39 Co 9/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D. a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 170 365 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. září 2025, č. j. 38 C 117/2025–440

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení 11 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do , datum, (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 158 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 774 Kč (výrok III.).

2. Žalobce se žalobou, podanou , datum, , domáhal zaplacení 170 365 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně od , datum, do zaplacení z titulu vrácení plnění z pojistné smlouvy , podezřelý výraz, č. , hodnota, ze dne , datum, neplatné pro neurčitost s tím, že na pojistném zaplatil 176 665 Kč, přičemž žalovaná mu poskytla pojistné plnění ve výši 6 300 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v přesvědčení, že smlouva byla uzavřena platně. Vznesla námitku promlčení s tím, že subjektivní promlčecí lhůta počala plynout nejpozději od doručení rekapitulace stavu pojistné smlouvy žalované dne , datum, . Objektivní promlčecí lhůta uplynula, když v posledních třech letech před podáním žaloby žalobce uhradil pouze 11 605 Kč, které mu žalovaná v průběhu řízení vrátila. Žalobce považoval vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy s argumentací, že žalovaná nejednala v dobré víře, neboť sama vytvářela formulář návrhu pojistné smlouvy, ačkoli si musela být vědoma neplatnosti smlouvy, když na ni byla opakovaně upozorňována ČNB i rozhodnutími , Orgán veřejné moci, ve věci sp. zn. , spisová značka, i Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, .

3. Dne , datum, uhradila žalovaná žalobci částku 12 219,27 Kč, která odpovídala plnění zaplacenému žalobcem žalované za období od , datum, do , datum, včetně příslušenství. Žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět a soud prvního stupně řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním uvedeným v odstavci 13 – 22, zejména zjistil, že se smlouvou , podezřelý výraz, č. , hodnota, uzavřenou dne , datum, žalovaná zavázala poskytnout žalobci v období od , datum, do , datum, pojistnou ochranu, a to ve formě pojištění pro případ smrti, připojištění zproštění od placení pojistného na hlavní pojištění z důvodu přiznání invalidního důchodu pro invaliditu II. + III. stupně, pojištění invalidity II. a III. stupně, pojištění trvalých následků úrazu, denní odškodné za dobu léčení úrazu s min. dobou léčení 10 dnů s plněním zpětně, denní odškodné za pobyt v nemocnici z důvodu úrazu, denní odškodné za pracovní neschopnost v důsledku nemoci od 15. dne a denní odškodné za pobyt v nemocnici a žalobce se zavázal platit měsíční pojistné 1 572 Kč. Předmětem smlouvy bylo také investiční životní pojištění. Dle pojistných podmínek měl žalobce zvolit jednu z investičních strategií uvedených v pojistné smlouvě anebo až pět fondů či portfolií z nabídky pojistitele, přičemž pojišťovna měla připisovat na podílový účet žalobce podílové jednotky zakoupené za pojistné zaplacené pojistníkem, hodnota účtu měla být každý měsíc snížena o poplatky na úhradu počátečních resp. průběžných neboli změnových nákladů, poplatek za vedení účtu, poplatek za správu portfolií, inkasní poplatek, poplatek za platbu složenkou a poplatky za vyjmenované úkony provedené na pojistné smlouvě v průběhu pojištění dle platného Přehledu. Poplatek na úhradu počátečních (nebo průběžných) nákladů měl být vyčíslen v části E tabulky obsažené v Přehledu poplatků a parametrů pojištění investiční životní pojištění , podezřelý výraz, jako procento z měsíčního pojistného, které bylo závislé na délce trvání pojištění; přičemž v případě změny pojistného se do výše poplatku měly rozpočítat i dosud z podílového účtu nestržené poplatky na úhradu počátečních a průběžných nákladů. Pro případ předčasného ukončení pojištění v době, kdy nejsou strženy všechny doposud neuhrazené náklady dle tabulky bylo sjednáno, že pojistitel vyplatí hodnotu účtu poníženou o doposud nesplacené počáteční a průběžné náklady. Odkupné bylo v pojistných podmínkách definováno jako částka, která bude pojistníkovi vyplacena v případě, že bude životní pojištění ukončeno výpovědí před jeho smluveným koncem, pokud bude účet pojistníka vykazovat kladné hodnoty po odečtení neuhrazených částí počátečních nákladů a průběžných nákladů a všech neuhrazených poplatků. Rekapitulací stavu pojistné smlouvy ze dne , datum, žalovaná informovala žalobce o stavu pojistné smlouvy k , datum, , uvedla výši měsíčního pojištění, dobu trvání, rozsah pojištění. Zároveň žalobci sdělila, že stav podílového účtu nevykazuje kladnou hodnotu, nejsou dosud uhrazeny počáteční náklady, přičemž poplatky za ně budou strhávány dle aktuálního Přehledu poplatků a parametrů. Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobce k , datum, . Dopisem ze dne , datum, žalovaná žalobce vyzvala k úhradě 301 Kč s tím, že nárok na odkupné nevznikl. Žalobce žalované uhradil 176 665 Kč, žalovaná žalobci vyplatila jako pojistné plnění 6 300 Kč. Ve třech letech před podáním žaloby žalobce zaplatil žalované 11 605 Kč.

5. Soud prvního stupně poté s odkazem na § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), § 37, § 100, § 107,§ 451, § 457, § 580 a § 1982 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.), § 2, § 3, § 4 zákona č. 37/2004, o pojistné smlouvě a článek 3 odst. 1, 4 směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách uzavřel, že v rozsahu, ve kterém nebyla vzata zpět, je žaloba nedůvodná, neboť se nárok žalobce promlčel v objektivní tříleté promlčecí lhůtě, která počala běžet vždy ve dni, kdy byla konkrétní jednotlivá platba realizována. Ve lhůtě tří let před podáním žaloby žalobce uhradil 11 605 Kč, které mu žalovaná již dobrovolně vrátila. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost, neboť při uzavření smlouvy nebylo možno nijak vypočítat konkrétní výši poplatků, které bude žalobce povinen hradit, a proto nebylo možno ani vypočítat, jaká část měsíčních plateb žalobce bude určena na pojistné a jaká bude plnit investiční a spořicí funkci. Dodal, že vnitrostátní úprava promlčení je aplikovatelná, neboť neurčité ujednání nelze přezkoumávat z hlediska jeho přiměřenosti. Uplatnění námitky promlčení se nepříčilo dobrým mravům, neboť nebylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Soud prvního stupně akcentoval, že žalovaná považovala smlouvy za platné, proto klientům vyplácela pojistná plnění i odkupné, žalobci vyplatila pojistné plnění. Také žalobce považoval po celou dobu trvání smlouvu za platnou a až do ukončení smlouvy pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou využíval. Žalobcem předestřená rozhodnutí soudů se týkala jiných účastníků a jiné smlouvy, není proto zřejmé, že se o nich žalovaná vůbec dozvěděla. Dohledový benchmark , hodnota, obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění se nevyjadřuje. To, že žalovaná vytvářela ve svém účetnictví opravné položky, odpovídá nepředvídatelnosti vzniku pojistných událostí, a nemusí mít žádnou souvislost s vědomostí o neplatnosti konkrétních smluv. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobu zamítl a s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalované v souladu se zásadou úspěchu ve věci právo na náhradu 86 % nákladů řízení ve specifikaci dle odstavce 53 rozsudku.

6. Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Poukázal na rozporuplnost postojů žalované v tomto řízení, kdy žalovaná na jednu stranu tvrdila, že je smlouva platná a na druhou stranu žalobci vrátila 11 605 Kč uhrazených na pojistné v posledních třech letech před podáním žaloby. Žalobce s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, dále dovozoval, že nemůže obstát tvrzení žalované o dobré víře, jestliže žalovaná věděla o inkasu bezdůvodného obohacení. Princip právní jistoty odůvodňující institut promlčení nemůže legitimizovat stav, kdy si podnikatel ponechá bezdůvodné obohacení nabyté od spotřebitele jen proto, že spotřebitel, na rozdíl od podnikatele, nevěděl o vzniku bezdůvodného obohacení. Proto nelze k námitce promlčení po únoru 2018 přihlížet. Žalovaná si jako profesionálka musela být vědoma neplatnosti smlouvy již při jejím uzavření, nebo by se o ní musela dozvědět nejpozději vydáním rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , o čemž svědčí skutečnost, že si v té době začala vytvářet opravné položky „týkající se interpretace nové regulace související s obecným trendem posilování práv a ochrany spotřebitele“. Přes tuto vědomost žalovaná účelově jednala, jako by smlouva byla platná, neboť to pro ni bylo za situace, kdy jsou žaloby zamítány z důvodu promlčení, výhodnější. Takovým jednáním ale nemohla legalizovat neplatnou smlouvu. Žalobce se domníval, že rozhodnutí soudu prvního stupně asymetricky zvýhodnilo žalovanou v postavení podnikatelky, což je v rozporu se zásadou poctivosti, zásadou efektivity ochrany spotřebitele i se zákazem zneužití práva. Prosazoval, že ve spotřebitelských sporech nelze smlouvu stiženou neplatností z více důvodů posuzovat podle důvodu, jehož uplatnění obejde či oslabí ochranu poskytovanou spotřebiteli směrnicí , spisová značka, . Uváděl, že inkorporační klauzule je určitá, když z ní jednoznačně plyne, že se má výše poplatků řídit přehledem poplatků platným ke dni zaúčtování poplatku nebo provedení úkonu, není však přiměřená ani transparentní a podléhá testu přiměřenosti. Soud prvního stupně nerozhodl eurokonformně, když smluvní ujednání a inkorporační klauzuli přesto neposoudil s ohledem na judikaturu SDEU z úřední povinnosti z hlediska spotřebitelské ochrany, když smluvní ujednání o poplatcích zakládalo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, spotřebiteli nebyly zpřístupněny nákladová struktura ani poplatky před uzavřením Pojistné smlouvy. Ujednání smlouvy k poplatkům, nebyla sjednána individuálně, byla standardizovaná a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele, když ponechávala výši poplatků na jednostranné dispozici žalované. Dovozoval, že výklad a aplikace promlčení soudu prvního stupně v rozporu se zásadou efektivity práva EU prakticky ztížil až znemožnil výkon práv žalobce jako spotřebitele, když dlouhodobost vzájemných vztahů stran vedla k systematickému promlčení převážné části restitučních nároků, aniž by žalobce měl reálnou možnost seznat zneužívající/netransparentní povahu poplatkového ujednání a rozsah svých práv. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku. Setrvala na stanovisku o platnosti uzavřené smlouvy. Akcentovala, že námitka promlčení byla vznesena důvodně a dovozovala, že žalobce, který přijal pojistné plnění, se vrácení zaplaceného pojistného domáhá účelově.

8. Z obsahu odvolání žalobce se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený výrok rozsudku včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř a odvolání neshledal opodstatněným.

9. V intencích konstantní judikatury nebylo pochyb o tom, že uzavřená smlouva je dle § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná pro neurčitost smluvních ujednání o poplatcích s ní spojených a o stanovení hodnoty podílových jednotek. Tato neurčitost znemožnila při uzavření smlouvy posoudit nákladovou strukturu pojistné smlouvy a tím i stanovit rozsah plnění, k němuž se žalovaná zavázala. Žalovaná sice trvá na platnosti smlouvy, žádnou argumentaci, která by vyvracela správnost závěrů soudu prvního stupně však neuvedla.

10. Také námitka žalobce k nutnosti posoudit smlouvu z pohledu nepřiměřenosti, netransparentnosti či zneužívající povahy smluvních ujednání ve smyslu směrnice Rady , spisová značka, , ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady , spisová značka, právech spotřebitelů byla již judikatorně přesvědčivě vyřešena. Jestliže ve smlouvě chybí určité ujednání, nelze přezkoumávat jeho přiměřenost, případně zneužívající povahu. Odvolací soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit a jen jinak formuluje, že pokud nelze zjistit, co bylo sjednáno, nelze také zjistit, jestli je sjednaná úprava přiměřená nebo zneužívající. Také netransparentní může být jen určité ujednání. Ujednání vztahující se k určení platby na investice, respektive na pojištění je přitom podstatné a hlavní ujednání smlouvy. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí podrobně vysvětlil vztah národního a unijního práva a uvedl, že zásada efektivity je vázána na případy zjevného porušení unijního práva, k čemuž v těchto věcech nedošlo, neboť důvodem neplatnosti pojistné smlouvy byla neurčitost obligatorních ujednání, nikoli jejich nepřiměřenost ve smyslu tzv. generální klauzule (čl. 3 odst. 1) směrnice.

11. Zcela správným závěrem soudu prvního stupně nemohla otřást ani námitka žalobce, že nelze uplatnit úpravu promlčení dle obč. zák., případně, že k vznesené námitce promlčení nelze přihlížet pro její rozpor s dobrými mravy. Právo evropské unie na ochranu spotřebitele se v dané věci neuplatní, běh promlčecí doby je proto třeba posuzovat podle vnitrostátní úpravy. Objektivní promlčecí lhůta pro práva z bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. činí dle § 107 obč. zák. tři roky a běží ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 107 odst. 2 obč. zák.). Jestliže žalovaná žalobci vrátila plnění, která jí poskytl ve třech letech předcházejících podání žaloby, a tato plnění již nejsou předmětem sporu, nelze než dospět k závěru, že právo žalobci pro uplynutí objektivní promlčecí lhůty nelze přiznat.

12. Námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. V souzené věci byla smlouva uzavřena , datum, , v té době ještě žádná judikatura k platnosti pojistných smluv neexistovala a žalované tak nelze vytýkat, že by úmyslně porušila § 43 obč. zák. tím, že by smlouvu uzavřela přes vědomost o neurčitosti a neplatnosti smlouvy. Dodat je třeba, že výklad platné právní úpravy s ohledem na změnu režimu stále ještě podléhal překotným změnám, zároveň vznikaly nové instituty a produkty, jako i investiční pojištění, jejichž právní posouzení se po přechodnou dobu pomalu ustalovalo. Za této situace nelze ani žalobkyni jako podnikatelce přičítat k tíži, pokud vývoj judikatury dopředu neodhadla. Ani později nelze z jiných rozhodnutí týkajících se jiných účastníků a jiných pojistných produktů dovodit vědomost žalované o neplatnosti předmětné smlouvy. Naopak žalovaná tvrdila, že byla (a je) přesvědčena o platnosti smlouvy. Rozhodnutí ohledně rozhodčích doložek se týkala úvěrových, nikoli pojistných smluv, námitku promlčení ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, vznášel dlužník (spotřebitel), šlo o zastavení exekučních řízení vedených na základě neplatného rozhodčího nálezu. Rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu se týkala otázky platnosti rozhodčích doložek, tedy otázky ujednání o příslušnosti rozhodce k vydání rozhodnutí, nikoli platnosti samotných úvěrových smluv. Lze také připomenout, že např. ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , týkající se investičního životního pojištění, Ústavní soud k posouzení námitky promlčení žádné výhrady neměl. S ohledem na uvedené a to, co již uvedl soud prvního stupně, odvolací soud souhlasí se závěrem, že námitka promlčení dobrým mravům neodporuje.

13. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

14. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst.1 o. s. ř. náleží procesně úspěšné žalované náhrada nákladů řízení, kterou představuje paušální náhrada výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou procesních úkonů (příprava na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem) podle § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.