39 Co 15/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem adresa zastoupená opatrovníkem městem právnická osoba sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 7 845,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. října 2025, č. j. 12 C 39/2024-137,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 078,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 845,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 845,50 Kč jdoucím od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok II.). Současně vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 44 676,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 147 845,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla omezena ve svéprávnosti a město , adresa, bylo ustanoveno jejím opatrovníkem. K omezení svéprávnosti došlo z důvodu její trvalé a neléčitelné , diagnóza, . Omezena byla v právních jednáních týkajících se smluv o finanční službě, výpůjčce, zápůjčce, daru, úvěru, smluv uzavíraných mimo obchodní prostory nebo distančním způsobem, k úkonům, jimiž dochází k pořízení pro případ smrti a k právním jednáním, která se týkají nakládání se jměním, jehož hodnota přesahuje částku 4 000 Kč. Opatrovník po svém jmenování následně zjistil, že žalobkyně uzavřela , datum, formou notářského zápisu , hodnota, , hodnota, smlouvu o zcizení dědictví se žalovanou, na jejímž základě zcizila své dědictví po panu , jméno FO, v čisté hodnotě 197 845,50 Kč za částku 50 000 Kč. Opatrovník dovozoval, že tato smlouva je neplatná, neboť důvody omezení svéprávnosti existovaly i v době uzavření smlouvy o zcizení dědictví. S ohledem na skutečnost, že již nelze plnění získané na základě této neplatné smlouvy vrátit, domáhala se žalobkyně doplatku, resp. úhrady částky 147 845,50 Kč představující rozdíl mezi částkou za dědictví získanou a částkou odpovídající skutečné celkové hodnotě zcizeného dědictví.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Zdůraznila, že při podpisu smlouvy dne , datum, formou notářského zápisu nebyla žalobkyně na svéprávnosti omezena, k této skutečnosti došlo až 18 měsíců po jejím uzavření. Žalobkyně byla opakovaně s celou záležitostí seznámena; k jednání byl přizván a byl mu přítomen i její manžel. Nevyplynuly žádné pochybnosti o tom, že by žalobkyně činěnému úkonu nerozuměla. Poukázala dále na to, že kromě částky uváděné v žalobě, tedy částky 50 000 Kč, vyplatila žalobkyni i další částku, a to ve výši 140 000 Kč. Navrhovala proto, aby žaloba byla zcela zamítnuta.

4. Soud prvního stupně dále konstatoval, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že mezi nimi došlo dne , datum, formou notářského zápisu k uzavření smlouvy o zcizení dědictví a ani o tom, že na základě této smlouvy byla žalobkyni vyplacena částka 50 000 Kč. Nespornou byla i hodnota žalovanou fakticky získaného dědictví v částce 197 845,50 Kč. Spornou otázkou naopak zůstala platnost uzavřené smlouvy o zcizení dědictví a skutečnost, zda žalovaná uhradila žalobkyni za získané dědictví dalších 140 000 Kč, tedy celkově 190 000 Kč.

5. Z listiny o jmenování opatrovníka ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vzal soud prvního stupně za prokázané, že město , adresa, bylo jmenováno opatrovníkem žalobkyně. Z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že soud schválil právní jednání za omezenou ve svéprávnosti , jméno FO, , činěné opatrovníkem městem , adresa, , a to podání žaloby na zaplacení 147 845,50 Kč u Obvodního soudu pro , adresa, . Z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (PM , datum, ), bylo zjištěno, že žalobkyně byla omezena ve svéprávnosti. Omezení spočívalo v nemožnosti žalobkyně nakládat s finančními částkami nad 4 000 Kč měsíčně, spravovat své jmění, pořizovat pro případ smrti, činit prohlášení o vydědění a toto prohlášení odvolávat, uzavírat smlouvy vyjma smluv darovacích, kterými by přijímala věci osobní potřeby atd. Opatrovnický soud s odkazem na vypracovaný znalecký posudek v řízení o svéprávnosti žalobkyně dospěl k závěrům, že tato trpí trvalou , diagnóza, , která není medicínsky ovlivnitelná a která jí vyjma jednání, které ze své povahy nemůžou vést k jakékoliv újmě, znemožňuje samostatně relevantně právně jednat.

6. Z dědického spisu sp. zn. , spisová značka, vedeného Obvodním soudem pro , adresa, vzal soud prvního stupně za zjištěné, že dne , datum, došlo k sepisu předběžného šetření, při němž byla nalezena závěť, resp. při němž došlo k publikaci závěti sepsané , datum, , kdy touto závětí byla dědičkou veškerého majetku ustanovená , Jméno žalobkyně, . Jak bylo v závěti uvedeno, tato se netýkala poloviny dílu na stavební parcele a dalších nemovitostech, které byly převedeny darovací smlouvou na jinou osobu. Téhož dne byl proveden i soupis majetku, když z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyplynulo, že procesním nástupcem , Jméno žalobkyně, byla žalovaná, které také v souladu s usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo potvrzeno dědictví s tím, že po odečtení pasiv získala majetek v čisté hodnotě 197 845,50 Kč. Součástí dědictví byl automobil , adresa, , registrační značky , SPZ, , hotovost ve výši 218 700 Kč, hrobová stavba ve výši 2 000 Kč a dále pasiva 32 804, 54 Kč. Z notářského zápisu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , bylo zjištěno, že žalobkyně a její manžel, uzavřeli se žalovanou smlouvu o zcizení dědictví, na jejímž základě převedli své dědické právo na žalovanou, a to za cenu 50 000 Kč, z níž 40 000 Kč bylo vyplaceno k rukám žalobkyně a 10 000 Kč k rukám jejího manžela.

7. S ohledem na skutečnost, že k uzavření smlouvy o zcizení dědictví došlo téměř dva roky před pravomocným omezením svéprávnosti žalobkyně, provedl soud prvního stupně dokazování i znaleckým posudkem č. , spisová značka, a výslechem jeho zpracovatele , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalec posuzovanou vyšetřil , datum, se závěrem, že trpí , diagnóza, . Zdůraznil, že se jedná o vrozenou vývojovou vadu rozvoje intelektových schopností, tedy o vadu trvalého charakteru vzniklou v době narození. Upřesnil, že , diagnóza, spočívá v tom, že lidé, kteří jí trpí, jsou de facto na úrovni mladšího školního věku, při , diagnóza, , která byla u žalobkyně uvedena při vyšetření v roce 2012, je intelektová úroveň těchto osob na úrovni předškolního věku. Uvedl, že tito lidé nejsou schopni samostatně anticipovat složitější právní jednání, rozumí základním právním ujednáním běžného každodenního života, jednoduchým kupním smlouvám, principu majetku, nejsou ale schopni pochopit složitější smlouvy. Tito lidé jsou i snadno manipulovatelní a ovladatelní, a to i ve svůj neprospěch. K opakovaným dotazům uvedl, že toto vrozené postižení není ovlivnitelné léčbou. Z hlediska forenzní psychologie není možné, aby lidé s podobným onemocněním měli světlé chvilky, kdy by se jejich intelektová kapacita zvýšila. Nicméně stejně jako u zdravého člověka výkon kolísá, závisí i na míře stresu, vyspání, odpočinku, nicméně v rámci intelektové hladiny zůstává víceméně konstantní. K opakovaným dotazům uvedl, že žalobkyně nebyla s ohledem na své onemocnění zcela jednoznačně a do všech důsledků schopna pochopit důsledky uzavřené smlouvy. Tyto osoby jako žalobkyně chápou princip vlastnictví, že tedy něco má, že to má nějakou cenu, může to za nějakou cenu prodat nebo směnit, nicméně v případě složitých věcí, jako je dědictví, není schopná pochopit, jak se s ní zachází, není schopná anticipovat důsledky právního jednání samostatně, není schopna ani pochopit takovou smlouvu v psané formě, je schopna pohybovat se v cenách u věcí běžného života, není schopná orientovat se v cenách dražších komodit, vozidel, nemovitostí, u těchto vyšších komodit může být snadno manipulovatelná.

