12 C 39/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 147 845,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 845,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 845,50 Kč jdoucím od 16. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 000 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 44 676,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou k podepsanému soudu 31. 1. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jimž bude žalované uložena povinnost uhradit jí částku 147 845,50 Kč. Na odůvodnění žaloby uvedla, že usnesením Okresního soudu v Kladně 27 Nc 3252/2022–43 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze 24 Co 242/2022-101 byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti a město , adresa, bylo ustanoveno jejím opatrovníkem. K omezení svéprávnosti došlo z důvodu trvalé a neléčitelné lehké mentální retardace žalobkyně. Žalobkyně tak byla omezena v právních jednáních týkajících se smluv o finanční službě, výpůjčce, zápůjčce, daru, úvěru, smluv uzavíraných mimo obchodní prostory nebo distančním způsobem, k úkonům, jimiž dochází k pořízení pro případ smrti a k právním jednáním, která se týkají nakládání se jměním, jehož hodnota přesahuje částku 4 000 Kč. Opatrovník po svém jmenování následně zjistil, že žalobkyně uzavřela 31. 5. 2021 formou notářského zápisu , Anonymizováno, smlouvu o zcizení dědictví se žalovanou, na jejímž základě zcizila své dědictví po panu , jméno FO, v čisté hodnotě 197 845,50 Kč za částku 50 000 Kč. Opatrovník má za to, že tato smlouva je neplatná, neboť důvody omezení svéprávnosti existovaly i v době uzavření smlouvy o zcizení dědictví. S ohledem na skutečnost, že již nelze plnění získané na základě této neplatné smlouvy vrátit, domáhá se žalobkyně doplatku, respektive úhrady částky 147 845,50 Kč představující rozdíl mezi částkou za dědictví získanou a částkou odpovídajícím skutečné celkové hodnotě dědictví zcizeného.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, potvrdila, že formou notářského zápisu uzavřela 31. 5. 2021 se žalobkyní smlouvu o odcizení dědictví po zemřelém , jméno FO, , zdůraznila však, že při podpisu smlouvy nebyla žalobkyně na svéprávnosti omezena, k této skutečnosti došlo až 18 měsíců po uzavření této smlouvy. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně byla opakovaně seznámena s celou záležitostí. K jednání byl přizván a byl mu přítomen i její manžel. Po celou dobu nevyplynuly žádné pochybnosti o tom, že by žalobkyně činěnému úkonu nerozuměla. Žalovaná dále poukázala na to, že kromě částky uváděné v žalobě, tedy částky 50 000 Kč, vyplatila žalobkyni i další částku, a to ve výši 140 000 Kč. Navrhovala proto, aby žaloba byla zcela zamítnuta.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že mezi nimi došlo dne 31. 5. 2021 formou notářského zápisu k uzavření smlouvy o zcizení dědictví a ani o tom, že na základě této smlouvy byla žalobkyni vyplacena částka 50 000Kč. Nespornou byla i hodnota žalovanou fakticky získaného dědictví a to 197 845,50Kč.

4. Spornou otázkou zůstala platnost uzavřené smlouvy o zcizení dědictví a skutečnost, zda žalovaná uhradila žalobkyni za získané dědictví dalších 140 000Kč, tedy celkově 190 000Kč.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně, č. j. 24 P 40/2023–151 má soud za prokázané, že Okresní soud v Kladně dne 7. 8. 2024 schválil právní jednání za omezenou ve svéprávnosti , jméno FO, , činěná opatrovníkem městem , adresa, , a to podání žaloby na zaplacení 147 845,50 Kč u Obvodního soudu pro Prahu 3.

6. Z listiny o jmenování opatrovníka, č. j. 24 P 40/2023–114 má soud za prokázané, že město , adresa, bylo jmenováno opatrovníkem strany žalující, dle pověření ze dne 12. 7. 2023 opatrovnictví vykonává osoba přítomná u jednání soudu.

7. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

8. Podle § 586 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 7. 2022, č. J. 27, Nc 3252/2022-43 a rozsudku Krajského soudu v Praze č.J. 24 C o 272/2022-101 má soud za prokázané, že toto rozhodnutí nabyla právní moci 26. 1. 2023 a že žalobkyně byla omezena ve svéprávnosti. Omezení spočívalo v nemožnosti žalobkyně nakládat s finančními částkami nad 4 000 Kč měsíčně, spravovat své jmění, pořizovat pro případ smrti, činit prohlášení o vydědění a toto prohlášení odvolávat, uzavírat smlouvy vyjma smluv darovacích, kterými by přijímala věci osobní potřeby atd. Opatrovnický soud s odkazem na vypracovaný znalecký posudek v řízení o svéprávnosti žalobkyně dospěl k závěrům, že žalovaná trpí trvalou duševní poruchou, která není medicínsky ovlivnitelná a která jí vyjma jednání, které ze své povahy nemůžou vést k jakékoliv újmě, znemožňuje samostatně relevantně právně jednat.

