5 A 34/2025

Rubrum

č. j. 5 A 34/2025-55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Czernin AGRO s. r. o., IČO: 46358986 se sídlem Činěves č. p. 56, Činěves zastoupená JUDr. Janou Markovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 64, Český Brod proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce se sídlem Květná 504/15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2025, č. j. SZPI/BO177-68/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze (dále jen „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 29. 10. 2024, č. j. SZPI/BO177-65/2022 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), uznal žalobkyni na základě kontroly provedené v provozovně 2 5 A 34/2025 žalobkyně na adrese Husova 148, Rožďalovice, vinnou ze spáchání přestupků podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 22. 10. 2023 (dále jen „zákon o potravinách“), a to: a) pod bodem 1. z přestupku podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 10 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh potraviny s prošlým datem použitelnosti, a to - vepřové koleno zadní masírované, veterinární ovál: CZ 21910306 ES, 2,24 kg, datum použitelnosti: 21-05-21, uskladněné v mrazícím zařízení v prostoru skladu; - vepřové sádlo – hřbetní o celkové hmotnosti 7,26 kg, kdy potravina nebyla označena datem použitelnosti, avšak přítomnou vedoucí provozovny H. Š. k ní byly předloženy nabývací doklady: příjemka č. 2093500315 ze dne 9. 3. 2022 na množství 8,4 kg a příjemka č. 2093500341 ze dne 15. 3. 2022 na množství 6,7 kg, přičemž na příjemce č. 2093500315 byla uvedena informace „spotř. do 3 dnů od data dod.“ – vedoucí provozovny nebyla schopna sdělit, z jakého dne příjmu daná potravina pochází, přičemž dle deklarace z předložených dokladů z posledních příjmů této potraviny bylo datum použitelnosti 12. 3. 2022 nebo 18. 3. 2022. V obou případech příjmů (bez ohledu na to, ze kterého příjmu pocházela) tak potravina byla již k datu kontroly prošlá. b) pod bodem 2. z přestupku podle § 17 odst. 2 písm. g) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 10 odst. 2 zákona o potravinách tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti, které nebyly odděleně uloženy a řádně označeny, a to hovězí dršťky – předvařené, 500 g, datum zamražení: 13/03/20, datum minimální trvanlivosti: 04/09/21, veterinární ovál: IT1197/LOACE, potravina byla skladována v mrazicím zařízení. c) pod bodem 3. z přestupku podle § 17 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 3 odst. 1 písm. l) zákona o potravinách tím, že k potravině (hovězí dršťky, 0,998 kg, datum použitelnosti nebylo možno zjistit) skladované v mrazícím zařízení v prostoru skladu (pro teplý pult) rozbalené v místě prodeje za účelem prodeje jednotlivých částí spotřebiteli neuchovávala původní obal potraviny nebo etiketu, které obsahují povinné informace, popřípadě čitelnou a srozumitelnou kopii obalu nebo etikety. d) pod bodem 4. z přestupku podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin (dále jen „nařízení č. 852/2004“) tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 byla zjištěna řada hygienických nedostatků (zamezení přístupu k umyvadlu určenému na mytí rukou po použití toalety a k nerezovému dřezu určenému na mytí rukou po krájení masných, uzenářských a lahůdkářských výrobků, nezajištění funkčního přívodu teplé a studené tekoucí vody, prostředků na mytí rukou a jejich hygienické osoušení u umyvadla a nerezového dřezu, zařízení přicházející do styku s potravinami nebylo udržováno v čistotě a povrchy zařízení přicházejícího do styku s potravinami nebyly udržovány v dobrém stavu). e) pod bodem 5. z přestupku podle § 17b odst. 4) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 8 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách Shodu s prvopisem provedla S. K. 3 5 A 34/2025 spotřebitelům (dále jen „nařízení č. 1169/2011“) tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh nebalené potraviny (masné, uzenářské a lahůdkářské výrobky) z teplého pultu, přičemž pro spotřebitele zpřístupnila informaci o datu spotřeby ve formátu „VŠECHNY NEBALENÉ POTRAVINY ZAKOUPENÉ V NAŠÍ PRODEJNĚ SPOTŘEBUJTE DO 48 HODIN A DODRŽUJTE NÍŽE UVEDENÉ PODMÍNKY SKLADOVÁNÍ“. Uvedené datum nebylo v souladu s požadavky čl. 24 nařízení č. 1169/2011, resp. jeho přílohy X odst. 2, která stanoví, že se před datem použitelnosti uvede výraz „Spotřebujte do …“ a za tímto výrazem následuje vlastní datum v nekódovaném tvaru v pořadí den, měsíc a popřípadě rok. f) pod bodem 6. z přestupku podle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 3 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh potraviny zcela bez označení na obalu, jednalo se o: mleté maso o hmotnosti 0,348 kg a krůtí špalek (krůtí horní stehna) o hmotnosti 1,240 kg, které byly uloženy v pytlích nikterak označené v mrazicím boxu. K těmto potravinám nebyly předloženy nabývací doklady. g) pod bodem 7. z přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila porušením § 10 odst. 2 kontrolního řádu tím, že prostřednictvím svého prokuristy Radka Šágra nevytvořila podmínky pro výkon kontroly a neumožnila kontrolujícím výkon jejich oprávnění a neposkytla k tomu potřebnou součinnost, když při kontrole prvostupňového správního orgánu dne 20. 4. 2022 v čase zhruba po 7:48 hodině na své provozovně neumožnila inspektorkám Ing. J. V. a Ing. A. K. provádět kontrolní úkony v místnosti v zázemí kontrolované provozovny (kancelář/denní místnost), která dle kontrolních zjištění a svědeckých výpovědí prokuristy Radka Šágra, E. Š. a H. Š. (prodavačka) sloužila mimo jiné k činnostem spojeným s uváděním potravin na trh (byl zde počítač sloužící k objednávkám, faktury a nabývací doklady ke zboží) a dále k pobývání v zázemí provozovny potravinářského podniku, kde se nacházelo WC a úklidová místnost, když v kanceláři vzal svévolně desky s poznámkami inspektorky J. V. dle svého tvrzení se záměrem přemístit tyto pracovní podklady inspektory na jiné místo (na prodejnu ke stolečku) s cílem přimět obě inspektorky opustit zázemí provozovny a provádět kontrolní úkony právě z místa u stolečku na ploše prodejny; poté vynesl oba služební kufry se služebním vybavením ze zázemí přes prostor prodejny na chodník před prodejnu, kam je postavil a následně po nedobrovolném opuštění prostor potravinářského podniku inspektorkami nechal provozovnu uzavřít.

2. Za uvedené přestupky uložil prvostupňový správní orgán žalobkyni podle § 17f písm. d) zákona o potravinách za použití § 41 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnnou pokutu ve výši 280 000 Kč, a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí žalované brojí žalobkyně nyní podanou žalobou.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

4. Žalobkyně v podané žalobě předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje v tom, že správní orgány obou stupňů vycházely v řízení o přestupku Shodu s prvopisem provedla S. K. 4 5 A 34/2025 zejména z výpovědí zaměstnankyně žalované a z protokolu o kontrole č. P011-11580/22 ze dne 24. 4. 2022 (dále jen „protokol o kontrole“), aniž by se objektivně vypořádaly s důkazy předloženými žalobkyní. Dle žalobkyně není napadené rozhodnutí přesvědčivě odůvodněno a není z něho patrné, jaké právní důvody a úvahy vedly správní orgán při rozhodování k závěru, že žalobkyně měla svým jednáním znemožnit provedení následné kontroly. Žalovaná se současně nevypořádala s tvrzením žalobkyně, že kontrola neproběhla podle § 9 kontrolního řádu, tedy že má být zjištěn stav v nezbytném rozsahu pro dosažení účelu kontroly a že mají být šetřena práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby a třetích osob.

5. Žalobkyně dále namítá nesprávně zjištěný skutkový stav, jenž má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve vztahu k přestupkům uvedeným pod body 1. až 6. žalobkyně uvedla, že vytýkané závady zjištěné při kontrole dne 23. 3. 2022 odstranila a při následné kontrole dne 20. 4. 2022 a rovněž pak i v době vydání prvoinstančního rozhodnutí již neexistovaly. Uložení pokuty za tato pochybení tak považuje žalobkyně za nesprávné.

6. Žalobkyně současně brojí proti závěru správních orgánů ohledně naplnění skutkové podstaty přestupku uvedeného pod bodem 7., dle kterého neměla při následné kontrole uskutečněné dne 20. 4. 2022 poskytnout součinnost potřebnou k řádnému průběhu kontroly, a trvá na tom, že se skutek nestal. Žalobkyně namítá obsahovou nesprávnost uvedeného skutku, neboť tento postrádá zákonné atributy v podobě odůvodnění a popisu subjektivní stránky jednání. Z popisu skutku není patrné, čím měla žalobkyně provedení kontroly znemožnit, resp. čeho se měla dopustit, proto skutek tak, jak je popsán, není přestupkem. Žalobkyně má za to, že skutečnosti uvedené ve skutkové větě pod bodem 4 nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v rozporu s provedenými důkazy, když popis skutku je v konfliktu s popisem, který učinila svědkyně H. Š. i prokurista Radek Šágr.

7. Žalobkyně dále namítá překročení pravomoci inspektorkami, neboť tyto nemohou v rámci kontroly činit úkony nesouvisející s předmětem kontroly jakož i vcházet a zdržovat se v privátních prostorách určených pouze pro zaměstnance. Žalobkyně odkázala na § 8 písm. c) a § 10 odst. 2 kontrolního řádu s tím, že při kontrole má být zjištěn stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady. Prokurista žalobkyně požadoval toliko to, aby si inspektorky zázemí pro kontrolu umístily tam, kde jej měly při předchozí kontrole dne 23. 3. 2022, nikoliv, že by jim neumožnil kontrolu v tomto prostoru. V dané věci se tak nejedná o průběh samotné kontroly, ale o to, že si inspektorky samy určily a umístily své zázemí do privátních prostor bez ohledu na žalobkyni či její personál. Žalobkyně rovněž odmítá, že by inspektorky musely nedobrovolně opustit prostory provozovny. Z úst prokuristy žalobkyně nikdy nezaznělo, že mají inspektorky opustit prodejnu nebo že nemají provádět kontrolu. Stejně tak nemají správní orgány oporu pro tvrzení, že by prokurista žalobkyně po nedobrovolném opuštění prostor provozovny inspektorkami nechal tuto uzavřít. Dle žalobkyně se ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 7. jedná o uměle vytvořený konstrukt, přičemž nedošlo-li tedy ke kontrole dne 20. 4. 2022, bylo to z důvodu na straně inspektorek, které samy ukončily kontrolní vstup.

8. Žalobkyně dále poukázala na to, že ačkoliv to není v zákoně výslovně uvedeno, měl by kontrolující orgán s ohledem na povinnost šetřit práva a oprávnění zájmy kontrolované osoby, povinné osoby a třetích osob dle § 9 písm. b) kontrolního řádu kontrolovanou osobu o záměru provést kontrolu předem informovat. Tím by totiž byla zajištěna faktická možnost vstupu do kontrolovaných prostor, neboť kontrolující orgán nedisponuje žádnými donucovacími prostředky k vynucení realizace tohoto oprávnění. Zároveň žalobkyně Shodu s prvopisem provedla S. K. 5 5 A 34/2025 odkázala na etický kodex žalované z května 2021, z něhož vyplývají pro inspektorky při provádění kontroly obecné zásady v podobě přiměřenosti, profesionality a vystupování. Tyto obecné zásady inspektorky nesplnily, když se chovaly svévolně, neodůvodnily potřebu být zavřené v prostoru šaten – denní místnosti, neumožnily, aby se vůbec mohl někdo v uvedených prostorách nacházet, chovaly se striktně, povýšeně a bez možnosti se dohodnout. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, č. j. 7 Tdo 629/2012-43, dle něhož exces z pravomoci trestněprávní ochrany nepožívá.

9. Žalobkyně dále rozporuje oprávněnost rozsahu kontroly. Správní orgán byl totiž oprávněn ke kontrole toliko teplého koutku a kontroly vztahující se k obsahu přestupků uvedených pod body 1. až 6. nespadaly do její kompetence. Tyto provádí Státní veterinární správa, jak vyplývá i z emailové komunikace mezi MVDr. Č. z Krajské hygienické správy a Ing. J. H., MBA, vedoucího odboru kontroly.

10. Co se týče samotné sankce, má žalobkyně za to, že spáchání přestupku pod bodem 7. nebylo prokázáno, proto pokuta za přestupky uvedené pod bodem 1. až 6. neměla být uložena, případně měla být uložena ve výši, aby byla splněna její preventivní úloha. Je přitom zřejmé, že uskutečnila-li by se následná kontrola, nebyla by žádná pokuta uložena. Za skutky uvedené pod body 1. až 6. totiž nebyl na základě kontroly ze dne 23. 3. 2022 uložen žádný postih a žalobkyni byla dána lhůta pro odstranění nedostatků. Ty jsou navíc v podstatě banálními nedostatky. Žalobkyně trvá na tom, že ji správní orgán sankcionuje za něco, co v době druhého kontrolního vstupu již nebylo prokázáno. Žalobkyně považuje s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 416/04 a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 1. 2007, č. 35533/04 (ve věci Mamidakis proti Řecku) uloženou pokutu za nepřiměřenou a excesivní.

11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně uvedla, že v případě přestupků uvedených pod body 1. až 6. žalobkyně není sankcionována za nesplnění opatření při následné kontrole dne 20. 4. 2022, ale za porušení zjištění při kontrole dne 23. 3. 2022. Tato porušení žalobkyně v průběhu správního řízení nijak nerozporovala. Případné následné odstranění nedostatků nezbavuje žalobkyni odpovědnosti za přestupky, kterých se dopustila k dřívějšímu datu. Kromě toho, tvrdí-li žalobkyně, že pochybení zjištěná při kontrole dne 23. 3. 2022 odstranila a při kontrole provedené dne 20. 4. 2022 již tato neexistovala, tak pravdivost tohoto tvrzení nebylo možné na místě kontroly ověřit, neboť žalobkyně svým jednáním inspektorkám znemožnila tuto kontrolu provést.

12. K námitkám žalobkyně týkajícím se kontrolního vstupu dne 20. 4. 2022 žalovaná vyjádřila nesouhlas s tím, že se kontrolní zjištění v protokolu o kontrole významně rozcházejí se svědeckou výpovědí H. Š. Inspektorky do kanceláře vstoupily s jejím vědomím, nevnikly tam násilím a následný konflikt ohledně jejich přítomnosti v kanceláři nastal až po příjezdu prokuristy žalobkyně. Co se týče místnosti označené v Provozním a sanitačním řádu provozovny jako šatna, ze svědeckých výpovědí plyne, že tato místnost souvisí s provozem potravinářského podniku. Svědkyně H. Š. a E. Š. předmětnou místnost označily za kancelář, prokurista Radek Šágr pak uvedl, že prostor není na dveřích označen, je tam šatna, sociální zařízení, stůl a prodavačka tam má veškeré prodejní dokumenty a osobní věci. Ze svědeckých výpovědí tak plyne, že v kanceláři byl počítač sloužící k pracovním účelům jako je pořizování objednávek a žalobkyně zde uchovávala např. faktury, nabývací doklady ke zboží. Dle žalovaného se tak zjevně jednalo o prostor související s předmětem podnikání žalobkyně. Inspektorky tak byly oprávněny do tohoto prostoru vstoupit a využít jeho zázemí pro kontrolu a žalobkyně byla povinna jejich oprávnění strpět. Ohledně uzavření Shodu s prvopisem provedla S. K. 6 5 A 34/2025 provozovny prokuristou po nuceném opuštění provozovny inspektorkami žalovaný uvádí, že tato skutečnost vyplývá rovněž z výpovědi pana Šágra, konkrétně z odpovědi na otázku č. 13.

13. Ve vztahu k námitce týkající se předchozího oznámení kontrolované osobě o záměru provést kontrolu žalovaná uvedla, že inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce mají v souvislosti s výkonem kontroly oprávnění vstupovat do prostor potravinářského podniku, které bezprostředně souvisí s touto činností. To vyplývá i z § 7 kontrolního řádu, přičemž kontrolní řád současně k výkonu tohoto oprávnění nepožaduje souhlas kontrolované osoby, naopak v § 10 odst. 2 stanoví kontrolované osobě povinnost součinnosti vstup kontrolujícímu umožnit. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších předpisů, má pak inspektor dokonce právo zjednat si do prostor kontrolované osoby přístup, včetně otevření uzavřených prostor. Dále žalovaná uvedla, že požadavek žalobkyně na předchozí ohlášení kontroly nemá oporu v zákoně a byl by v rozporu s principem překvapivých kontrol vyplývajícího z čl. 9 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin (dále jen „nařízení č. 2017/625“).

14. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že by inspektorky postupovaly nad rámec nezbytně nutného rozsahu a nešetřily oprávněné zájmy žalobkyně. Z provedených důkazů vyplývá, že kontrolní vstup byl veden standardním způsobem, inspektorky se po vstupu do provozovny prokázaly přítomné prodavačce a zahájily další potřebné kroky k provedení kontrolního vstupu, což obvykle obnáší „založení mobilní kanceláře“ sloužící k zaznamenávání průběhu kontroly a zjištěných skutečností. Pobytem v zázemí nedocházelo k jakémukoliv omezování žalobkyně, neboť se v této místnosti inspektorky pouze připravovaly na kontrolu splnění opatření č. D013-11580/22/D01-D04.

15. K námitkám žalobkyně ohledně vymezení skutku žalovaná uvedla, že tento splňuje všechny zákonné náležitosti a je tak splněn požadavek na určitost popisu skutku, jehož spáchání je žalobkyni kladeno za vinu. Požadavek žalobkyně na hodnocení subjektivní stránky přitom považuje žalovaný za nedůvodný, neboť skutková podstata daného protiprávního jednání je v kontrolním řádu postavena na principu objektivní odpovědnosti a je tedy konstruována bez ohledu na zavinění. Popis předmětného skutku pak vyplývá nejen z protokolu o kontrole, ale i z výpovědi Radka Šágra. Ve vztahu k výpovědi zaměstnankyně H. Š. žalovaný upozornil, že důvěryhodnost této výpovědi oslabuje fakt, že u incidentu nebyla přítomna, obsluhovala zákazníky u pultu. Současně jde o zaměstnankyni pracovně podřízenou panu Šágrovi, může mít tak osobní zájem na výsledku řízení. Dle žalované je pak zřejmé, že žalobkyně prostřednictvím svého prokuristy zasahovala inspektorkám do výkonu jejich úřední činnosti tím, že tento bez jejich svolení bral jejich služební či osobní věci a tyto svévolně přemisťoval nejprve ze zázemí provozovny na prodejnu a poté vynesl služební vybavení a osobní věci úředních osob před samotnou provozovnu.

16. K argumentu žalobkyně, že v případě uskutečnění následné kontroly by věc skončila toliko uložením nápravného opatření, žalovaná uvedla, že i přesto by byla žalobkyni pokuta za přestupky uvedené pod body 1. až 6. uložena (byť v jiné výši). Nejedná se totiž o banální přestupky, když přestupek uvedený pod bodem 1. je hodnocen jako nejzávažnější s nejpřísnější možnou hranicí sazby ve výši 50 000 000 Kč. K novému vymezení skutku pak Shodu s prvopisem provedla S. K. 7 5 A 34/2025 žalovaná uvedla, že s ohledem na názor zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu přistoupila k úpravě skutkové věty sedmého přestupku tak, aby měla dostatečnou oporu v dokazování. Přistoupila tedy k jejímu zúžení na skutečnosti, které lze považovat za bezpečně prokázané. Žalovaná při zjišťování rozhodných skutečností nevycházela pouze z kontrolního materiálu, ale zjišťovala faktický stav i prostřednictvím výpovědi svědků Radka Šágra a H. Š.

17. K namítané oprávněnosti rozsahu kontroly žalovaná uvedla, že inspektorky kontrolovaly úsek rychlého občerstvení a související prostory. Šlo tedy o oblast stravovacích služeb, k jejíž kontrole měla žalovaná, a i nadále má podle § 16 odst. 5 písm. d) zákona o potravinách zákonné oprávnění. Inspektorky kontrolovaly tzv. teplý pult a s ním související zázemí provozovny (včetně potravin skladovaných v mrazícím zařízení pro teplý pult) zcela v souladu s právními předpisy. Kompetence žalované se pak v části s kompetencemi Státní veterinární správy překrývají co se stravovacích služeb týče. Kompetence žalované jsou pak širší, protože je příslušná ke kontrole jak surovin pro výrobu pokrmů, tak pokrmů samotných, kontrole hygienických požadavků majících ze své povahy vazbu k činnosti potravinářského podniku jako celku a dalších.

18. Ohledně námitek žalobkyně vztahujících se k uložené sankci žalovaná uvedla, že považuje uloženou pokutu za přiměřenou a odpovídající závažnosti protiprávního jednání, která reflektuje skutečnost, že žalobkyně spáchala více přestupků v souběhu. Současně jednáním svého zaměstnance žalobkyně zmařila provedení řádné kontroly. V podrobnostech pak žalovaná odkázala na strany 19 až 22 napadeného rozhodnutí.

