10 As 122/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Czernin AGRO, s. r. o., Činěves 56, zastoupené advokátem JUDr. Františkem Kosíkem, Vodičkova 30, Praha, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Květná 15, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2025, čj. SZPI/BO177-68/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu ze dne 11. 6. 2026, čj. 5 A 34/2025-55, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Vymezení věci

1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze (správní orgán I. stupně) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků 1. podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (zákon o potravinách), kterého se dopustila porušením § 10 odst. 1 písm. b) stejného zákona, protože v době kontroly uváděla na trh potraviny s prošlým datem použitelnosti; 2. podle § 17 odst. 2 písm. g) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 10 odst. 2 stejného zákona tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti, které nebyly odděleně uloženy a řádně označeny; 3. podle § 17 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 3 odst. 1 písm. l) stejného zákona tím, že u potraviny [hovězí dršťky 0,998 kg, skladované v mrazicím zařízení v prostoru skladu (pro teplý pult) rozbalené v místě prodeje za účelem prodeje jednotlivých částí spotřebiteli] neuchovávala původní obal potraviny nebo etiketu, obsahující povinné informace, popř. čitelnou a srozumitelnou kopii tohoto obalu nebo etikety; 4. podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, tím, že v době kontroly byla zjištěna řada hygienických nedostatků; 5. podle § 17b odst. 4 zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 8 odst. 2 písm. a) stejného zákona v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (nařízení č. 1169/2011), když v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh nebalené potraviny (masné, uzenářské a lahůdkářské výrobky) z teplého pultu, u nichž v rozporu s požadavky čl. 24 nařízení č. 1169/2011, resp. jeho přílohy X odst. 2, nesprávně zpřístupnila informaci o datu spotřeby; 6. podle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách, kterého se dopustila porušením § 3 odst. 1 písm. q) stejného zákona tím, že v době kontroly dne 23. 3. 2022 uváděla na trh potraviny zcela bez označení na obalu; 7. podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kterého se dopustila porušením § 10 odst. 2 kontrolního řádu tím, že prostřednictvím svého prokuristy Ing. Šágra nevytvořila podmínky pro výkon kontroly a neumožnila kontrolujícím výkon jejich oprávnění a neposkytla k tomu potřebnou součinnost. Za spáchané přestupky uložil správní orgán I. stupně žalobkyni pokutu ve výši 300 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila neúspěšným odvoláním a následně rovněž žalobou u Městského soudu v Praze. Proti zamítavému rozsudku podala kasační stížnost, které zdejší soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, čj. 2 As 256/2023-43, vyhověl co do námitky spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu o přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 2 kontrolního řádu (přestupek pod bodem 7), neboť dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně vyhodnotil stěžovatelčino jednání pouze s ohledem na závěry uvedené v protokolu o kontrole. NSS zrušil rozhodnutí městského soudu i rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně správním orgánům uložil, aby buď upravily skutkovou větu tak, aby měla oporu v dokazování, nebo provedly další důkazy. Žalovaná následně v souladu se závěry zdejšího soudu rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušila a věc mu vrátila k dalšímu projednání.

3. Správní orgán I. stupně ve věci znovu rozhodl, upravil popis skutku u přestupku pod bodem 7 a současně za všechny přestupky uložil žalobkyni pokutu ve výši 280 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla neúspěšným odvoláním. Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila žalobou u městského soudu, který ji nyní napadeným rozsudkem zamítl.

2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku městského soudu brání kasační stížností a uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., namítá tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a konečně nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

5. Stěžovatelka namítá, že městský soud dospěl k nesprávnému závěru, že kontrola ze dne 20. 4. 2022 byla provedena v souladu s § 7 kontrolního řádu. Správní orgány a následně rovněž městský soud při posuzování skutkového stavu přihlédly pouze ke skutečnostem uvedeným v protokolu o kontrole, z něhož se podává, že inspektorky postupovaly zcela standardně a že v souladu se zákonem vstoupily do prostorů sloužících k činnosti spojené s uváděním potravin na trh. Ze správního spisu je ale zřejmé, že H. . (prodavačka) a Ing. Šágr popsali skutkový stav jinak, než jak je zachycen v protokolu o kontrole. H. Š. ve svědecké výpovědi uvedla, že s ní inspektorky při zahájení kontroly dne 20. 4. 2022 nijak nekomunikovaly a ihned odešly do kanceláře, kde si odložily věci a stále někam telefonovaly. Městský soud nezohlednil ani skutečnost, že H. Š. inspektorkám před zahájením kontroly sdělila, ať kancelář opustí, že v ní má osobní věci a že zavolá Ing. Šágra. Stěžovatelka dále uvádí, že Ing. Šágr i H. Š. ve svědeckých výpovědích shodně uvedli, že inspektorky byly vyzvány k opuštění kanceláře a přemístění svých věcí ke stolečku v provozovně, od kterého vykonávaly kontrolu dne 23. 3. 2022. Podle stěžovatelky je proto zřejmé, že kontrolu vykonat umožnila, pouze však z jiného místa než z kanceláře.

6. Stěžovatelka dále namítá, že správní orgány nedostatečně vymezily skutek přestupku v bodě 7, neboť z výroku rozhodnutí není zřejmé, jakým jednáním se tohoto přestupku měla dopustit. V popisu tohoto skutku si navíc správní orgány protiřečí, neboť nejprve uvádí, že stěžovatelka nevytvořila podmínky pro provádění kontroly, neumožnila kontrolujícím výkon jejich oprávnění a neposkytla k tomu potřebou součinnost, přičemž následně uvádí, že stěžovatelčiným záměrem bylo přemístit pracovní podklady inspektorek na jiné místo s cílem přimět je opustit zázemí provozovny a provádět kontrolní úkony právě z místa u stolu na ploše prodejny. Městský soud tedy pochybil i při posuzování formulace přestupku, kterého se měla stěžovatelka dopustit, neboť nepřihlédl k tvrzeným rozporům.

7. Pochybení městského soudu stěžovatelka shledává také v tom, že nevzal v úvahu, zda jí lze připisovat jednání prokuristy Ing. Šágra. Stěžovatelka má za to, že dopustil-li se Ing. Šágr popsaného jednání, pak byly správní orgány i městský soud povinny se zabývat tím, zda ve funkci prokuristy jednal v zájmu stěžovatelky, či proti jejímu zájmu. Prokura představuje specifický institut smluvního zastoupení, při jehož posuzování je nutné zvážit, zda prokurista utváří či neutváří vůli právnické osoby. Stěžovatelka má za to, že koná-li prokurista to, k čemu není zmocněn, nevytváří tím vůli právnické osoby. Nebyl-li tedy Ing. Šágr z pohledu dne, ve kterém údajně neumožnil provedení druhé kontroly, zmocněn zákonem ani stěžovatelkou k tomu, aby jí zabránil či aby se choval vůči inspektorkám způsobem, který je mu připisován, pak nelze dospět k závěru, že tvořil její vůli. Stěžovatelce proto ani nelze jeho jednání přičítat.

8. Stěžovatelka dále uvádí, že městský soud měl přistoupit k moderaci pokuty, neboť NSS i Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřily, že je nezbytné zabránit ukládání nepřiměřeně vysokých pokut. Z napadených rozhodnutí navíc není zřejmé, jakým způsobem byla zohledněna závažnost porušení stanovených povinností, míra ohrožení, případná hrozba opakování přestupků či majetkové poměry stěžovatelky jako pachatelky. Stěžovatelka proto rozhodnutí shledává nepřezkoumatelnými. Pokuta byla navíc uložena za přestupek, kterého se stěžovatelka nedopustila (porušení § 10 odst. 2 kontrolního řádu), a řízení ve vztahu ke zbývajícím šesti přestupkům pak bylo reakcí na konfliktní průběh druhé kontroly.

9. Žalovaná uvádí, že inspektorky postupovaly zcela v souladu s kontrolním řádem a že vstupovaly pouze do prostor, které slouží k činnostem spojeným s uváděním potravin na trh. Při novém vymezení přestupku pod bodem 7 správní orgán I. stupně přihlédl nejen k protokolu o kontrole, ale i ke svědeckým výpovědím Ing. Šágra a H. Š., pročež je zřejmé, že plně respektoval závazný názor NSS uvedený ve zrušujícím rozsudku čj. 2 As 256/2023-43. Žalovaná nesouhlasí s námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu ani s tvrzeným rozporem ohledně průběhu druhé kontroly ze dne 20. 4. 2022. Již z výše uvedeného rozsudku je totiž zřejmé, že NSS považoval za nesporné, že se „dne 20. 4. 2022 dostavily obě inspektorky do provozovny žalobkyně, prokázaly se prodavačce paní Š. a následně vstoupily do zázemí provozovny do místnosti označované jako „šatna“ či „kancelář“. Následně se do provozovny dostavil Radek Šágr, vstoupil do místnosti v zázemí a zde došlo ke slovní a fyzické konfrontaci s inspektorkami. Následně pan Šágr přesunul osobní i pracovní věci inspektorek před provozovnu na chodník a poté odjel, načež provozovnu opustily i inspektorky a prodavačka provozovnu uzavřela.“ Za sporný NSS sice označil průběh konfrontace v zázemí provozovny a s ním související vymezení skutku, správní orgán I. stupně ale tento nedostatek v dalším řízení napravil.

10. Žalovaná je rovněž přesvědčena, že správní orgán I. stupně náležitě určil a vymezil, čeho se stěžovatelka dopustila a v jakém konkrétním jednání spáchaný přestupek spočíval. Správní orgán I. stupně při novém projednání věci zohlednil jak skutečnosti vyplývající z protokolu o kontrole, tak svědecké výpovědi, na jejichž základě následně zúžil vymezení přestupku pod bodem 7 na nesporné okolnosti prováděné kontroly. Žalovaná nesouhlasí ani s tvrzením, že inspektorky nebyly oprávněny provést kontrolu v kanceláři, protože v ní měla H. Š. uložené osobní věci. V této místnosti byl umístěn počítač (k vyřizování objednávek) a byly v ní uloženy faktury a nabývací doklady ke zboží. Správní orgány i městský soud tedy dospěly ke správnému závěru, že tato místnost slouží rovněž k činnosti související s podnikáním stěžovatelky. Se stěžovatelkou pak nelze souhlasit ani v tom, že prvních šest přestupků je reakcí na konfliktní průběh druhé kontroly. Stěžovatelka totiž není sankcionována za nesplnění opatření k nápravě, ale za porušení zjištěná již při kontrole ze dne 23. 3. 2023.

11. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že městský soud pochybil při posuzování nepřiměřenosti uložené pokuty. Pokuta byla totiž uložena ve výši 0,56 % z maximální možné výše, kterou lze uložit za nejzávažnější přestupek. Stěžovatelka ostatně neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by nebyly při posuzování přiměřenosti pokuty zohledněny.

12. Konečně žalovaná nesouhlasí ani s tvrzením, že Ing. Šágr netvořil vůli stěžovatelky, když jako její prokurista znemožnil provedení kontroly dne 20. 4. 2022. Argumentace stěžovatelky se totiž míjí se zákonnou úpravou odpovědnosti právnických osob za správní delikty. Stěžovatelka navíc tuto námitku uplatnila poprvé v kasační stížnosti, a proto je nepřípustná.

3. Posouzení věci NSS

13. NSS se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu, neboť pouze u přezkoumatelného rozhodnutí lze posuzovat také jeho zákonnost a věcnou správnost.

14. Jak ale vyplývá ze shora uvedeného, stěžovatelka neuvádí žádné skutečnosti, pro které shledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným, a omezuje se pouze na tvrzení spočívající v tom, že městský soud nepřisvědčil jejím námitkám. Rozhodnutí však lze podle konstantního výkladu vrcholných soudů považovat za nepřezkoumatelné až tehdy, není-li z něj patrné, z jakého skutkového stavu soud vycházel, jaké skutečnosti považoval za rozhodné nebo proč považuje právní závěry účastníků za nesprávné či liché. Subjektivní nesouhlas stěžovatelky s postupem v řízení či s důvody rozhodnutí samy o sobě nečiní rozhodnutí nepřezkoumatelným (rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2025, čj. 7 As 269/2024-35).

15. Ani NSS sám přitom nezjistil žádné skutečnosti, které by zakládaly nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud se totiž zabýval všemi žalobními body, náležitě objasnil, proč neshledal rozhodnutí žalované nepřezkoumatelným, a srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu neobstojí stěžovatelčina námitka, že se nemohla dopustit přestupků pod body 1 až 6. Městský soud se zabýval rovněž tím, zda byl dostatečně zjištěn skutkový stav, i zda je zřejmé, jakým jednáním se stěžovatelka dopustila přestupku pod bodem 7. Je rovněž zřejmé, že se městský soud žalobními body zabýval v rozsahu uplatněné argumentace. Namítá-li tedy stěžovatelka, že se městský soud dostatečně nezabýval předestřenou argumentací co do rozporů ve skutkových zjištěních, NSS konstatuje, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplnění subjektivní představy o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou bránící jeho přezkumu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017-35). Z napadeného rozsudku navíc vyplývá, že se městský soud zabýval rovněž namítanými rozpory mezi svědeckou výpovědí H. Š. a skutečnostmi vyplývajícími z protokolu o kontrole.

16. Lze tak učinit dílčí závěr, že napadený rozsudek městského soudu je přezkoumatelný, a proto NSS přistoupil k jeho věcnému přezkumu.

17. NSS se dále zabýval namítaným pochybením při zjišťování skutkového stavu co do přestupku pod bodem 7. Stěžovatelka toto pochybení shledává především v závěru, že kontrola ze dne 20. 4. 2022 proběhla v souladu s § 7 kontrolního řádu a v tom, že se správní orgány a následně rovněž městský soud dostatečně nezabývaly rozpornými okolnostmi, které vyplývají z výpovědi H. Š. na straně jedné a skutečnostmi zaznamenanými v protokolu o kontrole na straně druhé.

18. Stěžovatelka se přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu ve spojení s § 10 odst. 2 stejného zákona dopustila tím, že prostřednictvím svého prokuristy Ing. Šágra nevytvořila podmínky pro výkon kontroly a neumožnila kontrolujícím výkon jejich oprávnění a neposkytla k tomu potřebnou součinnost. Při kontrole správního orgánu I. stupně dne 20. 4. 2022 v čase zhruba 7:48 ve své provozovně totiž neumožnila inspektorkám Ing. J. V. a Ing. A. K. provádět kontrolní úkony v kanceláři umístěné v provozovně. Po příjezdu Ing. Šágra do prodejny došlo ke konfrontaci, která následně vyústila v to, že Ing. Šágr svévolně vzal poznámkové desky inspektorky Ing. V. s úmyslem (dle tvrzení Ing. Šágra) přemístit výkon kontroly na jiné místo v rámci provozovny, a to na prodejnu ke stolečku. To se však nestalo, když prokurista následně vynesl kufry inspektorek se služebním vybavením na chodník před prodejnu a po opuštění provozovny inspektorkami ji nechal uzavřít.

19. Městský soud správně připomněl, že v nynější věci již jednou rozhodoval NSS a že je vázán jeho závazným právním názorem. V rozsudku čj. 2 As 256/2023-43 zdejší soud uložil správním orgánům, aby v dalším řízení buď upravily skutkovou větu u přestupku pod bodem 7 (např. jejím zúžením), aby měla dostatečnou oporu v dokazování, nebo aby provedly další důkazy, které by náležitě prokazovaly všechny popsané skutečnosti. Proto se městský soud zabýval zejména tím, zda byly napraveny vytýkané vady s ohledem na zjištění skutkového stavu, spočívající v nejasnosti konkrétního průběhu konfrontace, která byla součástí původního vymezení skutku u přestupku pod bodem 7, či zda byl popis skutku ve výroku upraven.

20. Městský soud vyhodnotil, že správní orgán I. stupně v souladu se závazným právním názorem NSS zúžil skutkovou větu přestupku pod bodem 7 tak, aby byla dostatečně podložena provedenými důkazy. Zohlednil zejména tvrzení Ing. Šágra o vynesení kufrů obsahujících věci ke kontrole, pokynu inspektorkám k opuštění prodejny či její bezprostřední uzavření (protokol o výpovědi Ing. Šágra, odpověď na otázku č. 13). Městský soud se dále zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalované i tím, zda ze správního rozhodnutí seznatelně vyplývá, v čem konkrétně spočívá spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu ve spojení s § 10 odst. 2 téhož zákona, kterého se stěžovatelka dopustila tím, že nevytvořila podmínky pro výkon kontroly a neposkytla inspektorkám náležitou součinnost. Označil rozhodné skutečnosti nasvědčující porušení těchto povinností, vyplývající shodně ze svědeckých výpovědí i z protokolu o kontrole (bod 31 a body 34 až 37 napadeného rozsudku).

21. Městský soud též náležitě vysvětlil, proč nepřisvědčil stěžovatelčině námitce, že měla zájem toliko na tom, aby kontrola byla prováděna v teplém koutku u stolu v prostorách prodejny. Ze správního spisu je sice zřejmé, že inspektorky byly vyzvány k přemístění ke stolu umístěnému v prodejně, městský soud však v souladu s provedenými důkazy dovodil, že zájem na pokračování v kontrole nelze shledat za situace, kdy stěžovatelčin prokurista vynesl kufry s věcmi k výkonu kontroly a svrchní oděvy inspektorek na chodník před prodejnu. Přihlédl rovněž k tomu, že poté, co Ing. Šágr vynesl věci inspektorek ven a inspektorky prodejnu opustily, uložil prokurista H. Š., aby provozovnu zavřela (protokol o výpovědi Ing. Šágra, odpověď na otázku č. 13; strany 8 až 9 protokolu o kontrole; udělení pokynu k opuštění prodejny též viz protokol o výpovědi H. Š., odpověď na otázku č. 16).

22. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že by se městský soud nezabýval namítanými rozpory ve skutkových zjištěních. Tento rozpor však shledal ve svědeckých výpovědích Ing. Šágra a H. Š., která uvedla, že Ing. Šágr „věci inspektorek před provozovnu nevynesl, že je odnesl pouze ke stolečku v přední části provozovny.“ Ing. Šágr však sám vypověděl, že „popadl 1 z kufříků na kolečkách, na kterém byl svetr nebo šála, nevím, co to bylo, a z místnosti jsem odcházel tak, abych kufřík vynesl ven. S kufříkem jsem nijak netloukl, neházel, jen jsem ho položil před prodejnu,“ a že následně takto vynesl rovněž druhý kufřík (protokol o výpovědi Ing. Šágra, odpověď na otázku č. 13). Jelikož skutečnosti tvrzené Ing. Šágrem vyplývají rovněž z protokolu o kontrole, pojal je městský soud za nesporné.

23. Pochybení městského soudu nelze shledat ani v jeho závěru, že inspektorky postupovaly v souladu s § 7 kontrolního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že „kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly.“ Ze správního spisu sice vyplývá, že v kanceláři měla H. Š. uložené osobní věci, to ale nic nemění na skutečnosti, že tato místnost byla používána k pracovním účelům. Z provedených výpovědí totiž vyplynulo, že v této místnosti byl umístěn pracovní počítač k objednávání zboží a byly zde uschovány dokumenty, včetně faktur a nabývacích dokladů ke zboží (viz protokol o výpovědi H. Š., odpověď na otázku č. 4; protokol o výpovědi Ing. Šágra, odpověď na otázku č. 4; protokol o výpovědi manažerky prodejny E. Š., odpověď na otázku č. 4). Podle § 4 odst. 5 zákona č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, platí, že „za účelem výkonu kontrolní činnosti na pozemcích, ve stavbách nebo v jiných prostorách přímo souvisejících s výkonem a předmětem kontroly podle kontrolního řádu jsou inspektoři oprávnění zjednat si přístup do těchto prostor, včetně otevření uzavřených prostor. Každý, v jehož objektu se takové prostory nalézají, je povinen strpět kontrolu v těchto prostorách; nesplní-li tuto povinnost, jsou inspektoři oprávněni zjednat si k nim přístup.“ Z dokladu o provedených kontrolních úkonech ze dne 23. 3. 2022 (D013-11580/22) vyplývá, že kontrola byla mimo jiné zaměřena na kontrolu sledovanosti a nabývacích dokladů o původu potravin. Inspektorky tak byly oprávněny zjednat si přístup do kanceláře, ve které se nacházel pracovní počítač sloužící k provozní činnosti stěžovatelky a další dokumenty (faktury a nabývací doklady).

24. K tvrzenému excesivnímu jednání Ing. Šágra, který podle stěžovatelky nebyl ze zákona ani jinak zmocněn k tomu, aby inspektorkám bránil v provádění kontroly, a proto ani nemohl vytvářet vůli právnické osoby, NSS konstatuje, že tuto námitku stěžovatelka poprvé uplatnila až v kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nejsou přípustné takové námitky, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla. Toto ustanovení zamezuje situacím, kdy by NSS rozhodoval o kvalitativně a kvantitativně odlišném návrhu, než o jakém rozhodoval soud v předcházejícím řízení a jehož rozhodnutí má přezkoumávat (srov rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2018, čj. 10 As 138/2016-73). Zdejší soud proto připomíná, že jeho primární role spočívá v přezkumu pravomocných rozhodnutí krajských soudů (městského soudu) a stěžovatelce (resp. jejímu zástupci) nic nebránilo uplatnit tuto argumentaci již v žalobě adresované městskému soudu. NSS se proto touto námitkou dále nezabýval, neboť ji ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. posoudil jako nepřípustnou. Pouze nad tento rámec nicméně zdejší soud konstatuje, že tato stěžovatelkou uplatněná argumentace se zcela míjí se zákonnou úpravou odpovědnosti právnických osob za správní delikty (viz § 20 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), jak správně upozorňuje i žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti.

25. Konečně se NSS zabýval namítanou nepřiměřeností uložené pokuty. Podle ustálené judikatury platí, že ukládání sankcí za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení, tedy zákonem stanovené možnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. ve výběru některého ze způsobů rozhodnutí umožněného zákonem (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2024, čj. 7 As 35/2023-75). Úlohou správních soudů tedy není hledání optimální výše sankce, ale její korekce v případě, kdy sankce zjevně neodpovídá zobecněné představě o adekvátnosti a spravedlnosti trestu. K moderaci je tedy nutné přistupovat spíše zdrženlivě a aktivovat ji až v případech zjevné nepřiměřenosti (rozsudek NSS ze dne 17. 5. 2024, čj. 7 As 18/2024-68).

26. Stěžovatelka však v kasační stížnosti netvrdí žádné rozhodné skutečnosti, ke kterým by městský soud při posuzování přiměřenosti uložené pokuty opomněl přihlédnout, a omezuje se na obecné úvahy o ukládání sankcí. Přesto městský soud náležitě posoudil, zda jsou v nynější věci dány důvody pro moderaci trestu. Přihlédl k tomu, že stěžovatelka v žalobě netvrdila žádné nepříznivé majetkové, ekonomické či finanční poměry ani jiné rozhodné skutečnosti nasvědčující nepřiměřenosti uložené pokuty. Zohlednil výši pokuty s ohledem na povahu a závažnost spáchaných přestupků, jejich četnost i to, že některé přestupky byly spáchány vícero skutky. Vzal v úvahu, že po vrácení věci správnímu orgánu I. stupně a zúžení skutkové věty přestupku pod bodem 7 došlo ke korekci uložené pokuty na částku ve výši 280 000 Kč, která představuje 0,56 % z maximální výše sankce, kterou je možné uložit za nejzávažnější přestupek, kterého se stěžovatelka dopustila (přestupek pod bodem 1). Městský soud přihlédl i k tomu, že se správní orgán I. stupně zabýval důvody pro upuštění od potrestání, dospěl však k závěru, že v nyní posuzované věci bylo z preventivních důvodů namístě trest uložit. NSS proto konstatuje, že městský soud nepochybil ani při posuzování přiměřenosti uložené pokuty.

4. Závěr

27. Z uvedených důvodů NSS kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v posuzované věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. září 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu