54 Co 12/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Nadi Pínové a soudkyň JUDr. Jany Tondrové a Mgr. Alžběty Stříbrné v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlen Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 17 896,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. října 2025, č. j. 8 C 165/2023-233,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 896,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 18. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojené s vymáháním pohledávky v částce 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 66 186,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně , Jméno advokáta A, .

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 896,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od, Anonymizováno, 18. 4. 2020 do zaplacení a dále náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.). Současně soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 27 378 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 896,50 Kč s příslušenstvím jakožto doplatku ceny za poskytnuté služby Scrum Mastera vykonávané na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 6. 5. 2019. Tvrdila, že za období od 1. 3. 2020 do 18. 3. 2020 poskytla žalované služby v rozsahu 120 hodin, které řádně evidovala v interním systému žalované, na jehož základě vystavila fakturu č. , číslo, na částku 54 000 Kč, přičemž žalovaná tuto fakturu uhradila pouze částečně částkou 36 103,50 Kč. Žalobkyně dovozovala, že částečné plnění žalované má účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., a proto je žalovaná povinna doplatit zbývající část fakturované částky.

3. Žalovaná se proti žalobě bránila námitkou, že žalobkyně dlouhodobě vykazovala neúměrně vysoký počet hodin, který neodpovídal skutečně odvedené práci ani reálným výstupům její činnosti, a že tyto nedostatky byly žalobkyni vytýkány již v průběhu smluvního vztahu. Žalovaná poukázala na to, že poslední fakturu zpochybnila ještě před jejím zaplacením, přičemž zaplatila pouze tu část, která podle jejího přesvědčení odpovídala reálně poskytnutým službám, a proto nelze částečnou úhradu považovat za uznání zbytku závazku.

4. Na základě provedených důkazů, zejména smlouvy ze dne 6. 5. 2019, přehledů vykázaných hodin a výpovědí svědků – členů projektového týmu žalované a jednatele žalované – soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že smluvní vztah mezi účastníky vycházel z osmihodinové denní pracovní doby a že žalobkyně v rozhodném období vykazovala v průměru přibližně deset hodin práce denně. Z výpovědí svědků soud dále zjistil, že vykazovaný rozsah práce neodpovídal skutečným výstupům žalobkyně a že žalovaná tyto skutečnosti žalobkyni dlouhodobě vytýkala, přičemž požadavek na úhradu fakturované částky v plném rozsahu považovala za neopodstatněný.

5. Soud prvního stupně při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. a z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž lze částečné plnění považovat za uznání zbytku dluhu pouze tehdy, pokud z okolností případu jednoznačně vyplývá vůle dlužníka uznat celý závazek. V projednávané věci však soud dospěl k závěru, že z chování žalované naopak vyplývá dlouhodobé zpochybňování rozsahu i kvality poskytnutého plnění, a proto částečná úhrada faktury nemůže mít účinky uznání zbývající části pohledávky.

6. Současně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že práce byla v rozsahu přesahujícím obvyklou osmihodinovou pracovní dobu skutečně vykonána, neboť kromě vlastních evidenčních záznamů nepředložila další důkazy umožňující objektivní posouzení časové náročnosti vykazovaných činností. Na tomto základě soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení, včetně řízení odvolacího a navazujícího řízení po zrušení předchozího rozhodnutí.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž namítla, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je zatížen zásadními vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení věci, v neúplně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu, jakož i ve vadách řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně podle žalobkyně nerespektoval závazné právní názory a pokyny odvolacího soudu vyjádřené v usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 19. 11. 2024, přičemž své závěry opřel o skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, případně jsou s obsahem důkazů v přímém rozporu. Zejména se jedná o nesprávný závěr o existenci sjednané osmihodinové pracovní doby, ačkoliv takové ujednání ze smlouvy ze dne 6. 5. 2019 ani z žádného jiného důkazu nevyplývá, přičemž soud prvního stupně vycházel z ustanovení, které ve smlouvě vůbec obsaženo není. Žalobkyně dále poukázala na nesprávnou interpretaci přehledů vykazovaných činností, chybnou identifikaci jednotlivých dnů i vykázaného rozsahu práce a na nesprávné skutkové závěry o tom, že by žalobkyni byly vytýkány vady práce za březen 2020. Z interní komunikace žalované, z e-mailů i ze svědeckých výpovědí naopak jednoznačně vyplývá, že pochybnosti žalované se vztahovaly výlučně k práci vykazované za únor 2020, nikoliv k práci odvedené v březnu 2020, přičemž soud prvního stupně tuto skutečnost přehlédl nebo ji vyhodnotil v rozporu s obsahem důkazů. Zejména výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a jednatele žalovaného , jméno FO, podle žalobkyně neprokazují, že by žalobkyni byly kdykoli řádně a konkrétně vytknuty vady plnění za měsíc březen 2020.