III. Posouzení žaloby

19. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované, a shledal, že žaloba není důvodná.

20. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaná s tímto postupem souhlasily, resp. nevyjádřily nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Z toho důvodu soud k důkazu neprovedl většinu žalobkyní navržených listin. Dále městský soud k důkazu neprovedl ani listiny, jež sice nejsou součástí správního spisu, a to Stanovisko odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra č. 7/2023 týkající se práv a povinností kontrolujících dle kontrolního řádu a etický kodex žalované z května 2021, neboť uvedené dokumenty nejsou jakkoli způsobilé přispět k objasnění pro rozhodnutí podstatného skutkového stavu, v nyní posuzované věci. K tomu postačuje obsah správního spisu.

21. Městský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení. Žalobkyně spatřuje vadu nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí zejména v tom, že správní orgány vycházely v řízení o přestupku především z výpovědí zaměstnankyně žalované a z protokolu o kontrole, aniž by Shodu s prvopisem provedla S. K. 8 5 A 34/2025 se objektivně vypořádaly s žalobkyní předloženými důkazy. Dále není dle žalobkyně z napadeného rozhodnutí zřejmé, jaké právní důvody a úvahy vedly správní orgán k závěru, že žalobkyně měla svým jednáním znemožnit provedení kontroly a v neposlední řadě se žalovaná nevypořádala s námitkou žalobkyně, že kontrola neproběhla podle § 9 kontrolního řádu. K tomu městský soud předně uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Městský soud pro úplnost uvádí, že „zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2023, č. j. 2 Afs 60/2022-47). S ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je pak nutné napadená rozhodnutí posuzovat jako celek (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47). Konečně, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 As 176/2023-33, „nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35).“ 22. Městský soud napadené rozhodnutí přezkoumal optikou výše uvedené judikatury a uzavírá, že netrpí takovými nedostatky, které by měly za následek jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaná v napadeném rozhodnutí přehledným a srozumitelným způsobem popsala svá zjištění a žalobkyni osvětlila, jaké skutečnosti považuje za rozhodné pro závěr o spáchání daných přestupků. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí jednotlivě věnuje námitkám obsaženým v odvolání žalobkyně a rekapituluje závěry prvostupňového správního orgánu, které současně blíže rozvádí. Městský soud je proto přesvědčen, že žalobkyně nemohla pochybovat o důvodech, pro které jí byla uložena pokuta za předmětné přestupky, neboť odůvodnění a závěry žalované jsou konzistentní a srozumitelné. Vypořádání námitky žalobkyně, proč kontrola neproběhla podle § 9 kontrolního řádu pak implicitně plyne z obsahu celého rozhodnutí, když žalovaná má za to, že kontrola proběhla v souladu s tímto ustanovením. S tímto závěrem pak žalobkyně převážně polemizuje, což by nebylo v případě nepřezkoumatelnosti možné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2022, č. j. 7 As 161/2021-47). Žalovanou koncipované napadené rozhodnutí a vypořádání námitek tak považuje soud za dostatečné, srozumitelné a odpovídající zákonným požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu. Současně žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné takové skutečnosti, které však představují možnou nezákonnost napadeného rozhodnutí. Těm se městský soud věnuje dále v tomto rozsudku.

23. Před vypořádáním dalších žalobních bodů městský soud předesílá, že podle § 78 odst. 5 s. ř. s. platí, že v dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost. Uvedené plyne rovněž ze samotného kasačního principu, jímž je správní soudnictví v případě přezkumu rozhodnutí správních orgánů ovládáno, přičemž závazný právní názor se uplatňuje pouze v rozsahu rozhodování konkrétní věci (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze Shodu s prvopisem provedla S. K. 9 5 A 34/2025 dne 22. 10. 2019, č. j. 4 As 3/2018-50, č. 4015/2020 Sb. NSS). V řízení o žalobě proti novému rozhodnutí správního orgánu proto soud mimo jiné přezkoumává, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku, kdy otázky zodpovězené při zrušení původního rozhodnutí již předmětem posouzení být nemohou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 1 As 312/2020-39).

24. V nyní posuzované věci městský soud již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 11 A 18/2022-35, jímž žalobu žalobkyně zamítl. Žalobkyně podala proti zamítavému rozsudku kasační stížnost, na základě které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 2 As 256/2023-43 (dále také jen „zrušující rozsudek“), zrušil jak rozsudek městského soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. 11 A 18/2022-35, tak rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2023, č. j. SZPI/BO177-31/2022, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Nezákonnost citovaného rozhodnutí žalované spočívala v tom, že některé skutečnosti uvedené ve skutkové větě o sedmém přestupku nemají dostatečnou oporu v dokazování. Žalovaná byla povinna se tímto závazným právním názorem řídit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 7 As 88/2020-21).

25. Městský soud při posuzování nyní uplatňovaných námitek zjistil, že ve většině případů tyto obsahově a místy doslovně kopírují argumentaci, kterou žalobkyně vznášela již v žalobě proti původnímu rozhodnutí o odvolání, k nimž se Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku vyjádřil. Tyto shledal nedůvodnými, případně nepřípustnými. Současně žalobkyně v nyní podané žalobě uplatňuje námitky, které však v původní žalobě neuplatnila, ačkoliv tak učinit mohla. Městský soud na tomto místě zdůrazňuje, že nyní rozhodující senát není oprávněn se odchylovat, revidovat či jakkoli přehodnocovat závěry vyslovené v téže věci kasačním soudem (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 Azs 16/2021-50, č. 4321/2022 Sb. NSS). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 2/2007-119, současně platí, že žaloba proti novému rozhodnutí správního orgánu vydanému v návaznosti na zrušení předchozího rozhodnutí soudem je přípustná primárně co do námitky, že správní orgán nerespektoval právní názor vyslovený soudem. Dále jsou přípustné námitky, že v řízení došlo k „novému“ porušení zákona (tedy k nezákonnosti, kterou v pořadí první rozhodnutí nebylo zatíženo), popřípadě mohou být namítány i vady „původního“ řízení, které se však projevily až v nezákonnosti nového správního rozhodnutí, nebo které byly podstatné až po zrušení původního rozhodnutí. Žalobkyně pak může v nové žalobě úspěšně uvést znovu i ty žalobní důvody, které nevedly ke zrušení původního správního rozhodnutí jen proto, že soud jej zrušil z jiných důvodů, aniž by se těmito žalobními důvody zabýval. Úspěšně však naopak nemohou být namítány ty žalobní body, které mohly být uplatněny v zákonné lhůtě již v původní žalobě. Stejně tak nemohou obstát důvody, které byly sice uvedeny již v první žalobě, ale nebyly soudem posouzeny jako opodstatněné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 2 Afs 253/2025-45). Správní řízení po zrušení správního rozhodnutí správním soudem se tak řídí i tím, z jakých důvodů k tomuto zrušení došlo a nepřímo je proto další postup správního orgánu určen důvody úspěšné žaloby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2025, č. j. 4 As 136/2024-46).

26. Žalobkyně v nyní posuzované věci opětovně napadá nedostatečně zjištěný skutkový stav a rovněž i popis skutkového děje ve vztahu k přestupku uvedenému pod bodem 7. Trvá na tom, že skutek tak jak je popsán, není přestupkem, neboť z něj není patrné, čeho se měla žalobkyně dopustit. Žalobkyně má za to, že nedošlo-li ke kontrole dne 20. 4. 2022, bylo to Shodu s prvopisem provedla S. K. 10 5 A 34/2025 výhradně z důvodu na straně inspektorek, které samy ukončily kontrolní vstup. Současně dle žalobkyně skutečnosti uvedené ve skutkové větě nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v konfliktu s popisem, který učinila svědkyně H. Š. a Radek Šágr. Žalobkyně je zároveň přesvědčena, že inspektorky vstupem do zázemí překročily svou kontrolní pravomoc, proto se žalobkyně prostřednictvím Radka Šágra nemohla dopustit přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť byla oprávněna inspektorky z tohoto zázemí vykázat.

27. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku vyjádřil pochybnosti o skutečném průběhu skutkového děje a v bodu 38. zrušujícího rozsudku uložil žalované, aby v dalším řízení buď upravila skutkovou větu sedmého přestupku tak, aby měla dostatečnou oporu v dokazování (například jejím zúžením na skutečnosti, které lze považovat za bezpečně prokázané, postačují-li podle jejich názoru pro závěr o vině daným přestupkem), nebo provést další důkazy, které adekvátně prokáží veškeré skutečnosti, které správní orgán prvního stupně zahrnul do skutkové věty. V bodech 23. a 24. kasační soud nejprve shrnul nesporné skutečnosti, tedy že se dne 20. 4. 2022 dostavily obě inspektorky do provozovny žalobkyně, prokázaly se prodavačce paní Š. a následně vstoupily do zázemí provozovny do místnosti označované jako „šatna“ či „kancelář“. Následně se do provozovny dostavil Radek Šágr, vstoupil do místnosti v zázemí a zde došlo ke slovní a fyzické konfrontaci s inspektorkami. Následně pan Šágr přesunul osobní i pracovní věci inspektorek před provozovnu na chodník a poté odjel, načež provozovnu opustily i inspektorky a prodavačka provozovnu uzavřela. Za sporný pak Nejvyšší správní soud označil zejména průběh konfrontace v zázemí provozovny, který popsal v bodech 25. až 27. zrušujícího rozsudku. V bodu 29. pak kasační soud připomněl, že ve skutkové větě rozhodnutí o přestupku nelze uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování k objasňované skutkové podstatě, a to tak, aby bylo zřejmé, že jde o závěr správního orgánu. Tomu však správní orgány nedostály, neboť skutková zjištění uvedená ve skutkové větě převzaly výhradně z protokolu o kontrole. Ten přitom sepsaly inspektorky, které byly bezprostředními účastnicemi konfliktu s prokuristou žalobkyně.

28. Podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2.

29. Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.

30. Dle důvodové zprávy ke kontrolnímu řádu sankční ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) chrání „zájem na zajištění dosažení účelu kontroly, k němuž je třeba mimo jiné zejména poskytování součinnosti kontrolované nebo povinné osoby kontrolujícímu, a dále zájem na zajištění řádného a nerušeného průběhu kontroly.“ Jde v zásadě o obdobu pořádkové pokuty s tím rozdílem, že sankce není ukládána za porušení procesní povinnosti, nýbrž povinnosti hmotněprávní, tedy povinnosti vytvořit podmínky pro výkon kontroly a poskytovat při ní potřebnou součinnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017, č. j. 6 As 83/2017-33). Má se tedy typově jednat o situace, kdy daný subjekt ztěžuje či dokonce maří průběh kontroly tím, že neposkytuje potřebnou součinnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, č. j. 8 As 102/2019-31, č. 4181/2021 Sb. NSS). Dle rozsudku Shodu s prvopisem provedla S. K. 11 5 A 34/2025 Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2023, č. j. 8 As 74/2021-54, pak „kromě povinností ukládaných kontrolním řádem kontrolovaným osobám však platí také základní zásady činnosti správních orgánů, a to zejména zásada součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, jež vyplývá z § 4 správního řádu a která je řazena mezi principy dobré správy. Kontrola představuje interaktivní činnost, která z povahy věci a cíle, jehož má být dosaženo (tj. zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly na základě těchto předpisů uloženy), vyžaduje vzájemnou komunikaci a součinnost mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou. Požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (např. předložení dokumentů) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu (např. v důsledku mylného výkladu toho, co kontrolní orgán ve skutečnosti požaduje), je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit. Pouze na základě vzájemného dialogu je možné dospět k cíli kontroly. Projeví-li kontrolovaná osoba snahu dialog vést, je na kontrolním orgánu, aby v něm pokračoval a nepřistoupil automaticky k trestání kontrolované osoby za domnělé neposkytnutí potřebné součinnosti při kontrole, jestliže mohlo být nedorozumění vyjasněno a potřebná součinnost poskytnuta v požadovaném rozsahu.“ 31. V reakci na tento závazný právní názor kasačního soudu prvostupňový správní orgán při novém vymezení skutku vycházel nejen z protokolu o kontrole, ale rovněž i z výpovědí svědků Radka Šágra (prokuristy) a H. Š. (prodavačky). Na základě těchto podkladů skutek uvedený pod bodem 7 nově vymezil tak, že „obviněný prostřednictvím svého zástupce p. Radka Šágra (dále jen „prokurista“) nevytvořil podmínky pro výkon kontroly a neumožnil kontrolujícím výkon jejich oprávnění a neposkytl k tomu potřebnou součinnost, když při kontrole Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze dne 20. 4. 2022 v čase zhruba po 7:48h na provozovně umístěné na adrese Husova 148, 289 34 Rožďalovice neumožnil inspektorkám SZPI (Ing. J. V., číslo služebního průkazu X a Ing. A. K., číslo služebního průkazu X) provádět kontrolní úkony v místnosti v zázemí kontrolované provozovny (kancelář/denní místnost), která dle kontrolních zjištění a svědeckých výpovědí prokuristy, E. Š. a H. Š. (prodavačky) sloužila mj. k činnostem spojeným s uváděním potravin na trh (byl zde počítač sloužící k objednávkám, faktury a nabývací doklady ke zboží) a dále pobývat v zázemí provozovny potravinářského podniku, kde se nacházelo WC a úklidová místnost, když v kanceláři vzal svévolně desky s poznámkami inspektorky J. V. dle svého tvrzení se záměrem přemístit tyto pracovní podklady inspektorky na jiné místo (na prodejnu ke stolečku) s cílem přimět obě inspektorky opustit zázemí provozovny a provádět kontrolní úkony právě z místa u stolečku na ploše prodejny; poté vynesl oba služební kufry se služebním vybavením ze zázemí přes prostor prodejny na chodník před prodejnu, kam je postavil a následně po nedobrovolném opuštění prostor potravinářského podniku inspektorkami nechal provozovnu uzavřít. Tím, že obviněný výše popsaným způsobem osobou prokuristy nevytvořil podmínky pro výkon kontroly, když znemožnil inspektorkám výkon jejích oprávnění stanovených zákonem č. 255/2012 Sb. (tj. setrvání v prostorách potravinářského podniku a provedení kontrolních úkonů nezbytných ke zjištění skutkového stavu věci, případně sepsání kontrolního materiálu), čímž docílil předčasného ukončení prováděné kontroly, porušil povinnost stanovenou v § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb. a naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb.“ Současně prvostupňový správní orgán uzavřel, že okolnosti slovní konfrontace nejsou relevantní, neboť neposkytnutí součinnosti spatřuje v jednání prokuristy Radka Šágra, který svévolně vzal věci inspektorek se záměrem přemístit tyto podklady na jiné místo s cílem přimět inspektorky opustit zázemí provozovny a provádět kontrolu na ploše prodejny. Shodu s prvopisem provedla S. K. 12 5 A 34/2025 Následně vynesl oba služební kufry se služebním vybavením ze zázemí přes prostor prodejny na chodník před prodejnu, kam je postavil a následně po nedobrovolném opuštění prostor potravinářského podniku inspektorkami nechal provozovnu uzavřít.

