38 C 117/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 170 365 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje, co do částky 11 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 605 Kč za dobu od 15.4.2025 do 22.9.2025.

II. Žaloba na zaplacení částky 158 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 158 760 Kč za dobu od 15.4.2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 774 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 28.4.2025 došlou zdejšímu soudu dne 28.4.2025 domáhal zaplacení částky ve výši celkem 170 365 Kč se zákonným s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 170 365 Kč za dobu od 15.4.2025 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřely dne 1.8.2013 pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití, pojistné bylo 1 572 Kč měsíčně. Žalobce vypověděl pojistnou smlouvu a pojištění skončilo výpovědí. Žalobce zaplatil na pojistném částku ve výši celkem 176 665 Kč, žalovaná v době trvání pojištění poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 6 300 Kč. Žalobce se tak domáhal vydání částky 170 365 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měl za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Vysvětlil, že předmětem smlouvy bylo pojištění spojené s fondem či portfoliem, ty představují různé druhy investic dle části II. čl. 5 a 6 Doplňkových pojistných podmínek pro investiční životní pojištění , Anonymizováno, (dále jen „DPP“). Principem tohoto pojistného produktu je, že podíl pojistníka na fondu určuje počet podílových jednotek, který je připisován na podílový účet pojistníka, hodnota podílového účtu je pak součet podílových jednotek, od hodnoty podílového účtu se pak odvíjí pojistné plnění pro případ smrti i pojistné plnění pro případ dožití dle části II. čl. 2d DPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí hodnoty podílového účtu pojistníka vedeného k pojistné smlouvě. Z hodnoty podílového účtu jsou strhávány poplatky dle části II. čl. 11 DPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílového účtu.

3. Žalobce dále poukázal na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (část II. čl. 11 DPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá.

4. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobcem uzavřela dne 1.8.2013 pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, a že smlouva byla ukončena ke dni 1.2.2023 na základě výpovědi žalobce. Žalovaná popsala rozsah pojištění a jeho změny, rovněž podrobně popsala komunikaci s žalobcem v průběhu trvání smlouvy.

6. Žalovaná smlouvu považovala za platnou. Odmítla, že by jakákoliv ustanovení pojistné smlouvy byla neurčitá, a proto by byla smlouva absolutně neplatná. Poukázala na to, že žalobce podpisem na pojistné smlouvě v oddílu A. Prohlášení pojistníka a všech pojištěných osob stvrdil, že se seznámil a převzal pojistné podmínky a že se seznámil s Přehledem poplatků; žalobce tedy potvrdil, že mu byly poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů. Text prohlášení považovala za stručný a přehledný. Žalobce byl rovněž informován o nákladech pojištění průběžně po dobu trvání pojištění prostřednictvím zasílaných rekapitulací. Poukázala v této souvislosti rovněž na informace pro zájemce o uzavření pojistné smlouvy, ve kterém jsou vysvětleny základní podmínky produktu a upozornění na důležité aspekty tohoto typu pojištění. Žalovaná rovněž odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání, odkázala přitom na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023.

7. Žalovaná vznesla námitku promlčení, tvrzený nárok žalobkyně je dle ní částečně promlčen v objektivní tříleté a zcela promlčen v subjektivní dvouleté promlčecí době. Subjektivní promlčecí doba dle ní počala běžet nejpozději od doručení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 14.6.2015, přičemž za poslední dva roky od podání žaloby žalobce neuhradil žalované ničeho, za poslední tři roky před podáním žaloby uhradil žalobce částku toliko 11 605 Kč (7 x 1 572 Kč + 300 Kč a 301 Kč). Současně uvedla, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

8. Žalobce trval na tom, že smlouva je neplatná, jelikož nebyl seznámen s přehledem poplatků, a že obsahuje nepřiměřená (zneužívající) ujednání. Tvrdil, že žalovaná si již od první platby pojistného musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře, a nemůže tak ani účinně vznést námitku promlčení. Navíc to byla žalovaná, která formulář návrhu pojistné smlouvy vytvářela a rozhodla o jeho obsahu. Žalovaná nadto na nedostatky pojistné smlouvy byla upozorněna rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017, stejně tak ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019. V této souvislosti poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018. Současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že dle ní žalovaná je povinna tvrdit a prokázat, kdy žalobce skutečně nabyl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň dle ní objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, a jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobce tak nepovažoval svůj nárok za promlčený. V této souvislosti odmítl, že by se měla vypořádat pouze nepromlčená plnění, neboť není podstatné, kdy se provádí zúčtování, když zúčtování se provádí k okamžiku, kdy vzájemné pohledávky vznikly.

9. V podání ze dne 23.9.2025 oznámila žalovaná, že uhradila žalobci dne 22.9.2025 částku ve výši 12 219,27 Kč, přestavující zaplacené pojistné v období od 20.5.2022 do 10.2.2023 spolu s úrokem z prodlení z jednotlivých plateb pojistného.

10. Na jednání dne 24.9.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co částky 11 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 605 Kč za dobu od 15.4.2025 do 22.9.2025. Žalovaná na jednání vyslovila souhlas se zpětvzetím žaloby.

11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby na jednání dne 24.9.2025 soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co částky 11 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 605 Kč za dobu od 15.4.2025 do 22.9.2025.

12. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

13. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 1.8.2013 žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 24.9.2025).

14. Z pojistky k pojistné smlouvě č. , hodnota, (č.l. 13-15, duplicitně na č.l. 52-54) soud dále zjistil, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 1.8.2013, počátkem pojištění byl den 1.9.2013, žalobce se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 1 572 Kč, přičemž základní pojistná částka (hlavní pojištění) – pojištění pro případ smrti bylo 5 000 Kč, dále bylo sjednáno připojištění zproštění od placení pojistného na hlavní pojištění z důvodu přiznání invalidního důchodu pro invaliditu II. + III. stupně, pojištění invalidity II. a III. stupně – 300 000 Kč, trvalé následky úrazu s progresivním plněním od 0,001 % - 700 000 Kč, denní odškodné za dobu léčení úrazu s min. dobou léčení 10 dnů s plněním zpětně – 400 Kč, denní odškodné za pobyt v nemocnici z důvodu úrazu od 1. dne – 300 Kč, pro případ nemoci denní odškodné za pracovní neschopnost od 15. dne – 400 Kč a denní odškodné za pobyt v nemocnici od 1. dne – 300 Kč; pojistná doba byla sjednána do 1.9.2052. V pojistce nejsou zmíněny jakékoliv poplatky či náklady, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

15. Dle části II. bodu 5) písm. a) DPP na č.l. 29-36 (součást Souboru pojistných podmínek na č.l. 16-36, duplicitně na č.l. 55-75) pojistník při sjednání pojistné smlouvy volí jednu z investičních strategií uvedených v pojistné smlouvě anebo v rámci individuální alokace až pět fondů či portfolií z nabídky pojistitele a dle části II. bodu 5) písm. b) DPP podle svého zaměření představují jednotlivá portfolia různé druhy investic, které se od sebe liší předpokládanými i dosaženými výnosy a mírou investičního rizika, přičemž předchozí výkonnost portfolia nezaručuje stejnou výkonnost v období budoucím. Dle části I. bodu 1) písm. u) DPP podílovou jednotkou se rozumí jednotka připisovaná na podílový účet a nakoupená za aktuální cenu za pojistné zaplacené pojistníkem, vyjadřuje podíl na hodnotě daného portfolia. Dle části I. bodu 1) písm. i) DPP se hodnotou podílového účtu rozumí součet počtu podílových jednotek jednotlivých portfolií vedených na podílovém účtu vynásobený jejich prodejní cenou. Dle části II. bodu 11) písm. a) a b) DPP pojistitel jedenkrát v každém měsíci sníží hodnotu účtu o poplatky na úhradu počátečních resp. průběžných neboli změnových nákladů, poplatek za vedení účtu, poplatek za správu portfolií, inkasní poplatek, poplatek za platbu složenkou a poplatky za vyjmenované úkony provedené na pojistné smlouvě v průběhu pojištění dle platného Přehledu, přičemž poplatky se uhrazují z účtu formou snížení počtu podílových jednotek. Z Přehledu poplatků a parametrů pojištění investiční životní pojištění , Anonymizováno, (č.l. 98-104) soud zjistil, že poplatek na úhradu počátečních (nebo průběžných) nákladů je stanoven v tabulce v části E. (str. 12 Přehledu poplatků), přičemž se jedná o procento z měsíčního pojistného, které je závislé na délce trvání pojištění; současně je zde uvedeno, že v případě změny pojistného se do výše tohoto poplatku rozpočítají i dosud z podílového účtu nestržené poplatky na úhradu počátečních a průběžných nákladů, rovněž je zde uvedeno, že dojde-li k předčasnému ukončení pojištění v době, kdy nejsou strženy všechny doposud neuhrazené náklady dle tabulky, pojistitel vyplatí hodnotu účtu poníženou o doposud nesplacené počáteční a průběžné náklady.

16. V bodě 7) Způsob určení výše odkupného Informace pro zájemce na č.l. 18-19 (součást Souboru pojistných podmínek na č.l. 16-36, duplicitně na č.l. 55-75) je vysvětleno, že „Odkupné je částka, která bude pojistníkovi vyplacena v případě, že je životní pojištění ukončeno výpovědí před jeho smluveným koncem. Nárok na výplatu odkupného vznikne, jestliže účet pojistníka vykazuje kladné hodnoty po odečtení neuhrazených částí počátečních nákladů a průběžných nákladů a všech neuhrazených poplatků.“. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobce nerozporoval, že by Soubor pojistných podmínek neobdržel, tento nadto sám přiložil k žalobě jako důkaz, namítal však, že nebyl seznámen s Přehledem poplatků.

17. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 11.6.2015 ze dne 14.6.2015 (č.l. 288-289) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobce o stavu pojistné smlouvy, v této informaci jsou uvedeny základní informace o pojištění (výše měsíčního pojištění, doba trvání, rozsah pojištění), dále je zde uvedeno, že k datu rekapitulace nevykazuje stav podílového účtu vedeného u pojistné smlouvy žalobce kladnou hodnotu, dále je zde uvedeno, že u pojistné smlouvy jsou stále evidovány neuhrazené počáteční náklady, přičemž poplatky za tyto náklady budou nadále strhávány dle aktuálního Přehledu poplatků a parametrů.

18. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 1.2.2023, a to výpovědí ze strany žalobce (viz protokol z jednání ze dne 24.9.2025, k tomu rovněž dopis žalované ze dne 22.12.2022 na č.l. 305-306, dopis žalované ze dne 7.2.2023 na č.l. 308, dopis žalobce – ukončení pojistné smlouvy na č.l. 320, mailová konverzace na č.l. 321-322).

19. Z dopisu ze dne 7.2.2023 (č.l. 308) soud dále zjistil, že žalobce byl tímto dopisem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 301 Kč, součástí dopisu je výsledná bilance smlouvy, ve které je uvedeno, že dlužné pojistné zahrnuje poplatky za pojištěná rizika všech pojištěných osob, poplatek za vedení účtu a dále případně poplatky inkasní atd., dále je zde uvedeno, že nárok na odkupné nevznikl. Soud má za prokázané, že tento dopis byl žalobci doručen, když žalobce dlužnou částku uhradil (k tomu viz dopis žalované – přehled inkasní bilance na č.l. 309-311).

20. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 176 665 Kč a žalovaná vyplatila žalobci v průběhu trvání pojištění částku 6 300 Kč jako pojistné plnění (viz protokol z jednání ze dne 24.9.2025, k tomu rovněž přehled inkasní bilance na č.l. 8-10, sdělení o výši pojistného plnění ze dne 17.4.2020 na č.l. 108, dopis žalované – přehled inkasní bilance na č.l. 309-311). Dále žalovaná uhradila žalobci dne 22.9.2025 částku 11 605 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 605 Kč za dobu od 15.4.2025 do 22.9.2025, který kapitalizovala jako 614,27 Kč, přičemž započetla tyto platby na pojistné uhrazené v období 20.5.2022 do 10.2.2023 (k tomu viz potvrzení o provedené odchozí platbě na č.l. 431, oznámení o platbě ze dne 16.9.2025 na č.l. 433 a doručenka na č.l. 432). Soud k tomu konstatuje, že žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 28.4.2022 do 28.4.2025, když žaloba byla podána dne 28.4.2025) částku ve výši 11 605 Kč (tj. 7 x 1 572 Kč a 300 Kč a 301 Kč), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 1 572 Kč, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin.

21. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 31.3.2025 (č.l. 12).