9. Další námitka žalobkyně směřovala proti tomu, jak soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2054 odst. 2 o. z., pokud dovodil, že částečná úhrada faktury neměla účinky uznání zbytku dluhu. Má za to, že byly splněny všechny předpoklady stanovené judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015) pro vznik vyvratitelné domněnky uznání dluhu, neboť žalovaná provedla částečné plnění bez toho, aby před tím nebo při plnění uplatnil vůči žalobkyni jakékoliv výhrady k žalované faktuře. Podle žalobkyně nesouhlas žalované, vyjádřený výlučně v jeho interním chatu, nemůže založit závěr o absenci uznání dluhu, jestliže se nedostal do dispoziční sféry žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že v důsledku uznání dluhu došlo k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která však neprokázala, že závazek nevznikl, zanikl nebo byl jinak zmařen, přičemž soud prvního stupně v rozporu s § 133 o. s. ř. požadoval pokračování dokazování po žalobkyni. V závěru žalobkyně namítla, že se soud prvního stupně nevypořádal s řadou navržených a provedených důkazů, zejména s výslechem jednatelky žalobkyně, s emailovou komunikací, interním chatem žalovaného a s dalšími listinami založenými ve spise. Žalobkyně poukázala na porušení § 125 o. s. ř., pokud soud prvního stupně bagatelizoval nebo zcela pominul čestná prohlášení navržená k důkazu, aniž by je formálně provedl či zdůvodnil, proč k nim nepřihlíží. Tyto vady řízení podle žalobkyně mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

10. Odvolacímu soudu žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná plnou náhradu nákladů řízení, včetně nákladů na jejich uplatnění.

11. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně namítla, že odvolání žalobkyně je nedůvodné, neboť nebere v potaz procesní vývoj řízení po vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 30. ledna 2025 a nereflektuje rozsah a výsledky následného dokazování provedeného soudem prvního stupně. Zdůraznila, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou úplná, přesvědčivá a plně postačující pro právní posouzení věci, přičemž není dán žádný důvod pro jejich přehodnocení ani pro opakování či doplnění dokazování ve smyslu § 213 o. s. ř. Soud prvního stupně správně posoudil otázku, zda částečné plnění na březnovou fakturu žalobce mohlo založit účinky konkludentního uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z., a že na základě provedených důkazů správně dospěl k závěru, že tyto účinky v posuzovaném případě nenastaly. Dle žalované není pravdou, že neexistovaly žádné výhrady vůči fakturované částce, a uvádí, že z provedených důkazů naopak jednoznačně vyplývá, že výše fakturace i rozsah vykázaných hodin byly zpochybněny bezprostředně v časové souvislosti s plněním. Výslovně nesouhlasí s právní argumentací žalobkyně, která podle žalované zaměňuje instituty písemného uznání dluhu podle § 2053 o. z. a konkludentního uznání dluhu podle § 2054 téhož zákona, a nekriticky aplikuje judikaturu vztahující se k písemnému uznání dluhu na skutkově odlišnou situaci. Ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. je třeba vykládat jako lex specialis k § 2053 o. z. a že u konkludentního uznání dluhu je rozhodující komplexní posouzení okolností, za nichž bylo částečné plnění poskytnuto. K vyvrácení domněnky uznání dluhu postačuje, aby z celkového jednání dlužníka bylo patrno, že nehodlá plnit celý závazek, přičemž není nutné, aby dlužník při každé dílčí platbě výslovně opakoval své výhrady.

12. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že žalobkyni byly vytýkány nesoulady mezi vykazovanými hodinami a skutečnými výstupy práce, a to i ve vztahu k březnové faktuře. Žalovaná odkázala na smluvní ujednání o fakturaci pouze za skutečně odvedené hodiny - § 4 odst. 3 písm. a) smlouvy a na existenci zavedené praxe a zvyklostí mezi účastníky ohledně maximálního rozsahu fakturovaných hodin (150–160 hodin měsíčně), kterou žalobkyně sám potvrdila e-mailovou komunikací, a k níž soud správně přihlédl podle § 545 o. z. Žalobkyně ani po procesním poučení soudem prvního stupně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že v rozhodném období skutečně pracovala v rozsahu přesahujícím obvyklou pracovní dobu, když k prokázání těchto tvrzení nabídla pouze vlastní výkazy činností, jež soud vyhodnotil jako nedostačující. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek jako správný potvrdil.

13. Žalobkyně následně ve svých dalších reakcích setrvala na tom, že došlo k uznání dluhu a rovněž se vymezila proti tvrzení žalované, že výhrady žalované směřovaly k březnové faktuře č. , číslo, ze dne 18. 3. 2020. Podle žalobkyně je z obsahu e-mailové komunikace zřejmé, že se žalovaná domáhala pouze vysvětlení únorového vyúčtování, nikoli vytýkání vad či zpochybnění práce vykázané za měsíc březen 2020. Za podstatné žalobkyně považuje to, že v interní komunikaci žalované se hovoří o neplacení či o odečtení určité části fakturované částky a bez jakéhokoli sdělení výhrad žalobkyně svévolně odečetla domnělý „přeplatek“ z únorové faktury z platby březnové faktury, přičemž takový postup nemůže zabránit účinkům uznání dluhu částečným plněním. Zároveň poukázala na matematickou souvislost mezi domněle rozporovaným rozsahem práce za únor 2020 a výší neuhrazené části březnové faktury, když odečtená částka přesně odpovídá počtu hodin, které žalovaná zpětně zpochybňovala u únorového vyúčtování. To má podle žalobkyně potvrzovat její závěr, že žalovaná neměla žádné námitky vůči práci vykázané v březnu 2020, nýbrž pouze svévolně korigovala již uhrazenou únorovou fakturaci.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v pořadí již druhým rozsudkem, kdy předchozí rozsudek ze dne 17. 4. 2024 č. j. , spisová značka, byl zrušen usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 30. 1. 2025 č. j. , spisová značka, . Nalézací soud byl zavázán, aby opětovně posoudil smluvní ujednání stran, zejména ve vztahu k dohodě o počtu vykazované činnosti a dále pak, aby se zabýval námitkou žalobkyně, že částečným plněním ze strany žalované došlo k uznání celého dluhu.

16. Soud prvního stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, uzavřel, že k uznání dluhu nedošlo, neboť z okolností, které předcházely částečnému uhrazení předmětné faktury za měsíc březen 2020, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nehodlá celou částku uhradit, neboť již předtím byl s žalobkyní smluvní vztah ukončen, a to i pro nespokojenost s počtem vykazovaných hodin. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje a plně v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

17. Odvolací soud se však neztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že mezi účastníky byl sjednán osmihodinový denní rozsah práce, což mělo vyplývat z uzavřené smlouvy. Nesprávný je pak závěr, že žalobkyně nebyla oprávněna účtovat činnosti, které by osmihodinový denní úvazek měly převyšovat.

18. Z opětovně provedeného důkazu Smlouvou o vývoji softwaru pro vyhrazené zdroje ze dne 6. 5. 2019 je prokázáno, že strany si sjednaly hodinovou sazbu 450 Kč/hod. a platební podmínky byly sjednány jako měsíční platby na základě skutečně odvedených hodin v systému sledování času zákazníka (žalované). V tomto směru došlo ke změně znění platebních podmínek, které v návrhu smlouvy zněly tak, že běžná pracovní doba je od pondělí do pátku od 8 do 18 hodin a denní pracovní doba je osmihodinová.

19. Jednatelka žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že s ohledem na náplň práce Scrum Mastera nebylo možné vymezit pracovní dobu na 8 hodin. Časová dotace 160 hodin, která vyplývala z mailu ze dne 6. 5. 2019, byla dle žalobkyně určitým budgetem, ve kterém se měla pohybovat, kdy tato dotace byla dříve sjednána s jinými spolupracovníky, kteří však nepůsobili na pozici Scrum Mastera. Dle jednatelky žalobkyně bylo podstatné, co se sjednalo se zákazníky, kdy žalobkyně byla jediný Scrum Master placený žalovanou, ostatní byli placeni zákazníky. Žalobkyně v březnu 2020 pracovala celkem na dvou hlavních projektech, pro společnost , právnická osoba, a , právnická osoba, se jednalo zejména o user story mapping, dále hovory, dotazníky, tak aby bylo vše v pořádku předáno , jméno FO, , dále ještě dodělávala věci pro další dva projekty. Vše je zaznamenáno v trackeru, kam zapisovala přes den průběžně činnosti, přeskakovala mezi jednotlivými projekty. To, co je v trackeru zaznamenáno, odpovídá skutečně provedené práci, často pracovala i do večerních hodin. V tu dobu již bylo vše zavřené, neboť šlo o období covidu na jaře 2020. Bylo důležité vše odevzdat, což učinila a předala , jméno FO, . Tracker byl vyplňován pro každý měsíc, záznamy odpovídaly odvedené činnosti, pro vyplňování nebyla předem dohodnutá přesná forma. Celkem žalobkyně vystavila 11 faktur, limit hodin za měsíc dodržován nebyl, neboť nebyl sjednán, jednatelka žalobkyně pracovala okolo 10 hodin denně. Jediná výtka k fakturovaným hodinám byla až po zaplacení faktury za únor 2020, k níž v emailu ze dne 19. 3. 2020 podala vysvětlení. Na konci února 2020 se jednatelka žalobkyně dohodla na ukončení spolupráce, neboť žalovaná potřebovala něco jiného, žalovaná zaslala interní chat svým spolupracovníkům, kde oznámila konec spolupráce. Ke konci února 2020 dostala žalobkyně výpověď, výpovědní doba činila 1 měsíc. Za měsíc březen žádné vysvětlení nebylo požadováno, jen ze strany žalované byla požádána, aby poskytla user stories, což byla ochotna rozpracovat později s ohledem na nutný přesun do České republiky, žalovaná již zájem neměla.

20. Odvolací soud zopakoval i další listinné důkazy, a to email ze dne 19. 3. 2020, z jehož obsahu je prokázáno, že se žalobkyně vyjadřuje k faktuře za únor, jednatelka žalobkyně vysvětluje počátek spolupráce a zmiňuje dohodu o průměrném měsíčním budgetu okolo 72 000 Kč, s tím, že dotaci okolo 160 hodin měsíčně v průměru dodržela. Dále je obsahem vysvětlení činností za únor, kdy pracovala více, neboť měsíc předtím měla dovolenou. Z emailu ze dne 7. 4. 2020 sepsaném za žalovanou , jméno FO, pak odvolací soud má za prokázané, že odpověď obsahuje obecné informace o vývoji odměňování žalované pro spolupracovníky s ohledem na odpracované roky. Je zde zmíněno, že žalobkyně byla nejvýše placený „nákladový“ člověk ve firmě.

21. Žalobkyně urgovala doplacení faktury za březen 2020, a to emaily ze dne 2. 2. 2022 s odpovědí žalované ze dne 10. 2. 2022 z níž vyplývá, že více uhrazeno nebude, neboť jsou pochybnosti o skutečně odvedené práci, která nebyla uspokojivě doložena.

22. Z chatu žalované ze dne 27. 2. 2020 má odvolací soud za prokázané, že týmu bylo sděleno ukončení spolupráce s jednatelkou žalobkyně, která bude v následujících dnech předávat své povinnosti pravděpodobně , jméno FO, (, jméno FO, ).

