39 A 22/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobce: S. M., narozeného X státní příslušnost Moldavská republika zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. CPR-19322-3/ČJ-2026-930310- V227 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení před správními orgány 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy („prvostupňový orgán“), uložila žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky („zákon o pobytu cizinců“). Doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (souhrnně také „EU a smluvní státy“) byla stanovena na 12 měsíců. Žalobce totiž od 11. 2. 2026 do 24. 3. 2026 pobýval v České republice bez oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn.

2. Prvostupňový orgán tyto závěry učinil na základě následujících skutečností. Žalobce přicestoval do schengenského prostoru přicestoval z Moldavska letecky přímo do ČR na základě biometrického pasu dne 13. 11. 2025. Tomu odpovídá vstupní razítko v cestovním pasu. Žalobce tedy pobýval na území ČR nad rámec schengenského bezvízového styku po dobu přibližně 42 dnů, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce při výslechu dne 24. 3. 2026 uvedl, že mu není známa překážka, která by mu znemožňovala vycestování z České republiky.

3. Následné odvolání žalobce žalovaný zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Ztotožnil se s tím, že nejsou žádné pochybnosti o délce a nelegálnosti pobytu žalobce. Dobu, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území EU a smluvních států shledal přiměřenou Zároveň neshledal žádné překážky, které by bránily návratu žalobce do země Moldavska. Žalobce sám přitom uvedl, že mu žádné nebezpečí v zemi původu nehrozí, na území EU a členských států nemá rodinu (až na bratrance v ČR). Jeho rodina se naopak nachází v Moldavsku. V ČR nemá nemovitý majetek, avšak vlastní byt v zemi původu. Řízení před soudem 4. Žalobce výše označené rozhodnutí žalovaného napadl žalobou. Žalobce předně uvedl, že napadené rozhodnutí porušuje § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (též „s. ř.“), resp. § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a působí vůči žalobci nepřiměřeně tvrdě. Dle žalobce adekvátně nezohledňuje skutečnost, že se jedná o historicky první porušení zákona ze strany žalobce, tedy o ojedinělý exces z jinak řádného žalobcova života. Žalobce od počátku správního řízení vzorně spolupracoval při objasnění skutečného stavu věci. Sama skutečnost, že tak činil až po odhalení jeho protiprávního jednání, nijak nesnižuje význam jeho sebereflexe.

5. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřiměřené a navrhl, aby bylo postupováno toliko cestou opatření na dobu 12 měsíců. Žalobce vykázal nelegální pobyt v rozsahu měsíce a půl, působí tedy ryze disproporčně, je-li mu ukládáno opatření na dobu 12 měsíců.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se shodnou argumentací se dostatečně vypořádal již ve svém rozhodnutí, popřípadě v prvostupňovém rozhodnutí. Navrhl žalobu zamítnout. Posouzení věci soudem 7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

8. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení takový postup akceptovali. Soud vyšel ze spisového materiálu žalovaného, jímž se důkaz neprovádí.

9. Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou.

10. Žaloba není důvodná.

11. Dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců platí: „Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.“ 12. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců nelze rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.

13. Dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí: „Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 14. Na úvod soud uvádí, že za situace, kdy jsou naplněny podmínky pro vyhoštění, správní orgán nemá jinou možnost než vydat rozhodnutí o správním vyhoštění [rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 29. 4. 2021, č. j. 7 Azs 319/2020-40]. Pokud správní vyhoštění nezpůsobí nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince, nemají správní orgány možnost uvážit, zda zvolí postup spočívající ve správním vyhoštění nebo „pouze“ v uložení povinnosti opustit území. Za této situace aplikace § 50a zákona o pobytu cizinců nepřichází v úvahu (rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2021, č. j. 2 Azs 343/2020- 21, bod 18).

15. V této věci žalobce v řízení o vyhoštění uvedl, že si je vědom toho, že na území ČR pobývá neoprávněně. Ze správního spisu se podává, že tento pobyt trval přibližně 42 dnů. Žalobce proti samotné délce pobytu neuplatnil námitky. Soud konstatuje, že pobýval na území ČR nad rámec schengenského bezvízového styku umožňujícího pobyt v délce nanejvýš 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1806 ve spojení s přílohou II k tomuto nařízení.1 K tomu žalobce zjevně nebyl oprávněn bez povolení k pobytu.

16. Soud neshledal, že by žalobce nemohl vycestovat zpět do Moldavska. Sám v rámci správního řízení uvedl, že tam má rodinu i majetek. Naopak na území EU a smluvních států má 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni „pouze“ bratrance. Majetek pak žádný. Žalobce sám v rámci správního řízení sdělil, že mu v Moldavsku nic nehrozí, je tam zaručena ochrana jeho práv a v případě vyhoštění dobrovolně vycestuje.

17. Zároveň aktuální judikatura považuje Moldavsko (bez Podněstří) za zemi, ve vztahu, ke které nejsou dány překážky vycestování či důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Není totiž obecně nebezpečná a ani tamní podmínky nejsou neúnosně špatné (srov. např. usnesení NSS č. j. 7 Azs 6/2026-32 ze dne 31. 3. 2026; č. j. 22 Azs 251/2025-34, ze dne 10. 12. 2025; č. j. 7 Azs 202/2025-28 ze dne 23. 10. 2025; č. j. 2 Azs 173/2025-23 ze dne 25. 9. 2025). Soud pro výše uvedené neshledal překážku vycestování.

18. Soud nepřisvědčil ani námitce nepřiměřené délky doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území (12 měsíců). Předně soud odkazuje na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný přezkoumatelně zhodnotil, že se jedná o adekvátní výši. S tímto hodnocením se soud ztotožnil. Z nedávných rozhodnutí lze pak odkázat například na rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2026, č. j. 29 A 12/2026-19, kde soud neshledal nepřiměřenou délku doby 15 měsíců, která byla uložena ve věci neoprávněného pobytu v délce 41 dnů (dle totožného ustanovení jako v nyní posuzované věci). Správní orgán může pomocí správního uvážení reflektovat konkrétní okolnosti případu a délku nelegálního pobytu. Soud proto uzavírá, že správní vyhoštění v délce 12 měsíců, které bylo uloženo žalobci, odpovídá správní praxi ve věcech správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců., resp. vzhledem k horní hranici sazby v délce pěti let a s ohledem na délku neoprávněného pobytu žalobce na území v délce 42 dnů se nejedná o vybočení z mezí správního uvážení ani o jeho zneužití. Závěr a náklady řízení 19. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 5. srpna 2026 JUDr. Jitka Hroudová, v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.