10. S ohledem na skutečnost, že k uzavření smlouvy o zcizení dědictví došlo téměř dva roky před pravomocným omezením svéprávnosti žalobkyně, provedl soud dokazování i znaleckým posudkem a výslechem jeho zpracovatele. Ze znaleckého posudku se dne 4. 5. 2022, zapsaném ve znaleckém deníku pod číslem , Anonymizováno, a z výslechu jeho zpracovatele , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázané, že znalec posuzovanou vyšetřil 30. 4. 2022 se závěrem, že trpí lehkou mentální retardací. Znalec zdůraznil, že se jedná o vrozenou vývojovou vadu rozvoje intelektových schopností, tedy o vadu trvalého charakteru vzniklou v době narození. Znalec upřesnil, že lehká mentální retardace spočívá v tom, že lidé, kteří jí trpí, jsou de facto na úrovni mladšího školního věku, při středně těžké mentální retardaci, která byla u žalobkyně uvedena při vyšetření v roce 2012 je intelektová úroveň těchto osob na úrovni předškolního věku. Znalec zdůraznil, že tito lidé nejsou schopni samostatně anticipovat složitější právní jednání, rozumí základním právním ujednáním běžného každodenního života, jednoduchým kupním smlouvám, principu majetku, nejsou ale schopni pochopit složitější smlouvy. Zdůraznil, že tito lidé jsou i snadno manipulovatelní a ovladatelní, a to i ve svůj neprospěch. K opakovaným dotazům uvedl, že toto vrozené postižení není ovlivnitelné léčbou. Z hlediska forenzní psychologie, není možné, aby lidé s podobným onemocněním měli světlé chvilky, kdy by se jejich intelektová kapacita zvýšila. Nicméně stejně jako u zdravého člověka výkon kolísá, závisí i míře stresu, vyspání odpočinku, nicméně v rámci intelektové hladiny zůstává víceméně konstantní. K opakovaným dotazům zdůraznil, že žalobkyně nebyla s ohledem na své onemocnění zcela jednoznačně a do všech důsledků schopna pochopit důsledky uzavřené smlouvy. Znalec zdůraznil, že tyto osoby a i žalobkyně chápou princip vlastnictví, že tedy něco má, že to má nějakou cenu, může to za nějakou cenu prodat nebo směnit, nicméně v případě složitých věcí, jako je dědictví, není schopná pochopit, jak se s ní zachází, není schopná anticipovat důsledky právního jednání samostatně, není schopna ani pochopit takovou smlouvu v psané formě, je schopna pohybovat se v cenách u věcí běžného života, není schopná orientovat se v cenách dražších komodit, vozidel, nemovitostí, u těchto vyšších komodit může být snadno manipulovatelná. S ohledem na provedené dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v době sepisu notářského zápisu obsahujícího smlouvu o zcizení dědictví, schopná pochopit důsledky svého jednání, nebyla tedy zcela do důsledku pochopit, co činí. Soud tak smlouvu považuje za zcela neplatnou.

11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2999 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

13. Z dědického spisu 13. D 930/2021 vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 má soud za zjištěné, že dne 14. 6. 2021 došlo k sepisu předběžného šetření, při němž byla nalezena závěti, respektive při němž došlo k publikaci závěti sepsané 4. 2. 2021, kdy touto závětí byla dědičkou veškerého majetku ustanovená paní , Jméno žalobkyně, . Jak bylo v závěti uvedeno, tato se netýkala poloviny dílu na stavební parcele a dalších nemovitostech, které byly převedeny darovací smlouvou na jinou osobu. Téhož dne byl proveden i soupis majetku, z usnesení 13 D 930/2021–37, z dne 21. 6. 2021 má soud za prokázané, že procesním nástupcem paní , jméno FO, byl žalovaný, kterému také v souladu s usnesením 13 D 930/2021 - 84 ze dne 31. 3. 2022 byl, bylo potvrzeno dědictví, takže tedy po odečtení pasiv získal žalovaný majetek v čisté hodnotě 197 845,50Kč. Součástí dědictví byl automobil , značka, , registrační značky , SPZ, , hotovost ve výši 218 700 Kč, hrobová stavba ve výši 2 000 Kč a dále pasiva 32 804, 54 Kč. Z notářského zápisu , Anonymizováno, ze dne 31. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně a její manžel, uzavřeli se žalovanou smlouvu o zcizení dědictví, na jejímž základě převedli své dědické právo na žalovanou, a to za cenu 50 000 Kč, z níž 40 000 Kč bylo vyplaceno k rukám žalobkyně a 10 000 Kč k rukám jejího manžela.

14. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zcizení dědictví je smlouvou neplatnou, bylo namístě, aby si účastníci vrátili poskytnutá plnění. S ohledem na nemožnost tohoto postupu bylo na žalované, aby žalobkyní uhradila ekvivalent ceny nabytého majetku.

15. Žalovaná uvedla, že tento nárok byl již uspokojen, a to 2. 5. 2022, kdy byla žalobkyní vyplacena částka 140 000 Kč, což žalobkyně stvrdila svým podpisem na prohlášení ze dne 6. 5. 2022. Žalobkyně soudu předložila potvrzení pana , jméno FO, ze dne 24. 6. 2024, v němž uvádí, že žádnou částku neobdrželi. Následně bylo soudu předloženo další potvrzení pana , jméno FO, ,, Anonymizováno, a to z 24. 2. 2025, kde uvedl, že částku převzali a že při sdělení opatrovnici vycházel z omylu, že se jedná o dědictví týkající se nemovitosti , adresa, . Za této situace soud k ověření skutečnosti, zda došlo k vyplacení dalších 140 000 Kč ze strany žalobkyně, přistoupil k výslechům svědka , jméno FO, , ten ve své výpovědi uvedl, že je manželem žalobkyně, zdůraznil, že pan , jméno FO, byl děda, který jim odkázal peníze a auto nicméně auto nedostali bylo rozbito a skončilo na vrakovišti. Řekl, že o dědictví ví z poslední vůle, kterou jim ukázala , jméno FO, . Opakovaně zdůraznil, že u dědického řízení nebyli, ale že měli dostat auto a asi 230 000 Kč. Byly mu předloženy obě závěti nacházející se v dědickém spise, kdy svědek jednoznačně verifikoval závěť ze 4. 2. 202, jako závět, na jejímž základě měli s manželkou majetek získat. K celému sepisu notářského zápisu obsahující smlouvu o zcizení dědictví uvedl po přečtení první strany notářského zápisu, že zná pan , jméno FO, . K dotazu soudu upřesnil, že se jedná o souseda z „, adresa, “, kterého požádal, aby mu pomohl, potvrdil, že mu udělili plnou moc, chtěli po něm, aby to dostali peníze a auto. Řekl, že pan , jméno FO, jim pomohl i s přepsáním hrobového místa k autu. K převzetí částky, k opakovaným dotazům a k opakovaně předkládaným potvrzením uvedl, že částku 140 000 Kč obdrželi, jeji obdržení vyjednal pan , jméno FO, tak, aby alespoň něco dostali, peníze jim přivezli v hotovosti. Opakoval, že je pan , jméno FO, a , jméno FO, , mu je přivezli k nim domů mezi patnáctou a sedmnáctou hodinou. Zdůraznil, že finanční prostředky jim byly předány v kuchyni, předány jim byly i papíry, které s manželkou oba podepsali. Řekl, že peníze se jim hodily, byly použity, něco se dalo na účet, koupily se věci do domácnosti, pračka, lednička. Svědek zdůraznil. že manželka byla velmi spokojená. Potvrzení z 24. 6. 2024, které nejprve přečetli jako potvrzení o převzetí částky, následně uvedl, že neví, proč by podepsali že částku nepřevzali, když částku převzali, převzali ji doma v kuchyni. Toto tvrzení uvedl opakovaně, zdůraznil, že chtěli, aby to takhle bylo vypořádáno, protože se již s , jméno FO, nechtěl soudit, nechtěl investovat peníze na advokáta, je si vědom toho, že manželka měla získat víc, že byla ošizená, zdůraznil , jméno FO, , ale nechtěl se soudit a takto věc považoval za vyřízenou. Opakovaně, spontánně uvedl, že částku 140 000 Kč obdrželi. Výpověď svědka , jméno FO, soud považuje za zcela věrohodnou, neboť vypovídal spontánně, přesně, kdy, jaké částky jim byly předány. Popsal i co za tyto částky bylo pořízeno.

16. S ohledem na shora uvedenou a soud dospěl k závěru, že strana žalovaná vyplatila straně žalující částku za zcizené dědictví celkem 190 000 Kč. Vzhledem k tomu, že hodnota dědictví byla 197 847,50Kč a bylo prokázáno, že strana žalovaná vyplatila straně žalující částku 190 000 Kč, soud žalobě vyhověl toliko co do částky 7 845,50 Kč (výrok I.) Co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (II.).

17. Žalobkyně byla ve věci osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatky, s ohledem na skutečnosti, že žalovaná byla ve věci převáženě úspěšná, soud na procesně úspěšnou žalovanou povinnost hradit soudní poplatek nepřenesl. Ze stejného důvodu soud neuložil účastníkům řízené úhrady nákladů státu, na toto řízení vynaložené.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 676,68 Kč, přičemž tato částka představuje 89,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,69 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 5,31 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 147 845,50 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 21. 1. 2025, z částky 7 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 3. 2025, z částky 7 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 6. 2025, z částky 7 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 9. 2025, z částky 7 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 10. 2025 a z částky 3 510 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 15. 10. 2025 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 310 Kč ve výši 8 675,10 Kč.