28 C 33/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 178 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 43 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 6. 3. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 134 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4 855,70 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 3. 2025 se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že usnesením Policie ČR č. j. , číslo, ze dne 2. 4. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce dle §160 odst. 1 trestního řádu pro pokračující trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. V průběhu řízení žalobce odmítl jakýkoliv podíl na trestné činnosti, proti usnesení o zahájení stíhání podal stížnost, která však byla zamítnuta a následně byla podána obžaloba k Městskému soudu v Praze. Po provedeném hlavním líčení bylo dne 19. 3. 2024 rozsudkem Městského soudu v Praze pod č. j. , číslo, , rozhodnuto (mimo jiné) tak, že „…Obžalovaní , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , trvale bytem , Adresa žalobce, , adresa pro doručování , adresa, , a , jméno FO, , narozená 5. 11. 1986 v , adresa, , trvale bytem , adresa, , adresa pro doručování , adresa, , se podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťují obžaloby…“ Rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci po zpětvzetí odvolání státního zástupce, respektive zamítnutí odvolání jednoho z poškozených, kdy usnesení o vzetí zpětvzetí odvolání na vědomí bylo doručeno žalobci dne 20. 5. 2024 a dne 24. 6. 2024 bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání poškozeného. Žalobce požadoval odškodnit újmu za nepřiměřenou délku řízení částkou 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první dva roky částkou poloviční. Navrhl navýšit základní částku o 20 %. Řízení započalo usnesením o zahájení trestního stíhání 2. 4. 2020 a skončilo pro žalobce doručením rozhodnutí o zamítnutí odvolání poškozeného 24. 6. 2024. Žalobce je přesvědčena, že celkovou sumu je nutno považovat za zcela odpovídající, neboť v průběhu řízení byly opakovaně prováděny důkazy, které nemohly pro věc přinést další užitek, respektive další přínosná zjištění, neboť již na základě provedených důkazů byla na místě, když ne před zahájením stíhání, tak bezprostředně po jeho zahájení dospět k závěru, že trestní stíhání není způsobilé přinést kýžený výsledek. Žalobce byl po celou dobu průběhu trestního řízení vystaven všem negativním faktorům, které sebou zahájené trestní stíhání nese, přičemž má za to, že již od počátku muselo být zjevné, že trestní stíhání není důvodné. Žalobce v tomto ohledu připomíná, že judikaturou je potvrzeno, že právo na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení, je samostatným právem a nelze je obecně směšovat s právem na náhradu imateriální újmy. I délka trestního řízení, pokud je s ohledem k okolnostem případu nejistota, do které je poškozený uvržen, nepřiměřeně dlouhá, má být sama odškodněna jako samostatný nárok. Žalobce tedy požadoval za 4 roky a 3 měsíce trestního stíhání, které považuje za nepřiměřeně dlouhé, poskytnutí částky 78 000 Kč. Dále žalobce požadoval i náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Již před zahájením trestního stíhání, stejně jako v průběhu řízení žalobce odmítl jakýkoliv podíl na trestné činnost a označil trestní stíhání jako neodůvodněné. I přes to, že ze všech skutečností, ze kterých policie vycházela, bylo zjevné, že žalobce neporušil zákon a není možné vyvozovat jakoukoliv jeho odpovědnost, tím méně pak trestněprávní, byla věc dovedena až k soudu. Žalobce po celou dobu vedeného trestního řízení vnímal trestní stíhání jako zcela nedůvodné. Žalobce si vždy zakládal na poctivosti a čestnosti. Obvinění ze spáchání trestného činu bylo velice nepříjemné a přivodilo žalobci složité období nejistoty a stresu, které se významnou měrou projevili v psychické nepohodě nejen žalobce, ale celé rodiny. Žalobce se musel po celou dobu obávat o svůj osud a zejména svou svobodu, neboť byl obviněn ze zločinu. Je nutno poukázat zejména na výše tvrzené škody a trestní sazbu, ve které byl žalobce zařazen, kdy reálně hrozil poměrně přísný trest odnětí svobody. To se naplno projevilo po podání obžaloby, kde byl pro žalobce požadován nepodmíněný trest odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání bylo vedeno pro trestnou činnost vztahující se k podnikání žalobce, byl tento nucen své podnikání opustit a hledat zcela nový způsob obživy. Žalobce se velice obával možných důsledků pro celou rodinu, obával se o zajištění obživy a vůbec celkového fungování rodiny, pokud by musel nastoupit výkon nepodmíněného trestu. Tyto obavy velice negativně působily na jeho psychiku. Samozřejmě i v rámci rodiny docházelo v důsledku stíhání k častějším sporům zejména mezi manželi, kteří bylo oba stresováni probíhajícím trestním řízením. Imateriální újma způsobená žalobci je spařována ve výše uvedených skutečnostech bezprostředně souvisejících, přesněji přímo vyvolaných trestním řízením, tedy narušení soukromého a rodinného života a narušení pracovního života. S ohledem na výše uvedené je zjevné, že újma, která byla trestním stíháním, a to trestním stíháním nedůvodným, žalobci způsobena, nemůže být odčiněna pouhým konstatováním porušení práva. Žalobce proto požadoval na nemajetkové újmě přiznat částku 100 000 Kč.

2. K poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalobce při účastnickém výslechu doplnil svá tvrzení ohledně zásahů do jeho práv tak, že v důsledku zahájení trestního stíhání přišel o výdělek, nemohl vykonávat svou dosavadní činnost, ztratil důvěru přátel i majetku, na žalobce byl podán insolvenční návrh. V trestním řízení probíhajícím v , adresa, byl odsouzen, a to právě z důvodu, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání v Praze. Jeho matka s ním přestala komunikovat, dodnes se nestýkají, vše mělo vliv i na ostatní příbuzné.

3. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne 5. 9. 2024. Popsala průběh řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, . Délka trestního stíhání činila 4 roky a 2 měsíce, přičemž přípravné řízení trestní probíhalo po dobu 1 roku a 5 měsíců, v jejímž rámci bylo nezbytné shromáždit velké množství listinných důkazů a dále byly provedeny výslechy mnoha poškozených osob a také výslechy svědků. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že délka přípravného řízení trestního byla přiměřená. Řízení před soudy probíhalo po dobu 2 let a 9 měsíců na dvou stupních soudní soustavy, přičemž oba soudy rozhodovaly ve věci samé dvakrát. Věc byla po stránce skutkové a právní do určité míry složitá s ohledem na množství provedených důkazů ve věci, a s ohledem na skutečnost, že soudy musely u každého zažalovaného útoku jednání u každého z obžalovaných (celkem deset útoků jednání a dva obžalovaní) zvážit a posoudit, zda vykazuje znaky skutkové podstaty zažalovaného zločinu podvodu nebo jiného trestného činu. V řízení nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy. Význam řízení pro žalobce lze obecně hodnotit jako zvýšený. Délku předmětného řízení lze hodnotit s ohledem na okolnosti případu ještě za přiměřenou. Z uvedeného důvodu žalovaná konstatovala, že nelze nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vyhovět, a to pro absenci odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu. Ohledně nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala, že usnesením o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobce, přičemž se mu za vydání rozhodnutí omluvila. Žalobcova tvrzení ohledně nemajetkové újmy však měla za nedostatečně prokázaná, a to z důvodu, že žalobce nedostatečně doložil příčinnou souvislost a skutečný vznik újmy v souvislosti s předmětným trestním stíháním, neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. , číslo, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 16. 3 2022, č. j. , číslo, , odsouzen za majetkovou trestnou činnost obdobného charakteru, přičemž obě trestní řízení probíhala paralelně.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , číslo, má soud za prokázaný průběh řízení tak, že to bylo zahájeno vůči žalobci usnesením , právnická osoba, , Vrchního komisaře Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 2. 4. 2020 č.j. , číslo, , pro pokračující trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost, která byla následně zamítnuta. Se žalobcem byla stíhána , jméno FO, . Z důvodu novely trestního zákoníku bylo dále jednání kvalifikováno jako trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a od zahájení řízení byli vyslýcháni svědci a obvinění, byly shromažďovány listinné důkazy a dne 13. 9. 2021 byla u Městského soudu v Praze podána obžaloba. Dne 14. 3. 2022 se připojil do řízení poškozený , jméno FO, , dne 19.3.2022 poškozený , tituly před jménem, , jméno FO, a následně další, kdy v průběhu řízení bylo rozhodováno o jejich připuštění jako poškozených. Dne 21. 3. 2022 proběhlo hlavní líčení a na něm byly provedené výslechy a listinné důkazy a bylo odročeno na den 13. 6. 2022, kdy v mezidobí soud rozhodoval o stížnostech poškozených a bezplatné obhajobě žalobce. Hlavní líčení dále proběhlo dne 13. 6. 2022, kdy byli vyslechnuti další svědci a hlavní líčení pokračovalo dne 15. 6. 2022., kdy bylo odročeno na den 8. 8. 2022, kdy opět proběhlo, a byli vyslýcháni svědci. Dále hlavní líčení pokračovalo dne 12. 9. 2022, kdy byli vyslýcháni další svědci a další hlavní líčení proběhlo dne 20. 12. 2022. Na něm byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022 byl žalobce uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a za toto jednání mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let, trest zákazu činnosti veškerých funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech na dobu 6 let a dále mu soud uložil povinnost k náhradě škody vůči některým poškozeným s tím, že souhrnným trestem bylo rozhodováno z důvodu, že byl žalobce odsouzen rozsudkem Okresního soudu , adresa, , sp. zn. , číslo, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu , adresa, , sp. zn. , číslo, , který tedy nabyl právní moci 16. 3. 2022. žalobce tedy proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal odvolání a spis byl předložen odvolacímu soudu dne 25. 5. 2023 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023 byl zrušen byl zrušen napadený rozsudek a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Došlo k novému obsazení senátu, byly zjišťovány postoje účastníků k možnosti dalšího postupu v řízení, neboť vzhledem k novému obsazení senátu, byla možná nutnost provedení celého řízení znovu a dne 19. 3. 2024 proběhlo další hlavní líčení a rozsudkem Městského soudu v Praze z tohoto dne byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. A proti tomuto rozsudku podal odvolání jak státní zástupce, tak i poškozený a státní zástupce vzal své odvolání zpět, přičemž usnesení o zpětvzetí odvolání bylo žalobci doručeno dne 20. 5. 2024 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024 bylo odvolání poškozeného zamítnuto.

6. Z obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 9. 2021, č. j. , číslo, , soud zjistil, že na žalobce byla podána obžaloba pro pokračující trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, přičemž státním zástupcem bylo navrženo uložení trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let. K osobě žalobce bylo zjištěno, že nemá ke dni podání obžaloby žádný negativní význam v rejstříku trestů, nicméně v době podání obžaloby byl již trestně stíhán pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku u KŘP Královéhradeckého kraje.

7. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce měl na základě zahájení trestního stíhání přijít o výdělek, byl nucen dělat práce jako sekání zahrad, opravy WC a musel jsem třeba i štípat dříví. Celé řízení vedlo nejen ke ztrátě příjmů, ale i ke ztrátě důvěry, ke ztrátě přátel. Do toho zasáhla i veřejná pomluva v České televizi, která převzala podnět z pražského vyšetřování a vykreslila žalobce jako pachatele před vynesením rozsudku. Pražské řízení vytvořilo uměle základ pro vyšetřování dalšího řízení v , adresa, . Rodina, kterou měl, přestala věřit. Dodnes se od té doby nestýkají, matka žalobce ani nepozdraví. Žalobce od roku 2004 působil v realitní činnosti, budoval firmu, která by fungovala na trhu, patřily mezi 20 největších realitních společností v té době. V době trestního stíhání měl společnost , právnická osoba, , kvůli trestnímu stíhání došlo k likvidaci této společnosti. K trestnímu stíhání v , adresa, došlo v průběhu toho řízení v Praze, byl vydán odsuzující rozsudek prvního stupně, kde mu byl uložený podmíněný trest.

8. Z výpovědi svědkyně manželky žalobce , jméno FO, soud zjistil, že trestní stíhání zlikvidovalo celou firmu, , právnická osoba, Manžel přišel o veškerý příjem z realit. Snažil nějakým způsobem tedy vydělat peníze po různu, sekáním zahrad, různých domácích prací, aby vůbec obstaral nějaké finanční prostředky. Mělo to vliv na manželský život, míň se spolu baví, stráví spolu méně času. Dětem žádné informace nesdělovali, byly malé. Manželova rodina je odstřihla úplně a ani je nezajímá, že byli zproštěni obžaloby. Okolí se od nich odtáhlo, přestali je zvát na realitní festivaly, nebo scházení se. Sousedi ve vesnici, kde bydleli, ti se odtáhli úplně. Došlo i k medializaci v pořadu , právnická osoba, televize. V nějakém průběhu nebo začátku vůbec nějakého vyšetřování se zveřejnila reportáž, a ta je rovnou odsoudila, že jsou podvodníci.

9. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 11. 2021, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako statutární zástupce společnosti , právnická osoba, ., zabývající se zprostředkováním prodeje a nákupu nemovitostí, nezaslal finanční prostředky tak, jak bylo sjednáno v kupní smlouvě a tyto použil pro vlastní účely. Při rozhodování o trestu soud vzal v úvahu, že žalobce byl dosud bezúhonný, přičemž probíhající další trestní stíhání s ohledem na presumpci neviny nemohlo být vzato v úvahu.

10. Z opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 13. 6. 2022 soud zjistil, že výše uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 16. 3. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu , adresa, ze dne 16. 3. 2022.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku spol. , právnická osoba, bylo zjištěno, že obchodní společnost byla zrušena s likvidací ke dni 9. 7. 2019.

12. Z videozáznamu pořadu , právnická osoba, z 14. 4. 2025 soud zjistil, že Česká televize informovala o společnosti , právnická osoba, s odkazem na předchozí reportáže, které vznikli v říjnu 2018 a listopadu 2019. V reportáži byla zmíněna jména žalobce i jeho manželky s tím, že na ně klienti společnosti podali civilní žalobu, ve které uspěli. Následně na žalobce podali trestní oznámení. V reportáži bylo hovořeno s poškozenými, kteří informovali, že probíhá nějaké trestní řízení v Praze. Dále bylo v reportáži zmíněno trestní stíhání v , adresa, a společnost , právnická osoba, . a byl zmíněn odsuzující rozsudek Okresního soudu v , adresa, .

13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud dále zamítl návrh žalobce na provedení dalších dvou videozáznamů pořadu , právnická osoba, , neboť tyto se netýkali trestního stíhání žalobce v projednávané věci a vznikli již před zahájením trestního stíhání žalobce, byly tak pro toto řízení nerelevantní a zcela nadbytečné. Z dalších provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil, proto skutková zjištění z těchto provedených důkazů soud v rámci tohoto odůvodnění dále nerozebírá.

14. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

15. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

24. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené , adresa, smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň.

25. Co se týče nároku na nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení, soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024 č.j. , číslo, .

26. Po právní stránce soud uvádí, že řízení probíhalo od doručení usnesení , právnická osoba, , Vrchního komisaře Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, dne 2. 4. 2020 č.j. , číslo, žalobci do právní moci posledního rozhodnutí v řízení dne 12. 6. 2024. Celková délka řízení byla 4 roky a 3 měsíce. Řízení proběhlo opakovaně na 2 stupních soudní soustavy a z toho u policie ČR bylo vedeno po dobu cca 1,5 roku vyšetřování před možným podáním obžaloby. Délka samotného soudního řízení byla vymezena od podání obžaloby dne 13. 9. 2021 do 12. 6. 2024. Trestní stíhání bylo jak skutkově, tak procesně, ale i právně složité. Předmětem trestního stíhání bylo řešení 10 samostatných skutků, jako samostatných možných trestních jednání žalobce nebo jeho manželky. Ke každému skutku byly prováděny listinné důkazy ale zejména svědecké výpovědi, když právě zajištění přítomnosti jednotlivých svědků znamenalo nutnost odročení hlavních líčení. V trestním řízení je navíc nutné zachovat lhůty pro možné hlavní líčení a vyvarovat se tak porušení procesních práv účastníků. hlavní líčení probíhala cca každé dva až tři měsíce, hlavní líčení byla důvodná, byly na nich prováděny zejména svědecké výpovědi a byl vyhlášený odsuzující rozsudek dne 20. 12. 2022. Potud by doba trestního stíhání žalobce byla přiměření okolnostem případu. Avšak další období, tj. od vyhlášení rozsudku do pravomocného skončení, je již dobou nepřiměřenou. Pět měsíců trvalo soudu I. stupně předložení spisu odvolacímu soudu. Ten v poměrně krátké době rozsudek soudu I. stupně zrušil, v zásadě poukázal na nedostatečné odůvodnění rozsudku a nevhodné vymezení a definice skutků a tím i nesprávné právní posouzení věci. Rozsudek tak zrušil z důvodu vad rozsudku. Od srpna 2023 do března 2024 soud ve věci samé nekonal, došlo k novému obsazení senátu, když však toto subjektivně nemůže jít k tíži žalobce. Soud tak dospěl k závěru, že celková doba řízení je již nepřiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jako odpovědnostního titulu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk.

27. Soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2021, Cpjn 206/2010. Soud se zabýval při existenci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu vznikem nemajetkové újmy s tím, že soud vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2021, Cpjn 206/2010 s tím, že má být přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu ustanovení § 31a OdpŠk. Soud vycházel ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první 2 roky částky poloviční, když řízení obecně po nějakou dobu trvat musí. Soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě přiznávat částku zadostiučinění za jeden rok trvání řízení vyšší, když právě částkami vyššími se odškodní řízení, která trvala extrémně nepřiměřenou dobu, zejména dobu přesahující 10 a více let. V tomto směru řízení trvalo cca 4 roky a 3 měsíce, nejedná se o období, které by bylo možné označit jako období extrémně dlouhé, tedy období, kdy účastníci byli po dobu nezvykle a extrémně dlouhou nad všechny okolnosti případu udržováni v nejistotě ohledně vydání rozhodnutí ze strany soudu. Soud tak dospěl ke stejné základní částce 48 750 Kč. Co se týká jednotlivých parametrů, tak jak byly tyto uvažovány ze strany žalobce, soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě zvyšovat uvedenou částku procentuální moderací ve smyslu stanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, když se jedná o řízení, které by mělo mít typově zvýšený význam pro žalobce, neboť se jednalo o trestní řízení se kterým judikatura spojuje objektivně vyšší význam pro účastníka, žalobce však byl pro téměř totožnou trestnou činnost paralelně stíhán u Okresního soudu v , adresa, , kde došlo k jeho odsouzení, význam projednávaného řízení tak pro žalobce v důsledku druhého trestního stíhání nemohl mít zvýšený význam. Žalobce požadoval navýšení o 20 % procent z titulu existenční záležitosti celé rodiny a nemožnost si svobodně zvolit druh obživy, nicméně žalobce nijak neprokázal, že by k těmto zásahům došlo v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Naopak, na základě provedeného dokazování je zřejmé, že k tvrzeným zásahům došlo pravděpodobně právě z důvodu žalobcova pravomocného odsouzení za podobnou trestnou činnost. Soud tak význam řízení pro žalobce shledal jako standardní bez důvodu k navýšení základní částky. Co se týká činnosti státu, soud dospěl k závěru, že až na poslední fázi řízení orgány státu postupovaly ve věci plynule a bez průtahů. Soud dospěl k závěru, že je namístě snížit takto vypočtenou částku o 10 % z důvodu složitosti řízení, a to jak procesní, tak i skutkové. Co se týká procesní složitosti, v řízení bylo nutné řešit předvolání většího svědků, bylo zajišťováno značné množství listinných důkazů, jednalo se o 10 skutků, o kterých bylo nutné vést v zásadě samostatná dokazovaní. Žalobce sám nijak k celkové délce řízení nepřispěl. Soud tak dospěl k částce 43 875 Kč, kterou uložil žalované zaplatit žalobci (výrok I), ve zbylé části nárok včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II).

28. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. S ohledem na uplatnění nároku u žalované dne 5. 9. 2024, došlo k uplynutí šestiměsíční lhůty dne 5. 3. 2025 a zákonný úrok z prodlení tak žalobci náleží ode dne 6. 3. 2025. Soud tedy neměl důvod nepřiznat žalobci zákonný úrok z prodlení od tohoto dne.

29. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

30. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

31. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

32. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení , právnická osoba, , Vrchního komisaře Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 2. 4. 2020 č.j. , číslo, o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro pokračující trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. , číslo, , který nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 24. 6. 2024.

33. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

34. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

36. Žalobce byl stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů násilných nebo sexuálních. Žalobci ani nehrozil trest odnětí svobody, neboť v obžalobě byl navržen trest podmíněný. Dále je nutné zohlednit, že proti žalobci bylo v době trestního stíhání vedeno paralelní trestní stíhání, ve kterém byl ovšem pravomocně odsouzen, a to již 2 měsíce poté, co byla podána obžaloba k Městskému soudu v Praze.

37. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

38. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

39. Žalobce tvrdil na osobnostních zásazích následující: Bylo zasaženo do jeho práva na osobní čest a dobré jméno, na soukromý a rodinný život a do profesního života. V rámci rodinného života se jednalo o zhoršení vztahů s širší rodinou, okolí se ho začalo stranit, došlo ke ztrátě příjmů a nemožnost vykonávat dosavadní pracovní činnost.

40. Z účastnické výpovědi žalobce, svědecké výpovědi jeho manželky a dalších provedených listin dospěl soud k závěru, že k zásahům do práv žalobce, které tvrdil, došlo zejména trestním stíháním, ve kterém byl žalobce pravomocně odsouzen. Z provedeného videozáznamu vyplynulo, že okolí bylo informováno zejména o jeho pravomocném odsouzení, a dále k likvidaci společnosti žalobce došlo již před zahájením trestního stíhání v projednávané věci. Soud tak neměl ze strany žalobce, a to ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zásahy do práv žalobce jakkoliv prokázané.

41. Soud tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce přes poučení soudu neprokázal, že by k zásahu do jeho práv došlo v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, naopak, na základě provedených důkazů lze usuzovat, že tvrzené zásahy souvisely s trestním stíháním žalobce, ve kterém došlo k pravomocnému odsouzení žalobce. Protože kromě existence samotného odpovědnostního titulu, tedy nezákonného tr. stíhání neměl soud ze strany žalobce doložené jakékoliv zásahy do jeho práv, má soud za to, že postačuje toliko konstatování porušení práv žalobce a omluva, což se žalobci již od žalované dostalo v rámci předběžného projednání nároku, v této části nezbylo soudu než nárok žalobce zamítnout (výrok II).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 855,70 Kč, přičemž tato částka představuje 18,80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 59,40 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,60 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 875 Kč (30 000 Kč + 43 875 Kč) sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 17. 9. 2025 a 31. 10. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 040 Kč ve výši 3 788,40 Kč, tj. celkem 21 828,40 Kč.