že žalobce přiletěl do Prahy dne 18. 5. 2026 v 18:25 hodin linkou TK 1769 z Istanbulu a měl v úmyslu vstoupit na území ČR. Při hraniční kontrole se prokázal svým pravým cestovním dokladem, v němž bylo vlepeno schengenské vízum typu C Slovinska s udávanou platností do 12. 7. 2026. Tento doklad byl z důvodu podezření, že se jedná o nekorektní doklad, podroben odbornému zkoumání. Z odborného vyjádření Ředitelství služby cizinecké policie, ICP na ML Praha – Ruzyně, oddělení hraniční a pobytové kontroly, Skupina dokladů ze dne 18. 5. 2026 vyplývá, že předložený cestovní pas vydaný na jméno žalobce je pravý, avšak je v něm vylepen bianco odcizený a neoprávněně vyplněný schengenský vízový štítek typu C Slovinska, který se nachází se nachází v evidenci SIS II. Žalobce tedy nebyl oprávněným Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 5 39 A 20/2026 držitelem schengenského vízového štítku vydaného Slovinskem. Dne 18. 5. 2026 v 19:30 hodin mu byl proto odepřen vstup na území ČR a následně dne 19. 5. 2026 požádal o mezinárodní ochranu.

20. Po posouzení všech uvedených skutečností žalovaný dospěl k závěru, že je důvodné se domnívat, že by žalobce mohl v případě povolení vstupu představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Proto je nutné vést s ním řízení ve věci mezinárodní ochrany za současného omezení jeho osobní svobody. Žalobce chtěl vstoupit na území ČR, přestože k tomu není oprávněn, neboť nedisponoval žádným dokladem opravňujícím jej ke vstupu. Do ČR přicestoval za použití neoprávněně vyplněného vízového štítku, aby tak obešel vízovou povinnost. V případě žalobce tak existuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek spočívající nejen v tom, že žalobce veřejný pořádek již narušoval, ale především v tom, že je na místě důvodné podezření, v tomto jednání hodlá pokračovat, což vyplývá z nesrovnalostí v jím uvedených důvodech, pro které žádá o mezinárodní ochranu. Žádost o mezinárodní ochranu ostatně podal až poté, co jeho pokus dostat se do ČR neuspěl a byl mu odepřen vstup. Je přitom zřejmé, že skutečnosti, kterými odůvodnil svou žádost o mezinárodní ochranu, mu byly známy již před příjezdem do ČR, nesporně mohl o mezinárodní ochranu požádat ihned po příletu do Prahy, v průběhu hraniční kontroly, či později, v rámci úkonů prováděných ze strany Inspektorátu cizinecké policie.

21. Žalovaný dodal, že si je vědom skutečnosti, že řada lidí prchajících z vlasti z důvodu represí či ohrožení života je nucena porušit migrační předpisy, např. nelegálním přechodem hranice, užitím padělaných dokladů apod., nicméně žalobce ze Šrí Lanky vycestoval zcela legálně na základně vlastního platného cestovního pasu a pozměněný doklad použil až teprve ke své cestě z Indie do ČR.

22. Žalovaný tak z výše uvedených důvodů konstatoval, že uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu by nebylo účinné, o čemž svědčí žalobcovo dosavadní nerespektování právního řádu, i zjištění, že žalobce neuvádí pravdivé skutečnosti. V porušování povinností by mu uložení zvláštního opatření fakticky nijak nezabránilo. Žalobce rovněž není zranitelnou osobou vyloučenou z aplikace § 73 odst. 3 zákona o azylu. Žalobce sice při poskytnutí údajů ke své žádosti tvrdil, že má psychické problémy a trpí depresí, což je následek doby strávené ve vězení v jeho zemi, kde byl podroben fyzickému násilí. Toto jeho tvrzení ale žalovaný vyhodnotil jako nedůvěryhodné. Maximální dobu, po kterou nemůže vstoupit na území ČR, pak žalovaný určil podle § 73 odst. 4 zákona o azylu s ohledem na čtyřtýdenní lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu, a vyhodnocení otázky, zda jde o žádost zjevně nedůvodnou nebo nepřípustnou, tedy 28 dní. V případě, že by jeho žádost takto vyhodnocena byla, nebylo by na místě, aby byl žalobci vstup na území povolen, a správní orgán je podle § 73 odst. 4 zákona o azylu oprávněn stanovenou lhůtu prodloužit.