23. Odvolací soud provedl k důkazu překlady čestných prohlášení. Z čestného prohlášení ze dne 4. 4. 2024 je prokázáno, že paní , jméno FO, pracovala od října 2019 do ledna 2021 u žalované na pozici manažera, kdy ji jednatelka žalobkyně poskytovala koučování a setkávala se s ní (na dálku) při řízení projektů ve firmě. Byla adresátkou skupinového chatu ze dne 27. 2. 2020. Z čestného prohlášení pana , jméno FO, má odvolací soud za prokázané, že pracoval pro žalovanou v letech 2019 a 2020, později až do roku 2022. Spolupracoval s jednatelkou žalobkyně, na konci února 2020 po oznámení jejího odchodu byl pověřen převzetím projektů a další práce, na které jednatelka pracovala v průběhu března 2020. Zároveň se vyjádřil k obsahu trackeru, který dle něj odpovídá odvedené práci i ve vztahu k jeho osobě, kdy mu práci předávala. Šlo o běžící projekty, autorská práva ke sdíleným složkám a aplikacím, jakož i user story mapping. Kromě toho jednatelka žalobkyně dokončovala individuální koučink s některými členy týmu.

24. Z printscreenů s doporučeními kolegů žalobkyně neučinil odvolací soud žádné podstatné skutkové závěry, jakož i z čestného prohlášení manžela jednatelky žalobkyně, popisů ubytování na , stát, , či čestného prohlášení pana , jméno FO, .

25. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Ze smlouvy nevyplývá, že by si strany sjednaly pevnou pracovní dobu (8 hodin) či počet odpracovaných hodin v měsíci. Z obsahu smlouvy vyplynulo, že znění smlouvy bylo změněno tak, že měsíční platby jsou na základě skutečně odvedených hodin v systému sledování času. Ze vzájemné korespondence předcházející uzavření smlouvy pak vyplynulo, že nebyl stanoven pevný limit fakturace, pouze, že se měl pohybovat okolo 160 hodin za měsíc, což byl rozsah, který jak uvedla jednatelka žalobkyně, zhruba odpovídal náplni práce Scrum Mastera. Tomu, že nebyl přesně stanoven měsíční limit, i odpovídá veškerá fakturace ze strany žalobkyně, kdy v žádném z měsíců nedosáhla částky 160 hodin, někdy se jednalo o nižší počet, jindy o vyšší. Žalobkyni nebylo s výjimkou měsíce února 2020, a to až po ukončení smlouvy, vytýkáno, že vykazuje činnosti neodpovídající počtu vykazovaných hodin. Rovněž výkazy, na základě nichž byla fakturace prováděna, nebyly ze strany žalované dříve zpochybňovány. Jednatelka žalobkyně tak vykazovala svoji činnost způsobem, který byl mezi stranami obvyklý.

26. Ze strany žalované byla prokázána výtka za vyfakturovanou odměnu za práci odvedenou v měsíci únoru, pokud jde o fakturu za březen, zde žalovaná namítala, že odvedená práce neodpovídá počtu vykázaných hodin. Dle odvolacího soudu žalobkyně prokázala, že v systému sledování času jsou skutečně odvedené hodiny. Při účastnické výpovědi jednatelka žalobkyně popsala, že v měsíci březnu 2020 již pouze dokončovala jednotlivé projekty a agendu předávala , jméno FO, . Ten v rámci svého čestného prohlášení potvrdil, že ve sledovacím programu (který měl k dispozici) jsou zaznamenány práce vykonané v daném časovém období. To, že žalovaná práci v průběhu března předá panu , jméno FO, , vyplývá i z interní komunikace žalované, kdy spolupracovníkům oznamuje ukončení spolupráce se žalobkyní a pokračování s panem , jméno FO, . S ohledem na pobyt pana , jméno FO, mimo Česku republiku (v , stát, ) by bylo obtížné zajistit jeho svědeckou výpověď, proto odvolací soud vyšel z jeho čestného prohlášení, k němuž byl připojil dodatek o pravdivosti a doložka ověření.

