53 Co 63/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudců JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Čestmíra Slaného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vydání věci o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2025, č. j. 5 C 405/2021-288

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 655 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen vydat žalobkyni přiznání k dani z příjmů právnických osob 2018 včetně příloh, přiznání k dani z příjmů právnických osob 2017 včetně příloh, přiznání k DPH prosinec 2016, přiznání k DPH leden 2017, přiznání k DPH únor 2017, přiznání k DPH březen 2017, přiznání k DPH květen 2017, přiznání k DPH srpen 2017, přiznání k DPH listopad 2017, přiznání k DPH leden 2018, přiznání k DPH květen 2018, přiznání k DPH červen 2018, přiznání k DPH říjen 2018, přiznání k DPH listopad 2018, přiznání k DPH prosinec 2018, přiznání k DPH leden 2019, přiznání k DPH únor 2019, přiznání k DPH březen 2019, přiznání k DPH duben 2019, přiznání k DPH květen 2019, přiznání k DPH červen 2019, přiznání k DPH srpen 2019, přiznání k DPH březen 2020, přiznání k DPH červen 2020, přiznání k DPH červenec 2020, přiznání k DPH říjen 2020, kontrolní hlášení prosinec 2016, kontrolní hlášení leden 2017, kontrolní hlášení únor 2017, kontrolní hlášení březen 2017, kontrolní hlášení květen 2017, kontrolní hlášení srpen 2017, kontrolní hlášení listopad 2017, kontrolní hlášení leden 2018, kontrolní hlášení květen 2018, kontrolní hlášení červen 2018, kontrolní hlášení říjen 2018, kontrolní hlášení listopad 2018, kontrolní hlášení prosinec 2018, kontrolní hlášení leden 2019, kontrolní hlášení únor 2019, kontrolní hlášení březen 2019, kontrolní hlášení duben 2019, kontrolní hlášení květen 2019, kontrolní hlášení červen 2019, kontrolní hlášení srpen 2019, kontrolní hlášení březen 2020, kontrolní hlášení červen 2020, kontrolní hlášení červenec 2020, kontrolní hlášení říjen 2020, vyúčtování daně ze závislé činnosti 2020, vyúčtování daně ze závislé činnosti 2019, vyúčtování daně ze závislé činnosti 2018, vyúčtování daně ze závislé činnosti 2017, vyúčtování daně ze závislé činnosti 2016, vyúčtování daně vybírané srážkou 2020, vyúčtování daně vybírané srážkou 2019, vyúčtování daně vybírané srážkou 2018, vyúčtování daně vybírané srážkou 2017, vyúčtování daně vybírané srážkou 2016, přiznání k dani silniční 2018, vztahující se ke společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , sídlem , Adresa žalobkyně, (výrok I.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 46 762,50 Kč (výrok II.) a České republice na nákladech státu ve výši 65 418 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po částečných zpětvzetích domáhala vydání listin specifikovaných v bodě I. rozsudku s tím, že dne 24. 9. 2016 zmocnila žalovaného jakožto externího účetního k zasílání jednotlivých podání , právnická osoba, , , právnická osoba, a Územnímu pracovišti pro , adresa, , právnická osoba, , tedy žalovaný fakticky převzal veškerou správu účetnictví žalobkyně. Dne 17. 5. 2021 došlo k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně jej vyzvala, aby jí vydal veškeré dokumenty týkající se jejího účetnictví, což žalovaný odmítl. Žalovaný nárok neuznává, neboť pravidelně každý měsíc zasílal žalobkyni e-mailem všechny žalobou požadované dokumenty, takže žalobkyně těmito dokumenty disponuje.

3. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů, znaleckého posudku i výslechu znalce Lidinského dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7. až 9.), přičemž rovněž osvětlil, z jakých důvodů z dalších provedených důkazů žádná zjištění neučinil (bod 10.).

4. Poté po citaci § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uvedl, že bylo prokázáno zejména znaleckým posudkem, že všechny předmětné emaily včetně příloh byly žalobkyni odeslány do její e-mailové schránky, přičemž nebylo zjištěno nic k tomu, že by e-maily nebyly adresovány žalobkyni, resp. že by byly odeslány na chybně zadaný e-mail. Samotné doručení předmětných e-mailů však nebyl znalec schopen na rozdíl od odeslání ověřit, neboť k tomuto žalobkyně neposkytla dostatečnou součinnost. Ve znaleckém posudku znalec uvedl, že vyzval žalobkyni k předání exportů kompletní mailové komunikace ve strojově čitelném formátu ze dnů, kdy měly být žalobkyni předmětné e-maily doručeny. Cílem bylo prověřit, zda se tyto e-maily nacházejí v přijaté poště žalobkyně, případně vyhodnotit kontext komunikace a spolehlivost e-mailové schránky a komunikace v těchto dnech. Tato žádost byla žalobkyni odeslána dne 25. 10. 2023, znalec však následně konstatoval, že tento požadavek žalobkyně nesplnila. Žalobkyně poskytla pouze dne 1. 12. 2023 fotografie monitoru se zobrazenou vybranou emailovou komunikací se žalovaným. Zmiňovaný export v požadovaném souborovém formátu tedy znalci neposkytla, a navíc v požadovaných dnech neposkytla ani žádnou další e-mailovou komunikaci. Naopak žalovaný na výzvu znalce k poskytnutí exportů ze své e-mailové schránky, která byla odeslána taktéž dne 25. 10. 2023, reagoval dne 2. 11. 2023 a místo exportu nabídl znalci plný transparentní přístup do své e-mailové schránky z důvodu nedostatku technických znalostí k provedení exportu podle požadavku znalce. Znalec s tímto postupem souhlasil. Tento přístup byl ze strany znalce úspěšně realizován dne 5. 11. 2023. Znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že v odeslané poště žalovaného byly nalezeny veškeré prověřované emaily v předmětných dnech, a to včetně příloh. Šetření u žalobkyně prokázalo přijetí e-mailů ve čtyřech případech, včetně příloh. Tyto e-maily tak byly nepochybně doručeny do schránky žalobkyně. V ostatních případech nebylo doručení žalobkyní potvrzeno. Znalec vyslovil závěr, že e-mailová komunikace mezi žalovaným a žalobkyní probíhala normálně a nebyla zatížena žádnou systematickou dlouhodobou technickou chybou. Usoudil tak ze skutečnosti, že jiná e-mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovaným v těchto dnech doručena byla, a to včetně příloh, což bylo prokázáno minimálně v osmi případech. Své závěry znalec potvrdil v rámci svého výslechu před soudem. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že nelze dovodit, že by byly ze strany žalovaného naplněny podmínky pro uplatnění § 1040 o. z., neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný e-maily včetně příloh neprávem zadržoval. Naopak bylo prokázáno, že předmětné e-maily včetně příloh byly řádně odeslány žalobkyni, která by těmito měla disponovat. Žalobkyně neposkytla v průběhu znaleckého zkoumání řádnou součinnost, aby mohl znalec zjistit, zda skutečně e-maily doručeny nebyly a případně z jakých důvodů. Za této situace nelze klást k tíži žalovaného, že se doručení e-mailů žalobkyni nepodařilo prokázat. Odpovědnost za tento stav tedy nese žalobkyně. Pokud jde o aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3499/2023 ze dne 6. 8. 2024, zdůraznil, že žalobkyně svým jednáním znemožnila, aby bylo prokázáno, že došlo k uložení e-mailových zpráv žalovaného do e-mailové schránky adresáta, tj. žalobkyně. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. O nákladech státu spočívajících ve státem částečně zálohovaném znalečném rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítá, že e-mailová zpráva žalovaného ze dne 17. 5. 2021 prokazuje, že si žalovaný musel být vědom skutečnosti, že žalobkyni nepředal veškeré dokumenty, jinak by fakturu za předání zbývající dokumentů nevystavil. S tím se soud prvního stupně nijak nevypořádal. K podanému znaleckému posudku namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by znalec žádal žalobkyni o poskytnutí jiných dokladů, než mu již poskytla. Znalec se neobrátil ani na soud se žádostí o poskytnutí další součinnosti žalobkyně. Znalec tak musel považovat žalobkyní předložené doklady za dostatečné, když přistoupil k vyhotovení znaleckého posudku. Závěry soudu prvního stupně jsou v rozporu s judikaturou Nejvyšího soudu, neboť je to žalovaný jako odesílatel e-mailových zpráv, který prokazuje, že byly doručeny do dispoziční sféry adresáta.

6. Proti nákladovému výroku rozsudku podal odvolání žalovaný. Souhlasí s počtem provedených úkonů právní služby, ale neztotožňuje se s výší přiznané náhrady nákladů řízení. Soud prvního stupně nesprávně vycházel z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a tarifní hodnoty 10 000 Kč, resp. od 1. 1. 2025 ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně se původně domáhala vydání 150 věcí, následně po zpětvzetí 71 věcí a poté 61 věcí. Z § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom plyne, že za tarifní hodnotu se považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil tak, že se žalovanému přiznává na náhradě nákladů řízení částka 181 240 Kč.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že při podávání znaleckého posudku nelze nikdy vycházet ze závěru, že se určitá skutečnost stala se stoprocentní jistotou. Znalec naopak pracuje s určitou mírou pravděpodobnosti, přičemž z povahy věci nelze vyloučit všechny teoretické hypotézy. V projednávaném případě je však nadmíru zřejmé a vysoce pravděpodobné, že k žádnému technickému selhání či chybě na straně žalovaného nedošlo, zvláště za situace, kdy tentýž den probíhala mezi účastníky bezproblémová e-mailová komunikace. Znalec nenalezl žádné zprávy o nedoručitelnosti e-mailů a rovněž konstatoval, že nenalezl žádné stopy nasvědčující manipulaci, přestože měl kompletní přístup do e-mailového účtu žalovaného. Bez součinnosti ze strany žalobkyně však nemohl doručení e-mailu stoprocentně ověřit. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný předmětné e-mailové zprávy žalobkyni řádně odeslal a současně nebyly žádné zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že tyto e-maily žalobkyně neměla obdržet.

8. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry vyslovenými soudem prvního stupně. Vychází z toho, že požadované e-maily se dostaly do dispoziční sféry žalobkyně. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný všechny požadované e-maily řádně odeslal na správnou e-mailovou adresu žalobkyně, žádné zprávy o nedoručitelnosti nebyly nalezeny, rovněž ani žádné znaky případné manipulace. Nadto se jeví jako zcela nelogické, aby žalovaný, který se žalobkyní spolupracoval od roku 2016 do roku 2021, v průběhu této spolupráce, dlouho před jejím ukončením (emaily z roku 2017 až 2019), případnou zprávu o nedoručitenosti emailu smazal a email nedoručil. Důvody pro takovou zprávu přitom spočívají převážně v chybné adrese adresáta (vyplývá z obecně známé skutečnosti i z vyjádření znalce), přičemž v tomto případě takový důvod nepřichází do úvahu, neboť bylo prokázáno odeslání na správnou adresu žalobkyně. Muselo by se tak jednat o jiný důvod. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by v daném období měl být na její straně nějaký důvod, jenž by mohl mít za následek nedoručitelnost zpráv do její e-mailové schránky. Současně v několika dnech (8 dnů) je dokonce prokázáno, že jiné e-maily žalovaného byly žalobkyni řádně doručeny. Znalec v této souvislosti považoval selektivní, přitom dlouhodobou chybu na straně provozovatele e-mailu žalobkyně, za jen teoretickou možnost.

10. Odvolací soud nepřisvědčil výtce žalobkyně, že ji znalec, potažmo soud nežádal o poskytnutí jiných dokladů, než znalci poskytla, takže musel považovat žalobkyní předložené doklady za dostatečné. Znalec vyzval žalobkyni, obdobně jako žalovaného, k předání exportů kompletní e-mailové komunikace ze dnů, kdy měly být žalobkyni doručeny e-maily žalovaného, a to bez ohledu na příjemce či adresáta s cílem prověřit, zda se tyto e-maily nacházející v přijaté poště žalobkyně a také vyhodnotit kontext komunikace a spolehlivost e-mailové schránky a komunikace v těchto dnech. Žalobkyně předložila jen fotografii monitoru se zobrazenou vybranou e-mailovou komunikací se žalovaným. Musela si tak být sama dobře vědoma toho, že svou povinnost k požadované součinnosti nesplnila, aniž by musela být opakovaně vyzývána a na její plnění upozorňována. Odvolací soud rovněž nemá za to, že by z e-mailové zprávy žalovaného ze dne 17. 5. 2021 vyplývalo, že si žalovaný musel být vědom skutečnosti, že žalobkyni nepředal veškeré dokumenty. Takový závěr nelze z daného e-mailu učinit.

11. Poukazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož plyne, že pokud odesílatel (zde žalovaný) zvolí jako prostředek vzájemné komunikace e-mail, nese odpovědnost za prokázání, že zpráva byla doručena do dispoziční sféry adresáta, pak odvolací soud má za to, že jeho závěry nelze zcela přenést do poměrů projednávané věci. Nelze přehlédnout, že žalobkyně a žalovaný tento prostředek vzájemné komunikace používali konsensuálně. Není tak namístě, aby následky případných vad doručování nesl výlučně žalovaný. Žalovaný prokázal, že řádně e-maily žalobkyni odeslal, přičemž žalobkyně nejenže neuvedla žádný reálný důvod, proč by právě požadované e-maily neměly být do její schránky doručeny, ale navíc svou absencí součinnosti neumožnila řádné ověření jejich doručení. Je proto třeba vycházet z toho, že pokud byla e-mailová zpráva uložena do e-mailové schránky adresáta, kterou adresát běžně užívá, lze – při absenci objektivních překážek doručení – uzavřít, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3499/2023). Za popsané situace je zcela správný závěr, že nebylo prokázáno, že by žalovaný e-maily včetně příloh neprávem zadržoval.

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výroku o nákladech řízení i nákladech státu. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že každou listinu je třeba považovat za samostatnou věc, a proto podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu představuje tarifní hodnotu pro určení výše náhrady nákladů řízení částka 1 500 000 Kč, resp. 710 000 Kč a poté 610 000 Kč. I odvolací soud vychází z toho, že se jedná o věc s tarifní hodnotou 10 000 Kč, resp. od 1. 1. 2025 ve výši 30 000 Kč.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, představující náklady právního zastoupení, které jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) á 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), 2 paušálními náhradami hotových výdajů á 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí částku 6 655 Kč.