51 Co 43/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a Mgr. Anny Vrdlovcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – orgán , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 43 875 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31.října 2025, č. j. 28 C 33/2025-86,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba na zaplacení částky 43 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně od 6.3.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2 400 Kč, ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 43 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 6.3.2025 do zaplacení (výrok I), ve zbytku žalobu do částky 134 125 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 855,70 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku celkem 178 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy, a to jednak z titulu nepřiměřené délky trestního řízení, za níž požadoval částku 78 000 Kč, a jednak z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 100 000 Kč. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo dne 2.4.2020 zahájeno trestní stíhání, které skončilo až dne 24.6.2024 pravomocným zproštěním obžaloby, přičemž řízení považoval jak za nepřiměřeně dlouhé, tak již od počátku nedůvodné. Uváděl, že v důsledku trestního stíhání utrpěl závažnou psychickou újmu, došlo k narušení jeho rodinného a pracovního života, ztrátě příjmů i společenské pověsti. Žalovaná namítala, že délka trestního řízení byla s ohledem na složitost věci přiměřená a nešlo o nesprávný úřední postup, přičemž vznik nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce podle jejího názoru neprokázal, zejména s ohledem na paralelní trestní řízení, v němž byl pravomocně odsouzen.

3. Soud prvního stupně učinil nesporným, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil dne 5.9.2024 a že trestní řízení vedené proti žalobci skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů založených ve spise Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , z účastnické výpovědi žalobce, svědecké výpovědi jeho manželky a dalších listin, v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil a který vymezil pod body 5-13 odůvodnění rozsudku. Dospěl ke skutkovému závěru, že trestní řízení proti žalobci probíhalo od 2.4.2020 do 12.6.2024, přičemž se jednalo o věc skutkově i právně složitou, zahrnující deset skutků, více obviněných i poškozených a rozsáhlé dokazování. Současně však uzavřel, že v závěrečné fázi řízení, zejména po zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem, došlo k neodůvodněným průtahům, které nelze přičítat žalobci. Naopak pokud šlo o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, soud uzavřel, že žalobce neprokázal existenci konkrétních zásahů do svých osobnostních práv v příčinné souvislosti s tímto trestním stíháním, neboť tvrzené negativní dopady se pojily především k paralelnímu trestnímu řízení, v němž byl pravomocně odsouzen.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., zejména podle jeho § 1, § 5, § 7, § 8, § 13 a § 31a. Dospěl k závěru, že v části řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a to ve smyslu § 13 odst. 1 tohoto zákona. Při určení výše zadostiučinění vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2021, sp. zn. Cpjn 206/2010, přičemž stanovil základní částku 15 000 Kč za rok řízení, za první dva roky v poloviční výši, a po zohlednění složitosti věci výslednou částku snížil o deset procent. Naopak ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, byť připustil existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, uzavřel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, že pouhé konstatování porušení práva a omluva představují v daném případě dostatečné zadostiučinění. Z těchto důvodů žalobě vyhověl pouze částečně.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající jeho částečnému procesnímu úspěchu, a to ve výši 4 855,70 Kč.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná proti výrokům I. a III. včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, a to ve vztahu k výrokům, jimiž bylo žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění za tvrzenou nepřiměřenou délku trestního řízení a rozhodnuto o nákladech řízení. Žalovaná namítá, že soud prvního stupně pochybil již v samotném závěru o existenci odpovědnostního titulu, spočívajícího v nesprávném úředním postupu, neboť délka posuzovaného trestního řízení, vedeného od 2.4.2020 do 12.6.2024 v trvání přibližně 4 let a 2 měsíců, byla s ohledem na skutkovou, procesní a právní složitost věci přiměřená. Uvádí, že řízení zahrnovalo deset samostatných skutků projednávaných vůči dvěma obžalovaným, rozsáhlé dokazování, velké množství svědeckých výpovědí i výslechů poškozených a probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, přičemž žádné neodůvodněné průtahy v postupu orgánů činných v trestním řízení shledány nebyly. Za nesprávný proto žalovaná považuje závěr soudu I. stupně, že nepřiměřenost řízení nastala v jeho závěrečné fázi, jakož i navazující aplikaci § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

7. Pro případ, že by se odvolací soud se závěrem o nepřiměřené délce řízení ztotožnil, žalovaná vytýká prvostupňovému soudu nesprávný postup při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Přestože soud I. stupně správně vyšel ze základní sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, žalovaná nesouhlasí s tím, že tuto částku snížil pouze o 10 % z důvodu složitosti věci, a má za to, že byly splněny podmínky pro výraznější moderaci nejméně o dalších 20 % za mimořádnou složitost skutkovou a procesní a o nejméně 10 % s ohledem na projednání věci ve dvou stupních soudní soustavy. Současně zdůrazňuje, že horní hranice doporučeného rozpětí, tedy částka 20 000 Kč za rok řízení, je judikaturou vyhrazena pouze řízením extrémní délky trvajícím dvacet a více let, což v projednávané věci zjevně nenastalo. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 43 875 Kč s příslušenstvím zamítne a rozhodne, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že se se závěry soudu prvního stupně, včetně jeho odůvodnění, v podstatě ztotožňuje a napadené rozhodnutí považuje za věcně i právně správné. Přestože se v řízení domáhal přiznání vyšší částky, rozhodnutí soudu I. stupně očekával, a to zejména s ohledem na požadavek předvídatelnosti soudních rozhodnutí, přičemž poukázal na rozhodnutí téhož soudu ve skutkově totožné věci, vedené pod sp. zn. , spisová značka, , v níž byla za průtahy v témže trestním řízení přiznána shodná částka a žalovaná tehdy závěry soudu nerozporovala. Žalobce dále zdůraznil, že soud prvního stupně správně shledal pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení zejména ve fázi po vyhlášení prvního rozsudku, kdy předložení spisu k rozhodnutí o odvolání trvalo téměř půl roku, a dále po zrušení rozsudku odvolacím soudem, kdy soud po dobu delší než půl roku ve věci nekonal, ačkoliv odvolacím soudem bylo vytýkáno toliko nesprávné právní posouzení bez nutnosti rozsáhlého či složitého dokazování. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění a jeho moderaci, žalobce sice setrvává na názoru, že by bylo možné uvažovat o vyšší částce, avšak považuje úvahy prvostupňového soudu za přesvědčivé a vnitřně konzistentní a závěry soudu plně přijímá. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud zopakoval postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz trestním spisem, zejména fází řízení před Městským soudem v , adresa, , vedeným pod sp. zn. , spisová značka, , tj. svazkem 12 a 13 (dále jen „trestní spis“), jakož i doplnil dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, , ze dne 25.6.2025.

10. Z trestního spisu odvolací soud zjistil, že dne 20.12.2022 byl vyhlášen odsuzující rozsudek obžalovaných , Jméno žalobce, (žalobce) a , jméno FO, , kdy písemná verze rozsudku č.j. , spisová značka, byla vyhotovena 15.1.2023. Rozsudek byl rozesílán (mimo jiné) též poškozeným, 26.1.2023 byl napaden oběma obžalovanými, 6.2.2023 byl obhájce , Jméno žalobce, vyzván soudem k odstranění vad odvolání, 13.2.2023 bylo odvolání obhájcem žalobce doplněno, 17.2.2023 činěn opakovaný pokyn o doručení rozsudku poškozené , jméno FO, z důvodu vrácené závady, další pokyn k doručení rozsudku po vrácení závady soudu dne 7.3.2023 byl činěn z pokynu soudce naposledy dne 8.3.2023. Dne 24.5.2023 byla vyhotovena předkládací zpráva Vrchnímu soudu v , adresa, , který dne 19.7.2023 rozhodl v neveřejném zasedání tak, že rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost skutkového děje uvedeného v obžalobě. Dne 15. 8. 2023 je Vrchním soudem v , adresa, vrácen spis Městskému soudu v , adresa, s písemnou verzí usnesení Vrchního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 19.7.2023, dne 23.9.2023 je dán pokyn k jeho rozeslání, dne 23.10.2023 soudce sděluje, že věc již s ohledem na odchod od důchodu nenařídí. Dne 1.12.2023 místopředseda soudu věc přiděluje k vyřízení předsedkyni senátu , číslo, , 20.12.2023 jsou obžalovaní dotazováni, zda s ohledem na změnu obsazení senátu žádají o opakování hlavního líčení, v průběhu ledna a února 2024 asistentka soudce zajišťuje účast dosud nevyslechnutých svědků telefonickými dotazy, o čemž činí ve spise záznam (srov. bod. 41 kasačního usnesení Vrchního soudu), dne 12.2.2024 je nařízeno hlavní líčení na den 19. a 20.3.2024. Opatřením ze dne 15.2.2024 je k žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 3.2.2024 poskytnuta záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů. Rozsudkem ze dne 19.3.2024 jsou obžalovaní po konání hlavního líčení zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Usnesením ze dne 16.5.2024 vzal soud na vědomí zpětvzetí odvolání státního zástupce, které bylo žalobci doručeno dne 20.5.2024.

11. Odvolací soud dále provedl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 25.6.2025, dle kterého byla pravomocně odškodněna , jméno FO, částkou 43 875 Kč s příslušenstvím za v zásadě shodný skutkový průběh trestního řízení , spisová značka, , nicméně při respektu k ustanovení § 13 o. z. se odvolací soud odchyluje od závěru, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Skutková zjištění ohledně problematických částí, která byla prvostupňovým soudem označena za průtažní, byla Obvodním soudem pro , adresa, popsána ledabyle, ba neúplně, neboť z nich plyne, že Městský soud v , adresa, po vyhlášení odsuzujícího rozsudku a po zrušení tohoto rozhodnutí do vydání zprošťujícího rozsudku nekonal vůbec, což neodpovídá skutečnosti, jak uvedeno shora.

12. Poté odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, § 212a o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

13. Žalovaná v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

14. Ohledně zjištěného skutkového stavu lze uvést, že soud prvního stupně provedl účastníky nabízené důkazy a skutková zjištění, která přijal, jsou výsledkem procesně bezchybného procesu dokazování. Za situace, kdy vyjma zjištění učiněných po doplnění či opakování dokazování, nedoznal skutkový stav změny, odvolací soud jinak ze skutkových závěrů přijatých soudem prvního stupně vycházel.

15. Shledal-li ovšem prvostupňový soud, že od vyhlášení odsuzujícího rozsudku dne 20.12.2022 do pravomocného skončení věci šlo o projednání věci v době nepřiměřené, pak odvolací soud tento jeho závěr nesdílí s ohledem na shora zjištění, učiněná ze shora uvedeného dokazování.

16. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně uzavírá, že k neodůvodněným průtahům na straně soudu nedošlo, byť průběh řízení nelze s ohledem na nikoliv promptní vyhotovení předkládací zprávy odvolacímu soudu a odchod vyřizujícího soudce , tituly před jménem, , jméno FO, do starobního důchodu označit za ideální.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Nesprávným úředním postupem je tedy porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Za nesprávný úřední postup je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení.

19. V posuzované věci soud I. stupně správně zjistil, že celková doba řízení činila 4 roky a 3 měsíce, byť je možné hovořit o celkové době 4 let a 2,5 měsíců. Při posuzování přiměřenosti délky řízení bylo třeba podle platné soudní judikatury vycházet z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, která v každém jednotlivém případu musí být posuzována ve vztahu ke konkrétním okolnostem, vztahujícím se k odškodňovanému řízení tak, aby mohla být posuzována jeho individuálnost.

20. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek trvá nepřiměřeně dlouho; naopak ani samotná existence jednotlivých prodlev neznamená bez dalšího porušení práva, odpovídá-li celková délka řízení době, v níž lze jeho skončení zpravidla očekávat. Současně platí, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba zohlednit i počet soudních instancí a že prodloužení řízení o dobu řízení před další instancí je zásadně ospravedlnitelné, nebylo-li vyvoláno procesními pochybeními soudů nižších stupňů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3427/2023).

21. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že při hodnocení složitosti řízení je třeba rozlišovat, zda byla věc projednávána na více stupních soudní soustavy v důsledku své složitosti, anebo z důvodu procesních pochybení soudu nižšího stupně; okolnosti přičitatelné výlučně státu pro nesprávný postup orgánů veřejné moci nelze současně zohlednit v neprospěch poškozeného v rámci kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2612/2021).

22. K vlastní složitosti trestního řízení Nejvyšší soud judikoval, že samotná právní kvalifikace věci jako závažné či zvlášť závažné trestné činnosti nepostačuje k závěru o složitosti řízení, jestliže je případ jinak po skutkové a procesní stránce jednoduchý; naopak rozhodné jsou konkrétní skutkové, právní a procesní okolnosti věci, popřípadě též její víceinstanční průběh (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009).

23. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, Nejvyšší soud setrvale vychází z toho, že trestní řízení má pro obviněného zpravidla zvýšený význam. Současně však připouští, že význam posuzovaného trestního řízení může být v konkrétním případě zásadně snížen tím, že je poškozený souběžně stíhán nebo již pravomocně odsouzen pro jinou trestnou činnost, a je proto třeba individuálně zhodnotit, jaký vliv měla tato okolnost na míru jeho nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 998/2022). Nejvyšší soud současně dovodil, že význam trestního řízení pro pachatele trestného činu je zásadně snížen již tím, že si nejistotu spojenou s trestním stíháním do svého života vnesl sám, přičemž o peněžité formě zadostiučinění lze u takového pachatele uvažovat zejména tehdy, pokud se na délce řízení výrazně podílely orgány veřejné moci a docházelo k průtahům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2278/2023).

24. Z provedených skutkových zjištění vyplývá, že posuzované trestní řízení trvalo celkem 4 roky a 3 měsíce. V jeho rámci bylo rozhodováno o 10 skutcích kvalifikovaných jako podvod, a to jednak ve vztahu k žalobci samotnému, jednak ve vztahu k žalobci a jeho manželce jako spoluobviněným. Již tato skutečnost objektivně zvyšovala náročnost trestní věci, neboť bylo nezbytné dokazováním a právním hodnocením postihnout více samostatných skutkových dějů a současně rozlišit rozsah trestní odpovědnosti jednotlivých obžalovaných.

25. Odvolací soud neshledal, že by řízení bylo po skutkové nebo procesní stránce jednoduché. Nešlo o jediný skutek ani o věc s jedním obviněným a jednoduchou důkazní situací. Naopak, rozsah obžaloby, počet dílčích útoků, kombinace samostatně a společně stíhané trestné činnosti a nutnost posouzení postavení dvou obžalovaných představovaly relevantní prvky složitosti řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk.

26. Významným hlediskem je rovněž instanční průběh trestního řízení. Věc byla nejprve skončena odsuzujícím rozsudkem, ten však byl odvolacím soudem zrušen, a teprve následně byli žalobce a jeho manželka zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Takový průběh řízení sám o sobě nevypovídá o existenci průtahů. Víceinstanční přezkum je standardní součástí soudního rozhodování a jeho časový dopad je třeba pokládat za ospravedlnitelný, není-li vyvolán procesními pochybeními soudu nižšího stupně.

27. V nyní projednávané věci odvolací soud ze skutkových zjištění neučinil závěr, že by zrušení prvního meritorního rozhodnutí bylo důsledkem takového procesního pochybení soudu prvního stupně, jež by bylo možno přičítat k tíži státu jako samostatný zdroj nepřiměřeného prodloužení řízení. Z ničeho nevyplývá, že by se v řízení vyskytly dlouhé úseky nečinnosti, neodůvodněné prodlevy mezi jednotlivými úkony nebo jiná pochybení orgánů veřejné moci, která by bylo možno kvalifikovat jako průtahy.

28. Odvolací soud naopak uzavírá, že postup orgánů činných v trestním řízení a soudů odpovídal povaze a rozsahu projednávané věci. To, že řízení trvalo déle, bylo dáno především potřebou projednat více skutků, provést dokazování ve vztahu ke dvěma obžalovaným a vypořádat se s instančním přezkumem. Sama skutečnost, že věc nebyla skončena v kratší době, proto ještě neznamená, že stát porušil povinnost rozhodnout v přiměřené lhůtě29. Při hodnocení významu předmětu řízení pro žalobce odvolací soud nepochybuje o tom, že trestní řízení má pro obviněného typově zvýšený význam, neboť zasahuje do jeho osobní, rodinné, profesní i společenské sféry. Tuto okolnost proto nelze bagatelizovat. Současně však bylo třeba přihlédnout k tomu, že žalobce byl mezitím pravomocně odsouzen pro trestný čin zpronevěry. Tato skutečnost sice sama o sobě nevede k závěru, že by význam nyní posuzovaného trestního řízení byl zcela zanedbatelný, nepochybně však oslabuje intenzitu nejistoty, kterou žalobce s probíhajícím trestním stíháním spojoval, a snižuje váhu tohoto kritéria při celkovém posouzení věci.

30. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně hodnotil všechna zákonná kritéria ve vzájemné souvislosti. Kritérium významu řízení pro žalobce sice svědčí pro pečlivé posouzení věci, avšak nemůže samo převážit nad tím, že šlo o trestní řízení objektivně složitější, víceinstanční a bez zjištěných neodůvodněných prodlev na straně orgánů veřejné moci.

31. Za tohoto stavu věci odvolací soud uzavírá, že délka posuzovaného trestního řízení v rozsahu 4 let a 3 měsíců nepřesáhla mez přiměřenosti. Nešlo o řízení, které by jako celek trvalo nepřiměřeně dlouho, a nebylo prokázáno ani to, že by v jeho průběhu docházelo k průtahům ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Výsledek trestního řízení je významný především z hlediska posouzení jeho významu pro obviněného, nikoli však jako samostatné měřítko přiměřenosti jeho délky. Stejně tak nelze z toho, že před zproštěním došlo k odsuzujícímu rozsudku a jeho zrušení, bez dalšího dovozovat nesprávný úřední postup nebo průtahy.

32. Jelikož nebyl naplněn základní předpoklad odpovědnosti státu spočívající v nesprávném úředním postupu ve formě porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není dán ani nárok žalobce na zadostiučinění podle § 31a OdpŠk.

33. Jsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud po doplnění důkazního řízení zjistil skutkový stav, který mu umožnil učinit správné právní posouzení. Rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, žaloba na zaplacení částky 43 875 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z této částky od 6.3.2025 do zaplacení, se jakožto nedůvodná, zamítá.

34. Výrok II. rozsudku nebyl odvoláním dotčen, a zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nabyl tak samostatně právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2015, pod č. 37).

35. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech řízení s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady plně úspěšné žalovanétvoří paušální náhrada nákladů za 5 úkonů před soudem I. stupně po 300 Kč /§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb./, a to za vyjádření ze dne 9.5.2025, přípravu účasti na jednání a účast na něm ve dnech 17.9.2025 a 31.10.2025 a dále pak za 3 úkony v odvolacím řízení – odvolání a příprava účasti na jednání a účast na něm 21.4.2026. Náklady žalované za řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 400 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

36. K výhradě žalované k výši režijních nákladů odvolací soud dodává, že i po novele § 13 odst. 4 advokátního tarifu setrvává na aplikaci § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., která jako dosud účinný a výslovně k § 151 odst. 3 o. s. ř. vydaný zvláštní právní předpis stanoví paušální náhradu 300 Kč za úkon, neboť soud není povolán k tomu, aby bez změny této speciální právní úpravy fakticky nahradil vůli normotvůrce přenesením částky určené pro náhradu hotových výdajů advokáta na režim náhrady nákladů nezastoupeného účastníka; byť Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, dovodil pro poměry tam posuzované věci neaplikovatelnost § 2 odst. 3 citované vyhlášky v rozsahu částky 300 Kč a mezeru vyplnil analogickou aplikací částky 450 Kč, odvolací soud má za to, že takový postup náleží primárně normotvůrci, tím spíše, je-li jím , orgán, , které je současně častým účastníkem těchto řízení a má možnost reagovat novelizací vyhlášky na změny advokátního tarifu; nadto nelze přehlédnout, že okruh a struktura úkonů honorovaných podle advokátního tarifu a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. nejsou souměřitelné, takže mechanické převzetí částky 450 Kč za úkon by bez odpovídající legislativní úpravy vedlo k nepřehledné a systémově nevyvážené náhradě nákladů nezastoupeného účastníka.