27. Pokud jde o další čestná prohlášení, odvolací soud z nich další skutkové závěry neučinil, šlo o prohlášení obecného rázu (manžel jednatelky žalobkyně, , jméno FO, či , jméno FO, ). Skutečnost že žalobkyně skutečně odvedla vykazovanou práci za měsíc březen nevyvrátily ani svědecké výpovědi pana , jméno FO, , který nic určitého neuvedl. Pokud svědek , jméno FO, , který ve své výpovědi uvedl, že pokud je mu sděleno, že za měsíc březen žalobkyně vykazovala 120 hodin, tak to neodpovídá možnostem a obvyklé práci, neznamená, že žalobkyně skutečně vykazovanou práci odvedla. Jednatel žalované ve svém účastnickém výslechu potvrdil, že březnová faktura byla krácena tak, aby odpovídala realisticky počtu hodin, pokud byla jednatelka žalobkyně v té době na , stát, na dovolené.

28. Žádné skutkové závěry neučinil odvolací soud ani z žalovanou předloženého vyúčtování pana , jméno FO, za měsíc březen 2020 či duben 2020, kterými měla žalovaná prokazovat počet hodin jím vyúčtovaných.

29. Odvolací soud tak uzavírá, že ve vztahu k částečně uhrazené faktuře za měsíc březen 2020 nebyly žalobkyni vytčeny vady, výtky se pouze týkaly toho, že počet vykázaných 120 hodin neodpovídá sjednané 8hodinové pracovní době. Žalobkyně prokázala, že činnosti skutečně vykonala, průběh je zaznamenán sjednaným způsobem, kdy podstatné je, že si účastníci nesjednali pevný počet v měsíci odpracovaných hodin. Žalobkyně zdůvodnila, proč v měsíci únoru 2020, resp. v listopadu 2019 vyúčtovala více hodin, když naopak v prosinci 2019 a lednu 2020 byl počet nižší s ohledem na čerpanou dovolenou. V neposlední řadě pak odvolací soud považuje za nutné připomenout, že v měsíci březnu 2020 již v , stát, probíhala epidemie onemocnění SARS Covid 2, a nebylo již možné volně cestovat, platily mnohé zákazy, což vyvrací tvrzení žalované, že jednatelka žalobkyně byla fakticky na dovolené, a proto počet vykázaných hodin tomu nemůže odpovídat. Odvolací soud tak uvěřil žalobkyni, že jednatelka žalobkyně se mohla věnovat práci v rozsahu, který vyúčtovala.

30. Zcela na závěr nelze pominout, že částka, která je předmětem řízení, je matematickým výpočtem, který skutečně odpovídá částce, o kterou žalovaná, poté co v plné výši uhradila fakturu za měsíc únor 2020, údajným přeplatkem pokrátila vyúčtování za březen 2020.

31. Odvolací soud z těchto důvodů považuje žalobu za důvodnou, a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobě zcela vyhověl včetně požadovaného příslušenství, tedy úroku z prodlení a nákladům na uplatnění pohledávky.

32. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení včetně nákladů na pořízení překladů listin, jak byly vyžadovány soudem. Odvolací soud zkoumal účelnost všech uplatněných nákladů řízení a žalobkyni přiznal náhradu pouze za ty úkony, které skutečně byly potřebné k úspěšnému uplatnění práva žalobkyně. Zároveň odvolací soud konstatuje, že obsahem spisu není písemná výzva k plnění před podáním žaloby, která byla avizována v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a je dle žalobkyně datována dne 24. 4. 2020. Nicméně odvolací soud má za splněnu podmínku vyplývající z ustanovení § 142a o. s. ř., že i přes případnou absenci výzvy k plnění, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Z emailové korespondence z března a dubna 2022 vyplývá, že předžalobní výzva měla být žalované zaslána, a jako nedoručená vrácena. Žalobkyně pak své požadavky na doplacení faktury za březen 2020 zopakovala právě v korespondenci z jara 2022. Ze všech okolností případu vyplynulo, že žalovaná uhradit žalovanou částku odmítala, proto faktická absence předžalobní výzvy ve spise, není důvodem pro nepřiznání nákladů řízení žalobkyni (srovnej usnesení NS ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014).

33. Výše nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně dosáhla Kč 32 308,40 Kč a tvoří ji náhrada vynaloženého soudního poplatku ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za 12 úkonů právní služby po 1 820 Kč stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) - a to za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis žaloby, za účast na ústním jednání dne 17. 7. 2023, dne 11. 10. 2023, dne 17. 1. 2024, dne 10. 4. 2024, dne 4. 6. 2025, dne 25. 7. 2025 a dne 15. 10. 2025 a za sepis podání ze dne 18. 10. 2023 na výzvu soudu, dne 8. 4. 2024 shrnující argumentaci žalobkyně a návrhy na provedení důkazů, a za sepis závěrečného návrhu ze dne 22. 10. 2025. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby ve výši 2 400 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024), a ve výši 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025, tj. 1 800 Kč, to vše (kromě soudního poplatku) zvýšené o náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 5 468,40 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

34. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla 21 509,50 Kč a tvoří ji náhrada soudního poplatku 1 000 Kč, dále mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za 7 úkonů právní služby po 1 820 Kč (sepis odvolání ze dne 4. 6. 2024 a ze dne 27. 11. 2025, účast u jednání odvolacího soudu dne 19. 11. 2024 a dne 10. 3. 2026, dne 28. 4. 2026, dne 5. 5. 2026 a za sepis podání ze dne 24. 3. 2026) a odměna ve výši jedné poloviny za účast při vyhlášení rozsudku dne 12. 5. 2026, stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, k/ , § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů připadající na úkony právní služby do 31. 12. 2024 ve výši 600 Kč a ve výši 2 700 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025 (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše (kromě soudního poplatku) zvýšené o náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 3 559,50 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.).

35. Žalobkyně má nárok na náhradu dalších nákladů řízení ve výši 12 369 Kč, a to za překlady předložených listin z angličtiny do češtiny, kdy výše náhrady odpovídá zaplacené částce za fakturu č. , číslo, ze dne 18. 9. 2023 – soudní překlad od , tituly před jménem, , jméno FO, , právnická osoba, (9 100 Kč) za fakturu č. , číslo, ze dne 5. 4. 2024 – soudní překlady , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, (3 269 Kč). Žalobkyně doložila zaplacení těchto faktur potvrzením banky o platbě. Překlady byly předloženy na výzvu soudu a žalobkyně, která v řízení byla úspěšná má tak právo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. i na jejich náhradu.

36. Žalobkyni však zároveň nebyla přiznána náhrada za úkony, které odvolací soud jako účelné nepovažoval. Předně je to předžalobní výzva ze dne 24. 4. 2020, která není ve spise obsažena. Zároveň nebyla podána bezprostředně před podáním žaloby a její preventivní charakter je tak diskutabilní. Dále nebyla přiznána odměna za úkony právní služby, které soud informovaly o případném smíru – podání ze dne 1. 8. 2023 a ze dne 6. 10. 2023, které pouze avizovalo zaslání listin. Jako neúčelný úkon právní služby je dále považován sepis podání ze dne 4. 3. 2025, který obsahuje žádost o zaslání vyjádření protistrany a sepis podání ze dne 2. 6. 2025, které nebylo reakcí na výzvu soudu, jakož i sepis podání ze dne 11. 6. 2025, které obsahovalo informaci ohledně možného smíru. Obsahem spisu není podání žalobkyně ze dne 18. 11. 2024, ač jeho náhradu žalobkyně požaduje. Jako neúčelná byla konečně považována podání žalobkyně ze dne 13. 10. 2025, 6. 3. 2026 a 28. 4. 2026, ke kterým nebyla žalobkyně vyzvána, navíc byla podána vždy bezprostředně před ústním jednáním, kdy právní zástupce žalobkyně se mohl vyjádřit ústně, a navíc zpravidla byla obsahově totožná.

37. Celková výše nákladů řízení před soudy obou stupňů dosáhla 66 186,90 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a hradí se k rukám advokáta účastníka, jemuž byla náhrada nákladů řízení přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)