2 Azs 113/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: T. S., zastoupený Mgr. Bc. Danielem Jandou, advokátem se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2026, č. j. OAM-626/LE-LE05-LE05-NV-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2026, č. j. 39 A 20/2026-23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím nepovolil žalobci podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, vstup na území České republiky z důvodu, že by žalobce mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. Doba, na niž se vstup nepovoluje, byla žalovaným podle § 73 odst. 4 zákona o azylu stanovena do 16. 6. 2026. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Argumentace účastníků řízení

2. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Její přijatelnost dovozuje z toho, že se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, a ze zásadního pochybení městského soudu, které má dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu a hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Městský soud aplikoval na věc stěžovatele nepřiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu.

3. Stěžovatel namítá, že se městský soud nevypořádal s důkazy připojenými k žalobě, jež přímo podporují tvrzení stěžovatele uváděná v průběhu správního řízení. Vznáší argumentaci proti hodnocení jeho psychického stavu a okolností týkajících se jeho bratra, jeho zadržení, resp. hledání policií. Proti domněnce žalovaného o smyšleném azylovém příběhu a o nedůvěryhodnosti stěžovatele svědčí dle stěžovatele mimo jiné i fakt, že uváděl též skutečnosti, které zjevně nejsou v jeho prospěch. Žalovaný zakládá svou argumentaci na slovíčkaření. Městský soud rezignoval na korekci stěžovatelem popsaných nelogických úvah žalovaného, a to i přesto, že stěžovatel k žalobě předložil důkazy, které podporují jeho tvrzení a vyvracejí závěry žalovaného. Závěr žalovaného o tom, že by stěžovatel mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek, je lichý, postrádá řádné zdůvodnění a je v přímém rozporu s obsahem správního spisu a konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel nesouhlasí ani s hodnocením městského soudu a žalovaného stran možnosti uplatnění zvláštního opatření. Žalovaný nepředložil relevantní argumentaci, že by v případě stěžovatele nebyl dán prostor pro uložení zvláštního opatření. Městský soud ani žalovaný neuvádí žádné argumenty, z nichž by bylo možné dovozovat ohrožení zájmu na tom, aby byla zajištěna dostupnost žadatele o mezinárodní ochranu pro správní orgány. Ve zbytku stěžovatel opakuje svou žalobní argumentaci.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou, případně odmítl jako nepřijatelnou. Ztotožňuje se se závěry městského soudu a odkazuje na své vyjádření k žalobě, rozhodnutí žalovaného a napadený rozsudek.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud nejprve vážil, zda se na kasační přezkum nevztahují některá ustanovení nově zakotvená v zákoně o azylu s účinností od 12. 6. 2026, a dospěl k závěru, že nikoliv. Při absenci přechodných ustanovení k zákonu č. 314/2025 Sb., která by se týkala přímo řízení před Nejvyšším správním soudem, by se obecně procesní ustanovení zákona o azylu účinného od 12. 6. 2026 mohla na toto řízení vztahovat, neboť bylo zahájeno dne 30. 6. 2026. Tato nová úprava však neobsahuje žádné pravidlo, které by platilo přímo pro přezkum rozhodnutí o odepření vstupu na území České republiky (nová úprava § 73 zákona o azylu již tento institut neobsahuje).

6. Nejvyšší správní soud dále uvádí, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále „s. ř. s.“). Aby tedy kasační námitky byly způsobilé věcného projednání, musí v nich stěžovatel cíleně reagovat na rozhodnutí krajského (zde městského) soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho rozhodnutí. Nepostačuje, jsou-li kasační námitky pouhým opakováním žalobních námitek, tím spíše, jde-li toliko o jejich doslovné opakování. Takové kasační námitky nejsou způsobilé bližšího soudního přezkumu a jsou nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58, nebo ze dne 18. 7. 2019, č. j. 1 Afs 44/2019-41).

7. V nyní posuzované věci je převážná část kasačních námitek formulována shodně jako žalobní námitky, kasační stížnost v rámci celých pasáží slovo od slova přebírá argumentaci obsaženou v žalobě a v textu byly učiněny pouze kosmetické úpravy zaměňující termíny žalobce/stěžovatel, napadené rozhodnutí/správní rozhodnutí či měnící formulaci napadené rozhodnutí na formulaci správní rozhodnutí, potažmo napadené rozhodnutí. Takovéto úpravy však nepostačují k tomu, aby bylo možné kasační stížnost považovat za kvalifikované zpochybnění úvah a závěrů městského soudu (obdobně např. usnesení NSS ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 243/2020-14). Stěžovatel totiž až na uvedené drobné změny doslovně přebírá text žaloby, který polemizuje pouze s rozhodnutím žalovaného, aniž by jakkoli reagoval na rozsudek městského soudu a v něm obsaženou argumentaci. Vyjma čtvrtého odstavce na str. 4 žaloby a třetího odstavce na str. 6 žaloby je celá argumentační část žaloby obsažena v kasační stížnosti.

8. Ve stručnosti lze dané námitky shrnout takto: Z pohledu stěžovatele žalovaný dovodil účelovost žádosti o mezinárodní ochranu a nedůvěryhodnost stěžovatele bez opory ve správním spisu a přílišným zjednodušením stěžovatelova azylového příběhu. Žalovaný spatřuje ve výpovědích stěžovatele rozpory i přesto, že uvedení nových skutečností nemůže být bez dalšího chápáno jako rozpor s dříve uvedenými tvrzeními. Optikou náhledu žalovaného nemají žadatelé o mezinárodní ochranu způsob, jak se po příletu do České republiky a žádosti o mezinárodní ochranu vyhnout nepovolení vstupu. Stěžovatel není zkušeným cestovatelem a nelze mu klást k tíži skutečnost (neregulérnost vízového štítku), kterou nemohl dobře zjistit. Rozhodnutí žalovaného nepopisuje žádné jednání dosahující intenzity jednání popsaného v některé ze skutkových podstat trestných činů. Stěžovatel nikdy neuvedl, že by po umožnění vstupu na území České republiky hodlal vycestovat do jiného členského státu. Stěžovatel dále uplatnil námitky nepřezkoumatelnosti a vnitřní rozpornosti rozhodnutí žalovaného, nedostatečného odůvodnění doby omezení osobní svobody žalovaným a absenci konkrétního odůvodnění toho, že žalovaný nevyužil žádného ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Dodává, že o možnosti, že stěžovatel představuje hrozbu pro bezpečnost či veřejný pořádek, by bylo možné uvažovat, pakliže by žalovaný prokázal, že se stěžovatel od počátku snaží zneužít institut mezinárodní ochrany. To se však žalovanému prokázat nepodařilo.

9. S uvedenými námitkami se však městský soud v napadeném rozsudku podrobně a přezkoumatelně vypořádal, přičemž je neshledal důvodnými. Na str. 6 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku městský soud s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu a SDEU vyložil pojmy veřejný pořádek a skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek, které posoudil ve vztahu k nelegálnímu vstupu stěžovatele na území České republiky s padělaným vízem. V bodě 33 odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že samotný nelegální vstup či pobyt cizince na území neodůvodňuje vydání rozhodnutí o nepovolení vstupu na území. Následně soud přistoupil k hodnocení konkrétních okolností případu stěžovatele a dospěl k závěru, že důvodně svědčí domněnce, že by stěžovatel mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. V bodech 37 až 46 se pak městský soud srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil k žalobní námitce, že žadatelé o mezinárodní ochranu logikou žalovaného nemají způsob, jak se po příletu do České republiky a žádosti o mezinárodní ochranu vyhnout nepovolení vstupu, k žalobní námitce týkající se možnosti uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu a k žalobní námitce týkající se otázky stanovení délky doby nepovolení vstupu. Dospěl přitom k závěru, že se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval veškerými pro věc podstatnými skutečnostmi, jak vyplývaly ze spisu v době vydání napadeného rozhodnutí.

10. V případě té části kasační stížnosti, která je pouhým zkopírováním textu žaloby (s nepatrnými stylistickými úpravami, jak bylo popsáno výše), se tedy jedná o nepřípustné kasační námitky ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Kasační stížnost je však projednatelná, neboť obsahuje také řádné kasační body, v nichž stěžovatel kvalifikovaně zpochybňuje úvahy a závěry městského soudu.

11. Nejvyšší správní soud se musel dále zabývat otázkou přijatelnosti přípustné části kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

12. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského (zde městského) soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

13. Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatel tvrdí, že kasační stížnost považuje za přijatelnou pro nesprávné posouzení otázky, zda se lze důvodně domnívat, že by stěžovatel mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek ve smyslu § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu. Otázky, které stěžovatel v rovině hmotněprávní vznáší, však Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již řešil, a to nikoliv pouze v obecné rovině, ale dokonce přímo ve vztahu k nepovolení vstupu cizince na území. Především lze z judikatury (na kterou poukazují stěžovatel i městský soud) vyčíst, že skutečným, aktuálním a závažným ohrožením některého ze základních zájmů společnosti (včetně veřejného pořádku) není fakt samotného nelegálního vstupu či nelegálního pobytu na území České republiky (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS, či rozsudky NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 Azs 312/2016-31, ze dne 17. 6. 2020, č. j. 1 Azs 119/2020-30, ze dne 23. 6. 2023, č. j. 5 Azs 73/2023-28, či ze dne 26. 7. 2023, č. j. 1 Azs 78/2023-35). Jak zároveň vyplývá z judikatury, ani nepovolený vstup na území doprovázený předložením padělaného dokladu neodůvodňuje závěr o existenci nebezpečí pro veřejný pořádek, aniž by k takovému jednání přistoupily další okolnosti (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 73/2023-28, bod 28, či usnesení NSS ze dne 14. 4. 2026, č. j. 4 Azs 34/2026-29, bod 10). Takovou okolností podle uvedené judikatury však může být mimo jiné i prokázaná účelovost žádosti o mezinárodní ochranu.

14. V souladu s výše uvedenou judikaturou městský soud konstatoval, že samotný nepovolený vstup spolu s předložením neoprávněně vyplněného schengenského vízového štítku v cestovním dokladu by pro závěr o existenci důvodných obav z narušení veřejného pořádku nestačil. Nosným důvodem napadeného rozsudku je proto závěr, že k těmto skutečnostem přistoupila také účelovost žádosti stěžovatele, což ve svém souhrnu vedlo k závěru o existenci nebezpečí pro veřejný pořádek. Úvahy, které městský soud k tomuto závěru vedly, mají přitom oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky NSS č. j. 5 Azs 73/2023-28 a č. j. 1 Azs 78/2023-35 nebo rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 Azs 237/2023-50). Městský soud rozsáhle a přesvědčivě vysvětlil, proč skutečnosti vyplývající ze správního spisu a uvedené v napadeném rozhodnutí postačují k učinění závěru o účelovosti stěžovatelovy žádosti. Svou argumentaci městský soud opřel o přiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 3 As 4/2010-151, rozsudky NSS č. j. 3 Azs 53/2012-41 a č. j. 1 Azs 78/2023-35). Městský soud poukázal jednak na to, že veškeré skutečnosti, které vedly stěžovatele k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, mu byly známy již před příjezdem do České republiky a před odepřením vstupu. Přesto stěžovatel podal žádost až dne 19. 5. 2026, přičemž z ničeho neplyne, že by ji chtěl podat dříve (jak navíc poukazoval žalovaný, stěžovatel cestoval z Indie přes Turecko, tedy nikoliv přímo ze země původu). Dále městský soud vyslovil pochybnosti o azylovém příběhu stěžovatele, zejména co se týče rozporů v tvrzeních o jeho psychickém stavu, o obavách z policie na Šrí Lance, o úmyslu studovat v České republice. Posouzení městského soudu je srozumitelné a logické a má oporu ve shora uvedené judikatuře.

15. Přijatelnost kasační stížnosti nemůže založit ani namítané opomenutí důkazů ze strany městského soudu. Sám stěžovatel v žalobě poukazoval na to, že jím uváděné důkazy již předkládal žalovanému. Neprovedení takových důkazů městským soudem by nemohlo být pochybením (natož hrubým), neboť podle ustálené judikatury se v řízení ve věcech správního soudnictví dokazování obsahem správního spisu neprovádí (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Tyto důkazy měly navíc primárně podporovat azylový příběh stěžovatele, takže jejich komplexní hodnocení mělo být předmětem až samotného řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobou napadené rozhodnutí v této věci bylo založeno na závěru o účelovosti žádosti plynoucího primárně z předchozího jednání stěžovatele souvisejícího s podáním žádosti o mezinárodní ochranu a z rozporů v jeho výpovědích (tedy ze skutečností předcházejících komplexnímu posouzení jeho žádosti).

16. Rovněž v otázce posouzení možnosti účinně uplatnit zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu městský soud následoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Možností a limity uložení zvláštních opatření, která představují alternativy k zajištění, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016-38, č. 3559/2017 Sb. NSS. Tyto závěry jsou plně přenositelné i na zvláštní opatření jakožto alternativu nepovolení vstupu na území České republiky podle zákona o azylu (rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2023, č. j. 1 Azs 78/2023-35). Z usnesení rozšířeného senátu plyne, že je nutné zvážit osobní poměry cizince a též jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince. Co se týče účinnosti zvláštních opatření podle zákona o azylu, lze poukázat také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48, na který odkazuje i stěžovatel a který potvrzuje, že nelze odhlížet od důvodu zajištění, jakož ani od toho, zda by uložením zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo (bod 25). Městský soud zohlednil hrozící riziko, že stěžovatel, jenž se vědomě pokusil o vstup na území České republiky za použití padělaného vízového štítku, a tedy hodlal využít jakékoliv možnosti ke vstupu, by v případě uložení zvláštního opatření mohl volně opustit pobytové středisko, nevyčkat výsledku řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a nelegálně setrvávat na území České republiky, čímž by mohlo dojít ke zmaření cíle zajištění (lze dodat, že dobře představitelný je i ilegální přesun stěžovatele do jiného členského státu schengenského prostoru). K tomu vzal úvahu rovněž konstatovanou nevěrohodnost osoby stěžovatele, resp. rozporů výpovědí v otázkách jeho situace v domovské zemi. Jelikož se městský soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, ani v této části nemohou jeho kasační námitky založit přijatelnost kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

18. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu