39 Co 450/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C, narozená dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce B d) Jméno žalobce D, narozená dne Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce B e) Jméno žalobce C, narozená dne Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců a) až e) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 9. 2024, č. j. 20 C 18/2024-58,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích VI. a VII. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku částka, žalobci b) a žalobkyni c) po částce částka, žalobkyni d) a žalobkyni e) po částce částka, a to spolu s úrokem z prodlení v případě žalobců a), b), c) z částky částka a v případě žalobkyň d) a e) z částky částka podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok právnická osoba.). Výrokem VI. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce.

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci se žalobou ze dne datum ve znění jejího rozšíření ze dne datum domáhali po žalované zaplacení částka s příslušenstvím představující pojistné plnění za náhradu újmy spočívající v duševních útrapách při usmrcení jejich blízké osoby jméno FO. Tvrdili, že dne datum způsobil jméno FO (dále jen „škůdce“), jako řidič osobního automobilu název dopravní nehodu, v jejímž důsledku způsobil smrt jméno FO (dále též jen „zesnulá“), za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Tímto rozsudkem soud rovněž uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům nemajetkové újmy, a to žalobci a) ve výši částka, žalobci b) ve výši částka, žalobkyni c) ve výši částka, žalobkyni d) ve výši částka a žalobkyni e) ve výši částka. Uvedli dále, že žalovaná byla v rozhodné době pojistitelkou odpovědnosti provozu vozidla žalobce, a tudíž na ni přešla úhradová povinnost náhrady újmy. Příslušenství jistiny požadovali dle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) od datum do zaplacení z částky, kterou uplatnili u žalované v rámci pojistné události. Ve vyjádření ze dne datum rovněž na výzvu doplnili svá tvrzení ohledně charakteristiky vztahu a intenzity vůči zesnulé. Dovozovali, že žalovaná měla možnost se podezřelý výraz účastnit jako poškozená a aktivně „ovlivňovat kroky“ škůdce na základě smluvních povinností zakotvených zejména ve všeobecných pojistných podmínkách.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nároky žalobců ani částečně neuznala. Uvedla předně, že výrok soudu o povinnosti k náhradě újmy v rámci adhezního řízení je v plném rozsahu závazný pouze pro pojištěného škůdce, a nikoliv již pro pojistitele, který nemá v adhezním řízení zákonem zakotveno žádné procesní postavení, a nemá tak procesní prostředky, jak toto řízení ovlivnit. Dále namítala, že výše částek přiznaných trestním rozsudkem je zcela mimo výši rozhodovací praxe soudů. Okresní soud v adresa se neřídil ani judikaturou Nejvyššího soudu, který dospěl k závěru, podle něhož základní částka za odškodnění duševních útrap, ke které dospěla judikatura, by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.

4. Na základě shodných tvrzení účastníků, jakož i provedeného dokazování (bod 3. – 15. odůvodnění rozsudku) soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne datum škůdce způsobil jako řidič vozidla dopravní nehodu v souvislosti se kterou způsobil smrt zesnulé, za což byl pravomocně odsouzen trestním rozsudkem. Zesnulá zemřela v 35 letech. Žalovaná pojišťovna byla v rozhodné době vedena jako pojistitelka odpovědnosti provozu vozidla. Okresní soud v adresa uznal vinným škůdce z podezřelý výraz po jím způsobeném střetu vozidla se zesnulou, která se vracela po poskytnutí pomoci u jiné dopravní nehody a uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům náhradu nemajetkové újmy z titulu úmrtí blízké osoby, a to žalobci a) ve výši částka, žalobci b) ve výši částka, žalobkyni c) ve výši částka, žalobkyni d) ve výši částka a žalobkyni e) ve výši částka. Ve zbytku tento soud odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Škůdce se vzdal práva podat odvolání. K podezřelý výraz se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem podezřelý výraz, a to od počátku řízení. Jeho smířlivý postoj byl konstantní a upřímný. Podle údajů zveřejněných právnická osoba průměrná mzda za rok 2022 činila částka. Dne datum nahlásil zástupce žalobců přes elektronický systém žalované existenci škodné události. Dne datum přes tento elektronický systém založil zástupce žalobců ke každému z žalobců zvlášť trestní rozsudek OS město včetně vyznačení právní moci a vykonatelnosti výroku o náhradě škody. Žalovaná zástupci žalobců zaslala téhož dne automaticky odesílané potvrzení o založení této listiny k jednotlivým žalobcům, avšak následně již žádné informace zástupci žalobců nezaslala. Zástupce žalobců proto dopisem ze dne datum zaslaným do datové schránky žalovanou požádal o informaci k dalšímu postupu ve věci úhrady pojistného plnění, avšak bez jakékoliv reakce. Zástupce žalobců předžalobní upomínkou ze dne datum opětovně požádal o reakci žalovanou, která na tuto upomínku opětovně nereagovala. Naposledy se zástupce žalobců pokusil o získání jakékoliv informace o důvodu absence úhrady pojistného plnění prostřednictvím e-mailu ze dne datum adresovaného přímo na oddělení likvidace škodných událostí, opětovně bez jakékoliv reakce. Žalobci požadovali v rámci pojistné události po žalované pojistné plnění za náhradu nemajetkové újmy způsobené smrtí jméno FO, konkrétně žalobci a) – c) požadovali částku ve výši částka a žalobkyně d) a e) ve výši částka. jméno FO trávila s žalobci hodně času, často s nimi komunikovala, zúčastňovala se rodinných oslav, jezdila s nimi na výlety a měla s nimi úzké vazby. Zesnulá byla oporou a stmelovacím článkem celé rodiny. právnická osoba odkazem na příslušná zákonná ustanovení §§ 6, 9 zákona č. 168/1999 Sb., ustanovení §§ 13, 2927, 2956, 2959 o. z., a ust. § 135 o. s. ř., jakož i ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, vzal soud prvního stupně za prokázané, že škůdce zavinil dopravní nehodu, při níž jméno FO zemřela, a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobcům nemajetkovou újmu podle ust. § 2959 o. z. za útrapy. Soud prvního stupně se proto zabýval výší této újmy, neboť ve stejné výši vznikla žalované povinnost zaplatit žalobcům pojistné plnění.

6. Soud prvního stupně dále konstatoval, že zohlednil trestní rozsudek Okresního soudu v adresa, nicméně se neztotožnil s jeho závěry, když se neřídil ustálenou judikaturou a dopustil se excesu, který v rámci společnosti může vyvolat představu o disharmonii právního systému a ve svém důsledku právní nejistotu. Vyzdvihl důležitost, resp. účel stanovení základní částky, ke které dospěl Nejvyšší soud, aby bylo předejito libovůli soudů. Za těchto okolností se od závěrů podezřelý výraz odchýlil.

7. Soud prvního stupně na tomto místě podotkl, že jelikož žalovaná nebyla účastníkem adhezního řízení, posoudil výši náhrady nemajetkové újmy žalobců znovu, neboť pro ni není výrok o náhradě nemajetkové újmy podezřelý výraz závazný. Zdůraznil, že je přitom nerozhodné, že v podezřelý výraz řízení mohla uplatnit svá práva jako poškozená. Vstoupit do podezřelý výraz řízení totiž bylo její právo, nikoliv povinnost.

8. V kontextu s uvedeným soud prvního stupně základní částku judikovanou Nejvyšším soudem pro dané případy, tj. úmrtí nastalé v roce 2023, vyčíslil částkou ve výši částka (20 x částka), když průměrná mzda dle údajů zveřejněných ČSÚ za rok 2022 činila částka.

9. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně zohlednil všechna objektivní kritéria pro stanovení výše náhrady za podezřelý výraz, vycházeje přitom z principu proporcionality, tj. vzal v úvahu částky přiznané v jiných řízeních. Soud prvního stupně rovněž zohlednil okolnosti jak na straně pozůstalých, tak i na straně škůdce. Co se týče žalobce a) jako manžela a žalobců b) a c) jako rodičů, základní částku navýšil v řádu téměř o 50 %, což ani Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřeným navýšením pro poměry konkrétního případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Veškeré okolnosti svědčí tomu, aby žalobci a) až c) dostali náhradu vysoce přesahující základní částku. Přestože vztahy žalobkyň d) a e) se zesnulou byly rovněž velmi pěkné a intenzivní, soud prvního stupně shrnul, že jejich podezřelý výraz, nedosáhly intenzity duševních útrap manželů, rodičů ani dětí v jiných případech. Proto shledal nejspravedlivějším, aby žalobkyně d) a e), tedy sestry zesnulé, které s ní nežily společně, obdržely náhradu představující přes 75 % toho, co v obdobných případech náleží nejbližším osobám, a zhruba 50 % (samy v rámci pojistné události požadovaly 60 %) toho, co obdrželi žalobci a) až c), jejichž podezřelý výraz jsou mnohem vyšší.

10. U kritérií odvozených od osoby škůdce, která by odůvodňovala snížení náhrady, vzal soud prvního stupně v potaz to, že se vzdal práva podat odvolání, svůj trest přijal. K podezřelý výraz se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem podezřelý výraz, a to od počátku řízení. Jeho smířlivý postoj byl konstantní a upřímný. podezřelý výraz z nedbalosti, nikoliv úmyslně. Naopak důvodem pro zvýšení náhrady je to, že se škůdce nikdy neomluvil přímo žalobcům, nezaplacením náhrady podle trestního rozsudku podezřelý výraz navýšil tím, že se následně museli obrátit na žalovanou s přímým nárokem na pojistné plnění. V příčinné souvislosti s nezaplacením náhrady na základě pravomocného trestního rozsudku bylo i porušení povinnosti ze strany žalované s ukončením pojistné události. podezřelý výraz byly o to více navýšeny, že celá záležitost nebyla uzavřena a šetření pojistné události skončeno.

11. Soud prvního stupně v případě žalobce a) přihlédl k tomu, že se svojí manželkou, která byla jeho oporou, trávil veškerý čas, podporovali se, hluboce ji miloval. Měli spolu dvě děti, na jejichž výchovu zůstal sám. Z důvodu smrti manželky přišel o práci, musel navštěvovat psychoterapie. Nejbližší rodina přišla o znatelný zdroj příjmů jednak z důvodu ztráty zaměstnání otce, ale i z důvodu potencionálních příjmů jméno FO po vystudování vysoké školy. Ztráta životní perspektivy a obavy o budoucnost žalobce a), kterého škůdce nijak nekontaktoval, neomluvil se, jsou tudíž nejcitlivější. Celou záležitost nemohl uzavřít, když nijak nereagovala ani samotná žalovaná, svých práv se musel domáhat soudní cestou, což jeho psychické problémy ještě prohloubilo. Soud prvního stupně proto žalobci a) přiznal pojistné plnění ve výši částka, tedy lehce přes 150 % základní částky stanovené judikaturou, neboť dovodil, že jeho podezřelý výraz byly ze všech žalobců nejvyšší.

12. V případě žalobce b), otce zesnulé, vzal soud prvního stupně v úvahu jeho věk, jakož i skutečnost, že se jednalo o prvorozenou dceru, kterou měl moc rád. Jejich intenzivní vztah nezeslábl ani poté, co se dcera odstěhovala do ČR. Její předčasná smrt ho zasáhla v době, kdy měl starost o svou podezřelý výraz ženu. Oznámení mu musela potvrdit policie, nesmírně těžce nesl, že nemohl po smrti svou dceru vidět. Cítil nepopsatelnou podezřelý výraz, kterou nadmíru zvyšovalo, že ho škůdce vůbec nekontaktoval a ani se neomluvil. Soud prvního stupně proto žalobci b) přiznal pojistné plnění ve výši částka, tedy necelých 150 % základní částky.

13. I u žalobkyně c), matky zesnulé, soud prvního stupně zohlednil její věk, podezřelý výraz. S prvorozenou dcerou si rozuměla, měla ji moc ráda, často se navštěvovaly. Aby si tragickou zprávu mohla vůbec poslechnout, musela jí být přivolána lékařská pomoc, její podezřelý výraz se po podezřelý výraz zhoršil. Bylo bolestné, že ji nemohla po smrti spatřit, se podezřelý výraz je velmi těžké se smířit, velmi jí chybí. Škůdce ani žalovaná jí nekontaktovali. Soud prvního stupně proto žalobkyni c) přiznal plnění ve výši částka, tedy necelých 150 % základní částky.

14. Co se týká žalobkyně d) soud prvního stupně přihlédl k hlubokému vztahu se zesnulou, byly v intenzivním každodenním kontaktu, byly si blízké věkem, pojily je starosti o děti. Často se jí o ní zdá. Škůdce ani žalovaná ji nijak nekontaktovali. Soud prvního stupně proto žalobkyni d) přiznal pojistné plnění ve výši částka, tedy lehce přes 100 % základní částky připadající na sourozence, kterou stanovila judikatura.

15. Ohledně žalobkyně e) soud prvního stupně vzal v úvahu, že měla se zesnulou krásný vztah, jako starší sestra jí byla oporou. Často si volaly, psaly, vztahy se prohloubily, když taktéž studovala vysokou školu. Škůdce ani žalovaná ji nikdy nekontaktovali. Soud prvního stupně, který zohlednil, že žalobkyně e) byla mladšího věku, když se jméno FO odstěhovala do ČR, dovodil, že podezřelý výraz jsou v jejím případě obdobné, jako u další sestry, a proto jí přiznal pojistné ve výši částka, tedy lehce přes 100 % základní částky připadající na sourozence, kterou stanovila judikatura.

16. Co se týká příslušenství k jistině, soud prvního stupně úrok z prodlení žalované se splněním povinností zakotvených v ust. §§ 9 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb. stanovil z výše pojistného plnění žalobci požadovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), nikoliv z výše pojistného plnění soudem přiznaného.

17. Jelikož je podle ust. § 9 odst. 2 téhož zákona plnění pojistitele splatné do 15 dnů od ukončení šetření v nutném rozsahu a k ukončení mělo dojít ke dni datum, došlo ke splatnosti plnění dne datum. Žalobci však požadovali úhradu úroku od datum do zaplacení, proto soud prvního stupně při rozhodování vycházel z navrhovaného petitu a úrok z prodlení podle ust. § 9 odst. 4 žalobcům přiznal právě od tohoto data.

18. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka, neboť výsledek řízení projevující se tím, že žalobci dosáhli satisfakce uložením povinnosti žalované zaplatit pojistné plnění za náhradu nemateriální újmy, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobcům nebylo přiznáno jimi požadované plnění v celé jeho výši (k tomu obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). V rámci konkretizace nákladů se soud prvního stupně vyjádřil k požadované náhradě za vyjádření ze dne datum a datum s tím, že ji nepřiznal, když v prvním případě mohla být argumentace uvedena již v žalobě a v druhém případě již na jednání soudu dne datum.

19. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, pak soud prvního stupně předmětný rozsudek doplnil o výrok VIII. s tím, že žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro adresa, a to s odkazem na ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. a položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

20. Proti tomuto rozsudku bylo žalobci podáno včasné odvolání, které směřovalo proti výrokům VI. o věci samé a výroku VII. o nákladech řízení. Konstatovali předně, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, v zásadě správně zjistil skutkový stav, když uvěřil jejich žalobním tvrzením ohledně hloubky a intenzity vztahů se zesnulou jméno FO. Rekapitulovali, že soud prvního stupně správně dovodil, že škůdce jim neposkytl žádnou formu satisfakce, stejně tak jako žalovaná, která je pojistitelem odpovědnosti provozu dopravního prostředku. Dovozovali však, že soud prvního stupně skutkový stav nesprávně posoudil, když mechanicky rozhodl s odkazem na jukikatorní vymezení, rozsah přiznaného plnění určil nedostatečně, své závěry o výši přiznaného plnění náležitě neodůvodnil, přičemž nelze přisvědčit, že podezřelý výraz, rozhodující o náhradě nemajetkové újmy v adhezním řízení, nároky vůči pachateli určil zcela nepřiměřeně vysoké. Nezpochybnili současného trendu judikatury směřujícímu k závěru o tom, že náhrady přiznané v adhezním řízení vůči poškozenému týkající se nemajetkové újmy způsobené provozem dopravního prostředku nejsou závazné pro pojišťovny, které mají povinnost plnit pojistná plnění z titulu odpovědnosti provozu dopravních prostředků, přesto však považovali tento postup za nesprávný. Opětovně podotkli, že pojišťovny mají možnost se účastnit podezřelý výraz řízení. Žalovaná měla taktéž možnost vyžadovat informace o průběhu podezřelý výraz, výše nároku jimi uplatněného byla ostatně žalované známa i z jejich požadavku, předloženého ihned po zahájení podezřelý výraz stíhání. Bez ohledu na uvedené podle jejich názoru soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud si vyložil stávající judikaturu ohledně náhrady nemajetkové újmy, že základní částka odškodnění by měla být modifikována v řádu desítek procent, nikoliv vícenásobků. Tato skutečnost je překonána rozhodovací praxí soudů, kdy tyto vícenásobky jsou přiznávány velmi často, a to především na základě prokázané vysoké intenzity vztahů a citových vazeb poškozených vůči zesnulým osobám. Potřebu podstatného navýšení základní částky odškodnění výrazně podporuje i zcela absentující satisfakce ze strany pachatele, a především naprosto necitlivý přístup ze strany žalované. Poukázali na rozpornost právního hodnocení zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně s judikaturou především Ústavního soudu, který opakovaně judikoval, že pro výpočet odškodnění nemajetkové újmy nalézacími soudy jsou kritéria vymezená judikaturou Nejvyššího soudu jen vodítkem, které je však nezbavuje povinnosti zvažovat a náležitě vyložit zda konkrétní případ neodůvodňuje odchylku od takového výkladového závěru (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum , č. j. IV. ÚS 2578/19-1). Soud prvního stupně přitom sám konstatoval prokázání nadstandardních vztahů mezi zesnulou a pozůstalými, které opětovně rozvedli. Neakceptovali tak percentuální vyjádření výše přiznaného odškodnění, které nebylo podloženo úvahami o skutečně hloubce přetrhaných citových vazeb, vztahů a zásahů do osobnostních sfér. Naopak podezřelý výraz veškeré tyto okolnosti vzal správně v úvahu, měl možnost přímo posoudit i chování pachatele, a jím určená výše odškodnění takto zjištěného skutkového stavu byla odpovídající, ačkoliv nevyhověl ani tento soud v plném rozsahu jimi uplatněných nároků. V závěru pak nesouhlasili s určením jejich nároku na náhradu nákladů řízení, když poukazovali na nález Ústavního soudu ze dne datum, č. j. I. ÚS 3362/22-2, který stanoví, že je-li předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy, je třeba postupovat nikoliv z tarifní hodnoty podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nýbrž z hodnoty přiznaného nároku. Uvedený nález sice řeší náhradu nemajetkové újmy na zdraví, avšak v této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že náhrada nemajetkové újmy za smrt osoby blízké je stejně tak plněním, které v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. bylo považováno za škodu (viz ust. § 444 odst. 3 o. z.), přičemž přinejmenším ve výši judikatorně stanoveného základu náhrady újmy ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy byla výše hodnoty tohoto plnění známa účastníkům již od počátku řízení. Konečně ohledně dvou úkonů právní služby za vyjádření ze dne datum a datum, tato byla vypracována na pokyn soudu a byla reakcí na vývoj řízení, resp. vyjádření žalované k žalobě, která do té doby byla nečinná, nekomunikativní. Navrhovali, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích tak, že žalobcům přizná jimi uplatněný nárok v plné výši, tj. u žalobce a) Jméno žalobce A ve zbývající výši částka spolu s úrokem z prodlení z částka podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, u žalobce b) Jméno žalobce B ve zbývající výši částka spolu s úrokem z prodlení z částka podle ust. § 9 odst. 4 zákona. č. 168/1999 Sb. od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, u žalobkyně c) Jméno žalobce C ve zbývající výši částka spolu s úrokem z prodlení z částka podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, u žalobkyně d) Jméno žalobce D ve zbývající výši částka spolu s úrokem z prodlení z částka podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, u žalobkyně e) Jméno žalobce C ml. ve zbývající výši částka spolu s úrokem z prodlení z částka podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a žalobcům přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v požadované výši.

21. Žalovaná se k odvolání vyjádřila při jednání s tím, že se zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, když navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. Výslovně uvedla, že v případě úspěchu nepožaduje žádné náklady řízení.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

23. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

24. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobců, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí.

25. Odvolací soud nejprve uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, když na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ust. § 2959 o. z. upravující náhradu za dušení útrapy osoby blízké při usmrcení a při zvlášť závažném ublížení na zdraví. Nepochybil pak ani potud, pokud zvažoval adekvátní zadostiučinění v penězích, a to za situace speciality daného ustanovení, kdy tak za takové situace není na místě uvažovat o jiné formě zadostiučiněné dle obecného ust. § 2951 odst. 2 o. z.

26. Lze pouze konstatovat, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., je originárním právem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Základním předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., má pak pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody na zdraví (usmrcení). V zásadě platí, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, nicméně na druhou stranu nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou pojištěny, jež je pak doplněno i negativním vymezením v ust. § 7 zákona č. 168/1999 Sb., které naopak výslovně vyjmenovává případy, na které se pojištění nevztahuje. Lze shrnout, že pasivní legitimace žalované je dána ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., aktivní legitimace žalobců pak dle ust. § 9 odst. 1 téhož zákona.

27. Odvolací soud taktéž odkazuje na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jenž sjednotil dosavadní rozhodování v tom směru, že pod pojem náhrady škody na zdraví nebo usmrcení podle ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., lze podřadit i náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ust. § 11 a ust. § 13 o. z. Současně je třeba zdůraznit, že rozhodovací praxe k výši stanovení základní částky zadostiučinění využívá statistických údajů, a to 20násobek hrubé měsíční nominální mzdy vždy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž vznikl nárok.

28. K výši požadovaného pojistného plnění, a tudíž i odvolacím námitkám žalobců, odvolací soud zdůrazňuje, že judikovaná kritéria, resp. okolnosti, jsou pro posouzení rozhodná jak na straně poškozeného a osob jemu blízkých /zejména a) intenzita vztahů pozůstalých k zemřelému, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) případná existenční závislost na zemřelém, d) případně poskytnutí jiné satisfakce/, tak i na straně škůdce /zejména a) postoj škůdce, b) dopad události do osobní sféry škůdce, c) majetkové poměry škůdce, d) míra zavinění škůdce/.

29. Odvolací soud tak uzavřel, že soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěné základní částky částka, která byla východiskem k dalším úvahám o výši náhrady. Soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění ve směru všech možných rozhodných skutečností pro stanovení adekvátní výše peněžitého zadostiučinění jak na straně žalobců a jejich vztahu s usmrcenou osobou, tak i na straně škůdce, přičemž z těchto zjištění vyšel i odvolací soud. Pro dokreslení přiměřenosti výše zadostiučinění odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyzdvihuje, že žalobcům se jiné satisfakce fakticky dosud nedostalo, byť jim Okresním soudem v adresa bylo v adhezním řízení proti škůdci přiznáno odškodnění nikoliv zanedbatelné, resp. až excesivně vysoké, netolerovatelné soudní praxí (srov. ust. § 13 o. z.). Nelze odhlédnout ani od markantních dopadů v osobnostní (podezřelý výraz žalobců; zjevná je i bezprostřední konfrontace žalobců se škodní událostí. Soud prvního stupně zcela správně diferencoval v případě přiznaného zadostiučinění mezi manželem usmrcené, jejích rodičů a jejích sester. Odvolací soud současně pozitivně kvituje, že se soud prvního stupně podrobně zabýval postojem škůdce, který je nutno brát preferenčně v potaz při úvaze o přiměřenosti výše zadostiučinění v penězích. Je třeba připomenout, že byť škůdce pozůstalé nekontaktoval, osobně se jim neomluvil, jinou formu satisfakce (jak bylo uvedeno) neposkytl, práva odvolání se proti trestnímu rozsudku, kterým byl uznán vinným, se vzdal, svůj trest přijal. K činu se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem podezřelý výraz, a to od počátku řízení, jeho postoj byl konstantní, upřímný. podezřelý výraz spáchal z nedbalosti, nikoliv úmyslně. Náležitě se pak soud prvního stupně zabýval i pozicí žalované, která byla vesměs nečinná, přesto, že je nerozhodné, zda se ne/zúčastnila jako poškozená podezřelý výraz, doposud nezaplatila ani základní částku, pojistnou událost (její šetření) neuzavřela, neskončila.

30. Za těchto okolností se nelze ztotožnit s odvolacími námitkami žalobců, opětovně obsaženými v rámci odvolání, když bez výhrad k zjištěnému skutkovému stavu soudem prvního stupně, rozporovali pouze výši přiznaného zadostiučinění, které požadovali v původně nárokovaných částkách. Jejich závěry o neakceptovatelném percentuálním vyjádření přiznaného odškodnění nemohou obstát, stejně tak ani názor, že naopak trestní soud vzal v potaz všechny rozhodné okolnosti v úvahu. Odvolací soud nikterak nezpochybňuje nadstandardní vztahy mezi zesnulou a prakticky všemi žalobci, podrobně rozvedené soudem prvního stupně, nicméně ani tyto skutečnosti nesvědčí ve prospěch závěru o případném navýšení již pravomocně přiznaného odškodnění napadeným rozsudkem. Soud prvního stupně, který postupoval v souladu s ustálenou judikaturou patřičně zohlednil, že se v případě zesnulé jednalo o mladou ženu (35 let), manželku, matku, dceru a sestru s tím, že jejím úmrtím byly ovlivněny životy pozůstalých na velmi dlouhou dobu. Soud prvního stupně nepodcenil ani skutečnost, že zesnulá se intenzivně vzdělávala a seberealizovala, když tak dopad do osobnostní sféry žalobců poznamenal i finanční stránku pozůstalé nejbližší rodiny. Nelze však přisvědčit, že by soud prvního stupně nezohlednil necitlivý přístup ze strany škůdce a žalované, jak bylo již shora nastíněno.

31. Je tak třeba shrnout, že i přes tragickou událost, která pozůstalé žalobce postihla, nemůže být výše odškodnění bezbřehá, přičemž odvolacímu soudu nikterak nepřísluší přezkoumávat závěry rozhodnutí vydaného v adhezním řízení, když modifikaci správně stanovené základní částky v posuzovaném případě, a tudíž rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze ničeho vytknout. Odvolací soud se tak vyhrazuje proti názoru, že by soud prvního stupně rozhodoval mechanicky, bez zohlednění jedinečnosti konkrétních okolností dané věci.

32. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI. o věci samé jako věcně správný ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku VII. o nákladech řízení.

33. Pokud se jedná o posledně zmiňovaný výrok o nákladech řízení, neztotožnil se odvolací soud s námitkami prezentovanými žalobci, když odkaz soudu prvního stupně na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, byl zcela namístě. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje pouze na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze kterého se podává, že: „Právní názor, podle nějž v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci činí tarifní hodnota částka podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyslovil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Uvedený výklad pak Nejvyšší soud uplatnil i ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. a ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z.; srov. usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, která byla za účelem sjednocení soudní praxe po projednání občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schválena k publikaci pod č. 2/2022 a 12/2022 Sb. rozh. obč. Shodný názor Nejvyšší soud zaujal i ve vztahu k věcem ochrany osobnosti (srov. rozsudky ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ústavní konformita výkladu Nejvyššího soudu byla opakovaně potvrzena usneseními různých senátů Ústavního soudu (ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2217/21, ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 203/22, ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1898/22, ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 198/23, ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 2214/23, a ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 29/24). Ústavní soud uvedeným nálezem dokonce založil rozpor se svým nálezem ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 2137/23, jímž názor Nejvyššího soudu přijal“. Pokud pak žalobci rozporovali nepřiznání dvou úkonů právní služby, a to vyjádření ze dne datum a datum, i v tomto ohledu přisvědčil odvolací soud závěrům soudu prvního stupně, když na neúčelnosti těchto nákladů nemůže nic změnit skutečnost, že podání, byť na výzvu soudu prvního stupně, bylo v jednom případě obsahově totožné a druhém případě mohlo být uplatněno již na jednání soudu dne datum.

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že zcela úspěšná žalovaná v této fázi řízení žádné náklady výslovně nepožadovala. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.