53 Co 178/2026

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň Mgr. Dity Staňkové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 739 512,21 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. prosince 2025, č. j. 15 C 115/2024–215

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 202 041,40 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 338,20 Kč k rukám Jméno advokáta B, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 247 700 Kč z titulu smluvní pokuty a částky 491 812,21 Kč z titulu náhrady škody, obojí s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 739 512,21 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 231 241,40 Kč (výrok II.).

2. Vyšel z tvrzení, že žalobce jako objednatel uzavřel se žalovanou jako zhotovitelkou dne 30. 5. 2016 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace včetně inženýrské činnosti ke stavbě „adresa“. Tvrdil, že projektová dokumentace vykazovala vady, které se projevily až při realizaci stavby. V souvislosti s požadavky na bezbariérovost měly být nutné dodatečné práce zachycené ve změnovém listu č. 29, za něž žalobce zaplatil 491 812,21 Kč včetně DPH. Tuto částku považoval za škodu, která by mu při řádném zpracování projektové dokumentace nevznikla. Dále žalobce tvrdil, že výkaz výměr nebyl v souladu s ostatními částmi projektové dokumentace. Podle změnových listů č. 5, 7, 8 a 12 nebyly ve výkazu výměr zahrnuty práce a dodávky v celkové hodnotě 957 647,70 Kč bez DPH, ačkoli měly být popsány v technických zprávách či nezbytné pro funkčnost stavby. Šlo zejména o úpravy cementobetonového krytu a dilatačních spár, kabeláž pro hodiny a položky kamerového systému. Z tohoto rozdílu vyúčtoval žalobce smluvní pokutu podle čl. XIII odst. 4 smlouvy ve výši 30 %, omezenou sjednaným maximem 20 % odměny žalované, tedy částkou 247 700 Kč. Žalobce poukazoval na reklamace ze dne 20. 11. 2019, 2. 2. 2021 a 16. 2. 2021, na vyjádření společnosti právnická osoba., která vykonávala autorský dozor, na změnové listy a na pozdější stanoviska právnická osoba. Tvrdil, že žalovaná reklamované vady neodstranila, a proto musel zajistit potřebné úpravy prostřednictvím dalších osob. Předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023 vyúčtoval smluvní pokutu a náhradu škody; žalovaná přes následné zaslání požadovaných podkladů ničeho neuhradila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že projektová dokumentace byla řádně předána a že první stanovisko právnická osoba k dokumentaci zpracované žalovanou bylo bez připomínek. Nebylo podle ní zřejmé, k jaké verzi projektové dokumentace se vztahovala pozdější stanoviska právnická osoba. Zpochybnila pravost a správnost výkazu výměr předloženého žalobcem a tvrdila, že tento soubor vznikl až poté, co odmítla požadované změny položkového rozpočtu. U hodin a napojení kamerového systému na právnická osoba namítala, že nebyly součástí původního smluvního zadání. Dále namítala, že částky ve změnových listech samy o sobě nepředstavují škodu. Žalobce podle ní nevymezil, v čem konkrétně spočívalo porušení její smluvní povinnosti, neprokázal vadnost dokumentace, skutečný majetkový úbytek ani příčinnou souvislost. Uplatnila rovněž námitku promlčení, popřípadě zániku práv z vad, a poukazovala na § 1925 o. z., podle něhož se nelze z jiného právního důvodu domáhat toho, čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění. Ujednání o smluvní pokutě považovala navíc za neurčité a požadovaný výpočet za neprokázaný.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyšel rovněž z nesporných tvrzení účastníků a svá skutková zjištění podrobně popsal v bodech 5. až 30. Ze smlouvy o dílo zjistil, že žalovaná se zavázala zpracovat projektovou dokumentaci předmětné stavby včetně položkových rozpočtů. V čl. XIII odst. 4 smlouvy bylo sjednáno, že poruší-li zhotovitel povinnost zajistit soulad položek výkazu výměr s ostatními částmi projektové dokumentace a vzniknou-li v důsledku toho méněnáklady nebo vícenáklady, má objednatel právo na smluvní pokutu ve výši 30 % hodnoty vzniklého rozdílu, nejvýše však 20 % odměny zhotovitele. Podle odst. 5 téhož článku měla být smluvní pokuta placena nezávisle na vzniku škody a neměla se na její náhradu započítávat. Z protokolu o předání soud prvního stupně zjistil, že projektová dokumentace byla převzata s výhradami dne 13. 3. 2019 a že dne 15. 5. 2019 žalobce potvrdil doplnění chybějících částí. První stanovisko právnická osoba ze dne 20. 8. 2018, které bylo zpracováno na žádost žalované k její projektové dokumentaci, neobsahovalo výhrady k dokumentaci, nýbrž požadavky vztahující se k provádění stavby. U stanovisek právnická osoba ze dne 19. 4. 2022 a 16. 8. 2022 nebylo podle soudu prokázáno, k jaké konkrétní verzi projektové dokumentace se vztahovala. Z reklamací soud zjistil, že žalobce v průběhu provádění stavby vytýkal žalované vady. Z e-mailové korespondence z října a listopadu 2019 vyplynulo, že žalobce požadoval úpravy položkového rozpočtu, které žalovaná odmítla. Soud však současně zjistil, že pravost a správnost výkazu výměr předloženého žalobcem byla žalovanou výslovně popřena a žalobce neoznačil důkaz, jenž by spolehlivě prokázal, že jde o původní výkaz výměr vytvořený žalovanou a předaný jako součást díla. Ve vztahu ke změnovým listům č. 5, 7, 8, 12 a 29 soud prvního stupně uzavřel, že zachycují rozsah a cenu dodatečných prací, nikoli však samy o sobě příčinu jejich potřeby. Nebylo z nich možno bez odborného posouzení dovodit, že vícepráce byly vyvolány právě vadami projektové dokumentace žalované, a nikoli změnou požadavků investora, způsobem provádění stavby, pozdějšími úpravami dokumentace nebo jinou okolností. U hodin a napojení kamerového systému navíc soud dovodil, že nebyly součástí původního zadání, popřípadě by jejich absence představovala vadu zjevnou.

5. Soud prvního stupně věnoval pozornost rozložení břemene tvrzení a důkazního. Usnesením ze dne 30. 7. 2024 žalobce vyzval, aby uvedl, která konkrétní vada projektové dokumentace způsobila jaký konkrétní úbytek jeho majetku, jak vypočetl každou část tvrzené škody a z čeho dovozuje příčinnou souvislost. Současně jej vyzval k označení a předložení důkazů. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. následně opakoval, a to i ohledně nutnosti prokázat pravost zpochybněného výkazu výměr. Žalobce navrhl k prokázání vadnosti projektové dokumentace, výše škody a příčinné souvislosti znalecký posudek a uváděl, že jej zadal a předloží. Při jednání dne 15. 12. 2025 však sdělil, že posudek není dokončen, a důkazní návrh vzal zpět. Ani po následném opětovném poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tvrzení a důkazy nedoplnil.

6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil zejména podle § 1925, § 2106, § 2107, § 2610, § 2615, § 2629 a § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle § 119 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. Vycházel z toho, že dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě, a že odpovědnost za škodu z porušení smluvní povinnosti předpokládá porušení povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost. Přihlédl rovněž k pravidlu, že právo z vadného plnění nevylučuje náhradu škody, avšak z jiného právního důvodu se nelze domáhat toho, čeho lze dosáhnout uplatněním práv z vadného plnění. Na základě uvedeného zamítl prvostupňový soud žalobu především proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní. U smluvní pokuty nebylo prokázáno, že výkaz výměr, z něhož žalobce vycházel, zpracovala žalovaná, ani že mezi tímto výkazem a ostatními částmi jí zpracované projektové dokumentace existoval smlouvou předvídaný rozdíl, který způsobil vícenáklady. U náhrady škody nebyla prokázána konkrétní vada projektové dokumentace, skutečný rozsah škody ani příčinná souvislost. Další úvahy týkající se práv z vadného plnění, včasnosti vytčení vad a judikatury k náhradnímu dokončení díla uvedl soud jako podpůrné. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náklady právního zastoupení vyčíslené částkou 231 241,40 Kč. Za účelné považoval všechny vyúčtované úkony, včetně porad s klientem a nahlížení do spisu.

7. Žalobce napadl rozsudek v celém rozsahu. Namítal nejprve jeho nepřezkoumatelnost. Za rozporné považoval, že soud na jedné straně zjistil, že žalobce vady v letech 2019 a 2021 reklamoval a žádal jejich odstranění, avšak na jiném místě uvedl, že žalobce práva z vadného plnění neuplatnil a žalované neumožnil vady odstranit. Obdobný rozpor spatřoval mezi zjištěním, že žalovaná požadované úpravy odmítla, a závěrem, že nedostala příležitost k nápravě. Dále žalobce namítal nesprávná skutková zjištění ohledně společnosti právnická osoba. Zdůraznil, že tato společnost nezpracovala novou projektovou dokumentaci, nýbrž jako člen sdružení vykonávala autorský dozor a řešila odstranění vad původní dokumentace. Podle žalobce neexistovalo nesporné tvrzení účastníků, že by byla stavba prováděna podle nové projektové dokumentace společnosti právnická osoba. Vyjádření této společnosti a změnové listy měly naopak potvrzovat vady dokumentace žalované a jejich vztah k vícepracím. Dále nesouhlasil ani s právním posouzením podle § 1925 o. z. Tvrdil, že vady řádně reklamoval a požadoval jejich odstranění, žalovaná však nápravu odmítla. Sleva z ceny ani odstoupení od smlouvy by mu neumožnily pokračovat ve stavbě a zabránit vzniku dalších nákladů a ohrožení dotace. Uplatněná náhrada víceprací podle něj nebyla totožná s právem z vadného plnění. Namítal rovněž nepřiléhavost rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2679/2008 a 32 Odo 1349/2005, přičemž první z těchto rozhodnutí bylo následně zrušeno Ústavním soudem. Podle žalobce byly vady dokumentace, vznik škody i jejich vzájemná souvislost prokázány změnovými listy, vyjádřeními autorského dozoru, reklamacemi a stanovisky právnická osoba. Soud prvního stupně tyto důkazy řádně nezhodnotil a nepřípustně dovodil, že bez znaleckého posudku nemůže žalobce ve sporu uspět. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti výroku o nákladech řízení žalobce namítal, že některé porady právního zástupce žalované s klientkou nebyly prokázány a nebyly ani účelné. Za neúčelné považoval zejména poradu dne 5. 10. 2023, odpověď na předžalobní upomínku ze dne 18. 10. 2023, která obsahovala pouze žádost o zaslání podkladů, a další porady či nahlížení do spisu.

8. Žalovaná ve vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že jeho stěžejní argumentace je srozumitelná. Žalobce neprokázal pravost výkazu výměr, neprokázal odborně vadnost projektové dokumentace ani předpoklady odpovědnosti za škodu a po opakovaném poučení vzal zpět důkazní návrh znaleckým posudkem. Podle žalované proto výhrady k dílčím formulacím rozsudku nemohou ovlivnit jeho věcnou správnost. Z těchto důvodů žalovaná setrvala na tom, že změnové listy vyjadřují cenu změn při realizaci stavby, nikoli škodu způsobenou žalovanou. Poukázala na první bezvýhradné stanovisko právnická osoba a na neurčitost vztahu pozdějších stanovisek k dokumentaci žalované. Opětovně namítla zánik či promlčení práv, neurčitost ujednání o smluvní pokutě a nedostatek konkrétních tvrzení o rozporech v projektové dokumentaci. K nákladům řízení uvedla, že vzhledem k odborné a skutkové složitosti věci byly porady jejího právního zástupce s jednatelem, který je architektem, účelné.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné ve věci samé, částečně důvodné je pouze ve vztahu k výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.

10. Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné tehdy, nelze-li z jeho odůvodnění zjistit, jaký skutkový stav soud vzal za prokázaný, jak důkazy hodnotil a jakými právními úvahami se řídil. Napadený rozsudek těmto požadavkům v rozhodné části vyhovuje. Je z něj jednoznačně patrné, že soud žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně předpokladů obou nároků. U smluvní pokuty pro neprokázání původu a pravosti výkazu výměr a existence smluvně významného rozdílu, u náhrady škody pro neprokázání vady dokumentace, škody a příčinné souvislosti. Měřítkem přezkoumatelnosti není ideální nebo vyčerpávající podoba odůvodnění, nýbrž především to, zda rozhodnutí umožnilo účastníku účinně uplatnit odvolací důvody. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, není rozhodnutí zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu procesním právům odvolatele. Pokud odůvodnění soudu prvního stupně obsahuje nepřesné a místy vzájemně obtížně slučitelné formulace o tom, zda žalobce vady reklamoval, zda uplatnil právo na jejich odstranění a zda žalované poskytl možnost nápravy, týkají se tyto podpůrné úvahy vztahu práv z vadného plnění a náhrady škody. Nemění však nosný závěr založený na nedostatku dokazování. Rozsudek proto není nepřezkoumatelný a odvolací soud mohl jeho věcnou správnost přezkoumat.

11. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v rozsahu, v němž má oporu v provedených důkazech. Účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, žalovaná zpracovala a nejpozději dne 15. 5. 2019 předala projektovou dokumentaci, žalobce v průběhu stavby oznamoval tvrzené vady, při realizaci byly provedeny změny zachycené ve změnových listech a žalobce následně uplatnil smluvní pokutu a náhradu škody. Současně však nebylo prokázáno, že sporný výkaz výměr je dokumentem zpracovaným a předaným žalovanou, ani že konkrétní vícepráce byly nezbytným následkem konkrétních vad její dokumentace.

12. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důkazní břemeno nese ten účastník, který z určité skutečnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní následky. Žalobce proto musel prokázat všechny skutečnosti zakládající vznik smluvní pokuty a odpovědnost žalované za škodu. Soud prvního stupně žalobce řádně a opakovaně poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to konkrétně jak k chybějícím tvrzením o vadách, škodě a příčinné souvislosti, tak k potřebě prokázat pravost výkazu výměr. Procesní postup soudu byl v tomto směru správný a žalobce měl dostatečný prostor své důkazní povinnosti splnit.

13. Ve vztahu ke smluvní pokutě bylo třeba prokázat porušení povinnosti žalované zajistit soulad položek výkazu výměr s ostatními částmi projektové dokumentace a vznik méněnákladů či vícenákladů jako důsledek tohoto porušení. Výchozím srovnávacím dokumentem byl tedy výkaz výměr vytvořený žalovanou. Jakmile žalovaná jako údajná vystavitelka soukromé listiny popřela její pravost a správnost a doložila námitku časovými souvislostmi e-mailové komunikace, bylo na žalobci, který z listiny vyvozoval vznik nároku, aby její původ prokázal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3169/2021). Žalobce takový důkaz nepředložil. Neoznačil osobu, která soubor převzala od žalované, nepředložil elektronický soubor v podobě umožňující spolehlivě ověřit jeho původ a souvislost s plněním žalované. Změnové listy prokazují, že byly doplněny či změněny určité položky stavby, nikoli však obsah původního výkazu výměr vytvořeného žalovanou. Bez tohoto důkazu nelze provést srovnání požadované čl. XIII odst. 4 smlouvy a nelze zjistit ani hodnotu rozdílu, z níž se smluvní pokuta počítá. Zamítnutí nároku na smluvní pokutu je proto správné.

14. Odvolací námitky týkající se reklamací, postavení společnosti právnická osoba a aplikace § 1925 o. z. nemohou uvedený nedostatek odstranit. I kdyby žalobce všechny vady včas vytkl, společnost právnická osoba pouze vykonávala autorský dozor a žalobce byl oprávněn vedle práv z vadného plnění požadovat další škodu, stále by musel prokázat, že žalovaná porušila právě povinnost zajištěnou smluvní pokutou. To se nestalo.

15. U nároku na náhradu škody podle § 2913 odst. 1 o. z. musel žalobce prokázat porušení smluvní povinnosti žalované, vznik majetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nimi. Pouhá existence víceprací a jejich cena tyto předpoklady nenaplňuje. Změna rozsahu prací může být vyvolána vadou projektu, ale také změnou zadání, požadavkem investora či dotčeného subjektu, technickou potřebou vzniklou při provádění, odlišným řešením autorského dozoru nebo prací, kterou by bylo nutné vynaložit i při bezvadné dokumentaci. Náklady na realizaci toho, co bylo pro dokončení zamýšlené stavby nezbytné, nejsou bez dalšího škodou. Změnové listy č. 5, 7, 8, 12 a 29 zachycují popis změny, její cenu a schválení účastníky výstavby. Nemají však povahu odborného posouzení projektové dokumentace žalované a neřeší všechny varianty příčiny. Vyjádření autorského dozoru představují listinné odborné stanovisko osoby smluvně spojené s žalobcem, sama o sobě však neprokazují úplný obsah předané dokumentace, její rozpor se smlouvou a přesný kauzální vztah ke každé požadované částce. Pozdější stanoviska právnická osoba navíc nebyla bezpečně přiřazena k totožné verzi projektové dokumentace, zatímco první stanovisko k dokumentaci žalované bylo bez připomínek.

16. Povaha sporných otázek byla odborná. Posouzení, zda projektová dokumentace odpovídala smlouvě, technickým normám a požadavkům na bezbariérovost, které položky měly být v původním řešení obsaženy a zda konkrétní vícepráce byly výlučně vyvolány vadou dokumentace, přesahuje běžné znalosti soudu. Proto byl znalecký důkaz způsobilým prostředkem k odstranění důkazního deficitu. Soud prvního stupně však nebyl povinen za žalobce z úřední povinnosti vyhledávat a provádět důkaz, který žalobce po výslovném poučení vzal zpět. Neprovedením znaleckého dokazování proto řízení vadou zatíženo nebylo.

17. Námitka, že společnost právnická osoba nezpracovala novou projektovou dokumentaci, je v dílčím rozsahu opodstatněná. Z provedených důkazů nelze bez dalšího přijmout jako nesporné, že tato společnost zhotovila zcela novou projektovou dokumentaci, neboť podle tvrzení žalobce vykonávala autorský dozor. Ani tato korekce však nemění výsledek. Rozhodující není, jak byla činnost společnosti právnická osoba právně či technicky označena, ale zda žalobce prokázal konkrétní vadu původní dokumentace žalované a její kauzální vztah k požadované škodě. Takový důkaz chybí.

18. Nedůvodná je rovněž námitka, že soud prvního stupně pominul reklamace. Soud jejich existenci výslovně zjistil. Reklamace prokazují, že žalobce určité nedostatky žalované oznámil a požadoval jejich řešení. Neprokazují však samy o sobě, že vytýkané nedostatky skutečně představovaly vady ve smyslu smlouvy, že za ně odpovídala žalovaná a že v příčinné souvislosti s nimi vznikla žalobci tvrzená škoda. Odvolací soud proto vychází z toho, že reklamace učiněny byly, avšak tento dílčí skutkový závěr nepostačuje k vyhovění žalobě.

19. K výkladu § 1925 o. z. odvolací soud uvádí, že právo z vadného plnění zásadně nevylučuje nárok na náhradu další škody, kterou vada způsobila. Nelze pouze prostřednictvím náhrady škody dosáhnout téhož plnění, které náleží z práv z vadného plnění, například nákladů na odstranění samotné vady, jestliže zákonné předpoklady takového postupu splněny nejsou. Není proto přesný kategorický závěr, že žalobce musel namísto náhrady škody vždy požadovat slevu, odstranění vady nebo odstoupit od smlouvy. Tato právní korekce však nevede ke změně rozsudku. I při právním názoru, který možnost samostatné náhrady následné škody připouští, musí žalobce prokázat obecné předpoklady odpovědnosti podle § 2913 o. z. Právě v tom neuspěl. Úvahy žalobce o nevhodnosti odstoupení od smlouvy, riziku přerušení stavby, ztrátě dotace a nedostatečnosti slevy z ceny proto nejsou pro výsledek rozhodné. Nevysvětlují ani neprokazují, která konkrétní vada dokumentace byla v příčinné souvislosti s jednotlivými položkami žalobcem uplatněné škody.

20. Odvolací soud sice přisvědčil žalobci, že nelze na zrušeném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2679/2008 (kasační rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 343/09) samostatně založit právní závěr, v projednávané věci je však zcela zřejmé, že stěžejní závěry soudu prvního stupně na tomto rozhodnutí nestojí. Jeho nosným důvodem je neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tento důvod obstojí nezávisle na citované judikatuře. Ani případná nepřiléhavost dalších rozhodnutí vydaných za účinnosti obchodního zákoníku proto nemá vliv na věcnou správnost výroku I.

21. Pokud jde o odvolací námitku, že soud prvního stupně některé důkazy nehodnotil, pak je z odůvodnění napadeného rozsudku zcela zřejmé, že soud změnové listy, stanoviska právnická osoba, reklamace i korespondenci k důkazu provedl a rovněž vysvětlil, jaká zjištění z nich učinil a proč je nepovažoval za dostačující k prokázání odborných otázek. Nejedná se tak o opomenuté důkazy. Skutečnost, že z nich soud nevyvodil závěr navrhovaný žalobcem, sama o sobě neznamená porušení § 132 o. s. ř.

22. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud po konkrétním poučení a po zpětvzetí rozhodujícího důkazního návrhu vyšel z pravidel o důkazním břemenu. Neprokázaný zůstal základ nároku na smluvní pokutu i základ nároku na náhradu škody. Za této situace nebylo nutné s konečnou platností řešit námitku promlčení, zániku práv z vad, určitost ujednání o smluvní pokutě ani přesný režim jednotlivých reklamací, neboť ani jejich posouzení ve prospěch žalobce by nemohlo vést k vyhovění žalobě.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. Odvolání je částečně důvodné pouze proti výroku II. Žalovaná měla ve věci samé plný úspěch. To však zakládá právo jen na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Odvolací soud proto samostatně posoudil žalobcem konkrétně zpochybněné úkony. U porad s klientem zkoumal, zda byly uskutečněny, zda přesáhly jednu hodinu a zda byly s ohledem na stav řízení potřebné. U nahlížení do spisu posoudil jeho konkrétní účel a to, zda nebylo již zahrnuto v jiném úkonu právní služby. Nahlížení do spisu může být podle okolností samostatným úkonem právní služby. Náhradu za něj lze však přiznat jen tehdy, bylo-li v konkrétní procesní situaci potřebné k účelnému bránění práva (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18). Tarifní hodnota činí 739 512,21 Kč a mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) činí 11 260 Kč. Za účelně vynaložené náklady nelze považovat poradu se zástupcem žalované dne 5. 10. 2023, která bezprostředně navazovala na převzetí a přípravu zastoupení, odpověď na předžalobní upomínku ze dne 18. 10. 2023, jejímž obsahem byla pouze žádost o zaslání podkladů, a nahlížení do spisu dne 30. 1. 2025, u něhož nebyla prokázána samostatná účelnost. V projednávané věci žalovaná neobjasnila, jaký konkrétní význam mělo toto nahlížení pro její procesní postup a proč tato činnost nebyla zahrnuta již v jiném úkonu právní služby. Odvolací soud je proto nepovažoval za účelně vynaložený náklad. Od přiznané částky 231 241,40 Kč bylo proto třeba odečíst 11 560 Kč, 5 930 Kč a 11 710 Kč, celkem 29 200 Kč. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně tak činí 202 041,40 Kč. Soud prvního stupně sice nesprávně označil základ pro výpočet DPH, výši daně však určil správně. Právní zástupce žalované se stal plátcem DPH od 1. 2. 2025, proto byla DPH účtována pouze z nákladů vzniklých po tomto datu, ze základu 76 340 Kč, a činí 16 031,40 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok II. napadeného rozhodnutí způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci samé zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Ty tvoří odměna za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 23. 7. 2026, podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t., ve výši á 11 260 Kč, tedy 22 520 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši á 450 Kč, tedy 900 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 420 Kč, tedy 4 918,20 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení částku 28 338,20 Kč, přičemž žalobce je povinen zaplatit ji žalované v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti tomuto rozsudku (§ 237 až § 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.