8. S ohledem na provedené dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v době sepisu notářského zápisu obsahujícího smlouvu o zcizení dědictví schopná pochopit důsledky svého jednání, nebyla tedy zcela schopná do důsledku pochopit, co činí. S odkazem na ust. §§ 581, 586 o. z. shledal soud prvního stupně smlouvu za zcela neplatnou.

9. V kontextu se závěrem, že smlouva o zcizení dědictví je smlouvou neplatnou, uvedl soud prvního stupně, že bylo namístě, aby si účastníci vrátili poskytnutá plnění. S ohledem na nemožnost tohoto postupu bylo na žalované, aby žalobkyní uhradila ekvivalent ceny nabytého majetku (srov. ust. §§ 2991, 2999 odst. 1 o. z.).

10. V této souvislosti žalovaná uvedla, že nárok byl již uspokojen dne , datum, , kdy byla žalobkyni vyplacena částka 140 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na prohlášení ze dne , datum, (č. l. 71 spisu). Naproti tomu žalobkyně předložila potvrzení pana , jméno FO, ze dne , datum, , v němž uvedl, že žádnou částku neobdrželi. Následně bylo soudu předloženo další potvrzení pana , jméno FO, ze dne , datum, , kde uvedl, že částku převzali a že při sepisu prohlášení ze dne , datum, vycházel z omylu, že se jedná o dědictví týkající se nemovitosti na , adresa, . Za této situace soud prvního stupně k ověření skutečnosti, zda došlo k vyplacení dalších 140 000 Kč ze strany žalované, přistoupil k výslechu svědka , jméno FO, , který ve své výpovědi uvedl, že je manželem žalobkyně, zmiňovanou částku obdrželi, obdržení vyjednal pan , jméno FO, tak, aby alespoň něco dostali, peníze jim přivezli v hotovosti spolu s papíry, které s manželkou podepsali. Sdělil, že finanční hotovost se jim hodila, něco se dalo na účet, koupili věci do domácnosti, např. pračku, ledničku (srov. bod 15. odůvodnění rozhodnutí). Výpověď svědka soud prvního stupně shledal zcela věrohodnou, neboť vypovídal spontánně, přesně popsal, kdy a jaké částky jim s manželkou byly předány, co za ně pořídili.

11. Za těchto okolností soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná vyplatila žalobkyni za zcizené dědictví celkem 190 000 Kč, a proto žalobě vyhověl toliko co do částky 7 845,50 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 676,68 Kč, přičemž tato částka představovala 89,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,69 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 5,31 %).

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo do výroku III. o nákladech řízení. Namítala, že soud prvního stupně se při rozhodnutí o její povinnosti uhradit žalované náklady řízení vůbec nezabýval specifičností daného soudního sporu, důvody pro podání žaloby a nezvažoval tak ani aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Rekapitulovala, že soudní spor byl zahájen v jejím zastoupení opatrovníkem, se souhlasem opatrovnického soudu, neboť z informací dostupných v rámci řízení o omezení způsobilosti vzešlo podezření o jejím majetkovém poškození. Opatrovník byl proto v zájmu její ochrany povinen žalobu jejím jménem podat, k čemuž by nedošlo, pokud by žalovaná reagovala na výzvy a doložila, zda a co skutečně bylo vyplaceno. Ani v průběhu soudního řízení nebyla žalovaná schopna ani ochotna doložit předepsané zákonné účetní doklady o provedení výplaty částky, která byla obsahem dohody o zcizení dědictví a následného zvýšení částky na realističtější ocenění zcizeného dědictví osobou, která v době uzavření dohody trpěla stejnou zdravotní poruchou, pro kterou byla v následujícím období omezena ve svéprávnosti. Takto žalovaná zavinila, že muselo dojít k dalšímu dokazování při dalších jednání soudu, a tedy i k nárůstu nákladů řízení. Dovozovala, že mělo být analogicky použito ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. Navrhovala, aby odvolací soud změnil napadený výrok III. a uložil žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení včetně řízení odvolacího.

14. Proti rozsudku soudu prvního stupně brojila včasným odvoláním i žalovaná, které směřovalo co do výroku I. o věci samé a výroku III. o nákladech řízení. Namítala, že soud prvního stupně svůj závěr o neplatnosti smlouvy odvážné o zcizení dědictví, uzavřené mezi žalovanou jako nabyvatelkou, a žalobkyní a jejím manželem jako zciziteli, opřel klíčovým způsobem o závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Podle jejího názoru však provedené dokazování, znalecký posudek č. , hodnota, ze dne , datum, a zejména samotný výslech znalce, neposkytly jednoznačný a bezpečný podklad pro závěr o absolutní neplatnosti odvážné smlouvy ve smyslu ust. § 581 o. z. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně netrpí , diagnóza, takové intenzity, že by vůbec nerozuměla konceptu vlastnictví, nakládání s jejím majetkem, koupi a prodeji či konceptu ceny. Dovozovala, že soud nemůže založit rozhodnutí o neplatnosti konkrétní smlouvy na úvahách znalce, který přiznává, že se s obsahem odvážné smlouvy ani neseznámil. Znalec tak nemohl objektivně posoudit, zda byla pro žalobkyni srozumitelná, a své závěry stavěl pouze na obecných domněnkách o její diagnóze, nikoli na analýze jejího chápání smlouvy. Znalec ve své výpovědi opakovaně potvrdil, že žalobkyně chápe základní principy, na kterých byla odvážná smlouva postavena. Pokud žalobkyně chápala, že něco má, resp. vlastní (je nerozhodné, že nepřímo coby právo na pozůstalost), převádí to na jinou osobu, resp. „prodá to“ a dostává za to peníze, byla jistě v základních obrysech naplněna její vědomost o tom, co na základě odvážné smlouvy činí. Skutečnost, že možná nedokázala přesně vyhodnotit „výhodnost“ či „adekvátnost ceny“ u složitějších komodit, jak tvrdí znalec, nemůže vést k absolutní neplatnosti, zvláště u odvážné smlouvy, kde je prvek nejistoty ceny imanentní i pro osoby plně duševně zdravé. Soud prvního stupně z obecných tvrzení znalce dovodil konkrétní neschopnost žalobkyně k uzavření smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci nebylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně v daný okamžik nejednala s dostatečnou rozpoznávací schopností ve vztahu k odvážné smlouvě. Naopak, znalec připustil, že žalobkyně chápe koncept vlastnictví, prodeje a hodnoty věcí, třebaže se neorientuje v cenách dražších komodit. Odměna na základě smlouvy pro žalobkyni ovšem nebyla v nepoměru s hodnotou, které se dostalo žalované. Zopakovala, že znalec se nevyjadřoval pouze k otázkám skutkovým, ale rovněž k otázkám právním, k čemuž není povolán a což mu nepřísluší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jakkoli mohla žalobkyně trpět v okamžiku uzavření odvážné smlouvy , diagnóza, , nelze činit paušální závěr, že by byla odvážná smlouva absolutně neplatná. Na neplatnost právního jednání, které činí osoba jednající v , diagnóza, , lze usuzovat až v případě, že v době učinění daného právního jednání (i) , diagnóza, je takové intenzity, že jednající osoba nemá způsobilost k takovému právnímu jednání, tedy, že její vůle nesměřuje k určitému právnímu jednání, a (ii) takové jednání je osobě trpící , diagnóza, k jejímu neprospěchu. Opětovně shrnula, že se nejedná, resp. nejednalo, o , diagnóza, takové intenzity, která by žalobkyni bránila v možnosti odvážnou smlouvu uzavřít. Účastníkem odvážné smlouvy byl rovněž její manžel a smlouva byla uzavřena ve formě notářského zápisu. Pokud by notář měl pochybnosti o , diagnóza, žalobkyně, tak by odvážnou smlouvu nesepsal. Skutkový stav věci naopak svědčí o opaku, tj. že žalobkyně při uzavření smlouvy byla přinejmenším v takovém psychickém stavu, který jí umožňoval smysl a účel smlouvy pochopit, i když byla (je) na svých mentálních schopnostech v určité míře oslabena. Samotným zcizením dědictví za odpovídající protihodnotu nedošlo k zásahu do práv žalobkyně, není tedy „co chránit“, žalobkyni nevznikla újma. Obě strany se chovaly v souladu s odvážnou smlouvou, podmínky v ní stanovené nepředstavovaly zvýhodnění ani jedné ze stran a poskytnutá protiplnění byla přiměřená. Při poměřování míry ochrany práv žalobkyně v kontextu , diagnóza, a ochrany práv nabytých žalovanou v dobré víře je pak třeba vzít v potaz i časový rámec, když k uzavření smlouvy došlo v roce 2021. Uzavřela, že smlouva nemůže být neplatná, neboť , diagnóza, nedosahovala takové intenzity, která by žalobkyni zbavila způsobilosti právně jednat v souvislosti se zcizením dědictví, a zároveň byla odvážná smlouva uzavřena ve prospěch obou stran. V konečném důsledku navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.

15. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že soud prvního stupně velmi výstižně zhodnotil informace získané od soudního znalce, a to zejména jednak o tom, že nezpůsobilost k právním jednáním byla dána i v době uzavření uvedené smlouvy, byť v té době ještě nebylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti. Byť by, jak tvrdí žalovaná, mohla rámcově chápat smysl smlouvy, nemohla její obsah a důsledky, včetně jejich rozsahu, chápat a posuzovat jako osoba plně způsobilá k právním jednáním. Z tohoto hodnocení pak jednoznačně vyplývá závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o zcizení dědictví, s čímž se ztotožnila a navrhovala proto, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku jako věcně správný odvolacím soudem potvrzen.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

17. Podle ust. § 1714 odst. 1 o. z. dědictví lze zcizit po smrti zůstavitele, je-li smlouva uzavřena dříve, nepřihlíží se k ní. Zcizením dědictví vstupuje nabyvatel do práv a povinností náležejících k pozůstalosti. Podle odst. 2 dědictví se zcizuje odvážnou smlouvou, pokud při zcizení dědictví nebyl na základě smlouvy vzat seznam práv a povinností, Byl-li takový seznam za základ vzat, záleží na obsahu smlouvy, záleží na ujednání stran natolik se použijí také § 1716 a 1717. Podle odst. 3 smlouva vyžaduje formu veřejné listiny.

18. Podle ust. § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v , diagnóza, , která ji činí neschopnou právně jednat.

19. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud při výkladu ustanovení ust. § 581 věty druhé o. z. uvedl, že smyslem tohoto ustanovení je ochrana osob jednajících v , diagnóza, . Tato ochrana má přednost před dobrou vírou kontrahentů. Právní jednání osob jednajících v , diagnóza, , která je činí neschopnou právně jednat, je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto přihlédne k neplatnosti právního jednání i bez návrhu.

21. Podle ust. § 189 odst. 2 z. ř. s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

22. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

23. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalované, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že žalobkyně se žalobou po žalované domáhala vydání dědictví, resp. doplatku náhradního plnění ve výši 147 845,50 Kč spočívajícího v rozdílu mezi částkou za dědictví získanou a částkou odpovídající skutečné celkové hodnotě zcizeného dědictví za pozůstalost po zůstaviteli , jméno FO, (dědečkovi žalobkyně), zemřelém , datum, , jejíž nabytí bylo dědickým soudem potvrzeno společnosti , Jméno žalované, . Žalobkyně nebyla v době vydání konečného usnesení dědického soudu účastníkem pozůstalostního řízení jako dědic, neboť pozůstalost prodala společnosti , Jméno žalované, ., smlouvou o zcizení dědictví z , datum, za 50 000 Kč. Jelikož v průběhu řízení bylo prokázáno, že z celkové hodnoty dědictví ve výši 197 847,50 Kč bylo žalobkyni žalovanou vyplaceno 190 000 Kč, soud prvního stupně vyhověl žalobě pouze co do částky 7 854,50 Kč, ve zbývajícím rozsahu ji zamítl.

24. Pouze pro přehlednost odvolací soud uvádí, že předmětem přezkumu odvolacím soudem se stala částka 7 845,50 Kč s příslušenstvím (výrok I. napadeného rozhodnutí) spolu s akcesorickým výrokem III. o nákladech řízení, když výrok II. o věci samé nedotčený odvoláním nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o. s. ř.).

25. Rozhodnou, resp. stěžejní odvolací námitkou žalované se pak stala argumentace, že provedené dokazování, znalecký posudek č. 112/2022 ze dne , datum, a zejména samotný výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , neposkytly jednoznačný a bezpečný podklad pro závěr o absolutní neplatnosti odvážné smlouvy ve smyslu ust. § 581 o. z., kterou však odvolací soud neshledal opodstatněnou.

26. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že bylo dostatečným způsobem na základě dokazování provedeného znaleckým posudkem , tituly před jménem, , adresa, ze dne , datum, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a výslechem tohoto znalce nadevší pochybnost prokázáno, že u žalobkyně jde o vrozenou trvalou neléčitelnou vývojovou vadu rozvoje intelektuálních schopností. Lidé s touto poruchou jsou de facto na úrovni mladšího školního věku. Tito lidé rozumí základním právním ujednáním běžného každodenního života, jednoduchým kupním smlouvám, nejsou ale schopni pochopit složitější smlouvy. Není možné, aby tito lidé měli světlé chvilky, kdy by se jejich intelektová kapacita zvýšila. Žalobkyně sice chápe princip vlastnictví, tedy že něco má a že to má nějakou cenu a že to může za nějakou cenu prodat nebo směnit, není ale schopna pochopit, jak se nakládá s dědictvím, není schopna se orientovat v cenách dražších komodit, vozidel, nemovitostí.

27. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nebyla v době uzavření smlouvy o zcizení dědictví (tj. , datum, ) schopna pro , diagnóza, pochopit důsledky svého jednání, a proto je smlouva o zcizení dědictví neplatná dle § 581 o. z.

28. Jak bylo shora nastíněno, na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že pravomocně byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti až rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (PM , datum, ). Ostatně i v tomto řízení soud konstatoval, že , diagnóza, spočívající v , diagnóza, podstatně ovlivňuje schopnost žalobkyně právně jednat prakticky ve všech oblastech, zejména v záležitostech majetkových, přičemž rizika vážné újmy nejsou jen hypotetická, ale reálná, jak plyne z chování žalobkyně v souvislosti s pozůstalostním řízením. Posuzovaná rozumí penězům a jejich hodnotě v rámci denní potřeby a může si zabezpečovat běžné nákupy, není však schopna uvést a vyhodnotit, jak vysoké úspory má z dědictví a jak tyto úspory s manželem spravuje.

29. V této souvislosti lze nadto vyzdvihnout, že vrozená , rodné přijmení, vada rozvoje intelektových schopností, tj. vada trvalého charakteru vzniklá v době narození žalobkyně, byla dokonce při vyšetření v roce 2012 hodnocena jako středně těžká retardace, když intelektová úroveň těchto osob je na úrovni předškolního jednání.

30. Odvolací soud neměl důvod při neopodstatněnosti námitek žalované než uzavřít, že žalobkyně nebyla s ohledem na své onemocnění zcela jednoznačně a do všech důsledků schopna pochopit důsledky uzavření smlouvy o zcizení dědictví, a proto je tato smlouva absolutně neplatná, když požadavek na zaplacení částky 7 845,50 Kč s příslušenstvím je tak zcela po právu.

31. Odvolací soud shledal argumentaci žalované za čistě účelovou, do jisté míry nekonzistentní, ve snaze zvrátit rozhodnutí ve svůj vlastní prospěch. Nelze akceptovat názor, že skutečnost, že žalobkyně možná nedokázala vyhodnotit výhodnost či adekvátnost ceny u složitějších komodit, což však nemůže vést k absolutní neplatnosti, zvláště u odvážné smlouvy, kde je prvek nejistoty ceny imanentní i pro osoby plně duševně zdravé. Již z uvedeného je zřejmé, že byť žalobkyně chápe princip vlastnictví, smlouva o zcizení dědictví rozhodně nespadá pod právní jednání, úkony, ze kterých není diskvalifikována, a to s přihlédnutím i k její snadné ovlivnitelnosti, manipulativnosti. Občanský zákoník označuje smlouvu o zcizení dědictví za smlouvu „odvážnou“, což svědčí o tom, že smlouva má své výhody i nevýhody, jejich posouzení je úkolem smluvních stran. Jinak řečeno, u žalobkyně coby osoby snadno manipulovatelné, ovladatelné, v projevu celkově naivní, bez hlubšího právního povědomí, nelze opět akceptovat závěr žalované, že odvážná smlouva nemůže být neplatná, neboť , diagnóza, nedosahovala takové intenzity, která by žalobkyni zbavila způsobilosti právně jednat v souvislosti se zcizením dědictvím, když zároveň smlouva byla uzavřena ve prospěch obou stran, tedy i žalobkyně. Nelze se ztotožnit totiž ani se závěrem žalované, že smlouva o zcizení dědictví byla ve prospěch žalobkyně, neboť jí zajistila peníze a zbavila jí rizika dluhů zůstavitele. Lze podotknout, že při využití institutu výhrady soupisu dědic „riskuje“ jen do výše hodnoty nabytého dědictví, a z dědického spisu navíc vyplývá, že pozůstalost po dědu žalobkyně žádná pasiva neměla.

32. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé, při nedůvodnosti odvolacích námitek žalované, jako věcně správné ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. Pokud se jedná o výrok III., kterým byla žalobkyně uznána povinnou zaplatit žalované náhradu nákladů řízení při poměrném úspěchu dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dovodil odvolací soud v zásadě opodstatněnost odvolací argumentace žalobkyně.

34. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

35. V posuzovaném případě soud prvního stupně správně rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, že žalovaná byla převážně v řízení úspěšná a žalobkyně tak byla povinna hradit náklady. Odvolací soud však zastává názor, že povinnost nahradit náklady žalované, které účelně vynaložila, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., se v konkrétním případě jeví jako nepřiměřená tvrdost. Podle ust. § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodného zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, zejména pak s přihlédnutím k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Významné jsou pak z hlediska aplikace ust. § 150 o. s. ř. i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.

36. Odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Je třeba zdůraznit a přisvědčit, že řízení bylo zahájeno v zastoupení žalobkyně, která je výrazně omezena ve svéprávnosti, jejím opatrovníkem a se souhlasem opatrovnického soudu, neboť z informací dostupných v rámci řízení o omezení způsobilosti žalobkyně k právním jednáním vzešlo podezření o majetkovém poškození žalobkyně. Opatrovník byl proto v zájmu její ochrany povinen žalobu jejím jménem podat. Současně lze přihlédnout, že žalovaná nebyla schopna ani ochotna doložit doklady o provedení výplaty částky, která byla obsahem dohody o zcizení dědictví a následného zvýšení částky na realističtější ocenění zcizeného dědictví. Pokud by toto doložila, byla by žaloba vzata obratem zpět a nemuselo dojít k nárůstu úkonů představujících náklady řízení. Rozhodným však zůstává, že odvolací soud v dané věci především zohlednil, že žalobkyně se nachází v nepříznivé sociální situaci, když je významně omezena ve svéprávnosti s tím, že vyžaduje dopomoc skoro ve všech oblastech života, sama není schopna jakkoliv právně jednat a její schopnosti rozpoznávací i ovládací jsou negativně ovlivněny.

37. Za této situace odvolací soud s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu dospěl k závěru, že povinnost žalobkyně k úhradě nákladů řízení ve výši 44 676,68 Kč by skutečně představovala nepřiměřený zásah do jejích poměrů, a proto postupoval v souladu s ust. § 150 o. s. ř., neboť důvody zvláštního zřetele hodné, pro které lze výjimečně náklady žalované nepřiznat, jsou dány.

38. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení III. změnil podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v této fázi řízení zcela úspěšná. Náklady řízení v částce 7 078,50 Kč jsou představovány odměnou za právní zastoupení za tři úkony právní služby ve výši 4 500 Kč (odvolání, vyjádření k odvolání protistran, účast na jednání) po 1 500 Kč ve výši 4 500 Kč ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů ve výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč) v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spolu s 21 % DPH v částce 1 228,50 Kč.