22. Z dopisu žalované ze dne 15.4.2025 (č.l. 11), dodatku č. , hodnota, (č.l. 51), oceňovacích tabulek (č.l. 76-97), dopisu žalobce ze dne 27.7.2020 (č.l. 109), dopisu žalované ze dne 19.8.2020 (č.l. 110-113), rekapitulací stavu pojistné smlouvy (č.l. 114-115, 116-117, 118-119, 286-287, 291-292, 293-294, 295-296, 297-298), dopisu žalobce ze dne 12.12.2022 (č.l. 120), dalších přehledů poplatků a parametrů pojištění (č.l. 121–280), potvrzení o pojistném ze dne 14.1.2014 (č.l. 281), dopisu žalované ze dne 7.11.2014 (č.l. 282-283), listiny označené jako odpovědní lístek ze dne 20.12.2014 (č.l. 284), změny pojistné smlouvy (č.l. 285), potvrzení o pojistném ze dne 16.1.2015 (č.l. 290), hlášení úrazu (č.l. 299-300), pojistky - potvrzení o změně pojištění (č.l. 303-304), dopisu žalované ze dne 14.2.2025 (č.l. 312-314), historie účtu smlouvy (č.l. 315-319) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

23. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatelky , jméno FO, sjednávajícího smlouvu, jelikož tento důkaz považoval za nadbytečný s ohledem na právní hodnocení věci.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

25. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 1.8.2013, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

26. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

27. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

28. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

29. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

31. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

32. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

33. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

34. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

35. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

36. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (tj. plnění na základě neplatné smlouvy), a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv.

37. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

38. Jestliže by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

39. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud má v dané věci za to, že k započetí běhu subjektivní promlčecí doby došlo nejpozději na základě doručení dopisu ze dne 7.2.2023, který byl doručen žalobci nejpozději dne 10.2.2023, když žalobce uhradil částku k jejímuž uhrazení, byl vyzván, přičemž nejpozději z tohoto dopisu mohl žalobce seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky. Nejpozději z uvedené listiny tak žalobce mohl seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná.

40. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

41. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 11 605 Kč, žalovaná naproti tomu žalobci uhradila právě částku 11 605 Kč v průběhu soudního řízení s kapitalizovaným úrokem z prodlení, přičemž ohledně této částky byla žaloba vzata zpět. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná rovněž sdělila, že ohledně plateb provedených 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 11 605 Kč) provedla započtení (tj. zúčtování vzájemných plnění), které je souladné s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by bylo souladné i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci, je stejná jako částka, kterou mu vydala, soud shledal námitku započtení opodstatněnou, přičemž právě ohledně této částky byla žaloba vzata zpět.

42. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si již od první platby pojistného musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. V této souvislosti žalobce rovněž argumentoval, že to byla žalovaná, kdo formulář návrhu pojistné smlouvy vytvářel a rozhodl o jeho obsahu. Dále argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017.

43. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila v průběhu trvání pojištění žalobci pojistné plnění. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sám žalobce po celou dobu trvání smlouvy přistupoval ke smlouvě jako k platné a využíval pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí ze strany žalobce.

44. Poukazuje-li žalobce na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou, uvedené rozhodnutí se přitom týkalo jiného pojistitele a bylo by s podivem, pokud by se o něm žalovaná dozvěděla a učinila z něj žalobcem předestřený závěr. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, když nadto Nejvyšší soud v těchto věcech neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, když soudu je z úřední činnosti tento dokument znám, přičemž je soudu známo, že obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoliv ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

45. Žalobce v této souvislosti rovněž poukazoval na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí současně žalovaná nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví na „krytí potencionálních nároků“ nelze dle stanoviska soudu ničeho vyvodit.

46. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

47. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

48. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a Přehledu poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst v závislosti na trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi smlouvy), a to tak, že se mělo strhávat určité % ze zaplaceného běžného pojistného. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

49. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

50. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

51. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobce, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení a znovu zdůrazňuje, že promlčení je institutem v právu zcela běžným, který zakládá právní jistotu oběma stranám, tj. nejen žalované, nýbrž i žalobci.

52. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku II. v části, ve které nebyla žaloba vzata zpět, jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

53. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky ve výši 11 605 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak nebyl úspěšný co do částky 158 760 Kč a úroku z prodlení z této částky, byl tedy úspěšný v rozsahu přibližně 7 % a neúspěšný v rozsahu přibližně 93 %. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnější žalované v částce 774 Kč představující 86 % (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 93 % a úspěchu žalobce v rozsahu 7 %) z jejich celkové výše 900 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za celkem , hodnota, úkony (vyjádření ze dne 17.6.2025 a ze dne 23.9.2025, účast na jednání dne 24.9.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč (3 x 300 Kč).

54. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.