51 Co 182/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a Mgr. Anny Vrdlovcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení částky 331 638 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. dubna 2025, č.j. 18 C 203/2024–49 ve znění opravného usnesení ze dne 24.9.2025 č.j. 18 C 203/2024–116,

I. Rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ze dne 24.9.2025 se ve výroku I/ ohledně částky 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 6.6.2024 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ze dne 24.9.2025 se ve výroku I/ohledně částky 331 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 6.6.2024 do zaplacení potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ze dne 24.9.2025 se ve výroku II/ mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 77 021,50 Kč, jinak se potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 466,20 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 331 638 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to od 6. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I/). V téže lhůtě uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 76 840 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II/).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná uhradila částku 331 638 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že žalobkyně poskytla žalované v žalobě specifikovanými platbami finanční plnění, aniž by za něj obdržela jakékoli protiplnění. Žalovaná se bránila tím, že jí není znám právní titul k poskytnutým platbám, že jí nebyly předány účetní doklady od předchozího jednatele společnosti, a že žalobkyně neprokázala důvod plateb ani jejich účel.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (přehled plateb právnická osoba, příjmového pokladního dokladu, výpisu z obchodního rejstříku, hlavní knihy analytické evidence), v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval stanoviska účastníků řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 5 až 6 odůvodnění rozsudku. Dále soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 372 000 Kč, z nichž jí byla vrácena pouze částka 40 632 Kč, a že žalovaná neprokázala žádný právní důvod pro přijetí těchto prostředků.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dále aplikoval § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., pokud jde o úrok z prodlení. V rozsahu částky 100 000 Kč soud rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř., neboť žalovaná tuto částku fakticky uznala tím, že se k ní včas a kvalifikovaně nevyjádřila. Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozsudek, sp. zn. 26 Cdo 1265/2010 ze dne 26. 5. 2010, podle něhož má neúplné vyjádření žalovaného stejné procesní následky jako jeho úplná absence. Na základě těchto právních úvah soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 76 840 Kč, která zahrnuje soudní poplatek, odměnu advokáta za pět úkonů právní služby, režijní paušály a DPH.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů, uvedených v ustanovení § 205 odst.2 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Rozhodnutí vytýká zejména nesprávné právní posouzení, neúplné zjištění skutkového stavu a porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Žalovaná namítá, že soud I. stupně nesprávně vydal částečný rozsudek pro uznání ohledně částky 100 000 Kč, aniž by žalobkyně takový návrh učinila, čímž nebyly splněny podmínky podle § 153a o. s. ř. Dále soud podle žalované nesprávně vyhodnotil příjmový doklad, který postrádal podpis příjemce i razítko společnosti, a jehož pravost byla zpochybněna v závěrečném návrhu – tedy včas podle poučení soudu. Žalovaná rovněž upozorňuje, že z dokladu nevyplývá, do jaké společnosti měla být půjčka směřována, přičemž osoba, která částku údajně převzala, byla v dané době statutárním orgánem více subjektů. Soud se podle žalované s těmito okolnostmi nezabýval a bez dalšího dovodil, že půjčka směřovala žalované.

7. Žalovaná dále namítá, že soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní, konkrétně výslechy, které mohly objasnit právní důvod jednotlivých plateb. Tyto platby byly v dokumentech označeny různě – jako „půjčka“ nebo „provize“ – bez bližší specifikace, což podle žalované naznačuje, že mohlo jít o zcela odlišné právní vztahy, než jaké tvrdí žalobkyně. Soud se podle žalované nevypořádal s otázkou právního důvodu plnění, a tím neúplně zjistil skutkový stav, což má zásadní dopad na právní posouzení věci, včetně běhu promlčecích lhůt. Dále žalovaná namítá, že soud porušil zásadu rovnosti účastníků řízení, když žalobkyni umožnil doplňovat tvrzení i po koncentraci řízení, zatímco žalované nebyl poskytnut prostor k přednesu argumentace a její návrhy byly soudem odmítány.

8. V části, týkající se náhrady nákladů řízení, žalovaná nesouhlasí s tím, že prvostupňový soud přiznal žalobkyni náhradu za pět úkonů právní služby, ačkoliv sama žalobkyně požadovala náhradu pouze za čtyři. Soud přitom u režijních paušálů vycházel z výslovného požadavku žalobkyně, ale u počtu úkonů nikoliv, čímž podle žalované zatížil rozhodnutí vnitřním rozporem a učinil jej nepřezkoumatelným.

9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby výrok I/ a II/ rozsudku změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, případně aby tyto výroky zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

10. Žalobkyně považuje odvolání žalované za účelové a nedůvodné, neboť podle jejího názoru soud I. stupně provedl dokazování v souladu s procesními předpisy, dostatečně zjistil skutkový stav a rozhodl věcně i právně správně. Zdůrazňuje, že žalovaná v řízení neprokázala žádný právní důvod pro ponechání si částky 331 638 Kč, kterou přijala od žalobkyně, a že z této částky vrátila pouze 40 362 Kč. Žalobkyně rovněž uvádí, že žalovaná se ocitla v důkazní nouzi, neboť nepředložila žádné důkazy na podporu svých tvrzení a své námitky uplatnila až v závěrečné řeči, tedy po skončení dokazování. Podle žalobkyně soud I. stupně nijak nenarušil rovnost účastníků řízení, poskytl žalované dostatečný prostor k procesní obraně a odmítl pouze nadbytečné důkazy v zájmu procesní ekonomie. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy po zopakování listinných důkazů postupem dle § 213 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalované v převážné části není důvodné.

12. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně při jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 20. 1. 2026, se souhlasem žalované, žalobu v rozsahu částky 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 6.6.2024 do zaplacení, která byla vypořádána výrokem I/ rozsudku, zpět s ohledem na skutečnost, že v žalobě bylo mylně uvedeno, že vratka žalované činila částku 40 632 Kč namísto částky 40 362 Kč, rozdíl tak činí 270 Kč. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení v rozsahu částky 270 Kč s 14,75% úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 6. 2024 do zaplacení zastavil výrokem I/ tohoto rozsudku.

13. Z úplného výpisu obchodního rejstříku žalované bylo odvolacím soudem zjištěno, že jediným jednatelem žalované byl od 13.1.2014 do 3.1.2024 jméno FO, který byl v uvedené době jediným společníkem žalované. Z hlavní knihy analytické evidence žalované bylo zjištěno, že v r. 2021, resp. období 1.1.2021-31.12.2021 evidovala žalovaná dluh vůči žalobkyni v částce 242 000 Kč z titulu půjčky. Z přehledu plateb žalobkyně z účtu vedeného u právnická osoba pod č. č. účtu bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla 17.12.2021na účet č. č. účtu částku 142 000 Kč pod VS svého rodného čísla s označením půjčka, dle příjmového pokladního dokladu ze dne 18.12.2021, který není vystavitelem podepsán, bylo žalovanou, resp. jejím jednatelem přijato od žalobkyně za účelem půjčky 100 000 Kč. Z přehledu plateb žalobkyně z účtu vedeného u právnická osoba pod č. č. účtu bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla v r. 2022, konkrétně 7.1., 7.2.,7.3.,7.4.,9.5.,10.6.,21.7.,23.8.,23.9. a 24.10., tzn. celkem 10krát platbu 13 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS svého rodného čísla s označením půjčka. Z účtu č. č. účtu, označeného názvem žalované byla na účet žalobkyně poukázána dne 20.2.2002 částka 40 632 Kč.

14. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně v r. 2021 poskytla žalované finanční prostředky v částce 242 000 Kč, v r. 2022 pak částku 130 000 Kč. Dne 20.2.2022 byla žalobkyni žalovanou vrácena platba ve výši 40 632 Kč.

15. Odvolatelce lze přisvědčit v závěru o tom, že aplikoval-li prvostupňový soud ohledně částky 100 000 Kč ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. a přikročil k vydání částečného rozsudku pro uznání, nebyly pro takový postup splněny zákonné předpoklady. Na argumentaci odvolatelky odvolací soud pro stručnost odkazuje a tuto sdílí.

16. Namítala-li odvolatelka v rámci přednesu závěrečného návrhu při jednání, které se ve věci konalo dne 17.4.2025, absenci osobního podpisu na „daňovém dokladu znějícím na 100 000 Kč“ (správně „příjmovém dokladu“ – poznámka odvolacího soudu) a razítka, pak odvolací soud uvádí následující.

17. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, popřípadě učinil prohlášení v listině obsažené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000 sp. zn. 22 Cdo 2670/98). Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, a ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004).

18. V projednávané věci žalovaná s ohledem na nedostatek podpisu jednatele žalované jméno FO nemohla sporovat pravost listiny, ale v podstatě poukázala na nulový potenciál žalobkyní předloženého příjmového dokladu. Tento závěr odvolací soud s žalovanou rovněž sdílí, nicméně uzavírá, že žalobkyní tvrzenou skutečnost, totiž že žalované bylo v r. 2021 poskytnuto dvěma platbami, konkrétně 17.12.2021 na účet částka 142 000 Kč a dále platba 100 000 Kč, tj. v souhrnu 242 000 Kč, vyplývá i z jiného provedeného důkazu – hlavní knihy analytické evidence žalované za období 1.1.2021-31.12.2021, kde je uvedená souhrnná částka coby dluh evidována za r. 2021, a to ve prospěch žalobkyně. Právní důvod – zde uvedený – je bez významu.

19. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku obecně platí, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017). V projednávané věci žalovaná žádný právní důvod k získání plnění netvrdila, neboť jak sama uvedla, nezná ho. V tomto smyslu pak nebylo ani na místě ji jakkoliv poučovat.

21. Odvolací soud uzavírá, že závěr soudu I. stupně o tom, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 331 368 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. je opodstatněným, je správný. Jak je rozebráno výše, právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku I/ v uvedeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

22. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalované, která směřovala do nákladového výroku. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti, tj. bez návrhu, na konci řízení dle § 151 odst. 1 o.s.ř. V ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. se především promítá tzv. princip oficiality, kdy o nákladech řízení soud rozhodne bez ohledu na to, zda se toho účastníci domáhají, či nikoliv, postupuje tzv. z povinnosti úřední. Není přitom jakkoliv vázán návrhy stran, a to ani co do specifikace nákladů, které požadují přiznat (tedy které tzv. sami účtují). V projednávané věci se zástupce žalobkyně, dle obsahu protokolu o jednání ze dne 17.4.2025, výslovně nevzdal náhrady nákladů řízení, a to ani z části, pokud požadoval úhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby a 4 režijní paušály po 300 Kč.

23. Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), uvedl, že „výklad pasáže v komentáři o jasném prohlášení směřujícím ke vzdání se nároku na náhradu nákladů nelze aplikovat paušálně a zcela formálně, ale pokaždé je třeba přihlížet k okolnostem a dikci prohlášení tak, aby byl zřetelný jeho obsah a účel, bez slepého trvání na gramatické dikci. Pakliže obecný soud pokládá rozhodný projev účastníka řízení ‚že náklady řízení nežádá‘ jako nikoli ‚jednoznačný, srozumitelný a určitý‘ (jak uvádí odvolací soud), je jeho procesní povinností jej vést k tomu, aby takovou vadu procesního úkonu odstranil (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.), a to kupříkladu i poučením, že v intencích takto naznačené vůle je účinné (srozumitelné a určité) až výslovné ‚vzdání se práva na náhradu nákladů řízení‘.“ 24. Obdobně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014 (dostupného na www.nsoud.cz), platí, že soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti s tím, že se účastník řízení může svého nároku na náhradu nákladů řízení vzdát, ale tento projev musí být jednoznačný, srozumitelný a určitý; nepostačuje, jestliže účastník uvede, že náklady řízení neúčtuje, nežádá apod.

25. S ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně byla v projednávané věci zcela úspěšná, prvostupňový soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, avšak učinil tak s ohledem na výše uvedené v nesprávné výši, pokud krátil náhradu nákladů řízení dle požadavku žalobkyně stran výše režijního paušálu, který požadovala v částce, neodpovídající aktuálnímu znění advokátního tarifu. Žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek v částce 16 582 Kč, dále odměna advokáta, která se odvíjí z částky 331 638 Kč, která byla předmětem řízení před soudem I. stupně, tj. v částce 9 660 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 19.12.2024 a účast na jednání dne 17.4.2025), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 a jedné paušální náhrady v částce 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v platném znění (srov. čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou byl změněn advokátní tarif s účinností od 1.1.2025). S navýšením o 21 % sazbu DPH v částce 10 489,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř.) náklady žalobkyně před soudem I. stupně tak představovaly v souhrnu částku 77 021,50 Kč.

26. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v části týkající se výroku II/ nákladů řízení mezi účastníky řízení postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jen pokud jde o částku žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení proti žalované, která činí 77 021,50 Kč, přičemž ve zbytku ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšné žalobkyni. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po 9 660 Kč (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1, a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 tarifu). Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují s navýšením o 21 % sazbu DPH v částce 4 246,20 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) částku 24 466,20 Kč. Tyto náklady žalobkyně bylo žalované za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (výrokem ad III/). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.