23. Ze správního spisu předloženého žalovaným dne 12. 6. 2026 soud zjistil, že dne 11. 6. 2026 vydal žalovaný rozhodnutí, č.j. OAM-626/LE-LE05-LE05-NV2-2026, kterým prodloužil dobu, po kterou žalobce nemůže vstoupit na území ČR do 1. 9. 2026 V. Posouzení Městským soudem v Praze 24. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a to i nad rámec žalobních bodů ve světle judikatury SDEU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022, a dále dle závěrů Krajského soudu v Brně vyjádřenými v Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 6 39 A 20/2026 rozsudku ze dne 21. 11. 2022, čj. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2023 Sb. NSS, podle kterých je soud oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo (srov. zejména body 87 a 88 citovaného rozsudku SDEU). Žádné takové nezákonnosti přitom soud v průběhu řízení z obsahu správního spisu nezjistil, ani jinak nevyšly najevo.

25. O žalobě soud rozhodl podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez nařízení ústního jednání. Žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožadoval. Soud sám neshledal provedení ústního jednání za nezbytné.

26. Podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) [m]inisterstvo rozhodne do 5 pracovních dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v případě nutnosti o nepovolení vstupu na území žadateli o udělení mezinárodní ochrany, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek.

27. Podle § 47 odst. 1 zákona o azylu [z]vláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

28. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu [m]inisterstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.

29. Žaloba není důvodná.

30. Mezi účastníky řízení je sporné, zda žalobce představuje „nebezpečí pro veřejný pořádek“. Pojem „veřejný pořádek“ je neurčitým právním pojmem, který je nejen v rámci právního řádu, ale i v rámci samotného zákona o azylu či zákona o pobytu cizinců používán v různých souvislostech. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011, čj. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS, jednotlivé zákony, jež užívají pojmu „veřejný pořádek“ se nevztahují k jednomu pojmu a neodkazují na jediný „veřejný pořádek“ vnitrostátního právního řádu, respektive nějaký faktický stav společnosti, a tento pojem je proto nutno chápat a vykládat v kontextu dané právní úpravy a vycházet přitom z jejího účelu. To platí i při výkladu pojmů „veřejný pořádek“ (příp. „závažné narušení veřejného pořádku“) používaných v různých kontextech zákona o pobytu cizinců. S ohledem na tyto závěry je proto třeba brát v úvahu nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlížet i k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichž jsou tyto pojmy užity. Konkrétní závěry učiněné v souvislosti s jedním ustanovením pak nelze podle rozšířeného senátu bez dalšího přebírat a použít v případě ustanovení jiných.

31. Uvedené platí dle názoru soudu i v souvislosti s jednotlivými ustanoveními zákona o azylu. I v tomto případě je třeba přihlížet k okolnostem vzniku, původu a zejména účelu normy, v níž je tento pojem použit.

32. NSS dále v rozsudku ze dne 10. 4. 2013, čj. 3 Azs 53/2012-41, v návaznosti na citované usnesení rozšířeného senátu konstatoval, že oproti § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, kterým se zabýval rozšířený senát a který vyžaduje již realizované narušení Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 7 39 A 20/2026 veřejného pořádku závažným způsobem, „postačuje v případě § 73 odst. 4 písm. c) zákona o azylu ‚důvodná domněnka, že by (cizinec) mohl představovat (nikoli pouze závažné, nýbrž jakékoli) nebezpečí pro veřejný pořádek‘. Jinými slovy, v případě § 73 odst. 4 písm. c) zákona o azylu [pozn. soudu: tehdy platné právní úpravy, která je obdobou aktuálně platného § 73 odst. 3 písm. c)] postačuje hrozba, či přesněji důvodná domněnka hrozby narušení veřejného pořádku, aniž by přitom zákon vyžadoval, aby šlo o hrozbu narušení ‚závažným způsobem‘. Prostor pro správní úvahu je tedy v tomto případě ve srovnání s rozhodováním o správním vyhoštění výrazně větší, což je jistě odůvodněno potřebou urychleného rozhodování správního orgánu v řízení v přijímacím středisku na mezinárodním letišti .“ 33. Z ustálené judikatury NSS přitom vyplývá, že § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu je nutné vykládat tak, že cizinec musí představovat „skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek“ (srov. např. rozsudky NSS čj. 5 Azs 73/2023-28 nebo ze dne 26. 7. 2023, čj. 1 Azs 78/2023-35, či rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 15. 2. 2016, J. N., C-601/15, bod 67), kdy takovým nebezpečím bez dalšího není fakt samotného nelegálního vstupu na území, resp. že k odepření vstupu podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu nepostačuje bez dalšího skutečnost, že cizinec nedisponuje pobytovým oprávněním. Pokud však k absenci pobytového oprávnění přistoupí další okolnosti, je hypotéza zmíněného ustanovení naplněna. Musí tedy dojít ke kumulaci nežádoucího jednání, což bylo v případě žalobce naplněno.

34. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se žalobce pokusil vstoupit na území ČR bez oprávnění ke vstupu a pobytu na území, dokonce s neoprávněně vyplněným slovinským pobytovým štítkem v jeho cestovním dokladu., které mu obstaral převaděč. Svou žádost o mezinárodní ochranu podal až poté, co co neuspěl s pokusem dostat se na území ČR s padělaným dokladem a byl mu odepřen vstup. Žalovaný navíc azylový příběh žalobce zcela správně vyhodnotil jako nepravděpodobný. Nelze totiž přehlédnout zásadní rozpory v jeho výpovědi. Při výpovědi dne 19. 5. 2026, tedy bezprostředně po přicestování, žalobce do policejního protokolu uvedl, že se obává policie, která odvedla jeho bratra k výslechu a od té doby nemá o bratrovi žádné informace. Jako důvod svých obav uvedl žalobce skutečnost, že jeho otec byl členem povstalecké LTTE („Tamilští tygři“). Navíc ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že cítí zdravý, jak po psychické, tak i po fyzické stránce.

35. Do protokolu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce kromě jiného uvedl, že trpí duševními problémy, depresí, což je následek doby strávené ve vězení v jeho zemi. Má návaly strachu a depresivní myšlenky a strach. Je to čerstvá věc, asi 2 měsíce a nebere na to žádné léky. Dále uvedl, že ho zadrželi v zemi původu na 24 hodin, protože nemohou najít bratra. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v jeho domovské zemi mu hrozí ohrožení života, policie se ho snaží najít a hrozí mu nebezpečí ze strany policie. Jeho i jeho matku zatkli, matku propustili, ale jeho zadrželi na 24 hodin a byl podroben fyzickému násilí. Vyhrožovali mu, že ho pošlou do vězení pod falešnou záminkou. On ale o bratrovi žádné informace nemá. Dále opak změnil i své informace o otci, který nebyl členem Tamilských tygrů, ale pouze pro ně pracoval.

36. Uvedené konkrétní okolnosti případu žalobce tak dle názoru soudu ve shodě se žalovaným důvodně svědčí o domněnce, že by žalobce mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Lze souhlasit se žalovaným, že veškeré skutečnosti, které vedly žalobce k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany mu byl známy již před příjezdem do ČR a odepřením vstupu, což skutečně svědčí o účelovosti podané žádosti s cílem obejít zákonné podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území, na které by se bez platných dokladů nedostal. Ze Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 8 39 A 20/2026 skutečností doložených ve správním spisu jednoznačně vyplynulo, že žalobce podal žádost až 19. 5. 2026, když z ničeho nevyplývá, že by chtěl žádost podat již dříve. Pokud by byla pravdivá informace o věznění žalobce v domovské zemi, i to, že trpí s tím spojenými depresemi, jednalo by se zajisté o tak zásadní zásah do žalobcova života, který by určitě jako důvod, který by mu měl umožnit vstup do země, do policejního protokolu po příletu uvedl. Stejně tak soud považuje za nevěrohodné, že by si žalobce při příletu do Prahy neuvědomil, že trpí depresemi a má psychické problémy, a vzpomněl si na to až při dalším výslechu za tři dny. Za věrohodné pak soud nepovažuje ani žalobcovo tvrzení o obavách z policie, která ho má na Šrí Lance hledat, neboť, jak zcela logicky dovodil žalovaný, pokud by to tak bylo, žalobce by nemohl vycestovat ze země na svůj platný cestovní doklad, aniž by mu bylo šrílanskými úřady v odletu zabráněno. Správně pak také žalovaný jako účelové vyhodnotil i tvrzení, že cestoval cíleně do ČR, kde chce studovat, neboť kromě tamilštiny neovládá žádný jiný jazyk.

37. Pokud žalobce namítá, že žadatelé o mezinárodní ochranu logikou žalovaného nemají způsob, jak se po příletu do ČR a žádosti o mezinárodní ochranu vyhnout nepovolení vstupu (de facto zajištění), neboť buď přiletí s pravým pasem, pak je žádost o mezinárodní ochranu smyšlená a účelová, nebo přiletí na falešný pas, pak budou zajištění dle § 73 odst. 3 písm. b) zákona o azylu, nelze ani s tímto názorem souhlasit. Pokud totiž cizinec přicestuje s pravým pasem a má k tomu i platné vízum, tedy oprávnění ke vstupu do země, může se uvedeným represím zcela jistě vyhnout.

38. Pokud jde o související námitku, že u žalobce mohla být aplikována zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, soud musí konstatovat, že odůvodnění jejich neaplikování na žalobce žalovaný odůvodnil na samé hranici přezkoumatelnosti v prvním odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že s ohledem na porušování povinností a uvádění nepravdivých a neúplných údajů by nebylo zvláštní opatření účinné, když případně uložené mírnější opatření by žalobci v porušování jeho povinnosti zdržovat se v určitém pobytovém středisku nebránilo.

39. Faktické důsledky odepření vstupu na území jsou spojeny se zajištěním osoby, neboť taková osoba je omezena ve svobodném pohybu, jedná se tedy o citelný zásah do základního práva jednotlivce na nedotknutelnost jeho osoby a na osobní svobodu, který je přípustný jen za podmínek stanovených zákonem a souladných s ústavním pořádkem (blíže viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010 - 150, a dále rozsudek téhož soudu ze dne 22. 7. 2010, čj. 9 As 5/2010 - 74, či nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 10/08).

40. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona o azylu, podmínkou rozhodnutí o nepovolení vstupu podle § 73 odst. 3 je nemožnost účinně uplatnit zvláštní opatření podle § 47 téhož zákona. Povinnost přednostně zvážit možnost uložení zvláštního opatření je mimo jiné reakcí zákonodárce na požadavky směrnice 2013/33/EU; podle čl. 8 odst. 2 této směrnice totiž členské státy mohou zajistit (resp. nepovolit vstup na území) žadatele o azyl pouze v případě nutnosti a je-li uložení zvláštního opatření dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. Mezi zvláštní opatření, jejichž uplatnění je třeba zvážit před vydáním o rozhodnutí o nepovolení vstupu podle citovaného ustanovení, patří povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit žalovanému ve stanovené době. Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 9 39 A 20/2026 41. Zvláštní opatření lze považovat za účinná, pokud jimi lze dosáhnout výše uvedeného účelu mírnějšími prostředky - bez fyzického zajištění žadatele. Žalovaný má tedy povinnost nezajistit žadatele o mezinárodní ochranu, pokud lze téhož účelu dosáhnout mírnějšími prostředky.

42. Ke zvažování zvláštních opatření jako alternativy k nepovolení vstupu na území podle § 73 odst. 3 zákona o azylu je namístě důsledně zohlednit důvod nepovolení vstupu a pobytovou historii žadatele. Vždy je přitom třeba zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s řízením o nepovolení vstupu, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince (viz k tomu usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38). Z citovaného usnesení dále vyplývá, že volba některého ze zvláštních opatření namísto nepovolení vstupu cizince je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění nebo případnému výkonu správního vyhoštění. Jinými slovy, je třeba zvážit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl nepovolení vstupu na území.

43. Uložení povinnosti zdržovat se v pobytovém středisku umožňuje žadateli opustit pobytové středisko na dobu kratší než 24 hodin. Opuštění pobytového střediska na dobu delší než 24 hodin je pak možné na základě povolení žalovaného (srov. § 82 odst. 4 zákona o azylu). V případě uložení této povinnosti nelze vyloučit, že by se žadatel o mezinárodní ochranu po odchodu z pobytového střediska již nevrátil a nelegálně setrvával na území ČR, popřípadě jiných členských států EU. K témuž důsledku by mohlo vést uložení povinnosti pouze hlásit se žalovanému (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2020, čj. 6 Azs 22/2020-19).

44. Soud ve shodě se žalovaným považuje za relevantní především předchozí konkrétní jednání žalobce (především vědomý pokus o vstup na území za použití neoprávněně pozměněného dokladu, tedy využití jakékoliv možnosti k vstupu, včetně podání žádosti o mezinárodní ochranu, stejně tak uvádění nepravdivých skutečností ohledně jeho situace v domovské zemi). Obavy z nespolupráce a neplnění zvláštních opatření žalobce nerozptýlil žádnými konkrétními argumenty. Přes stručné odůvodnění závěru o neúčinnosti uložení zvláštních opatření žalovaný hodnotil konkrétní individuální okolnosti týkající se žalobce, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností. V projednávané věci nevyšly najevo další okolnosti, které by naopak svědčily v prospěch účinnosti zvláštních opatření, které by byl žalovaný povinen zvážit, ale neučinil tak. Posouzení této otázky žalovaným považuje soud proto vzhledem ke skutkovým okolnostem za dostatečné.

45. Soud neshledal pochybení ani z hlediska stanovení délky doby, na kterou nebyl žalobci povolen vstup.

46. V posuzovaném případě žalovaný poukázal na lhůtu 4 týdnů, ve které musí rozhodnout o žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané v tranzitním prostoru (nebo žadatele vpustit na území). Soud shledal, že ohledně této doby nedošlo k překročení ani zneužití správního uvážení, doba byla stanovena přiměřeně a v minimálním rozsahu. Soud pak neshledal, že by bylo nezbytně nutné, aby žalovaný musel uvést zcela konkrétní kroky, které budou ze zjištění totožnosti učiněny a jejich časový odhad. Je třeba vzít v potaz, že dané rozhodnutí je prvním úkonem v řízení a rozhoduje se ve značné časové tísni. V daném případě žalovaný jednoznačně uvedl, za jakým účelem je nutné dobu nepovolení vstupu stanovit, když tato Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 10 39 A 20/2026 byla stanovena relativně velmi krátká, tedy 4 týdny, přičemž maximální doba může být až 180 dnů.

47. Žalovaný se tedy v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval veškerými pro věc podstatnými skutečnostmi, jak vyplývaly ze spisu v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud dospěl ve shodě s žalovaným k závěru, že popsané skutkové okolnosti významně oslabují důvěru v žalobce a zakládají pochybnosti o tom, že bude schopen a ochoten plnit povinnosti, které by mu plynuly ze zvláštních opatření.

48. Na základě všech těchto okolností soud přisvědčuje žalovanému, že o nepovolení vstupu žalobce na území ČR bylo rozhodnuto na základě objektivních okolností spočívajících v jeho předchozím jednání, přičemž tyto individuální okolnosti v případě žalobce plně odpovídají judikaturním požadavkům na výjimečnost institutu nepovolení vstupu namísto uložení mírnějších opatření (viz již uvedená rozhodnutí NSS).

VI. Závěr a náklady řízení

49. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

50. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný naopak ve věci úspěch měl, avšak žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti mu nevznikly a žádné náklady řízení ani neuplatňoval, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 17. června 2026 JUDr. Jitka Hroudová, v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.