32. Jak již soud uvedl výše v bodu [30] tohoto rozsudku, skutková podstata přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 2 kontrolního řádu spočívá v porušení hmotněprávní povinnosti vytvořit podmínky pro výkon kontroly a poskytovat při ní potřebnou součinnost. Žalobkyně v této souvislosti opakovaně namítá, že ze strany inspektorek došlo k překročení jejich kompetencí spočívající ve využití jako zázemí kontroly místnost, který je v provozním a sanitačním řádu provozovny žalobkyně označena jako šatna, tedy dle názoru žalobkyně prostoru nesouvisejícího s předmětem kontroly. Uvedenou námitkou se Nejvyšší správní soud zabýval v bodech 41. až 47. zrušujícího rozsudku. V bodě 46. uzavřel, že „místnost označovaná jako „šatna“ či „kancelář“ souvisela s předmětem kontroly. Inspektorky nepřekročily svá kontrolní oprávnění, pokud do této místnosti při kontrole dne 20. 4. 2022 vstoupily.“ Žalobkyně v podané žalobě tento závazný názor kasačního soudu nikterak nereflektuje a pomíjí, že v nyní posuzované věci již není prostor pro polemiku ohledně otázek, které Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku v minulosti vyřešil. Městský soud proto připomíná, že podle § 7 kontrolního řádu kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly. Do obydlí je kontrolující oprávněn vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že za účelem výkonu kontrolní činnosti na pozemcích, ve stavbách nebo v jiných prostorách přímo souvisejících s výkonem a předmětem kontroly podle kontrolního řádu jsou inspektoři oprávnění zjednat si přístup do těchto prostor, včetně otevření uzavřených prostor. Každý, v jehož objektu se takové prostory nalézají, je povinen strpět kontrolu v těchto prostorách; nesplní-li tuto povinnost, jsou inspektoři oprávněni zjednat si k nim přístup. Z dokladu o provedených kontrolních úkonech č. D013-11580/22 ze dne 23. 3. 2022, konkrétně bodu 1. vyplývá, že kontrola byla zaměřena mimo jiné na kontrolu sledovatelnosti a nabývacích dokladů o původu potravin. V předmětné místnosti se přitom nacházel počítač sloužící ke zpracovávání dokumentace související s provozem prodejny (objednávky, faktury, dodací listy apod.). Nacházely se zde rovněž listinné dokumenty související s činností potravinářského podniku, což vyplynulo i ze svědeckých výpovědí H. Š. (odpověď na otázku č. 4 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-20/2022), E. Š. (odpověď na otázku č. 4 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-19/2022) a Radka Šágra (odpověď na otázku č. 4 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-18/2022). Jak rovněž přiléhavě uzavřel Nejvyšší správní soud v bodu 47. zrušujícího rozsudku, je sice žádoucí, aby kontrolní orgán a kontrolovaná osoba v průběhu kontroly postupovali pokud možno konsenzuálně, po vzájemné domluvě a v součinnosti. Vstřícnost vůči adresátům veřejné správy nicméně nelze chápat tak, že by kontrolovaná osoba byla oprávněna kontrolujícím určovat, kde či jakým způsobem mají kontrolu provádět.

33. Jak vyplývá z výše uvedeného, právo vstupu je tak jedním ze stěžejních práv kontrolujících, a to především v případě tzv. kontrol na místě, což je převážná většina kontrol spadajících Shodu s prvopisem provedla S. K. 13 5 A 34/2025 do působnosti kontrolního řádu. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že správní orgán prvního stupně provedl předmětnou kontrolu v provozovně žalobce podle § 7 kontrolního řádu. Z protokolu o kontrole vyplynulo, že kontrolorky postupovaly zcela standardně a v souladu se zákonem. Při vstupu do prodejny se prokázaly svými služebními průkazy prodavačce H. Š. a následně vstoupily do prostor, které mimo jiné sloužily k činnostem spojeným s uváděním potravin na trh, a zde zahájily kontrolu. Až po příjezdu zástupce žalobkyně Radka Šágra, byly obě kontrolorky přinuceny opustit uvedený prostor provozovny s tím, že si mají jít sednout ke stolečku jako při předchozí kontrole dne 23. 3. 2022. Následně Radek Šágra bez souhlasu inspektorek přemístil jejich služební a osobní věci ze zázemí provozovny ven před provozovnu. Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) je rozhodné, zda jednání (konání či opomenutí) kontrolované osoby vedlo ke ztížení či zmaření průběhu kontroly tím, že neposkytla potřebnou součinnost. Tato situace dle městského soudu nastala tím, kdy zástupce žalobkyně bez souhlasu inspektorek přemístil jejich služební a osobní věci ze zázemí provozovny ven před provozovnu. Tím totiž žalobkyně prostřednictvím svého zástupce inspektorky fakticky z provozovny vykázala a účel kontroly tím zmařila.

34. Městský soud v této souvislosti nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že měla zájem toliko na tom, aby byla kontrola prováděna u stolečku v prostorách prodejny. Za situace, kdy žalobkyně bez souhlasu vynese osobní a pracovní věci (které za účelem provedení řádné kontroly potřebovaly k výkonu práce) inspektorek na chodník před provozovnu, nelze takové jednání chápat jinak než jako výzvu k opuštění prostor provozovny; čímž došlo k okamžitému zabránění v provádění kontroly. O motivaci přimět inspektorky k opuštění prostor provozovny pak svědčí rovněž výpověď svědkyně H. Š., která v odpovědi na otázku č. 16 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-20/2022, uvedla „P. Šágr jim řekl, ať opustí obchod.“ Kromě toho ani z výpovědi prokuristy Radka Šágra nelze seznat, že by měl zájem na jakémkoliv pokračování kontroly, když sám uvedl, že dal prodavačce H. Š. pokyn provozovnu z technických důvodů uzavřít, jakmile ji inspektorky opustí a odjel pryč. Tato skutečnost vyplývá jak ze strany 8 až 9 protokolu o kontrole, tak ze samotné odpovědi Radka Šágra na otázku č. 13 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-18/2022. V ní uvedl, že „v tom momentě jsem popadl 1 z kufříků na kolečkách, na kterém byl svetr nebo šála, nevím, co to bylo a z místnosti jsem odcházel tak, abych kufřík vynesl ven. S kufříkem jsem nijak netloukl, neházel, jen jsem ho položil před prodejnu […] druhý kufřík jsem vynesl ven a položil ho vedle prvního kufříku […] to už jsem se s ní nebavil. Otočil jsem se na p. prodavačku s tím, že až dámy odejdou z prodejny prodejnu z tech. důvodu uzavřeme a v případě příjezdu policie, budu v kanceláři na zámku, a odjel jsem odtut.“ Uvedené skutečnosti pak považoval za nesporné rovněž Nejvyšší správní soud (viz bod 24 zrušujícího rozsudku), a pouze dodal, že „paní Š. sice vypověděla, že pan Šágr věci inspektorek před provozovnu nevynesl, že je odnesl pouze ke stolečku v přední části provozovny (protokol o výslechu paní Š., odpověď na otázku č. 19), to však odporuje výpovědi pana Šágra, který uvedl, že věci inspektorek na ulici vynesl (protokol o výslechu pana Šágra, odpověď na otázku č. 13).“ Městský soud má proto za to, že okolnosti uvedené ve skutkové větě, a to i ty uvedené pod bodem 4 naopak mají oporu v provedeném dokazování a odráží samotná tvrzení prokuristy žalobkyně Radka Šágra. Současně pak dokreslují i skutečnost, že v kontrole žalobkyně neměla zájem pokračovat a její jednání tedy je zjevným porušením povinnosti poskytovat kontrolujícím při výkonu kontroly součinnost ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Shodu s prvopisem provedla S. K. 14 5 A 34/2025 35. Namítá-li pak žalobkyně, že ve vymezení skutku absentuje popis subjektivní stránky jednání, k tomu městský soud uvádí, že dle § 20 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich odpovědnost právnické osoby za přestupek je odpovědností objektivní, forma zavinění proto není pro prokázání objektivní odpovědnosti podstatná. Objektivní odpovědnost není nicméně odpovědností absolutní, když § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich připouští za určitých okolností možnost liberace, tedy zproštění se odpovědnosti. Ze správního spisu však nevyplývají skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Žádné takové skutečnosti žalobkyně v nyní podané žalobě ani netvrdí.

36. Argumentuje-li pak žalobkyně, že žalovaná neprovedla žalobkyní předložené důkazní prostředky, není dle soudu zřejmé, o jaké konkrétní důkazní prostředky se má jednat. Žalobkyně tuto svou námitku nikterak blíže nespecifikovala a neuvedla, jaké její důkazní návrhy správní orgány neprovedly a jak by případně tyto mohly zvrátit závěry přijaté správními orgány. Obdobné pak platí pro námitku žalobkyně, že skutečnosti uvedené ve skutkové větě jsou v rozporu s provedenými důkazy. Tvrdí-li totiž v této souvislosti žalobkyně, že popis skutku je v konfliktu s popisem, který učinila svědkyně celého incidentu, prodavačka H. Š., k tomu městský soud uvádí, že tato svědkyně sama uvedla, že „u incidentu jsem přímo nebyla, obsluhovala jsem zákazníky, jen jsem to sledovala od pultu, když jsem se otočila směrem ke kanceláři“ (viz odpověď na otázku č. 17 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-20/2022). Tvrzení žalobkyně tak neodpovídá výpovědi samotné osoby, o níž žalobkyně tato tvrzení činí.

37. Městský soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že jednání žalobkyně naplnilo skutkovou podstatu přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 2 kontrolního řádu, když skutečnosti v něm popsané nachází svůj odraz v provedeném dokazování. Městský soud má za to, že správní orgány dostály závaznému právnímu názoru vyslovenému Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku, když adekvátně zúžily skutkovou větu toliko na ty okolnosti, které mají za bezpečně prokázané.

38. Žalobkyně je dále přesvědčena, že v návaznosti na odstranění nedostatků uvedených pod body 1. až 6. zjištěných při kontrole dne 23. 3. 2022 neměla být potrestána. V této souvislosti žalobkyně současně naznačuje, že její stíhání za uvedené přestupky bylo reakcí na události, jež se přihodily při návazné kontrole dne 20. 4. 2022. Obsahově totožnými námitkami se Nejvyšší správní soud zabýval v bodech 48. až 55. zrušujícího rozsudku. Uzavřel, že odpovědnost žalobkyně za přestupky uvedené pod body 1. až 6. žalobkyni vznikla již jejich dokonáním v době před první kontrolou dne 23. 3. 2022, přičemž samotné spáchání těchto přestupků žalobkyně v žádné fázi správního řízení nečinila sporným. Současně kasační soud uvedl, že následné odstranění škodlivého následku nemůže mít vliv na přestupkovou odpovědnost žalobkyně. Tato námitka proto není důvodná.

39. Namítá-li pak žalobkyně, že by měl kontrolující orgán s ohledem na povinnost šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby o záměru provést kontrolu předem informovat, k tomu městský soud uvádí, že tuto námitku žalobkyně poprvé uplatnila až v nyní podané žalobě, ačkoliv jí nic nebránilo vznést tuto námitku již proti původnímu rozhodnutí o dovolání. Ve vztahu k této námitce totiž nenastala žádná okolnost předvídaná ustálenou rozhodovací praxí správních soudů, tedy že by v řízení došlo k „novému“ porušení zákona (k nezákonnosti, kterou v pořadí první rozhodnutí nebylo zatíženo), popřípadě se vady „původního“ řízení projevily až v nezákonnosti nového správního rozhodnutí, nebo by tyto vady byly podstatné až po zrušení původního rozhodnutí. Ve světle judikatury uvedené Shodu s prvopisem provedla S. K. 15 5 A 34/2025 v bodu [25] tohoto rozsudku proto považuje soud tuto námitku za nepřípustnou. Nad rámec nutného odůvodnění městský soud dodává, že povinnost předchozího oznámení kontroly kontrolní řád nestanoví. Nelze ani očekávat, že orgány dozoru budou kontrolovanou osobu na své zamýšlené kroky předem upozorňovat. Jak totiž dovozuje ustálená judikatura správních soudů, předem neohlášená kontrola je legitimním nástrojem dozoru, neboť účinná kontrola předpokládá minimalizaci rizika manipulace s objektem kontroly (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 As 43/2004-51, č. 719/2005 Sb. NSS). V oblasti potravinového dozoru je přitom taková kontrola odůvodněna veřejným zájmem na ochraně spotřebitele, bezpečnosti potravin a lidského zdraví (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 1 As 75/2013-69). V nyní posuzované věci se navíc jednalo o následnou kontrolu, která musela být pro žalobkyni předvídatelná, jestliže v předchozí fázi řízení jí byla uložena určitá opatření k nápravě zjištěného stavu. To ostatně potvrzuje i výpověď prokuristy žalobkyně Radka Šágra, který na dotaz „Věděli jste, že přijdou na následnou kontrolu“, odpověděl, že „Ano“ (viz odpověď na otázku právní zástupkyně žalobkyně č. 8 protokolu o výslechu svědka ze dne 17. 8. 2022, č. j. SZPI/BO177-18/2022). Pro úplnost městský soud dodává, že samotné neohlášení kontroly současně nepředstavuje porušení práv kontrolované osoby (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 43/2004).

40. Ze stejného důvodu považuje městský soud za nepřípustnou námitku žalobkyně ohledně oprávněnosti rozsahu kontroly. Žalobkyně i tuto námitku poprvé uplatnila až v nyní podané žalobě, ačkoliv jí nic nebránilo vznést tuto námitku již proti původnímu rozhodnutí o odvolání. Ani u této námitky přitom nenastala žádná okolnost svědčící pro její pozdější uplatnění předvídaná ustálenou rozhodovací praxí správních soudů, tedy že by v řízení došlo k nezákonnosti, kterou v pořadí první rozhodnutí nebylo zatíženo, popřípadě se vady „původního“ řízení projevily až v nezákonnosti nového správního rozhodnutí, nebo by tyto vady byly podstatné až po zrušení původního rozhodnutí. Soud se proto uvedenou námitkou dále nezabýval.

41. Žalobkyně závěrem nesouhlasí s uloženou sankcí, neboť má za to, že pokuta za přestupky 1. až 6., které byly odstraněny v rámci nápravných opatření, by neměla být uložena, případně měla být uložena jen v takové výši, aby byla splněna především její preventivní úloha. Jde-li o přestupek pod bodem 7. napadeného rozhodnutí, je žalobkyně přesvědčena, že nebyl vůbec prokázán.

42. Soud na tomto místě připomíná, že ukládání sankcí za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy na základě zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 100/2014-25). Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkumu lze jen v otázce, nepřekročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, a zda toto volné uvážení nezneužil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36, pak „na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil.“ Není v pravomoci soudu, aby vstupoval do role správního orgánu a nahrazoval správní diskreci diskrecí soudní, tedy například aby sám rozhodoval, jaká sankce (co do druhu a výše) by měla být uložena [usnesení Shodu s prvopisem provedla S. K. 16 5 A 34/2025 rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 2 As 130/2012-20, č. 2992/2014 Sb. NSS, srov. též nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.)]. Při posuzování výše pokuty je přitom třeba vzít v úvahu, že má-li stanovení výše pokuty vést k dosažení účelu trestu z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2015, č. j. 8 Afs 20/2013-101, č. 3319/2016 Sb. NSS).

43. Prvostupňový správní orgán původně uložil žalobkyni pokutu ve výši 300 000 Kč. Vzhledem ke zúžení skutkové věty sedmého přestupku pak v novém rozhodnutí současně přistoupil ke korekci výše ukládané sankce, kterou nově stanovil ve výši 280 000 Kč. K úvahám nad výší sankce prvostupňový správní orgán na straně 18 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že v rámci správního řízení bylo projednáno celkem 7 přestupků, přičemž za použití absorpční zásady ukládal trest za nejpřísnější přestupek uvedený pod bodem 1., za nějž lze uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč. Na stranách 19 a 20 prvoinstančního rozhodnutí pak prvostupňový správní orgán hodnotil povahu a závažnost přestupků a uzavřel, že závažnost protiprávního jednání žalobkyně byla celkově vysoká. Mimo jiné prvostupňový správní orgán zdůraznil, že v nyní posuzovaném případě došlo k ekonomickému ohrožení spotřebitelů, když žalobkyně uváděla na trh potraviny s prošlým datem použitelnosti. Dále bylo ohroženo právo spotřebitelů na informace o potravinách, když žalobkyně uváděla na trh potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti (aniž by takto byly označeny a odděleně umístěny), stejně tak potraviny nedostatečně označené na obale a nesprávně označené v nabídce pro spotřebitele. V neposlední řadě byl ohrožen zájem státu na provádění efektivních kontrol v oblasti potravin, když žalobkyně svou nesoučinností znemožnila provedení kontroly dne 20. 4. 2022. Jako přitěžující okolnost pak prvostupňový správní orgán vyhodnotil v souladu s § 40 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky skutečnost, že se žalobkyně dopustila 7 přestupků, kdy některé byly spáchány vícero skutky a protiprávní jednání tak nebylo ojedinělé. Na základě uvedených úvah a po zhodnocení všech kritérií považoval prvostupňový správní orgán za přiměřené uložení pokuty ve výši 280 000 Kč, tedy ve výši 0,56 % horní hranice sazby. Prvostupňový správní orgán se zabýval rovněž možností upuštění od uložení pokuty, a to ve smyslu § 17i odst. 2 zákona o potravinách a rovněž i ve smyslu § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žádné důvody pro upuštění od potrestání nicméně neshledal, neboť u žalobkyně je z preventivních důvodů na místě správní trest uložit. Obdobně se pak k uložené sankci vyjádřila žalovaná na stranách 19. až 23. napadeného rozhodnutí.

44. S ohledem na shora uvedené soud neshledal, že by v nyní posuzované věci došlo k porušení kritérií, která je nutné respektovat při ukládání sankce. Žalobkyně v žalobě nikterak neodůvodnila, proč uloženou sankci považuje za nepřiměřenou, natož pak excesivní. Podle názoru soudu ani obsah správního spisu, ani podaná žaloba nezakládají důvod pro snížení uložené pokuty či dokonce pro upuštění od uložené pokuty. Žalobkyně ani nepředložila žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy, které by měly mít s ohledem na její ekonomickou, majetkovou či finanční situaci vliv na výši ukládané sankce, v tomto ohledu zůstala žalobkyně zcela nečinná. Soud považuje za potřebné zdůraznit, že zákonná sazba, kterou byla žalobkyně ohrožena, byla ve své horní hranici až do výše 50 000 000 Kč. Sankci přitom žalovaná uložila ve výši, která představuje 0,56 % z této maximální možné výše. Již z tohoto důvodu ji není možné a priori na první pohled označit za nepřiměřenou. Je rovněž třeba zopakovat, že uložená pokuta musí pro pachatele představovat citelný negativní Shodu s prvopisem provedla S. K. 17 5 A 34/2025 důsledek jeho protiprávního jednání, neboť jedině tak může mít požadovaný represivní, výchovný a generálně preventivní účinek. S ohledem na veškeré výše uvedené okolnosti soud nemohl dospět k závěru, že žalobkyni uložená pokuta neodpovídá zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce a je nepřiměřená či dokonce likvidační v tom smyslu, jak je likvidační pokuta definována ve shora citovaném usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 9/2008. Z uvedeného důvodu soud nepřistoupil ani k moderaci pokuty, neboť smyslem a účelem moderace „není hledání „ideální“ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012-23, č. 2672/2012 Sb. NSS). Moderační právo soudu má totiž své místo toliko tam, kde se jedná o případ zjevné nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2025, č. j. 5 As 205/2024-35. Soud opakuje, že pokuta byla uložena na samé spodní hranici zákonného rozmezí, nelze ji proto považovat za zjevně nepřiměřenou; tudíž soud ani v soudním řízení neshledal důvody ani pro moderaci výši pokuty.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

45. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

46. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec její úřední povinnosti, proto jí soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem provedla S. K. 18 5 A 34/2025 Praha dne 11. června 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.